Ráno 15. cervence jsem nebyl jako obvykle v chemickém institutu ve Wahringerstrasse, ale
doma. V kavárne v Ober-St. Veitu jsem cetlrannf noviny. Ješte dnes dtím pobourení, které se
me zmocnilo, když jsem vzal do ruky ••Reichspost"; byl v ní obrovský titulek: ••Spravedlivý
rozsudek". V Burgundsku se strflelo a byli zabiti delnfci. Soud vrahy osvobodil. Orgán vládnoucí
strany tento osvobozující rozsudek oznacoval, ne, s fanfárami vftal jako ;,spravedlivý". Ješte
více než sám rozsudek to byl tento výsmech všemu citu pro spravedlnost, co vyvolalo mezi
videnským delnictvem obrovské pozdvižení. Ze všech vfdenských okresu táhli delníci v sevrených
pruvodech pred Justicnf palác, který pro ne byl už svým pouhým jménem ztelesnenfm
nespravedlnosti. Byla to zcela spontánní reakce, nakolik spontánnf, jsem pocítil sám na sobe.
Neprodlene jsem se rozjel na kole do mesta a pripojil 'se k jednomu pruvodu.
Delnictvo, které bylo jindy tak disciplinované, které duverovalo svým sociálne demokratickým
vudcum a spokojovalo se s dm, že príkladne spravovali vfdenskou obec, toho dne jednalo bez
svých vudcu. Když zapálilo Justicni palác, postavil se mu starosta Seitz na hasicské stríkacce
se zdviženýma rukama do cesty. Jeho gesto zustalo bez úcinku: Justicnf palác horel. Policie dostala
rozkaz k strelbe. bylo devadesát mrtvých.
Je tomu 46 let, a vzrušení toho dne ješte dnes cítím v kostech. Nic bližšfho revoluci jsem na
vlastni kuži už nezažil. Nestacilo by sto stránek, abych vylicil, co jsem sám videl. Od té doby
,vfm naprosto presne, nemusel bych o tom cfst ani slovo. jak to bylo pri útoku na Bastilu. Stal
, jsem se cásticí masy, úplne jsem se v nf rozplynul, necítil jsem ani náznak odporu k tomu, co
konala. Udivuje me. že jsem v. tom rozpoložení byl schopen vnfmat všechny konkrétnf jednotlivé
scény, které se odehrávaly pred mýma ocima. Jednu z nich bych chtel vyHcit.
V jedné postrannf ulici, nedaleko horfdho Justicnfho paláce, ale prece jen stranou a s velmi
zretelnou distanci od masy. stál muž, který zoufale lomil rukama nad hlavou a co chvfli žalostne
vykrikoval: "Horí spisy! Všechny spisy shorí!" "Radeji spisy než lidé!" rekl jsem mu. ale to ho
nezajímalo, mel v hlave jen spisy, napadlo me, že má treba sám s temi spisy co do cinenf, snad
úrednfk z archfvu, nebyl k utišenf, pripadal mi dokonce i v této situaci komický. Ale mel jsem na
nreji zlost .•• Vždyt tu postríleli lidi '" rekl jsem hnevive. "a vy mluvfte o spisech!" Pohlédl
na me, jako bych tam nebyl, a znovu kvílel: "Horí spisy! Všechny spisy shorí!" - Postavil se
sice stranou, ale nebylo to pro nej bez nebezpecí, jeho narikánf se nedalo preslechnout, i já
jsem je slyšel.
zamestnávalo nejvíc a co me už nepustilo, byli ti
extrémní a posedlí lidé, které jsem tam poznal.
Ve Vídni jsem zase bydlel sám v onom podnájmu,
o nemž jsem už mluvil. Nevídal jsem se
skoro s nikým a pred sebou, na protejším kopci,
jsem mel stále Steinhof, mesto bláznu.
Jednoho dne me napadla myšlenka, že svet se
již nedá zobrazovat tak jako v drívejších románech,
takríkajíc ze stanoviska jednoho spisovatele,
$vet se rozpadl, a pouze když se odvážímeukábt jej v jeho rozpadlosti, bude možné podat
o nem pravdivý obraz. To ale neznamená, že je
treba se pustit do chaotické knihy, v níž není nicemu
rozumet, naopak je treba s nejprísnejší dusledností
vymyslet extrémní individua, podobná
tem, z nichž se konecne skládá svet, a tato vyhrocená
individua postavit vedle sebe v jejich
oddelenosti. Pojal jsem onen plán "Lidské komedie
bláznu" a rozvrhl osm románu, založených
vždy kolem jedné postavy na pokraji šílenství,
pricemž se každá z techto postav vším,
vcetne jazyka a nejtajnejších myšlenek, odlišovala
od všech ostatních. Co prožívala ona, bylo tak
specifické, že by to nemohla prožívat žádná jiná.
Nic nesmelo být zamenitelné a nic se nesmelo
smešovat. Ríkal jsem si, že konstruuji osm reflektoru,
jimiž budu ohledávat svet zvenku. Celý
rok jsem psal o techto osmi postavách na preskácku
podle toho, která me momentálne nejvíc
dráždila. Byl mezi nimi náboženský fanatik; technický
fantasta žijící jen kosmickými projekty;
sberatel; clovek posedlý pravdou; marnotratník;
neprítel smrti, a konecne i ciste knižní clovek.
• 311 •
- !
gve1XUH I iLOV