01
Antologie textů
k náboženství Číny
E d i t o r : D u š a n V á v r a
Masarykova Univerzita
Brno 2011
úvod
Tato antologie byla vytvořena v rámci projektu OP VK „Inovace oboru
religionistika na Masarykově univerzitě v Brně se zaměřením na kulturu
Číny a Japonska“ (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0032) řešeného v letech
2009 – 2012 na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy
univerzity. Antologie představuje povinný studijní materiál v  kurzu
Náboženství Číny a využívána může být rovněž v dalších tematicky
souvisejících kurzech. Využít antologii mohou i všichni další zájemci
o problematiku náboženství v čínské kultuře.
Antologie je rozdělena do tří částí. První část pokrývá období čínského
starověku a zaměřuje se na dobové státní kulty a jejich reflexi
v dobových pramenech (historických a filozofických). Druhá část obsahuje
vybrané základní texty k problematice středověkých taoistických
kultů a čínského buddhismu. Třetí část je sondou do náboženské
situace v soudobé Číně. Podrobnější informace k jednotlivým překladům
jsou uvedeny v úvodech k jednotlivým kapitolám.
Antologie textů
k náboženství Číny
Editor: Dušan Vávra
Editor Dušan Vávra
Centrum pro studium náboženství Číny a Japonska
ISBN
c
c
DÍL 2. – TAOISTICKÉ KULTY
	 A BUDDHISMUS
11. 	Ge Hong: O nesmrtelných
	 Přeložil Jakub Otčenášek
12. 	Vnitřní objasnění Tří nebes
	 Přeložil Jakub Otčenášek
13. 	Diamantová sútra
	 Přeložil Jiří Holba
14. 	Tribunová sútra Šestého patriarchy
	 Přeložil Oldřich Král
DÍL 3. – SOUDOBÁ ČÍNA
15. 	Nariadenie o náboženských
	 záležitostiach
	 Přeložil Martin Slobodník
16. 	Bratr Yun – Nebeský muž
	 Přeložil Marek Goitka
17. 	Cheng Yen: Bez touhy, bez utrpení
	 Přeložil Pavel Šindelář
Seznam citované literatury
obsahobsah
1.	 Náboženské představy a praktiky
	 ve starověké Číně						
	 Přeložil Jakub Maršálek
2.	 Sebekultivace v díle Guanzi
	 Přeložil Dušan Vávra
3. 	 Dílo Zhuangzi
	 Přeložil Oldřich Král
4. 	 Dílo Mozi
	 Přeložil Lukáš Zádrapa
5. 	 Konfuciánské texty
	 Přeložil Dušan Vávra
6. 	 Dílo Han Feizi
	 Přeložil Lukáš Zádrapa
7. 	 Zápisy o obřadech
	 Přeložil Lukáš Zádrapa
8. 	 Zápisy historika
	 Přeložila Olga Lomová
9. 	 Kanonická kniha synovské oddanosti
	 Přeložil Lukáš Zádrapa
10. 	Kronika dynastie Han:
	 státní kulty v době císaře Chenga 
	 Přeložil Jakub Hrubý
8
44
51
61
71
82
92
98
111
123
úvod
DÍL 1. – STAROVĚK
150
167
181
228
262
277
288
295
3
01
starověk
DÍL 1.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
98
(1) Náboženské představy a praktiky
	 ve starověké Číně
P ř e l o ž i l J a k u b M a r š á l e k
První kapitola antologie1
zahrnuje výběr úryvků z nejrůznějších starověkých
textů (13. – 3. stol. př. n. l., období dynastií Shang a Zhou), jejichž obsahem
je popis náboženských představ a praktik běžných v tehdejší společnosti,
především jejích elitních vrstev (naprostá většina dochovaného písemného
materiálu je relevantní pouze pro mocenskou a intelektuální elitu
čínského starověku). Velice zhruba lze tyto představy a praktiky rozdělit do
dvou souvisejících okruhů – obřady (oběti) určené předkům a dalším božstvům
a věštecké praktiky. Tyto dva okruhy představ a praktik jsou nejdůležitějšími
náboženskými projevy starověkých Číňanů.
Tato první kapitola antologie zároveň slouží jako určité zrcadlo a protiváha
k následujícím kapitolám týkajícím se starověku. Další části jsou totiž
výběrem z textů označovaných jako „filozofické“, jejichž obsahem týkajícím
se tradičních náboženských představ a praktik je 1) jejich zpochybnění
či odmítnutí; 2) jejich zahrnutí do koherentního racionálního rámce, ve kterém
jsou dříve autonomní božské síly podřízeny univerzálně platným principům;
3) tvrzení, že nadlidské schopnosti, připisované tradičně božstvům
a duchům, lze pomocí určitých technik rozvinout ve vlastní osobnosti. Tyto
tři přístupy se navzájem nevylučují a náběhy k nim lze rozeznat i v textech
zařazených do první kapitoly antologie.
Nápisy na věštebných kostech
a krunýřích
Nápisy na věštebných kostech a krunýřích jsou nejstaršími čínskými písemnými
památkami, které pocházejí z  mladšího období existence říše Shang 商,
prvního spolehlivě doloženého státu na území Číny, tedy ze 13.-11. stol př. n. l. Nápisů
se našly desetitisíce v shangském hlavním městě Anyangu, v severovýchodní
části dnešní provincie Henan. Jde o záznamy věšteb konaných shangskými králi,
které se týkaly širokého okruhu témat, mimo jiné náboženských obřadů. Při věštbě
nejdříve věštec vznesl otázku či jakousi výzvu (s výjimkou nejranějších nápisů
totiž chybějí gramatické ukazatele toho, že šlo o otázku) a poté se do předem vyhloubených
jamek aplikoval jakýsi velmi intenzívní zdroj horka a na základě vzniklé
pukliny král usuzoval na výsledek věštby. Celý průběh věštby, někdy včetně záznamu
o tom, zda se splnila, byl potom vyryt na použitou hovězí lopatku či břišní
krunýř želvy.
U raných nápisů se často setkáváme s pozitivní a negativní částí téže věštby, které
byly symetricky zaznamenány na opačných stranách lopatky či krunýře:
levá (kladná) strana
(Úvod) Věštba v den ji mao2
, Que3
věštil:
(Otázka, výzva) „Bude pršet.“
(Prognostikace) Král zhodnotil pukliny [a řekl]:
„Bude pršet; bude to den ren.“
1
Texty v této kapitole antologie jsou přeloženy z následujících zdrojů: 1) shangské nápisy
na kostech a želvích krunýřích (jia gu wen 甲骨文): Chang 1970; nápisy na bronzech
(jin wen 金文): Jin wen jin lei jian 2003; Řeči států (Guo yu 國語): Guoyu 1958;
Zápisy historika (Shiji 史記): Shiji 1997; pasáže z kanonických knih (jing 經): Shisan
jing zhu shu 1983; pasáže z Kroniky pana Zuo (Zuozhuan 左傳): Yang 1981.
2
Označení dnů v shangském kalendáři je kombinací deseti tzv. „nebeských kmenů“ (tian
gan 天干) a dvanácti tzv. „pozemských větví“ (di zhi 地支), které vytvářejí šedesátidenní
cyklus s šesti desetidenními „týdny“. „Nebeské kmeny“ se objevují i v označení
chrámů předků a posmrtných jménech králů, čímž byla stanovena i těsná vazba kultu
předků ke kalendáři.
3
Jméno věštce-obřadníka, který vykonával věštebný obřad. Interpretem věšteb však byl
král.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
1110
V záležitostech týkajících se zejména přírodních jevů a počasí hrají důležitou rolu
božstva přírodních sila a rovněž Nejvyšší pán (Shangdi 上帝 nebo jenom Di, Pán):
Otázka (výzva): Následujícího dne jia xu nařídí Řeka6
déšť? Otázka (výzva): Následujícího
dne jia xu Řeka nenařídí déšť? (XB 3121)
Věštění na den …? wei. Zheng vznesl otázku (výzvu): Máme prosit o déšť
Řeku? Ve třináctém měsíci. (XA 2949)
Věštění na den xin you. Bin vznesl otázku (výzvu): Máme prosit Řeku
o úrodu? (LT 216.1)
Věštění: Následujícího dne gui mao Pán nařídí vítr. (Heji 672)
Otázka (výzva): Máme vykonat obřadní tanec vůči Řece? Bude následovat
déšť? (GC 57)
Máme žádat o úrodu Řeku? Máme dnešního dne xin hai provést úlitbu?
Obdržíme [pak] úrodu? Nebo máme obětovat třicet krav? Obdržíme [pak]
úrodu? Nebo máme splnit starý slib korunního prince a obětovat dvacet
krav? Obdržíme [pak] úrodu? (XA 18	
Věštění na den xin …? Otázka (výzva): Máme vykonat zápalnou oběť deseti
horám? (Duo.376)
Věštby v pozdějších textech
Následující úryvek z Knihy dokumentů7
je v zásadě jediným podrobnějším popisem
věštebné procedury, který pochází z následujícího období dynastie Zhou 周:
(Verifikace) V den ren wu opravdu pršelo.
(Bingbian 235.2)4
			
pravá (záporná) strana
(Úvod) Věštba v den ji mao, Que věštil:
(Otázka, výzva) „Možná nebude pršet.“
(Bingbian 235.1)
	 		
Mnoho věštebných nápisů obsahuje dotazy zjišťující postoj předků k různým událostem
a konkrétní rituální aktivitu, kterou je třeba vyvinout, aby byla spolupráce
předků zajištěna. Pro tyto věštby je typická hierarchizace témat i statusu jednotlivých
předků. Nejbližší předkové (zemřelí rodiče, prarodiče) mají typicky co do činění
s intimními záležitostmi žijící královské rodiny (nemoci apod.), zatímco u velkých
státních záležitostí jako je úroda nebo válečné tažení je třeba zajistit souhlas vzdálenějších
předků (kteří představují mocnější, ale také hůře ovlivnitelné síly:
Není nemocný zub důsledkem kletby? Není to [vliv] Otce Yiho? Dotaz:
Bolesti nepřestanou? (XB 7231)
Otázka (výzva): Je snad králova choroba způsobena kletbou Matky Ji?
Otázka: Nebo snad Předkyní Geng? Otázka (výzva): [Stav se] nezhorší.
(XB 7797)
Máme prosit o déšť Xiho a obětovat zápalnou oběť devíti párů ovcí? (GC 15)
Věštění na den gui hai, Zhong vznesl otázku (výzvu): Máme prosit o úrodu
předky od Shang Jiaho po mnoho pozdějších generací?5
(XA 2905)
4
Tato označení odkazují k různým kolekcím původních vydání nápisů na kostech a želvích
krunýřích. Jejich přehled viz např. Allan 1991, 204-205.
5
Shang Jia byl nejzazším předkem Shangů. Řada věšteb se táže na provedení obětí k předkům
„od Shang Jiaho dolů“, tj. obětovat i těm nejstarším předkům počínaje Shang Jiaem.
6
Tj. Žlutá řeka (Huang he).
7
Kniha dokumentů (Shangshu 尚書 nebo Shujing 書經), jedna z Pěti kanonických knih
(Wujing 五經), jejímž obsahem jsou záznamy promluv a skutků významných osobností
od legendárních vládců dávných dob až po počátky dynastie Zhou 周. Pouze některé
z kapitol datovaných do období dynastie Zhou však jsou autentické a patří mezi nejstar-
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
1312
čtyř světových stran není nikdo, kdo by [vůči němu] nechoval úctu a bázeň.
Ó, nenechte upadnout vzácný Mandát seslaný Nebesy a naši předchozí
králové budou mít také navěky oporu a budou mít se k čemu přimknout.
Nyní vznáším příkaz k velké želvě. Pokud svolíte, dám vám tento
disk bi a tabulku gui a vyčkám vašeho rozkazu [povolání]. Pokud nesvolíte,
odložím je.“
Poté věštil se třemi želvími krunýři a všechny [věštby] byly příznivé.
Otevřel skříňku a podíval se na dokumenty, a všechny byly příznivé.
(Kniha dokumentů; kap. Jinteng)
V době Zhou se souběžně používalo jak věštění z kostí a krunýřů, tak věštění za
pomoci stonků řebříčku, které bylo později interpretováno za pomoci hexagramů
z Knihy proměn12
. Úryvek z Kroniky pana Zuo (Zuozhuan)13
dokumentuje to, že věštění
z kostí a krunýřů bylo chápáno jako nadřazené věštění z řebříčků:
Předtím si vévoda Xian z Jin14
chtěl vzít za manželku paní Ji z Li. Věštil
o tom z krunýřů a výsledek byl nepříznivý, zatímco když o tom věštil za
pomoci řebříčků, věštba byla příznivá. Vévoda řekl: „Budu se řídit věštbou
podle řebříčků.“ Věštec řekl: „Věštění z řebříčků je podřízeno věštbám
z krunýřů, lepší by bylo řídit se tím, co je nadřazené. A navíc, výsledek
věštby zněl: „Změna udělaná z přílišné oddanosti ukrádá kvality vévody.
Jedna květina voní, jedna smrdí, ještě po deseti letech bude stále smrad.
To určitě nejde.“
[Vévoda] neposlechl a ustavil ji [za hlavní manželku]. Porodila Xiqiho
a její mladší sestra Zhuoziho. Když [vévoda] chtěl udělat Xiqiho následDva
roky po podrobení Shangů král8
onemocněl a [nemoc] se nezlepšovala.
Dva vévodové řekli: „Budeme věštit ze  želvích krunýřů ohledně
krále.“ Vévoda z Zhou9
řekl: „Ještě tím nelze obtěžovat naše předchozí
krále.“
Vévoda se potom sám ujal záležitosti, postavil tři oltáře na jednom
prostranství a zřídil další oltář na jižní straně, obrácený k severu. Tam se
vévoda postavil s nefritovým diskem bi 璧 v jedné ruce a s nefritovou tabulkou
gui 圭 ve druhé a pronesl oznámení k Tai wangovi, Wang Jimu
a Wen wangovi.10
Obřadník zapsal na destičky modlitbu, která zněla: „Váš
nejstarší potomek ten a ten trpí krutou chorobou; pokud vy, tři králové, jste
za něj odpovědni na Nebesích, nahraďte ho mnou, Danem. Jsem láskyplně
oddaný svým zesnulým předkům, mám mnoho nadání a schopností a dokáži
sloužit duchům a božstvům. Váš hlavní potomek nemá tolik nadání
a schopností jako já, Dan, a není tolik schopen sloužit duchům a božstvům.
A navíc byl pověřen ve dvoře Pána nahoře11
rozšiřovat svoji pomoc
do čtyř stran světa a ustavit Vaše potomky v tomto světě dole. Mezi lidem
12
Kniha Proměn (Yijing). Věštecká příručka tvořící textový podklad pro věštění pomocí
stonků řebříčku. Od doby dynastie Han 漢 považována za jednu z Pěti kanonických
knih.
13
Kronika pana Zuo (Zuozhuan) je hlavním zdrojem našich informací o období Letopisů
(Chunqiu 春秋, 770-476). Tradičně byla chápána jako komentář k Letopisům, rituální
kronice státu Lu 魯. Letopisy byly od doby dynastie Han chápány jako jedna z Pěti
kanonických knih.
14
Jde o vévodu Xiana, vládce mocného severočínského státu Jin 晉 v letech 676-651
př. n. l.
ší dochované ukázky čínského písemnictví. Dokumenty datované do období dřívějších
dynastií (Shang a Xia 夏) jsou ve skutečnosti mladší.
 Pět kanonických knih tvoří Letopisy (Chunqiu 春秋), Kniha písní (Shijing 詩經),
Kniha dokumentů (Shujing), Kniha proměn (Yijing 易經, též Zhouské proměny Zhouyi
周易) a tři Knihy obřadů (San li 三禮): Zhouské obřady (Zhouli 周禮), Zápisy o obřadech
(Liji 禮記) a Obřady a ceremonie (Yili 儀禮). Těchto pět knih tvoří základ kanonického
korpusu (spolu s šestou, již za Hanů ztracenou Knihou hudby (Yuejing 樂經)).
Korpus kanonických knih byl postupně rozšiřován až k počtu Třinácti kanonických
knih (Shisanjing 十三經). V tomto výčtu se počítají tři Knihy obřadů samostatně. Dále
Třináct kanonických knih tvoří tři texty tradičně chápané jako komentáře k Letopisům:
Gongyang zhuan 公羊傳, Guliang zhuan 穀梁傳 a Zuozhuan 左傳, přičemž Letopisy
jsou zahrnuty do jednotlivých komentářů (při počítání je tedy nutné je „odečíst“). Zbývajícími
čtyřmi tituly jsou Kniha synovské oddanosti (Xiaojing 孝經), slovník Erya 爾
雅, Konfuciovy Hovory (Lunyu 論語) a dílo Mengzi 孟子.
8
Tj. král Wu (Wu wang 武王), vítěz nad Shangy a první král dynastie Zhou.
9
Vévoda z Zhou (Zhou gong 周公), vlastním jménem Dan 旦 . Mladší bratr králeWua, po
jehož smrti se stal regentem za jeho nedospělého syna (budoucího krále Chenga). Později
se stal ikonou všech tradicionalistů (zejména konfuciánů), vzorem všech ctností
zakladatelů dynasatie Zhou a modelem řádného a loajálního státníka.
10
Tj. k nejbližším zemřelým předkům – královu pradědovi, dědovi a otci, králi Wenovi
(Wen wang 文王).
11
„Pán nahoře“ – nejvyšší božstvo Shangdi 上帝.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
1514
Vévoda z Qin 秦 řekl: Naši předkové obdrželi Mandát Nebes. Byli odměněni
sídlem a obdrželi stát. Majestátně zářící byli vévoda Wen, vévoda Jing
a vévoda Xian. Velkolepě vystoupili na výšiny a jasně konali v souladu
s božskými Nebesy a tak bděle dohlíželi na [kmeny] oblastí barbarů Man.
(nápis na obřadním zvonu odlitém na příkaz vévody z Qin)
Následující pasáž z Knihy písní18
, která pochází asi z 9. stol. př. n. l. popisuje obřad
k poctě předků jednoho z aristokratických rodů. Obřad spočíval v rituální hostině,
jíž se spolu s živými členy rodu účastnili i mrtví předkové:
Hosté si vzájemně připíjejí
Obřady19
jsou přesně podle pravidel
Úsměvy a slova jsou přesně jak má být
Božští ochránci20
přišli
Kéž nás odmění požehnáním
Nechť jsme odměněni deseti tisíci lety bez konce
níkem, radil se vysokými hodnostáři. Paní Ji řekla [dříve ustanovenému]
princi následníkovi15
: „Vládci se zdálo o paní Jiang z Qi,16
je třeba jí urychleně
obětovat.” Princ obětoval v Quwo17
a poslal maso a víno z oběti vévodovi.
Vévoda byl na lovu a paní Ji uložila maso a víno na šest dní v paláci.
Když vévoda dorazil, otrávila ho a dala ho vévodovi. Vévoda ho obětoval
Zemi a země se vzdula. Dal maso psovi a ten pošel. Dal to sluhovi a ten
také zemřel. Paní Ji se rozplakala a řekla: „Následník se Vás snaží zabít.”
Princ uprchl do Nového města.
(Zuozhuan, Xi 4)
Významná byla rovněž astrologie, přičemž postupně došlo k jejímu napojení na
etické koncepce rozvíjející se od konce doby Letopisů (770-476 př. n. l.):
Zhouský král Jing se zeptal Zhang Honga: „Pro kterého z lenních knížat
bude tento rok příznivý a pro kterého nepříznivý?“ [Zhang Hong] odpověděl:
„Bude nešťastný pro stát Cai 蔡. Tento rok je rokem [odpovídá konstelací
roku], v němž Pan, [současný] vévoda z Cai, zavraždil svého vládce.
Jupiter se nachází v [pozici] shi wei; [Cai] nepřečká tento rok a bude
podrobeno státem Chu 楚. Až [nastane rok, kdy] se Jupiter dostane do [pozice]
da liang, Cai bude znovu ustaveno a [rok] bude nešťastný pro Chu;
to je cesta Nebes.”
(Zuozhuan, Zhao 11)
Kult předků
Následující pasáž ukazuje, že koncept Mandátu Nebes (tian ming 天命) není pouze
teorií legitimity ústřední moci. Zde ospravedlňuje moc vévodského rodu na svěřeném
území (ve státě Qin). Nynější generace se zavazuje pokračovat v díle předků,
a tak si udržet mandát.
18
Kniha písní (Shijing) je nejstarší sbírka básní / písní v čínské kultuře. Zahrnuje především
ceremoniální a obřadné písně používané při dvorských obřadech, ale také původně
lidové písně. Stala se jednou z Pěti kanonických knih.
19
Pozn. editora: Obřady – li yi 禮儀. V nejstarších textech (jako je úryvek z Knihy písní
uvedený zde) jsou významy těchto dvou slov obtížně rozlišitelné, obojí odkazuje k obřadnému
jednání v ceremoniálním a náboženském kontextu (oběti předkům). V textech
klasického období nabývají zřetelněji odlišitelných významů: li 禮 = „rituálně korektní
jednání“, „pravidla obřadnosti“; slovesně pak „jednat v souladu s pravidly obřadnosti“,
„být zdvořilý“, „zachovat se v dané situaci s náležitým dekórem a v souladu
s pravidly“. Výraz li tudíž pokrývá prakticky veškerou lidskou společenskou aktivitu
a odkazuje k jednání v konkrétní situaci (ať už v běžné společenské situaci nebo při
náboženských obřadech v souladu s rozdíly ve společenské hierarchii a z ní vyplývajícími
požadavky zdvořilosti a náležitosti. Yi 儀 má užší význam „ceremoniální dekórum“,
čili odkazuje k čistě vnějškovým požadavkům na náležité jednání příslušné osoby,
„jednání v souladu s vlastním statusem“. Tento význam dobře vyjadřuje časté spojení
weiyi 威儀 = „úctu vzbuzující ceremoniální dekórum“ – odkazuje k situacím, kdy
zpravidla vysoce postavená osoba dává náležitě okázalým ceremoniálním jednáním
najevo úctyhodnost a autoritu svého společenského postavení. Od konce období Letopisů
se li stává klíčovým pojmem čínské kultury, zatímco význam yi ustupuje do pozadí.
K významu těchto dvou výrazů ve starých textech viz Pines 1997.
20
Shen bao 神保 – tj. duchové předků, kteří se spolu s živými účastní daného obřadu.
15
Tj. princi Shenshengovi, stávajícímu následníkovi, synovi zemřelé manželky vévody
Xiana.
16
Zemřelá manželka vévody Xiana a matka prince následníka Shenshenga.
17
Původní hlavní město státu Jin, v té době pod správou prince Shenshenga.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
1716
Vikomt ze Chu24
onemocněl a oznámil vysokým hodnostářům: „Já ubohý
jsem nehodný. Jako mladý jsem se stal správcem oltářů půdy;25
bylo mi deset
let, když jsme pohřbili předchozího vládce. Ještě jsem nebyl dostatečně
vychován radami svého vychovatele, ale přesto mě potkalo mnoho štěstí.
Z toho důvodu jsem byl nehodný a ztratil jsem armádu u Yan,26
čímž jsem
zahanbil oltáře půdy a obilí a způsobil jsem Vám, vysokým hodnostářům,
mnoho starostí. Pokud díky Vám zachovám svoji hlavu a zemřu přirozenou
smrtí, tak pouze pro účely obětí a pohřbu žádám, aby jméno, kterým budu
následovat předchozí vládce v chrámu předků, bylo Ling nebo Li;27
vyberte
jedno z toho.“ Nikdo [z hodnostářů] neodpověděl a teprve, když požádal
pětkrát, tak souhlasili.
Na podzim, když chuský král Gong zemřel a Zinang28
se radil o jeho
posmrtném jménu, vysocí hodnostáři řekli: „Vládce [ohledně toho] vydal
rozkaz.” Zinang řekl: „Vládcův příkaz [byl pronesen] s pokorou; proč ho
hanět? Řídil slavný stát Chu, zklidnil barbary Man Yi, mohutně přitáhl
k jižnímu moři a podmanil si všechny [státy] Xia29
a přesto si byl vědom
svých chyb; lze ho nazvat jinak než Gong (uctivý)?” Požádal o svolení udělit
[králi] posmrtné jméno Gong a vysocí hodnostáři s tím souhlasili.
(Zuozhuan, Xiang 13)
V chrámech předků byli předkové uctíváni v podobě tabulek s jejich posmrtnými
jmény. Ty byly seřazeny podle seniority bez ohledu na význam jednotlivých předků,
[….]
Invokátor21
pronáší oznámení
A jde k oddanému potomku22
„Vonná je zbožná oběť
Duchové23
se nasytili vínem a jídlem
Věštba vám předvídá sta požehnání
Vše, jak jste si přáli
V souladu se správným množstvím, v souladu s pravidly
Přinesli jste obětní obilí, přinesli jste proso
Přinesli jste košíky a vyrovnali je
Navždy vám dáváme nejvyšší požehnání
Tisicinásobné a desetitisícenásobné“
Obřad již skončil
Zvony a bubny daly znamení
Oddaný potomek jde na své místo
Invokátor pronáší oznámení
„Duchové jsou všichni opilí“
Božský impersonátor povstává
Bubny a zvony ho vyprovázejí
Božští ochránci odcházejí
(Shijing, Chuci)
V kultu předků hrála významnou roli jejich posmrtná jména. Následující pasáž
z Kroniky pana Zuo je téměř jediným popisem procedury udělování posmrtného
jména zemřelému vládci.
21
Invokátor (zhu 祝) – obřadník řídící rituál.
22
„Impersonátor“ shi 尸 – většinou nejmladší člen rodu, do něhož měli vstoupit duchové
předků, kteří pak jeho ústy konzumovali obřadní pokrmy a nápoje a pronášeli požehnání
potomkům.
23
Pozn. editora: Duchové – shen 神. Výraz shen zde odkazuje k duchům předků, má
však obecnější význam „duch, božstvo“, tedy jakákoliv nadlidská, božská síla. V pozdějších
textech může znamenat i „božské“, tj. nadlidské schopnosti, které v sobě může
rozvinout člověk, případně cokoliv, co jako takové vypadá („zázračné, neuvěřitelné“).
24
Král Gong (590-570 př. n. l.), vládce mocného jižního státu Chu. Vládcové ze Chu
se sami označovali titulem král, wang 王, ale z pohledu dynastie Zhou, která si držela
formální suverenitu nad Čínou, nesli titul zi 子, často překládaný jako vikomt,
který byl vyhrazen vládcům vzdálenějších útvarů, jež byly fakticky nezávislé na
Zhouech.
25
Oltáře půdy (she 社) byly místem důležitých státních rituálů. Proto bylo spojení oltáře
půdy a obilí synonymem pro stát a vládce byl označován jako správce oltářů půdy
(shezhu 社主).
26
Jde o porážku chuských vojsk od státu Jin v bitvě u Yanlingu roku 575 př. n. l.
27
V obou případech šlo o špatná posmrtná jména vyhrazená vládcům, kteří ztratili armádu
nebo byli vyhnáni ze státu.
28
Nejvyšší chuský hodnostář, nesoucí titul lingyin 令尹.
29
Označení pro státy severní Číny, které se odvozovalo od bájné dynastie Xia.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
1918
v Ódách z Lu říká: „Na jaře a na podzim bez otálení, konáme oběti bez pochybení,
božskému předkovi Pánu nahoře41
a Hou Jimu42
.” Když ušlechtilý
muž praví, že je to v souladu s rituálem, myslí tím, že Hou Ji je bližší
příbuzný, ale upřednostňován je Pán nahoře. Kniha písní říká: „Ptám
se na své tety, potom na starší sestry.” Když ušlechtilý muž praví, že je to
v souladu s rituálem, myslí tím, že sestry jsou bližší příbuzné, ale přednost
se dává tetám.
Zhongni (Konfucius) praví: „Co se týče Zang Wenzhonga43
, dopustil
se tří nehumánních činů a udělal tři nemoudré věci. To, že ponechal Zhan
Qina44
v nízkém postavení, ustavil Úřad šesti průsmyků45
a nechával své
konkubíny plést rákosové rohože46
, byly tři nehumánní činy. To, že ustavil
prázdné stavby47
, povolil porušení obětních pravidel a obětoval [ptáku]
Yuan Ju48
, byly tři nemoudré věci.
(Zuozhuan, Wen 2)
Xiafu Fuji byl Správcem chrámu předků (zong 宗). Při oběti chtěl upřednostnit
vévodu Xiho. Asistent při obětech (zong yousi 宗有司) řekl: „To
není v souladu s [uspořádáním generací] zhao a mu.49
[Xiafu Fuji] řekl: „Já
jsem správcem chrámu předků. Jasnější (moudřejší, ming) jsou [v řadě]
zhao a ti, kteří následují, mu. Jaká by tu byla [ustavená] pravidla?” Asistent
řekl: „Vždyť to, že v chrámu předků jsou [řady] zhao a mu, je na zájak
ukazuje následující úryvek, uvedený zde ve dvou verzích: jednak podle Kroniky
pana Zuo, jednak v didaktičtější verzi Promluv států (Guoyu 國語).
Na podzim, v osmém měsíci, na den ding mao, se konal velký obřad ve velkém
chrámu předků. Vévoda Xi30
byl předřazen [v pořadí tabulek předků]
před vévodu Mina.31
To bylo proti obětním pravidlům. Posléze Xiafu Fuji,
který byl správcem chrámu předků (zongbo 宗伯), chtěl vzdát větší úctu
vévodu Xiovi a řekl to, co viděl: „Viděl jsem, že nový duch je větší, a starý
duch menší. Dát přednost většímu a odsunout menšího, to je v souladu
s přirozeným uspořádáním. Povýšit moudrého je moudré. Moudrost a přirozené
uspořádání jsou v souladu s rituálem.”
Ušlechtilý muž to považuje za prohřešek proti rituálu. Při obřadech není
nic, co by nebylo v souladu s přirozeným uspořádáním. Oběti jsou velkou
záležitostí státu a když se porušují jejich pravidla, což to lze nazvat rituálem?
I když je syn moudrý, není při jídle upřednostňován před otcem, [což platí už
po]dlouhoudobu.ProtoYu32
neníupřednostňovánpředGunem33
,Tang34
před
Xieem35
, [králové] Wen36
a Wu37
před Buzhuem38
. Songský předek Di Yi39
a zhengský předek král Li40
jsou i přese všechno nejvyššími předky. Proto se
30
Vládce státu Lu v letech 659-627 př. n. l.
31
Starší bratr vévody Xia a vládce Lu v letech 661-660 př. n. l.
32
Často označován jako Veliký Yu (Da Yu 大禹), jeden z bájných císařů mudrců dávnověku,
který měl vládnout ve 3. tis. př. n. l. a vyznamenal se hlavně tím, že zkrotil povodně
a uspořádal Čínu.
33
OtecYuho, který neuspěl v krocení povodní a byl za to zabit bájným císařem Shunem.
34
Ctnostný zakladatel dynastie Shang, který přemohl posledního zkaženého vládce předchozí
dynastie Xia.
35
Nejstarší předek shangského domu.
36
Zakladatel dynastie Zhou, vzor ctnostného panovníka, jemuž Nebesa udělila Mandát
Nebes.
37
Ctnostný syn krále Wena, dovršil převzetí Mandátu Nebes potrestáním posledního zkaženého
vládce předchozí dynastie Shang (asi roku 1045 př. n. l.).
38
Jeden ze starších předků domu Zhou.
39
Předposlední vládce dynastie Shang, považovaný za špatného.Vládnoucí rod státu Song
odvozoval svůj původ od dynastie Shang.
40
Vládce dynastie Západní Zhou v letech (858-842/828 př. n. l.). Roku 842 byl kvůli
své krutosti a zkaženosti vyhnán. Vévodové ze státu Zheng 鄭 odvozovali svůj původ
od vévody Huana, který byl jeho synem, takže jako svého prvního předka uctívali
krále Li.
41
Nejvyšší božstvo (Shangdi 上帝).
42
Hou Ji 后稷 byl bájným předkem zhouského domu a zároveň božstvem obilí.
43
V té době nejvyšší hodnostář ve státě Lu, který umožnil v pasáži diskutované porušení
rituálních pravidel.
44
Ctnostný hodnostář, který se v další pasáži rovněž vyjadřuje k rituálnímu pochybení.
45
Význam není jasný, zřejmě šlo o ustavení pohraničních celních stanic.
46
Aby pak na jejich prodeji vydělával.
47
Význam není jasný, podle tradičních komentářů Zang Wenzhong, když byl ve státě Cai,
postavil přehnaně zdobené skladiště na želví krunýře, které se z tohoto státu vyvážely.
Za tento čin ho kritizuje Konfucius i v Hovorech (Lunyu 論語).
48
Blíže neznámý bájný pták.
49
Podle Zápisů o obřadech (Liji, patří do souboru Pěti kanonických knih) byly tabulky
předků v chrámu rozděleny do dvou řad po pravé a levé straně, které byly označovány
zhao 昭 a mu 穆. Předkové v každé generaci pak patřili do jiné řady než členové generace
předcházející. Patřil-li tedy otec do generace zhao, syn náležel do generace mu
a vnuk opět do generace zhao.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
2120
50
Nejstarší předek shangského domu.
51
Jeden ze shangských předků.
52
Ctnostný zakladatel dynastie Shang, který přemohl posledního zkaženého vládce předchozí
dynastie Xia.
53
Hou Ji byl bájným předkem zhouského domu a zároveň božstvem obilí.
54
Otec zhouského krále Wena.
55
Pozn. editora: Životní energie qi 氣 je látka/energie, která podle tradičních čínských
představ koluje v lidském těle a je zodpovědná za životní funkce a projevy. Projevem
qi (jejího nedostatku, přebytku atd.) jsou nemoci a vůbec veškerá životní vitalita
(emoce, charakter apod.) Podle pozdějších čínských představ je vůbec veškerá realita
vlastně jen různou (jemnější, hrubší) podobou qi. Představy o pěstování a zušlechťování
qi jsou rovněž v pozadí představ o prodloužení života a dosažení nesmrtelnosti,
které se objevují od konce období Válčících států (453-221 př. n. l.)
56
Roku 561 př. n. l.
57
Wu 吳 byl stát v jihovýchodní Číně, na území dnešní provincie Jiangsu.Vládcové z Wu
odvozovali svůj původ od zhouského královského domu stejně jako vévodové z Lu,
a oba rody tedy sdílely klanové příjmení Ji.
58
Vládnoucí rody vyjmenovaných států odvozovaly svůj původ od vévody z Zhou, syna
krále Wena, stejně jako vévodové z Lu.
59
Pozn. editora: Obecným výrazem pro božskou sílu (nadlidskou sílu potenciálně se projevující
ve světě lidí) je shen 神. Výraz gui 鬼 (= duch) je v nejstarších textech prakticky
zaměnitelný s shen. V pozdější době získává gui specifický význam ducha, který
se vrací ze záhrobí (protože mu nejsou přinášeny oběti, pomstít se za utrpěné bezpráví
atd.), tedy nemilého, nebezpečného zjevení (v tomto významu se objevuje též výraz li
厲). Božské síly v každém případě vyžadovaly rituální ošetření ze strany lidí, jinak se
mohly projevovat nepřátelsky.
Na podzim56
zemřel Shou Meng, vikomt z Wu.57
[Vévoda z Lu] ho oplakával
v zhouském chrámu předků (chrámu krále Wena v Lu), což bylo v souladu
s rituálem. Vždy, když zemře někdo z lenních knížat, pokud je jiného příjmení
[než vévoda], oplakává se vně [hradeb], pokud má stejné příjmení, oplakává
se v chrámu předků, pokud byl potomkem stejného předka, oplakává se
v chrámu [tohoto] předka, pokud je ze stejného rodu, oplakává se v chrámu,
kde je tabulka zemřelého otce. Z tohoto důvodu, [vévodové z] Lu oplakávají
všechny [členy rodů s příjmením] Ji v zhouském chrámu předků a všechny
členy rodů Xing, Fan, Jiang, Mao, Zu a Ji v chrámu vévody z Zhou.58
(Zuozhuan, Xiang 12)
Božstva a duchové
Podle představ starých Číňanů byl celý svět plný nejrůznějších duchů a božstev,59
s kterými bylo nutno komunikovat prostřednictvím obětí, aby byl odvrácen jejich
potenciálně zhoubný vliv. Zjevení neznámého ducha nebo božstva bylo závažnou
událostí, která uvedla do chodu celou řadu specialistů sloužících ve správních
aparátech států, jak ukazují následující pasáže. Tyto pasáže rovněž ukazují morakladě
toho, jak po sobě následovaly starší a mladší generace a řadí se podle
příbuzenské vzdálenosti mezi potomky. Vždyť oběti osvětlují způsoby
oddané služby potomků předkům. To, že každý projevuje rovnocenně úctu
božským předkům, ozařuje nejzazší principy synovské oddanosti. Proto
hudebníci a historici zaznamenávají generace, zatímco správcové chrámu
předků (zong) a invokátoři (zhu) zaznamenávají [pořadí] zhao a mu, a přesto
se obávají, že pochybí. Nyní chcete postavit na první místo moudrost
a na druhé pořadí předků. Od Xieho50
po Zhu Guaie51
se nikdo nevyrovnal
Tangovi52
a od Hou Jiho53
po Wang Jiho54
nebyl nikdo jako [králové] Wen
a Wu. [Ale když domy] Shang a Zhou obětovaly, nikdy nebyla dána přednost
Tangovi nebo [králům] Wenovi a Wuovi, aby nedošlo k pochybení
v pořádku. [Stát] Lu se zdaleka nevyrovná [dynastiím] Shang a Zhou
a [chtěl by] změnit jejich pravidla; což to lze?”
[Xiafu Fuji] neuposlechl a posléze upřednostnil [vévodu Xiho]. Zhan
Qin řekl: „Xiafu Fujiho určitě postihne neštěstí. Vždyť proslov asistenta
při obětech byl v souladu s pravidly. [Vévoda] Xi navíc nikdy nevynikal
moudrostí. Protivit se správnému pořádku přináší neštěstí. Vést lid k porušování
pravidel rovněž přináší neštěstí. Vyměnit tabulky předků také přináší
neštěstí. Také upřednostnit někoho, kdo nebyl moudrý, přináší neštěstí.
[To jsou] dva způsoby, jak se protivit duchům, a dva způsoby, jak se protivit
lidu. Což by ho mohla nestihnout pohroma?”
[Jeho] služebník řekl: „Pokud ho postihne neštěstí, jaké bude? Trest,
poprava, nebo předčasná smrt či nemoc? [Zhang Qin] řekl: „To ještě nelze
vědět. Pokud jsou krev a životní energie qi55
silné a pevné, dožije se vysokého
věku a dočká se pokojného konce. Ale i když se dočká vysokého věku
a pokojné smrti, nevyhne se pohromě.”
Když byl [Xiafu Fuji] pohřben, jeho rakev shořela; kouř stoupal vzhůru.
(Guoyu, Luyu shang)
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
2322
stva tam také sestupují, aby se podívala na jeho zkaženost. Proto, když se
někde zjeví duch, pro někoho to značí vzestup, pro jiného záhubu; tak tomu
bylo pokaždé [v případě dynastií] Xia, Shang a Zhou.“ Král řekl: „Co dělat?“
[Písař] odpověděl: „Nabídněte mu oběti, které mu náleží, podle dne,
kdy přišel.“ Král uposlechl a písař Guo odjel [do státu Guo nabídnout oběti].
Doslechl se, že [vévoda ze státu] Guo požádal [ducha] o milost [získat
další území]. Když se vrátil, řekl: „Stát Guo určitě zahyne. [Jeho vládce] je
krutý a naslouchá duchům.”
Když byl duch v Xin šest měsíců, vévoda z Guo poslal invokátora (zhu)
Yinga, správce chrámu předků (zong) Quho a písaře (shi) Yana, aby mu
obětovali. Duch jim slíbil území a písař Jen řekl: „Guo nejspíše zahyne!
Slyšel jsem, že když stát čeká rozkvět, [jeho vládce] naslouchá lidu, když
hyne, [jeho vládce] naslouchá duchům. Božstva jsou spravedlivá a nestranná.
Jejich jednání je určováno lidmi. Ctnost (de) [vévody z Guo] je chabá;
jaké území by mohl získat?“
(Zuozhuan, Zhuang 32)
Patnáctého roku [vlády zhouského krále Huie] sestoupil duch do Xin. Král
Hui se na to tázal písaře Guoa: „Z jaké příčiny? Stalo se to ve starých dobách?”
[Písař] odpověděl: „Stalo. Když se blíží vzestup státu, [pak] jeho
vládce je spořádaný, moudrý, nestranný a jedná správně, je čistý, milostivý
a mírný, jeho ctnost de postačuje, aby ozařovala vůni jeho obětí [stoupající
vzhůru] a jeho milostivost (laskavost) je dostatečná, aby sjednocovala
jeho lid. [Pokud je tomu tak, pak] božstva užívají jeho obětí a lid poslouchá.
Lid a božstva jsou bez zášti, a proto tam jasná božstva sestupují pozorovat
ctnost (de), s níž vládne, a spravedlivě ho obdařit požehnáním. Pokud
má stát zahynout, jeho vládce je chamtivý, bezohledný, zvrácený a zkažený,
nemorální, laxní, lehkomyslný a zahálčivý, hrubý, pokažený, krutý
a brutální, jeho vláda zkaženě páchne a vůně nestoupá vzhůru. Jeho tresty
jsou nespravedlivé a zakládají se na falešných obviněních. [Pokud je tomu
lizující pojetí významu božstev pro lidskou společnost, které vytlačuje kontingenci
jejich působení – božstva odpovídají na morální rozměr vlády, špatnému vládci
zvěstují záhubu, pro dobrého jsou příznivým znamením (autonomie působení
božských sil je omezena morálním rozměrem jednání lidí). Toto moralizující pojetí
významu božských sil nacházíme v čínských textech velice záhy a patří do širšího
proudu racionalizace tradičních náboženských představ, jež se projevuje především
ve filozofických textech (viz následující části této antologie).
Bezprostředně následující ukázka popisuje dva odlišné modely reakce na zjevení
neznámého božstva. Vládce státu Guo, ve kterém ke zjevení božstva došlo,
duchovi obětuje s cílem získat jeho požehnání pro svůj úmysl rozšířit území státu.
K duchovi se tudíž vztahuje jako k nezávisle jednající síle, kterou je možné vhodně
zvolenou rituální akcí získat na svou stranu. Naproti tomu písař zhouského krále
vidí ve zjevení ducha znamení – buď rozkvětu, nebo záhuby, v závislosti na poměrech
v daném státu, na které je zjevení ducha pouhou reakcí. Písařův postoj je
přitom v textu hodnocen jako správný, zatímco postoj guoského vládce je právě
znakem morálního úpadku, na který zjevení ducha reaguje. Fakt, že guoský vládce
„naslouchá duchům“ je hodnocen v jedné řadě s jeho „krutostí“ a je znakem zkaženosti
jeho vlády.
Na podzim v sedmém měsíci60
sestoupil duch (shen) do Xin.61
[Zhouský]
král Hui62
se na to tázal písaře63
Guoa: „Z jaké příčiny?” [Písař] odpověděl:
„Když se blíží vzestup státu, jasná božstva tam sestupují, aby zkontrolovala
jeho ctnost (charizmatickou sílu de).64
Když je stát na pokraji záhuby, bož-
60
Roku 662 př. n. l.
61
Xin se nacházelo na území malého státu Guo 虢, ležícího u Žluté řeky, v západní části
dnešní provincie Henan.
62
Vládl 676-651 př. n. l.
63
Písaři shi 史, někdy označovaní také jako historici, byli významnými rituálními hodnostáři,
kteří měli na starosti věštění, astrologii a vedení záznamů o rituálně relevantních
věcech, mimo jiné o historických událostech.
64
Pozn. editora: De 德 = ctnost, charizmatická síla. Běžným překladem tohoto výrazu
je „ctnost“, je tomu tak i v tomto textu. Při chápání tohoto termínu je však nutná opatrnost:
jeho základním významem je „zásluha“ a odtud moc, kterou získává ten, kdo
má zásluhy (nad těmi, kdo mu jsou zavázáni). Proto je lepším překladem „charizma“,
charizmatická síla“. Teprve v důsledku „etického zlomu“ v čínské kultuře, kdy začínají
být na řádného vládce kladeny morální požadavky, je tato „síla“ chápána jako
„ctnost“ – ctnostný panovník má právě díky svým morálním kvalitám charizmatickou
sílu, jíž k sobě bez násilí připoutává celý svět. Ne vždy se ale překlad „ctnost“ hodí.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
2524
zai 太宰) s invokátorem (zhu) a písařem (shi), aby vedli [členy] klanu Li74
a šli mu [duchovi] nabídnout oběti, nefrit a hedvábí. O nic nežádejte.” Král
řekl: „Guo zbývá kolik [času]?” [Písař] odpověděl: „Kdysi Yao prováděl
kontrolu lidu jednou za pět let. A nyní se zjevil jeho potomek. Když se zjeví
duch, nepřesáhne svůj [daný] počet. Nahlíženo na základě tohoto, nebude
to déle než pět let.”
Král poslal Velkého dozorce nad oběťmi Jifuho, aby vedl [členy] rodu
Fu75
, písaře a invokátory a s oběťmi, nefritem a nádobami s vínem se vydali
nabídnout je [duchovi]. Písař Guo je následoval a dorazil do Guo. Vévoda
z Guo také poslal invokátory a písaře, aby od něj [ducha] žádali území.
Když se písař Guo vrátil, oznámil to králi a řekl: „Guo určitě zahyne! Neobětuje
božstvům s upřímností a ještě od nich žádá požehnání. Božstva na
něj určitě sešlou pohromu. Nepřistupuje s láskou k lidu a ještě ho chce používat.
Lid se od něj určitě odvrátí. Obětovat s čistými úmysly, to znamená
obětovat s upřímností. Milovat a chránit prostý lid, to znamená milovat lid.
A nyní vévoda z Guo utlačuje a vyčerpává lid, aby uspokojil svoje zkažené
choutky. Odvrátil od sebe lid a rozhněval božstva, a ještě se od nich snaží
získat prospěch. Což to je možné?”
V devatenáctém roce [vlády krále Huie] stát Jin obsadil Guo.
(Guoyu, Zhouyu shang)
Vévoda76
řekl: „Moje oběti jsou hojné a čisté; božstva mě určitě podpoří.“
[Gong Zhiqi] odpověděl: „Slyšel jsem, že to není tak, že by duchové
a božstva opravdu milovali lidi, [jejich jednání] se řídí pouze (mravní?) 77
tak, pak] lid má dvojí mysl, jasná božstva nejsou čistá a lid pomýšlí na odpor.
Lid a božstva cítí odpor a bolest a nemají nic, k čemu by se přimkli.
Proto se tam jasná božstva také vydávají pozorovat jeho špatnost a seslat
na něj pohromu. Z toho důvodu, když se někde zjeví duch, pro někoho to
značí vzestup, pro jiného záhubu. Kdysi, když dynastie Xia65
byla na vzestupu,
sestoupil [Zhu] Rong66
na [horu] Chong; když hynula, Hui Lu67
se
na dvě noci zastavil v Qinsui. Když se pozvedla dynastie Shang, Tao Wu68
strávil tři noci na hoře Pi, a když hynula, [božská] ovce Yi se vyskytla
v Mu. Když byla na vzestupu dynastie Zhou, fénix se ozval na hoře Qi69
,
a když upadala, Dubo70
vystřelil na krále v Hao. To všechno jsou záznamy
o jasných božstvech.”
Král řekl: „Který je to nyní duch?” [Písař] odpověděl: „Kdysi si král
Zhao71
vzal manželku ze [státu] Fang. Ta byla pochybné ctnosti (de) a podobala
[se tím] Dan Zhuovi.72
Dan Zhu se s ní v tělesné podobě spojil
[a ona] mu porodila krále Mu.73
Tak [Dan Zhu] zůstal nablízku a ozařoval
potomky [domu] Zhou a sesílal na ně pohromy a požehnání. Vždyť božstva
jsou stálá a nevzdalují se daleko. Nahlíženo na základě tohoto, zřejmě je
to duch Dan Zhua.” Král řekl: „U koho z nich [potomků domu Zhou] se
objevil?” [Písař] odpověděl: „[Duch] je na území [státu] Guo. Král řekl:
”Pokud je tomu tak, proč?” Odpověděl: „Slyšel jsem toto. Pokud někdo
jedná správně a objeví se u něj duch, říká se, že obdržel požehnání. Pokud
je někdo zkažený a objeví se u něj duch, říká se, že chamtivostí přivolal
ducha. A nyní je Guo malé a zkažené; nejspíše zahyne.” Král řekl: „Co
bych měl udělat?” [Písař] odpověděl: „Pošlete Velkého správce obětí (tai
65
Legendární první čínská dynastie.
66
Božstvo ohně.
67
Rovněž božstvo ohně.
68
Gun, otec bájného císaře Yuho.
69
Hora u tehdejšího zhouského hlavního města v dnešní provincii Shanxi.
70
Hodnostář, který byl nespravedlivě zabit na příkaz zhouského krále Xuana (827-782
př. n. l.). Při lovu se prý králi zjevil v rudém šatě a vystřelil na něj, načež ten na následky
zranění zemřel.
71
Zhouský král, vládl asi 977-957 př. n. l.
72
Syn bájného císaře Yaoa, který měl vládnout ve 3. tis. př. n. l. Yao ho pro jeho nehodnost
zbavil nástupnictví.
73
Zhouský král, nástupce krále Yaoa, vládl asi 956-918 př. n. l.
74
Klan Li odvozoval svůj původ od císaře Yaoa.
75
Rod Fu patřil ke klanu s příjmením Li.
76
Z malého státu Yu 虞, souseda státu Guo. V té době byl rovněž ohrožen mocným státem
Jin a roku 655 př. n. l. zničen.
77
Pozn. editora: V této pasáži by překlad „ctnost“ byl patrně zavádějící. Mravní rozměr
síly de je tu sporný – viz zejména závěr pasáže. Zjevně jde o charizmatickou sílu, kterou
stát Jin (nebo jeho vládce) získává svými úspěchy a zásluhami, nikoliv mravním
rozměrem jednání (aspoň ne ve smyslu, jak tomu slovu my dnes rozumíme). Zdá se
naopak, že jde o slávu a úspěchy, možná i štědrost, kterou vládce projevuje lidu. A jde
zjevně i o to, že efektivně (a bez negativních důsledků pro vlastní stát) likviduje sousední
státy, a tím zvětšuje moc a slávu státu Jin.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
2726
a lidé z  hlavního města byli stále vyděšenější. Následujícího měsíce
Zichan82
ustavil Gongsun Xieho a Liang Zhiho [jako následovníky jejich
zabitých otců], aby se [lid] uklidnil, načež to skončilo. Zidashu se zeptal na
příčinu a Zichan řekl: „Když má duch něco, k čemu se může přimknout, tak
neškodí. A já jsem mu poskytl to, k čemu by se mohl přimknout.“
[…]
Když Zichan přijel do Jin, Zhao Jingzi83
se ho zeptal: „Mohl se Boyou
stát duchem?“ Zichan řekl: „Mohl. Když se člověk narodí, jeho první proměna
se nazývá po. Když se zrodí po, jasná (yangová) složka se nazývá
hun.84
Užíváním věcí přibývá životní esence85
a duše hun a po tak sílí,
získávají tím na čistotě a jasnosti, až se vytvoří „božský zrak“86
. Dokonce
i když prostý muž nebo žena zemřou násilnou smrtí, jsou jejich duše hun
silou de [lidí]. Proto se v Zhouských dokumentech78
říká: „Božská Nebesa
jsou bez osobních citů, pomáhají pouze síle de.“ A dále se tam říká: „Není
to obětní proso, jež voní, voní pouze jasná de.“ A také se tam říká: „Lid nenabízí
malé oběti, ale je to síla de, kterou [božstva] přijímají.” Pokud je to
takto, pak když vládce nemá de, lid není v harmonii a božstva nepřijímají
[jeho] oběti. To, na čem se zakládá [jednání] božstev, je pouze de. Pokud
stát Jin obsadí stát Yu a bude [nadále] s jasnou de nabízet vonné oběti, což
je božstva vyplivnou?”
(Zuozhuan, Xi 5)
Rovněž následující úryvek z Kroniky pana Zuo do určité míry racionalizuje vztah
k duchům a božstvům. Působení ducha sice není podřízeno morálnímu stavu státu
nebo vládce jako v předchozích ukázkách, nicméně způsob, jakým Zichan hrozivého
ducha zpacifikuje, naznačuje určitou převahu pragmatického uvažování nad
mocí duchů a božstev (nehledě na lehce ironický odstup od strachu z ducha, který
prozrazuje dikce textu). Rovněž tento přístup můžeme uvést do vztahu k pozdější
skepsi vůči moci božstev a duchů, jak se projevuje v některých filozofických textech.
Druhá část úryvku naopak ukazuje v  tradiční kultuře běžné představy
o povaze duchů – byly to především duchové lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí a byli
mocní již za svého života.
Lidé z Zheng79
děsili navzájem jeden druhého Boyouem80
, když říkali:
„Boyou přišel.” Nato všichni utekli a ani nevěděli, kam běží. Ve druhém
měsíci roku, v němž byly odlity trestní trojnožky, se komusi zdálo,
že Boyou kráčel ve zbroji a řekl [mu]: „Na den ren zi zabiji Daie. Příštího
roku, v den ren yin, zase zabiji Duana.“81
Když přišel den ren zi, Zisi
Dai zemřel a obyvatelé hlavního města se vylekali ještě víc. V  měsíci,
kdy [státy] Qi a Yan uzavřely mír, na den ren yin, zemřel Gongsun Duan
78
Zhouské dokumenty (Zhou shu 周書) – část Knihy dokumentů týkající se událostí za
dynastie Zhou.
79
Menší stát v centrální Číně, ve východní části dnešní provincie Henan.
80
Aristokrat z Zheng, který se vzbouřil a byl zabit.
81
V obou případech jde o zhengské hodnostáře, kteří měli podíl na smrti Boyoua.
82
Moudrý hodnostář, zhengskou politiku řídil v letech 556-522 př. n. l. Údajně nechal do
bronzu vylít a zveřejnit zákoník, čímž je v něm možné vidět do určité míry předchůdce
pragmaticky orientovaných reformátorů období Válčících států.
83
Jinský aristokrat a hodnostář.
84
Pozn. editora: Podle starověkých čínských představ sídlí v člověku dvě duše: hun 魂
a po 魄. Podle standardního výkladu je po duše vegetativní a po smrti zůstává s tělem
(odtud snahy uchovat tělo v bohatě vybaveném hrobě neporušené – zejména v období
dynastie Han). Hun je duchovní složka a po smrti se odebírá na „onen svět“ – dle příslušného
pojetí, kterých je ve staré Číně celá řada (Nebesa, podzemí – „Žluté prameny“,
Západní či Východní ráj). Tento výklad platí zejména pro období dynastie Han,
ale je nemožné stanovit jakoukoliv byť časově či místně omezenou „ortodoxii“. Představy
o duších a jejich posmrtné existenci jsou v čínské kultuře velmi proměnlivé.
Např. v uvedeném úryvku se tvrdí, že jak hun, tak po se mohou po smrti za určitých
podmínek stát duchy a zjevovat se lidem.
85
Pozn. editora: Životní esence (jing 精) je v jiných textech chápána výslovně jako nejjemnější
podoba životní energie qi, jejíž hromadění může vyústit v dosažení neobvyklých
schopností (prodloužení života, jasnozřivosti). Zde je výsledkem dosažení „božského
zraku“ (shenming 神明).
86
Pozn. editora: Shenming 神明 – „zrak“ s přívlastkem shen, který znamená „božský“,
„zázračný“, tedy zrak „(jakoby) božský“, pronikavější než mají obyčejní lidé. Tento
výraz se objevuje v mnoha textech nejčastěji ve významu neobyčejných schopností
dokonalé lidské osobnosti (vládce-světce), která je schopna „vidět do věcí“ pronikavěji
než druzí a je tudíž schopna se lépe orientovat a účinněji jednat. Např. v díle Xunzi
荀子: „Nahromaděním půdy vznikne hora a na ní se objeví vítr a déšť. Nahromaděním
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
2928
úryvku se o duchovních médiích wu říká, že vyvolávají či přivolávají duchy – slovo
zhu je totéž, které jinde vystupuje jako označení jednoho z obřadníků při obřadu
kultu předků. Viz výše.)
Král Zhao89
se zeptal Guan Shefuho90
: „Když Zhouské dokumenty uvádějí,
že Chong a Li oddělili Nebesa a Zemi, co se tím myslí? Kdyby tomu tak
nebylo, mohli by lidé vystupovat na Nebesa?“
Odpověděl: „To se tím nemyslí. V dávných dobách nebyli lidé a nadpřirozené
bytosti (shen) pomícháni. Mezi lidmi jsou takoví, kteří jsou moudří
a stálí, a navíc dokážou být uctiví a v srdci opravdoví. Jejich moudrost
způsobuje, že vysocí i nízcí všichni zaujímají svá patřičná místa, jejich svrchovaná
moudrost je schopna zářit do daleka a do široka, jejich jasný zrak
je schopen vše osvětlovat, jejich jasný sluch je schopen vše obsáhnout. Pokud
je tomu takto, jasná božstva do nich sestupují. Jsou-li to muži, nazývají
se xi 覡, jsou-li to ženy, nazývají se wu. Ti byli pověřeni, aby určovali
místo božstev a jejich pořadí, aby pro ně připravovali patřičná obětní zvířata,
nádoby a barvy obřadních oděvů podle ročních období. Poté pověřili
vynikající potomky předchozích mudrců, ty kteří znali označení hor a řek,
tabulky vznešených předků, záležitosti obřadů v chrámu předků, uspořádání
generací zhao a mu,91
správnost a uctivost ve snažení, patřičná pravidla
rituálů, principy majestátní obřadnosti, patřičné ozdoby vnějšího vzhledu,
opravdovost v loajalitě a důvěryhodnosti, správné oděvy při obětech, a kteří
byli uctiví vůči jasným božstvům, aby byli obřadníky (zhu). Pověřili ty
z potomků slavných klanů, kteří rozuměli [produktům] ročních období, rozuměli
tomu, jaké se mají nabízet oběti, [patřičným] druhům obětního nefritu
a hedvábí, pravidlům týkajících se ceremoniálních oděvů, [správné]
velikosti obřadních nádob, normám ohledně pořadí [předků], použití zástěn
při vymezování [více a méně významných] pozic [při obřadech], místům,
na nichž jsou oltáře, znali vyšší i nižší božstva, původ rodů a klanů,
a kteří v mysli následovali stará ustanovení, aby byli Správci chrámů předků
(zong).
a po schopny se přimknout k lidem a škodit jim; co teprve Liang Xiao, který
byl potomkem našeho předchozího vévody Mua87
, synem Ziera, jednoho
z vysokých hodnostářů našeho státu, a jehož rodina spravovala stát po
tři generace! I když je Zheng nehodné a – jak říká přísloví – je maličkým
státem, tak [oni] po tři generace drželi vládu [ve svých rukou, třímali otěže
vlády], takže jejich používání věcí bylo veliké, a [on] získal množství esence.
Jeho rod je navíc významný, takže to, o co se může opírat, je silné. A zemřel
násilnou smrtí: copak není patřičné, že byl schopen stát se duchem?“
(Zuozhuan, Zhao 7)
Duchovní média („šamani“) wu
Wu 巫 jsou ty, které přivolávají, vyvolávají (zhu 祝). Jde o ženy, které jsou
schopny sloužit beztvarým88
a přivolat duchy dolů tancem.
(Shuowen jiezi)
Výraz wu je běžně překládán jako „šaman“. Přesnější je asi „duchovní médium“,
neboť přesně o to šlo – jednalo se o osoby (ne vždy ženy), které disponovaly zvláštními
schopnostmi (mezi něž snad patřil trans), jež jim umožňovaly komunikaci
s božskými silami. Božské síly do nich též mohly sestupovat a promlouvat/jednat
jejich prostřednictvím. Výrazů pro takové osoby je více (v předcházejícím krátkém
89
Král Zhao ze Chu, vládl 515-489 př. n. l.
90
Chuský hodnostář, proslulý svou moudrostí.
91
Viz výše, pozn. 47.
vody vznikne tůň a v ní se zrodí draci a vodní příšery. Nahromaděním dobra (shan 善)
vznikne charizmatická síla (de), objeví se božský zrak (shenming) a vytvoří se mysl
světce (shengren 聖人).“ Podrobněji k tomuto tématu viz další kapitoly této antologie.
87
Zhengský vévoda v letech 627-606 př. n. l.
88
Pozn. editora: Wu xing 無形, beztvarý, výraz, který odkazuje k božstvům (shen), neboť
jsou neviditelná a jejich působení nepostřehnutelné. Viz např. dílo Neměnný střed
(Zhong yong 中庸): „Jak mocně se projevuje charizmatická síla (de) bohů a duchů
(guishen 鬼神)! Díváme se na ně, ale nevidíme je. Nasloucháme jim, ale neslyšíme je.
Přesto jsou přítomni ve věcech a žádná se bez nich neobejde! Na celém světě se lidé rituálně
očišťují a strojí se do rituálně bezchybných nádherných oděvů, aby jim přinesli
oběti. Jak zaplavující! Jako by byli nahoře a hned zase vedle nás! V Písních se praví:
Příchod bohů (shen) nelze odhadnout, tím méně jej odmítnout!“ (Zhongyong 16)
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
3130
tosti, povinnosti] a pověřil je, aby to opět uvedli do pořádku. Tak tomu bylo
až po [dobu dynastií] Xia a Shang. Proto rody Zhonga a Liho po generace
spravovaly Nebesa a Zemi a odděleně je řídily. Za dynastie Zhou byli jejich
potomky Chengbo a Xioufu. V době krále Xuana98
ztratili svůj úřad a stali
se rodem Sima. [Jeho členové] zbožštili své předky, aby tak získali respekt
lidu a říkali: „Chong skutečně vystoupil na Nebesa a Li skutečně sestoupil
na Zemi..“ V době zmatku [za vlády králů Youa a Pinga]99
tomu nikdo nebyl
schopen odporovat.“
(Guoyu, oddíl Chuyu xia)
Vévoda z Jin100
nechal znovu pohřbít korunního prince Gonga (Shenshen-
ga).101
Na podzim jel Hu Tu do spodního hlavního města a potkal [ducha]
korunního prince, který ho vyzval, aby vystoupil [na vůz] a dělal mu vozataje,
načež mu oznámil: „Yiwu102
nejedná v souladu s obřady (li). Získal
jsem svolení od Božského Pána (Di 帝) a vydám Jin státu Qin, který mi
bude obětovat.” [Hu Tu] odpověděl: „Slyšel jsem toto. Duchové si neužívají
obětí těch, kteří nejsou jejich příbuznými a lidé neobětují těm, kteří nejsou
jejich rodu; což tak obětování Vám nepřestane? A navíc, čím se provinil
lid? Měl byste uvážit, že tím potrestáte nevinné a přijdete o potomky,
[kteří by Vám obětovali].” Princ řekl: „Dobře. Opět požádám [Božského
Pána]. Za sedm dní se na západní straně nového města bude vyskytovat
šaman (wu), jehož prostřednictvím se se mnou setkáte.” [Hu Tu] souhlasil,
a [princ] zmizel. Když přišel určený čas, tak vyrazil [k západní straně města]
a [šaman] mu oznámil: „Božský Pán mi dovolil potrestat toho, kdo se
provinil. Bude ponížen u Han.”103
	 (Zuozhuan, Xi 10)
Následně byly ustaveny úřady pro Nebesa, Zemi, božstva, lidi a rozličné
věci; ty se [dohromady] nazývaly pět úřadů. Každý [z nich] spravoval
to, co mu příslušelo, a navzájem si do toho nezasahovaly. Lidé díky tomu
mohli být uctiví a důvěryhodní, zatímco jasná božstva díky tomu měla jasnou
sílu de [a sesílala požehnání]. Záležitosti lidí a božstev byly odlišné
a přistupovali k nim s respektem a bez neúcty. Proto božstva sesílala požehnání
a [obilí] se rodilo, zatímco lid obětoval obilí [božstvům], neštěstí a pohromy
nepřicházely a zdroje se nevyčerpávaly.
Když došlo k tomu, že [vláda bájného císaře] Shao Haoa92
upadla, tak
Devět [klanů] Li93
mělo chaotickou sílu de94
, lidé a božstva se promísili
a nebylo možno rozlišovat věci a bytosti. Každý konal oběti, v rodinách se
ustavili šamani (wu) a obřadníci (shi 史) bez skutečné opravdovosti. Lidé
konali oběti nedostatečně a nezískávali požehnání božstev. Oběti byly bez
pravidel a lidé a božstva zaujímali stejné místo. Lidé nepřistupovali s respektem
k  přísahám před božstvy a postrádali bázeň a úctu. Božstva si
uvykla na způsoby [obětování] ze strany lidu a ve svém konání se nesnažila
být čistá. Požehnání a rození nebylo sesíláno a lidé neměli co obětovat.
Neštěstí a kalamity opakovaně přicházely a všichni vyčerpali svoji životní
energii (qi). [Když bájný císař] Zhuanxu95
přejal vládu, tak přikázal Správci
jihu Zhongovi spravovat Nebesa, která přináležela božstvům a Správci
ohně Limu spravovat Zemi, která přináležela lidem, obnovit starý stav
a [nedopustit], aby si navzájem zasahovali [do svých záležitostí]: to se myslí
tím, že přerušili spojení mezi Nebesy a Zemí.
Později [lidé] Tří Miao96
obnovili zkaženost Devíti klanů Li. Yao97
znovu
vychoval ty z potomků Chonga a Liho, kteří nezapomněli staré [záleži-
98
Zhouský král, vládl 827-782 př. n. l.
99
Král You (781-771 př. n. l.) a Ping (770-720 př. n. l.). Vládcové, za nichž dynastie
Zhou upadla, západní hlavní město dobyli barbaři a královský dvůr se musel přesunout
na východ.
100
Vévoda Hui z Jin (650-637 př. n. l.).
101
Nevlastní bratr vévody Huie, spáchal sebevraždu kvůli intrikám své nevlastní matky.
102
Vlastní jméno vévody Huie.
103
Roku 645 př. n. l jinská vojska u Han utrpěla těžkou porážku od státu Qin a vévoda
Hui padl do zajetí.
92
Jeden z bájných císařů 3. tis. př. n. l.
93
Bájní rebelové.
94
Luan de 亂德. Výraz de může znamenat jakoukoliv převažující charakteristiku, kterou
daná věc působí navenek. Může tedy jít jak o „charizmatickou sílu“ dokonalého vladaře,
tak i o neutrálně nebo negativně chápané působení. Existuje např. i spojení jiu
de 酒德 = „síla alkoholu“: „Shangský král je naprosto zpustlý a propadlý moci alkoholu.”
(Lüshi chunqiu 16)
95
Další z bájných císařů.
96
Bájní rebelové.
97
Bájný císař proslulý svojí ctností.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
3332
ny] Xunyu, ověřil pečeti [lenních vládců] na hoře Fushan a založil hlavní
město na úpatí hory Zhulu.
[…]
Yu uspořádal zemi. Podél hor vysadil stromy, určil vysoké (posvátné) hory
a velké řeky.
Jizhou (provincie Ji). Začal [svoji práci] od [hory] Hukou. Uvedl do
pořádku [vody od hory] Liang [po horu] Qi. Uvedl do pořádku [země od]
Taiyuanu po jižní svahy hory Yue. Uspěl v Tanhuai, [a poté uvedl pořádku
země] až po Heng Zhang (Horizontální [řeku] Zhang). Její [provincie] půda
byla světlá a kyprá. Poplatky [odváděné z provincie] náležely k nejvyššímu
stupni nejvyšší kategorie s určitými odchylkami. Její pole byla průměrná
v rámci střední kategorie. [Řeky] Heng a Wei byly uvedeny do svých původních
koryt a [bažiny] Dalu byly osázeny. [Lidé národa] Dao Yi odění do
kůží šli po pravé straně [hory] Jieshi, pak se dostali k Žluté řece [a tak přinášeli
tributy do hlavního města].
Země mezi [řekou] Ji a Žlutou řekou byla provincií Yanzhou. Devět řek
bylo svedeno do svých koryt a Leifu se stalo jezerem…
(Kniha dokumentů, Yugong)
Následující pasáže z Knihy hor a moří (Shanhaijing 山海經)104
ukazují směs reálné
geografie, mytických a fantastických prvků.
300 mil (li 里) na jih se nachází pohoří Taishan.105
Nahoře je hojnost nefritu,
zlato je hojné dole. Žije tam zvíře, které vypadá jako malé prase. Má
perly, nazývá se tongtong a vydává zvuky připomínající jeho jméno. Řeka
Huan teče na východ odtamtud, až po Jiang (Dlouhou řeku). V řece je hojnost
křemene.
	 (Shanhaijing 4.1)
Mýty o bájných císařích a ustavení řádu,
mytická geografie
Následující pasáž z Knihy dokumentů, kapitoly Yao dian 堯典 (Ustanovení císaře
Yaoa), která vznikla někdy ve 3.-2. stol. př. n. l., zachycuje uspořádání země bájným
císařem Yaoem, který měl vládnout ve 3. tis. př. n. l., a udělení vlády čtyřem
bratřím, potomkům bájného hodnostáře Xi Heho. Xi He je zřejmě transformovanou
původní sluneční bohyní.
[Bájný císař Yao] poté přikázal Xi Heovi…
Poté odděleně přikázal Xi Zhongovi (Střednímu bratru Xiovi) usídlit se
v Juyi, které bylo nazýváno Yanggu (Sluneční údolí) a dohlížet na vycházející
slunce… Jeho lid se nazýval Xi.
Také přikázal Xi Shuovi (Mladšímu bratru Xiovi) usídlit se v jižních oblastech
zvaných Mingdu (Jasné město)… Jeho lid se nazýval Yin.
Odděleně přikázal He Zhongovi (Střednímu bratru Heovi) usídlit se v západních
zemích, nazývaných Meigu… Jeho lid se nazýval Yi.
Také přikázal He Shuovi (Mladšímu bratru Heovi) usídlit se v Shuofang,
nazývaném Youdu (Temné město)… Jeho lid se nazýval Ao.
(Kniha dokumentů, Yao dian)
Následující pasáže z Knihy dokumentů popisují uspořádání země bájným císařem
Yu 禹, který přemohl potopu, rozdělil Čínu do devíti provincií a nechal odlít devět
trojnožek ding 鼎, symbol držby Mandátu Nebes.
Na východě dorazil k moři a vystoupil na hory Huanshan a Taizong (Taishan).
Na západě dorazil do Kongtongu a vystoupil na Jitou. Na jihu dorazil
k Dlouhé řece a vystoupil na hory Xiong a Xiang. Na severu zahnal [kme-
104
Jedná se o knihu popisující území plná fantastických bytostí, podivných obyčejů
a zvláštních přírodních jevů. Nepatří mezi oficiální kanonické knihy, i když nese označení
„kanonická kniha“ (jing 經).
105
Nejvýznamnější posvátné pohoří Číny na území dnešní provincie Shandong.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
3534
z Morušového pole. Šaman mu vylíčil totéž, co [vévoda] viděl ve snu. Vévoda
řekl: „Co to znamená?” [Šaman] řekl: „Nepojíte z nové úrody.”
Vévoda těžce onemocněl a požádal o lékaře z Qin. Vévoda z Qin
k němu poslal lékaře Huana. Ještě než ten dorazil, vévodovi se zdálo, že nemoc
se proměnila ve dva chlapce, kteří si povídali: „Je to dobrý lékař. Bojíme
se, že nám uškodí; jak bychom tomu unikli?” Jeden řekl: „Když se usadíme
nad srdcem a pod hrdlem, co nám může udělat?” Když lékař přišel,
řekl: „S nemocí se nedá nic dělat. Nachází se nad srdcem a pod hrdlem, nelze
ji napadnout a léky na ni nedosáhnou. Nic se s tím nedá dělat.” Vévoda
řekl: „To je dobrý lékař.” Bohatě ho obdaroval a poslal ho zpátky.
V šestém měsíci, na den bing wu, chtěl vévoda okusit pšenici z nové
úrody a pověřil správce polí, aby ji doručil. Správce kuchyně kvůli němu
povolal šamana z Morušového pole, [vévoda] mu ukázal [pšenici] a nechal
ho zabít. Když se chystal pojíst, nafouklo se mu břicho a běžel na záchod,
kde zemřel.
Jednomu ze služebníků se ráno zdálo, že nese vévodu na zádech na Nebesa.
[Ten] den v poledne vynesl jinského vévodu na zádech ze záchodu
a poté byl přidán jako oběť do jeho hrobu.
(Zuozhuan, Cheng 10)
Kult hor a řek
Následující ukázky vyjadřují pravidlo platné ve starověké Číně, že obětovat může
vládce určitého území pouze těm božským silám, které se nacházejí na jeho území.
Syn Nebes obětuje slavným horám a velkým řekám v Podnebesí; pět posvátných
hor odpovídá třem vévodům, čtyři velké řeky jsou jako lenní knížata.
Lenní knížata obětují významným horám a řekám uvnitř svých do-
mén.
(Shiji, kap. Oběti feng a shan)
„Za vlády všech tří minulých dynastií bylo nařízeno, že se nemá obětovat
horám a řekám mimo vlastní doménu. Řeky, kterým se obětuje ve stá-
tě Chu, jsou Dlouhá řeka, Han, Ju a Zhang. Veškeré štěstí a pohromy k nám
Od počátku Východních horstev, pohoří Suzhu, k horám Zhu je celkem
dvacet pohoří, které se táhnou na 3 600 mil. Božstva těchto hor mají lidská
těla a dračí hlavy. Obětují se jim psi se srstí jedné barvy, a pro pomazání
obětních nádob se používá rybí krev.
(Shanhaijing 4.1)
Dole je Údolí vroucích vod (Tanggu). Nad ním se nachází strom Fusang
扶桑106
, kde se koupe deset sluncí. To je na sever od Země černých zubů.
Ve vodě je velký strom s devíti slunci usazenými na dolních větvích a s jedním
v koruně.
Yushi Qie (Země konkubíny Pána deště) je na sever [odtamtud]. Lidé
jsou [tam] černí a v každé ruce drží hada. V levém uchu mají zeleného
hada, v pravém červeného.
	 (Shanhaijing 9)
Výklad snů
Vykladač snů (zhan meng 占夢) dohlíží na roční období, pozoruje setkání
Nebes a Země, rozhoduje na základě yinové a yangové životní energie qi
a [na těchto základech] a podle Slunce, Měsíce a hvězd vykládá příznivost
a nepříznivost šesti druhů snů.
	 (Zhouli 25.1.)
Vévodovi z Jin107
se zdálo o velkém démonovi s rozpuštěnými vlasy sahajícími
až na zem, který se bil do prsou, vyskakoval a řekl: „Nespravedlivě
jste zabil mé potomky a já jsem dostal svolení od Božského Pána.“ Prolomil
velkou bránu a vpadl do ložnice. Vévoda se vyděsil, [duch] prolomil
dveře a vtrhl do audienční síně. Vévoda se probudil a povolal šamana (wu)
106
Mýtický strom, z něhož se každé ráno vydává slunce na svou pouť po obloze. Těch sluncí
bylo původně deset, každé pro jeden den v „týdnu“ tradičního kalendáře.
107
Vévoda Jing (599-581 př. n. l.) z Jin. Démon měl být předkem aristokratického rodu,
který vévoda nechal vyhladit.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
3736
Různé
Vévoda z Jin109
onemocněl. Vévoda z Zheng vyslal Gongsun Qiaoa110
,
aby vykonal oficiální návštěvu [v Jin] a navíc se vyptal na chorobu. Shu-
xiang111
se ho tázal: „Co se týče nemoci našeho vládce, věštci (bu ren
卜人) řekli, že ji způsobili Shichen a Taitai, ale nikdo z našich písařů
(shi 史) je nezná. Dovolil bych se zeptat o jaká božstva se jedná.“ Zichan
řekl: „Kdysi měl Gaoxin112
dva syny, starší se jmenoval Yubo a mladší
Shichen. Sídlili v Kuanglinu, ale nemohli se vzájemně shodnout. Každým
dnem se navzájem napadali štíty a kopími. Božský Pán (Di 帝)
to [nechtěl] dovolit, [a tak] přestěhoval Yuboa do Shangqiou, aby řídil
[hvězdu] Chen. Shangové ho následovali, a proto je Chen shangskou
hvězdou. Shichena přestěhoval do Daxia, aby řídil hvězdu Shen
[v souhvězdí Orionu]. Následovali ho lidé z  Tang113
, a [tam] sloužili
[dynastiím] Xia a Shang. Jejich posledním potomkem byl Tangshu
Yu. Právě když Yi Jiang, manželka [zhouského] krále Wu, byla těhotná,
zdálo se jí, že jí Božský Pán řekl: „Nařizuji, aby se Tvůj syn jmenoval
Yu a daruji mu Tang, které přísluší k  hvězdě Chen, a tam rozmnožím
jeho potomky.“ Když se [syn] narodil, na ruce měl znak Yu,
a poté ho tak pojmenovali. Když [zhouský] král Cheng114
zahubil Tang,
udělil ho v léno Dashuovi. Proto je Chen hvězdou [státu] Jin. Takto nahlíženo,
Shichen je božstvem hvězdy Chen.
Kdysi byl mezi potomky rodu Jintian jeden jménem Mei, který byl
správcem [úřadu] Xuanmin. Ten měl [dva] syny, Yungeho a Taitaie. Taitai
zdědil (zastával) jeho úřad, upravil koryta řek Fen115
a Tao a obehnal hrázemi
velké bažiny, a tak učinil Centrální planinu obyvatelnou. Božský Pán si
cenil jeho služeb a udělil mu v léno [oblast] řeky Fen. [Státy] Chen, Si a Ru
přichází pouze od nich. I když [já, vládce státu Chu] možná postrádám
ctnost (de), neudělal jsem nic, čím bych urazil Žlutou řeku.“
(Zuozhuan, Ai 6)
Následující text vysvětluje interakci mezi lidmi a přírodními silami již nikoliv
v termínech komunikace s božskými silami, nýbrž v rámci působení protikladnýh
sil yin 陰 a yang 陽. Jedná se o odlišný typ racionality (běžný především ve
filozofických textech konce období Válčících států a později), která potlačuje význam
autonomně působících božských sil a tyto síly podřizuje abstraktnímu univerzálnímu
řádu. Důraz kladený na vzájemné působení lidských a přírodních sil
však zůstává.
Ve druhém roce vlády [zhouského krále] Youa108
tři řeky v blízkosti západního
zhouského hlavního města zasáhlo zemětřesení. Bo Yangfu řekl:
„Zhou brzy zahyne. Vždyť energie qi Nebes a Země [nesmí] ztratit svůj přirozený
řád. Pokud ztratí svůj řád, je to tím, že ji lidé uvedli v chaos. Yangová
energie je zatlačena dolů a nemůže se zvednout, yinová energie ji utlačuje
a neumožňuje jí stoupat, a potom vzniká zemětřesení. Nyní to, že tři
řeky zasáhlo zemětřesení, je kvůli tomu, že yangová energie ztratila své
místo a je dušena yinovou energií. Když yangová energie ztratí své místo
a je pod yinovou energií, tak prameny budou určitě zablokovány; když
jsou prameny zablokovány, stát určitě zahyne. Když je země zavlažována
vodou, lid ji může využívat. Když není nic, co by zemi zavlažovalo, lid postrádá,
co by užíval a stát brzy zahyne! Kdysi vyschly řeky Yi a Luo a dynastie
Xia zahynula, když vyschla Žlutá řeka, zahynula dynastie Shang.
A nyní ctnost (de) dynastie Zhou je jako v případě těchto dvou dynastií
k jejich konci, a k tomu navíc prameny jejích řek byly zablokovány a určitě
vyschnou. Vždyť stát se musí opírat o hory a řeky; když se hory zhroutí
a řeky vyschnou, je to znamení, že stát zahyne.“
(Shiji, Základní anály dynastie Zhou)
108
Poslední zkažený vládce dynastie Západní Zhou, vládl 781-771 př. n. l.
109
Vévoda Ping z Jin (557-532 př. n. l.).
110
Jiné jméno moudrého hodnostáře Zichana z Zheng.
111
Nejvyšší hodnostář v Jin známý svou moudrostí. Znám také jako Zhao Wu.
112
Jeden z bájných císařů 3. tis. př. n. l.
113
Starý stát na území pozdějšího státu Jin.
114
Zhouský král, nástupce krále Wu. Vládl asi 1042-1006 př. n. l.
115
Nejvýznamnější řeka na území státu Jin.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
3938
ké královské domény. [Zhouský] král Ding118
poslal svého vnuka, prince
Mana, aby chuského vládce odměnil [bronzovými trojnožkami ding].
Vládce státu Chu se zeptal na jejich velikost a hmotnost. [Princ Man] odpověděl:
„Kdysi, když dynastie Xia měla ctnost de, vzdálená území zobrazila
své nadpřirozené bytosti (wu 物) a devět provincií zaslalo kov. [Zakladatel
dynastie Xia, Velký Yu] nechal odlít trojnožky ding s vyobrazeními [těchto]
bytostí, takže mohly být učiněny patřičné přípravy ve vztahu k nim. Tak
lidé znali božstva a zlé bytosti. Proto když vstoupili do řek, močálů, hor
a lesů, nestřetli se s neštěstím a nenarazili na horské démony ani vodní duchy.
Tím mohl být zachován soulad mezi vysokými a nízkými a všichni
užívali požehnání Nebes. Když se však Jie119
projevoval zlou temnou silou
(hun de 昏德), přešly trojnožky k Shangům, kteří je používali k obětním
obřadům po šest set let. Avšak shangský král Zhou byl krutý a násilnický,
a proto trojnožky přešly k Zhouům. Pokud je síla de jasná a vznešená, pak
ačkoliv jsou [trojnožky] malé, váží hodně. Pokud však vládne chaos a nepořádek,
pak i kdyby byly velké, budou lehké.
(Zuozhuan, Xuan 3)
Když nastoupil [zhouský] král Xuan120
, nevykonával rituální orbu na tisíci
mu.121
Vévoda Wen z Guo řekl: „To nelze. Vždyť velké záležitosti lidu spočívají
v zemědělství. To, že jsou obětní nádoby pro Pána nahoře (Shangdi
上帝) plné prosa, vychází z něj [zemědělství]. To, že je lidu mnoho, se rodí
z něj. To, že záležitosti jsou dovršovány, spočívá v něm. To, že se majetek
množí, počíná v něm. Z toho důvodu je Správce prosa (ji 稷) velkým hod-
nostářem.
Ve starých dobách Velký písař (taishi 太史) v souladu se [čtyřmi ročními]
obdobími sledoval zemi. Když se yang[ová energie] nashromáždila
a naplnila [ji], životní energie qi země se začala otřásat. Když se hvězdy
se staraly o jeho oběti. Nyní Jin spravuje [oběti řece] Fen a ty státy zahubilo.
Takto nahlíženo, Taitai je božstvem [řeky] Fen.
Ale tito dva neovlivňují tělo vládce. Božstvům hor a řek se obětuje
v případě povodní, sucha a epidemií; božstvům slunce, měsíce a hvězd se
obětuje, když sníh, mráz, vítr a déšť nejsou v souladu s ročními obdobími.
Co se týče vašeho těla, pane, musí trpět něčím, co je spojeno s jeho pohyby
z paláce a uvnitř něj, s jídlem a pitím, které požívá, s jeho smutky a radostmi;
co s tím mají co dělat božstva hor, řek a hvězd?
Já, Qiao, jsem slyšel toto. Ušlechtilý muž má čtyři části dne. Ráno na
audienci naslouchá záležitostem správy státu, v poledne se na ně vyptává,
večer provádí rozkazy a v noci odpočívá. Tím reguluje a odvádí svoji životní
energii qi a zabraňuje, aby došlo k jejímu ucpání a zablokování, takže
by poškodila jeho tělo. Pokud se to stane, mysl postrádá jasnost, rozum
a všechny normy jsou temné a zmatené. Neuvedl [Váš vládce všechny čtyři
doby] v jednu? To by vyvolalo nemoc.
Slyšel jsem ještě toto. Ženy ve vnitřních komnatách nemají být stejného
příjmení [jako jejich pán]. [Pokud jsou], jejich potomci nebudou prospívat.
Když se krása vyčerpá, tak vzájemně způsobuje chorobu. Kvůli tomu
si to ušlechtilý muž oškliví. Proto je zaznamenáno: „Když při nákupu konkubíny
není známo její příjmení, věští se o něm.“ Lidé za starých dob se
pečlivě snažili vyhnout těmto dvěma [zmíněným nebezpečím]. To, že muži
a ženy [mají být při sňatku] odlišných příjmení, je velkým principem rituálních
pravidel (li). Ale nyní má [Váš] vládce ve vnitřních komnatách čtyři
[konkubíny s příjmením] Ji.116
Není to snad kvůli tomu [že onemocněl]?
Pokud je to jedna z těchto dvou [příčin], tak s tím nelze nic dělat. [Pokud]
se zřídka stýkal se čtyřmi [konkubínami s příjmením] Ji, ještě by to šlo; pokud
ne, tak to nevyhnutelně vyvolalo chorobu.“
(Zuozhuan, Zhao 1)
Vládce státu Chu zaútočil na kmeny barbarů Rong v oblasti Luhun a postoupil
až k řece Luo.117
Uspořádal přehlídku svých vojsk na hranici zhous-
116
Tedy stejného příjmení jako rod vévodů z Jin.
117
Tj.doblízkosti zhouské královské domény v oblasti dnešníhoLuoyanguv provinciiHenan.
118
Vládl 606 př. n. l. – 586 př. n. l.
119
Poslední zkažený vládce dynastie Xia.
120
Vládl 827-782 př. n. l.
121
Zhouské královské polnosti, na kterých se mimo jiné konala rituální orba na začátku
zemědělských prací.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
4140
Ziqi122
konal oběť si 祀 králi Pingovi a zaslal maso z obětní krávy králi
[Zhaoovi].123
Král se zeptal Guan Shefuho: „Při oběti si se užívají jaké obětiny?“
[Guan Shefu] řekl: „Při oběti si se obětuje více než při oběti ju 舉124
.
Syn Nebes při ju obětuje krávu, ovci a vepře, při oběti si obětuje třikrát tolik.
Lenní knížata při ju obětují jednu krávu a při si krávu, ovci a vepře.
Nejvyšší hodnostáři při ju obětují ovci a při oběti si krávu. Velmoži při ju
obětují vepře, při oběti si ovci. Rytíři při ju obětují ryby, a při oběti si vepře.
Prostí lidé při shi jedí zeleninu a při si ryby. Mezi vysokými a nízkými
je stanovena pevná posloupnost, a lid tak není laxní.“
Král řekl: „Jaká je velikost obětí [podle pravidel]?” [Guan Shefu] odpověděl:
„Při oběti Nebesům na předměstí (jiao di 郊禘)125
[velikost jejích
rohů] nepřesahuje kaštan, při zimní a podzimní oběti [její rohy] nejsou delší
než čtyři palce.”
Král řekl: „Proč jsou [oběti] tak malé?” [Guan Shefu] odpověděl:
„Vždyť božstva přistupují k lidu s jasem a inteligencí. Proto vyžadují, aby
oběti byly dokonalé a nikoliv to, aby byly hojné a velké. Proto když dřívější
králové obětovali, užívali jednu čistou mysl, dva nejvytříbenější [materiály
– nefrit a hedvábí], tři obětní zvířata, [produkty] čtyř ročních období, pět
barev, šest povah, sedmero záležitostí [Nebes, Země, lidí a čtyř ročních období],
osm druhů hudebních nástrojů, devět obětí [podle jednotlivých částí
Podnebesí], deset dnů [v řadě nebeských kmenů], dvanáct dnů [v řadě pozemských
větví], aby jim [božstvům] je poskytli. A používali sto příjmení,
tisíc hodnostářů, deset tisíc úředníků, sto tisíc kategorií, milion prostých
lidí, deset milionů lidu [devíti částí Podnebesí], aby jim [božstvům] přinášeli
oběti. Ozařovali je jasnou ctností (ming de 明德) a harmonickou hudvěštící
příznivá znamení pro zemědělské práce objevily ráno na jihu a slunce
a měsíc vstoupily do souhvězdí Nebeského chrámu, žíly v zemi se otevřely.
Devět dní před [prvním jarním dnem, kdy se koná rituál] Velký písař
ohlásil [Správci] prosa: „Ode dneška do prvního dne druhého měsíce bude
stoupat yangová energie a vlhkost v zemi se pohne. Pokud se nepohne a nezmění,
žíly se naplní a ucpou a obilí neporoste.”
[Správce] prosa to oznámil králi: „Hodnostáři yangových úřadů pod vedením
Velkého písaře mi nařídili provést obřad se slovy „ode dneška za devět
dní se pohne země.” Nechť se král uctivě očistí a dohlíží na zemědělské
záležitosti beze změn.”
Král poté pověřil Správce zemí (situ 司徒), ať upozorní vévody, všechny
hodnostáře a všechen lid, a Správce veřejných prací (sikong 司空), aby
připravil oltář[e] na poli pro ceremoniální orbu. Přikázal hodnostáři pro záležitosti
zemědělství (nong dafu 農大夫), aby zkontroloval, zda jsou zemědělské
nástroje připraveny.
Pět dní před [prvním jarním dnem, kdy se koná rituál,] Slepý hudebník
(gu 瞽) oznámil, že vane harmonický vítr. Král poté šel do postního paláce
a všichni hodnostáři se po tři dny postili. Král se potom očistil vodou a napil
se obětního vína. V den konání obřadu hodnostář, který měl na starosti
úlitby, nabídl vonné víno a obětník sladké víno. Král provedl úlitbu vonným
vínem, napil se sladkého a vyrazil [k místu konání obřadu]. Všichni
hodnostáři a všechen lid ho následovali. Když dorazili na pole, kde se obřad
koná, Správce prosa ho zkontroloval. Číšník (shanfu 膳夫) a Správce
zemědělských záležitostí (nong zheng 農正) objasnili průběh obřadu, Velký
písař králi asistoval, a král ho uctivě následoval. Rádlem kopl jednou,
[každá] následující skupina třikrát [více než předchozí] a nakonec prostý
lid obdělal celých tisíc mu.
Správce obilí kontroloval práci a Velký písař na to dohlížel. Když [orba]
skončila, majordomus (shanzai 膳宰) připravil obřadní hostinu, číšník na
ni dohlížel a (jiný) číšník asistoval králi. Král okusil maso z obětní krávy
(dalao 大牢), vévodové a hodnostáři ochutnali a lid to dojedl.
(Guoyu, Zhouyu shang)
122
Mladší syn chuského krále Pinga.
123
Král Ping (529-516 př. n. l.) byl otcem krále Zhaoa (515-489 př. n. l.).
124
Oběť konaná prvního dne každého měsíce.
125
Pozn. editora: Oběť, kterou podle pravidel obřadnosti (li) směl vykonávat pouze král
(Syn Nebes). V Zápisech o obřadech Konfucius říká: „Ach běda! Když zkoumám řád
(dao)  dynastie Zhou, [vidím], jak jej zkazili králové You a Li! Kdybych však opustil
stát Lu, kam jinam bych se vydal! Oběť k Nebesům na předměstí v Lu odporuje pravidlům
obřadů (li) – jak upadl [řád] vévody z Zhou! Oběť na předměstí ve státě Qi 杞 pochází
odYua [mytického zakladatele dynastie Xia], oběť na předměstí ve státě Song pochází
od Xiea [nejstaršího předka dynastie Shang] – to jsou však záležitosti Syna Nebes
uchovávané [jejich potomky]. Pouze Syn Nebes obětuje Nebi a Zemi, údělná knížata
obětují na oltářích půdy a obilí.“ (Liji 9.2)
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
4342
nými zavládne klid a upevní se vztahy mezi příbuznými stejného příjmení.
[Oběti jsou to,] čím výše postavení učí lid uctivosti, a čím níže postavení
projevují svoji poslušnost vyšším. Při oběti Nebesům na předměstí Syn Nebes
musí sám zastřelit obětní [krávu] a královna musí sama přinést nádoby
s obětním obilím. Při obřadech v chrámu předků musí lenní knížata sama
zastřelit obětní krávu, probodnout ovci a tnout vepře, zatímco jejich manželky
musí samy přinést nádoby s obětním obilím; a co teprve, když jde
o lidi, kteří stojí pod nimi? Kdo z nich by se odvážil nepředhánět se ve službě
božstvům? Syn Nebes při oběti Nebesům sám obětuje obilí a královna
osobně odvíjí vlákna hedvábí z kokonů, aby vyrobila jeho obřadní šat. Od
lenních knížat níže až po prostý lid, kdo by se odvážil nebýt uctivý a nenapínat
síly ve vztahu k božstvům? [Oběti] jsou to, o co se lid opírá; jak by
bylo možno je odvrhnout?”
Král řekl: „Co se nazývá jedna čistá mysl, dva nejvytříbenější [materiály]
a sedmero záležitostí [Nebes, Země, lidí a čtyř ročních období]? [Guan
Shefu] odpověděl: „Moudří králové si oblékali černý šat a čapku vládců,
a s čistou a uctivou myslí vedli všechny své hodnostáře, [aby přinesli] čisté
oběti, a osobně přistupovali k obětem a dohlíželi na ně, [přičemž] vůči božstvům
[nechovali, neprojevovali] sebemenší špatnost (zlobu). To se nazývá
jedna čistá mysl. Nefrit a hedvábí jsou dva nejvytříbenější [materiály]. Záležitosti
Nebes, Země, lidí a čtyř ročních období, to je sedmero záležitostí.“
Král řekl: „Co jsou tři záležitosti?“ [Guan Shefu] odpověděl: „Nebesům
přísluší vojenské záležitosti, Zemi civilní a lidem loajalita a důvěryhodnost.“
Král řekl: „Co se nazývá sto příjmení, tisíc hodnostářů, deset tisíc
úředníků, sto tisíc kategorií, milion prostých lidí a deset milionů lidu [devíti
částí Podnebesí],?“ [Guan Shefu] odpověděl: „Je sto úřadů, jichž mohou
lidé dosáhnout. Ti ze synů a potomků králů a lenních knížat, jejichž
kvality [postačovaly] na zastávání úřadu a plnění povinností, dostali příjmení
podle úřadů, v nichž se vyznamenali; to je sto příjmení. Pod [každým]
příjmením jsou další hodnostáři, ve vztahu ke králi pod každým deset;
to je tisíc hodnostářů. Personál [každého] z Uřadů pěti věcí (Nebesa,
Země, božstva, člověk, živoucí bytosti) činí tisíc; to je deset tisíc úředníků.
Úředníci se člení na deset kategorií; to je sto tisíc kategorií. Z polí Syna
Nebes v devíti provinciích [Podnebesí] se živí milion prostých lidí. Král
od nich získává daně a z nich živí deset tisíc úředníků.”
(Guoyu, Chuyu xia)
bou způsobovali, že jim božstva naslouchala. Tím jim [božstvům] oznamovali,
aby přišla, a tak vždy obdrželi požehnání. Srstí ukazovali [barvu, dokonalost
a krásu] obětí a krví oznamovali, že [oběť] byla [právě] zabita,
a [modlitbou] projevovali upřímnost. Vytrhli [chlupy] a zachytili [krev],
a tak nabízeli úplnou [oběť]; to byl [projev] čistoty a uctivosti. Uctivé [oběti]
nemohou trvat [příliš] dlouho, protože síly lidu to nevydrží, proto je museli
přinést urychleně.”
Král řekl: „Oběti se mají krmit jak dlouho?” [Guan Shefu] odpověděl:
„Větší [krávy, ovce, vepři] ne déle než tři měsíce, a menší [drůbež] ne déle
než deset dní.” Král řekl: „S oběťmi nelze přestat?” [Guan Shefu] odpověděl:
„Oběťmi se ozařuje synovská oddanost, rozmnožuje lid, uklidňuje stát
a stabilizuje lid. Nelze je odvrhnout. Vždyť co se týče lidu: pokud se [jeho]
životní energii qi dá volný průchod, tak stagnuje. Pokud bude stagnovat,
tak se zablokuje. Pokud bude zablokována po dlouhou dobu, tak se nepohne,
a živoucí bytosti pak nebudou moci růst. Pokud nebudou poslouchány
rozkazy a živoucí bytosti nebudou vzkvétat, není možno udělovat léna.
Z tohoto důvodu moudří králové dávnověku každým dnem konali oběť ji
祭, každý měsíc konali oběť xiang 享, v každém ročním období konali oběť
lei 類 a jednou ročně konali oběť si. Lenní knížata vynechávala denní oběti,
nejvyšší hodnostáři a velmoži měsíční, rytíři a prostý lid sezónní. Syn Nebes
obětuje všem božstvům všechny druhy živočichů; lenní knížata obětují
Nebesům, Zemi, třem nebeským tělesům a horám a řekám na svých územích;
nejvyšší hodnostáři a velmoži obětují v souladu s rituálními předpisy;
rytíři a prostý lid obětují pouze svým bezprostředním předkům. Když
slunce a měsíc vstoupí do Ocasu draka, životní energie qi země ustupuje
a nebeský jas se pozvedá, všechno obilí dozrává a je sklizeno a všechna
božstva vyrážejí za potravou. Ve státě se nato koná zimní a podzimní oběť
a v rodinách [nejvyšších hodnostářů a velmožů] se konají oběti si. Členové
každé domácnosti mezi prostým lidem vyberou příznivý den označený
jedním znakem z řady zemských větví, přinesou obětní zvířata a nádoby
s obilím, poklidí, pečlivě [si oblečou] obřadní oděvy, připraví čisté obětní
víno a v čele příbuzných stejného příjmení ve správný čas vykonají oběť.
V souladu s pravidly pronášejí své modlitby a vznešeně obětují svým předkům;
vážní a mnozí, jako by někdo [božstva] přicházel. Potom ze své vesnice
shromáždí své přátele a příbuzné, zastaví boje, nesváry a spory, chovají
se k sobě přátelsky a pěstují osobní vztahy; mezi výše a níže postave-
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
4544
(2) „Sebekultivace v díle Guanzi“
P ř e l o ž i l D u š a n V á v r a
Kapitola „Vnitřní cvičení“126
(Nei ye 內業) z díla Guanzi 管子127
spolu
s dalšími třemi kapitolamitéhož dílaje tradičněklasifikovánajako taoistická
a obsahuje (na rozdíl od známějších taoistických děl – Laozi 老子 a Zhuangzi
莊子) popis (taoistických)128
technik vnitřní kultivace založených na
práci s životní energií qi, která cirkuluje v lidském těle i v kosmu. Zhruba
lze tyto techniky popsat tak, že základním požadavkem je udržovat vlastní
mysl (xin 心) v klidu a tichu a uchránit ji před rušivým vlivem vnějších
podnětů (plánů, tužeb, pocitů, intenzivních vjemů). V mysli tímto způsobem
spravované se pak shromažďuje životní energie qi včetně jejích jemnějších
forem (životní esence jing 精, duch shen 神). Výsledkem je lidská osobnost
s nadlidskými schopnostmi (prodloužení života, vidění do budoucnosti
a celkově nadlidský vhled do povahy věcí), které jí umožňují dokonalou
kontrolu nad věcmi.
V rámci této antologie se jedná o velmi důležitý text z toho důvodu, že
téma nadlidských schopností dosažitelných člověkem, které je v různé podobě
běžné v nejrůznějších starověkých filozofických textech, je ve „Vnitřních
cvičeních“ explicitně dáno do souvislosti s tradičními náboženskými představami
a praktikami. V úvodní pasáži celého textu se říká, že životní esence
(jing) vytváří ve vnějším světě božstva a duchy, zatímco v lidské osobnosti
„světectví“ (shengren), tedy právě osobnost s  nadlidskými schopnostmi.
V oddíle 11 se pak hovoří o soustředění životní energie qi „jako bych byl
sám božstvem“ (shen), výsledkem čehož je schopnost poznat příznivý a nepříznivý
osud bez pomoci tradičních věštebných praktik. Schopnosti, které
lze rozvinout ve vlastní osobnosti, tedy v tomto textu výslovně nahrazují
schopnosti specialistů na komunikaci s božskými silami v tradičním smyslu.
„Vnitřní cvičení“ z díla Guanzi
1. Obecně platí, že životní esence (jing 精) věcí je tím, co jim dává život, dole
dává život pěti druhům obilí, nahoře vytváří souhvězdí. Když proudí mezi
Nebem a Zemí, nazývá se božstvy a duchy (guishen 鬼神), a když se shromáždí
v lidské hrudi, nazývá se to světectvím (shengren 聖人).
Proto platí o životní energii (氣 qi) lidu: Jak jasná! Jakoby vystupovala
na Nebesa! Jak temná! Jakoby vstupovala do propasti! Jak široká! Jakoby
spočívala v širém oceánu! Jak soustředěná! Jakoby spočívala uvnitř člověka!
Proto o této životní energii platí: Nelze ji zastavit fyzickou silou, ale lze
ji sklidnit charizmatickou silou (de 德). Nelze ji přivolat hlasem, ale lze ji
připravit cestu soustředěním mysli. Uctivě ji chránit a neztratit, to se nazývá
dovršením charizmatické síly. Když je charizmatická síla dovršena, objevuje
se pronikavá mysl (zhi 智)129
a věci jsou plně pochopeny.
2. Mysl (xin 心)130
je celkově uzpůsobena tak, že se sama od sebe naplňuje
a nasycuje, sama od sebe se rodí a dovršuje. Pokud je poškozena, je to vždy
kvůli pocitům smutku, radosti, uspokojení a hněvu, tužbám a snaze mít
126
Text je přeložen z čínského originálu v elektronické databázi Academia Sinica (Han ji
dianzi wenxian 漢籍電子文獻) – http://hanji.sinica.edu.tw/index.html?
127
Toto dílo jako celek je tradičně klasifikováno jako legistické a obsahuje kapitoly různého
zaměření převážně na velmi rozostřené hranici mezi taoismem a legismem. Kompletní
překlad tohoto díla do angličtiny – Rickett 1998.
128
Jedná se o praktiky vnitřní kultivace nepochybně široce rozšířené a sdílené napříč kategoriemi
„škol“ tradičních klasifikací. Tato vnitřní kultivace spočívá na práci s životní
energií qi 氣 a teprve interpretace těchto technik a formulace cílů, ke kterým směřují,
nám dovoluje hovořit o doktrinálních rozdílech mezi pojetím vnitřní kultivace v různých
textech. Srov. především Menciovy výroky o vnitřní kultivaci a práci s qi níže
v této antologii.
129
Zhi 智 znamená jak obsahy mysli (tedy „znalosti, vědění, moudrost“), tak její kapacitu
nebo kvalitu („intelekt“). Na tomto místě jde o schopnost výjimečně disponované mysli
chápat dokonale věci, proto překládám „pronikavá mysl“ (nikoliv pouze „intelekt“).
130
Slovo xin 心 znamená centrum všech duševních pochodů, rozumových i emočních, tedy
„mysl“ i „srdce“. Jedná se o intelektuální a emocionální kapacitu, se kterou lze pracovat,
a následně získávat kontrolu nad vnějšími projevy mysli (volními – plány, záměry,
aspirace i emocionálními – tužby a pocity). Srov. pojetí mysli u Mencia (dílo Mengzi
孟子) níže v této antologii.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
4746
6. Obecně platí, že dao nemá kořen ani stonek, nemá listy ani květy. Deset tisíc
věcí se díky němu rodí a dovršuje. Nazývá se dao.
Řídícím principem Nebes je pravidelnost, řídícím principem Země je
nestrannost a řídícím principem člověka je klid a ticho. Jaro, léto, podzim
a zima jsou období Nebes. Hory, kopce, řeky a údolí představují zdroje
Země. Pocity uspokojení a hněvu a braní a dávání jsou [motivace] lidských
plánů.
Proto se světec (shengren) mění spolu s proměnami ročních období, ale
[sám od sebe] se neproměňuje. Následuje [pohyby] věcí, ale [sám od sebe]
se nepohybuje. Je schopen se napravit a zklidnit, a poté je schopen se ustálit.
Když uvnitř ustálí svou mysl (xin), uši a oči jasně uslyší a uvidí, čtyři
končetiny budou silné a pevné. Pak se může stát příbytkem životní esence
(jing).
Pokud jde o životní eesenci, je esencí životní energie (qi). Když je životní
energie [volně] proudí, objevuje se život, když se objeví život, objeví
se myšlení, a když se objeví myšlení, objeví se také pochopení. Když se objeví
pochopení, je třeba to zastavit. Obecně vzato jsou totiž dispozice mysli
takové, že příliš mnoho pochopení vede ke ztrátě života.
7. Co je schopno sjednocovat věci a nastolovat mezi nimi řád, se nazývá duch
(shen 神). Co je schopno sjednocovat záležitosti a měnit je, se nazývá pronikavá
mysl (zhi 智). Nastolovat řád bez újmy na [vlastní] životní energii
a měnit [záležitosti] bez újmy na [vlastní] pronikavé mysli – toho je schopen
pouze ušlechtilý muž (junzi 君子), který se přidržuje jediné [metody].
Kdo se přidržuje bez zakolísání jediné [metody], toho lze nazvat vládcem
nad deseti tisícem věcí! Jelikož ušlechtilý muž chápe principy jediné [metody],
ovládá věci, ale sám není věcmi ovládán. Když uvnitř spočívá uspořádaná
mysl, z úst vycházejí uspořádaná slova a vůči lidem jsou uplatněna
uspořádaná opatření, pak je uspořádán celý svět. „Jediné slovo je pochopeno
a celý svět se podrobí; jediné slovo je pevně ustanoveno a celý svět poslechne“
– to je obecně platné rčení.
Pokud mysl není správně nastavena, síla de nepřijde. Pokud nitro [člověka]
není tiché, mysl není správně uspořádaná. Pokud [člověk] napravuje
svou mysl a soustřeďuje sílu de, lidskost Nebes (tian ren 天仁) a náležitost
Země (di yi 地義) samy od sebe přijdou v hojnosti. Vrchol božského zraku
(shenming 神明) – jak geniálně chápe všechny věci! Střežit to neúnavně ve
z věcí prospěch. Pokud je člověk schopen zbavit se pocitů smutku, radosti,
uspokojení a hněvu, tužeb a snahy mít z věcí prospěch, mysl znovu nabude
původní podoby.
Stavu mysli prospívá klid a pokoj. Vyhni se starostem, vyhni se zmatku
a soulad [v mysli] se dovrší sám od sebe. Jak je čistá! Jakoby byla hned
vedle nás! Jak je zakalená! Jakoby byla mimo dosah! Jak je široká! Jakoby
se vyplňovala to, co je bez hranic! Tento stav soustředěnosti není daleko,
denně lze užívat jeho sílu (de).
3. Dao 道 je tím, co naplňuje mysl, avšak lidé nejsou schopni je v sobě udržet.
Když odejde, nevrátí se, když přijde, nezůstane. Jak je tiché! Nikdo neslyší
jeho zvuk! Jak je soustředěné! Spočívá v lidské mysli! Jak je temné! Nikdo
nevidí jeho tvar! Jak je nespoutané! Společně s námi se rodí! To, čeho
tvar není vidět a zvuk není slyšet, a přesto je vidět řád v tom, jak dovršuje
[všechny věci], se nazývá dao.
4. Obecně platí, že dao nemá stálé místo, [kde by spočinulo], ale v klidné mysli
se pokojně usadí. Když je mysl (xin) tichá a životní energie (qi) uspořádaná,
dao lze podržet.
Dao není vzdálené, a když ho člověk získá, žije. Dao není oddělené,
a když se o něj lid opírá, dosahuje souladu. Jak je soustředěné! Jakoby by
bylo možné ho k nám připoutat! Jak je vzdálené! Jakoby vyplňovalo to, kde
není místo [ke spočinutí].
Povaha daa je taková, že si oškliví zvuky a hlasy. Pokud člověk kultivuje
svou mysl a zklidňuje své myšlenky, pak lze dao získat.
5. Dao je takové, že ho nelze vyjádřit ústy, nelze ho spatřit očima, ani ho nelze
slyšet ušima, je tím, čím kultivujeme mysl a napravujeme (její?) tvar.131
Lidé umírají kvůli tomu, co ztrácejí, a rodí se kvůli tomu, co získávají. Záležitosti
krachují kvůli tomu, v čem [lidé] chybují, a dovršují se kvůli tomu,
co získávají.
131
Význam slova xing 形 (= tvar) v tomto textu je často nejasný. Objevuje se ve spojení xin
zhi xing 心之形, tedy „tvar mysli“ nebo „dispozice mysli“, jinde ale může být ve svém
běžném významu „vnější tvar“, v případě člověka tedy „tělo“.
Díl 1. starověkDíl 1. starověk
4948
V té další mysli se myšlenky objevují dříve než zvuky, po myšlenkách
následuje tvar, po tvaru jméno, po jménu následuje použití mysli, po použití
mysli přichází uspořádanost. Pokud mysl není uspořádána, je zmatená,
pokud je zmatená, nastane smrt.
Když je přítomna životní esence (jing), život sám od sebe vzniká. Navenek
se [životní esence] projevuje klidným a důstojným vzezřením, skryta
uvnitř se stává vyvěrajícím pramenem. Všezaplavující134
, harmonická
a nestranná, stává se zdrojem životní energie (qi).
Dokud tento zdroj nevyschne, čtyři končetiny budou pevné, dokud se
tento pramen nevyčerpá, devět otvorů lidského těla bude průchozí. Pak je
možné prozkoumat meze Nebe a Země a obsáhnout celý svět. Uvnitř nebude
pomýlených myšlenek, navenek se neobjeví úchylky [v jednání] a nepřijde
pohroma. Uvnitř dokonalá mysl a navenek dokonalý tvar, [takového
člověka] nepotkají pohromy seslané Nebesy ani škody způsobené člověkem.
Nazýváme ho světcem (shengren).
9. Pokud je člověk schopný se napravit a zůstávat tichý, jeho pokožka je kyprá
a plná, oči a uši ostře vidí a slyší, jeho svaly jsou pevné a kosti silné.
Je schopen si na hlavu nasadit Veliký kruh135
a obout si Veliký čtverec136
,
shlíží na svůj obraz ve Veliké čistotě137
a staví se na roveň Velikým svět-
lům138
.
Uctivý a opatrný, nedoupouštěje se prohřešků denně obnovuje svou sílu
(de). Chápe všechno na celém světě, proniká do jeho nejzazších konců.
Uctivě naplňovat svou vnitřní kapacitu, to se nazývá „vnitřním dosažením“
(nei de 内得)139
. Kdo toho dosáhne a nevrací se zpět, žije bez prohřešků.
10. Obecně platí, že dao je nutně všeobsáhlé a beze švů, široké a expandující,
pevné a silné. Bez zakolísání se držet dobra, zbavit se výstřelků a posvém
nitru, nenechat věci, aby mátly smysly, nenechat smysly, aby mátly
mysl, tomu se říká „vnitřní dosažení“ (zhong de 中得)132
.
Existuje duch (shen), který se sám od sebe usazuje v těle [člověka] a nikdo
nedokáže pochopit, proč jednou přichází a jindy zase odchází. Když
odejde, nutně vzniká chaos, když je přítomen, nutně vzniká řád. Uctivě čisti
jeho příbytek a životní esence (jing) se objeví sama od sebe. Přemýšlej o tom
s klidnou myslí, spravuj to v tichém usebrání, zachovávej přísné a důstojné
vzezření a životní esence sama od sebe dosáhne stálosti. Když to získáš a neztratíš,
uši a oči tě nebudou svádět, mysl se nebude zaobírat jinými zájmy.
Pokud je mysl uvnitř správně nastavena, deset tisíc věcí dosahuje své míry.
8. Dao vyplňuje celý svět, vyskytuje se všude, kde přebývají lidé, ale lidé je
nejsou schopni pochopit. Přitom kdo pochopí jediné slovo, nahoře probádá
Nebesa, dole prozkoumá veškerá tajemství Země, krouživým pohybem
obsáhne všech Devět provincíi. Čemu se říká „pochopit to“? Spočívá to
v zklidnění mysli.
Když je naše mysl uspořádaná, jsou uspořádané i smysly. Když je naše
mysl zklidněná, jsou zklidněné i smysly. To, co je uspořádává, je mysl. To,
co je zklidňuje, je mysl. Znamená to, že v mysli se skrývá mysl, uvnitř mysli
je další mysl.133
134
Haoran 浩然. Viz dílo Mengzi 2A.2., níže v této antologii.
135
Tj. Nebesa.
136
Tj. Zemi – dle tradičních čínských představ je nebe kruhové a země čtvercová.
137
„Veliká čistota“ (da ming 大清) odkazuje k dau jako kosmickému zdroji, beztvarému
počátku.
138
Tj. Slunci a Měsíci.
139
Totéž jako zhong de 中得 – viz výše, pozn. 132.
132
Též by bylo možné přeložit jako „vnitřní síla“ (de 德), neboť obě de (得 = „dosáhnout“
i 德 = „síla“) spolu dle představ řady čínských myslitelů úzce souvisí (viz překlad ukázky
z kapitoly „Rozbor díla Laozi“ díla Han Feizi níže v této antologii). Pregnantně tuto souvislost
vyjadřuje jiná kapitola z díla Guanzi, „Techniky mysli I“ (Xin shu shang 心術上):
„[Výrok 7]: Co je prázdné a bez tvaru se nazývá dao. Co přivádí k pořádku a vyživuje
všechny věci, se nazývá de 德. [Vysvětlení 7]: Dao přírody (tian dao 天道) je prázdné
a bez tvaru. Jelikož je prázdné, nedá se ohnout. Jelikož je bez tvaru, nic mu nemůže čelit.
Díky tomu, že mu nic nemůže čelit, se šíří volně do všech věcí a nemění se. Síla (de
德) je příbytkem daa. Věci ji získávají (de 得), aby se zrodily/žily. Živé [věci musí] vědět,
jak ji získat, aby uchopily esenci daa. Proto platí, že ‚síla‘ (de 德) je ‚dosažení‘ (de
得). ‚Dosažení‘ znamená, že věci dosahují toho, skrze co jsou tím, čím jsou. Když se
nijak neprojevuje (wuwei 無為), nazývá se to dao. Když přebývá ve věcech, nazývá se
to de 德. Z toho důvodu dao a de nelze oddělit. […] Důvod, proč se mezi nimi rozlišuje,
spočívá pouze v tom, ukázat, v čem [dao] přebývá.“ Vztah mezi dao a de lze podle
této pasáže vyložit zcela jednoznačně. De 德 je dao ve věcech; pokud ve věci (lidské
bytosti) spočívá dao, projevuje se navenek jako síla de.
133
Tj. hlubší mysl, pomocí které lze pozorovat a regulovat běžné duševní pochody („běžnou
mysl“).
5150
Díl 1. starověkDíl 1. starověk
(3) Dílo Zhuangzi
P ř e l o ž i l O l d ř i c h K r á l
Dílo Zhuangzi tvoří 33 kapitol, jež se tradičně dělí na Vnitřní (1-7), Vnější
(8-22) a Různé (23-33). Název díla odkazuje k hypotetickému autorovi
– mistru Zhuangovi, který měl žít ve 4. stol. př. n. l. Biografické detaily
o Zhuangovi jsou velmi nejisté. Vnitřní kapitoly jsou do značné míry myšlenkově
koherentní a je zvykem je připisovat „historickému“ Zhuangovi.
Vnější a Různé kapitoly obsahují ideje různého původu. Celý text je antologií
textů pravděpodobně z doby Západních Han (206 př. n. l. – 9 n. l.)
Dochovaná edice textu vzešla nakonec z rukou Guo Xianga, komentátora
a editora tohoto díla z přelomu 3. – 4. stol. n. l.140
Dílo Zhuangzi je spolu s dílem Laozi 老子tradičně považováno za nejdůležitější
text starověkého taoismu. Jedná se o značně rozsáhlé dílo141
a zde uvedené ukázky se soustřeďují na pojetí dosažení nadlidských schopností
v osobnosti člověka, které je blízké kapitole „Vnitřni cvičení“ z díla
Guanzi. Zatímco však „Vnitřní cvičení“ zřetelně implikují cíl získat určité
schopnosti a působit jejich pomocí na svět („když je životní energie sjednocena,
celý svět se podrobí“), v díle Zhuangzi dominuje spíše defenzivní
postoj – úsilí jednotlivce stát se na světě nezávislým a imunním vůči jeho
hrozbám.
Uvedené ukázky v překladu Oldřicha Krále přejímáme s laskavým svolením
nakladatele a překladatele z publikace Mistr Zhuang: Sebrané spisy,
kterou vydalo nakladatelství Maxima v roce 2006.
vrchnosti, beze zbytku pochopit jeho dokonalost, pak se lze vrátit k dau
a síle de.
Když je uvnitř dokonalá mysl, nelze ji skrýt. Lze to poznat z vnějšího
vzezření, vypozorovat to podle vzhledu pokožky. Pokud vítám druhé s dobrými
úmysly, stanou se dražšími než bratři. Pokud vítám druhé se špatnými
úmysly, stanou se zhoubnějšími než zbraně. Neslyšný hlas je prudčí
než úder hromu, projevy mysli a životní energie jsou jasnější než Slunce
a Měsíc. Odměny nestačí k povzbuzení dobra, tresty nestačí zabránit přestupkům.
Když je životní energie sjednocena, celý svět se podrobí. Když je
mysl sjednocena, celý svět se podřídí.
11. Soustřeď životní energii (qi) jako bys byl božstvo (shen) a deset tisíc věcí
se usadí uvnitř. Dokážeš se soustředit? Dokážeš se sjednotit? Dokážeš poznat
příznivý a nepříznivý osud bez pomoci věštění pomocí stonků řebříčku
a prasklin v kostech? Dokážeš se zastavit? Dokážeš spočinout? Dokážeš
to nehledat u druhých, nýbrž najít to sám v sobě? Přemýšlej o tom, přemýšlej
o tom, znovu o tom přemýšlej. Pokud o tom přemýšlíš, ale nepronikneš
do toho, duchové a božstva (guishen) do toho proniknou. Není to
však díky moci duchů a božstev, nýbrž díky dokonalosti esence (jing) životní
energie (qi).
Když jsou čtyři končetiny ve správné pozici a krev a životní energie se
ztiší, myšlenky se sjednotí a mysl soustředí, uši a oči se neupínají ke svodům,
pak věci, ačkoliv vzdálené, jsou jakoby na dosah ruky.
Přemýšlení a zkoumání plodí vědění, ledabylost a bezstarostnost plodí
úzkost, násilí a arogance plodí hněv, úzkost a smutek plodí nemoc. Nemoc
a trápení vedou k smrti. Kdo přemýšlí příliš usilovně, uvnitř se trápí a navenek
slábne. Pokud včas neučiní opatření, jeho život opustí svůj příbytek.
Je lépe nejíst dosyta, nepřemýšlet do krajnosti. Kdo se dokáže omezit
a dosáhnout přiměřené rovnováhy, bude žít dlouho.
140
K problematice datace a různých textových vrstev díla Zhuangzi viz Graham 1990;
Liu 1994.
141
Kompletní český překlad: Král 2006.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
5352
Porozumět činění nebe (tian 天)143
, porozumět činění člověka znamená
dosáhnout vrcholu.144
Porozumění činnosti nebe se rodí zase jen z nebe.
Porozumění činnosti člověka vzniká tak, že pomocí toho, čemu naše
porozumění již rozumí, rozvíjíme to, čemu naše rozumění ještě neporozumělo.
Vrcholem porozumění je dovršit přirozený počet let, neskončit
předčasně v půli cesty.
Ale i tak je tu potíž! Porozumění se neobejde bez toho, kdo je jeho
nositelem, jen tak může plnit svou funkci, ale co když ten nositel není
sám dost pevný a jistý? Můžeme vůbec vědět, že to, co nazýváme nebem,
není člověk, a naopak, že to, co nazýváme člověkem, není nebe? Takže tu
musí být nejdříve opravdový člověk, po kterém teprve může následovat
opravdové porozumění. Čemu říkáme opravdový člověk (zhenren 真人)145
?
Opravdový člověk starověku se nebouřil, zůstal-li opuštěn; ani se
nepyšnil úspěchem, nepřipodobňoval se šlechticům. Člověk, který nelitoval
svých omylů, ani nepodléhal samolibosti, když se ukázalo, že jednal
správně. Takový člověk nedostával třasavku z výšek, nelekl se vodních
hloubek, nepálily ho plameny ohně. Takové porozumění mohlo takové lidi
vynést do samých výšin cest!
Opravdového člověka starověku ve spaní netížily sny a ve bdění ho
nesoužily starosti;146
v jídle si nevybíral; dýchal zhluboka, neboť dýchání
Jian Wu chtěl, aby mu Lian Shu něco vysvětlil: „Slyšel jsem Jie Yuovu řeč,
byla velká a k ničemu určitému nesměřovala, šla a šla, nikdy se nevracela.
Byl jsem fascinován jeho řečí, připadala mi jako Mléčná dráha, bez hranic,
velkolepá, vzdálená čemukoli lidskému.“
Lian Shu řekl: „O čem hovořil?“
„O tom, že v dalekých horách Gushe142
prý žije nějaký božský člověk
(shenren 神人), svaly a kůže jako led a sníh, jemný a spanilý jako panna.
Neživí se žádným z pěti druhů zrna, dýchá vítr, pije rosu, sedlá oblaka,
zapřahá větrné draky a s nimi se vydává za hranice čtyř oceánů. Jeho
duch (shen 神) je tak pevný a soustředěný, že jím odvrátí všeliké nákazy
a úroda dozraje. Myslil jsem, že je šílený, nic z toho, co říkal, jsem mu
nevěřil!“
Lian Shu řekl: „Ovšem, slepý nemá čím ocenit vzhled krásných ornamentů,
hluchý nemá čím vychutnat hlas zvonů a bubnů. Ale což jenom
naše tělesná schránka zná, co je být slepý, hluchý? I naše rozumění bývá
slepé a hluché, a to platí na vás. Ten člověk je dokonalý, má takovou vnitřní
sílu (de 德), že bere všechny věci veškerenstva a činí z nich jedno. Topí-li se
přitom doba ve věčných zmatcích, má se proto takový člověk začít pachtit,
má jít a starat se o Podnebesí? Toho člověka žádná z desetitisíce věcí nezasáhne.
Záplavy vystoupí až do nebe, on zůstane suchý, veliký nebežár bude
tavit kameny, rozpalovat skály i zem, on zůstane, jeho to nespálí. Ještě
i z prachu z něj spadalého a z úhrabků po něm zůstavších by odlili celého
císaře Yaoa i s císařem Shunem dohromady. Kdeže by se ten chtěl starat
o všechny ty věci kolem?“
Zhuangzi 1
142
pohoří Gushe 姑射 nebo také Miao Gushe 藐 (Daleké Gushe) je horský masiv zaznamenaný
v klasické Knize hor a moří (Shan hai jing 山海經). Podle této mytologizující
a později kanonizované geografie se nacházel někde v Severním moři. Taková odlehlá
horská místa bývala spojována s pobýváním „božských mužů“ (shenren 神人) a nesmrtelných
(xian 仙), tedy lidí nadaných zvláštní silou ducha a mimořádnými schopnostmi,
u taoistů spojovaných s určitými psychofyzickými dispozicemi. Jejich společným
znakem je jistá nezranitelnost vůči vnějšímu světu (někdy ve smyslu transcendence
a sublimace, jinde v pokleslém smyslu magických praktik a čarodějnictví), dále nesmrtelnost
či alespoň obyčejným smrtelníkům nedostupné prodloužení života. Prostředky
byly hygiena, vegetariánství, dechová a mentální cvičení, pití rosy.
143
Pozn. editora: Vhodnější by patrně byl zde překlad „příroda“, stejně jako na většině míst
v díle Zhuangzi. Jako tian (přírodní) se v díle Zhuangzi označuje to, co se děje samo sebou
bez účasti lidské vůle (srov. následující poznámka překladatele).
144
„Nebe“ (tian 天) má u taoistických i jiných filosofů zcela nereligiózní význam přírody.
V opozici k lidskému aspektu je to zvláště zřejmé. Nejde tedy o věci a jednání lidská
na jedné straně a jednání božská na straně druhé, ale jde o věci lidské a věci přirozené,
o činění přirozená a konání lidská, jde o přirozený svět a jde o kulturu.
145
V díle Zhuangzi se objevuje více označení pro dokonalou lidskou s nadlidskými schopnostmi:
„božský člověk (shenren 神人), „dokonalý člověk“ (zhiren 至人) a „opravdový
člověk“ (zhenren 真人).
146
Opravdového člověka starověku netížily sny – viz kapitola XV: „On není zakladatelem
štěstí ani původcem neštěstí. Reaguje jen když je zasažen, vyráží jen když je přinucen,
povstává, nemá-li zbytí. Zbavuje se moudrosti a vědění a tak postupuje v souladu
s nebeskými zákony… Jeho život je jak plynutí, jeho smrt je jak odpočinutí. Netrápí
se, nesnová plány, vyzařuje světlo, aniž druhé oslňuje, sám důvěryhodný, od nikoho
nic neočekává. Jeho spánek nemá sny, jeho bdění je prosté truchlivosti. Jeho duch
je čirý, jeho mysl je neznavená, jen tak se svým prázdným nebytím, svým klidným tichem
připojuje k síle nebe.“
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
5554
You, Ji Ta a Shentu Di150
toliko vyhovovali151
tomu, co vyhovovalo druhým,
a nevyhovovali tomu, co jim vyhovovalo, co jim bylo vlastní.
Opravdový muž starověku byl držení mocného, aniž mu hrozilo
zhroucení. Jako by se mu stále ještě něčeho nedostávalo, ačkoli se k němu
nedalo již nic přidat. V jednání byl samorostlý, ale nikoli tvrdošíjný,
navenek prázdný, aniž to dával na odiv. Kdykoli se smál, vypadal skutečně
šťastně, kdykoli byl příkrý, vypadalo to, že se skutečně neovládá. Jestli
ho něco omrzelo, dal to najevo, ale svou vstřícnost podržel u sebe ve své
mravní síle. Byl velkorysý jako svět a velkolepý až nezřízeně. Vybízen
k družnosti, zdál se uzavřený; chtěje být zábavný, nevěděl co říct.
Jemu byly zákony a tresty jen tělo, obřady (li 禮) jen křídla, vědění jen
časnost, mravnost jen ukazatel; chápaje zákony coby tělo, byl velkodušný
opravdového muže vychází až z paty, zatímco dýchání většiny lidí vychází
jen z krku a ti, kdo mu podlehli, vyplivují slova jako zvratky. Zatímco jejich
choutky a žádosti se do nich dostanou hluboko, jejich přirozené impulsy
(tian ji 天機)147
zůstanou mělké.148
Opravdový člověk starověku necítil radost ze života, necítil odpor
k smrti, neslavil svůj příchod, svému odchodu se neprotivil, jako by mávnutím
křídelsevydávalnacestu,mávnutímkřídelpřicházel,toťvše.Nezapomínaje,
kde má svůj počátek, nepídil se, kde mu bude konec. Přijímaje, radoval
se, a zapomínal to a znovu to získával. Tomu se říká neškodit myslí cestě,
nenahrazovat nebe lidským149
; tomu se říká opravdový člověk.
Jeho mysl je zapomínavá, jeho tvář vyprázdněná, jeho čelo je čistě
omyté; je chladný jak podzim, vlahý jak jaro, radosti i stesky jím procházejí
jako čtvero ročních dob, tak provždy splývaje se všemi věcmi, že nikdo
netuší, kde jsou jeho hranice. Když takový mudrc zvedne vojsko, třeba
zničí celé kraje, ale nikdy tak nečiní proto, že ztratil slitování. A přineseli
blahobyt desetitisícům, nečiní to z lásky k lidem, protože ten, kdo by
se chtěl kterékoli věci nebo tvorovi zavděčit, nebyl by už mudrc. Projevit
někomu přízeň, to nemusí být humanita, přirozená zralost, to není moudrost.
Ten, kdo neprojde stejně úspěchem jako porážkou, není pravý vládce. Ten,
kdo ve svých činech i ve své slávě zapře sebe sama, není pravý šlechtic.
Kdo sebe zapírá, kdo není opravdový, není ani pravý služebník. Sloužíce
druhým lidem, muži jako Hubujie, Wu Guang, Bo Yi, Shu Qi, Jizi, Xu
147
Pozn. editora: výraz tian ji (doslova „nebeský/přírodní mechanismus“) v díle odkazuje
k těm procesům v lidské osobnosti, které nejsou pod kontrolou lidského vědomí. Dát jim
volný průchod je podle Zhuanga žádoucí, řídit se vědomým rozvažováním naopak vede
k problémům. Srov. pasáž ze 17. kapitoly díla: „Jednonožec oslovil stonožku: Skáči po
jedné noze, v tom nemám rovného, ale ty se pohybuješ na tolika nohou, jak to vůbec děláš?
Stonožka pravila:Ale tak to není. Neviděl jsi plivat člověka? Když plive, ty větší kapky
jsou jako perly, menší jsou jako rosa, padají v tak podivuhodné směsici, že ji nikdo nikdy
nerozpočítá. A tak i já spouštím svůj nebeský mechanismus (tian ji), aniž bych věděla,
čím k tomu dochází.” Překlad Oldřich Král (2006, 228). Překlad upraven.
148
Jde o to, že přirozené impulsy tvoří pravou povahu člověka, zatímco ony choutky a žádosti
člověka od této niterné opravdovosti odvádějí; to, co by mělo být hluboké, tak zůstává
mělké a to, co by mělo zůstat někde při povrchu, se dostává hluboko; všechno je obráceně.
149
Pozn. editora: 不以人助天 = „nepomáhat pomocí lidského přírodě“. Ideálem je tedy
dát volný průchod tomu, co je v nás přírodní a nesnažit se to korigovat lidskými (např.
morálními) představami.
150
Hubujie 狐不偕 se vrhl do Žluté řeky, aby se vyhnul trůnu z rukou císaře Yao, druhý,
Wu Guang 務光, se vrhl do řeky Lu s kamenem kolem těla, než aby přijal trůn z rukou
shangského krále Tanga, třetí a čtvrtý, BoYi 伯夷 a Shu Qi 叔齊, utekli do pustin, když
jejich královský otec chtěl instalovat na trůn mladšího z obou, pátý, Jizi 箕子, odešel
do vyhnanství na korejský poloostrov, když mu přemožitel jeho krále (který ho předtím
uvrhl do vězení za dobře míněné rady) nabízel účast na nové vládě, šestý, Xu Yu 胥
與 byl oplátkou za věrné služby zbaven zraku a hozen do Velké řeky, sedmý, Ji Ta 紀他,
samotář za krále Tanga, se sám zavčas vrhl do řeky, sotva uslyšel o nabídce, kterou král
učinil tomu druhému v naší řadě, a tuto řadu neskutečně ctihodných vesměs samovrahů
uzavírá Zhuangzi osmým mužem, jménem Shentu Di 申徒狄, který se rovněž vrhl
obtěžkán kamenem do řeky. Všichni ti muži představovali v konfuciánské tradici jakési
vzorové excesy bezúhonnosti a loajality. Pravost této pasáže bývá některými edicemi
zpochybňována. Její lapidární závěr však najdeme v závěru kapitoly VIII.
151
Nesnadné řešení pojmu shi 適, který původně znamená někam jít, někam mířit (často se
vyskytuje v takových uvozovacích floskulích jako „A tak se stane, že si někdo vyjde do
polí…a tak se stane, že si někdo vyjde sto mil…“; viz kapitola I). Zhuang tohoto pojmu
několikrát použije zřejmě v přeneseném smyslu buď slovesného „někam tíhnout, k něčemu
tíhnout, něčemu vyhovovat, k něčemu být fit“, nebo substantivního „tíhnutí, vyhovění
něčemu“. Tak je tomu v tomto případě, tak je tomu v závěru kapitoly VIII: „Já nenazývám
slyšícím toho, kdo slyší druhé, ale toho, kdo sebe slyší. Já nenazývám vidoucím
toho, kdo vidí druhé, nýbrž toho, kdo sebe vidí. Neboť ten, kdo vidí druhé, aniž uviděl
sám sebe, ten, kdo si přivlastnil druhé, aniž si přivlastnil sám sebe, zmocnil sám sebe,
vlastní toliko to, co ti druzí vlastnili, a sám ze sebe nevlastní nic, co by bylo jeho; jde za
tím, za čím šli ti druzí, a sám ze sebe nešel za ničím svým. Ať to byl loupežník Zhe anebo
ctihodný Bo Yi, vyjde to nastejno jako nezřízená nehoráznost. Já stojím v zahanbené
pokoře před cestou a mravní silou, a tak si netroufám provozovat ani jejich humanitu
a spravedlivost ani páchat jeho nezřízené zvrácenosti.“
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
5756
ale váš učitel zemře, není v něm života na více než deset dní, viděl jsem
divné věci, viděl jsem zvlhlý popel.“
Smáčeje hojnými slzami límec své suknice, vrátil se mistr Lie do
domu, aby zpravil svého učitele. Učitel Hu však řekl: „Ukázal jsem se
mu tentokrát v znameních země rostoucích z nehybnosti bez zastavení, on
v tom viděl příznaky zatarasené životní síly, zkus s ním přijít znovu.“
Následujícího dne přišel mistr Lie se šamanem opět, znovu navštívili
učitele Hu, a když vyšli ven, šaman řekl:
„Je velké štěstí, že váš učitel potkal právě mne, uzdravuje se, zase je
plný života, to, co bylo ještě včera zataraseno, dneska se uvolňuje.“
Mistr Lie se vrátil do domu, aby to sdělil učiteli Hu a ten mu řekl:
„Dnešního dne jsem se mu ukázal jako Nebe a Země, aniž cokoli bylo
pojmenováno, aniž cokoli bylo učiněno, z mých pat se začal odvíjet pohyb,
on v tom uviděl příznaky toho, že moje životní funkce opět pracují. Zkus
s ním zase přijít!“
Dalšího dne přišel mistr Lie se šamanem opětovně navštívit učitele Hu,
a když šaman vyšel ven, řekl svému průvodci toto: „Váš učitel se vymkl
všemu pořádku, v jeho fyziognomii není nic, z čeho by se dalo hádat na
jeho stav, snad až se opět do nějakého pořádku ustálí, budu jej moci opět
vyšetřit.“
Mistr Lie se vrátil do domu, aby oznámil svému učiteli, co šaman řekl,
a učitel Hu opáčil: „Ukázal jsem se mu jako veliké prázdno, v němž nic
neutlačuje ostatní, on v tom uviděl příznaky toho, že můj vyvážený dech
pracuje, ale viděl, že tam, kde se voda točí, je tůň, tam, kde voda stojí, je
tůň, tam, kde je proud, je tůň, devatero jmen má tůň, toto byla tři z nich,
zkus s ním přijít zas.“
Příštího dne se dostavil mistr Lie se šamanem opět k učiteli Hu,
ještě však ani nezaujali svá místa, když šaman pojednou propadl panice
a vzápětí se dal na překotný útěk. „Běž za ním, dožeň ho!“ pobídl učitel Hu
svého žáka, a mistr Lie vyběhl tedy za šamanem, ale dostihnout ho se mu
nepodařilo, s nepořízenou se vracel ke svému učiteli: „Je pryč, zmizel, už
jsem ho nedohonil.“
A učitel Hu řekl: „Právě jsem se mu ukázal jako ten, kdo ještě neopustil
lůno své matky, podával jsem se mu prázdný, prostý všeho, nevědoucí, kdo
je a co je, proto jsem mu připadal jako někdo, kdo se někam potápí a hrouží
a přece pluje po vlnách dál – a proto se dal na útěk.“
v zabíjení; chápaje obřady coby křídla, dovedl vycházet se světem; chápaje
vědění coby dočasnost, netrval na něm při svém jednání; chápaje mravnost
coby ukazatel, zdolával i nejvyšší vrcholky hor s takovou samozřejmostí,
jako že lidé mají prostě nohy, aby na nich chodili. Lidé se však domnívali,
že je kdovíjak usilovný chodec. Tak zůstával celistvý v tom, co měl rád,
i v tom, co měl nerad. Jednotný v tom, s čím byl zajedno; jednotný
v tom, v čem zajedno nebyl. V tom, s čím byl zajedno, byl druhem nebe,
v tom, s čím nebyl zajedno, byl druhem člověka. Neboť jen tam, kde nebe
a člověk152
spolu zůstávají, aniž jeden nad druhým převažuje, dá se hovořit
o opravdovém člověku!
		 Zhuangzi 6
Ve státě Zheng žil božský šaman (shen wu 神巫), řečený Ji Xian, a ten
pokaždé poznal, kdo z lidí na zemi má zemřít a kdo bude žít, kdo přežije
a kdo zhyne, komu hrozí neštěstí, na koho čeká štěstí, kdo se dožije dlouhého
věku a kdo zemře mlád, všechno předurčil na rok a měsíc i dekádu
a den, jako kdyby byl sám jeden z  bohů (ruo shen 若神).153
Obyvatelé
státu Zheng při jeho spatření nechávali všeho a v posvátné hrůze před ním
prchali. Viděl jej také mistr Lie a byl jeho osobností zmámený. Vrátil se, aby
o něm pověděl svému učiteli Huovi: „Až dosud jsem považoval vaši cestu za
vrchol dokonalosti, teď jsem seznal, že může být ještě něco dokonalejšího.“
Mistr Hu154
řekl: „Do této chvíle jsme se spolu nedostali dál než
k liteře mého učení, ještě jsme se nedobrali k jeho podstatě, a ty sis už jistý,
že znáš moji cestu. Můžeš mít třeba celé hejno slepic, ale bez kohouta vejce
nepořídíš. Ty svou cestu vystavuješ na odiv světu, aby sis získal důvěru lidí,
proto tě takový člověk snadno dokáže odhadnout podle tvé fyziognomie.
Zkus s ním přijít za mnou a já mu ukážu.“
Na druhý den se mistr Lie opravdu dostavil se šamanem ke svému
učiteli Huovi. Když opět vyšli ven, šaman řekl mistru Lieovi. „Je mi líto,
152
Pozn. editora: spíše „příroda a člověk“. Zde text hájí rovnováhu přírodního a lidského
v osobnosti člověka.
153
Pozn. editora: tj. měl nadlidské schopnosti tradičně připisované božstvům (shen).
154
Mistr Hu 壺子 pocházel ze státu Zheng a osobním jménem byl Lin 林. Byl prý skutečně
učitelem Mistra Lie a jako takový se zhusta vyskytuje v knize toho jména, Liezi 列子.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
5958
Ani ten nezavilejší mstitel neláme meč své oběti, ani ten nejprchlivější
muž nespílá a nevyčítá spadlé střešní tašce. Tak budou-li si všechny věci
pod nebesy rovny, nebude šarvátek a válek, nebude vrahů ani katů, tudy
vede cesta.
Neotvírej to nebeské v člověku, ale otvírej to nebeské v nebi. Kdo otvírá
nebe, posiluje život, kdo otvírá člověka, život oslabuje. Neodmítej v něm nebeské,
nezanedbávej, co je v něm lidské; tak se lid přiblíží své opravdovosti.“	
						 Zhuangzi 19	
Konfucius na cestě do Chu potkal v lesích hrbáče, který svou berličkou
chytal cikády.
Konfucius pravil: „Jaká to obratnost! Jak to vůbec dokážeš?“
„Mám dao (有道 you dao). Pět šest měsíců jsem balancoval dvěma
koulemi na špičce hole, dokud mi nepřestaly padat; pak jsem už zřídka
něco minul. Potom jsem balancoval třemi koulemi tak dlouho, dokud mi
nepřestaly padat; pak už jsem minul sotva jednu cikádu z deseti. Potom
jsem balancoval pěti koulemi tak dlouho, dokud mi nepřestaly padat; a to
už jsem cikády chytal jako bych je rukou sbíral.
Postavil jsem své tělo vztyčené jako tesaný kmen; paže jsem podržel
jako větve suchého stromu. A jakkoli velké je nebe a zem, jakkoli jsou početné
deseti tisíce věcí, já vnímám jen a jen křídla cikád. Neobrátím se, neotočím
hlavu, nevyměním deset tisíc věcí za jediné křídlo cikády. Co by se
muselo stát, abych neuspěl?“
Konfucius se obrátil ke svým žákům se slovy: „Zaměřte svou mysl (zhi
志) na cíl, aniž byste ji sebeméně mezi cokoli dělili, váš duch (shen 神) zůstane
soustředěný; to je to, co nám tu říká tento hrbatý muž.“
Zhuangzi 19
Mistr Zhuang jednou procházel horami a tu uviděl veliký strom s mohutnými
větvemi a bohatým lisovím. Zastavil se u něj dřevorubec, ale nevyPo
této zkušenosti se šamanem mistr Lie uznal, že on sám ještě ani
zdaleka nezačal s opravdovým studiem, a navrátiv se domů, tři roky
odtamtud nevyšel. Vařil na kamnech místo své ženy, krmil prasata tak, jako
by hostil lidi, ničemu ve svém konání nedával přednost před druhým, od
broušení a řezání drahých kamenů se vrátil k surové prostotě. Až posléze
stál sám jak navršený kopec hlíny, uprostřed všech zmatků zůstávaje svůj
a v jednotě se vším setrval do konce.
Zhuangzi 7
Mistr Lie se ptal strážce soutěsek Yina: „Dokonalý muž (zhiren 智人) putuje
pod hladinou, aniž se zalkne, prochází ohněm, aniž se spálí, putuje nad
deseti tisíci věcí a nelekne se. Smím se vás zeptat, jak to vše dokáže?“
Strážce Yin pravil: „Je to tím, že stráží čistotu životní energie qi. Není
to ani věcí vědění, ani obratnosti, nadání či odvahy. Přisedněte si a já vám
o tom něco řeknu.
Všechno, co má podobu, formu, zvuk a barvu, jsou věci. Jak však může
být věc od věci tak vzdálená. Co věcem umožňuje, aby dosáhly toho, co jim
předcházelo. Je to tvar a barva, nic víc. Věci vznikají tam, kde ještě neexistuje
tvar, a dospívají až tam, kde se nic nemění. Tomu, kdo tohle pochopí
hluboce a úplně, nebudou věci překážet. Zůstane stát ve sféře bez výstřelků,
skryje se v kraji bez krajností, proputuje koncem i počátkem deseti tisíce
věcí, sjednotí svou přirozenost, živí svou životní energii (qi), sjednocuje
svou charizmatickou sílu (de), aby pochopil, z čeho se rodí věci. Takový
je to člověk, jeho nebe střeží svou celost, jeho životní energie je bez kazu.
Věci do něj neproniknou. Vypadne-li opilec z vozu, zraní se, ale nezabije.
I když má kosti a klouby jako ostatní lidé, přece si neuškodí jako oni, protože
jeho duch zůstává celý a nedotčený. Neví, že jel, neví, že vypadl. Smrt
a život, leknutí a strach nevstoupily do jeho hrudi a on tak čelí věcem bez
vědomí jakéhokoli nebezpečí. Jestliže tedy on dosáhl takové celistvosti
toliko alkoholem, co teprve celost dosažená nebem155
! Světec se skrývá
v nebeském, a proto mu nikdo neublíží.
155
Tian 天. Pozn. editora: Opět zde platí co bylo řečeno výše: výraz tian v díle Zhuangzi
většinou odkazuje k přírodě, tj. tomu, co se děje samo sebou, bez lidského zasahování.
Formulaci „celost dosažená nebem“ chápu tak, že člověk, který se plně (cele) spoléhá
na to, co je v něm přírodní (na instinkty), je natolik v souladu s okolním světem, že
mu nic neublíží. Moment uvědomění si sebe sama pak znamená „náraz do věcí“, zrušení
této instinktivní harmonie.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
6160
(4) Dílo Mozi
P ř e l o ž i l L u k á š Z á d r a p a
Dílo Mozi 墨子je základním textem školy mohistů a jeho obsahem jsou převážně
výroky, tvrzení a příběhy vážící se k mistru Mo (vlastním jménem Mo
Di 墨翟, asi 470 př. n. l. – 391 př. n. l.) Mohisté se k tradičním náboženským
představám a praktikám stavěli způsobem výrazně odlišným od ostatních
filozofických škol. Význam tradičních kultů různých božstev a duchů
nejenže nezpochybňovali, ale obhajovali a podporovali. Božstva však v mohistických
očích nabývají morálního rozměru a stávají se integrální součástí
univerzálního systému, ve kterém spolu s lidmi (vládnoucími i ovládanými)
pracují na společném cíli, harmonicky fungující společnosti, ve které
základním kritériem je všeobecný prospěch. Božstva mají korektivní funkci:
odměňují dobro a trestají zlo.
Následuje překlad částí dvou kapitol z díla Mozi, „Propagace duchů“
a „Gongmeng“.157
Propagace duchů
	
Ukázky z této kapitoly díla Mozi představují mohistickou obhajobu existence a významu
božstev a duchů pro fungování lidské společnosti. Mohistická představa
společenského řádu spočívá na ideji bezvýhradné oddanosti pravidlům stanovených
nadřízenými a usilovné a neúnavné aktivitě ve prospěch celku. Tato vize všezahrnujícího
spolupracujícího kolektivu zahrnuje i božstva a duchy.
Mistr Mozi pravil: Od té doby, co v minulosti zmizeli svrchovaně moudří
králové tří dynastií, se v podnebesí ztratil smysl pro náležité, lenní knížabral
si jej. Mistr se zeptal na důvod. „Není k ničemu“, odpověděl dřevorubec
a Mistr pravil: „Takže tento strom vlastně mohl naplnit svůj přirozený
věk jen proto, že nemá žádnou hodnotu.“
Když vyšel z hor, ubytoval se v domě starého přítele. Ten, potěšený jeho
návštěvou, poručil domácímu chlapci zabít a uvařit husu. „Kterou z nich
mám zabít“, poprosil chlapec, „jedna z nich kejhá, ta druhá nějak kejhat nemůže,
kterou mám zabít?“ A hospodář řekl: „Zabij tu, která nekejhá.“
Nazítří se jeden z žáků zeptal mistra Zhuanga: „Naposled tam v horách
mohl ten strom naplnit svůj přirozený věk jenom proto, že neměl žádnou
hodnotu, tady zas hospodářova husa zemře právě proto, že jí určitá hodnota
chybí. Mistře, čí místo byste zaujal?“156
Mistr Zhuang se rozesmál: „Nejraději bych zůstal stát někde mezi hodnotou
a nehodnotou. Zdálo by se, že nejlepší by bylo zůstat stát mezi hodnotou
a nehodnotou, ale tak tomu není, protože ani tak se nevyhneš újmě.
Pouze pro toho, kdo si sedlá cestu (dao) a sílu (de) a na nich pluje a putuje,
to neplatí. Nevelebený, nehaněný, jednou drak, jednou had, v proměnách
s časem, neochotný cokoli činit pro cokoli, jednou nahoře, jednou dole, jedinou
mírou všeho: harmonie. Pluje a putuje s otcem deseti tisíce věcí. Jak
by mohl přijít k újmě, zachází-li s věcmi jako s věcmi, ale sám není věcí
mezi věcmi? To je zákon Božského rolníka Shennonga a Žlutého císaře
Huangdi! Což neplatí pro povahu deseti tisíce věcí, pro zvyky lidí.
Spojené rozdělit,
úspěšné zničit,
ostré otupit,
vážené potupit,
usilující zahnat,
moudré oklamat,
nehodné šidit.
Čím si vůbec mohou být ještě jistí? Není to smutek! Pamatujte si, mí žáci,
vaším domovem je jen cesta (dao) a síla (de).
					 Zhuangzi 20
157
Text je přeložen z čínského originálu v elektronické databázi Academia Sinica (Han ji
dianzi wenxian 漢籍電子文獻) – http://hanji.sinica.edu.tw/index.html?
156
Pozn. editora: Ve 4.  kapitole díla Zhuangzi nacházíme rovněž krátké příběhy, jejichž
tématem je „hodnota nehodnoty“ (pokřivený strom, který se právě díky své nepoužitelnosti
dožije přirozeného počtu let apod.), avšak chybí tam relativizace tohoto postoje
a odkaz na dao a de jako jediné bezpečné útočiště, což je pointa zde uvedeného úryvku.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
6362
Které z nich ovšem lze počítat za rozhodující pro otázku jejich existence?“
Mistr Mozi praví: Je to podle toho, co všichni společně vidí a slyší, a to je
v minulosti případ Du Boa.
Zhouský král Xuan se chystal zabít svého ministra Du Boa,158
který byl
nevinný. Du Bo mu řekl: „Když mě, pane, necháte zabít, třebaže jsem nevinný,
můžeme předpokládat, že mrtví nemají vědomí, a pak je konec všemu.
Ale je též možné, že vědomí po smrti zůstává, a v tom případě vám
o tom do tří let dám vědět.“ Na třetí rok svolal zhouský král Xuan lenní
knížata a pořádal lov v královském sadě, vozů k lovu bylo několik set, doprovod
čítal několik tisíc osob, lidé zaplnili krajinu. V poledne se objevil
Du Bo na bílém koni se světlým vozem, oděn v rumělkově červeném šatu
a s rumělkovou čapkou. V rukou držel červeně zdobený luk, do něhož založil
rudě lakovaný šíp, a jal se pronásledovat zhouského krále Xuana. Vystřelil
na jeho vůz. Střela mu zasáhla srdce a zlomila mu páteř. Král se
zhroutil do vozu, padl břichem na vak s lukem a byl mrtev. Tehdy nebyl nikdo
z blízkého doprovodu, kdo by to neviděl, nikdo ze vzdálenějších, kdo
by to neslyšel. Událost byla zaznamenána v letopisech dynastie Zhou. Panovníci
na jejím základě poučovali své ministry, otcové jejím prostřednictvím
varovali své syny řka: „Varujte se, střezte se! Všechny, kteří zabijí nevinného,
potká naštěstí. Trest duchů přichází takto rychle.“ Podíváme-li se
na věc podle toho, co říká tato kniha, což bude možno pochybovat o tom,
že jsou duchové?
Leč tak se to nemá jen s výklady této knihy. Když kdysi vévoda Mu
z Zheng159
za pravého poledne přebýval v chrámu předků, jakýsi duch vešel
do dveří a postavil se na levou stranu. Měl ptačí tělo a čtvercovou tvář.
Když jej vévoda Mu spatřil, dostal strach a dal se na útěk. Duch mu řekl:
„Neboj se! Nejvyšší předek ocenil tvou zářnou ctnost, dává ti devatenáct let
ta mezi sebou soupeří hrubou silou, a přetrvává tak stav, kdy mezi panovníkem
a ministry a vrchností a poddanými není laskavost na jedné straně
a věrnost na straně druhé, kdy mezi otcem a synem není z jedné strany synovská
oddanost a z druhé rodičovská starost a vůči starším bratrům se neprojevuje
bratrská poslušnost a opravdovost. Panující se nesnaží vládnout
a nízcí lidé se nesnaží pracovat. A z toho pošlo to, že lid páchá násilí, zabývá
se lupičstvím a škůdcovstvím, čepelí zbraně, jedem, vodou i ohněm
sužuje nevinné lidi po cestách, obírá je o vozy, koně a šatstvo pro vlastní
obohacení. Proto je v podnebesí zmatek. A jaká je toho příčina? Inu ta, že
všichni pochybují o existenci duchů a není jim jasné, že duchové jsou s to
odměňovat moudré a trestat bezohledné. Kdyby nyní všichni vespolek věřili,
že duchové můžou odměňovat moudré a trestat bezohledné, zdali by
podnebesí bylo ve zmatku?
Nyní ti, kteří zastávají názor, že duchové nejsou, říkají: „duchové rozhodně
nejsou“ a od rána do večera o tom poučují podnebesí, uvádějí prosté
lidi podnebesí v pochybnosti a způsobují, že všichni prostí lidé váhají, zda
duchové jsou, či nikoli. Proto je podnebesí ve zmatku.
Proto mistr Mozi říká: Kdyby nyní králové, vévodové, velmoži, učenci
a ušlechtilí mužové skutečně chtěli přinést podnebesí užitek a zbavit je
škod, museli by se zevrubně věnovat otázce, zda duchové jsou či nikoli.
A pokud by si mysleli, že je nutné otázka, zda existují duchové, pečlivě
prozkoumat, probádám ji pro ně. A jaké by pak mohlo být vysvětlení této
otázky?
Mistr Mozi říká: Vždyť způsob, jímž bude podnebesí zkoumat otázku
existence duchů, se jistě nebude lišit od toho, jak běžní lidé ohledávají ušima
a očima, zda něco existuje, či nikoli. Slyší-li je skutečně někdo a vidí,
určitě bude míněno, že existují. Pokud je ovšem nikdo neslyšel ani spatřil,
je jisté, že budou považovány za neexistující.
Je-li tomu tak, proč nezajít do jedné obce, do jedné vesnice, a optat se
na to. Když se od starých dob až po dnešek, od času zrození lidu do nynějška,
vyskytne případ, že někdo viděl duchův zjev nebo slyšel jeho hlas, proč
bychom říkali, že duchové nejsou? A neviděl-li je nikdo ani neslyšel, bylo
by možno tvrdit, že jsou?
Nyní ti, kteří zastávají názor, že duchové nejsou, řeknou: „Těch případů,
kdy byli prý spatřeni či slyšeni duchové, je v podnebesí nespočetně.
158
Zhouský král Xuan 周宣王 vládl v letech 827–781 př. n. l. Za jeho panování zpočátku
došlo k dočasné stabilizaci poměrů, hovoří se přímo o restauraci po interregnu v období
let 841–828. Dokázal například odrazit útoky severozápadních nečínských etnik, které
stále více ohrožovaly srdce zhouského státu v pánvi podél řeky Wei 渭. Závěr jeho panování
ovšem opět poznamenaly nepokoje a vojenské neúspěchy. Du Bo 杜伯 čili vévoda
z Po byl velmož na jeho dvoře, kterého nechal král Xuan popravit z malicherného
důvodu – nejčastěji se hovoří o popěvku kritickém k panovníkovi.
159
Vévoda Mu z Zheng 鄭穆公 vládl v letech 627–606 př. n. l.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
6564
Yiny a potrestal Zhoua, nechal lenní knížata, aby si rozdělila yinské oběti.
Kdyby duchové nebyli, jaké oběti by to král Wu rozděloval?
Tak se to však nemá jen s činy krále Wua. Za starých dob udíleli svrchovaně
moudří králové odměny v chrámu předků, tresty uvalovali vždy u oltáře
půdy. Proč udíleli odměny v chrámu předků? Protože oznamovali, že je
rozdělují rovnoměrně. Proč uvalovali tresty u oltáře půdy? Neboť oznamovali
svou nestrannost při jejich posuzování.
A nejen to, co se dovídáme z obsahu těchto knih, se má takto. Rovněž
když kdysi svrchovaně moudří králové tří dynastií ustavili léna a stavěli jejich
hlavní města, vždy zvolili ústřední obětiště, a tam založili chrám předků.
Vždy vybrali nejkošatější stromy, aby jimi osázeli oltář půdy, vždy vybírali
ty nejlepší a nejvzornější otce a starší bratry, aby z nich učinili správce
chrámu předků, vždy vybírali ta nejhezčí a nejtučnější obětní zvířata
a vytřídili ta s nejlepší srstí, která pak dodali k obětem. Nefritová žezla, kotouče,
tuby a prstence odstupňovali podle majetku. Vždy vybírali ty nejvoňavější
obilniny, aby z nich vyrobili obřadní víno a náplň obětních nádob,
a proto se obřadní víno a obětiny lišily jakostí podle úrody. Takže když ve
starých dobách spravovali svrchovaně moudří králové podnebesí, vždy si
nejdříve hleděli duchů, a teprve potom lidí, a to je to. Proto se říká, že když
se zařizuje úřad, vždy se nejdřív uloží všechny obřadní nádoby a oděvy ve
skladu a správci chrámu předků se všichni postaví na dvoře; obětní zvířata
nejsou uvázána společně s ostatními. Tak za starých dob prováděli svrchovaně
moudří králové politiku tímto způsobem.
Ve starých dobách svrchovaně moudří králové mínili, že duchové jsou,
a snažili se v tomto ohledu náramně. Navíc se obávali, že potomci následujících
pokolení se o tom nedoví, a proto to zapsali na bambus a hedvábí,
a ty předali dalším generacím. A někteří se strachovali, že bambus a hedvábí
shnije a bude sežráno brouky a nenávratně zmizí, takže následující pokolení
nebudou mít jak si to připomenout. A tak to nechali odlít na bronzové
nádoby a vyrýt na jiné předměty z bronzu a kamene, aby se pojistili.
A měli i obavy, že potomci dalších generací nebudou mít úctu před
autoritou, jejímž prostřednictvím se získává požehnání nadpřirozených sil,
a tak dokumenty dřívějších králů a slova svrchovaně moudrých mužů zmiňují
duchy několikrát na každé stopě hedvábí, v každém svazku bambusoživota
navíc a zaručuje, že tvá země a tvůj rod budou vzkvétat, potomstvo
bude hojné a nikdy neselže.“ Vévoda Mu z Zheng se dvakrát uklonil, pobil
hlavou o zem a zeptal se: „Smím se optat na vaše jméno?“ „Jsem Goumang,“
odvětil duch. Vezmeme-li za měřítko to, co osobně viděl vévoda
Mu z Zheng, jak by bylo možno pochybovat o existenci duchů?
Nyní ti, kteří zastávají názor, že duchové nejsou, řeknou: „Jak by mohly
takové dojmy očí a uší běžných lidí stačit k vyřešení těchto pochybnosti?
Kdepak by člověk mohl chtít pro podnebesí být vznešeným mužem, a přitom
věřit svědectví uší a očí davu?“ Mistr Mozi praví: Míníte-li, že vjemy
očí a uší běžných lidí nejsou věrohodné, nebudeme na jejich základě rozhodovat
o bodech, o nichž panují pochybnosti. Nevím ale, zda se lze řídit
podle svrchovaně moudrých králů tří dynastií minulosti, Yaa, Shuna, Yua,
Tanga, Wena a Wua.160
Určitě všichni od průměrného člověka výše prohlásí:
„Dle svrchovaně moudrých králů tří dynastií minulosti se lze řídit.“ Pokud
je možno se řídit podle svrchovaně moudrých králů tří dynastií, podívejme
se chvíli na jejich skutky.
Když kdysi král Wu zaútočil na Yiny a potrestal Zhoua,161
nechal lenní
knížata, aby si rozdělila jejich oběti, pravě: „Nechť blízcí příbuzní obdrží
vnitřní oběti předkům rodu a vzdálení příbuzní vnější oběti přírodním božstvům.“
Takže král Wu zajisté mínil, že duchové jsou, a proto když napadl
160
Yao 堯, Shun 舜 a Yu 禹 patří mezi legendární císaře dávnověku, kteří byli představováni
coby vzorní panovníci. Král Tang 湯, dle tradice opět ctnostný vládce, se považuje
za zakladatele dynastie Shang (asi 1600–1045 př. n. l.), králové Wen 周文王 a Wu 周
武王 (11. století př. n. l.) stáli u zrodu dynastie Zhou (1045–256 př. n. l.). Více o králi
Wuovi viz níže.
161
Král Wu, zakladatel dynastie Zhou, konfuciánskou tradicí představovaný jako vzor ideálního
panovníka. Původně poddaný posledního krále dynastie Shang (její mladší fáze
zvaná též Yin) jménem Zhou 紂, známého později jako „tyran“ Zhou, posmrtným jménem
Di-xin 帝辛. Nejspíše roku 1045 př. n. l. vedl budoucí král Wu vojsko ze západních
oblastí shangského státu, které spravoval coby Náčelník západu jeho právě zesnuvší
otec, král Wen. Na místě zvaném Muye 牧野, „Pastviny“, se střetl s vojskem
shangského krále Zhoua, který je tradičně zobrazován jako ukázkový zhýralec a budižkničemu,
a porazil je; Zhou prý spáchal sebevraždu. Král Wu se poté sám ujal vlády.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
6766
Gongmeng
Ukázky z této kapitoly představují mohistickou kritiku konfuciánů, jež se týkala
především čtyř otázek: existence božstev a duchů a jejich působení na svět; délky
a významu smutečních obřadů a držení smutku za zemřelé; smyslu a významu i jiných
nákladných obřadů a provozování hudby; víry v osud.
Pan Gongmeng163
řekl mistru Mozi: „Je náležité a nenáležité chování, ale
není nic jako přízeň či nepřízeň nadpřirozených sil. Mistr Mozi odtušil:
„Všichni svrchovaně moudří králové starých dob mínili, že duchové jsou
obdařeni mocí a že jsou s to způsobit štěstí i neštěstí, a zastávali názor, že
existuje cosi jako přízeň a nepřízeň nadpřirozených sil. Proto jejich politické
záležitosti byly v pořádku a země v pokoji. Od dob zhýralých králů
Jiea a Zhoua se pak všichni domnívali, že duchové nejsou obdařeni žádnými
schopnostmi a že nejsou s to způsobovat štěstí či neštěstí, a zastávali názor,
že není nic jako nepřízeň a přízeň nadpřirozených sil. Proto byly jejich
politické záležitosti ve zmatku a země v ohrožení. Z toho důvodu se píše ve
spisech dřívějších králů, v knize jménem Vladyka z Ji, toto: ‚Jsi-li namyšlený,
přivoláš na sebe neštěstí.‘ Tím se říká, že konání nedobrých věcí je trestáno,
zatímco činění dobra je odměňováno.“
Mistr Mozi řekl panu Gongmengovi: „Z hlediska obřadních předpisů
pro pohřby se za panovníka a rodiče, manželku a prvorozeného syna
drží tříletý smutek, za staršího strýce, mladšího strýce, bratry a další blízké
příbuzní je to pět měsíců, za tety, sestry, ujce a bratrance z matčiny
strany je několikaměsíční smutek. Když se nedrží obřadní smutek, někdo
recituje Písně,164
někdo hraje Písně na hudební nástroj, někdo je zpívá
k tanci. Kdybychom se řídili podle vás, kdy by vládci vládli? Kdy by
obyčejní lidé pracovali?“ Pan Gongmeng odpověděl: „Je-li země v nepořádku,
spravujeme ji, je-li v pořádku, provozujeme obřady a hudbu. Je-li
země chudá, pracuje se, je-li bohatá, provozují se obřady a hudba.“ Mistr
Mozi pravil: „Když je země v pořádku, je v pořádku proto, že ji spravých
úštěpků. A to z jakého důvodu? Proto, že se v tomto ohledu svrchovaně
moudří králové snažili.
Když nyní zastánci názoru, že duchové nejsou, říkají „duchové rozhodně
neexistují,“ jdou tak proti tomu, oč usilovali svrchovaně moudří králové.
A jít proti tomu, oč usilovali svrchovaně moudří králové, není způsob,
jak se stát ušlechtilým mužem.
Ti, kteří zastávají názor, že duchové nejsou, řeknou: „Pokud se tedy
zmínky o existenci duchů stále opakují v dokumentech dřívějších králů na
každém svitku hedvábí, v každém svazku úštěpků, ve kterých dokumentech
je najdeme?“ Mistr Mozi říká: V zhouských spisech, ve Velkých ódách.
Ve Velkých ódách se praví:162
„Král Wen je nahoře, ó, jak září v nebesích.
Ač je Zhou staré léno, přece je jeho mandát nový. Zhouové jsou zářní, cožpak
není mandát předka na nebesích správný? Král Wen vystupuje nahoru
a sestupuje dolů, je v blízkosti předka na nebesích. Jak snažný byl král
Wen, jeho dobrá pověst nemá konce.“ – Kdyby duchové neexistovali, pak
když zemřel král Wen, jak by mohl být v blízkosti předka na nebesích? Na
základě toho vím, že zhouské spisy prokazují víru v duchy.
Proto mistr Mozi říká: Pokud můžou duchové odměňovat moudré a trestat
bezohledné, pak přece uplatnit odpovídající přístup v zemi a uplatnit jej na
všechen lid nejspíš vpravdě bude způsob, jímž dáme stát a obyvatelstvo
do pořádku. Když totiž úředníci nespravují úřad čestně nebo se mezi muži
a ženou nečiní náležité rozdíly, duchové to vidí. Když lidé propadají nevázanosti
a páchají násilí, provozují lupičství a škůdcovství a zbraněmi,
jedem, ohněm a vodou sužují nevinné na cestách, obírají je o vozy, koně
a oděv, aby se obohatili, nějací duchové to uvidí. A tak se úředníci při výkonu
služby neodváží být nečestní, spatří-li dobrý čin, neodváží se jej neodměnit,
spatří-li neomalenost, neodváží se nevznést obvinění. Provozování násilí,
zlodějství a škůdcovství na lidech, sužování nevinných zbraněmi, jedem,
ohněm a vodou na cestách i obírání druhých o vozy, koně a ošacení s cílem
vlastního obohacení díky tomu ustanou. Tak bude v podnebesí pořádek.
162
Oddíl Knihy písní (Shijing 詩經), kanonického spisu přibližně z 10.–6. st. př. n. l., zahrnujícího
306 básní, či přesněji textů k písním, o jejichž hudební stránce nemáme takměř
žádnou určitější představu. Dotyčný citát viz Shijing III, i, 235.
163
Blíže neznámý konfucián.
164
Tj. písně z Knihy písní.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
6968
ruce, bez přestání naříkají. Z jaké příčiny? Protože jsou hloupé. Přesahuje
tedy v něčem rozum konfuciána malé dítě?“
Mistr Mozi řekl: „Kdo se zeptá konfuciána, proč se provozuje hudba,
uslyší: ‚Hudba se dělá pro hudbu/radost.166
‘“ Na to by mu Mozi odpověděl:
„To jste mi neodpověděl. Když se nyní otážu ‚proč se dělají domy?‘
a dostanu odpověď‚ v zimě se v nich schováme před chladem, v létě před
horkem, pomocí domů se též oddělují muži od žen,‘ pak jste mi odpověděl
na to, proč se dělají domy. Ale když se zeptám ‚proč se dělá hudba?‘ a vy
mi řeknete ‚hudba se dělá pro hudbu/radost,‘ je to jako kdybyste na otázku,
proč se staví domy, řekl ‚domy se staví kvůli domům.‘“
Mistr Mozi řekl panu Chengovi: „Konfuciánství obsahuje čtyři body, které
postačují k rozvrácení podnebesí. Konfuciáni se domnívají, že Nebesa nemají
vědomí a že duchové nevládnou nadpřirozenými schopnostmi, nevykládají
nic o Nebesech ani o duších. To stačí na rozvrácení podnebesí. Dále
strojí nákladné pohřby a drží dlouhý obřadní smutek, dělají vnitřní a vnější
rakve o několika vrstvách, dávají mrtvým mnoho šatů a vypravují je k hrobu,
jako kdyby je stěhovali. Tři roky naříkají, takže jsou s to vstát, jen když
je někdo podpírá, a chodit jen o holi, jejich uši nic neslyší a oči nevidí. To
postačuje k tomu, aby pohřbili podnebesí. A taky hrají na hudební nástroje,
zpívají a tančí a pravidelně provozují hudbu. To stačí k tomu, aby pohřbili
podnebesí. Nakonec rovněž věří, že je osud a že se chudoba či bohatství,
dlouhověkost či raná smrt, řád či zmatek nebo pokoj a nebezpečí řídí danými
pravidly a není možno k nim přidávat či z nich ubírat. Jenže když se
podle toho budou chovat ti, kteří jsou nahoře, zajisté se nebudou zabývat
vládnutím, a pokud se podle toho budou řídit ti dole, zajisté nebudou pracovat.
To stačí k rozvrácení podnebesí.“
Pan Cheng na to řekl: „Vy tedy pane pěkně pomlouváte konfuciány!“
Mistr Mozi odvětil: „Kdyby ve skutečnosti konfuciáni neměli takové čtyři
články svého učení, a já bych to hlásal, bylo by to pomlouvání. Ale když
vujeme; upadne-li vláda, pořádek v zemi upadne též. Když je země bohatá,
je bohatá proto, že se tam pracuje. Upadne-li práce, upadne rovněž
bohatství země. Proto jediná možnost je i při pořádku v  zemi neustále
pobízet. Říkáte-li nyní, je-li země v pořádku, provozujeme obřady
a hudbu, je-li v nepořádku, spravujeme ji,‘ je to jako kdyby se měl žíznivý
dát do kopání studny, jako kdyby se mrtvý chystal hledat lékaře. Ve starých
dobách zpupní králové z tří dynastií, Jie, Zhou, You a Li165
pořádali hojné
obřady a hudbu, nestarali se o svůj lid, a proto sami byli potrestáni a jejich
města se změnila v liduprázdné trosky, a to vše pošlo z toho.“
Pan Gongmeng řekl: „Duchové nejsou.“ A také: „Ušlechtilý muž musí
studovat oběti.“ Na to pravil mistr Mozi: „Zastávat názor, že duchové nejsou,
a přitom studovat oběti, to je jako nemít hosty, a přitom studovat protokol
obřadního přijímání hostů, nebo jako dělat sítě, když nejsou ryby.“
Pan Gongmeng pověděl mistru Mozi: „Vy považujete tříletý obřadní smutek
za nesprávný, leč váš třídenní obřadní smutek je rovněž chyba.“ Mistr
Mozi odpověděl: „Když vy se svým tříletým smutkem kritizujete třídenní
obřadní smutek, je to jako kdyby nahý poukazoval na to, jak neuctivě se
chová někdo, kdo si vyhrnul šaty.“
Pan Gongmeng řekl mistru Mozi: „Je-li někdo v něčem chytřejší než
ostatní, lze jej nazvat chytrým?“ „I v případě rozumu hlupáků se najde
něco, čím předčí ostatní,“ odtušil mistr Mozi, „lze však hloupého nazvat
chytrým?“ Pan Gongmeng řekl: „Tříletým smutkem napodobujeme to, jak
se dětem stýská po rodičích.“ Mistr Mozi na to pravil: „Vždyť s rozumem
malých dětí se to má tak: stýská se jim po rodičích, a když rodiče nejsou po
165
Král Jie 桀 je podle tradice poslední král historicky stále nedoložené dynastie Xia, který
je pro zhouskou aristokratickou kulturu stejně jako Zhou , poslední král dynastie
Shang (viz výše), předobrazem zlého a neschopného vládce. Zhouští králové You 幽
(vl. 781–771 př. n. l.) a Li 厲 (vl. 878–841 př. n. l.) byli pro změnu známí jako nejslabší
panovníci dynastie Zhou, kteří svou špatnou vládou způsobili její úpadek, představovaný
zejména útěkem zhouského dvora na východ do nového hlavního města Luoyangu
r. 771 př. n. l. Od tohoto roku se datuje období tzv. Východních Zhou, jež je charakteristické
faktickou bezmocí královského rodu, byť je jeho symbolická autorita uznávána
i nadále, a rozpadem Číny na desítky většinou drobných a navzájem soupeřících států.
Král Li byl svržen r. 841 nespokojenou šlechtou, roztrpčenou jeho svévolí a krutostí,
načež následovalo interregnum (tzv. éra Gonghe 共和) až do r. 828, kdy na trůn nastoupil
král Xuan.
166
Jedná se o klasickou definiční hříčku, založenou na víceznačnosti znaku 樂. Ten zapisoval
jak slovo ‚radost‘, tak slovo ‚hudba‘. Dnes se tyto morfémy, stále zapisované
týmž znakem, liší výslovností (le oproti yue), ve staré čínštině se však obě slova podle
všeho vyslovovala stejně.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
7170
(5) Konfuciánské texty
P ř e l o ž i l D u š a n V á v r a
V této kapitole jsou shrnuty vybrané úryvky reprezentující myšlení tří nejdůležitějších
postav starověkého konfucianismu – Konfucia, Mencia a Xunzia.
Obsahem úryvků je jednak kritika či skepse vůči tradičním náboženským
představám a praktikám, a jednak specificky konfuciánské představy
o dokonalé lidské osobnosti a jejím působení na svět.168
Konfuciovy Hovory:
Konfuciovy (Kongzi 孔子, 551 – 479 př. n. l. ) Hovory (Lunyu 論語)169
jsou sbírkou
krátkých pasáží obsahujících výroky, rozhovory či popisy modelů jednání připisované
Konfuciovi a jeho žákům. Obecně se má zato, že některé části díla je možné
považovat za autentické ukázky toho, jak myslel a jednal Konfucius, nicméně (podobně
jako naprostá většina textů vzniklých v období Válčících států) jako celek
bylo dílo v dochované podobě fixováno až za dynastie Západních Han (206 př. n.
l. – 9 n. l.) a reprezentuje především idealizovanou podobu Konfucia, jak se vytvořila
v průběhu několika staletí po jeho smrti.
Následující tři úryvky představují často citované pasáže vyjadřující Konfuciův
postoj k významu tradičních kultů. Konfucius nepopíral existenci božstev a duchů
ani potřebu jim sloužit prostřednictvím obřadů, ovšem sám se k tomuto tématu vyjadřoval
s rezervou a na první místo kladl potřebu náležité uspořádat vztahy mezi
lidmi ve společnosti. Tento postoj zřetelně rezonuje s některými ukázkami uvedenými
v první kapitole antologie, především v oddíle „Božstva a duchové“.
teď konfuciáni vpravdě mají tyto čtyři body, a já to říkám, není to pomluva,
nýbrž jen oznamuji to, co jsem se dověděl.“ Pan Cheng vyšel ven, aniž by
se rozloučil. Mistr Mozi na něj zavolal: „Vraťte se!“ Pan Cheng se vrátil,
znovu si sedl a navázal: „V tom, co jste před chvílí říkal, jsou i určité slabiny.
Kdyby to bylo tak, jak říkáte, znamenalo by to nechválit ani Yua, a ani
nehanit Jiea a Zhoua.167
“ Mistr Mozi pravil: „Tak to není. Vždyť odpovědět
na běžnou konverzační řeč bez přísně logické argumentace je projev bystrosti.
Je-li útok silný, je silná obrana, je-li útok lehký, je obrana lehká. Odpovídat
na běžnou konverzační řeč, a přitom ji poměřovat na základě přísně
logické argumentace, to je jako jít na můru s ojem od vozu.“
168
Texty jsou přeloženy z čínských originálů v elektronické databáziAcademia Sinica (Han
ji dianzi wenxian 漢籍電子文獻) – http://hanji.sinica.edu.tw/index.html?
169
V  češtině existují dva překlady tohoto díla (Průšek 1995, pův vyd. 1942; Vochala
2010).
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
7372
obřady úplně, rozhodně je nenavrhuje zrušit. Podle Xunzia je totiž absurdní se domnívat,
že si pomocí obřadů nakloníme božské síly, je však třeba je i nadále vykonávat
jako výraz lidské kultury, civilizace. Li 禮, obřady, zde již naprosto nemají
význam komunikace s duchy, mají však smysl samy o sobě jako základ lidské kultury.
Tento význam obřadů a obřadného jednání je podrobněji objasňován níže v této
antologii v pasážích ze Zápisů o obřadech (Liji 禮記) a ze Sima Qianových Zápisů
historika (Shiji 史記).
Ukázky dále vyjadřuje ideu, že dokonalý člověk (světec) je kosmickou silou,
která tvoří triádu s Nebesy a Zemí. Člověk k této triádě přispívá svým dílem, avšak
jakýkoliv hlubší vhled do povahy přírodních dějů mu zůstává odepřen: „Světec
se zdržuje snahy chápat Nebesa/přírodu.“ Triádu s Nebesy a Zemí člověk tvoří
čistě lidskými silami – stvořením a udržováním civilizace, lidské kultury. Ovšem
i u Xunzia se objevuje myšlenka „božského“ charakteru mysli světce. V  lidské
mysli lze dosáhnout „božského zraku“, a tak dokonale chápat všechny věci a spravovat
a ovládat je tak dokonalými metodami, že řád mezi lidmi nastane „jakoby
božským působením“ – tj. ovládaní si pořádající aktivity vládce ani nejsou vědomi.
Pohyb Nebes/přírody (tian 天)171
je pravidelný; nepřetrvává kvůli Yaoovi,
ani nehyne kvůli Jieovi. Pokud se [Nebesům] odpovídá [řádnou] vládou
(治 chi), výsledek je příznivý. Pokud se jim odpovídá chaosem (亂 luan),
výsledek je nepříznivý. Pokud jsou posíleny základy a omezeny výdaje,
pak Nebesa nemohou přivodit chudobu. Pokud je zajištěna výživa a aktivity
odpovídají roční době, Nebesa nemohou přivodit nemoci. Pokud se [vláda]
drží pravé cesty (dao) a neodchyluje se od ní, pak Nebesa nemohou přivodit
pohromu. Proto též voda a sucho nemohou způsobit hlad či záplavy,
horko a chlad nemohou způsobit chorobu, [výskyt] zrůdných a neobvyklých
jevů nemůže způsobit neštěstí. Pokud jsou [na druhou stranu] základy
zanedbány a výdaje přehnané, Nebesa nemohou přivodit bohatství.
Mistr nikdy nemluvil o podivuhodnostech, o siláckých výkonech, o porušení
pořádku nebo o nadpřirozených bytostech (shen).
	 Lunyu 7.21
Ji Lu se zeptal, jak má člověk sloužit božstvům a duchům. Mistr řekl: „Pokud
ještě nedokážeš sloužit lidem, jak bys mohl sloužit duchům?“ [Ji Lu]
řekl: „Odvážím se zeptat na smrt.” Mistr řekl: „Pokud ještě nerozumíš životu,
jak bys mohl rozumět smrti?
		 Lunyu 11.12
Fan Ji se zeptal na moudrost. Mistr řekl: Starat se o to, co je náležité ve
vztahu k lidu, uctívat duchy a božstva a udržovat je v povzdálí, to lze nazvat
moudrostí.“
Lunyu 6.22
Dílo Xunzi:
Xunzi 荀子 (asi 312 – 230 př. n. l.) je vedle Konfucia a Mencia (Mengzi 孟子, asi
372 – 289 př. n. l.) třetím v trojici nejvýznamnějších konfuciánů klasického období
čínského starověku (před sjednocením Číny roku 221 př. n. l.) Dílo Xunzi170
představuje
poměrně obsáhlý korpus výkladů na rozličná témata, z nichž řada „má formu
propracovaného, uspořádaného a souvislého pojednání“ (Cheng 2006, 200).
Na rozdíl od „záznamů výroků“ Konfucia nebo Mencia byla velká část tohoto díla
skutečně sepsána jako literární dílo a můžeme zde uvažovat o Xunziově autorství
přinejmenším některých kapitol v plném smyslu toho slova.
Následující ukázky z díla Xunzi představují výraz skepse vůči významu tradičních
kultů, která je mnohem hlubší než co prozrazují výše uvedené úryvky z Konfuciových
Hovorů, a hlavně je Xunziův skeptický postoj formulován zcela otevřeně
a jednoznačně. Důležité však je si povšimnout, že ani Xunzi neodmítá tradiční
171
Výraz tian 天 zvláště v relativně pozdních textech, jako je Xunzi, často odkazuje prostě
ke koloběhu přírodních jevů, k tomu, co se děje „samo sebou“ a odpovídá mu nejlépe
český ekvivalent „příroda“. Význam odkazující k Nebesům jako božské síle je ovšem
i v přítomném textu stále aktuální – tian se objevuje jako pár se Zemí (di 地) a jako
člen triády Nebe – Země – člověk. Proto zde dávám přednost tomu překládat všude jako
„Nebesa“, nicméně s uvedenou výhradou.
170
Většina starověkých filozofických děl nese jako název jméno mistra, kterému je dílo připisováno.
Výraz zi 子znamená jednak uctivou formu oslovení dospělé osoby („pan“,
odtud ne úplně přesné zaužívané „mistr“), ale také označuje literární žánr – „filozofické
pojednání“. Kompletní překlad díla Xunzi do angličtiny: Knoblock 1988-1994.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
7574
Když lidé obětují, aby pršelo, a následně skutečně prší, co to znamená? Odpovídám:
Nic to neznamená, je to stejné, jako když neobětují, a stejně prší.
Při zatmění Slunce nebo Měsíce se [lidé] snaží [rituálně] pomáhat, když
je sucho, obětují za déšť, a důležité věci rozhodují teprve poté, co provedli
věštebné úkony. Provedením těchto úkonů však nedosáhnou toho, o co
usilují – pouze tomu dodají zdobenou ceremoniální formu (wen 文). Proto
platí, že ušlechtilý muž (junzi 君子) to považuje za zdobnou ceremonii,
avšak lid to považuje za [komunikaci] s božstvy (shen). Považovat to za
zdobnou ceremonii je příznivé, ale považovat to za [komunikaci] s božstvy
je nepříznivé.
Xunzi 17.8
Platí, že lidé mohou být sjednoceni pomocí pravé cesty (dao), avšak nelze
s nimi sdílet důvody [jednotlivých vládních opatření nebo obecně vládnutí
pomocí pravé cesty].172
Proto osvícený vládce [lidem] předsedá s autoritou
vlastní jeho postavení, vede je pomocí pravé cesty, povzbuzuje je nařízeními,
objasňuje jim [věci] pomocí výnosů a zakazuje jim [některé věci]
pomocí trestů. Jeho lid se pak obrátí k pravé cestě jakoby božským působením
(ru shen 如神).
	 Xunzi 22.3
V dávných dobách tresty nepřekračovaly míru provinění a udělované pocty
odpovídaly morálním kvalitám (de 德). Proto bylo možné popravit otce
a syna učinit ministrem, popravit staršího bratra a mladšího učinit ministrem.
Tresty a sankce odpovídaly provinění, pocty a hodnosti odrážely morální
kvality, jedny i druhé byly udíleny podle skutečného stavu věcí. Dobří
byli tudíž povzbuzeni a špatní odrazeni. Pokud jsou tresty a sankce udíleny
jen výjimečně, bázeň vzbuzující autorita [vládce] se šíří jako valící se
voda. Pokud jsou zákony a nařízení vlády transparentní, proměňují a napravují
[lid] jakoby božským působením (ru shen 如神).
		 Xunzi 24.3
Pokud je zanedbána výživa a aktivity neodpovídají roční době, pak Nebesa
nemohou přivodit bezvadné zdraví. Pokud je pravá cesta opuštěna a jednání
je bezohledné, pak Nebesa nemohou přivodit zdar. [... ] Nelze však kvůli
tomu vinit Nebesa, neboť je to přirozený chod věcí. Proto toho, komu je
jasný rozdíl mezi lidským a nebeským/přírodním, lze nazvat Dokonalým
mužem (至人 zhiren).
Nejednat a přesto dovršit, neusilovat a přesto získat – to se nazývá úkolem
Nebes. Ve shodě s tím platí, že člověk, jakkoliv hlubokomyslný, o tom
neuvažuje; jakkoliv velký, nezkouší na tom své schopnosti; jakkoliv rafinovaný,
nezkouší to zkoumat. Tomu se říká nesnažit se soupeřit s Nebesy
o jejich úkol. Nebesa mají roční období, Země má své zdroje, člověk má
své nástroje vládnutí. Proto se říká, že mohou utvořit triádu. Vzdát se toho,
čím [člověk] přispívá k této triádě, a toužit po tom, co tuto triádu tvoří, je
pošetilost.
Souhvězdí obíhají po svých drahách, slunce a měsíc střídavě září, čtyři
roční období po sobě následují, yin 陰 a yang 陽 se zvětšují a proměňují
jedno v druhé, vítr a déšť se do široka projevují. Každá z deseti tisíc věcí se
rodí v harmonii [s přírodními cykly], získává tím výživu a dovršuje se. Tento
proces je neviditelný, viditelné jsou pouze projevy – a to se nazývá božským
(shen). Pouze světec se zdržuje snahy chápat Nebesa.
Xunzi 17. 1-2
Když padají hvězdy nebo naříkají stromy, celý stát zachvátí strach. [Lidé]
se ptají: Čím je to způsobeno? Odpovídám: Ničím to není způsobeno. Jsou
to jen proměny Nebe a Země, transformace yinu a yangu, zřídka vídané
jevy. Divit se jim je přípustné, avšak mít z nich strach je nesprávné. Pokud
jde o k zatmění Slunce nebo Měsíce, nepravidelnosti v příchodu deště
a vanutí větru nebo objevení se podivné nové hvězdy, nikdy nebyla doba,
kdy by se takové věci občas neobjevovaly. Pokud je vládce moudrý a jeho
vláda spravedlivá, pak i kdyby se všechny tyto věci objevily najednou, nezpůsobily
by žádnou škodu. Pokud však je vládce hloupý a jeho vláda krutá,
pak i kdyby se neobjevila žádná z nich, neznamenalo by to žádný pro-
spěch.
Xunzi 17.7
172
Srov. pasáž z Konfuciových Hovorů: „Lid lze přimět k tomu, aby to následoval, avšak
nelze ho přimět, aby to pochopil.“ (Lunyu 8.9)
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
7776
V jiných textech je tatáž idea neviditelného dokonalého působení na věci pojata
zcela pragmaticky. V díle Letopisy pana Lü (Lü shi chunqiu 呂氏春秋)174
:
To, čím světec převyšuje obyčejné lidi, je schopnost předvídat (xianzhi 先
知). Schopnost předvídat nutně vyžaduje věnovat detailní pozornost znakům
a indikátorům (zheng biao 徵表) [prozrazujícím povahu dané situace].
Snažit se předvídat bez znaků a indikátorů [nelze] – Yao a Shun by
se [v takovém případě] rovnali obyčejným lidem. Ať jsou znaky a indikátory
snadno, nebo obtížně detekovatelné, i světec (shengren) musí být ve
svých závěrech opatrný. Obyčejní lidé pak vůbec nemají jak k [předvídání
věcí pochopením znaků a indikátorů] dojít, a proto [věci, jež nastanou]
považují za vzniklé božským působením (shen 神) nebo za věc šťastné náhody
(xing 幸).
	 Lü shi chunqiu 20.8
Dílo Mengzi:
Mengzi 孟子(Mencius) je dílo svou formou blízké Konfuciovým Hovorům – sestává
z výroků a rozhovorů připisovaných Menciovi a zpráv o tom, co v jaké situaci
Mencius řekl nebo udělal. Na rozdíl od Konfuciových Hovorů se však v některých
případech jedná o delší ucelené pasáže, na jejichž základě lze rekonstruovat
přesnější obraz o Menciově myšlení než je tomu v případě Konfucia v Hovorech.
Jinak platí totéž, co bylo výše řečeno o Konfuciových Hovorech – nejedná se
o autorské dílo a text nám podává především idealizovaný obraz Mencia konstruovaný
jeho následovníky.
V díle Mengzi nacházíme představu o dokonalé osobnosti ve spojení s představou
o práci se životní energií (qi). V tom je dílo Mengzi blízké „Vnitřním cvičením“
z díla Guanzi. Zatímco však ve „Vnitřních cvičeních“ jde o úplné spolehnutí
se na sílu životní energie (mysl slouží jen jako nádoba, jež musí být vyprázdněna
od všech rušivých vlivů ambicí, tužeb a pocitů), v díle Mengzi je qi podřízena mysli
Pro ušlechtilého muže není lepšího způsobu, jak kultivovat mysl, než
upřímnost (cheng 誠). Kdo dosáhl nejzazší upřímnosti, nepotřebuje již jiné
prostředky. Drží se pouze lidskosti (ren 仁) a jedná pouze v souladu se
smyslem pro náležitost (yi 義). Pokud má upřímnou mysl a drží se dobra,
pak nabývá tvaru, pokud nabude tvaru, objeví se božský (shen) [zrak], a pokud
má božský zrak, je schopen způsobovat proměny [věcí].
	 Xunzi 3.9
Pokud přimějete obyčejného člověka z ulice, aby se držel správných metod
a věnoval se učení, koncentroval svou mysl na jediný cíl, vše promýšlel
a pečlivě zkoumal, po dlouhou dobu postupoval každý den, bez oddychu
hromadil dobro, nakonec dosáhne božského zraku (shen ming 神明)
a utvoří triádu s Nebem a Zemí. Proto platí, že světec není ničím než tím,
čeho se dosahuje nahromaděním [zásluh, dobra atd.]
	 Xunzi 23.5
Představa o dokonalém působení na věci, které se děje „jakoby zázrakem“ (ru
shen) platí i o vnímání božstev v tradičním smyslu. I o nich se říká, že působí, ale
my vnímáme jen účinky (což je koneckonců obecně platná představa o působení
duchů). V díle Neměnný střed (Zhongyong)173
:
Jak mocně se projevuje charizmatická síla (de) bohů a duchů (guishen)! Díváme
se na ně, ale nevidíme je. Nasloucháme jim, ale neslyšíme je. Přesto
jsou přítomni ve věcech a žádná se bez nich neobejde! Na celém světě se
lidé rituálně očišťují a strojí se do rituálně bezchybných nádherných oděvů,
aby jim přinesli oběti. Jak zaplavující! Jako by byli nahoře a hned zase
vedle nás! V Písních se praví: Příchod bohů (shen) nelze odhadnout, tím
méně jej odmítnout!
	 Zhongyong 16
173
Text Neměnný střed je součástí Zápisů o ritech (Liji), jedné z (konfuciánských) kanonických
knih. Tento text byl tradičně připisován Konfuciovu vnuku Zisiovi a ve skutečnosti
patrně vznikl ve 3. – 2. stol. př. n. l. v menciovských kruzích (viz Cheng 2006,
165). V češtině existují dva překlady tohoto díla (Hála 1993 a Král 2008).
174
Letopisy pana Lü jsou dílem, které vzniklo kolem roku 239 př. n. l. ve státě Qin pod patronací
tehdejšího prvního ministra státu Lü Buweie, jehož jméno dílo nese. Jeho obsah
je značně eklektický a většina se týká principů správné vlády.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
7978
tivníkem je prostý člověk v hrubém oděvu. Pokud zjistí, že je v právu, postaví
se klidně tisícům.’
Způsob, jakým měl Meng Shishe pod kontrolou svou životní energii
(qi), je nižší než způsob, jakým Zengzi chápal to podstatné.“
[Gongsun Chou] řekl: „Odvážím se zeptat na Vaši nepohnutou mysl
a Gaoziovu. Můžete mi o tom něco sdělit?
[Mencius odpověděl]: „Gaozi tvrdil: ‚Co nenajdeš ve slovech, nehledej
v mysli a co nenajdeš v mysli, nehledej v životní energii.’Co nenajdeš v mysli,
nehledej v životní energii – s tím lze souhlasit. Co nenajdeš ve slovech, nehledej
v mysli – s tím souhlasit nelze.178
Zaměření mysli (zhi 志)179
ovládá qi, zatímco
qi je tím, co naplňuje tělo. Kamkoliv se zaměří mysl, qi následuje. Proto
se říká: ‘Drž se svého záměru, ale nenech [nekontrolovaně] projevit svou qi.’
[Gongsun Chou řekl:] „Nejprve jste prohlásil ‚kamkoliv se zaměří
mysl, qi následuje‘. Teď zase říkáte ‚drž se svého záměru, ale nenech projevit
svou qi’ – jak tomu mám rozumět?“
„Kdykoliv se koncentruje zaměření mysli, qi se dává do pohybu180
,
a kdykoliv se koncentruje qi, zaměření mysli se rovněž dává do pohybu.181
a jejím morálním nárokům. Nejde ovšem o potlačení životní energie jako nežádoucí
slepé síly, nýbrž o její zušlechtění, využití k morálním cílům.
Gongsun Chou175
se zeptal Mencia: „Pokud byste se, pane, stal prvním ministrem
státu Qi a uplatnil v tomto státě pravou metodu (dao) [vládnutí],
nebylo by divu, kdyby se na základě toho stal [stát Qi] hegemonem nad
ostatními státy nebo novou vládnoucí dynastií. Pokud by k tomu došlo,
byla by tím Vaše mysl (xin 心) rozjitřena?“
Mencius odpověděl: „Nikoliv, má mysl je nepohnutá od mých čtyřiceti
let.“
„Pokud je tomu tak, pak, Mistře, dalece převyšujete Meng Pina!“
„Na tom není nic těžkého, vždyť Gaozi176
dosáhl nepohnutosti mysli
dříve než já.“
„Existuje metoda (dao) jak dosáhnout nepohnuté mysli?”
„Ano, je. Například způsob, jak Bogong Yu kultivoval svou odvahu. Ve
svém výrazu nikdy neprojevil ani náznak podřízenosti a nikdy neuhnul před
ničím pohledem. Ustoupit o píď pro něj bylo stejně ponižující jako být zbit na
tržišti. Nesmířil by se s urážkou od knížete s deseti tisíci válečnými vozy o nic
více, než od obyčejného člověka v hrubém oděvu – oba stejně by bez váhání
probodl. Neměl žádný respekt k druhým a odplácel všem stejně bez rozdílu.
Anebo to, co řekl o kultivování odvahy Meng Shishe: ‚Hledím na porážku
stejně jako na vítězství. Někdo, kdo postupuje teprve poté, co změřil
síly protivníka, a pouští se do bitvy teprve tehdy, když zvážil šance na vítězství,
pouze projevuje zbabělost tváří v tvář přesile. Pochopitelně si nemohu
být jist vítězstvím. Jediné, co mohu udělat, je zbavit se strachu.’
[…]
Zengzi jednou řekl Zixiangovi: 177
‘Miluješ odvahu? Jednou jsem slyšel
o nejvyšší odvaze od Mistra [tj. od Konfucia]. Pokud člověk zkoumá své
nitro a zjistí, že je v neprávu, bude se třást strachem i tehdy, pokud jeho pro-
178
Obtížně srozumitelná pasáž vykládaná různými způsoby. Chápu tuto větu následujícím
způsobem: To, co člověk „hledá“, je v obou částech pasáže vodítko pro správné jednání
– neboť přesně o to jde v daném kontextu. První část věty vyjadřuje Gaoziovo přesvědčení,
že pokud pro něco nenajdeme autoritativní výrok, nemá cenu hledat správnou odpověď
ve vlastní mysli. S touto částíí Mencius nemůže souhlasit, neboť pro něho mysl právě
je sama o sobě arbitrem správného jednání („lidská přirozenost je dobrá“, lidská mysl
v sobě od narození obsahuje „klíčky“ základních ctností, základní orientace v tom, co je
správné a co ne je člověku vrozená). Tento výklad dále podle mého názoru podporuje závěr
překládané pasáže: „Gaozi nikdy nepochopil smysl pro náležitost (yi), neboť jej považoval
za něco vnějšího.“ Podle Gaozia ponětí o tom, co je správné, získáváme zvnějšku,
od autorit, od jejich slov. Podle Mencia je to možné nalézt uvnitř, ve vlastní mysli. Druhá
část vykládané pasáže říká, že pokud vodítko ke správnému jednání nenajdeme v mysli,
nemá cenu hledat je v qi. S tím Mencius samozřejmě souhlasí, vždyť o tom je celá překládaná
pasáž – není správné nechat se ovládat energií qi, qi musí být podřízena mysli.
179
Zhi 志 znamená „ambice, záměr“, či ještě přesněji „puzení rodící se v mysli a usilující
o realizaci navenek“, (pokud se chci pomstít za utrpěné bezpráví, tak je touha po pomstě
mojí zhi).
180
Tj. např. hněv mě naplňuje, když usiluji o pomstu – energie qi (hněv) následuje a posiluje
danou aspiraci mysli (touhu po pomstě). Dát volný průchod hněvu je však nežádoucí,
kontraproduktivní a nedůstojné.
181
Toto je chápáno jako nežádoucí – např. zakopnu, vzkypí ve mně hněv (qi) a následně začnu
kopat do toho, o co jsem zakopl (pomýlené, nesmyslné zaměření mysli).
175
Menciův žák.
176
O identitě této osoby panují spory. Zjevně však nejde o Menciova žáka, nýbrž spíše o protivníka,
vůči kterému se Mencius vymezuje, ale neodmítá jej zcela – viz níže v této pasáži.
177
Zengzi byl Konfuciův žák a Zixiang Zengziův.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
8180
je. V prvním úryvku se navíc opět objevuje motiv toho, jak základní hodnoty naplňují
celé tělo (nejspíš prostřednictvím qi, i když tento termín tu není použit), které
pak „bez vysvětlování chápe, co má dělat“.
Přirozenost (xing 性) ušlechtilého muže (junzi 君子) je taková: Může se
[na světě] sebevíc prosadit, ale nic mu to nepřidá. Může žít v chudobě, ale
nic mu to neubere. Je to proto, že jeho úděl (fen 分) je daný. To, že ušlechtilý
člověk jedná v souladu se svou přirozeností, je proto, že lidskost (ren
仁), náležitost (yi 義), obřadnost (li 禮 a moudrost (zhi 智) mají své kořeny
v mysli (xin 心). Když jim dá výraz, projeví se v jeho tváři čistým pohledem,
soustředí se v zádech a vlijí se do končetin. Jeho končetiny chápou
bez vysvětlování, co mají dělat.
	 Mengzi 7A.21
Mencius pravil: „Každý člověk má soucitné srdce/mysl (xin 心). Dávní
králové měli soucitnou mysl, a proto soucitně vládli. Se soucitnou myslí
soucitně vládnout – pak lze spravovat celý svět jako bychom jím otáčeli
na dlani. Proč tvrdím, že každý člověk má soucitnou mysl? Dejme tomu,
že někdo náhle spatří dítě, které má spadnout do studny. V každém se probudí
pocit zděšení a soucitu. Není to proto, že by se chtěl spřátelit s rodiči
toho dítěte, ani proto, že by si tím chtěl získat reputaci mezi sousedy a přáteli,
ani proto, že by si ošklivil křik toho dítěte.
Nazíráno z tohoto pohledu, nemít smysl pro soucit není lidské. Nemít
smysl pro stud není lidské. Nemít smysl pro ústupnost není lidské. Nemít
smysl pro to, co je správné a co špatné, není lidské. Smysl pro soucit je klíčkem
lidskosti (ren 仁). Smysl pro stud je klíčkem smyslu pro náležitost (yi
義). Smysl pro ústupnost je klíčkem obřadnosti (li 禮). Smysl pro správné
a špatné je klíčkem moudrosti (zhi 智). Člověk má v sobě tyto klíčky stejně,
jako má čtyři údy. […] Všichni, kdo v sobě mají tyto čtyři klíčky, vědí,
jak je rozvíjet a naplňovat. Je to jako když oheň najednou vzplane nebo
pramen najednou vytryskne. Pokud jsme schopni je naplnit, stačí to, abychom
ochránili celý svět. Pokud je nenaplníme, nestačí to ani na to, abychom
sloužili vlastním rodičům.“
	 Mengzi 2A.6
[Např.] zakopnutí nebo spěch, to je qi, která však zase rozněcuje („uvádí
do pohybu“) mysl (xin).“
„Odvážím se zeptat na to, v  čem jsou, Mistře, Vaše silné strán-
ky.“
[Mencius] řekl: „Rozumím slovům a jsem dobrý v pěstování všezaplavující
životní energie182
.
„Mohu se zeptat, co je to ‚všezaplavující životní energie’“?
[Mencius] řekl: „To se těžko vysvětluje. Tato qi je nanejvýš veliká a nanejvýš
pevná. Vyživuje-li se pomocí mravní integrity a neškodí-li se jí, pak
vyplňuje prostor mezi Nebem a Zemí. Tato qi je neodlučitelná od smyslu
pro náležitost (yi 義) a správné cesty/metody (dao), bez nich hyne. Rodí se
z akumulování správných skutků (tj. takových, které vycházejí ze smyslu
pro náležitost – yi), nedá se získat z náhodného záchvěvu náležitého jednání.
Pokud ve svém jednání pociťujeme v mysli nespokojenost, pak tato
energie hyne. Proto jsem řekl: ‚Gaozi nikdy nepochopil smysl pro náležitost
(yi), neboť jej považoval za něco vnějšího.’“
	 Mengzi 2A.2
V posledních dvou úryvcích z díla Mencius je vyloženo, proč je lidská přirozenost
podle Mencia dobrá. Je to proto, že klíčky základních konfuciánských hodnot jsou
v lidské mysli přítomny od narození – stačí se o ně jen patřičně starat a rozvinout
182
„Všezaplavující životní energie“ (haoran zhi qi 浩然之氣). Přesný význam tohoto výrazu
není úplně jasný. Lze však jistě říci, že jde o podobu životní energie qi ve správně
spravované osobnosti. Zjevný je i určitý nadlidský rozměr, kterého osobnost skrze
haoran zhi qi nabývá. Výše jsme se s výrazem haoran setkali ve „Vnitřních cvičeních“
z díla Guanzi, kde byla tímto přívlastkem popsána životní esence (jing 精). V obou textech
má haoran zhi qi/jing význam stavu, kdy člověk nemusí usilovně pracovat na zdokonalení,
nýbrž je unášen životní energií/esencí. Dotyčná pasáž z „Vnitřních cvičení“:
„Všezaplavující, harmonická a nestranná, stává se zdrojem životní energie (qi). Dokud
tento zdroj nevyschne, čtyři končetiny budou pevné, dokud se tento pramen nevyčerpá,
devět otvorů lidského těla bude průchozí. Pak je možné prozkoumat meze Nebe
a Země a obsáhnout celý svět. Uvnitř nebude pomýlených myšlenek, navenek se neobjeví
úchylky [v jednání] a nepřijde pohroma. Uvnitř dokonalá mysl a navenek dokonalý
tvar, [takového člověka] nepotkají pohromy seslané Nebesy ani škody způsobené
člověkem. Nazýváme ho světcem (shengren).“
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
8382
Náprava nepravostí
Tématem této ukázky z 19. kapitoly díla Han Feizi „Náprava nepravostí“ (chi xie
飾邪)* je kritické vymezení se vůči tradičním náboženským praktikám, jimiž si staří
Číňané snažili zajistit úspěch svých aktivit. Han Fei je k těmto praktikám stejně
kritický jako Xunzi, přičemž osten kritiky je namířen na neúčinnost a tudíž zbytečnost
a škodlivost praktik jako je věštění nebo oběti duchům a božstvům. Han Fei je
vzdálen konfuciánské představě o civilizačním významu obřadů a tradiční praktiky
bezvýhradně odmítá. Jedinou zárukou úspěchu jsou typicky legistická vládní opatření
– vláda zákona a systém trestů a odměn.
Bylo to Zhao, které věštilo vrtáním želvích krunýřů a počítáním stébel řebříčku,
a protože mu znamení vyšla jako vysoce příznivá, zaútočilo na Yan.
A bylo to pro změnu Yan, které věštilo vrtáním želvích krunýřů a počítáním
stébel žebříčku, a protože mu znamení vyšla jako vysoce příznivá, zaútočilo
na Zhao. Když Ju Xin pracoval pro Yan, nedosáhl žádných úspěchů
a země se dostala do ohrožení.183
Když Zou Yan pracoval pro Yan, nedosáhl
žádných úspěchů a země se dostala na scestí.184
Oproti tomu si Zhao nejdříve
přišlo na své v Yan a poté v Qi, takže ač v zemi panoval zmatek, cítilo
se povznešeně a považovalo se za rovnocenného soupeře Qinů.185
Věc
se ale nemá tak, že by zhaoské želví krunýře byly nadány nadpřirozenou silou,
zatímco yanské by klamaly.
Zhao totiž zase věštilo z krunýřů a stébel řebříčku ohledně případného
útoku na sever na Yan, neboť zamýšlelo zastrašit Yan, aby se v klidu moh(6)
Dílo Han Feizi
P ř e l o ž i l L u k á š Z á d r a p a
Dílo Han Feizi 韓非子 je považováno za hlavní spis školy legistů a jeho
obsahem je především výklad legistických principů správné vlády, mezi
které patří především veřejně známý a bez rozdílů uplatňovaný zákoník,
systém odměn a trestů k povzbuzení a odstrašení obyvatelstva a specifické
pojetí role vládce, který má pomocí důmyslných metod pouze kontrolovat
chod vládního mechanismu.
U většiny kapitol tohoto díla se dnes většinou uznává autorství Han
Feie (asi 280–233 př. n. l.), který byl významným myslitelem i diplomatem
závěru období Válčících států. Jeho dílo obdivoval i Ying Zheng, král státu
Qin, který nakonec v průběhu 20. let 3. stol. př. n. l. zničil jeden po druhém
ostatní státy, roku 221 př. n. l. sjednotil celou Čínu a jako První svrchovaný
císař Qinů (Qin shi huangdi 秦始皇帝) založil dynastii Qin, první, která
vládla Číně jako jednotnému, centrálně byrokraticky spravovanému impériu
(s rozsáhlým využitím legistických podnětů v praxi). Han Fei byl příslušníkem
vládnoucího rodu ve státě Han 韓 a zahynul roku 233 na beznadějné
diplomatické misi do státu Qin, tři roky předtím, než stát Qin pohlcením
Han Feiova rodného státu zahájil sérii tažení vedoucích ke sjednocení
Číny.
V  této kapitole antologie uvádíme překlady částí dvou kapitol díla
Han Feizi. Přeložené úryvky jsou součástí prvního dílu kompletního překladu
tohoto textu, který vychází v nakladatelství Academia. Překlad do
této antologie zařazujeme s laskavým svolením nakladatelství a překla-
datele.
183
Ju Xin 劇辛 († 242 př. n. l.), yanský vojevůdce původem z Zhao 趙. Byl přítelem slavného
zhaoského generála Pang Xuana 龐煖 († 236 př. n. l.), s nímž se nakonec střetl
v bitvě, ve které byl zabit a Yan 燕 bylo poraženo a oslabeno.
184
Zou Yan 鄒衍 (zemřel kolem poloviny 3. st. př. n. l.), qiský filozof, který je spojován
s yinyangovou teorií a zejména teorií tzv. pěti fází (wuxing 五行, někdy méně výstižně
nazývanými pěti prvky). Han Fei snad jemu a jeho nauce připisuje mocenský úpadek
státu Qi během 3. století.
185
První případ se vztahuje k bitvě mezi státy Qi aYan z r. 242 př. n. l., druhý snad k r. 241 
př. n. l., když Zhao na Qi dobylo město Rao’an 饒安.
* Tento překlad názvu kapitoly vychází ze čtení, které pokládá znak shi 飾 za výpůjčku
za znak chi 飭.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
8584
jejich zákony ve společnosti uznání, věrní ministři byli povzbuzeni. Když
byly tresty nevyhnutelné, ministři, kteří se dostali na scestí, byli zastaveni.
Věrným se dostalo povzbuzení a odpadlí byli zastaveni, takže se území rozšířilo
a vládce získal na vážnosti – to je případ státu Qin. Ministři se semkli
do účelových seskupení, a zakryli tak správnou cestu a starali se o své soukromnické
křivárny, území se proto zmenšilo a vládcova vážnost klesla – to
je případ zemí na východ od hor.189
Rozvrácení a slabí hynou, to je povaha
lidských věcí. Spořádaní a silní se stávají králi, tak to chodí od pradávna.
Yueský král Goujian se spolehl na drahý želví krunýř, který měl cenu
velkého svazku mušlí kauri,190
v boji s Wu však nezvítězil a byl tam učiněn
služebníkem. Když se vrátil do vlasti, zavrhnul krunýře, prosadil vládu
zákonů a sblížil se s lidem, a když se pak vydal pomstít se Wu, wuský
král Fuchai se stal jeho zajatcem. Proto ten, kdo se spoléhá na duchy a božstva,
zanedbává zákony, a ten, kdo se spoléhá na ostatní lenní knížata, uvádí
svou zemi v nebezpečí.
Rozbor díla Laozi
20. kapitola díla Han Feizi „Rozbor díla Laozi“ (jie Lao 解老) obsahuje nejstarší
dochovaný komentář (výklad) k dílu Laozi (vybraným kapitolám z díla Laozi). Zde
uvádíme relativně obsáhlý výklad 38. kapitoly díla Laozi, ve které Han Fei poměrně
systematicky vykládá význam některých klíčových pojmů starověkého čínského
myšlení – charizmatické síly (de 德), lidskosti (ren 仁), smyslu pro náležité (yi 義)
a obřadů (obřadnosti, rituální korektnosti – li 禮). Tento Han Feiův přehled je vynikající
pomůckou k pochopení významu těchto pojmů v čínské kultuře celkově (nejen
v díle Han Feizi samotném), včetně konfucianismu, s nímž především jsou spojovány
koncepty lidskosti, smyslu pro náležité a obřadnosti.
lo obrátit proti Qin.186
Znamení byla vyložena jako příznivá. Zhao začalo
útok na Daliang, a v tu chvíli vyrazila qinská vojska ze Shangdangu. Když
zhaoské vojsko dorazilo do Li, šest zhaoských měst už bylo dobyto, a když
Zhao dosáhlo Yangchengu, Qin už mělo dobyto Ye. Zhaoský generál Pan
Xuan táhl zpět na jih k obraně země, a tou dobou Qinům padlo do ruky už
i celé Zhang. Já proto říkám: I kdyby zhaoské krunýře nedohlédly do vzdáleného
Yan, měly by dohlédnout do blízkého Qin. Qin na základě příznivé
věštby rozšířilo svoje území a získalo pověst toho, kdo zachránil Yan, zatímco
Zhao na základě příznivé věštby přišlo o území, jeho vojsko bylo zahanbeno
a vládce zemřel, aniž by naplnil své záměry. Věc se ale opět nemá
tak, že by qinské krunýře byly spolehlivé a zhaoské krunýře klamaly.
Zpočátku bylo Wei po několik let obráceno k východu, kde postupně
dobylo Tao a malé Wei, po několik let byl obráceno k západu, a přišlo při
tom o notný díl území.187
Není to ovšem tím, že by šťastné hvězdy a souhvězdí
jako Hojnost, Pět jezírek, Nejzazší jednota, Wang Liang, Pozvednutí,
Šest božstev, Pět vozů, Nebeská řeka, Červenavá tyč nebo Jupiter byly
několik let na západě, není to ani tím, že by nešťastné hvězdy a souhvězdí
jako Nebeská strážnice, Luk, Jitřenka, Mars, Pánev nebo Terasa byly několik
let na východě.188
Proto tvrdím: Želví krunýře, stébla řebříčku ani nejrůznější
duchové nestačí na to, aby nám zajistili vítězství, stejně tak pohyby
nebeských těles nejsou s to rozhodovat bitvy. V takovém případě není
větší hlouposti nežli se na ně spoléhat.
V dávných dobách dřívější králové vynakládali všechny své síly, aby
si získali lid, a pracovali na tom, aby zajistili zákonům uznání. Když měly
186
Události z r. 236 př. n. l. Daliangem se tu přirozeně nemyslí hlavní město státu Wei 魏,
nýbrž podle všeho yanské město známé běžněji jako Shaoliang 勺梁. Shaoliang, Li
a Yangcheng byla všechno města na tehdejší Žluté řece poblíž jejího ústí do Bohaiského
zálivu a patřila Yan. Ye a Zhang ležely na východ od tehdy již qinského Shangdangu
na území státu Zhao.
187
Ztráty velkého Wei na západě zde odkazují ke střetům mezi státy Wei a Qin v letech
247–242 př. n. l., které však byly pro Wei zpočátku úspěšné.
188
Stará čínská astronomie byla poměrně pokročilá a její problematika je velmi složitá.
Stejně jako v jiných oblastech byla k nerozlišení spjata s astrologií a pohyby nebeských
těles byly považovány za předzvěsti různých událostí. Zde máme prostou korelaci mezi
postavením hvězd a planet, považovaných za šťastné nebo nešťastné, na nebi a územími
na zemi v odpovídajících výsečích podnebesí podle světových stran.
189
Myslí se tím státy na východ od průsmyku Hangu, který patřil Qinům, tedy od hor Xia-
oshan.
190
Schránky mušlí kauri, čínsky bei 貝, byly v Číně používány od pradávna jako platidlo
(tento znak se ostatně stal i běžným významovým determinativem u znaků, jimiž
se zapisovala/zapisují slova z okruhu cenností a souvisejících adjektiv či sloves). Vázaly
se na provázky do svazků peng 朋, nepanuje však shoda ohledně toho, kolik mušlí
tvořilo jeden svazek.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
8786
náme-li a toužíme po věcech, nemá síla de, kde by přebývala.194
A nemá-li,
kde by přebývala, nezachová se neporušená. Pokud užíváme, pokud hloubáme,
nebude pevná.Abez pevnosti nebude účinná. Neúčinnost se tudíž rodí ze
snahy po získání. Snažíme-li se získávat, nebudeme mít sílu de. Pokud nikoli,
jsme mezi těmi, kteří ji mají. Proto se praví: „Ti, co se vyznačují nejvyšší
charismatickou silou de, se nesnaží získávat, proto mají sílu de.“
Ti, kteří neusilují, nepřemýšlejí, jsouce prázdní, jsou ceněni z toho důvodu,
že se považují za ty, jejichž mysl není ničím ovládána. Ti, co nevládnou
správnou technikou, záměrně neusilují, nemyslí a snaží se o prázdnotu.
Vždyť ale takoví, kteří neusilují, nepřemýšlejí a pracují na své prázdnotě
záměrně, ve své mysli nikdy nezapomínají na prázdnotu, a to znamená, že
jsou ovládáni pracováním na své prázdnotě. Pojmem prázdnota se ovšem
myslí, že mysl člověka není ničím ovládána. Když je nyní ovládána vyráběním
prázdnoty, není to prázdnota. Ten, kdo je skutečně prázdný, neusiluje
tím způsobem, že by si z neusilování udělal pravidlo. Tím, že z neusilování
nedělá pravidlo, je prázdný. A když je prázdný, je jeho charismatická
síla de vrchovatá. Vrchovatému množství síly de se říká nejvyšší de. Proto
se praví: „Ti, co se vyznačují nejvyšší silou de, nic nekonají, a není nic,
co by nevykonali.“195
Pojem lidskost ren 仁,196
značí, že má člověk z hloubi duše péči o druhého.
Jeho radost ze štěstí jiných a odpor k jejich neštěstí je dán tím, že
podle svých vrozených duševních vlastností nemůže jinak, nikoli tím, že
chce nějakou odměnu. Proto se praví: „Ti, co se vyznačují nejvyšší lidskostí,
konají, aniž by k tomu měli pohnutky.“
Síla de 德 je záležitost vnitřní. Získávat (de 得) je věcí vnějšku.191
„Ti, co se
vyznačují nejvyšší silou de se nesnaží získávat (de),“192
tím se myslí, že jejich
duch nevybíhá vně. Nevybíhá-li duch vně, zůstává osobnost neporušená. Neporušenosti
osobnosti se říká charismatická síla de. Síla de, to je získat sám
sebe.193
Obecně vzato se síla de shromažďuje nekonáním, dovršuje se nežádostivostí,
udržuje se v pokoji nepřemýšlením a utvrzuje se neužíváním. Ko-
191
Autor zde používá v čínském písemnictví oblíbený prostředek – vysvětlení jednoho pojmu
pojmem stejně či aspoň podobně znějícím, a vůbec hříčky s homonymy. Slova de
德 „(charismatická) síla de“ a de 得 „získat, dostat“ měla i v klasické čínštině touž výslovnost.
Dokonce znaky pro jejich zápis mají některé společné rysy. Jejich etymologický
vztah se obecně předpokládá, jednalo by se tak o figuru etymologiku.
192
Laozi XXXVIII (stejně i dále až do upozornění na změnu kapitoly). Celá kapitola v překladu
D. Sehnala:
Tou nejvyšší vlastností je nezískávat (bu de 不德), tak je tu de 德.
Tou nejnižší vlastností je získávat za každých okolností, tak tu není de.
Nejvyšší de je nic nedělat a nemít důvod něco dělat.
Nejvyšší humanita (ren 仁) znamená něco dělat a nemít důvod to dělat.
Nejvyšší smysl pro správné (yi 義) znamená něco dělat a mít důvod to dělat.
Nejvyšší etiketa (li 禮) znamená něco dělat, a když to na to nikdo patřičně nezareaguje,
	 napřáhnout paže a na někoho se vrhnout.
Proto ztratíme-li správnou cestu dao, až potom [ztratíme] de.
Ztratíme-li de, až potom [ztratíme] humanitu.
Ztratíme-li humanitu, až potom [ztratíme] smysl pro správné.
Ztratíme-li smysl pro správné, až potom [ztratíme] etiketu.
Vždyť etiketa, to je projev chabé loajality a důvěryhodnosti, je to počátek chaosu.
Být o něčem dopředu přesvědčen, to je pouhý květ správné cesty, je to počátek hlouposti.
Proto veliký muž si zakládá na hojném, a ne na chabém,
zakládá si na plodech, a ne na květech.
Proto odmítá, co je tam, a bere to, co je tady.
Toutovětouzačínáv dnešnímřazenídruháknihaDaodejingu,podlevšehovšakbylopůvodní
řazení opačné, šlo tedy o Dedaojing a příslušná kapitola byla na počátku celého spisu.
Čínsky shang de bu de 上德不德, v Han Feiově podání je druhý znak de德 zjevně chápán
jako fonetická výpůjčka za de 得 , ačkoliv existují i jiné výklady. D. Sehnal překládá v souladu
s Han Feiovým nazíráním: „tou nejvyšší vlastností je nezískávat,“ z významového
spektra slova de v podmětu však vybírá obecnější smysl „vlastnost“, nikoli terminologický.
193
Čínsky de shen 得身. Tradiční komentáře velkou měrou vykládají spojení ve významu
„získávat [to] v sobě samém“ s tím, že mezi slovesem a předmětem je vynechána lokativní
předložka yu 於. Mám však za to, že kontext nás do tohoto postupu, který není bez
násilnosti, byť zvlášť v pozdnější klasické čínštině tato předložka skutečně často odpadá
(ovšem jen tam, kde to nepůsobí nedorozumění, na rozdíl od tohoto případu), nenutí.
Má verze překladu je ve shodě s Ch. Harbsmeierem (TLS).
194
Doslova „nemá příbytku“, přičemž výraz she 舍 „příbytek“ není náhodný, vyskytuje se
i v jiných příslušně laděných textech období pozdních Válčících států.
195
Ve verzích Laozi na hedvábí z mawangduiských vykopávek čteme (dle překladu D. Sehnala,
který vychází z této textologické varianty) „nejvyšší de je nic nedělat a nemít důvod
to dělat“: místo wu bu wei 無不為 „není nic, co by nebylo (vy)konáno“ tu je wu yi
wei 無以爲 „není důvod, proč (to) konat“.
196
Po krátkém pojednání o síle de se autor zabývá vymezením tří stěžejních pojmů staročínské
kultury, které jsou spojovány s konfucianismem, leč mají přece jen širší dosah:
lidskosti ren 仁, což je na rozdíl od dalších dvou nejspíše poměrně pozdního původu,
smyslu pro náležité yi 義 a obřadů (či obecněji rituálně posvěcovaných norem etikety
coby výrazu společenského řádu) li 禮. Jejich sestupná hierarchie – vedle podřadnosti
vůči dao a de – jasně vysvítá jak z Laozi, tak Han Feiova komentáře.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
8988
lém provádění obřadů, řídících pohyby rukou a nohou. Proto se praví: „Vyhrne
si rukávy a pokračuje dál.“200
U cesty dao je cosi jako hromadění a její nahromadění se projevuje působením.
Charismatická síla de je působením cesty dao. Působení má své
hmatatelné projevy a tyto hmatatelné projevy dávají jistý lesk. Lidskost je
lesk síly de. Lesk s sebou nese určitý třpytivý nádech a z tohoto nádechu
vychází praktické jednání. Smysl pro náležité je lidskostí vyjádřenou jednáním
v praxi. Jednání v praxi jsou řízena obřady a obřady obsahují určité
vnějškové vzorce.201
Obřady jsou vnějškovými vzorci smyslu pro náležité.
Proto se praví: „Teprv poté, co ztratíme cestu dao, přijdeme o sílu de, teprv
poté, co nám zmizí síla de, ztrácíme lidskost, teprv poté, co jsme ztratili lidskost,
uniká nám smysl pro náležité, a teprv poté, co přijdeme o smysl pro
náležité, vytratí se obřadnost.“
Obřady jsou tím, co dává vnější tvářnost citům. Vnějškové vzorce jsou
tím, co přikrášluje podstatu.Aušlechtilý muž přece volí skutečné city a odvrhuje
vnějšovou tvářnost, nachází zalíbení v podstatě a oškliví si příkras. Kde
Smysl pro náležité yi 義 – to se týká služebných vztahů mezi pánem
a poddaným, mezi těmi nahoře a těmi dole, rozdílů mezi otcem a synem
a mezi váženými a nízkými, styků mezi přáteli a známými, rozlišování
mezi blízkými a cizími, domácími a těmi zvenku.
Aby poddaný sloužil panovníkovi, je náležité. Aby podřízeným záleželo
na nadřízených a syn sloužil otci, je náležité. Aby prostý dav ctil vážené,
je náležité.Aby si přátelé a známí vzájemně pomáhali, je náležité.Aby blízcí
byli uvnitř a cizí venku, je náležité. „Smysl pro náležité“ yi, znamená to,
co „je náležité“ yi: konat, neboť to náleží.197
Proto se praví: „Ti, co se vyznačují
nejvyšším smyslem pro náležité, konají majíce k tomu pohnutky.“
Obřady li 禮 – to je prostředek, kterým se navenek dávají najevo city,
vnějškové uspořádání projevů všech druhů náležitosti, způsob obcování
mezi panovníkem a poddaným a otcem a synem, nástroj k rozlišení mezi
vážnými a nízkými a schopnými a neschopnými.
V srdci chováme určité city, leč příslušná osoba o nich nic netuší, proto
rychlými krůčky přicupitáme a hluboko se pokloníme, a tak to dáme na srozuměnou.
Když k někomu cítíme srdečnou náklonnost, ale dotyčný o tom
nic neví, vyjádříme to hezkými slovy a květnatými obraty. Obřady jsou to,
skrze co vnější jednání osvětluje vnitřní rozpoložení. Proto se praví: „Obřady
se dávají najevo city.“198
Když jsou běžní lidé pohnuti působením okolního světa, nerozumí obřadům,
kterými člověk zušlechťuje sám sebe. Prosťáci vykonávají obřady
tak, aby uctili jiné lidi. Proto se někdy snaží a jindy polevují. Ušlechtilý
muž však vykonává obřady, aby jimi pracoval sám na sobě. Pročež do nich
vloží celou svou duši,199
vykonávaje tak nejvyšší obřady. Nejvyšší obřady
jsou prodchnuté duchem, zatímco ty prosťáků jsou roztěkané, proto si navzájem
neodpovídají. Proto se praví: „Ti, kteří se vyznačují nejvyšší obřadností,
konají, ale nikdo jim neodpovídá.“ Ale přestože jsou prosťáci nestálí,
svrchovaně moudrý muž nepolevuje v obnovování své uctivosti a dokona-
200
V Laozi najdeme mírně odlišné čtení, závisející tolika na odchylce v determinativu znaku
reng: místo Han Feiova rang bi er reng zhi 攘臂而仍之 tam je rang bi er reng zhi
攘臂而扔之. Reng 仍 znamená „stále, stejně, postaru“, zatímco reng 扔 „vrhnout, odvrhnout“;
D. Sehnal proto překládá „natáhnout paže a na někoho se vrhnout“.
201
Celkový smysl pasáže se zdá být jasný: autor postupuje od toho nejpodstatnějšího,
nejryzejšího a nejskutečnějšího jádra, cesty dao, ke skutečnostem stále druhořadějším
a povrchnějším, ontologicky podřadnějším. Přesný překlad však působí potíže, neboť je
tu užita posloupnost obrazné povahy, která je poněkud těžko představitelná. Lakonická
tvrzení jsou budována na půdorysu A you 有 B, kde you je nejobecnější existenční sloveso,
jehož přesný význam může být podle kontextu značně proměnlivý, například „v A
existuje/je obsaženo B“, „A má aspekt (na A je rozeznatelný aspekt) B“, „pro A existuje
B“ a podobně. Nejobtížnější na přesné prozumění Han Feiově obraznosti je sekvence
gong you shi er shi you guang 功有實而實有光, kde gong běžně značí „výkon, výsledek“,
shi „skutečnost, reálné plody (práce)“ a guang „paprsky, světlo, záři“, ale hlavně
guang you ze er ze you shi 光有澤而澤有事, kde ze běžně znamená vedle „močálu“
i „výdobytky, bohatství“ a „záři, odlesk, třpyt“ a shi znamená „záležitost, úkol, podnik“
(zde jako „praktické jednání“). Ještě je jakž takž přijatelné, že výsledky nesou hmatatelné
plody, které dejme tomu do okolí vyzařují jistý vliv. Ovšem jak podřadit ze „lesk“
guang „světlu“, když obě slova jsou v podstatě souznačná a často se, hlavně později,
spojují do dvojslabičného slova guangze, není příliš jasné, stejně jako není snadná představa
záležitostí (shi) obsažených v blíže neurčeném třpytu (ze). Je pozoruhodné, že definice
typu A je méně důležitá rovina B, například „lidskost je lesk síly de“, až na poslední
článek řetězce postupuje ob jednu nejmenší analytickou úroveň: síla de > 1. hmatatelné
projevy (síly de) > 2. lesk (hmatatelných projevů) >> lidskost je lesk síly de apod.
197
Klasická paranomastická definice pojmu smyslu pro náležité: yi zhe, wei qi yi ye 義者，
謂其宜也. Yi „smysl pro náležité“ se čte ve čtvrtém tónu, stavové sloveso yi „být náležitý“
ve druhém. Locus classicus pro tradiční definici smyslu pro náležité, které dost možná
vychází ze skutečného etymologického vztahu mezi oběma podobně znějícími slovy.
198
Není citát z Laozi, nýbrž autorovo vlastní shrnutí.
199
„Vložit duši“ i „prostoupit duchem“ z následující věty jsou oboje tlumočení nesnadno
uchopitelného slova shen 神.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
9190
Jak to doložím? Zhan He klečel na rohoži a jeho žáci byli s ním.207
Jakýsi
býk zabučel za branou. Žáci pravili: „Je to černý býk a bílou barvu má
na čele.“ Zhan He na to řekl: „Vskutku, je to černý býk, ale bílou barvu má
na rozích.“ Poslali kohosi, aby se na býka podíval, a skutečně to byl černý
býk, jenž měl na rozích omotané plátno. Plést hlavu prostým lidem uměním
pana Zhana – což na takové pozlátko by snad i měl. Proto se praví: „Je
to pozlátko cesty dao.“208
Kdybychom odložili bystrost pana Zhana a místo
toho se hloupé dítě o výšce pěti stop podívalo, taky bychom se dověděli,
že se jedná o černého býka s plátnem omotaným okolo rohů. Teprve když
kvůli bystrosti, jakou měl pan Zhan, ztrápíme svou mysl a poškodíme svého
ducha, dosáhneme stejného výsledku, jakého je schopno hloupé malé
dítě. Proto se praví: „Je to začátek hlouposti.“ Pročež se praví: „Předzvědění
je pozlátkem cesty dao a začátkem hlouposti.“
Když se mluví o „velkém muži“, míní se tím velikost jeho rozumu. To,
co se nazývá „dlít tam, kde je hodně, a nepřebývat tam, kde je poskrovnu“
znamená řídit se opravdovostí citů209
a zbavit se vnějškovosti obřadů. Když
se mluví o tom, že „přebývá v té opravdovosti a nedlí v tom pozlátku“, znamená
to, že se vždy řídí zákonitostmi věcí a nezkracuje si cestu křivolakými
stezkami. Když se říká, že „odmítá ono a volí toto“, myslí se tím, že odmítá
vnější tvářnost a zkratky a volí následování zákonitostí věcí a oblibu
v opravdovosti citů. Proto se praví: „Odmítá ono a volí toto.“
se k docenění citů spoléhá na vnější tvářnost, tam jsou city špatné. Kde je
nutno přikrašlování, aby byla doceněna podstata, tam je podstata pokažená.
Jak to doložím? Nefritový kotouč pana He nebyl zdoben barvami, perla
vévody ze Sui nebyla přizdobena drahými kovy.202
Z vlastní podstaty
byla dokonale krásná, takže žádná z věcí nebyla hodna toho, aby ji zdobila.
Vždyť ty věci, které se stanou oblíbené, až když jsou přikrášleny, nemají
krásnou podstatu. Proto jsou příslušné obřady mezi otcem a synem prosté
a neokázalé. Proto se praví: „Obřady jsou skrovné.“203
Všeobecně věci a bytosti nevzkvétají všechny najednou – to je případ
yinu a yangu. Různé principy se navzájem přetlačují – to je případ
autority a dobrodiní.204
Tam, kde je silná skutečná podstata, je vnější
tvářnost skrovná – takové jsou obřady mezi otcem a synem. Podíváme-li
se na věc z tohoto pohledu, pak tam, kde jsou obřady přebujelé,
skutečné smýšlení ochablo. A přitom ti, kteří provozují obřady, jsou
lidé, kteří se snaží o to, dát průchod upřímnému nepřibarvenému obsahu
lidského nitra. Když obyčejní lidé provozují obřady, pak pokud na
ně ostatní reagují, dostanou se do povznesené nálady a veselí se, pokud
na ně ostatní nereagují, obviňují je a jsou roztrpčení. A nyní ti, kteří
provozují obřady, pracují na tom, aby dostalo průchod upřímné nepřibarvené
smýšlení,205
a přitom jím dávají důvod k rozkolům. Je možné,
aby nedocházelo k  rozkolům? A když se soupeří, dochází k  nepokojům.
Proto se praví: „Vždyť obřady, to znamená nedostatek věrnosti
a důvěryhodnosti a počátek nepokoje.“
Konat v předstihu před jevy samotnými, jednat dříve, než je zřejmá logika
věcí, tomu se říká předzvědění.206
Předzvědění, ti jest naslepo hádat
bez jakýchkoli podkladů.
ti pu (původně „neotesaný kus dřeva“), totiž přirozenosti nepřizdobené civilizací, hraje
v taoistickém myšlení význačnou roli.
206
Čínskyqianshi前識;Ch. Harbsmeierpřekládáponěkudnečekaně„prematureconviction“
čili „předčasně nabyté přesvědčení“, což je také přijatelné a z určitého hlediska oprávněné,
držel jsem se však běžnějšího výkladu. Ch. Harbsmeiera následuje D. Sehnal.
207
Zhan He 詹何 je zmiňován ještě v převážně taoistickém Huainanzi a Liezi jako proslulý
rybář.
208
Slovem „pozlátku“ překládám čínské hua 華. To sice značí „květ“, přeneseně pak
„krásu“, „přepych“, „slávu“ apod., ale vzhledem k naprosto odlišným asociacím květu
v české kultuře volím funkční překlad, byť zastírá metaforiku originálu.
209
„Opravdovost citů“ tu odpovídá víceznačnému čínskému qingshi 情實, jež zároveň
může značit i „skutečný stav věcí“, „pravou skutečnost“. Obojí je v tomto případě možné
v protikladu k vnějškovosti, ovšem vzhledem k tomu, že se v tomto oddíle mluví
převážně o vztahu niterných pocitů a vnějškových norem etikety, považuji za výstižnější
překlad, jenž zohledňuje i emotivní významy. Zatímco shi značí jen „skutečnost,
opravdovost“, qing je slovo s nepříjemně širokým rejstříkem významů, zahrnujících
vedle jiných jak „city“, tak „pravý stav věcí, logiku fungování“ apod.
202
Kterýsi vévoda ze Sui jednou spatřil velkého hada, který byl zraněn. Vyléčil jej, načež
se mu had odvděčil velkou perlou, již mu přinesl z řeky v tlamě. Perla vévody ze Sui se
známa i z děl Mozi a Huainanzi.
203
V Laozi se však ve skutečnosti říká, že „obřady, to znamená nedostatek věrnosti a důvěryhodnosti“,
s čímž sice Han Fei obecně souhlasí a tak i jinde v odstavci chápe, ale na tomto
konkrétním zhutňuje na výrok li bo ye 禮薄也 „obřady jsou skrovné/to je skrovnost“
a využívá jeho dvojznačnosti k rozkolísání jednoty výkladu slova bo „tenký, skrovný, nehojný“:
skrovnost se v tomto konkrétním případě nevztahuje na skrovnost, nedostatek
loajality a důvěryhodnosti, nýbrž na skrovnost samotných obřadů mezi otcem a synem.
204
Tj. trestů a odměn.
205
Doslova pu xin 朴心 „neotesaná, neopracovaná, prostá mysl“. Pojem neopracovanos-
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
9392
(7) Zápisy o obřadech
P ř e l o ž i l L u k á š Z á d r a p a
Kniha Zápisy o obřadech (Li ji 禮記) patří do souboru Pěti kanonických
knih a obsahuje popis řady důležitých obřadů a výklad jejich významu
v konfuciánské tradici. Uvádíme zde překlad 210
části kapitoly „Základní
principy obětování“, jež představuje konfuciánský výklad obětních obřadů.
Základní principy obětování
Ukázka z kapitoly „Základní principy obětování“(ji tong 祭統) ze Zápisů o obřadech
rozvíjí konfuciánský přístup k obětem božstvům a duchům předků, jehož základní
charakteristika je obsažena již ve 5. kapitole této antologie. Zdůrazňuje se
ceremoniální charakter obřadů, společenská hierarchie a úcta projevovaná předkům,
snižován je naopak význam oběti coby zajištění přízně božských sil. Důraz je
rovněž kladen na soulad vnitřního naladění obětujícího a vnějších projevů – obětujícím
je „ušlechtilý muž“ a smyslem jakýchkoliv obřadů je předvést pocity náležité
situaci kulturně vytříbenou formou, která vychází z příslušného niterného naladění.
Za povšimnutí stojí, že v konfuciánském hávu jsou zde předvedeny tradiční
obřady, z nichž některé jsou doloženy již na samém úsvitu čínských dějin (např.
postava impersonátora shi 尸, který při obřadu reprezentuje předky, jimž se obětuje,
a kteří jsou tímto způsobem přítomni rituální hostině na jejich počest – viz první
kapitola této antologie).
Obecně vzato, není v otázce vládnutí lidem nic naléhavějšího než obřady
(li 禮). Obřady čítají pět stěžejních součástí, z nich nejdůležitější jsou oběti
duchům (ji 祭). Tyto oběti nejsou nic, co by přicházelo zvnějšku, nýbrž
pocházejí zevnitř ze srdce211
– srdce je něčím silně pohnuto a toto pohnutí
se vyjádří skrze obřady. Proto jsou jedině moudří schopni cele pojmout
význam obětí.
Když moudrý obětuje, zajisté se mu dostane přízně nadpřirozených sil
(福 fu)212
, leč nejedná se o to, čemu se běžně říká „přízeň nadpřirozených
sil“. Přízeň nadpřirozených sil, to znamená dokonalost,213
a „dokonalost“
je označení pro to, když je všechno jak má být. Je-li všechno jak má být,
nazývá se to dokonalostí. Tím se myslí, že člověk uvnitř ze sebe vydá vše
a navenek sleduje správnou cestou. Tak slouží věrný ministr svému panovníkovi,
oddaný syn svým rodičům: základ je jediný. V horní sféře je ve shodě
s duchy, venku je ve shodě s výše postavenými, doma je oddaný rodičům.
Takovému jednání se říká dokonalost. Jen moudrý muž je schopen být
dokonalý, a teprve je-li dokonalý, je s to obětovat.
Proto když moudrý muž provádí oběti, projeví svou opravdovost, důvěryhodnost,
oddanost a úctu, hmotně je zabezpečí, řídí se podle obřadních
předpisů, navodí pokojnou atmosféru prostřednictvím hudby, přistupuje
k obětem v odpovídající čas, s jasnou myslí předkládá obětiny, a toť
vše, nežádá žádných výhod. To je smýšlení oddaného syna.
Oběti jsou tím, čím se nadále živí rodiče214
a jak se pokračuje v synovské
oddanosti. Synovská oddanost, to je živení.215
Být v souladu se správnou
cestou, nepříčit se náležitostem společenských vztahů, tomu se říká
„živit“. Proto jsou tři způsoby, jak oddaný syn slouží rodičům: když žijí,
živí je, když zemřou, provádí pohřební obřady, a když pohřební obřady
skončí, obětuje jim. Když je živí, hledí se na jeho poslušnost, když pro-
211
Čínské slovo xin 心 v sobě ovšem slučuje jak význam ‚srdce‘, tak význam ‚mysl‘, jinými
slovy v čínském pojetí v srdci nesídlily pouze city, nýbrž i myšlenky.
212
Slovo fu 福 má obecný základní význam „štěstí“ (ve smyslu „mít štěstí“), což je však
koncept, který byl ve staré Číně neoddělitelně spjat s přízní nadpřirozených sil (Nebes,
duchů, božstev).
213
Oblíbená paranomastická definice, která někdy staví na skutečné příbuznosti slov, leč
mnohdy také o bakalářskou etymologii. Slova bei 備 ‚být zapezpečený, hotový, připravený,
mít všechno v pořádku‘, zde překládané podle kontextu jako „dokonalost“, a fu
福‚ štěstí, přízeň nadpřirozených sil‘ se ve staré čínštině vyslovovala velice podobně,
zda jsou ve vztahu odvození, je ovšem otázka.
214
Tj. po smrti rodičů jim oddaný syn slouží pomocí obětí.
215
Slova xiao 孝 ‚synovská oddanost‘ a xu 畜 ‚krmit, živit‘ se ve staré čínštině vyslovovala
podobně a s největší pravděpodobností jsou etymologicky spřízněna.
210
Text je přeložen z čínského originálu v elektronické databázi Academia Sinica (Han ji
dianzi wenxian 漢籍電子文獻) – http://hanji.sinica.edu.tw/index.html?
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
9594
tak urovnanosti. Z toho důvodu se ušlechtilý muž neočišťuje, nejedná-li se
o významnou záležitost, nejde-li o projev uctivosti. Pokud se neočišťuje,
nebrání se vnějším vlivům a nebrzdí své touhy. Hodlá-li se očišťovat, opevní
se proti špatným věcem, potlačí své touhy a neposlouchá hudbu. Proto se
v Záznamech praví: „Ten, kdo se očišťuje, neprovádí hudbu.“ Tím se říká,
že se neodvažuje rozptylovat své duševní zacílení. Nepřemýšlí nahodile,
nýbrž se pevně přidržuje správné cesty. Ani pohyby rukou a nohou nejsou
nahodilé, nýbrž přísně sledují obřadní přepisy. Proto když se ušlechtilý muž
očišťuje, soustředí se na to, aby dospěl k jemné a projasněné charismatické
síle de. A tak ustálí mysl sedmi dny volné očisty a urovná třemi dny završující
očisty. Ustálit ji, tomu se říká očista, očista, to je vrchol jemnosti
a projasněnosti. Teprve tak je možno se stýkat s duchy.
Proto dá správce paláce jedenáct dní před určeným dnem výstrahu manželce
a manželka rovněž podstupuje sedmidenní volnou očistu a třídenní
završující očistu. Panovník koná očistu vně komnat a jeho žena uvnitř,
a teprve potom se setkají v hlavním chrámu předků. Panovník stojí v obřadní
čapce z tmavého hedvábí na schodišti síně, manželka stojí v obřadním
oděvu ve východním bočním traktu. Vládce do rukou uchopí nefritovou naběračku
na obětní víno s rukojetí ve tvaru žezla gui a provede úlitbu, správce
chrámu vezme do rukou podobnu naběračku s rukojetí ve tvaru zhang
a vykoná druhou úlitbu.218
Když přivedou obětní zvířata, vezme panovník
do rukou provaz, na němž jsou uvázána, za ním jdou vysocí hodnostáři,
nižší šlechtici nesou seno. Ženy z vládcova rodu následují manželku
s obřadní pálenkou v rukou, která přeceděnou tekutinu předkládá. Vládce
uchopí nůž se zvonečky a překládá vnitřnosti obětních zvířat, které se dávají
ochutnat impersonátorovi.219
Manželka podá mísu na nožce. Tomu se
říká, že se toho manžel s manželkou osobně účastní.
vádí pohřební obřady, hledí se na jeho zármutek, když obětuje, hledí se na
uctivost a včasnost. Dokonalé provedení těchto tří bodů představuje chování
oddaného syna.
Vyčerpal-li vlastní možnosti, hledá ještě pomoc zvenčí, a tady se dotýkáme
svatebních obřadů. Proto formule, již pronáší vládce země, když se
žení, zní: „Žádám o vaši spanilou dceru, aby společně se mnou vlastnila mé
nehodné město a obhospodařovala chrám předků a oltáře půdy a obilí.“ To
je základní důvod, proč hledá pomoc.
Vždyť oběti jsou něco, čeho se vždy osobně účastní manžel s manželkou,
jejich prostřednictvím se ošetří všechny povinnosti. Jsou-li ošetřeny
všechny povinnosti, je zabezpečené i obětivo. Nakládané vodní byliny, masová
omáčka z toho, co rodí souš – tímto jsou zabezpečeny drobnosti. Tři
druhy obětních zvířat, plodiny osmi nádob – tímto jsou zabezpečeny dobroty.
Nezvyklé druhy hmyzu, plody rostlin – tímto jsou zabezpečeny plody
přírody. Nic z toho, co lze předložit z toho, co rodí nebesa a plodí země, zde
nechybí, aby předvedl, že vynaložil všechny prostředky. Navenek vynaložit
všechny prostředky, co se týče nitra, cele do toho vložit své přesvědčení,
to je smýšlení, s nímž přistupujeme k obětem.
Proto Syn Nebes osobně obdělává půdu na jižním předměstí, aby zajistil
obětní pokrmy, králova choť chová bource morušového na severním
předměstí, aby zajistila materiál na obřadní pokrývky hlavy a oděv. Není to
tak, že by Syn Nebes či lenní kníže neměl nikoho, kdo by obdělával půdu,
že by královna a ženy lenních knížat neměly nikoho, kdo by choval bource,
osobně však projevují opravdovost a upřímnost. Opravdovost a upřímnost,
tomu se říká „cele vynaložit“, a „cele vynaložit“, tomu se říká „úcta“.216
Teprve když se plně vynaloží všechna úcta, je možno sloužit duchům. To,
je způsob, kterým se obětuje.
Když nadejde čas obětí, ušlechtilý muž provádí očistu. Slovo ‚očista‘
vychází ze slova ‚srovnat‘,217
to jest srovnat neurovnané, a dosáhnout
Obě slova zněla velmi podobně a pravděpodobně byl užší pojem ‚obřadní očista‘ odvozen
od obecnějšího ‚urovnaný, uklizený, spořádaný‘.
218
Obě obřadní naběračky, guizan 圭瓚 a zhangzan 璋瓚, byly velmi podobné. Lišily se
tvarem rukojeti, připomínající v prvém případě tvar nefritového žezla gui a v druhém
žezla zhang, žezlo zhang přitom byla v podstatě jen upravená verze žezla gui s menší
symbolickou hodnotou. Typické gui byla podlouhlá nefritová destička na jedné straně
zakočená tupou špicí tvořenou oboustranným skosením a na druhém konci zaoblená.
219
Impersonátor, čínsky shi 尸, je osoba, která při obřadu ztělesňuje zemřelého předka; bylo
by snad možno mluvit i o svého druhu médiu.
216
Slova jin 盡 ‚cele vynaložit, vyčerpat‘ a jing 敬 ‚uctivý‘ se ve staré čínštině vyslovovala
jen vzdáleně podobně, není proto zřejmé, zda se i v tomto případě jedná a paranomastickou
definici, jak by tomu nasvědčovalo důsledné užívání tohoto výkladové prostředků
v celém tomto úseku Knihy obřadů.
217
Opět oblíbená etymologizující definice: ve staré době se obě slova zapisovala znakem 齊,
byť dnes se pro ‚očistu, půst‘ používá tentýž znak rozšířený o determinativ ‚oltář‘ 齋.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
9796
se pod hlavní síní, předstoupí úřednictvo a dojídá. Pak se to odklidí. To znamená,
že ti dole dojídají zbytky po těch nahoře. Pokud jde o všechny tyto
stupně dojídání zbytků, pokaždé, když se přejde z jednoho na druhý, zvětší
se počet účastníků. Je to způsob, jímž se rozlišují rozdíly ve společenském
postavení a který ustavuje obraz velkorysosti. Proto se v chrámu předků
čtyřmi zásobnicemi prosa dává najevo, že ta je všeobecná. To, co je v chrámu
předků, napodobuje to, co je uvnitř hranic země. Oběti jsou největší
mezi různými druhy dobrodiní. Takže požívá-li vrchnost velké dobrodiní,
nutně dosáhne velkorysost i k poddaným. Jde jen o to, že vrchnost je první
na řadě a poddaní přicházejí na řadu až po ní, není to tak, že vrchnost hromadí
bohatství a pod ní je lid, který mrzne a hladoví. Proto když vrchnost
požívá velkého dobrodiní, lid čeká na to, až doproudí k němu dolů, neboť
ví, že velkorysost bezpochyby dosáhne i k němu. Vidí to totiž z obřadního
dojídání zbytků. Proto se praví: „Lze z něho vypozorovat politiku státu.“
Vždyť oběti jsou velikou záležitostí a věci, které si při nich používají,
jsou dokonalé. Souladnost a dokonalost, to je přece základ výchovy! Proto
ušlechtilý muž vychovává tak, že v oblasti mimo dům vychovává lidi k tomu,
aby ctili starší a nadřízené, v oblasti rodinné k tomu, aby byli oddaní svým
rodičům. A tak je-li u vlády osvícený panovník, ministři se podřizují, když se
konají vážné události v chrámu předků a u oltářů půdy a zrna, jsou potomci
poslušní a synovsky oddaní. Cele konat podle správné cesty a dodržovat náležitosti
společenských rolí – odtud se rodí výchova. Proto když ušlechtilý
muž slouží panovníkovi, vždy se v to uváže osobně. To, s čím není spokojen
u nadřízených, neuvaluje na podřízené, nelíbí-li se mu něco na podřízených,
neslouží sám takovým způsobem nadřízeným. Kritizovat něco u druhého, ale
sám to dělat, to není cesta výchovy. A tak ušlechtilý muž vychovává tak, že
vždy vychází od toho, co je základní. Tím je nejzazší poslušnost, a oběti jsou
přece něco takového! Proto se říká: „Oběti jsou základem výchovy.“
Tyto oběti se týkají desíti vztahů společenské hierarchie: ukazují patřičný
způsob, jímž se slouží duchům, ukazují patřičný vztah mezi panovníkem
a poddaným, ukazují patřičný vztah mezi otcem a synem, ukazují rozdíly
mezi váženými a nízkými, ukazují stupně příbuznosti, ukazují, komu
byla udělena hodnost či odměna, ukazují rozdíly mezi manželem a manželkou,
ukazují rovnoměrnost politických opatření, ukazují hranice mezi vrchností
a poddanými a ukazují pořadí podle věku. Tomu se říká deset vztahů
společenské hierarchie.
Když vstoupí do fáze tance, vládce se chopí štítu a sekery a stoupne si
na místo vyhrazené tanci. Panovník je v čele těch na východě, má obřadní
čapku a drží štít, vede své ministry, aby obveselili vznešeného impersonátora.
Proto když obětuje Syn Nebes, raduje se z toho společně s celým podnebesím.
Když obětuje lenní kníže, raduje se z toho se všemi uvnitř hranic
země. Smysl, který se skrývá v tom, nasadit si obřadní čapku, vzít do ruky
štít, vést ministry, a tak obveselit vznešeného impersonátora, je veselení
společně se všemi uvnitř hranic země.
Vždyť u obřadů rozlišujeme trojí důležitost: v třídě věcí, jež jsou předkládány
duchům, je nejdůležitější úlitbové víno, v oblasti hudby je nejvýznamnější
píseň, která zní při stoupání do síně, z tanců je nejzávažnější Wu nocu-
je.220
To jsou zhouské způsoby. Tyto tři věci jsou cesta, jíž se za opory vnějškových
projevů navyšuje duševní zacílení ušlechtilého muže. Proto postupují
či ustupují podle duševního zacílení – je-li nezávažné, je i chování nezávažné,
je-li závažné, je i ono závažné. Odlehčit duševní zacílení, a přitom žádat
vnějškovou vážnost, toho by nedosáhl ani svrchovaně moudrý muž.Atak
když obětuje ušlechtilý muž, vždy se do toho osobně celý vloží, čímž dává
najevo závažnost. Řídí je podle pravidel obřadu a předvede troje důležité pro
vznešeného impersonátora. To je cesta svrchovaně moudrého muže.
Toto obětování obsahuje prvek „dojídání zbytků“. Dojídání zbytků je poslední
součástí obětování a je nutno mu porozumět. Proto lidé starých dob
říkávali: „Ten, kdo dobře končí, činí, jako kdyby začínal.“ Dojídání zbytků
je něco na ten způsob. Proto ušlechtilí mužové starých dob říkávali: „Impersonátor
též dojídá zbytky po duších; je to umění velkorysosti a lze podle
toho vypozorovat politiku státu.“ Z toho důvodu se impersonátor postaví
a panovník se čtyřmi nejvyššími hodnostáři dojídají zbytky, pak panovník
vstane a zbytky dojídá šest velmožů. To znamená, že ministři dojídají
zbytky po panovníkovi. Posléze vstanou velmoži a zbytky dojídá osm osob
z nejnižších hodnostářů. To znamená, že nízcí dojídají zbytky po vážených.
Když vstanou i nejnižší hodnostáři, každý vezme, co má, a odchází. Seřadí
220
V originále se mluví o písni Wu suye 武宿夜; o obvykle je přijímán názor, že se jedná
o radostnou a odhodlanou píseň vojáků krále Wu, kteří v ležení tráví předvečer před bitvou
u Muye (viz výše).
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
9998
Pojednání o obřadech
Vrchní písař poznamenává: „Jak vzdouvá se a vše zaplavuje krásná síla de
德!222
Řídí deset tisíc věcí a zapřahá lid – cožpak lidská síla [by to dokázala]?
Navštívil jsem úřad Velkého obřadníka a tam jsem studoval, co ubylo
a co přibylo [v obřadech] od dob Tří dynastií. Poznal jsem, jak pradávný
je původ toho, že obřady (li 禮) byly stanoveny podle lidských citů,
a že pravidla správného vystupování (yi 儀) byla vytvořeno podle lidské
přirozenosti!223
(8) Zápisy historika
P ř e l o ž i l a O l g a L o m o v á
Sima Qianovy Zápisy historika (Shiji 史記; v chystaném českém překladu
Kniha vrchních písařů) jsou rozsáhlým dílem sepsaným kolem roku 100
př. n. l., které systematicky shrnuje dějiny čínské civilizace od jejích legendárních
počátků až po autorovu současnost a zahrnuje rovněž pojednání
týkající se významných aspektů uspořádání společnosti a řádné vlády. Následující
text je kompletním překladem „Pojednání o obřadech“ (Lishu 禮
書221
, jehož obsahem je objasnění klíčového významu obřadů (obřadnosti,
rituálně korektního jednání) pro fungování lidské civilizace. Text je kompilací
heterogenních pramenů, mezi nimiž nejvýraznější podíl zaujímají pasáže
přejaté z filozofického spisu Xunzi.
Obřady jsou zde vykládány jako kultivovaný výraz lidských citů a jejich
základním smyslem je kultivace lidských tužeb (korekce a kultivace sobecké
snahy získat za každou cenu vše, po čem zatoužím). Kultivované (obřadné)
jednání zahrnuje především ostentativní předvádění hierarchických vztahů
v lidské společnosti, čímž je vlastně manifestováno jejich dobrovolné přijetí
a tím i stvrzen společenský řád. Obřady jsou zároveň mocnou silou působící
na okolí a základním požadavkem kladeným na jednání řádného vládce.
Vládce, který jedná plně v souladu s požadavky obřadnosti, „zaplavuje
svým vlivem vše kolem tak, že pokřivené získá řád“ a jeho autorita se šíří
„jako vodní příval“, takže aniž by se uchýlil k násilí, celý svět se dobrovolně
sjednotí pod jeho vládou.
Sima Qian v závěrečném komentáři vyzvedá důležitost obřadů ještě výš
a dává jim rozměr jakési božské síly, skrze kterou se „spojuje Nebe a Země,
září Slunce a Měsíc, střídají se čtyři roční období a pohybují se hvězdy na
nebi.“
222
De 德 může znamenat nejen „ctnost“, „morální autoritu“, ale také „vyšší božskou sílu“,
něco na způsoby many původních obyvatel Tichomořských ostrovů. Především je však
de charizmatickou silou, jíž k sobě dokonalá lidská osobnost (dokonalý vládce) bez násilí
připoutává okolní svět – v tomto textu je zdrojem de dokonalé zvládnutí a realizace
obřadů (li 禮). Viz závěr celé kapitoly: „Tak ten, kdo zůstává uvnitř [území obřadů]
a zaplavuje [svým vlivem] vše kolem tak, že pokřivené získá řád – to je světec. Jeho
mocná [morální autorita] je dána tím, že v sobě nakupil obřady, jeho velikost je výsledkem
toho, jak obřady šíří, jeho vznešenost je dána tím, jak velkolepé obřady pořádá
a jeho osvícenost je dána tím, jak beze zbytku obřady uplatňuje.“
223
Zdánlivě jednoduchý výrok umožňuje různé interpretace dané především víceznačností
jednotlivých slov a tím, jak obtížné je nalézt ekvivalent pro některé pojmy. Je zde dvojice
pojmů li 禮 a yi 儀 („obřady“ a „správné vystupování“). Li původně označovalo rituály,
v nichž se člověk obracel k duchům předků a bohům; u Konfucia se stalo důležitým
filosofickým pojmem, který označuje „obřadnost“ v širokém slova smyslu, včetně
konvencí společenského styku, jimiž člověk projevuje své postavení v hierarchii mezilidských
vztahů na politické úrovni. Čínské slovníky i TLS chápou li a yi jako synonyma;
podobně Vochala 2009: 223. Chavannes (IV: 202, pozn. 1) definuje li (les rites)
jako způsob regulace emocí, který upravuje interakci s jinými lidmi, zatímco yi (les maintiens)
podle něj regulují lidskou přirozenost ve vztahu člověka k sobě samému. Vjatkin
(IV: 226, pozn. 1 a 2) nepodává výklad rozdílů mezi oběma pojmy a jeho překlad
naznačuje, že je chápe jako synonyma (li: „obrjady“, „normy poveděnija“; yi: „ritual“,
„ceremonija“). Při interpretaci těchto dvou pojmů je třeba mít na paměti, že označují
obřadné chování ve škále situací od rituálů k uctění bohů a duší předků až po každodenní
komunikaci mezi lidmi a v českém překladu nemusí konkrétní situaci odpovídat
vždy tentýž ekvivalent.
Problém v překladu přinášejí také další dva filosofické pojmy, s nimiž zde Sima Qian –
částečně podle díla Xunzi – pracuje: renqing 人情 („lidské city“, ale také „lidská situace“,
tj. společenské postavení, v němž se člověk nalézá ve vztahu k druhému člověku)
a renxing 人性 („lidská přirozenost“, „vrozené sklony“). Náš překlad vychází z širšího
kontextu Sima Qianovy úvahy, která je z větší části založena na myšlenkách filosofa
Xun Qinga, a proto bereme v potaz také anglický překlad díla Xunzi (Knoblock 1994).
221
„Pojednání o obřadech“ je 23. kapitolou Sima Qianových Zápisů historika, 1. kapitolou
oddílu „Pojednání“ (shu 書) . Překlad pořízen z vydání: Sima Qian, 1959.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
101100
Zhungni (Konfucius) řekl: „Nic z toho, co se odehrává při Velké oběti
poté, co byla provedena úlitba, nechci vidět.“227
Když nastal úpadek Zhouů, obřady byly zanedbány a hudba se zkazila,
malí přeskakovali velké a Guan Zhong si do domu přivedl nevěsty ze tří
různých rodů.228
Ti, kdo se podřizovali zákonu a dbali na správnost, setkávali
se s pohrdáním, zatímco o těch, kdo se chovali rozmařile a zpupně, se
říkalo, že se chovají vznešeně a umějí se proslavit. Dokonce i Zixia, nejlepší
z [Konfuciových] žáků, řekl: „Když jsem venku na ulici a vidím kolem
sebe přepych a nádheru, zaraduji se. Avšak stejně tak, když v domě slyším
Mistrův výklad, mám z toho potěšení. Tyto dvě [záliby] bojují v mém srdci
a já se nemohu rozhodnout.“ A co teprve průměrní a podprůměrní lidé, kteří
postrádají výchovu a skrz naskrz prosákli sprostými mravy?!
Protože [vládce ve státě Wei] zaujal místo v rozporu s tím, jaký titul mu
příslušel, mistr Konfucius řekl: „Je nezbytně nutné napravit pojmenování!“229
Když Zhungni zemřel, žáci, kteří po něm převzali učení, zmizeli, odmlčeli
se a nedokázali vyniknout; někteří odešli do států Qi a Chu, jiní se usadili
u řek a moře – cožpak to není smutné?!230
Když pak Qinové získali říši, přisvojili si obřady a správné vystupování
ze Šesti států, přičemž si z nich vybrali to dobré. Neodpovídalo to sice
normám stanoveným světci (shengren 聖人), avšak co se týče projevu úcty
k vládci, vykázání patřičných míst poddaným a důstojného průběhu audiencí,
přece navázali na dávné tradice.
Když přišel Vznešený praotec231
, jeho záře se rozprostřela všude mezi
čtyřmi moři. [Jeho ministr] Shusun Tong mnohé ubral a mnohé jiné přidal,
Lidských cest jsou deseti tisíce, stejně jako je nití útku a  osnovy,
a všechny mají svá závazná pravidla a normy (guiju 規矩). [Lidé] jsou povzbuzováni
pomocí lidskosti a smyslu pro správné a pomocí trestů a zákonů
drženi v patřičných mezích. V důsledku toho ti, kdo vynikají morální
autoritou de, zastávají vážené místo, a ti, kdo získali vysoké postavení,
jsou v přízni a těší se slávě, a tak se sjednocuje vše mezi oceány a všechen
lid je veden k pořádku.
Tělo [Syna nebes] nalézá pohodlí v jízdě vozem, a aby jeho vůz byl co
nejnádhernější, je zdoben zlatem a zábradlíčko má malované; [jeho] očím
jsou příjemné barvy, a tak má oděv ozdoben vyšívanými vzory, 224
aby vypadal
co nejimpozantněji; [jeho] uši nalézají potěšení v hudbě, a tak bylo
k jeho potěšení sladěno osm typů hudebních nástrojů; [jeho] ústa shledávají
lahodným patero chutí, a tak se mísí různé ingredience k uspokojení jeho
chuti; od přirozenosti tíhne k tomu, co je vzácné a dobré, a tak jsou k naplnění
jeho tužeb řezány a leštěny nefritové tabulky a nefritové disky.
Dříve však Syn Nebes [jezdil i] k Velkému obřadu225
ve voze vystlaném
rákosovou rohoží, na hlavě nosil čapku z jelení kůže a oděn byl v suknici
z nebarveného plátna, hrál na [citeru] s červenými strunami a s otvory
ve spodní desce nástroje [aby zvuk byl tlumený], jedl jen neochucenou masovou
polévku a [pil] čistou vodu,226
a tak nedocházelo k rozmařilým výstřelkům
a předcházelo se úpadku. V důsledku toho správné pořadí mezi
výše a níže postavenými dodržované během audiencí, jež vládce uděloval
svým ministrům, působilo i směrem dolů mezi černohlavý lid a vše bylo
řádně odstupňované: vozy, oblečení, obydlí, pokrmy, průběh svateb i pohřbů.
Lidé konali řádně a jak náleží, věci měly řád a byly zušlechtěny (you
jie wen 有節文).
224
Sima Qian jmenuje dva konkrétní vyšívané vzory, které Zápisy o obřadech (Liji) předepisují
pro ceremoniální roucho vladaře. Jedná se o černobílý ornament ve tvaru sekery,
údajně symbolizující schopnost vladaře činit rázná rozhodnutí, a zeleno černý ornament
vzdáleně připomínající svastiku, jehož symbolika se neuvádí.
225
Velký obřad – obřad k uctění Nebes. V originále se hovoří o dalu 大路 („velký vůz“);
překlad upravujeme podle komentáře „Sebrané výklady“( Jijie).
226
„Čistá voda“ (xuan jiu 玄酒); překládáme podle výkladu Zheng Xuana, kterého cituje komentář
Jijie. Vjatkin uvádí i další významy: „ředěný alkoholický nápoj“, případně rosa nashromážděná
na magických zrcadlech či některých druzích rostlin (1986, IV: 227, pozn. 13).
227
Hovory III: 33. Jedna z možností jak chápat smysl tohoto citátu, je, že po skončení Velkého
obřadu se účastníci oddali nevázané pitce, během níž přestali respektovat pravidla
obřadného chování vyjadřující hierarchizované vztahy mezi nimi.
228
V překladu vycházíme z komentáře Jijie, daná pasáž umožňuje i odlišné výklady (Vjatkin
IV: 61, 227, pozn. 15).
229
Hovory XIII:3.
230
Vjatkin odkazuje na údaje z Hovorů a identifikuje učedníky, kteří odešli do zmíněných
destinací (1986, IV: 228, pozn. 19). Výraz „u řek a moře“ (hehai 河海) je zde však
s největší pravděpodobností užit v metaforickém významu „odejít do ústraní“ (totéž
jako jiang hai 江海). Srv. Hovory XVIII: 9.
231
Tj. první císař dynastie Han, posmrtným jménem Gaozu (Vznešený praotec), vlastním
jménem Liu Bang.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
103102
bách panoval klid a mír, všechen lid žil v souladu a radosti a vůkol se zřetelně
ukazovala šťastná znamení. Za těchto okolností dal vladař sebrat zavedené
zvyklosti (feng su 風俗) a podle nich stanovil normy (zhi 制).“235
Nato císař napsal edikt pro vrchního kontrolora:
Vždyť přece když vladař dostane mandát, začíná vždy po svém, jinou cestou usiluje
o totéž [jako jeho předchůdci], řídí se podle lidu a normy stanoví podle zavedených
zvyklostí. Všichni, kdo debatují o [nových pravidlech správného chování],
vychvalují dávnověk, po čem však touží lid sta příjmení? Hanové jsou také
jedna dynastie, jak bychom vysvětlili vnukům, že jsme jim nezanechali vlastní řád
a pravidla (dian fa 典法)?! Působit [na lid] (hua 化) se vznešeností přináší mohutnost
a sílu, spravovat lid se skromností přináší chudobu a omezenost. Cožpak v té
věci můžeme zůstat lhostejní?!“
Tak tedy k prvnímu roku [nové éry] Nejvyššího počátku (Taichu) došlo ke
změně kalendáře, změnila se barva dvorských rouch, [císař] vykonal obřady
feng 封 u hory Taishan, byly určeny rituály (yi 儀) v chrámu předků dynastie
a [rituály] pro úřednictvo a to vše bylo předáno následujícím gene-
racím.
Obřady (li 禮) počínají od člověka.236
Člověk se rodí s tužbami, a když je
nemůže naplnit, probouzí se v něm zuřivost. Pokud zuřivost zůstane bez
kontroly, vzniknou hádky a odtud počíná chaos. Dávní králové chaos nenáviděli,
a proto vytvořili obřady (li) a smysl pro to, co je správné (yi 義),
s cílem kultivovat lidské tužby, poskytnout lidem to, po čem touží, ale tak,
aby jejich tužby nerostly donekonečna a aby se věci skrze lidskou touhu
nevyčerpaly. Obřady vznikly proto, aby obojí, touhy a věci, byly trvale
v rovnováze.
v celku však následoval příklad Qinů;232
titulem Syna nebes počínaje, až
po tituly dvořanů a názvy paláců a kanceláří, téměř vše nechal beze změny.
Když nastoupil císař Xiaowen (Synovsky oddaný a kultivovaný), našel
se jeden hodnostář, jenž zamýšlel stanovit [nová] pravidla správného vystupování
a obřady. Xiaowen však měl v oblibě učení taoistického směru,
domníval se, že spletité obřady a vnější ozdoby ničím nenapomáhají vládě,
lid vychovával osobním příkladem, a co by k tomu ještě měl dodávat,
a proto tyto [návrhy] odmítl.
V době císaře Xiaojinga nejvyšší tajemník a kontrolor Qing Cuo se vyznal
v praktických záležitostech a ve [vztazích mezi] konáním [hodnostáře]
a jeho postavením,233
a ten se několikrát obrátil k Xiaojingovi s varovným
memorandem: „Knížata mají být [pro Tebe] hradbou a oporou a mají
být vůči Tobě v postavení poddaných a synů – to je řád platný odedávna.
Dnes však páni velkých lén usurpují veškerou moc pro sebe a dělají vlastní
politiku, aniž by si přicházeli do hlavního města pro instrukce. Obávám se,
že takové [způsoby] nelze zanechat potomkům.“
Xiaojing chtěl uposlechnout jeho rady, šest lenních pánů se však proti
němu vzbouřilo a žádali Qing Cuovu hlavu. Aby překonal krizi, Syn Nebes
dal Qing Cuoa popravit. O této záležitosti se píše tam, kde mluvíme
o Yuan Angovi (tj. v „Kapitole padesáté první“). Od té doby lidé, kteří zastávali
úřad, pouze pěstovali výhodné styky a hověli si ve svých sinekurách
a nikdo si netroufal znovu nastolit tuto otázku.
Když nastoupil náš dnešní císař, povolal k sobě učené muže234
a nakázal
jim, aby společně stanovili pravidla správného vystupování. Táhlo se to
více než deset let, ale ničeho nedosáhli. Kdosi prohlásil: „V dávných do-
232
Shusun Tong sloužil nejprve na dvoře Druhého císaře dynastie Qin. Po vítězství Hanů
vstoupil do služby ke Gaozuovi a zabýval se mj. uspořádáním dvora a vypracováním
pravidel dvorského rituálu. Sima Qian mu věnuje část Kapitoly devadesáté deváté.
233
Xing ming 刑名 znamená obvykle „zákon“ ve smyslu trestněprávním. V daném kontextu
však chápeme ve významu „pracovní náplň“ (TLS), zde konkrétně povinnosti úředníka
vyplývající z jeho funkce. O potřebě uvést v soulad úřední povinnosti s hodností
příslušného úřadu (He xing ming 合刑名) hovoří Han Feizi.
234
Rushu zhi shi 儒術之士; dosl. „učené muže [zběhlé] v umění ru“, tj. v písemnictví a zejména
obřadech. Ru se dříve překládalo jako „konfuciáni“, v poslední době se však od
této interpretace vymezené úzce doktrinárně upouští.
235
Podle prastarých představ se kvalita vlády projevuje ve znameních sesílaných nebem,
zpravidla v podobě různých mimořádných přírodních úkazů a anomálií (komety,
zvláštní tvorové, sníh uprostřed léta apod.). Když je dobrá vláda, objevují se šťastná
znamení, když je vláda špatná, přicházejí nešťastná znamení. Proto všechny historické
záznamy věnují značnou pozornost dokumentaci nezvyklých jevů.
236
Zde začíná text jen s drobnými obměnami převzatý z díla Xunzi (zhruba polovina 19.
knihy). Anglický překlad Knoblock 1988: 55 – 62.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
105104
v tom, že se poddá emocím, bude zničen. A proto světec je cele oddán obřadům
a smyslu pro to, co je správné, a získá obojí (tj. jak obřady a smysl pro
správné, tak naplnění svých tužeb).239
Kdo se však cele poddá citům a přirozenosti,
obojí ztratí. Konfuciáni jsou ti, kteří vedou lidi k tomu, aby získali
obojí, zatímco následovníci Mo Diho vedou lidi k tomu, že obojí ztratí.
V tom spočívá rozdíl mezi konfuciánstvím a mohismem.
[Obřady] představují nejvyšší stupeň správného vládnutí a rozlišování,
jsou kořenem síly a stability, jsou cestou k získání autority a spočívá v nich
úspěch a sláva. Pokud se jimi králové a vévodové řídí, sjednocují vše pod
nebem a podřizují si knížata. Pokud se jimi neřídí, způsobí zkázu svým
oltářům půdy a obilí. Z toho plyne, že k vítězství nestačí pevný pancíř a ostrá
zbraň, že k ochraně nestačí vysoké hradby a hluboké příkopy a k zajištění
autority nestačí přísné rozkazy a množství trestů. Kdo následuje tuto
Cestu (dao 道) [obřadů], kráčí dál, kdo ji opustí, zahyne.
Lidé v Chu vyrábějí pancíře z kůže žraloka a nosorožce, které jsou pevné
jako kov či kámen, mají kopí z pevného železa vyráběná ve Wan, všepronikající
jako žihadlo sršně nebo škorpióna – jsou lehká, ostrá a prudká
– a jejich vojáci jsou jako vichřice. A přece chuské vojsko utrpělo porážku
u Chuishe a [generál] Tang Mei tam padl, a když Zhuang Jue rozpoutal
povstání, Chu se rozpadlo na několik částí. Cožpak [vládce v Chu] neměl
pevné pancíře a ostré zbraně? Stalo se tak proto, že [vládce v Chu] se neřídil
podle této Cesty (tj. nevládl s pomocí obřadů).
Řeky Ru a Yin tvořily přirozenou ochranu [státu Chu], řeky Min a Han
jej chránily jako obranný příkop, [útočníkům] stál v cestě les Deng, pevnou
hradbu zde tvořilo pohoří Fangcheng. A přece až k metropoli Yanying přitáhlo
vojsko Qinů a dobylo ji tak snadno, jako když střeseš suché listí z haluze.
Cožpak [vládce státu Chu] nebyl dokonale chráněn terénem? Dopadlo
to tak proto, že nevládl podle této Cesty.
Zhou (tj. poslední špatný vládce dynastie Shang) otevřel hruď Biganovi,
uvěznil hraběte Jia, mučil lidi na rozžhaveném sloupu, týral a zabíjel nevinné.
Jeho ministři a poddaní se třásli strachy a nikdo si nebyl jist živoObřady
– to znamená pěstění.237
Rýže, proso a pokrmy patera chutí pěstí
chuť; pepřovník, orchidea a vonná andělika pěstí čich; činely, zvony, píšťaly
a citery pěstí sluch; řezba a barevné vzory pěstí zrak a prostorná obydlí,
lůžka, stolky a rohože [na sezení] pěstí tělo. A tak tedy obřady – to je
pěstění.
Poté, co ušlechtilý muž pěstil obřady, naučil se jasně rozlišovat. Rozlišování,
o němž zde hovořím, znamená, že je dodržováno náležité pořadí
mezi urozeným a neurozeným, zachovává se rozdíl mezi staršími a mladšími,
a tak se přesně vymezí, kdo je chudý a kdo bohatý, kdo je nevýznamný
a kdo je vážený.
A tak tedy v obřadním voze Syna Nebes prostírají rohože pro pěstění
těla, po stranách tam kladou vonnou anděliku pro pěstění čichu, [vůz] má
zdobené zábradlíčko pro pěstění zraku, pro pěstění sluchu harmonicky zní
zvonky na postrojích koní – melodie Wuxiang při poklidném kroku a melodie
Shaohuo během cvalu – pro pěstění důvěryhodnosti vztyčují dračí praporce
s devaterým třepením, pěstění autority slouží [motivy] ležících nosorožců
a číhajících tygrů, postroje z kůže krokodýla a svíjející se draci [zdobící
vůz]. A do vladařova obřadního vozu jsou zapřaháni pouze koně vycvičení
k naprosté spolehlivosti, čímž se pěstuje jeho bezpečí.
Je dobře známo, že vydat se smrti kvůli cti, znamená pěstovat život;
je dobře známo, že utrácet a spotřebovávat opatrně, znamená pěstovat
bohatství; je dobře známo, že být pokorný a uctivý, zdvořilý a ústupný
znamená pěstovat bezpečí; je dobře známo, že s pomocí obřadů, smyslu
pro správné, vytříbené formy (wen 文) a rozumnosti (li 理)238
se pěstují
emoce!
Pokud člověk vidí jen život, musí zemřít; pokud vidí jen zisk, utrpí škodu;
kdo hledá bezpečí v lenošení, dostane se do nebezpečí; kdo hledá klid
237
Následující výklad pojmu li je pojat jako definice ve výkladovém slovníku za pomoci
synonyma. Vychází ze ztotožnění obřadů/obřadnosti s „pěstěním“ (yang 養; živit, krmit,
pěstovat, kultivovat, zušlechťovat). V českém překladu ne vždy působí užití stejného
slovesa přirozeně, snažíme se však zachovat jednotný překlad, abychom ilustrovali
použitý způsob argumentace.
238
Li 理 (původní význam „žilkování v nefritu“) znamená především vzor, v němž se na
povrchu vyjevuje vnitřní uspořádání věci, přirozený řád, princip ap. (Cheng 2006: 46,
204 aj.). „Rozumný“ je tedy ten, kdo chápe přirozený řád věcí a koná podle něj.
239
V originále není jasně řečeno, co se tím „obojím“ míní. Vycházíme z kontextu a interpretace
Knoblockovy (1994, III: 57; srv. Vjatkin 1986, IV: 64, 230, pozn. 41). Moderní
čínský výklad chápe „obojí“ jako „cit a rozum“ (qing he li 情和理).
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
107106
čejné předky. Tímto způsobem se rozlišuje stupeň urozenosti a řádné rozdělení
podle urozenosti je základem autority de. Na předměstí [obětuje] Syn
Nebes, na oltáři půdy [obětují] knížata a nižší šlechta.
Tak ti vznešenější slouží vznešeným a méně vznešení slouží méně
vznešeným, ti, kdo se hodí pro konání velké [oběti], konají velkou [oběť],
a ti, kdo se hodí pro malou [oběť], konají malou [oběť]. Vládce všeho pod
nebem přináší oběti sedmi generacím předků, vládce jednoho údělu přináší
oběti pěti generacím předků; ten, kdo spravuje území o síle pěti vozů, obětuje
třem generacím,242
ten, kdo spravuje území o síle tří vozů, obětuje dvěma
generacím a ti, kdo se živí chovem obětních zvířat, nemají právo stavět
vlastní chrám předků. Tímto způsobem se od sebe odlišují ti, kdo nahromadili
četné zásluhy a do daleka kolem sebe šíří dobrodiní, a ti, kdo nahromadili
jen málo a dobrodiní kolem sebe šíří jen omezeně.
Při velké oběti se pozvedá pohár s čistou vodou, na obětní špalek se klade
syrová ryba a nejprve se obětuje prostý masový vývar, čímž se projeví
úcta k původu jídla a pití. Při sezónní oběti243
se pozvedá pohár s vodou
a [pohár] se slabým alkoholem, k  jídlu se nejprve předkládá proso shu
a proso ji a pak rýže a proso liang. Při měsíční oběti se nejprve předkládá
masový vývar a pak různé kořeněné maso. Tak se projevuje úcta ke kořenům
a zároveň se užívá to, co je běžné [v současnosti]. Projevovat úctu
ke kořenům – tomu se říká vytříbené mravy (wen 文), užívat to, co je běžné
v současnosti – tomu se říká rozumnost (li 理). To obé, spojeno, vytváří
formu (wen 文), v níž dochází k návratu k Nejvyššímu jednomu (taiyi 太
一), a tomu se říká velký vrchol.
A tak, když se pro jeho uctění předkládá čistá voda, na obětní stůl se pokládá
ryba a v dřevěném vědru je nejdříve čistý masový vývar – to vše [je
výrazem] jedné a téže [zásady v rámci rituálu]. Když se po skončení oběti
již ani nedotknou [nápoje], když obřad skončil, již neochutnávají maso
na špalku, když tři obřadníci, poté, co nabídli krmi předkům, [již] nejedí,
když během velkého svatebního obřadu ještě nepřivedli ženicha, když bětem.
Pak ale přišlo zhouské240
vojsko, [Zhouovi] poddaní přestali vykonávat
jeho rozkazy a on se nemohl spolehnout na svůj lid. Způsobil si to snad
tím, že by jeho rozkazy nebyly dost tvrdé a jeho tresty dost kruté? Nikoliv,
stalo se tak proto, že nevládl podle této Cesty.
V dávných časech lidé neměli jiné zbraně než kopí, halapartny, luky
a šípy, avšak nepřátelé se vzdávali dříve, než byly zbraně použity. Nestavěli
vnější a vnitřní hradby, nehloubili příkopy, nebudovali pevnosti, nevymýšleli
úskoky a lstivé manévry, avšak státy žily v míru, nebály se útoku zvenčí
a byly v bezpečí. Bylo tomu tak jedině proto, že [vládce] chápal správnou
Cestu a každému dal správné místo, svůj lid žádal o službu v pravý čas
a šetřil jej, a tak jej poddaní následovali jako stín, poslouchali jako ozvěna.
Když někdo neuposlechl rozkazu, byl potrestán, a lid podle toho poznal, co
je špatné. A tak se stalo, že potrestali jednoho, ale podřídili se všichni. Provinilci
neobviňovali své nadřízené, věděli, že oni sami se provinili, a proto
se tresty užívaly střídmě a autorita [vládce] se šířila jako vodní příval. To
nemělo jinou příčinu, než že [vládce] následoval správnou Cestu [vlády pomocí
obřadů]. Z toho plyne, že ten, kdo sleduje tuto Cestu, kráčí kupředu,
ale kdo ji opustí, zhyne. V dávných časech císař Yao vládl tak, že stačilo
aby zabil jednoho člověka a [příkladně] potrestal dva lidi a v celé říši byl
nastolen pořádek. Tradice říká: „Ačkoliv byl krutý a šel z něj strach, nezkoušel
to [na svém lidu]; ačkoliv znal tresty, neužíval je.“
Od Nebe a Země počíná život, od předků počíná rod a od vladaře a učitelů
počíná řádná správa.241
Kde by byl život bez Nebe a Země? Kde bychom
byli my bez předků? A kde by byl pořádek bez vladaře a učitelů?
Kdyby jedna z těchto tří [věcí] zanikla, nebylo by klidu mezi lidmi. Obřady
jsou k tomu, aby [lidé] správně sloužili Nebi a Zemi, aby ctili předky, aby
sloužili vladaři a učitelům. To jsou tři kořeny obřadů.
Král spojuje Nebesa se svým nejvyšším předkem, zatímco knížata na
něco takového nesmějí ani pomyslet; hodnostáři a nižší šlechta mají oby-
240
Zhouským vojskem je míněno vojsko dynastie Zhou, která porazila Shangy. Podoba
se jménem posledního vládce Shangů je náhodná (v originále jsou obě jména zapisována
různými znaky).
241
Slovo „počátek“ je čínsky vyjádřeno slovem ben 本 (původně „kořen“, též „původ“,
„základ“, „spoléhat na“ atp.). Dále překládáme jako „kořen“.
242
„Území o síle pěti vozů“ je územím, které vyprodukuje tolik, že je schopno vybavit pět
bojových vozů, každý se čtyřspřežím a s tříčlennou posádkou.
243
V originále se znovu opakuje „velká oběť“, to však nedává smysl. Upravujeme podle
textu Xunzi a v souladu s postupem Vjatkinovým (1986, IV: 232, pozn. 60).
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
109108
248
Připomínka debat čínských „sofistů“, mistra Hui Shia a Gongsun Longa (Cheng 2006:
129 – 134).
249
Chavannes: „Les marques extérieures de la politesse“ (1969, II: 228).
Vskutku hluboký je smysl obřadů! Vysvětlení o „tvrdém [a měkkém],
bílém [a černém], stejném a odlišném“248
ztrácejí sílu, když přijde na obřady.
Vskutku velká je síla obřadů! Ti, kdo stanoví pravidla svévolně
a šíří triviální názory, když přijde na obřady, zůstanou stát v [němém] úžasu.
Vskutku vznešené jsou obřady! Ti, kdo [vládnou lidu] krutě a svévolně,
s pohrdáním se staví k obyčejům a [sami sebe] staví nade vše, když přijde
na obřady, čeká je pád.
Když [tesař] správně natáhne značkovací šňůru, nestane se, že by se nechal
zmást a [řezal by] křivě; když se přezmen správně zavěsí, nestane se,
že by došlo k omylu ohledně váhy; když se správně užívá úhelník a kružidlo,
nestane se, že by [vyrobený předmět] měl nesprávný tvar; když ušlechtilý
muž správně pochopí obřady, nedá se oklamat ani lstí, ani pokrytectvím.
Neboť šňůra je nejdokonalejším [nástrojem] k dosažení přímky, přezmen
je nejdokonalejší pro vážení, úhelník a kružidlo jsou nejdokonalejší
pro vytvoření hranatého či kruhového tvaru a obřady jsou nejdokonalejším
[nástrojem k prosazení] správné Cesty lidí (ren dao 人道).
Takže toho, jenž se neřídí podle obřadů a který se s obřady nespokojí,
nazveme obyčejným člověkem neznalým metody (fang 方), zatímco toho,
který se podle obřadů řídí a vystačí si s nimi, nazveme zdatným mužem,
který si metodu osvojil. Toho, kdo je schopen promýšlet obřady, nazveme
myslitelem a toho, kdo je myslitelem, ale [obřady] nemění, nazveme pevným.
Ten, kdo je myslitel a je pevný a k tomu ještě má v oblibě [obřady], to
je světec (sheng 聖). Nebe je to, co je nejvýš, Země je to, co je nejníž, Slunce
a Měsíc je to, co nejvíce září, nekonečné je to, co je nejrozlehlejší a světec
je hřebenovou vaznicí Cesty.
[Obřady] se užívají podle zdrojů a majetku, jsou vytříbené (wen 文)
podle výše společenského postavení, rozlišují početnost a nepočetnost,
podstatné pro ně je, [jaký se zvolí] poměr mezi velkolepostí a uměřeností.
Když jsou [obřady] navenek249
velkolepé a tužby zůstávají uměřené, pak
obřady vzkvétají; když obřady jsou navenek uměřené a tužby bují, pak obřady
hynou. A když obřady a tužby jsou v rovnováze, to, co se projevuje
navenek a to, co se děje uvnitř, probíhá souběžně a prolíná se, pak obřady
hem velkého obřadu na počest předků ještě nevešel do chrámu kněz, do něhož
se vtělil předek (tj. „impersonátor“ shi 尸), když ještě nevykonali malý
obřad za člověka právě zesnulého – to vše je výrazem jedné a téže [zásady
v rámci rituálu].
Když se velký obřadní vůz [v němž jezdí vladař] přikrývá nebarveným
plátnem, když při obřadech na předměstí [vladař] nosí konopnou čapku,
když při oblékání smutečního šatu nejprve rozprostře konopný pás – to vše
je výrazem jedné a téže [zásady v rámci rituálu].
Když během tříletého smutku [za rodiče] nepřeruší pláč a když se provozují
písně v Chrámu čistoty,244
jeden zpívá a tři mu přizvukují, je zavěšen
jeden zvon a vedle měchýř245
a přizvukuje citera s rudými strunami – to vše
je výrazem jedné a téže [zásady v rámci rituálu].
Každý obřad začíná v prostotě, postupně nabývá na zdobnosti a končí
v radosti. Když je proveden v největší úplnosti, dokonale [realizuje] city
i formu (qing wen 情文), když mu něco málo chybí, city a forma nad sebou
střídavě převažují, a když je [provedení] ještě méně dokonalé, znovu
se k Nejvyššímu jednomu obracejí [výhradně] city. Skrze obřad se spojuje
Nebe a Země, září Slunce a Měsíc, střídají se čtyři roční období, hvězdy na
nebi se pohybují, tečou řeky, vzkvétá deset tisíc věcí, dobré a zlé má svoji
míru, radost a hněv se projevují jak náleží; jimi se ti dole stávají poslušnými
a ti nahoře prozírají (ming 明).246
Vrchní písař poznamenává: Jak je to dokonalé!247
Když jsou [obřady] přivedeny
k dokonalosti tak, že nikdo na světě nemůže k nim nic přidat ani nic
ubrat, pak kořeny a větve jsou v souladu, konec a začátek na sebe navazují.
Když jsou dokonale vytříbené (wen 文), pak máme [nástroj], jak od sebe
odlišovat, když se dokonale prozkoumají, pak máme z čeho se radovat.
Když je následují, v říši panuje pořádek, když se jimi neřídí, nastane chaos;
když je následují, jsou v bezpečí, když se jimi neřídí, ocitnou se v ohrožení.
Lidé malí se podle nich řídit nedokážou.
244
Snad chrám k poctě krále Wena.
245
Obtížně srozumitelné místo; překládáme volně.
246
Nebo též, nabývají pronikavého zraku? 
247
Po Sima Qianově obdivném zvolání následuje další citát z filosofa Xunzi (Chavannes
1969, II: 226).
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
111110
(9) Kanonická kniha synovské oddanosti
P ř e l o ž i l L u k á š Z á d r a p a
Kanonická kniha synovské oddanosti (Xiao jing 孝經) je tradičně připisována
Konfuciovu žáku mistru Zengovi (曾子 Zengzi, 507-435 př. n. l.) Konečnou
podobu získal text za dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.), kdy začal
být rovněž označován jako jing 經 – kanonická kniha. Ústředním tématem
textu je synovská oddanost (xiao 孝), jedna ze základních hodnot konfucianismu
i čínské kultury jako celku. Základní myšlenkou, k níž se text
opakovaně vrací, je objasnění toho, jak je synovská oddanost základem
řádného fungování nejen vztahů uvnitř rodiny, ale i celku lidské společnosti.
Synovská oddanost je prezentována jako základní kámen všech společenských
vztahů včetně vztahu k mrtvým předkům. Veškerý společenský řád je
tak vlastně plodem rozšíření pocitů vzájemné náklonnosti, úcty a odpovědnosti,
jež spontánně vznikají v rodině, na celý svět. Pojetím, podle kterého
je uctívání předků vlastně pokračováním synovské oddanosti vůči živým
rodičům, tento text vyjadřuje stejný racionalizující přístup ve vztahu k duchům
předků a jejich uctívání, jaký jsme viděli již v předcházejících ukázkách
z textů konfuciánské provenience.
Uvádíme zde kompletní překlad tohoto díla. Tento překlad byl původně
publikován v knize Ach běda, přeběda (autoři Olga Lomová a Yeh Kuo-liang),
publikované nakladatelstvím DharmaGaia v roce 2004. Překlad zde
přebíráme s laskavým svolením nakladatelství a překladatele.
plynou [jako] prostřední proud řeky. Ušlechtilý muž koná obřady s největší
velkolepostí, koná i obřady s co nejskromnější uměřeností, přičemž stále
zůstává na [území obřadů].250
Ať pomalu kráčí, spěchá, pádí nebo se řítí,
neocitne se mimo ně. A tak ušlechtilý muž má ve své přirozenosti, že se
[neodchýlí od správného, jako by] zůstával v paláci.251
Ten, pro koho je svět lidí tímto [územím obřadů], je zdatným či ušlechtilým
mužem; kdo toto území opustí, stane se obyčejným člověkem. Tak
ten, kdo zůstává uvnitř [území obřadů] a zaplavuje [svým vlivem] vše kolem
tak, že pokřivené získá řád – to je světec. Jeho mocná [morální autorita]
je dána tím, že v sobě nakupil obřady, jeho velikost je výsledkem toho,
jak obřady šíří, jeho vznešenost je dána tím, jak velkolepé obřady pořádá
a jeho osvícenost je dána tím, jak beze zbytku obřady uplatňuje.
250
Výrok je ambivalentní a tomu odpovídá i rozmanitost v překladech (Vjatkin 1986, IV:
69, Knoblock 1994: 62, Chavannes 1969, II: 229). Náš překlad je maximálně doslovný
a nebere v potaz možné souvislosti mimo tento text.
251
Překládáme podle komentáře „Suo‘yin“.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
113112
dičům ze sebe vydá všechnu laskavou péči a úctu a na lid uplatňuje mravní
výchovu; Syn Nebes je vzorem pro všechny mezi čtyřmi moři. Tak taková
je asi synovská oddanost syna Nebes.
V oddíle Lüxing257
z Knihy dokumentů se praví:
‚Jak dobrý jest vládce, zástupy naň spoléhají.‘
Kapitola III. Lenní knížata
Jsou urozená, leč nikoli namyšlená, a proto třebaže jsou ve vysokém postavení,
nedostávají se do nebezpečí. Jsou šetrná a udržují míru věcí, a proto
ačkoli mají dostatek, nejsou rozhazovačná.
Jsou ve vysokém postavení, ale nejsou v nebezpečí, a to je to, čím si trvale
udržují vážnost. Mají dostatek, nejsou však rozhazovačná, a to je to,
čím si trvale udržují bohatství.
Pouze pokud ona samotná nepřijdou o bohatství a vážnost, jsou schopna
uchovat si svůj stát a být v souladu se svým lidem. Tak taková je asi synovská
oddanost lenních knížat.
V Knize písní258
se praví:
‚Buďte opatrní!
Jako byste byli na okraji hluboké propasti,
jako byste kráčeli po tenkém ledě.‘
Kapitola IV. Velmoži
Neodváží se obléci nic jiného nežli obřadní oděv dřívějších králů259
. NeodKapitola
I. Úvod a objasnění celkového smyslu
Zhongni252
měl volnou chvíli a Zengzi253
mu byl k službám.
Mistr řekl: „Předešlí králové byli obdařeni dokonalou mravní silou
a vládli stěžejní správnou cestou, a jejich prostřednictvím poučovali podnebesí.
Lid byl proto v harmonii a nadřízení s podřízenými vůči sobě nechovali
zášť. Chápeš to?“
Zengzi uctivě povstal a odvětil: „Já, Shen, jsem hloupý, jak bych to
mohl pochopit?“
Mistr řekl: „Vždyť základem mravnosti je synovská oddanost, z ní se
rodí výchova254
. Vrať se na své místo, já ti o ní povím.
Tělo, údy, vlasy a kůži dostáváme od rodičů. Počátek synovské oddanosti
je neopovážit se jim způsobit újmu. Dovedením synovské oddanosti
do konce je pak prosadit se, konat v souladu se správnými zásadami, zajistit
si slávu na budoucí pokolení, a tím zviditelnit své rodiče.
Synovská oddanost počíná ve službě rodičům, pokračuje v službě vládci
a končí prosazením své osoby ve společnosti.
Ve Velkých ódách255
se praví:
‚Myslete na své předky, pěstujte svou mravní sílu.‘“
Kapitola II. Syn Nebes256
Mistr řekl: „Ten, kdo miluje své rodiče, se neodváží ošklivit si ostatní. Ten,
kdo je uctivý ke svým rodičům, se neodváží přehlížet ostatní. Ve službě ro-
252
Zhongni 仲尼 je Konfuciovo zdvořilostní jméno (zi 字).
253
Zengzi 曾子, vlastním jménem Shen 參, byl významným žákem Konfucia, vystupuje
v mnoha konfuciánských textech. Podle tradice žil v letech 507–435 př. n. l.
254
Slovem výchova je na všech místech Xiaojingu překládán výraz jiao 教, jenž však
v sobě obsahuje i významy, které se v našem prostředí s výchovou přímočaře nepojí:
výcvik, trénink, čili jde o jakýsi dril ke kultivovanosti.
255
Shijing III, i, 1, odst. 6. Shijing 詩經 neboli Kniha písní, kanonický spis z přibližně
10.–6.st. př. n. l., obsahující 306 básní, původně textů k nedochované hudbě. Citáty
z této knihy uzavírají většinu kapitol Xiaojingu.
256
Následujících pět kapitol je věnováno pěti tradičním čínským společenským vrstvám,
tedy králi, lenním knížatům, velmožům, nižší šlechtě a prostému lidu (wang 王, zhuhou
諸侯, dafu 大夫, shi 士, shumin 庶民). V době vzniku Xiaojingu byl však tento systém
již dávno narušen.
257
V originále je jméno oddílu uvedeno jako Fuxing 甫刑, což je nejspíše chybné psaní
podobně znějícího Lüxing 呂刑, jež nacházíme v dnešní verzi kanonické Knihy dokumentů
(Shujing 書經 či Shangshu 尚書).
258
Shijing II, v, 1, odst. 6.
259
Zhouské obřady předpisovaly pět druhů oděvu, jež bylo třeba podle příležitosti rozlišovat.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
115114
Kapitola VI. Prostí lidé
Využívají koloběhu přírody264
a rozlišují různé výnosy z půdy. Jsou opatrní
na své tělo a šetrní ve výdajích, a tak se starají o své rodiče. Toto je synovská
oddanost prostých lidí.
Pokaždé, když něčí synovské oddanosti – od syna Nebes po prostého
člověka – chyběl začátek nebo konec, vždy jej postihlo neštěstí.
Kapitola VII. Tři síly265
Zengzi řekl: „Ó, jak veliká je synovská oddanost!“
Mistr řekl: „Vždyť synovská oddanost představuje řád daný Nebesy,
soustavu pravidel danou Zemí, patřičné chování lidu. Je to řád daný Nebesy
a Zemí, a lidé se jím proto řídí. Bereme-li za vzor prozíravost Nebes, využíváme
výnosy Země, a tak udržujeme podnebesí v souladu, je naše výchova
úspěšná, ač není přísná, a vláda je spořádaná, ač není krutá.
Dřívější králové věděli, že výchova je s to měnit lidi k lepšímu, proto
jim šli příkladem ve všeobjímající péči, a nikdo z lidí nezanedbával své rodiče.
Vysvětlili jim zásady ctnosti a mravnosti, a lidé podle nich počali jednat.
Šli jim příkladem v úctě a zdvořilé ústupnosti, a lidé mezi sebou nesoupeřili.
Vedli je obřady a hudbou, a lidé byli v souladu. Ukázali jim, co mít
rád a čeho si ošklivit, a lidé porozuměli zákazům.
V Knize písní266
se praví:
‚Je velkolepý ten učitel Yin267
,
všechen lid k němu vzhlíží.‘“
váží se pronášet nic jiného nežli vzorná slova dřívějších králů260
. Neodváží
se konat nic jiného nežli ctnostné skutky dřívějších králů.
Když tedy nepronášejí nic, co není v souladu s vzory obřadnosti, a nekonají
nic, co není v souladu se správnými zásadami, pak se jejich ústa nikdy
nemusejí nerozhodovat, co říci, a tělo se nemusí nerozhodovat, co činit.
Pak, přestože naplňují podnebesí svými slovy, není chyb jimi způsobených,
a přestože jejich činy naplňují podnebesí, nevede to k nespokojenosti
ani zášti.
Teprve pokud jsou výše zmíněné tři věci splněny, jsou schopni uchovat
si svůj chrám předků. Tak taková je asi synovská oddanost velmožů.
V Knize písní261
se praví:
‚Dnem ani nocí neochabujíce služte panovníkovi.‘
Kapitola V. Zemani262
Podle toho, jak slouží otci, slouží i matce, laskavá péče k oběma je tatáž.Podle
toho, jak slouží otci, slouží i panovníkovi, úcta k oběma je tatáž. Matka tedy
dostává jejich laskavou péči a panovník úctu. Ten, jenž má oboje, je otec.
Slouží-li panovníkovi se synovskou oddaností, jsou loajální. Slouží-li
starším s úctou, jsou poslušní. Pouze pokud slouží svým nadřízeným, aniž
by pochybili v loajalitě a poslušnosti, jsou s to si uchovat své postavení
a provádět příslušné oběti. Tak taková je asi synovská oddanost zemanů.
V Knize písní263
se praví:
‚Ráno vstávejte, v noci choďte spát. Neurážejte své rodiče.‘
260
Vzornými slovy se myslí taková, která odpovídají obřadním předpisům.
261
Shijing III, iii, 6, odst. 4.
262
Slovem „zeman“ je zde překládán výraz shi 士, jehož význam se však v průběhu doby
měnil. Původně se jednalo o představitele nižší šlechty. Později v době Válčících států
tak byli označováni muži aristokratického původu, kteří byli často bez prostředků, měli
však vzdělání. Tím se stávali hlavními adepty na úřednické posty v novém typu centralizovaného
byrokratického státu. Xiaojing ovšem vychází z původního idealizovaného
obrazu šlechtické společnosti.
263
Shijing II, v, 2, odst. 4.
264
V originále tian zhi dao 天之道, čili stálý a pravidelný řád Nebes, zde konkrétněji střídání
ročních období.
265
V originále san cai 三才. Jedná se o souhrnný název pro tři základní složky vesmíru
– Nebesa, Země a člověka.
266
Shijing II, iv, 7, odst. 1.
267
„Učitel Yin“ 師尹 byl podle komentářů jedním ze tří zhouských nejvyšších hodnostářů.
Zastával úřad taishi 太師, čili vrchního velitele vojsk, náplní jeho práce ovšem bylo
též poučovat krále v otázkách mravnosti a spravedlivosti.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
117116
k otci není nic většího, než učinit jej rovného Nebesům. Takovým člověkem
byl vévoda z Zhou270
.
Vévoda z Zhou kdysi obětoval za hradbami Hou Jimu271
, a tak ho učinil
rovného Nebesům272
. V Síni jasu vykonal králi Wenovi273
oběť náležející
předkům274
, a tak ho učinil rovného Nejvyššímu předkovi. Každý mezi
čtyřmi moři přicházel obětovat v souladu se svou povinností275
. Jakpak by
tedy mravní síla svrchovaně moudrých mužů mohla být něco více než synovská
oddanost?!
V raném věku vzniká láska k rodičům, a jak se o ně člověk stará, den
ode dne v  něm roste úcta. Svrchovaně moudří mužové se při výchově
k uctivosti opírali o tuto úctu, při výchově k laskavé péči vycházeli z lásky
k rodičům. Výhova svrchovaně moudrých mužů nebyla přísná, byla však
účinná, jejich vláda nebyla krutá, byla však spořádaná. To, nač se spoléhali,
bylo to základní.276
Vztah mezi otcem a synem je daný od přírody a je to
princip, podle něhož se k sobě chovají panovník a poddaný.
Když rodiče člověka zplodí, je to nejskvělejší způsob, jak zajistit pokračování.
Když s námi panovník jedná jako otec, je to ta největší laskavost.
Proto o tom, kdo nemiluje své rodiče, a miluje jiné lidi, se říká, že je v rozKapitola
VIII. Synovsky oddaná vláda
Mistr řekl: „Dříve osvícení králové spravovali podnebesí prostřednictvím
synovské oddanosti následujícím způsobem:
Neodvažovali se opomíjet ani poddané malých zemí, o vévodech, markýzích,
hrabatech, vikomtech a baronech268
ani nemluvě. Proto si získali
přízeň všech zemí, a tak sloužili svým královským předkům. Ti, kdož spravovali
stát, se neodvážili urážet ani staré mládence a vdovy, o učencích ani
nemluvě. Proto si získali přízeň lidu, a tak sloužili svým předešlým panovníkům.
Ti, kdož spravovali domácnost, se neodvážili přehlížet ani poddané
a konkubíny, o manželkách a dětech ani nemluvě. Proto si získali přízeň
ostatních, a tak sloužili svým rodičům.
Pokud konali takto, pak v nich za jejich života rodiče nacházeli útěchu,
a když obětovali, duchové předků měli požitek z jejich obětí. Podnebesí
tak bylo v harmonii a míru, nevznikaly živelné pohromy a nebylo nepokojů.
Osvícení králové proto spravovali podnebesí prostřednictvím synovské
oddanosti takto.
V Knize písní269
se praví:
‚Jeho jednání je správné a ctnostné, země všech čtyř světových stran jsou
mu poslušny.‘“
Kapitola IX. Svrchovaně moudrá vláda
Zengzi řekl: „Mohu se zeptat, zda nemůže být mravní síla svrchovaně
moudrých mužů něco víc než synovská oddanost?“
Mistr řekl: „Ze všeho, co je mezi nebesy a zemí, je nejváženější člověk.
Ze všech způsobů jednání je nejvznešenější synovská oddanost. V rám-
ci synovské oddanosti není nic většího než úcta k otci. A pokud jde o úctu
268
Těchto pět termínů označuje šlechtické tituly v Číně za dynastie Zhou. Zde uvedené
protějšky čínských výrazů gong 公, hou 侯, bo 伯, zi 子 a nan 男 jsou pouhou konvencí,
založenou na tradici anglickojazyčných překladů. Skutečný obsah označení evropských
a čínských je do značné míry odlišný.
269
Shijing III, iii, 2, odst. 2.
270
Zhouský vévoda Dan (Zhou gong Dan 周公旦) byl mladším bratrem krále Wu. Po jeho
smrti byl následník trůnu, budoucí král Cheng (Cheng wang 成王), ještě nezletilý. Vévoda
Dan z Zhou za něj tedy po sedm let vládl jako regent, a když král dospěl, vládu
mu předal. Byl oslavován jako vzor ctnostného a moudrého vládce, pro Konfucia byl
příkladným panovníkem.
271
Hou Ji neboli „pan Proso“ 后稷 byl mytickým zakladatelem rodu Zhou, jenž byl počat,
když jeho matka Jiang Yuan 姜元 vstoupila do obřího otisku nohy v zemi.
272
Výraz pei tian 配天 se překládá jako „být naroveň Nebesům“. Jedná se tu o oběť Nebesům,
kterou má zprostředkovat duch zemřelého předka, v tomto případě zakladatele
rodu. Měla tím být překlenuta příliš velká vzdálenost mezi postavením pouhého smrtelníka,
ač krále, a nejvyšší entitou Nebesy. Zároveň byl zprostředkující duch zemřelého
postaven na jejich úroveň. To samé platí pro následující větu, Nebesa a Nejvyšší předek
byla v zhouské době v podstatě synonyma.
273
Král Wen (Wen wang 文王) byl prohlášen za prvního krále dynastie Zhou svým synem
králem Wu 武, který porazil vládce předešlé dynastie Shang 商. Se svým synem byli
v pozdější době oslavováni jako nanejvýš ctnostní a moudří panovníci.
274
Oběť vykonávaná v chrámu předků.
275
Tj.jednotlivíšlechticipřicházelik zhouskémudvoruobětovatv královskémchrámupředků.
276
Čili synovská oddanost.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
119118
ří, bude proti němu pozvednuta zbraň. Pokud se těchto tří věcí nezbaví, pak
i kdyby denně hostil rodiče třemi druhy masa279
, přece bude v rozporu se
synovskou oddaností.“
Kapitola XI. Pět trestů
Mistr řekl: „Na tři tisíce přestupků spadá pod pět druhů trestů280
, avšak není
většího provinění, než chovat se v rozporu se synovskou oddaností. Ten,
kdo činí nátlak na panovníka, zjevně neuznává žádné nadřízené. Ten, kdo
haní svrchovaně moudré muže, zjevně neuznává žádné zákony. Ten, kdo
haní synovskou oddanost, neuznává rodiče. To je cesta velkého rozvratu.“
Kapitola XII. Rozvedení k základnímu pravidlu
Mistr řekl: „Na výchovu lidu k vřelosti a lásce je nelepší synovská oddanost.
Na výchovu lidu k slušnému chování a poslušnosti je nejlepší poslušnost
staršímu bratrovi. Chceme-li měnit způsoby a zvyky, nejlepší je hudba.281
Na zajištění pokoje pro vládce a k spravování lidu jsou nejlepší obřady.
Obřady jsou úcta, a toť vše! Projevujeme-li otci úctu, jsou potěšeni synové.
Projevujeme-li úctu nejstaršímu bratrovi, jsou potěšeni mladší bratrové.
Projevujeme-li úctu panovníkovi, jsou potěšeni ministři. Projevujeme
úctu k jedinému člověku a zástupy lidí jsou potěšeny. Těch, jimž projevujeme
úctu, je málo, leč je mnoho těch, kteří jsou tím potěšeni. To se nazývá
základní pravidlo.“
Kapitola XIII. Rozvedení k dokonalé ctnosti
Mistr řekl: „Když ušlechtilý muž provádí výchovu k synovské oddanosti,
nedělá to tak, že by chodil do každé rodiny a každý den dotyčné navštěvoval.
Provádí výchovu k synovské oddanosti, a tím projevuje úctu k těm
poru s ctností. O tom, kdo není uctivý ke svým rodičům, a je uctivý k jiným
lidem, se říká, že je v rozporu s pravidly obřadnosti.
Je-li panovník v rozporu s tím, co hlásá277
, nemá lid žádného vzoru pro
své jednání. Nikdo se pak neupíná k dobru, nýbrž všichni lnou ke špatným
mravům. I kdyby bylo takto možno dosáhnout svého, ušlechtilý muž
si toho necení.
Ušlechtilý muž je jiný. Promlouvá-li, zvažuje, zda jsou to slova, která
je přípustné vypustit z úst. Jedná-li, zvažuje, zda je možno se z jeho skutků
radovat. Jeho mravní sílu a spravedlnost je úctyhodná, způsob, jakým vyřizuje
státní záležitosti, je možno mít za vzor. Jeho vzhled a chování jsou elegantní,
jeho účast či neúčast ve vládě se řídí pevnými pravidly. Tak se chová
ke svému lidu. Proto k němu jeho lid cítí úctu a miluje jej, bere jej za
svůj vzor a napodobuje. Proto je s to být úspěšný ve své mravní výchově
a provádět patřičnou politiku.
V Knize písní278
se praví:
‚Jak ctnostný muž je panovník! Na jeho chování není žádný kaz.‘“
Kapitola X. Základy synovsky oddaného jednání
Mistr řekl:
„Oddaný syn slouží rodičům následujícím způsobem:
Když jsou doma, projevuje patřičnou úctu, když se o ně stará, projevuje
patřičnou radost. Když jsou nemocní, projevuje patřičnou starost, když
je pohřbívá, projevuje patřičný smutek, a když jim obětuje, projevuje patřičnou
důstojnost. Teprve je-li těchto pět věcí splněno, může dobře sloužit
rodičům.
Ten, kdo dobře slouží svým rodičům, není v nadřízeném postavení pyšný,
v podřízeném postavení se nebouří a v postavení rovnocenném nesoupeří.
Zastává-li někdo nadřízené postavení a je pyšný, zahyne. Je-li podřízeným
a bouří se, bude potrestán. Je-li v rovnocenném postavení a soupe-
277
V čínském textu se říká yi shun ze ni 以順則逆, což znamená doslova „užívají [konceptu]
poslušnosti, avšak jsou [s ním] v rozporu“.
278
Shijing I, xiv, 3, odst. 3.
279
Tři druhy obětní masa – buvol, ovce a prase.
280
Mezi pět základní tělesných trestů ve staré Číně patří: cejchování mo 墨, uříznutí nosu
yi 劓, uříznutí nohy yue 刖, kastrace gong 宮 a trest smrti da pi 大辟.
281
Tj staré obřadní hudby podle všech předpisů.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
121120
ré jméno. Pokud měl otec syny, kteří jej upozorňovali na chyby, nedopouštěl
se nenáležitého jednání. Jedná-li se o nespravedlnost, musí syn upozorňovat
na chyby otce a ministr upozorňovat na chyby panovníka.
Jedná-li se tedy o nespravedlnost, kritizuje ji. Jakpak by mohlo být synovskou
oddaností to, když následuje rozkazů otce?!“
Kapitola XVI. Podněty a odezvy
Mistr řekl: „V minulosti sloužili osvícení králové svým otcům synovsky
oddaně, a proto sloužili Nebesům osvíceně283
. Sloužili synovsky oddaně
matce, a proto sloužili Zemi zasvěceně.284
Ve vztahu starších a mladších byl
řád, a proto byl vztah nadřízených a podřízených uspořádán. Když bylo Nebesům
a Zemi slouženo zasvěceně a bystře, božstva se projevila.
Proto i Syn Nebes má vždy někoho, komu projevuje úctu – tím se myslí
příbuzní starší generace.285
Zajisté má někoho, koho považuje za přednějšího
– tím se myslí příbuzní z téhož pokolení, kteří jsou starší než on.286
V chrámu předků projevuje úctu a neopomíjí rodiče. Pěstuje svou osobnost
a dává pozor na své jednání, neboť se obává, aby nepohanil své předky.
Projevuje-li v chrámu předků úctu, božstva se zjeví. Dokonalost synovské
oddanosti a bratrské poslušnosti si nachází cestu k duchům,287
září všude
mezi čtyřmi moři a není místa, kam by nepronikla.
V Knize písní288
se praví:
‚Ze západu na východ, z jihu na sever,
není nikdo, kdo by se nepodvolil.‘“
z podnebesí, kteří jsou otci. Provádí výchovu k poslušnosti ke starším bratrům,
a tím projevuje úctu těm z podnebesí, kteří jsou starší bratři. Provádí
výchovu k patřičnému vztahu poddaného k nadřízenému, a tím projevuje
úctu k těm z podnebesí, kteří jsou vládci.
V Knize písní282
se praví:
‚Jak je panovník dobrý a uctivý, je „otcem i matkou“ lidu!‘
Kdo jiný než někdo dokonale ctnostný by byl schopen být v takovém souladu
s lidem?!“
Kapitola XIV. Rozvedení k šíření slávy
Mistr řekl: „Ušlechtilý muž slouží rodičům synovsky oddaně, a tuto oddanost
tak lze přenést na vztah k panovníkovi. Slouží nejstaršímu bratrovi
podle zásad chování k nejstaršímu bratrovi, a tuto poslušnost tak lze přenést
na vztah ke všem starším. Když přebývá doma, chová se podle pravidel,
a tuto spořádanost tak lze přenést na vztah vůči úředníkům. Tímto se dovršuje
správné chování v domácnosti a zajišťuje sláva na budoucí pokolení.“
Kapitola XV. Kritika
Zengzi řekl: „Vaše pokyny týkající se laskavé péče, úcty, upokojení rodičů
či dosažení slávy jsem si již vyslechl. Smím se nyní zeptat, zda lze označit
za synovskou oddanost to, když syn následuje rozkazů otce?“
Mistr řekl: „Co je to za řeči! Co je to za řeči! Dříve pokud měl Syn Nebes
sedm ministrů, kteří ho upozorňovali na chyby, nepřišel o své podnebesí,
ani když postrádal správné způsoby. Pokud měla lenní knížata pět ministrů,
kteří je upozorňovali na chyby, neztratila své země, ani když postrádala
správné způsoby. Pokud měli velmoži tři ministry, kteří je upozorňovali
na chyby, neztratili své klany, ani když postrádali správné způsoby. Pokud
měli učenci přátele, kteří je upozorňovali na chyby, sami neztratili dob-
282
Shijing III, ii, 7, odst. 1.
283
Otec představuje princip yang 陽 stejně jako Nebesa, proto lze na základě analogie přenést
vhodné chování k otci na poučenou službu Nebesům, tedy na oběti.
284
Matka představuje princip yin 陰 stejně jako Země, proto lze na základě analogie přenést
vhodné chování k matce na poučenou službu Zemi, tedy na oběti.
285
Čínský text zde má slovo fu 父 ‚otec‘, překlad se řídí čínskými komentáři, které jeho
význam rozšiřují.
286
Čínský text zde má slovo xiong 兄 ‚starší bratr‘, obdobně jako v předchozí větě.
287
Je-li někdo dokonale synovsky oddaný, božstva to vezmou na vědomí, a následně ho
obdaří svou přízní.
288
Shijing III, i, 10, odst. 6.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
123122
(10) Kronika dynastie Han: státní kulty
v době císaře Chenga 
P ř e l o ž i l J a k u b H r u b ý
Pasáž z Kroniky dynastie Han (Hanshu 漢書)291
, kterou uvádíme v této kapitole
antologie, je svědectvím o debatách o státním kultu a proměnách státního kultu
v době vlády hanského císaře Chenga (32 – 7 př. n. l.) Debata, která začala
v roce 31 př. n. l. krátce po nástupu nového císaře na trůn, představuje významný
mezník v pojetí funkce státu pokud jde o komunikaci s božstvy a duchy. Jak
vysvítá ze samotného textu, bylo úkolem císaře nebo příslušných součástí státního
aparátu starat se o náležité obětování všem významným božstvům na území
říše. Otázkou, která je v debatách zachycených v přeložené pasáži řešena, je
jak obětovat náležitě a která božstva jsou skutečně významná.
Zachycené debaty reformy státního kultu ukazují střet mezi dvěma výrazně
odlišnými pojetími státního kultu. Na jedné straně stojí vzdělanci-tradicionalisté,
kteří se opírají o texty kanonických knih a usilují o to,
přetvořit státní kult zcela dle modelů obsažených v těchto textech. Součástí
tohoto přístupu je rovněž úsilí podřídit místo obětí božstvům univerzálnímu
řádu, jehož souřadnice tvoří hlavní město, světové strany a abstraktní
klasifikační systém (yin a yang, pět fází). Božstva sestoupí za císařem
do hlavního města, není žádoucí, aby za nimi císař cestoval. Druhý,
ve skutečnosti zjevně tradičnější, přístup se staví k nejrůznějším božstvům
a duchům jako k autonomním silám, se kterými je třeba v plném
slova smyslu komunikovat. Má tendenci zmnožovat počet oficiálně uctívaných
sil a jeho součástí je názor, že božstvům je třeba obětovat tam, kde
se sama zjevují – proto za nimi císař cestuje. Iniciativa je v tomto systému
zjevně na straně božstev – ta se sama od sebe zjevují a lidé na to reagují,
snaží se získat jejich přízeň.
Kapitola XVII. Služba panovníkovi
Mistr řekl: „Ušlechtilý muž slouží nadřízenému následujícím způsobem:
Když je v politice, snaží se mu projevit veškerou svou oddanost. Když
se od politiky vzdálí, snaží se napravovat jeho chyby. Následuje jeho dobré
stránky a napravuje jeho stránky špatné. Tím způsobem mohou nadřízení
a podřízení dosáhnout vřelých vztahů.
V Knize písní289
se praví:
‚Mám ve svém srdci lásku, proč bych to neřekl?!
Uchovám ji tam a nikdy nezapomenu.’“
Kapitola XVIII. Pohřbívání rodičů
Mistr řekl: „Když oddaný syn pohřbívá své rodiče, při oplakávání nelká
protáhle, při obřadech nedbá na hezký vzhled a jeho mluva není zdobná.
Oblékne-li se do pěkného, cítí se nesvůj. Slyší-li hudbu, neraduje se. Jí-li
dobré jídlo, nechutná mu. Toto je opravdový zármutek.
Po třech dnech jí, a vychovává tak lid k tomu, aby kvůli mrtvým nepoškozoval
živé, aby obřadní sebezraňování nevedlo k záhubě života. Taková
je vláda svrchovaně moudrého muže.
Lhůta jeho obřadního smutku nepřekročí tři roky – tak ukazuje ostatním
lidem, že smutek má svůj konec. Nechá pro rodiče zhotovit vnější a vnitřní
rakve a pohřební roucho a nechá je uložit do rakve. Rozloží pro ně obřadní
nádoby fu a gui290
a truchlí za ně. Bije se do prsou, dupe, naříká a pláče,
zarmouceně je doprovodí na poslední cestě. Nechá z puklin na kostech vyvěštit
příhodné místo pohřbu, a pak je uloží do hrobu. Nechá pro ně postavit
chrám předků a hostí je coby duchy zemřelých. Obětuje jim podle ročních
období a v náležitý čas na ně vzpomíná.
Službou v jejich životě je láska a úcta, službou v jejich smrti je zármutek.
Tak je podstata lidu cele uskutečněna, náležitosti života a smrti jsou
plně zabezpečeny a služba oddaného syna rodičům je završena.“
289
Shijing II, viii, 4, odst. 4.
290
Obě nádoby jsou podobného typu, jsou určeny na jídlo. Nádoba fu 簠 je hranatá, nádoba
gui 簋 okrouhlá. Do nádob se vložily vhodné poživatiny a byly postaveny před rakev.
Dokud tělo nebylo pohřbeno, duch zemřelého přebýval nad nádobami a živil se z nich.
291
Hanshu 25B.1253-1263. Text je přeložen z čínského originálu v elektronické databázi
Academia Sinica (Han ji dianzi wenxian 漢籍電子文獻) – http://hanji.sinica.edu.
tw/index.html?
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
125124
Když prve císař Cheng293
zdědil trůn, první ministr Kuang Heng294
a císařský
cenzor Zhang Tan295
podali memorandum trůnu, v němž se pravilo: „Ze
záležitostí králů a císařů není nic většího než přijetí řádu Nebes. A ve věci
přijetí řádu Nebes není nic závažnějšího než oběti přinášené na předměstských
oltářích.296
A proto se svrchovaně moudří králové cele vkládali do
této věci a upírali svou mysl k ustavení jejich řádu. Obětovat Nebesům na
jižním předměstském oltáři, to je patřičné pro přistupování k yangu. Zakopávat
oběti zemi na severním předměstském oltáři, to se podobá přibližování
k yinu. Vztah Nebes a jejich syna se má tak, že tam, kde sobě Syn Nebes
učiní hlavní město, tam [jeden] předkládá a [druhý] přijímá obětiny. V minulosti
když císař Xiaowu297
sídlil v paláci Ganquan, [a] vyhradil [tak] YuZajímavý
je průběh debaty. Císař nejprve vyhověl učencům prvního
směru, nechal se přesvědčit argumentací postavenou na uvádění precedentů
z kanonických knih a rozkázal přenést klíčové oběti ze vzdálených míst
na předměstí hlavního města. Rovněž svolil k drastickému omezení oficiálně
uctívaných sil a jejich svatyní. Zvrat následně přišel s vlivem císařovny
matky, která byla přesvědčena, že očekávaný následník trůnu se ne a ne
narodit kvůli zlobě uražených božstev. Následně byl proveden částečný návrat
k tradičnímu modelu – zrušené kulty byly obnoveny a oběti přinášeny
na původních místech. Klíčové zde je, že v tomto zvratu hraje jen minimální
roli odkaz na modelová jednání dávných králů. Hlavním motivačním faktorem
je zjevně prostě strach z božstev a duchů.
Celý spor se ještě několikrát opakoval. Definitivně byl vyřešen ve prospěch
názoru vzdělanců prvního tábora za vlády Wang Manga (pokus
o uzurpaci vlády a založení nové dynastie v letech 9 – 23 n. l.) a stal se trvalým
modelem pro organizaci státního kultu292
(tiantan 天壇, „oltář Nebes“,
místo, kde mingští a qingští císařové obětovali Nebesům, se dodnes nachází
v jižní části čínského hlavního města (v tomto případě Pekingu), tedy přesně
tam, kam ho chtěli přesunout i Kuang Heng a Zhang Tan, kteří podali
s tímto záměrem v roce 31 př. n. l. memorandum k trůnu).
Důležité je si povšimnout, že tento spor se samozřejmě nevynořil až za
dynastie Han. Spor mezi představou o božstvech jako autonomních silách,
se kterými je však možná kultická komunikace, a představou o podřízení
božstev nějakému obecnému racionálnímu rámci se objevuje v celém čínském
starověku a prolíná i touto antologií.
Předkládaná ukázka z Kroniky dynastie Han je zároveň i velmi barvitou
ilustrací ohromného rozsahu a různorodosti nejrůznějších kultů, které
byly rituálně ošetřovány státem, a významu, který oběti božstvům v tradiční
Číně měly.
292
Podrobněji k tomuto tématu viz Puett 2002, 307-313.
293
Vlastním jménem Liou Ao 劉驁, syn císaře Jüana, vládl v letech 33-7 př. n. l. a je znám
pod svým posmrtným jménem jako císař Cheng 成帝.
294
Kuang Heng 匡衡, zdvořilostním jménem Zhigui 稚圭, byl jmenován prvním ministrem
[či kancléřem chengxiang 丞相] již za vlády císaře Yuana roku 36 př. n. l. a tento
úřad zastával až do roku 30/29 př. n. l.
295
Zhang Tan 張譚 sloužil v postavení císařského cenzora yushi dafu 御史大夫 v letech
33-30 př. n. l.. Uvedená událost se tedy vztahuje právě k roku 33 př. n. l., kdy císař
Cheng nastoupil svou vládu.
296
Oběti na předměstských oltářích jiaosi 郊祀 nebo někdy jen jiao 郊. Jednalo se o základní
oběti přinášené pravidelně Nebesům a Zemi už odnepaměti. Podle tradice konal
tyto oběti Syn Nebes osobně jednou ročně na zvláštních oltářích či obřadištích. Pojem
jiao původně zahrnoval daleko rozlehlejší území, než se čtenáři vybaví v souvislosti
s předměstím. Jednalo se o území v širším či užším okolí sídelního města panovníka,
ať již krále či jednoho z lenních knížat. Podle celkové rozlohy státu kolísalo i vymezení
tohoto jiao. Slovník Shuowen jiezi 說文解字 vysvětluje pojem takto: „Jiao, to je [území]
vzdálené od sídelního města [do] sta mil! To platí, mluvíme-li o královské doméně
zvící tisíce mil. Jedná-li se o stát [o rozloze] sta mil, pak jiao označuje [území] deseti
mil [od města]. A tak jsou jiao bližší a vzdálenější, lišíce se podle [rozlohy] státu.“
Z kontextu memoranda vyplývá, že zhouští králové a hanští císaři také skutečně přinášeli
oběti na místech od hlavního města někdy i značně vzdálených. S přenesením rituálních
míst do bezprostřední blízkosti hanského hlavního města Chang‘anu však jiao
nabývá významu předměstí či oblast před branami města.
Co se samotných obětních obřadů týče, oddíl Zhou guan (Zhouské úřady) Knihy dokumentů
k tomu říká: „Když dorazí zimní dny, obětuje se nebesům na jižním předměstském
oltáři, vychází se tak v ústrety příchodu dlouhých dní. Když dorazí letní dny, přináší
se oběti božstvu země. V obou případech se užívá hudby a tance.“
297
Vlastním jménem Liu Che 劉徹, syn císaře Jinga, vládl v letech 141-87 př. n. l. Je znám
pod posmrtným jménem císař Wu 武帝, či jako v tomto případě Xiaowu 孝武帝. Šlo
o jednoho z nejvýznamnějších vládců dynastie Han.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
127126
Cheng303
přinášel oběti na předměstském oltáři ve městě Luo.304
Hledíme-li
na tyto případy, pak lze jasně vidět, že Nebesa přijímají oběti tam, kde sídlí
ten, jenž kraluje. Bylo by proto vhodné přemístit ganquanské božiště [zasvěcené]
Taiyimu i svatyni Velebné země z Hedongu305
a ustavit je v Chang‘anu,
aby se vše uvedlo do souladu se [zvyky] císařů a králů dávnověku.
Přál bych si, aby byla tato věc posouzena se všemi ministry a po náležitém
uvážení rozhodnuta.“ Memorandum bylo schváleno.
Říšský maršál a generál vozby a kavalerie Xu Jia306
spolu s dalšími
sedmi dvořany byli toho názoru, že jelikož je tomu tak již velmi dlouho,
mělo by vše zůstat při starém. Generál popravici Wang Shang,307
erudita
Shi Dan,308
rada Zhai Fangjin309
a dalších téměř padesát dvořanů bylo naopak
toho názoru, že [již] v Zápisech o obřadech se praví: „Pálit zápalnou
oběť na velkém oltáři, to značí přinášet oběti Nebesům. Pohřbívat obětiny
nyang298
[jako místo, kde] vztyčil božiště [zasvěcené] Taiyimu,299
byly oběti
[skutečně] přinášeny na jih od paláce. Nyní však císař pravidelně oblažuje
svou přítomností Chang‘an, a proto při předměstských obětech koná-li
audienci u Vznešených nebes, jde naopak na sever do oblasti krajního yinu,
a přináší-li oběť Velebné zemi, ubírá se naopak na východ do oblasti malého
yangu. Provedení obřadů se tak liší od řádu dávných dob. A k tomu všemu
dorazit do Yunyangu znamená ubírat se horskými údolími a úvaly, divokými
a úzkými, [dobrých] sto mil. V případě Fenyinu300
je třeba překonat
velkou řeku,301
a podstoupit nebezpečí plavby, při níž jsou lodě vystaveny
větru a vlnobití. To není nic, co by měl svrchovaně moudrý vládce podstupovat
opakovaně. Komandérie a okresy, jimiž projíždí, se starají o cesty
a poskytují zásoby a zaopatření [pro družinu císaře]. Úředníci i lid strádají,
vystaveni útrapám, a všechny úřady mají [s cestou] nejrůznější výdaje.
Vyčerpávat lid, jehož je vládce ochráncem, a putovat na místa, kde je vystaven
nebezpečí, s tím [lze] jen těžko uctívat božstva a duchy a modlit se
za štěstí a požehnání. Bojím se, že se to neslučuje se smyslem přijetí řádu
Nebes a nahlížení na lid jako své vlastní děti. Kdysi dávno zhouští králové
Wen a Wu přinášeli oběti na předměstských oltářích ve Feng a Hao302
a král
298
Yunyang 雲陽 je název okresu [xian 縣] na severozápad od Chang‘anu, kde se nacházel
jeden z císařských paláců hanských císařů, Ganquan, v němž nejčastěji pobýval právě
císař Wu.
299
Taiyi 太一, psáno též 泰一, [Nejzazší či nejvyšší jednota] je podle starých textů nejvznešenější
a nejvzácnější z nebeských božstev. Podle některých komentářů se jedná
o Polárku Beiji 北極, které se říká jak Taiyi 太一, tak Tianyi 天一. Ale podle jiných
komentářů se jedná o dvě odlišné hvězdy. Každopádně zde užívaný výraz Taizhi
泰畤 označuje konkrétní zhi, obětiště či božiště, jež císař Wu zasvětil kultu nebes
u svého paláce Ganquan 甘泉宮. Tai zde stojí za Taiyi pojímané od doby vlády císaře
Wua za hlavní božstvo Nebes a personifikovaná Nebesa. Jejich protějškem byla Velebná
země Houtu 后土.
300
Fenyin 汾陰 byl okres na severovýchod od Chang‘anu na Žluté řece na hranicích dnešních
provincií Shanxi a Shenxi. Nacházelo se zde rituální centrum uctívání země. Jednalo
se o platformu, vyvýšeninu uprostřed mokřadů s pěti oltáři. Na každém z nich se
přinášela oběť žlutého telete a dalších zvířat a všechny obětiny byly zakopávány přímo
do země. Při obřadech byl užíván obřadní šat žluté barvy odpovídající zemi.
301
Jedná se o Žlutou řeku. Fenyin ležel na levém toku Žluté řeky.
302
Feng 豐 a Hao 鄗 nebo 鎬 byla hlavní města zhouského státu předtím, než dynastie
Zhou porazila Shangy a ovládla celý tehdejší čínský svět. Feng dal postavit král Wen na
řece Feng 灃. Chao ležící o několik desítek kilometrů dále na východ založil jeho syn,
král Wu. Obě města se nacházela v dnešním Shenxi jihozápadně od Chang‘anu v těsné
blízkosti hanské metropole.
303
Ji Song 姬誦, král Cheng 成王 byl synem zakladatele zhouské dynastie, krále Wua. Měl
vládnout v letech 1042-1021 př. n. l.
304
Luo 雒, Luoyi 雒邑 (též 洛邑) či Yi Luo 邑洛 označovalo druhé hlavní město Zhouů,
jakési nové administrativní centrum vzniklé dále na východě od původních zhouských
držav poté, co Zhouové porazili dynastii Shang a expandovali na východ. Město podle
tradice založil Ji Dan, vévoda z Zhou 周公姬旦, strýc a regent krále Chenga. Jedná se
o dnešní Luoyang 洛陽 v provincii Henan.
305
Hedong 河東 byla komandérie jun 郡, územněsprávní jednotka hanské říše, v níž se nacházel
okres Fenyin se svými oltáři božstvům země.
306
Xu Jia 許嘉 byl členem rodiny spřízněné s císařským domem. Byl bratrancem císaře
Xuana (74-48 př. n. l.) a tchánem císaře Chenga. Roku 41 př. n. l. byl díky těmto příbuzenským
vazbám jmenován říšským maršálem (da sima 大司馬). Zemřel roku 28
př. n. l.
307
Wang Shang 王商, zdvořilostním jménem Ziwei 子威, nepocházel z rodiny vlivných
Wangů, příbuzných císařovny vdovy. Naopak, v mnoha rozhodnutích dvora se stavěl
proti jejich ambiciózním plánům, jež později vyvrcholily uzurpací císařského trůnu
ze strany Wang Manga 王莽. Od roku 41 př. n. l. byl generálem popravici ( youjiangjun
友將軍) a palácovým radou (guanglu dafu 光祿大夫). Roku 29 př. n. l. nahradil
Kuang Henga na postu prvního ministra a zastával jej až do roku 25 př. n. l., kdy upadl
v nemilost.
308
Shi Dan 師丹, konfuciánský učenec a dvořan. Roku 38 př. n. l. byl jmenován eruditou.
Zemřel roku 3 n.l.
309
Zhai Fangjin 翟方進, zdvořilostním jménem Ziwei 子威, dvořan a politik. Od roku 15
př. n. l. až do své smrti roku 7 př. n. l. zastával úřad prvního ministra.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
129128
tí-li tři lidé, následujeme slova dvou.“ Tím se říká, že menšina následuje
většinu. Co se názoru, že je třeba navrátit se zpět k dávnověku, týče, je-li
patřičný pro deseti tisíce lidí, pak se k němu přikloňte a následujte jej. Pokud
se však obrací zády proti správné cestě a [jeho zastánci jsou] osamocení,
pak jej odvrhněte a neuvádějte ho v život. Nyní je padesát osm těch,
kteří [o věci] uvažují. A těch padesát z nich, kteří tvrdí, že je třeba oběti
přemístit, vyniká do jednoho znalostí kanonických knih a jejich komentářů.
[Jejich názor] je zajedno s minulými pokoleními a v souladu s [potřebami]
oblastních úředníků a lidu. Avšak oněch [zbylých] osm [mužů],
aniž by ovládali vědy kanonických spisů, podrobili přezkoumání [starobylý]
řád dávnověku, ale usoudili, že je nevhodný. To je rozhodnutí, jež nelze
následovat a jen těžko by bylo lze pomocí něj stanovit, [co je] šťastné
a [co] neblahé. Ve Velké přísaze313
se praví: „Tím, že, zpytujíce minulost,
dosáhneme zásluh a úspěchů v [různých] záležitostech, bude možné [užívat
podnebesí] věčně a velebit velký zákon nebes.“314
V Knize písní se praví:
„Neříkej, že je vysoko převysoko nahoře! Stoupá a klesá s našimi činy.
Den co den dohlíží tam, kde právě jsme.“315
Což říká, že Nebesa denně dozírají
na místo, na němž se nachází ten, jenž kraluje. A dále se tam praví:
„Láskyplně k západu se otáčí, to [králi] dává příbytek.“316
Čímž se říká,
že Nebesa se usídlila na místě, jež král Wen učinil svým hlavním městem.
Bylo by [proto] vhodné ustavit jižní a severní předměstské oltáře v Chang‘anu,
a položit tak [pevný] základ pro deset tisíc [budoucích] pokolení.“
Syn Nebes se tímto memorandem [následně] řídil.
Když už bylo vše ustanoveno, Kuang Heng řekl: „Osm rohů purpurového
oltáře na obětišti Taiyimu v Ganquanu hlásá vůkol, že jsou obrazem
do země na velkém obětišti, to značí přinášet oběti Zemi.310
“ Vytýčit hranice
obětiště na jižním předměstí, to je to, čím se stanoví postavení Nebes.
Obětovat Zemi na velkém obětišti na severním předměstí, to je to, jak se
přiblížit postavení yinu. Místa přinášení obětí na předměstských oltářích se
nacházela na jih a na sever od míst, jež svrchovaně moudří vládci určili za
svá hlavní města. Kniha dokumentů praví: „Po třech dnech, v den dingsi,
obětoval dobytčata na předměstském oltáři, [šlo o] dva býčky.“ To, že vévoda
z Zhou311
přidal obětní zvířata [bylo proto, že] dával na vědomí přesunutí
[sídla] do nového města a ustavení obřadů spjatých s předměstskými
oltáři v Luo. Osvícení králové a svrchovaně moudří vládci Nebesům slouží
bystře a Zemi obezřetně. Jsou-li Nebesa a Země jasná a zřetelná, pak se
božstva projeví! Nebesa a Země mají za vládce toho, jenž kraluje, a proto
když svrchovaně moudří králové zaváděli obřady přinášení obětí Nebesům
a Zemi, [ustanovili] že se nutně musejí konat na předměstských oltářích
státu. Chang‘an je sídlem svrchovaně moudrého vládce, [místem], na
nějž Vznešená nebesa upírají svůj pohled. Svatyně v Ganquanu a Hedongu
[tak] nejsou místy, kde by božstva a duchové přijímali oběti. Bylo by vhodné
je přemístit tak, aby se přiblížily místům pravého yangu a velkého yinu.
Obrátíme se [tak] zády k dnešním obyčejům a obnovíme zvyklosti dávnověku,
budeme následovat ustanovení svrchovaně moudrých, rozhodneme
o postavení Nebes a budeme postupovat v souladu s obřady.“
Načež Kuang Heng a Zhang Tan podali [další] memorandum, v němž
se pravilo: „Vaše veličenstvo oplývá ctností svrchovaně moudrých, je rozumné
a nanejvýš chápavé. Při velikosti přijetí nebeského řádu spravuje
a dohlíží na všechny poddané, a má tak jednoho každého z nich k tomu,
aby napřel svou mysl k rozhodování o místě přinášení obětí na předměstských
oltářích. To je velkým štěstím podnebesí. Váš poddaný slyšel, že radíme-li
se o něčem s mnoha dalšími, následujeme většinu. To je pak [rozhodnutí]
v souladu s vůlí Nebes. Proto se ve Velkém plánu312
praví: “Věš-
310
Velký oltář taitan 太壇 byl kruhový oltář zasvěcený nebesům. Velké obětiště dazhe 大
折 byl obdélníkový oltář, nejspíše terasa z hlíny, zasvěcená zemi.
311
Ji Dan 姬旦, vévoda z Zhou 周公, strýc a regent zhouského krále Chenga 周成王. Viz
poznámky 10 a 11.
312
Velký plán (Hongfan 洪範) je oddíl Knihy dokumentů.
313
Velká přísaha či Velká promluva(Dashi 大誓) je oddílem Knihy dokumentů.
314
Memorandum necituje Velkou přísahu zcela přesně.V druhé části citátu chybí celá věta.
S ní by překlad zněl: „...bude možné věčně předávat své dílo dalším generacím bez konce
a velebit velký zákon nebes.“ S přihlédnutím k celkovému kontextu užití citátu i jeho
neúplnosti jsem svůj překlad poněkud upravil.
315
Verše z básně Jing zhi 敬之 z oddílů Zhouských Hymnů (Zhou song 周頌) z Knihy písní
(Shijing 詩經). Mluví se zde o Nebesích, která jsou všudypřítomná a dohlížejí na
veškerou lidské konání.
316
Verše z básně Huang i 皇矣 z oddílu Velkých ód (Daya 大雅) Knihy písní. Opět se zde
myslí Nebesa, která určují zhouskému králi obydlí na západě tím, že se odklánějí od
východu, centra poraženého státu Shang.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
131130
[Ale nyní] je purpurový oltář zdoben vyřezávanými okrasami, bohatými
vzory a pestrými barvami a při obětování se užívá nefritů a hudbu provozuje
ženský orchestr. Pro věci jako jsou kamenné oltáře, svatyně nesmrtelných,
pohřbívání [modelů] císařských ekvipáží, ryzáků dvojročků a figurín
dračích ořů nelze nalézt předobraz v dávnověku. Váš poddaný slyšel,
že co se smyslu přinášení zápalné oběti na předměstském oltáři a předkládání
obětin nebeskému božstvu321
týče, umetení [daného] místa a [prosté]
obětování jsou tou nejvyšší hodnotou. [Příchod] nebeských božstev [se
má] očekávat se zpěvem písní [v hudebním modu] dalü a tancem Oblačných
vrat,322
[zatímco příchod] božstev země je očekáván se zpěvem písní
[v tónině] dacou a tancem Salin.323
Obětním zvířetem má být tele, rohože
mají být ze suché slámy a obětní náčiní a nádobí z keramiky a tykví, vše
podle přirozenosti Nebes a Země. Cení se upřímnost a nejvýše jsou kladeny
[vnitřní] hodnoty [obětování] a [nikdo si] netroufne zkrášlovat jejich
vzory. Jelikož jsou zásluhy a laskavost božstev nebes a země natolik svrchovaně
velké, tak i kdybychom [obětní obřady] okrášlili nejjemnějším
a nejvybranějším způsobem a předložili božstvům deset tisíc věcí veškerenstva,
stejně by to nestačilo k tomu, abychom se za tyto zásluhy odvděčili.
Jen naprostá upřímnost je to, co tu platí. A proto se nejvyšší hodnoty
neokrášlují a milost Nebes je díky tomu zjevná. Bylo by proto vhodné
dále nepřikrášlovat [oběti] purpurovým oltářem, umělými ozdobami, ženským
orchestrem, modely císařských ekvipáží, ryzáky dvojročky, dračími
oři, kamennými oltáři a [dalšími věcmi] jim podobnými.“
Kuang Heng dále pravil: „Všichni ti, kdož kralují, slouží Nebesům
a Zemi svým [vlastním] řádem obřadů; není tomu tak, že by přebírali to,
co bylo ustanoveno v jiných dobách. A nyní co se týče božišť ve Fu324
osmera světových stran. Oltáře patera nebeských vládců317
jsou [uspořádány]
kolem dokola pod ním a dále jsou zde ještě oltáře ostatních božstev.
Podle Knihy dokumentů se zápalná oběť318
přinášela šesteru prapředků,319
vzhlíželo se k horám a řekám320
a [úcta byla věnována] všem božstvům.
317
Wu di 五帝 označuje patero nebeských božstev (což je původní význam slova di 帝),
která korespondují se světovými stranami (a středem). Nemusí se nutně jednat o antropomorfizované
postavy božských vládců, často se dá výraz chápat jako uctívání nadpřirozených
sil či vyšší moci. Postupně však byla každá z těchto sil di ztotožněna s konkrétní
postavou čínské mytologie. Pozdější prameny pak zcela jasně hovoří o pateru
nebeských vládců či císařů, jejichž identita však nemusí být jednoznačně daná a liší se
pramen od pramene: Zelený či modrý di (qingdi 青帝) Ling Weiyang 灵威仰, Rudý di
(chidi 赤帝) Chi Biaonu 赤熛怒 (velmi často se však za Rudého císaře považuje mytický
prapředek Číňanů Yandi 炎帝 jako božstvo jihu spjaté s rudou barvou, anebo dokonce
bůh ohně Zhu Rong 祝融), Bílý di (baidi 白帝] Bai Zhaoju 白招矩), Černý di (heidi
黑帝) Ye Guangji 叶光紀 a Žlutý di (huangdi 黃帝) Han Shuniou 含樞紐 (opět je však
ztotožňován se Žlutým císařem Huangdi 黃帝, vladařem čínského mýtického dávnověku).
Podle jiných pramenů se božstva jmenovala následovně: Zelený (tady ovšem jako
cangdi 蒼帝) Lingfu 靈符, Rudý Wenzu 文祖, Bílý Xianji 顯紀, Černý Xuanju 玄矩
a Žlutý Shendou 神斗. Pětice sil či císařů byla v době Han považována za jakési pomocníky
hlavního nebeského božstva Taiyi (či starobylejšího Shangdi 上帝) a tomu
odpovídalo i rozložení oltářů na kultovním místě kolem hlavního kulatého oltáře nebes.
Každý oltář ležel na odpovídající světové straně s tím, že oltáři Žlutého di, jemuž
příslušela vláda nad středem, byl vyhrazen jihozápad.
318
Zápalná oběť yin 禋 – jednalo se vlastně o oběť kouřovou. Skrze kouř měly obětiny stoupat
k nebesům. Byla to tedy oběť vyhrazená nebeským božstvům. Ve spojitosti se zemí a božstvy
země se obětiny zahrabávaly či pohřbívaly do země, k čemuž odkazuje i název této oběti,
yimai 瘞薶, etymologicky spjatý se slovem mai 埋, které znamená zahrabat či pohřbít.
319
Šestero prapředků liu zong 六宗 je souhrnný termín označující skupinu božstev či uctívaných
sil. Názory, co je obsahem tohoto termínu, se však dosti liší. Podle hanského
učence Liu Xina 劉歆 se jedná o jakési živly: vodu, oheň, hrom, vítr, hory a mokřady.
Podle jiných jde o Nebesa, Zemi a čtvero světových stran či Nebesa, Zemi a čtvero ročních
dob. Jia Kui 賈逵 mluví o třech nebeských předcích (tianzong 天宗): slunci, měsíci
a hvězdách, a třech pozemských předcích [dizong 地宗]: Žluté řece, moři a hoře
Taishan 泰山 (též Tai 岱). Konečně Zheng Xuan 鄭玄 označuje za šestero prapředků
hvězdy a nebeská tělesa, hvězdná božstva Sizhong 司中a Siming 司命 (šlo o čtvrtou
a pátou hvězdu souhvězdí literatury Wenchang 文昌), Větrného maršála (Fengshi 風師)
a Dešťového maršála (Yushi 雨師). I autoři pozdějších dob přišli s vlastním vysvětlením,
avšak pro text z chanské doby nejsou tyto nové interpretace relevantní.
320
Wang shan quan 望山川 – sloveso wang 望 zde neznamená jen vyhlížet či hledět do
daleka, ale označuje specifický druh obětí, které byly pravidelně přinášeny posvátným
horám a řekám. Nejspíše se jednalo o Patero štítů (wu yue 五嶽) a Čtvero veletoků (si
du 四瀆), tedy hory Taishan 泰山, Huashan 華山, Hengshan 衡山, Hengshan 恆山
a Songshan 嵩山 a řeky Jiang 江 (Dlouhá řeka), Huai 淮, He 河 (Žlutá řeka) a Ji 濟.
321
Zde je míněn di 帝 jako nejvyšší nebeské božstvo Shangdi, anebo patero di, nebeských
vládců či sil.
322
Oblačná vrataYunmen 雲門 je název obřadního tance. Dle tradice je jeho autorem Žlutý
císař. Jedná se o jeden z osmi zhouských rituálních tanců prováděných pravidelně
na královském dvoře.
323
Saliny či Slané jezero Xianchi 咸池 (nebo též 鹹池) je název skladby a tance, který měl
údajně složit Žlutý císař a rozpracovat bájný císař Yao 堯 a použít při obětních obřadech
božstvům země. Současně se jedná o jezero či mokřad, kde se podle pověstí koupe
slunce na své každodenní pouti z východu na západ.
324
Fu 鄜 – Lokalita v kraji Yong 雍, jenž se stal centrem státu Qin 秦. Jde o oblast kolem
několika qinských hlavních měst na řekách Wei 渭 a Qian 汧 v dnešní provincii Shenxi.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
133132
čátku, ceremoniální řád ještě nebyl ustaven. A jelikož šlo o starobylou qinskou
svatyni,327
bylo Severní božiště328
obnoveno. Budeme-li však dnes pátrat
v minulosti, [shledáme, že v dávnověku] stanovili velké obřady Nebes
a Země a konali audience329
u Vládce na výsostech330
na předměstském
oltáři. Také nebeští vládci pěti směrů, zelený, rudý, bílý, žlutý a černý ti
všichni byli do jednoho vystaveni [na kultovním místě]. Každý z nich měl
své místo a předložené jídlo a pití a veškeré oběti byly přinášeny ve své
úplnosti. Ten, jenž kraluje, by neměl na věčné časy zachovávat to, co lenní
knížata zbrkle vytvořila, [aniž by pro to měla oporu v obřadech]. Konkrétně
Severní božiště bylo zbudováno v době, kdy ještě nebyla ustanovena
pravidla ceremoniálu. Proto není vhodné dále je [udržovat a] vylepšovat.“
Syn Nebes se tím vším řídil, a tak skrze to byly zrušeny všechny svatyně
včetně svatyně Chen Bao.331
a v Mi325
a Horního a Dolního božiště v [kraji] Yong326
, ta původně z různých
důvodů ustavila qinská knížata. Nestalo se tak způsobem, jenž by zaznamenávala
obřadní praxe. Když byl vzestup Hanů [teprve] na samém poPostupně
zde vznikala řada kultovních center spjatých s uctíváním Nebes, Země, předků
vládnoucího rodu a dalších sil, která později přejali i Hanové. Božiště ve Fu je také
známé jako Západní božiště Xizhi 西畤. V Sima Qianově 司馬遷 Shiji 史記 se dočteme:
„Když se vévoda Xiang z Qin 秦襄公 stal lenním knížetem, sídlil v západním
cípu [říše]. Jelikož měl za to, že mu vládne božstvo Shaohao 少暤 [též psáno 少昊,
byl to syn Žlutého císaře], vytvořil Západní božiště a obětoval tam Bílému císaři, přinášeje
po jednom dvojročním ryzáku s černou hřívou, jednom žlutém býčku a jednom
skopci. Později, šestnáct let nato vévoda Wen z Qin 秦文公 lovil na východě mezi [řekami]
Qian a Wei. Dal věštit o vhodnosti usídlení se v oněch místech a vyšlo mu, že by
to bylo šťastné. Vévodovi Wenovi se zdál sen, v němž žlutý had dosáhl z nebes až na
zem a jeho tlama se zastavila u nížin ve Fu 鄜. Vévoda Wen se zeptal Shi Duna 史敦
[na význam snu] a Dun mu odpověděl: „To je znamení Vládce na výsostech. Nechť
mu tam můj vládce obětuje.“ Načež bylo zbudováno božiště ve Fu, kde se přinášela
oběť trojích čistých dobytčat Bílému císaři.“ O důležitosti lokality Fu a všech kultovních
míst v Yong se hovoří i jinde v kapitole O obětech (Feng shan shu 封禪書) v Shiji:
„Sedmdesát osm let po založení božiště ve Fu, když byl na trůně vévoda De z Qin 秦德
公, věštil o usídlení v Yong. [Věštba zněla:] „[Pokud se vládce usídlí v Yong], synové
a vnuci později napojí své koně v Žluté řece,“ a tak [vévoda] učinil sobě sídlo v Yong.
Od tohoto okamžiku začal rozkvět všech svatyní v Yong. Obětovali [pravidelně] tři bílá
obětní zvířata na božišti ve Fu.“
 Bílý císař či Bílý di je vládcem západního kraje a jedná se zřejmě o staré hadí božstvo.
Proto se ve věšteckém snu zjevil v podobě velkého hada. Vévoda Xiang vládl v letech
778-766 př. n. l. a jeho syn vévoda Wen pak v letech 766-716 př. n. l.. Posledně jmenovaný
vévoda De seděl na qinském trůně mezi lety 678 a 676 př. n. l..
325
Mi 密bylo dalším z obětišť založených qinskými vládci v Yong. Podle Shiji: „Za dalších
šest (jiná verze má čtyři) let [po smrti vévody Dea z Qin] vévoda Xuan z Qin 秦宣公
postavil božiště Mi na jih od řeky Wei a obětoval zde Zelenému císaři 青帝.“
Zelený di byl božstvem východu. Též se mu říkalo jarní božstvo, jelikož východ je spjat
právě s jarem. Vévoda Xuan vládl v letech 676-664 př. n. l.
326
Horní a dolní božiště Shangxia zhi 上下畤 ve Wuyangu 吳陽 – šlo o poslední ze čtyř
božišť qinského panovnického domu v Yong. O jejich založení Shiji říká: „Více jak sto
let poté vévoda Ling z Qin 秦靈公 vybudoval Horní božiště ve Wuyangu, kde obětoval
Žlutému císaři a Dolní božiště, kde obětoval Ohnivému císaři [Yandi].“ Podle komentářů
snad dal vévoda na místě starobylého božiště Wuyang v Yong vybudovat dvě
nová kultovní místa. Stalo se tak dvě stě padesát let po založení oltářů v Mi. Vévoda
Ling vládl v letech 425-415 př. n. l.
 Žlutý císař, známý též jakoYouxiongshi 有熊氏 nebo Xuanyuanshi 軒轅氏, byl mýtický
vládce čínského dávnověku. Údajně porazil svého předchůdce Yandiho a byl lenními
knížaty zvolen za nového vládce. Rudý či Ohnivý císař Yandi je totožný s mýtickým
vládcem a kulturním demiurgem Shennongem 神農 [Božským rolníkem]. Zatímco Žlutý
di v pateru nebeských vládců byl pánem středu, Rudý di byl vladařem jižních krajů.
327
Pojem ci 祠 neznamená jen svatyně či svatostánek, ale též přinášet oběti, uctívat ve
svatyni. Na mnoha místech přeloženého textu lze proto tento termín chápat nejen jako
konkrétní svatyni daného božstva, ale též přeneseně jako kult daného božstva. Proto by
i zde mohlo být: „...šlo o starobylý qinský kult“
328
Za vlády hanského císaře Gaozua 漢高祖 (202-195 př. n. l.) ke čtyřem qinským kultovním
místům v Yong přibylo ještě páté pro posledního z patera nebeských vládců. Černý
di byl uctíván na novém, Severním božišti Beizhi 北畤.
329
Je zde použito sloveso xian 見 ve významu přijmout k audienci či jít na audienci, zde
očividně v přeneseném smyslu setkat se při obětech s božstvem či božstvy.
330
Vládce na výsostech (Shangdi 上帝) je označení nejvyššího nebeského božstva již od
doby dynastie Shang 商 (c. 1600-1046 př. n. l.).
331
Svatyně Chen Bao 陳寳祠 byla podle všeho dosti známou svatyní spjatou s kultem lokálních
božstev, jež na sebe brala podobu bažantů. Svatyně stála v Chencangu 陳倉 na západ
od hlavního města říše. V kapitole O obětech v Shiji se dočteme, že: „Devět let po založení
božiště ve Fu vévoda Wen získal cosi jako kámen a na svahu severně od Chencangu vybudoval
ohrazený okrsek, kde tomu obětoval. Toto božstvo někdy nepřišlo po celý rok, jindy
zase několikrát do roka. Přicházelo zpravidla v noci, kdy se [objevila] pulzující záře jako
u komety a z jihovýchodu přilétla do hrazení svatyně, načež se ozvalo zakokrhání, jako by
to byl kohout, a bažanti volali [i] v noci. Přinášela se mu oběť a dostalo jméno Chen Bao.“
V Záznamech o podivných věcech (Lieyizhuan 列異傳) najdeme podrobnější vysvětlení:
„Lidé z Chencangu získali podivnou věc (yiwu 異物) a [chtěli ji] dát panovníkovi. Po cestě
potkali dva mladé lidi, [chlapce a dívku] a ti jim řekli: „Tohle se jmenuje wei 媦, přebývá
pod zemí, kde pojídá mozky mrtvých,“ když tu náhle wei řeklo: „Ti dva mladí se jmenují
Chen [a] Bao. Ten, kdo získá samečka, bude králem. Ten, kdo získá samičku, bude hrabětem.“
Načež se [lidé] jali pronásledovat oba mladé [lidi], ale oni se proměnili v bažanty.
Vévoda Mu z Qin (660-621 př. n. l.) pořádal velký hon a nakonec ulovil onu samičku
a ustavil pro ni svatyni. Při obětech se objevuje záře a je slyšet hrom. Sameček dorazil do
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
135134
měl na pět svatyní, a tak ponechali [v užívání] jedinou z nich. Také zrušili
[kulty], jež ustavil [císař] Gaozu337
[a sice kulty, které pěstovaly] šaman-
ky338
z Liang,339
z Jin,340
z Qin341
a z Jing,342
[šamanky] Devaterých nebes,343
Následujícího roku přineslo jeho císařské Veličenstvo poprvé oběti
na jižním předměstském oltáři a vyhlásilo amnestii pro všechny vězně
a trestance v okrese, kde se oběti konaly, i ve všech metropolitních úřa-
dech332
odsouzené k oholení licousů.333
Toho roku Kuang Heng a Zhang
Tan opět podali memorandum trůnu: „V lénech a komandériích je celkem
šest set osmdesát tři míst, na nichž obřadníci, mágové a zmocněnci334
přinášejí
oběti, na něž vše potřebné poskytují úřady kuchyně v Chang‘anu
a okresní úřady. Z nich dvě stě osm buďto odpovídá obřadní praxi, anebo
nám chybí jasný písemný doklad. Ty lze [udržet] a přinášet na nich oběti
i nadále. Ostatních čtyři sta sedmdesát pět míst buďto obřadní praxi neodpovídá,
anebo se jedná o [kulty] zdvojené, [božstev, které svatyni již mají].
Proto prosíme o dovolení, aby byly všechny zrušeny.“ Memorandum bylo
schváleno. Z původních dvou set tří starobylých svatyní v Yong odpovídalo
obřadní praxi pouze patnáct svatyní hor, řek a souhvězdí. [Svatyně božstev]
jako Zhubu, Zhuyan a Zhuzhu335
byly všechny zrušeny. Pán z Du336
Nanyangu 南陽 a jako rudá záře dlouhá přes deset sáhů přišel a vstoupil do chencangské
svatyně.“ Komentáře dále praví, že svatyni se také říká svatyně paní Bao (Bao furen 宝
夫人). Pravidelně ji navštěvuje pán z Ye (Ye jun 叶君), přičemž Ye je místní jméno odkazující
k Nanyangu a tudíž k samečkovi tohoto božského tvora. Podle tradice tak pravidelně
docházelo ke spojení obou božstev: „V okrese Chencang je svatyně paní Bao,
co rok co dva se spojuje s pánem z Ye. Když pán z Ye přichází, nebesa zvučí hromobitím
a bažanti [hlasitě] volají. [Svatyně] je pět set mil přímo na západ od Chang‘anu.“
332
Různé úřady mohly mít svá vlastní vězení (správní úřady města, metropolitní prefektury,
ministerstvo spravedlnosti atd.)
333
Trest oholení licousů nai 耐 byl lehčí formou trestu za mírné přestupky. Předcházel trestu
oholení celé hlavy kun 髡. Šlo tedy o amnestii trestanců s nepříliš závažnými pro-
viněními.
334
Obřadníci (houshen 候神), mágové (fangshi 方士) a zmocněnci (shizhe 使者) představují
tři kategorie císařských pověřenců vysílaných pravidelně do různých provinčních
kultovních a rituálních center vykonávat předepsané obřady v zastoupení císaře či nejvyšších
státních úředníků.
335
Není to úplně jisté, ale Zhubu 諸布 označuje místo nějakého kultu v Yong. Podle slovníku
Erya 爾雅 znamená bu 布obětovat hvězdným božstvům. V případě Zhuyan 諸
嚴 bližší vysvětlení nemáme a samotní komentátoři byli bezradní, stejně jako v případě
Zhuzhu 諸逐 (některé verze udávají Zhuqiou 諸逑). Podle kapitoly O obětech jde
o některé z více jak sta chrámů (miao 廟) v Yong.
336
Svatyně pána z Du (Du zhu ci 杜主祠)(také psáno She zhu ci 社主祠). Jednalo se
o svatyně zasvěcené pánu z Du, historické osobnosti z doby Zhouů. V Du 杜 a Bo 亳 měl
celkem tři svatyně. Komentáře k Shiji vysvětlují vznik kultovních míst takto: „Vévoda
Ning z Qin 秦寧公 bojoval s králem Bo 亳. Král Po uprchl k Rongům a [jeho sídlo]
Tangshe 湯社 bylo srovnáno se zemí.“ Podle jiných byl tento pán z Du králem nezávislého
útvaru za vlády zhouského krále Huana 周桓王 (719-697 př. n. l), říkal si Tang 湯
a sídlil v Tangshe. Samotné Shiji považuje pána z Du za zhouského úředníka, královského
generála popravici. Zřejmě tu odkazuje na spis Mozi 墨子 v němž najdeme tento
záznam: „Král Xuan z Zhou (827-782 př. n. l.) zabil bezdůvodně hraběte z Du, aniž by
se provinil. Později pořádal král Xuan podzimní lov ve své oboře, když tu uviděl hraběte
z Du, jak třímá luk a vypouští šíp. Král Xuan padl k zemi, aby se kryl, a zemřel!“
Zřejmě tedy šlo o svatyně postavené k usmíření zlovolného ducha-božstva, jež se bylo
schopno mstít za svou nespravedlivou a násilnou smrt.
337
Vlastním jménem Liu Bang 劉邦, zakladatel hanské dynastie. Vládl jako její první císař
v letech 202-195 př. n. l. Je znám pod svým posmrtným jménem Vznešený předek,
Gaozu 高祖.
338
Císař Gaozu ustanovil v Chang‘anu úřad pro obětování cizhu guan 祠祝官 a také pozice
šamanek wu 巫 pověřených udržováním předepsaných obřadů různým božstvům přímo
v císařském paláci. Podle komentáře Ying Shaoa 應劭 k Shiji se šamanky jmenovaly
podle rodin, které v dávných dobách působily v této funkci: „Rodina Fan 范氏 po generace
sloužila v Jin, a tak je mezi obětníky šamanka z Jin. Mladší potomek Fan Huie 范
會 zůstal v Qin [a jeho potomci byli známi] jako rodina Liu 劉氏, odtud se vzala šamanka
z Qin. Rod Liu odešel do weiského hlavního města Daliangu 大梁 a odtud šamanka z Liang.
Později se přestěhovali do Feng 豐 a Feng podléhalo Jing 荊, odtud šamanka z Jing.“
Každá ze šamanek měla na starosti kult určitých božstev. Viz následující poznámky 47-50.
339
Šamanka z Liang či Liangská šamanka 梁巫obětovala nebesům a zemi a božstvům Tianshe
天社, Tianshui 天水, Fangzhong 房中 a Tangshang 堂上. Detaily o uctívaných
božstvech nejsou bohužel známy.
340
Jinská šamanka 晉巫 obětovala pateru di, Pánu východu (Dongjun 東君, tj. slunci),
Oblačnému pánu (Yunzhongjun 雲中君, tj mrakům), božstvům Siming 司命 (jedno
z menších božstev uctívané v paláci, jmenované již za Zhouů), Wushe 巫社, Wuci 巫
祠, Zuren 族人 a Xianchui 先炊 (Pramáti vaření). Ani zde nejsou podrobnosti zřejmé,
jak ostatně dosvědčuje fakt, že v obdobné pasáži v Dějinách Hanů (Hanshu 漢書) je
místo posledních dvou jmenovaných božstev ze Š’-ťi božstvo jediné, Zurenchui族人炊.
341
Šamanka z Qin 秦巫 obětovala pánu z Du, Wubaoovi 巫保 a božstvu Zulei 族累.
342
Šamanka z Jing 荊巫 obětovala božstvům Tangxia 堂下, Wuxian 巫先 (Významní šamani
minulosti, popřípadě přímo Prašaman, prapředek všech wu), Siming 司命 (čtvrtá
hvězda souhvězdí Wenchang 文昌) a Shi Mi 施糜 (božstvo obilné kaše).
343
Šamanka Devaterých nebes obětovala Devaterým nebesům. Devaterá nebesa Jiou
tian 九天 podle spisu Huinanzi 淮南子 jsou: „ve středu jsou Juntian 鈞天, na východě
Cangtian 蒼天, na severovýchodě Mintian 旻天, na severu Xuantian 玄天, na severozápadě
Youtian 幽天, na západě Haotian 晧天, na jihozápadě Zhutian 朱天, na jihu Yantian
炎天 a konečně na jihovýchodě Yangtian 陽天.“ Podle spisu Taixuanjing 太玄經 je
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
137136
z  Gaoshanu,353
Wuyi,354
Kamene matky Xia Qiho,355
Písky deseti tisíce
mil,356
Osmera božstev357
a Vítání roku.358
A stejně [dopadly] svatyně císaJižní
hory344
a Laizhongu,345
stejně jako svatyni Weiyang346
císaře Xiaowe-
na347
a Xioawuovy [svatyně či kulty] Po Ji Taiyiho,348
Tří jedinečných,349
Žlutého císaře, Temné ovce,350
Maxinga,351
Taiyiho352
, Horského pána
ale možná i jiná interpretace: Zhongtian 中天, Xiantian 羡天, Tutian 徒天, Fakengtian
罰更天, Cuitian 日翠天, Guotian 郭天, Xientian 咸天, Zhitian 治天 a Chengtian 成天.
344
Šamanka Jižní hory (Nanshan 南山) obětovala božstvu Nanshanu, Qinzhongovi 秦中.
Jako Qinzhong je označován druhý císař Qinů, Ershi huangdi 二世皇帝, vlastním jménem
Huhai 胡亥 (229-207 př. n. l.), jenž vládl v letech 210-207 př. n. l. Byl zavražděn
a jelikož se věřilo, že duše zemřelého násilnou smrtí může pobývat na světě a škodit,
byl potřeba ji usmířit zavedením kultu podobně jako v případě pána z Du.
345
Laizhong 萊中 a jeho kult se nepodařilo identifikovat.
346
Jednalo se o nově vybudované kultovní místo k uctívání patera nebeských vládců di,
které dal postavit císař Wen ve Weiyangu 渭陽. O jejím vzniku podává Shiji následující
svědectví: „…Xinyuan Pingovi 新垣平, člověku [původem] z Zhao, byla udělena
audience u Císařského veličenstva ohledně pozorování energie qi a [on] řekl: „Na severovýchod
od Chang‘anu se objevila božská qi, přechází paterem barev, jako kdyby
si někdo nasadil na hlavu korunu.“ Kdosi řekl: „Severovýchod je příbytkem božského
jasu (tj. slunce), zatímco západ je hrobem božského jasu. Nebesa sesílají znamení na
zem, a tak by bylo vhodné ustavit svatyni patera nebeských vládců di, abychom na tato
znamení odpověděli a [jednali ve shodě s nimi]. Načež byl vybudován chrám patera di
ve Weiyangu tak, že společně sdíleli prostor chrámu, ale každý vládce měl vlastní síň
a v čele měl každý bránu v barvě odpovídající barvě vládce. Při obětech se používaly
stejné obětiny a ceremonie jako na pateru božišť kraje Yong.“ Xinyuan Ping byl později
odměněn povýšením na velmože a darem tisíců zlatých.“ Z pohledu státní rituální
praxe se jednalo o svatyni nadbytečnou. Každý z nebeských vládců měl již své vlastní
obřadní obětiště v Yong, a proto ve Weiyangu byly obětiny přinášeny vlastně duplicitně
a tudíž z pohledu kritiků, jako byl Kuang Heng, zbytečně.
347
Vlastním jménem Liu Heng 劉恆, mladší syn císaře Gaozua, vládl v letech 180-
157 př. n. l. a je znám pod svým posmrtným jménem jako císař Wen 文帝, popřípadě
Xiaowen 孝文帝.
348
Po Ji Taiyi 薄忌泰一 vlastně opět označuje oltář nebes v Ganquanu. Po Ji je tady jméno
Miou Jiho 繆忌 z Po 亳 (též někdy psáno 薄), jenž za vlády císaře Wua kodifikoval rituální
praxi přinášení obětí Taiyimu na oltářích v Ganquanu a jeho jméno bylo posléze
spojováno s označením kultu nebeského božstva v tomto rituálním centru.
349
Tři jedineční nebo samojediní (Sanyi 三一) – označení pro Jedinečná nebesa Tianyi 天
一, Jedinečnou zemi Diyi 地一a Nejzazší jediné Taiyi 太一. Yi tu lze chápat i jako jednotu,
nedělitelnost, takže jakási Nebeská jednota, Zemská jednota a Nejzazší jednota.
350
Temná ovce Mingyang 冥羊 – název božstva a jeho kultu, o kterém bohužel není známo
nic bližšího než to, že mu byli obětováni skopci.
351
Maxing 馬行 (možné též čtení Mahang) - název božstva a jeho kultu, o kterém bohužel
není známo nic bližšího než to, že mu byli obětováni černí hřebci.
352
Ve výčtu je Taiyiho svatyně skutečně zmíněna dvakrát.
353
Horský pán z Gaoshanu (Kaoshan shanjun 皋山山君) – zřejmě se zde myslí opět božstvo
nebes Nejzazší jednota Taiyi 太一. Gaoshan byl údajně místem, kde mu vládci
dávnověku měli přinášet oběti.
354
Wuyi neboli Pán z  Wuyi (Wuyi jun 武夷君) je božstvo hor Wuyishan 武夷山u
Jian‘anu 建安. Komentář pana Gu 顧氏 k Shiji praví: „Hluboko v roklích je místo, kde
je pohřben nesmrtelný. Jde o Pána z Wuyi, o němž mluví Dějiny Hanů. V tom čase užívali
služeb yueského šamana Yongzhi 勇之, snad je právě on tím božstvem.“
355
Jedná se o kámen na prostředním posvátném štítu, Songshan嵩山, k němuž se váže legenda
o narození panovníka dosud historicky nedoložené dynastie Xia 夏, Qiho 啓,
syna velkého císaře Yu 禹. V komentáři k Dějinám Hanů se s odvoláním na Huinanzi
píše: „Qi se narodil a jeho matka se proměnila v kámen. Qi byl synem Yuovým a jeho
matka byla dcerou rodu Tushan 塗山. Když Yu krotil velkou potopu, procházel horami
Huanyuan 轘轅山 (v Henanu) a proměnil se v medvěda. Paní Tushan řekl: „Až mi budeš
chtít zanést jídlo, přijď teprve poté, co uslyšíš [zvuk] bubnu.“ Když ale Yu skákal
[z kamene] na kámen, omylem udeřil do bubnu. Paní Tushan přišla, a když viděla Yua
v podobě medvěda, vyděsila se a utekla. Dostala se až pod horu Songshan, kde se změnila
v kámen. A v ten moment dala život Qimu. Yu jí řekl: „Vrať mi mého syna!“ Načež
kámen na severní straně puknul a narodil se Qi.“
356
Písky desetitisíce mil Wanlisha 萬里沙 jsou blíže neidentifikovatelným kultovním místem
v dnešním Shandongu. V Shiji najdeme pouhou zmínku, že se císař Wu modlil k či
ve Wanlisha, když byl na inspekční cestě k Taishanu. Podle komentáře k Dějinám Hanů
šlo o jméno svatyně jistého božstva v Donglai 東萊 v Quchengu 曲城.
357
Osmero božstev (ba shen 八神) označuje božstva uctívaná ve starověkém státě Qi
齊, jejichž svatyně byly rozmístěny po celém bývalém území státu, na východě hanské
říše. Jednalo se o tato božstva: 1. Vládce nebes Tianzhu 天主 – obětovalo se mu
v Tianqi 天齊, u pramene pod horou na jižním předměstí qiského hlavního města Linzi
臨淄. 2. Vládce země Dizhu 地主 – obětovalo se mu v Liangfu 梁父 na Taishanu
泰山. 3. Vládce zbraní Bingzhu 兵主 – obětovalo se mýtickému rebelovi proti Žlutému
císaři, Zhi Youovi 蚩尤 v místech jeho údajného hrobu na západní hranici Qi. 4.
Vládce yinu Yinzhu 陰主 – obětovalo se na hoře Sanshan 三山 (snad se jedná o horu
Sanshan 参山 v Donglai 東萊). 5. Vládce yangu Yangzhu 陽主 – obětovalo se mu na
hoře Zhifu 之罘山. 6. Vládce měsíce Yuezhu 月主 – obětovalo se mu na hoře Laishan
萊山 na severu Qi u Bohaiského zálivu. 7. Vládce slunce Rizhu 日主 – obětovalo
se mu na Chengshanu 成山, hoře, jejíž výčnělek zabíhá do moře a tudíž je místem
nejdále na severovýchod na území státu Qi, které jako první vítá slunce při jeho východu.
8. Vládce čtyř ročních dob Sishizhu 四時主 – svatyni měl v Langye 琅邪, přímo
na hoře, které se říkalo Langyetai 琅邪臺. Je to místo na východě státu Qi, „tam,
kde se rok počíná.“
358
Yannian 延年 – zde ve významu vítání roku (Yingnian 迎年) - šlo o obřad modlitby za
dobrou úrodu a rok plný pokoje a hojnosti.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
139138
Následujícího roku se Kuang Heng provinil v jisté věci a byl za trest
zbaven úřadu a šlechtické hodnosti.372
Mnozí říkali, že se s [místem] přinášení
obětí nemělo hýbat. Navíc v  den, kdy bylo zrušeno Taiyiho božiště
v Ganquanu a poprvé se začalo s oběťmi na jižním předměstském
oltáři, zničil prudký vichr v Ganquanu Bambusový palác a vyvrátil přes
sto vzrostlých stromů mohutného průměru v  okrsku [bývalého] božiště.
Syn Nebes to považoval za podivné a zeptal se na to Liu Xianga.373
Ten
mu odpověděl: „Ani příslušníci jedné rodiny by nechtěli zpřetrhat oběti
[a kulty] zděděné po předcích. Což teprve starobylé obětiště, jež je božským
pokladem státu! Navíc když byla prve ustavena [kultovní místa]
v  Ganquanu a Fenyinu a patero božišť v Yong,374
vždy byla obětiště vybudována
až poté, co byla nejdř ve pozorována odezva božstev Nebes
a Země. Nešlo o pouhý momentální [popud]. V  časech císařů Wua
a Xuana byla tato tři božstva375
uctívána s náležitými obřady a úctou, a záře
božstev tak byla obzvláště zjevná. Starobylá místa [uctívání] božstev Nebes
a Země ustavená předky a pradědy vskutku ještě nebyla přemístěna. Co
se svatyně Chen Bao týče, je tomu dnes již sedm století, co ji qinský vévoda
Wen376
[založil]! Od vzestupu Hanů přicházelo [božstvo] pravidelně
pokolení co pokolení [jako] červená a žlutá záře dlouhá čtyři až pět sáhů,
která zmizela, jakmile dosáhla svatyně, a ozývalo se hlasité burácení
a všichni bažanti [hlasitě] volali. Vždy, když se božstvo objevilo v Yong,
uctil jej velký invokátor377
velkou obětí a byl vyslán ceremoniář, aby na
ře Xiaoxuana:359
Sanshan,360
Pengshan,361
Zhifu,362
Chengshan,363
Laishan,364
Čtvera ročních dob,365
Zhi Youa,366
Laogu,367
Wuchuang,368
Nesmrtelných,
Nefritové dívky,369
Jinglü,370
Žlutého císaře, Nebeského božstva a Vody Císařského
pramene.371
Více jak sedmdesát osob, ceremoniářů, mágů, zmocněnců
a jejich pomocníků a lidí, kteří očekávali povolání císařským ediktem
s léčivy a bylinami [na elixíry], bylo posláno domů.
359
Vlastním jménem Liu Bingyi 劉病已 (původně Xun 詢), vnuk císaře Wua a syn korunního
prince Liu Juho 劉據 (zemřel 91 př. n. l.). Vládl v letech 74-48 př. n. l. a je znám
pod svým posmrtným jménem jako císař Xuan 宣帝, popřípadě Xiaoxuan 孝宣帝.
360
Hora Sanshan 参山 v Donglai東萊. Císař zde dal obětovat osmi božstvům v Quchengu
曲城.
361
Kult hory Pengshan 蓬山 (či také Dashan 達山), který dal císař zřídit v Linqu 臨朐.
Uctívali zde kamenný oltář a kamenný buben (Shi she shi gu 石社石鼓).
362
Kult hory Zhifu 之罘山, místo uctívání Vládce yangu([Yangzhu 陽主), v Chui 腄.
363
Kult hory Chengshan 成山, kde bylo uctíváno slunce jako Vládce slunce (Rizhu 日主),
v Buye 不夜. Není zřejmě náhodou, že jméno lokality znamená ne-noc.
364
Kult hory Laishan 萊山 na severu Qi, kde byl uctíván Vládce měsíce (Yuezhu 月主),
v okrese Huang 黃.
365
Podle logiky se zde jedná nejspíše o svatyni Vládce čtyř ročních dob (Sishizhu 四時主)
v Langye 琅邪.
366
Zhi You 蚩尤 tu zřejmě stojí za kult Vládce zbraní (Bingzhu兵主). Zhi You byl podle
tradice poddaným buďto Ohnivého císaře Yandiho či Žlutého císaře. Každopádně jako
první ukoval zbraně a postavil se proti Žlutému císaři v mýtické bitvě u Zhuolu 涿鹿,
kde byl poražen a zabit. Je podle něj pojmenována i jedna z neblahých hvězd a kometám
se často říkalo Zhiyouův prapor (Zhiyou qi 蚩尤旗) a jejich objevení bylo považováno
za předzvěst krvavých válečných konfliktů. Císař Xuan dal tomuto božstvu přinášet
oběti v Shouliangu 壽良.
367
Laogu 勞谷 - tento kult se nepodařilo blíže identifikovat. Víme pouze, že tato svatyně
stála v Hu 鄠, okrese poblíž hlavního města.
368
Jiná textová verze má wudao 五禱 [tedy patero modliteb] a nikoli wuchuang 五床. Šlo
o horu Wuchuangshan v Hu鄠. Nic bližšího se však o tomto kultu neví.
369
I Svatyně nesmrtelných (Xianren ci 仙人祠) a Svatyně Nefritové dívky (Yunüci 玉女
祠) dal císař postavit v okrese Hu poblíž Chang‘anu.
370
Jinglu ci 径路祠 byl název svatyně původně xiongnuského božstva. V Dějinách Hanů
se dočteme: „V Yunyangu 雲陽 je svatyně božstva Jinglu. Obětuje se zde králi Xioutu
休屠王.“ Komentáře pak upřesňují, že xioutu byl vladařský titul či snad jméno jednoho
z vládců Xiongnuů 匈奴, nomádského etnika žijícího na severní hranici hanské
říše.
371
Svatyně Žlutého císaře (Huangdici 黃帝祠), Nebeského božstva (Tianshenci 天神祠)
a Vody Císařského pramene (Diyuanshuici 帝原水祠) dal císař Xuan vybudovat
v okrese Fushi 膚施 v severní komandérii Shangjun 上郡.
372
Jednalo se o přelom let 30 a 29 př. n. l. Kuang Heng byl obviněn, že vybíral dávky
z půdy, která mu nenáležela. Zemřel v nemilosti a mimo službu krátce poté.
373
Liu Xiang 劉向, zdvořilostním jménem Zizheng 子政 (79-8 př. n. l.), příslušník císařského
klanu, nicméně velmi vzdálený hlavní císařské rodové linii. Pocházel z větve
knížat z Chu 楚, jež odvozovala svůj původ od mladšího bratra císaře Gaozua. Byl
to významný konfuciánský učenec, bibliograf a odborník na záležitosti rituálu a okultna
obecně. Za vlády císaře Yuana působil jako dohlížitel nad císařským domem (zongzheng
宗正).
374
Paterem božišť v Yong (Yong wu zhi 雍五畤) se myslí starobylá rituální centra zasvěcená
pateru nebeských vládců di ve Fu, Mi, Wuyangu (Horní a Dolní božiště) a Severní
božiště. Viz poznámky 32-34, 36.
375
Myslí se tím tři kulty: Nebes, Země a patera nebeských vládců di.
376
Viz poznámka 39.
377
Úřad jakéhosi ceremoniáře či hlavního obětníka v chrámech císařských předků a jiných
pro stát důležitých svatyních, překládaný nejčastěji jako velký invokátor (taizhu 太祝).
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
141140
šeli, že když ten, jenž kraluje, koná povinnosti k Nebesům a Zemi a obcuje
s Taiyi, není zjevnějšího [projevu úcty] než přinášení obětí. Vznešený císař
Xiaowu, jsa svrchovaně moudrý a veskrze osvícený, jako první ustanovil
obětování hornímu a dolnímu, [Nebesům a Zemi], v Ganquanu vybudoval
božiště [zasvěcené] Taiyimu a ve Fenyinu ustavil [svatyni] Velebné země
a božstva Nebes a Země v nich nacházela klid. [Proto] mu bylo dáno těšit
se z trůnu [tak dlouho] a [jeho] potomstvo bylo četné a plodné. Po sobě
jdoucí pokolení ctila tento počin a štěstí [z něj] plynulo až do dnešních dnů.
A teď [ač] je náš vznešený císař lidský a synovsky oddaný a s úctou následoval
odkaz svrchovaně moudrých, aniž by se provinil jakýmkoli velkým
prohřeškem, i přesto již dlouho zůstává stále bez dědice. Zamýšlíme-li se
nad tím, v čem při výkonu svého úřadu pochybil, obáváme se, že to bylo
přemístění [obětí] na jižní a severní předměstský oltář. [Tím] se protivil
řádu předešlých císařů, změnil starobylá místa nebeských a zemských božstev
a nejednal podle vůle Nebes a Země. Tím způsobil újmu na požehnání
potomky a dědici. Zažili jsme již šedesáte jar a podzimů, ale ještě jsme
nepopatřili na císařského vnuka, a tak nám ani jíst nechutná a při spánku
nemůžeme klidně spočinout. Velmi proto truchlíme. Letopisy považují za
velké, dojde-li k vzkříšení dávnověku, a za dobré, postupujeme-li v souladu
s [předepsaným] přinášením obětí. Nechť jsou tedy obnovena božiště
[zasvěcená] Taiyimu v Ganquanu a Velebné zemi ve Fenyinu jako tomu
bylo dříve, jakož i patero božišť v Yong a svatyně Chen Bao v Chencan-
gu.“382
Syn Nebes zas jako dřív osobně vykonával obřady spojené s přinášením
obětí na předměstských oltářích a navíc byla obnovena zhruba polovina
ze zářných svatyní v Chang‘anu a Yong jakož i v komandérijích
a lenních knížectvích.
Ke konci své vlády si císař Cheng velmi obliboval duchy a božstva.
Kvůli tomu a také proto, že neměl dědice, dočkali se císařského povolání
ke dvoru všichni ti, kteří často předkládali petice trůnu, v nichž hovořili
o přinášení obětí a věštebných technikách. Oběti byly přinášeny v císařské
voze spěchal podat zprávu na místo, kde se právě nacházel císař s tím, že
šlo o blahověstné znamení. V časech vlády císaře Gaozua přišlo pětkrát,
[dále] šestadvacetkrát za vlády císaře Wena, pětasedmdesátkrát za vlády
císaře Wua, pětadvacetkrát za vlády císaře Xuana a od prvního roku éry
Chuyuan378
přišlo [božstvo] již také dvacetkrát. Jedná se o starobylou svatyni
yangové síly qi. A co se týče obřadů v chrámu předků hanského domu,
není přípustné, aby o nich svévolně rokoval [kdokoli]. Všechny [do jednoho]
byly ustanoveny vladaři, Vašimi předky společně s [jejich] moudrými
ministry. Dávnověk a dnešek mají rozdílné řády [obřadů] a [ani] v kanonických
knihách nemáme jasné doklady. A tak [v případě] těch svrchovaně
vážených a nanejvýš závažných [kultů] můžeme jen těžko pochybným
vysvětlovat řádné. Kdysi byl nejdříve přijat názor Gong Yuho379
a později
další lidé následovali jeden druhého a mnohé se otřáslo [v základech]
a zakymácelo.380
Velký komentář ke Knize proměn praví: „Toho, jenž oklame
božstva, navštíví neštěstí do tří pokolení.“ Obávám se, že se toto provinění
nezastaví jen u Gong Yuho a ostatních.“ Veličenstvo [svého činu]
v duchu litovalo.
Později, jelikož jeho Císařské veličenstvo nemělo dědice, císařovna
vdova381
vydala odpovědným úřadům edikt tohoto znění: „Vždyť jsme sly-
378
Éra Chuyuan 初元 trvala od roku 48 do roku 44 př. n. l. byl to počátek vlády Chengova
otce, císaře Yuana.
379
Gong Yu 貢禹 [127-44 př. n. l.], zdvořilostním jménem Shaoweng 少翁, konfuciánský
rádce císaře Yuana, který se snažil omezit přemrštěné výdaje dvora a napravit některé
sociální problémy spjaté s daňovým systémem zděděným z dob vlády císaře Wua.
380
Gong Yu krátce po nástupu císaře Yuana na trůn vznesl připomínky ke stávající
obřadní praxi obětování císařským předkům v chrámech předků (zongmiao 宗廟) s poukazem
na to, že se praxe dosti liší od tradicí předepsaných rituálů. Později na jeho návrh
císař zrušil chrámy předků v komandériích a lenních knížectvích, jelikož odporovaly
rituální praxi stanovené v kanonických knihách a také neúměrně zatěžovaly státní
pokladnu. Zanedlouho poté však císař ulehl nemocen a zdálo se mu o božstvu, které jej
odsoudilo za zrušení oněch chrámů. Císař dal tedy chrámy obnovit a uzdravil se. Liu
Xiang zde viní GongYuho z toho, že neuváženým zasahováním do rituální praxe přinášení
obětí císařským předkům ohrozil život panovníka a blaho státu.
381
Císařovna vdova (huangtaihou 皇太后) – zde se myslí vdova po císařiYuanovi, Wang
Zhengjun 王政君 (71 př. n. l. – 13 n.l.). Roku 51 př. n. l. porodila budoucího císaře
Chenga, později byla prohlášena císařovnou a po smrti manžela roku 33 př. n. l. získala
titul císařovny vdovy. Tato schopná žena si dlouho udržovala silné politické postavení
a vliv u dvora. Obklopila se svými příbuznými, bratry a synovci, které dala
jmenovat do důležitých vládních a dvorských úřadů, čímž vydláždila cestu k trůnu
pro svého prasynovce Wang Manga, jenž nakrátko svrhl dynastii Han.
382
Tento edikt císařovny vdovy i úpravy v něm nařízené se vztahují k roku 14 př. n. l.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
143142
a plané jako [snaha] svazovat vítr či chytat stín a nakonec toho dosáhnout
nelze. Proto si od nich osvícený král udržuje odstup a nenaslouchá jim, svrchovaně
moudrý s nimi přeruší styky a o [podobných věcech] nemluví.
Kdysi dávno chtěl zhouský dvorní astrolog Chang Hong pomocí umění
duchů a božstev zajistit úctu králi Lingovi389
a být mu ku pomoci při svolání
lenních knížat ke dvoru na audienci. Ale dům Zhouů se následně stal ještě
bezvýznamnějším a lenní knížata byla o to odbojnější. Král Huai z Chu390
měl ve velké úctě přinášení obětí a sloužil duchům a božstvům, doufaje získat
tak jejich pomoc a požehnání; donutil sice k ústupu qinskou armádou, ale
jeho zbraně byly [nakonec] rozdrceny, území okleštěno, on sám byl pohaněn
a stát se ocitl v ohrožení. Když První císař Qinů391
poprvé sjednotil podnebesí,
nalézal potěšení v cestě božstev a nesmrtelných. Vyslal Xu Fua,392
Han Zhonga393
a jim podobné s jinochy a pannami na moře, aby vyhledali
božské bytosti a nasbírali byliny nesmrtelnosti. Ale protože unikli a již nioboře
Shanglinyuan i v blízkosti chang‘anských hradeb a výdaje na ně byly
velmi vysoké. Nikdo z nich však nedosáhl vznešeného postavení a moci.
Gu Yong383
nabádal Císařské veličenstvo: „Váš poddaný slyšel, že [chceme-li]
porozumět přirozenosti Nebes a Země, nelze se nechat pomýlit božstvy
a duchy. Chceme-li poznat hnutí deseti tisíce věcí veškerenstva, nelze
se dát obloudit tím, co není z tohoto světa. Všichni ti, kteří se obracejí zády
ke správné cestě lidskosti a patřičnosti, nectí zásady patera kanonických
knih, ale hojně vynášejí podivné a tajuplné jakož i duchy a božské bytosti,
široce si považují přinášení obětí a podobných věcí, hledají odezvu v neblahých
svatyních a [dokonce] říkají, že na světě existují nesmrtelní, užívají
léky věčného života, dokáží se přesunovat na daleká místa, anebo odlehčit
své tělo a levitovat, dokáží se vznést až vysoko [k nejvyššímu bodu
nebes, kde předměty vrhají] obrácený stín,384
dokáží [zrakem] přehlédnout
Zavěšený libosad385
a plaví se k ostrovům nesmrtelných Penglai, ořou a plejí
[na poli] patera fází,386
ráno zasejí a večer sklízejí úrodu, jsou věční a bez
konce jako hory a kamení, permutují zlato, pevný led [nechají podle přání]
roztát387
a proměňují patero tělesných barev a [působí na] patero vnitřních
orgánů,388
ti všichni jsou zlotřilí lidé, kteří ohlupují zástupy. Drží se nekalých
praktik a v srdci nosí faleš a klam a tím šálí vládce světa. Naslouchá-li
jim, slova radostně plní jeho uši, a vypadá to, jako by bylo lze se s tím vším
[skutečně] setkat. Chce-li toho však dosáhnout, je [jeho snažení] marné
383
GuYong 谷永 (zemřel 9 př. n. l.), zdvořilostním jménem Ziyun 子雲, konfuciánský učenec,
který ač nikdy sám nezískal významnější úřad, svou nesmlouvavou a nebojácnou
kritikou činů císaře Chenga získal poměrně vlivné postavení ve dvorské společnosti.
384
Podle hanských představ nejvyšší bod nebeské klenby byl vysoko nad sluncem, a tudíž
zde předměty musely nutně vrhat obrácený stín.
385
Zavěšený libosad (Xuanpu 縣圃, také je možné překládat jako Předaleký libosad) je zahradou
bohů a nesmrtelných bytostí nacházející se daleko na západě na vrcholcích horstva
Kunlun 崑崙山.
386
Výraz gengjun wu te 耕耘五德 (ořou a plejí patero fází) zde popisuje do jisté míry alchymistickou
praktiku, kdy se na zvláštním poli zasvěceném pateru fází (wu xing 五行)
zaselo patero druhů obilí různých barev do různých částí pole tak, aby barva zrna odpovídala
světové straně.
387
Odkazuje k další alchymistické praktice, kdy jisté speciální pilulky měly dokázat pouhým
dotykem proměnit led kdykoli zpět na vodu.
388
A tím se snaží dosáhnout nesmrtelnosti.
389
Chang Hong 萇弘 byl dvořanem krále Linga z Zhou 周靈王 (571-545 př. n. l.). V Shiji
se praví: „Toho času Chang Hong svým uměním magie sloužil králi Lingovi z Zhou.
Z lenních knížat žádné nekonalo audience u zhouského dvora a moc Zhouů se zmenšovala.
... Spoléhaje na nadpřirozené, toužil [Chang Hong] přimět lenní knížata, aby se
dostavila. Ale lenní knížata jej neposlechla a lidé z Jin Chang Honga chytili a zabili.“
390
Král Huai z  Chu 楚懷王 (vlastním jménem Xiong Huai 熊槐) (328-299 př. n. l.).
Ve vzájemném soupeření se státem Qin nakonec podlehl, prohrál v bitvě u Danyangu
a ztratil území v části dnešního Sichuanu. Nakonec byl dokonce vylákán do Qin, kde
v zajetí zemřel.
391
Qin Shi huangdi 秦始皇帝, vlastním jménemYing Zheng 嬴政 (259-210 př. n. l.), král
Qin a pozdější sjednotitel Číny a její první císař (221-210 př. n. l.).
392
Xu Fu 徐福, mág a kouzelník, jehož První císař Qinů vyslal roku 219 př. n. l. na moře
hledat ostrovy nesmrtlených.
393
Han Zhong 韓終, mág a kouzelník, nástupce Xu Fua, kterého císař vyslal na stejnou
misi roku 215 př. n. l.
394
Ostrovy či hory nesmrtelných byly podle tradice tři. Shiji uvádí, že: „Už qiští králové
Wei 威 (356-320 př. n. l.) a Xuan 宣 (319-300 př. n. l.) a jenský král Zhao 昭 (335-279
př. n. l.) vyslali lidi na moře hledat Penglai 蓬萊, Fangzhang 方丈 a Yingzhou 瀛州.
Tyto tři hory božských bytostí leží v moři Bohai 渤海, nepříliš vzdáleny [od světa] lidí.
Pokud se nějakým nedopatřením ocitnete u nich, pak je loď stržena větrem a vzdálena
od nich. [Však] kdo by jich dosáhl, [nalezl] by tam všechny nesmrtelné i s jejich léky
věčného života. Všichni ptáci a zvířata tam jsou bílá a ze zlata a stříbra mají paláce
a brány. Pokud se k nim blížíme, vypadají z dáli jako oblaka, avšak dorazíme-li k nim,
tři hory božských bytostí najednou naopak leží pod vodou. Blížíme-li se k nim, zdvih-
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
145144
vány jedna za druhou a [jeho moc] otřásala vším mezi čtyřmi moři. Na
přelomu ér Yuanding a Yuanfeng398
si [všichni] mágové v oblastech Yan
a Qi399
mohli rozčilením oči vykoukat a nedočkavě se chytali za zápěstí [jak
čekali povolání od císařského dvora]. Ti, co [byť jen] mluvili o božstvech
a nesmrtelných, přinášení obětí a přivolávání požehnání, se počítali na desetitisíce.
Později byl však Ping spolu s ostatními, poté co vyčerpali své
umění a vládce naznal, že je klamán, pohnáni k odpovědnosti a popraveni
i s celými rodinami. V éře Chuyuan400
se jedna po druhé objevily podobné
ohavnosti jako případ nefritové víly v Tianyuanu, božského muže v Julu [či
případ] Zhang Zonga, vychovatele markýze z Laoyangu.401
Vždyť ke konci
Zhouů i Qinů dosáhla skvělost kultu třech vladařů a patera císařů svého
vrcholu a [vládci] napřeli svou mysl k rozhazování jmění, udělovali tučné
odměny v podobě hodností a platů a [uctivě] stáli v pozoru před duchy
a božskými bytostmi. A aby dosáhli svého, burcovali celé podnebesí. [Ale]
čas plynul a dny se měnily v roky, aniž by získali jediný důkaz, byť menší
chloupku z jačí oháňky, [o tom, že má jejich snažení smysl]. To stačí, abychom
si z toho dnes vzali ponaučení. Kanonické knihy praví: „Je-li předkládání
obětí na oltář spíše o okázalém vnějším zdání, obřady/zdání nedospějí
k podstatě rituálu, [jíž jsou upřímná úcta a bázeň] a tomu se říká, že je
nepřijmou.402
“ V Konfuciových Hovorech se praví: „Mistr nehovořil o tajemných
věcech a božských bytostech.“ Kdyby se jen Vaše veličenstvo drželo
dále od takovýchto věcí a nepodněcovalo ničemné osoby k tomu, aby
pošilhávali po [kariéře] u dvora.“ Císařskému veličenstvu se jeho promluva
zamlouvala.
kdy se nevrátili, podnebesí to cítilo jako velkou křivdu.394
Když [později] povstali
[k moci] Hanové, dosáhli Xinyuan Ping, Shao Weng z Qi,395
Gongsun
Qing,396
Luan Da397
a další vznešeného postavení a těšili se blízkosti
panovníkovi díky nesmrtelným, destilování zlata, přinášení obětí, službě
duchům a vysílání lidí na moře, [kde měli] najít božské bytosti a natrhat
byliny nesmrtelnosti. Odměny, jichž se jim dostalo, šly do tisíců zlaťáků.
Úcta a postavení, jimž se těšil Luan Da, šla dokonce tak daleko, že
byl oženěn s  císařskou princeznou, šlechtické hodnosti mu byly udělone
se vítr a strhne nás pryč, takže nakonec není možné jich dosáhnout. Z vládců světa
nebyl jediný, jenž by po nich netoužil. Když se stalo, že První císař Qinů sjednotil podnebesí,
dorazil k moři a mágové, kteří hovořili o [horách nesmrtelných], nešli ani spočítat.
Jelikož se První císař obával, že kdyby se vydal na moře sám, nemusel by ostrovů
dosáhnout, vyslal muže s jinochy a pannami, aby se vydali na moře a hledali je. Když
se však lodě dostaly na otevřené moře, vymlouvali se na vítr a říkali, že jich nemohli
dosáhnout a pouze je viděli zdáli.“
395
Shao Weng 少翁 (popraven 119 př. n. l.) byl mistr okultních nauk, jenž za vlády císaře
Wua dosáhl díky svému magickému umění obliby u císaře. Do císařských služeb
vstoupil roku 121 př. n. l. a k jeho nejpamětihodnějším kouskům patří vyvolání ducha
oblíbené ženy císaře Wua, paní Li (Li furen 李夫人). Když po ní císař dlouho truchlil,
nabídl Shao Weng, že mu ji ukáže a nechal pak císaře přihlížet zjevení skrze závěs. Za
odměnu byl jmenován generálem. Pod jeho vedením byl vybudován palác v Ganquanu,
kde se měl císař setkávat s božstvy a duchy. Když se mu stále nedařilo zprostředkovat
setkání císaře s duchy, chtěl svou moc posílit, a tak napsal jakoby magickou knihu
a donutil volka, aby ji spolknul. Pak řekl, že nebohé zvíře nosí v žaludku nadpozemskou
věc. Volka porazili a v žaludku skutečně našli knihu, ale císař poznal Shao Wengův
rukopis, a dal jej popravit. Zanedlouho poté však jeho smrti želel a velmi brzy našel
náhradu v dalších mistrech čar, kterým vždy naslouchal více než ochotně.
396
Gongsun Qing 公孫卿 byl dalším mistrem okultních nauk na dvoře císaře Wua. V letech
113-109 př. n. l. císaři opakovaně nabízel zprostředkování setkání s nesmrtelnými,
které prý osobně viděl. Tvrdil, že vykonáním obětí feng 封a shan 禪 si císař zajistí
vstup mezi nesmrtelné.
397
Luan Da 欒大 byl další údajný mistr tajných nauk, který roku 120 př. n. l. nahradil
u dvora císaře Wua popraveného Shao Wenga. Pocházel opět z východu, z bývalého
území Qi a Yan. Luan Da se holedbal, že dokáže proměnou vyrobit zlato a že dokáže
hrázemi spoutat tok Žluté řeky, stejně jako může obstarat elixír nesmrtelnosti a přivést
nesmrtelné. Dosáhl ze všech šarlatánů nejvyššího postavení. Kromě jiného byl jmenován
generálem a roku 113 př. n. l. markýzem z Letongu 樂通侯 a oženil se s Wuovou
dcerou princeznou z Wei 衛長公主, dcerou císařovny Wei Zifu 衛子夫a sestrou korunního
prince. Dostal s ní obrovské věno a stal se jedním z dvorských velmožů. Nicméně
ani on nedokázal císaře balamutit natrvalo. Později byl odhalen, zbaven veškerých
hodností a úřadů a popraven přetnutím v pase.
398
Éra Yuanding 元鼎 [116-111 př. n. l.] a éra Yuanfeng 元封 (110-105 př. n. l.) vlády císaře
Wu.
399
Starověké státyYan a Qi, které ležely na východním pobřeží kolem Bohaiského zálivu,
byly tradičně pokládány za centrum okultních věd a alchymistických nauk, zřejmě pro
svou blízkost s mořem, kde se údajně měly nacházet ostrovy nesmrtelných.
400
Éra Chuyuan 初元 trvala od roku 48 do roku 44 př. n. l.
401
Zhang Zong 張宗 byl mistr magických nauk (fangshi 方士) a člen družiny Jiang Rena
江仁, druhého markýze z Laoyangu 轑陽侯. Roku 40 př. n. l. byl Jiang Ren obviněn
z nekalých praktik a nedovolené komunikaci s mistrem okultních nauk Zhang Zongem
a zbaven svého šlechtického titulu.
402
Hříčka s dvojím významem yi 儀 , které může znamenat jak ceremoniál tak i vnější zdání.
Díl 1. starověk Díl 1. starověk
147146
nají] obřady, jeho spřežení opět zabloudilo. [Jindy] se vracel poté, co přinesl
oběti Velebné zemi, bylo mu překonat Žlutou řeku, když tu prudký vítr
zvedl vlny a loď se stala neovladatelnou. Dále pak byl [kraj] Yong postižen
lijákem, jenž zničil ohradní zeď paláce Pingyang. Třetího dne v den jiazi
zase blesk navštívil bránu paláce Linguang.406
[Zatímco] šťastná a blahověstná
znamení se ještě neobjevila, předzvěsti zkázy jsou všudypřítomné!
Zkoumáme-li události, které nahlásily tři komandérie, [zjistíme], že všude
povstávají [nějaká] soužení. [Oběti] nejsou [předkládány] v souladu [s vůlí
Nebes a Nebesa tudíž] oběti nepřijímají. Jak jen to mohlo zajít tak daleko!
V Knize písní se praví: „Následovat a užívat starobylá nařízení.“ Nařízení,
to jsou zákony a zásady dřívějších králů. Král Wen, maje [tato nařízení] na
paměti, obcoval při obětech s božskými bytostmi a [jeho] synové a vnuci
[se počítali] na tisíce a miliardy. Bylo by vhodné opět navrátit oběti na jižní
a severní předměstský oltář Chang‘anu, jak to již dříve rozvážili ministři
a dvorští hodnostáři.
[Když] o několik let později císař Cheng skonal, císařovna vdova vydala
edikt určený všem odpovědným úřadům, jenž zněl následovně: „Když
vznešený císař zdědil trůn, myslel na to, jak vyhovět vůli Nebes, ctil smysl
kanonických knih a určil obřady na předměstských oltářích. Podnebesí se
z toho tetelilo radostí. Ale my, zachváceni strachem, neboť císařský vnuk
se dosud nenarodil, obnovili jsme Taiyiho božiště v Ganquanu i [obětiště]
Velebné zemi ve Fenyinu v naději, že tak snad bude lze dosíci [onoho] požehnání.
Vznešený císař toho litoval a byl proti [tomuto kroku]. Nakonec
se mu milosti [stejně] nedostalo. Nechť jsou [tedy] obřady znovu přeneseny
na jižní a severní předměstský oltář Chang‘anu, jako tomu bylo dříve,
abychom vyhověli jeho přání.“407
Později se Wang Shang, markýz z  Chengdu,403
stal říšským maršálem
a generálem císařské gardy a jako takový stál po boku císaře [jako regent].
[Tehdy] Du Ye404
domlouval Wang Shangovi: „Než zabít býčka ve
východním sousedství, je lepší obětovat vařené výhonky v sousedství zá-
padním.“405
Čímž se praví, že cesta uctívání Nebes má za drahocenné, když
se upřímností hojně získá srdce lidu. Pokud však někdo jedná zvráceně, požehnání
na něj nesestoupí, ač jsou jeho oběti hojné a bohaté. Pokud [však]
někdo pěstuje ctnost, pak se mu štěstí nutně dostane v hojné míře, i kdyby
byly [jím] předložené obětiny skrovné. V dávnověku měla obřadiště svá
pevně daná místa, zápalné oběti měly pevně dané obětiny a samotné uctívání
mělo pevně dané obřady. Ačkoli byla předkládána neposkvrněná obětní
zvířata, nefrity i hedvábí, jmění [nikdy] nebyl nedostatek. Ačkoli se dávaly
do pohybu vozy, ministři i sloužící, zdroje nebyly službou přepínány.
A proto vždy, když se konaly tyto obřady, radovali se ti, co jim napomáhali,
[zatímco] lid ani nevěděl, kudy se ubírá císařská ekvipáž. Nyní se oběti
Nebesům a Zemi přinášejí na oltářích v Ganquanu a v Hedongu. V obou
[případech] došlo ke ztrátě [správného] postavení a protivení se tomu, co
by bylo vhodné pro yang a yin. Navíc patero božišť [kraje] Yong leží velmi
daleko, a tak jen co jedna pracovní povinnost [spojená s jejich uctíváním]
skončí, už [jiná] opět povstává, a přípravy obětin a všech náležitostí neustávají
ani na chvíli. Bojím se, že je možné zhruba poznat jasná znamení vznešených
Nebes. Tak předně, když bylo jeho Císařské veličenstvo v Ganquanu,
nejprve ztratilo při rychlé jízdě cestu. V předvečer měsíce, [kdy se ko-
403
Wang Shang 王商, syn Wang Jina 王禁 a tedy polobratr císařovny vdovy Wang Zhengjun.
Roku 27 př. n. l. byl jmenován markýzem z Chengdu 成都侯 a roku 15 př. n. l.
říšským maršálem (dasima 大司馬). Zemřel roku 12 př. n. l. Není totožný s výše zmiňovaným
Wang Shangem 王商. Tento jeho jmenovec byl naopak zapřísáhlým odpůrcem
rodu císařovny vdovy.
404
Du Ye 杜鄴, zdvořilostním jménem Zixia 子夏, sekretář říšského maršála Wang Shanga,
později za vlády císaře Aie 哀帝 (6-1 př. n. l.) byl dohlížitelem (cishi 刺史) nad
provincií Liangzhou.
405
Východní sousedství či východní soused je zde Tyran Zhou 商紂, poslední vládce
dynastie Shang (jako král Dixin 帝辛). Západním sousedem je tu míněn jeho protivník,
zhouský král Wen. Hlavní při obětech není bohatství obětin, ale upřímnost úmyslu
a ctnostné a morálně bezúhonné chování. Zhýralý Dixin sice obětoval býčky, ale Nebesům
byly příjemnější obětiny krále Wena, ač se jednalo pouze o vařené zelené výhonky.
406
Palác Linguang 林光宮 byl jedním z qinských královských sídel. Hanové v jeho blízkosti
vybudovali vlastní palác Ganquan. Není zcela jasné, zda se tu nejedná právě o něj.
407
Tento edikt je z roku 7 př. n. l.
TAOISTICKÉ KULTY
A BUDDHISMUS
DÍL 2.
151150
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
mezi myriádami věcí neexistuje? Proč by neměli existovat nesmrtelní, o jejichž
životech jsou psány knihy? Proč by neměly existovat metody vedoucí
k nesmrtelnosti?410
Tu se tazatel zasmál: Vše, co má začátek, musí mít i konec a vše co trvá,
nutně i pomíjí. Proto i mudrci jako byli Tři vládci, Pět císařů, Konfucius
a vévoda z Zhou, i myslitelé jako Hou Ji, Shuli Ji, Zhang Liang a Chen
Ping, i mistři diskuse jako Duanmu Zi, Yan Ying, Sui He a Li Yiqi, i hrdinové
jako Meng Ben, Xia Yu a pět služebníků krále z Shu, ti všichni zemřeli.
Pro naše ustrojení je přirozené, že musíme dospět k tomuto velkému
okamžiku.
Slyšel jsem o tom, že po mrazu nastává seschlost a úhyn, že v létě rostliny
ztrácejí zeleň, že když se naplní klasy, rostliny už nevypučí a že listy
uschnou a opadají, než dozrají plody. Nikdy jsem ale neslyšel o nikom, kdo
by si užíval myriád let života a dlouhé vyhlídky bez konce. Proto dávní lidé
při studiích nikdy neusilovali o nesmrtelnost a nikdy nemluvili o nadpřirozených
věcech.411
Podivným věcem se od počátku vyhýbali a drželi se věcí
přirozených. Želvy a jeřábi [pověstné svou dlouhověkostí] řadili do zvláštní
kategorie a na život a smrt pohlíželi jako na úsvit a soumrak.
Trápit se prací bez zisku je jako vyřezávat do ledu nebo rýt do ztrouchnivělého
dřeva, je to k ničemu. Mnohem lepší je podat císaři plán na zlepšení
současné doby a zajistit bohatství a štěstí již pro tento rok. Což není
skvělé mít černého býka, ozdobeného purpurovým a zeleným dračím motivem?
Vyměnit kočár zdobený draky za chůzi pěšky? Jíst z kotlíku obětního
masa místo orání pole? [Což není skvělé najít uplatnění ve službě stá(11)
Ge Hong: O nesmrtelných
P ř e l o ž i l J a k u b O t č e n á š e k
Předkládaný text408
je druhou kapitolou nazvanou „O nesmrtelných“ (lun
xian 論仙) Ge Hongova (asi 203 – 343 n. l.) díla Baopuzi 抱朴子. Toto dílo
má mezi texty vážícími se k taoistickým kultům výjimečné postavení proto,
že není prezentováno jako posvátný text. Je do značné míry osobní výpovědí
o dobových taoistických kultech, praktikách a představách. Přeložená
kapitola obsahuje obhajobu existence nesmrtelných a možnosti dosáhnout
nesmrtelnosti proti postoji skeptika. Dialog mezi Ge Hongem a tazatelem
umísťuje danou problematiku do kontextu oficiální (konfuciánské) vzdělanosti
– většina literárních a historických narážek, kterými text překypuje,
míří do oblasti oficiální vzdělanosti, nikoliv do specificky taoistických reálií.
Ukázka tudíž představuje Ge Honga samotného jako primárně příslušníka
vzdělanecké elity, který se však věnuje i pěstování taostických praktik
a snaží se je zprostředkovat skeptičtěji laděným příslušníkům téže společenské
vrstvy.
Tazatel: Lze dokázat, že bohové a nesmrtelní409
skutečně neumírají?
Ge Hong: Ani s dokonalým zrakem nelze spatřit vše, co má tvar, a ani s dokonalým
sluchem nelze slyšet vše, co vydává zvuk. Ani s chodidly, jaká
měli Dazhang a Shu Hai [dva velcí pomocníci Velkého Yua], nelze projít
všechna místa na světě. Ani s moudrostí Yuho [ministrů] Yiho a Qixieho by
se to, co známe, v počtu nevyrovnalo tomu, co neznáme. Je snad něco, co
408
Text je přeložen z čínského originálu v elektronické databázi Academia Sinica (Han ji
dianzi wenxian 漢籍電子文獻) – http://hanji.sinica.edu.tw/index.html? s přihlédnutím
k anglickému překladu Jamese Wara (1966).
409
Výraz xian 仙 překládám tradičně jako „nesmrtelní“ či „nesmrtelnost“, protože celý text
se zabývá hlavně možností reálné nesmrtelnosti. Tento překlad sice není v čínském písemnictví
vždy ten nejvýstižnější, leč nemáme doposud lepší. Stephen Bokenkamp odmítá
překlad „immortals“, protože ve skutečnosti nejde o dosažení nesmrtelnosti, ale
dlouhověkosti a především spojení s daem 道. Jelikož svět se pohybuje v cyklech tvoření
a návratu do původní jednoty, nikdo nemůže žít ve své pozemské podobě věčně.
Proto Bokenkamp volí překlad „transcendents“ (Bokenkamp 1997). Jamese R. Ware,
o jehož překlad se opírám, používá slova „genii, geniehood“ (Ware 1966).
410
Bu si zhi dao 不死之道. Výraz dao ponechávám buď nepřeložený, nebo překládám
jako „cesta“ či „metoda“. V každém případě je je potřeba si uvědomit, že v tomto textu
může slovo dao znamenat jak kosmický princip, tak proces, vedoucí k nesmrtelnosti
či prodloužení života a dalším zvláštním schopnostem (viz níže).
411
Narážka na Konfuciovy Hovory (Lunyu 論語) – oddíl 7.21.
153152
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
ky nejsou, a slepý řekne, že na obloze nic není. Ale co teprve když jde
o harmonii zvuků fléten a strun, nebo krásu výjevů vyšitých na rouchách?
Jak by si takoví lidé mohli vychutnat elegantní harmonie školeného ladiče
a zářivou hru barev? Pokud tedy hluší a slepí nevěří v hromobití, ani nebeská
světla, přestože jsou v jejich bezprostředním dosahu, tím méně uvěří ve
věci ještě subtilnější. Když nevědomost vypudí duchy mysli a srdce, člověk
neuvěří ani v existenci vévody z Zhou a Konfucia v minulosti. A tím méně
uvěří řečem o dau božstev a nesmrtelných.
Život a smrt, začátek a konec jsou tu sice hlavními principy, ale jsou tu
i odlišnosti a výjimky. Co jeden potvrdí, druhý vyvrátí. V myriádách proměn
se objevuje nespočet divů a zázraků. Věc je nějaká, ale její činnost je
jiná. Kořeny věci mohou být v rovnováze, ale větve se odchylují. Nelze na
vše pohlížet stejně.
Většina lidí říká, že co začíná, musí i skončit, ale obecné principy nelze
vyvozovat z toho, že smícháme všechna fakta a všem přisoudíme stejnou
váhu. Říká se, že v létě musí vše růst, a kokoška a pšenice přitom schnou.
Říká se, že v zimě musí vše vadnout, ale bambusy a cypřiše houstnou. Říká
se, že co má začátek, má i konec, ale nebesa a země jsou bez konce. Říká
se, že co žije, musí zemřít, ale želvy a jeřábi žijí věčně. Na vrcholu léta má
být horko, ale vyskytují se i chladné dny; na vrcholu zimy má být mráz, ale
nemusí chybět ani oblevy. Stovky řek se vlévají na východ, ale některé tečou
na západ. Principem země je klid, ale občas se třese a vše se bortí. Povaha
vody je čistá a chladná, avšak existují také horké prameny v Teplém
údolí; oheň z podstaty pálí, nicméně známe i studený plamen na Kopci červotočů.
Těžké věci by se měly potápět, ale v jižních mořích je hora z plovoucího
kamene [pemzy]; lehké věci by měly plovat, ale v Zangke mají potok,
ve kterém se potápí i chmýří. Všechny ty různé věci se nedají posuzovat
stejně, to je stará pravda.
Žádná z bytostí se inteligencí nevyrovná člověku. Dalo by se očekávat,
že tato stvoření vznešené podstaty si budou rovná, ale ve skutečnosti
jsou ctnostná i hloupá, zvrácená i zásadová, krásná i ošklivá, vysoká i nízká,
čistá i špinavá, cudná i chlípná, rozvážná i nedočkavá, loudavá i rychlá.
Liší se v smyslových touhách tak jako Nebe a Země nebo led a žhavé
uhlí. Proč se tedy divíte jen tomu, že nesmrtelní neumírají tak jako všichni
obyčejní lidé?
tu?] Vždy když si vzpomenu na pasáž z Knihy písní, kde se píše o rolnících
a jejich svátcích, hluboce přemýšlím nad Konfuciovým přesvědčením, že
všichni lidé zemřou.412
Nic nedělat a držet v rukou beztvarý vítr, chytat nepolapitelný stín, hledat
nedosažitelné věci a jít po cestě, která nevede nikam, vzdát se slávy
a nádhery a procházet těžkými zkouškami, opustit snadné a zaměřit se na
krajně obtížné – to připomíná onoho muže, který u morušovníku pronásledoval
pocestnou; člověk pak nevyhnutelně lituje dvojí ztráty.413
Shen Bao
a Zhang Yi se spoléhali na jednostranné jednání, ale přivodili si neštěstí jeden
zvnějšku a druhý zevnitř.414
Vždyť ani Ban Shu, ani Mo Di by nedokázali
vybrousit z kachle či kamene špičku jehly a Ou Ye by nedokázal ulít
z olova či cínu slavný meč ganjiang. Tudíž ani démoni a božstva nedokáží
uskutečnit to, co je neuskutečnitelné, a ani Nebesa a Země nemohou
dosáhnout toho, co je nedosažitelné. Kdepak by se tedy na světě vzal zázračný
lék, který by omladil starého a oživil mrtvého? Ale vy, pane, stále
chcete prodlužovat život cikády tak, aby se dožila věků, a pečujete o slávu
ranní houby, dokud nedovrší mnoho let.415
Jak absurdní! Člověk, který se
snaží něco přidat ke starým učením, se brzy ztratí a raději se k nim navrátí.
Ge Hong odpověděl: Když člověk ztratí sluch, neuslyší ani hrom; když
ztratí zrak, neuvidí ani slunce, měsíc a hvězdy. Je snad hřmot a rachot pouhý
šepot? Je snad krásná obloha matná? Hluchý přesto tvrdí, že tu zvu-
412
Narážka na Konfuciovy Hovory 12.7.
413
Narážka na dílo Liezi 8.7: “Směji se sousedovi, který [pro jistotu] doprovázel svou ženu
do domu její rodiny. Na cestě uviděl ženu sbírající listy moruše, která se mu tak líbila,
že s ní začal hovořit. Pak se podíval za sebe a viděl, že někdo nadbíhá jeho manželce.”
414
Narážka na dílo Zhuangzi 19.30: „Ve státě Lu žil jakýsi muž, říkali mu Samotář Leopard.
Bydlel pod útesy, pil čistou vodu, nedělil se s lidmi o jejich výhody, tak prožil sedmdesát
let a pořád vypadal jako dítě. Až jednou narazil na hladového tygra, ten tygr
ho zabil a sežral. A žil jednou jeden jistý Zhang Yi, který neminul jediný vchod s trošku
bohatším závěsem, aby do něj nepospíšil a nevykonal zdvořilostní návštěvu. Bylo mu
sotva čtyřicet, když onemocněl vnitřní horkostí a na ní taky umřel. Ten první, Samotář
Leopard, pěstoval své nitro a tygr nakonec sežral jeho vnějšek; ten druhý, Zhang Yi,
pečoval o vnějšek a nemoc napadla jeho vnitřek. Oba zapomněli popohánět toho opozdilce
v sobě“ (Král 2006, 247).
415
Narážka na dílo Zhuangzi 1.1 (Král 2006, 55).
155154
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
lidé takového člověka jen zřídka dokážou poznat, protože nikoho nenapadne,
že by velký charakter mohl jednat v anonymitě a že by se bohové vyskytovali
v prostém těle. Jak by si tedy mohli všimnout nesmrtelných, kteří
si libují v ještě podivnějších způsobech, považují bohatství za neštěstí,
slávu a nádheru mají za špínu, pompa a obřadnost jsou pro ně prach a prestiž
vidí jako prchavou ranní rosu? Skáčou po žhavém větru a nepopálí se
a s lehkostí cupitají po temných vlnách, tlukotem perutí víří prach a do kočárů
si zapřahají vítr, létají vzhůru přes Purpurový pól [sídlo nesmrtelných]
nebo zase dolů, aby usedli na pohoří Kunlun. Jak by se s nimi mohli setkat
lidé, ty chodící mrtvoly? I kdyby se nesmrtelní chtěli pro zábavu vypravit
mezi lidi, skryli by svou pravou podstatu a zvláštní kvality a podobali
by se obyčejným smrtelníkům. Nerozeznali by je pak ani ti, kteří by stáli
hned vedle nich nebo za nimi. Dali by se ještě rozeznat, kdyby byli všichni
jako Jiao Xian, který měl čtvercové oči, jako Qiao Shu, kterému uši rostly
z temene, jako Ma Shihuang, který jezdil na draku, nebo jako Wang Qiao,
který létal na bílém jeřábu; kdyby měli rybí šupiny či hadí tělo, nebo kdyby
byli porostlí peřím. Jelikož však takoví nejsou, ten, kdo nevidí za věci,
nemá šanci je spatřit, a ten, kdo neslyší skrze věci, nemá šanci je uslyšet.
Jelikož dnes lidé v nesmrtelné nevěří a dokonce je hloupě pomlouvají,
dokonalí (zhenren 真人) se hněvají a ještě více se ukrývají. Krom toho
podobně jako vrchnost nesnáší to, co mají rádi obyčejní lidé, tak i dokonalí
lidé považují za nízké to, čeho si smrtelníci cení. Ani velcí vzdělanci
a výjimečně talentovaní lidé si nelibují ve styku s povrchními lidmi a raději
živí svou všezaplavující energii.417
Tím méně se nesmrtelní a bohové
starají o to, aby o nich věděli „slamění psi“.418
Ani po nich nepátráme a divíme
se, že je neznáme. Na vzdálenost sta kroků nejsou schopny naše oči
vidět ostře, takže pokud se domníváme, že existuje jen to, co vidíme, a to,
co nevidíme, není, pak na světě musí být toho, co neexistuje, většina! Je
to jako říkat, že moře není hlubší, než kam naměříme špičkou prstu. Může
Tvrdíte-li, že všichni dýchající tvorové jsou pevně vymezení, co pak
řeknete na to, že bažanti se mění ve škeble, vrabec se mění v mušle, půdní
červy získávají křídla, říční žáby létají, ústřice se mění ve vážky, rostliny
xingling zase v larvy, polní myši v křepelky, hnijící tráva ve světlušky,
aligátoři v tygry a hadi se mění v draky416
– ti přece nejsou identičtí. A říkáte-li,
že lidé mají na rozdíl od ostatních věcí neměnnou povahu, osud jim
udílejí Nebesa a nemohou se proměňovat, jak mi pak vysvětlíte, že Niu Ai
se stal tygrem, stařena z Chu zase želvou, Hrbáč vrbou, dívka z Qin kamenem,
mrtvý přišel znovu k životu, muži se proměnili v ženy a naopak, Starý
Peng se dožil vysokého věku, ale synek zemřel, ještě než se narodil? Jsou-li
tu odchylky, lze vůbec určit hranici, kam sahají?
Nesmrtelní živí svá těla elixíry a prodlužují si život speciálními technikami.
Nemoci v nich nevyvstanou a choroby nevniknou do jejich těla.
I když žijí dlouho a nezemřou, jejich původní tělo se nemění. Existují-li
tu takové metody, pak na tom není nic těžkého. Lidé mělkých znalostí tíhnou
k obecným přesvědčením a lpí na tom, co se považuje za normální. Říkají,
že jelikož na světě nesmrtelné nikdy neviděli, není možné, aby vůbec
existovali. Ale co je vlastně tak zvláštního na tom, co kdy lidé viděli? Prostor
mezi Nebem a Zemí svou velikostí obsahuje vše a počet zvláštností
a záhad v něm nebere konce. Celý život máme nad hlavami Nebesa a nevíme,
co je nad nimi; celý život chodíme po Zemi, ale nikdo netuší, co je pod
ní. Naše těla jsou naše vlastní, ale nikdo neví, proč jsou naše srdce a vůle
takové, jaké jsou; délka života a náš úděl je v nás samotných, ale nikdo
neví, jak dlouho bude žít. A tím méně víme o nám vzdálených pravidlech
božstev a nesmrtelných a o tajemstvích daa a síly de 德. Není to smutné,
že při posuzování jemného a delikátního jsme odkázáni na povrchní a omezené
smysly?
Představme si, že tu je inteligentní a nadaný člověk, který dává přednost
životu v ústraní bez úřednického postu, skrývá své přednosti a tají
svou práci, vzdává se falešnosti a vymýtá touhy, udržuje svůj talent v dokonalé
čistotě jako drahokam a vyhýbá se nízkým záležitostem davu. Dnešní
416
Sekvence podivných proměn jako v této pasáži se objevují v řadě textů a jejich smyslem
je ukázat nepředvídatelnost proměn nebo prostě jen popsat zázračné a nepochopitelné
věci. Viz např. dílo Zhuangzi 18.7 (Král 2006, 241).
417
Tj. haoran zhi qi 浩然之氣, narážka na dílo Mengzi 2A.2.
418
Narážka na dílo Laozi 5: „Nebe a Země neprojevují lidskost (ren 仁), dest tisíc věcí berou
jako ‚slaměné psy‘. Ani světci (shengren 聖人) neprojevují lidskost, všechny lidi
berou jako ‚slaměné psy’“. „Slaměný pes“ – loutka používaná při obětech, po jejichž
skončení je vyhozena coby bezcenný odpad.
157156
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
toho litovali. Není tedy divu, že lidé, kteří těch dvou ani zdaleka nedosahují,
nevěří v bohy a nesmrtelné.
Liu Xiang422
byl univerzálně vzdělaný. Studoval jemné a zkoumal zázračné,
zabýval se věcmi hlubokými a vzdálenými. V myšlenkách jasně
rozlišoval mezi jsoucím a nejsoucím. V Životopisech nesmrtelných423
, které
sepsal, zmiňuje přes sedmdesát jednotlivých nesmrtelných. Kdyby se jejich
příběhy neudály, proč by si Liu Xiang něco takového vymýšlel? Věci
z dávné minulosti nelze vidět na vlastní oči – u všech se spoléháme na spisy,
kterými se předávají dál. Z Životopisů nesmrtelných je jasné, že nesmrtelní
existují, jenže knihám, které nepocházejí od Vévody z Zhou a neprošly
Konfuciovýma rukama, lidé nikdy nebudou věřit. Není to totéž jako
říci, že vše, co zapsali staří historici, se nikdy nestalo?
Běžní lidé touží po slávě a bohatství, nemohou se nabažit popularity
a výhod a domnívají se, že lidé v minulosti byli stejní jako oni. Už nevěří,
že kdysi byli lidé, kteří se vzdali císařské či královské koruny, nebo pohrdli
ministerskými tituly, lidé jako Xu Yu, Lao Lai nebo Zhuang Zhou.
Jak bychom pak mohli očekávat, že lidé budou věřit v existenci bohů a nesmrtelných,
o kterých je ještě těžší se dozvědět. Je skličující, když většina
lidí říká, že Liu Xiang nebyl mudrc a na jeho knihu nelze spoléhat. Historici
z Lu se mravní silou (de) nemohli rovnat Nebi a Zemi, ale Konfucius na
jejich základě přesto sepsal Letopisy. Sima Qian [145–86 př. n. l.] svým
jasem nepředčil Slunce ani Měsíc, ale Yang Xiong [53 př. n. l.–18 n. l.]
dokázal, že jeho záznamy jsou pravdivé. Tak proč bychom měli dílo Liu
Xianga, známého a ctnostného učence z doby Han, zavrhovat?
Lidé dnes nevěří, že nesmrtelnosti se lze učit a že život lze prodloužit,
a to jednoduše proto, že První svrchovaný císař dynastie Qin a hanský
císař Wu424
nedosáhli toho, oč usilovali, a snahy jejich Li Shaojuna a Luan
Daa425
vyšly naprázdno. Ale to je jako myslet si, že v  minulosti nebyli
géniové jako Fan Li a Yidun, jen proto, že byli i packalové jako Qian Lou
snad jepice usuzovat na věk obrovské želvy ao a ibišek odhadovat léta
obřího stromu chun?
Císař Wen z dynastie Wei419
přečetl vše, co se přečíst dalo a měl široký
přehled. Říkával, že na světě není žádná věc, se kterou by nebyl obeznámen.
Prohlásil, že neexistuje nůž na řezání nefritu, ani ohnivzdorná tkanina.
V jeho díle Diskuse o institucích [Dian lun] je to zaznamenáno. Ještě před tím
ale byly obě ty věci přineseny k císaři. Císaře to nepotěšilo a nechal tu knihu
rychle zničit. Tento příklad ukazuje, že si nemůžeme být ničím zcela jisti.
Ve svých Vysvětleních pochybností (Shi yi 釋疑) Cao Zhi420
píše: „Říkával
jsem, že techniky taoistů nejsou nic než falešné a prázdné řeči k obalamutění
prosťáčků. Ale jak jsem se mohl vyhnout pochybnostem, když jsem
viděl, jak císař Wu421
zkoušel Cao Zua a další tím, že nařídil držet je téměř
na měsíc bez jídla, a přesto se jim z tváří neztratila barva, sil jim neubylo
a ještě říkali, že by dokázali nejíst dalších padesát let? [Cao Zu] také říkal, že
s Gan Shiem nakrmili živé ryby nějakým elixírem a pak je smažili ve vroucím
tuku. Ryby, které elixír nepozřely, se usmažily a daly se jíst, ale ty, které
elixír snědly, se na pánvi celý den mrskaly, jako by byly ve vodě. Jindy zase
poprášili elixírem moruše a krmili tak bource, kteří se pak dožívali více než
deseti měsíců. Krom toho krmili kuřata a čerstvě narozená štěňata látkou,
která uchovává věk, a ta pak už víc nerostla. Také krmili bílého psa prostředkem
pro navrácení barvy a pes po stovce dnů úplně zčernal. Tak jsem pochopil,
že nemůžeme o věcech na světě vědět vše a nelze soudit jen na základě
vlastních názorů. Lituji jen toho, že se nemohu vzdát smyslových požitků
a celé srdce upřít ke studiu daa vedoucího k dlouhému životu.“
Bratři Caoové při studiu přečetli každou knihu, která existovala, a v talentu
vynikali nad celou svou generací. Přesto oba nejprve tvrdili o něčem,
že to neexistuje, a až později, když prozkoumali věci na samou podstatu,
419
Wen di 文帝, vlastním jménem Cao Pi, žil 188–226 n. l., vládl 220-226 n. l. První císař
dynastie Wei 魏 (220-265 n. l.)
420
Cao Zhi (193–232 n. l.) byl bratr Cao Piho, po založení dynastie Wei žil fakticky ve vyhnanství
a proslul především jako básník a literát.
421
Otec obou bratrů a vlastní zakladatel moci rodu Cao. Vlastním jménam Cao Cao (155 –
220 n. l.), slavný generál, později na základě literárního zpracování dějin té doby (Příběhy
Tří říší) oblíbená literární postava a literární topos (postava zdatného a statečného,
ale lstivého a krutého válečníka).
422
Slavný vzdělanec z doby dynastie Han, žil 77 – 6 př. n. l.
423
Životopisy nesmrtelných (Lie xian zhuan 列仙傳) – dílo z doby dynastie Han připisované
Liu Xiangovi.
424
První svrchovaný císař Qinů i hanský císař Wu (Wudi 武帝, vládl 140 – 87 př. n. l.) prosluli
mimo jiné svým úsilím nalézt elixír nesmrtelnosti.
425
Mágové (fangshi 方士), kteří sloužili na dvoře hanského císaře Wu.
159158
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Wu vládl nejdéle ze všech díky nepatrnému prospěchu, kterého dosáhl sebekultivací
(yangxing 養性). Ale džbány pomoci nevyváží džbery výdajů,
tak jako zavodňovací kanály nemohou odvést všechnu protékající vodu ve
Weilü a ochránit moře, aby nepřeteklo.
Metody vedoucí k nesmrtelnosti vyžadují klid a samotu, nekonání
(wuwei) a nezájem o vlastní tělo, jenže knížeti plaší duše (hun 魂) a otřásá
srdce bití do obřích zvonů a mlácení do hřmících bubnů se vším tím rachotem
a burácením. Všechna ta umění a proměny hubí jeho životní esenci
a ucpávají jeho uši. Prohání se na lehkých vozech, rybaří v hlubokých vodách
a střílí do výše na ptáky.
Metody vedoucí k nesmrtelnosti na druhé straně vyžadují lásku ke vší
havěti a neubližování ničemu, co dýchá. Kníže nechává popravovat ve velkém,
je-li stižen návalem hněvu. Jen zamává žlutou halapartnou a hned padají
sekery, na tisících mil pak leží bezvládné mrtvoly, krev se řine proudem
a na tržištích pokračují popravy bez ustání.
Metody vedoucí k nesmrtelnosti vyžadují také vyhýbání se pachu zvířecího
masa a očištění vnitřností od obilnin. Ale kníže si nechává vařit a porážet
tučné vepře a celá stáda různých zvířat. Vrší se před ním osm delikates
a sto míchaných pokrmů – smažených i vařených a kořeněných – a on
se přejídá pochoutkami.
Metody vedoucí k nesmrtelnosti vyžadují, abychom rozšířili lásku do
všech koutů světa a na ostatní pohlíželi jako na sebe samé. Naproti tomu
kníže pohlcuje slabší a útočí ze zálohy, působí chaos a šíří smrt, kolonizuje
nová území, posouvá hranice a ničí lidem oltáře půdy. Houfuje lidi, aby je
svrhl do údolí smrti a z lidí se stávají bludní duchové bez domova, obnažené
kostry hnijící v pustině. Na Pěti pahorcích umísťuje jednotky s krvavými
čepelemi, nad severní brány paláce věší hlavy Ferghanských. Počet zaživa
pohřbených a zabitých zajatců sahá do stovek tisíc, hromady mrtvol se
šplhají k nebi, holé kosti, husté jako tráva, tvoří hory a plní údolí.
První císař Qinů způsobil, že devět z deseti rodů uvažovalo o vzpouře.
Hanský císař Wu nechal bědovat celý svět a počet rodin zmenšil o polovinu.
Zatímco oni se modlil za zisk, ostatní je proklínali a přáli jim škodu.
Prázdné oběti těchto panovníků musely vzbudit hněv těch, kteří jsou schopni
rozeznat a ocenit ctnost [tj. duchů zesnulých]. Nahromaděná zášť útočila
na jejich orgány a lidé je nenáviděli stejně jako duchové. Tito dva vládcové
a Yuan Xian! Nebo že nebyly krásky jako Nan Wei a Xishi jen proto, že
byly i šeredy jako Zhongli a Suliu! Ne všichni, kdo jdou vpřed, dojdou tam,
kam chtěli; ne všichni, kdo obdělávají půdu, sklidí úrodu. Mezi obchodníky
jsou tací, kteří nic nevydělají, a mezi vojsky jsou taková, která nezvítězí.
Hledání nesmrtelnosti je ještě těžší, cožpak mohou uspět všichni, kdo
o ni usilují? Možná oni dva císaři a ti dva učenci v hledání neuspěli, protože
na začátku byli horliví, ale ke konci se stali nedbalými. Nebo se snad
nesetkali s dobrými učiteli. Jak lze podle toho usuzovat, že na světě nesmrtelní
nejsou?
Při hledání nesmrtelnosti a praktikování nejvyššího daa je klíčem
k úspěchu silná vůle, nikoli bohatství či postavení. Nevlastní-li je ten správný
člověk, může velký majetek a vysoká hodnost být těžkou překážkou.
Proč? Metoda studia nesmrtelnosti spočívá v touze dosáhnout klidu a pohody,
osvobodit se od hrabivosti a ambicí, v pozorování a naslouchání sebe
sama, osvobození od smyslových vášní a klidném spočinutí prostém myšlenek
a emocí. Naproti tomu císaři a králové nesou tíhu odpovědnosti za
celý svět, jsou plně zaměstnáni spravováním politických záležitostí, v myšlenkách
se musí zaobírat tisíci plány a jejich vnitřní božstva pádí napříč celým
vesmírem. Stačí, aby jen lehce pochybili, a panství se zhroutí; když ale
jejich poddaní sejdou na scestí, oni berou vinu na sebe. Silné víno narušuje
harmonii jejich životní energie qi, krásné ženy řežou jejich kořeny, následkem
čehož se zmenšuje jejich životní esence (jing) a nejsou již schopni vyrovnaného
a čistého uvažování.426
Ale tím se teď nelze zabývat do hloubky.
Když nás štípou komáři, nemůžeme v klidu sedět a když na nás zaútočí hejno
blech, nemůžeme v klidu ležet. Vládce světa proto nelze obdivovat. Jak
by se mohli skrývat před smyslovými vjemy, počítat dech, procházet dlouhými
půsty a očišťovat se, osobně dohlížet na oheň v peci, vstávat za kuropění
a uléhat až v noci, nebo sublimovat osm minerálů?427
Hanský císař
426
„Kořen“, gen 根, je výrazem pro pohlavní orgán. „Životní esence“, jing 精 (znamená
také mužské semeno), je jemnou esencí životní energie qi, jejíž unikání způsobuje
stárnutí a smrt. Esence uniká například ve formě spermatu. Viz např. Bokenkamp
(1997, 44).
427
Jeden seznam uvádí rumělku, realgar, laminární malachit, síru, slídu, sůl, ledek a auripigment.
Viz Ware 1966, 43.
161160
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
majetek a úplatky, bezstarostně předváděl prázdné triky a zapomněl, že
narušovat princip nekonání vede k neštěstí. Stačí však nečestnost a faleš
jednoho bezvýznamného packala jako důkaz toho, že na světě nejsou ne-
smrtelní?
V minulosti dal Goujian428
svým vojákům za příklad rozzuřenou žábu
a oni pak soutěžili v chůzi po řeřavých uhlících. Vévoda Ling z Chu miloval
útlé pasy a mnoho jeho lidí kvůli tomu zemřelo hladem. Vévoda Huan
z Qi si liboval ve vzácných pochoutkách a Yi Wu mu proto uvařil svého
vlastního syna. Vládce Song oceňoval hubené chlapce, a proto v každém
domě někdo umřel vysílením. Všichni konají tak, jak si vládci přejí. Tím,
že hanský císař Wu zval ke dvoru mágy429
a prokazoval jim přehnanou náklonnost,
způsobil, že si troufali šířit bludy. Jestliže Luan Da skutečně měl
dao [cestu k nesmrtelnosti], jak je možné, že byl popraven? Vždyť ti, kteří
mají dao, pohlíží na vysoké posty jako na kotel, ve kterém se vaří zločinci,
na pečetě a stuhy se dívají jako na umrlčí roucha, na zlato a nefrit jako
na špínu a výkaly a na zdobné síně jako na vězení. Lísali by se takoví a tlachali
by naprázdno, jen aby se mohli těšit ze slávy a majestátu? Je jasné, že
Luan Da neměl dao už podle toho, že bydlel v domě s červenými sloupy,
přijímal nespočetné dary, nosil speciální pečeť, cenil si postavení rovného
vévodům či králům, hověl si ve výhodách své pozice a nikdy neměl dost.
V  [nedochovaném] Životopise Li Shaojuna, tak jak ho sepsal Dong
Zhongshu, se praví: „Li Shaojun měl recept na nesmrtelnost, ale jelikož
jeho rodina byla chudá, nemohl si koupit potřebné ingredience. Aby získal
prostředky, představil se u hanského dvora a když završil dao, odešel.“
V Poznámkách o činnostech Hanů čteme: „Když se Li Shaojun chystal
odejít, císaři Wuovi se zdálo, že spolu s ním stoupá na horu Song. V půli
cesty k nim z mraků sestoupil posel na draku a řekl: ,[Božstvo] Taiyi k sobě
zve Li Shaojuna.’ Když se císař probudil, řekl sluhům, že podle jeho snu
ho Li Shaojun brzy opustí. Pár dní na to si Li Shaojun stěžoval na nemoc
a zemřel. Dávno po tom nechal císař přinést jeho rakev a ukázalo se, že v ní
není mrtvola, ale jen roucho a čapka.“
byli známí tím, že usilují o nesmrtelnost, ale ve skutečnosti dao nikdy nepraktikovali.
Nebyli schopni plně provádět ani ty povrchní věci, které znali,
a o skutečně úžasných tajemstvích se nikdy nedozvěděli. Nezískali žádné
mistry znalé daa, kteří by pro ně smíchali elixír nesmrtelnosti. Nelze se
divit, že nedosáhli dlouhověkosti.
Já jsem jen obyčejný člověk odkázaný k chudému životu. Můj příbytek
je stejně nuzný jako Sima Xiangruův a hlad mívám takový jako ten člověk,
kterého si všiml vévoda Xuan, když zastavil pod košatým morušovníkem.
V zimě mrznu stejně, jako když Rong Yi dorazil k branám Lu, které
byly přes noc zavřené a v létě slunce praží na mou malou místnost předepsanou
v Knize obřadů. Kdybych chtěl cestovat, neměl bych k tomu loďku
ani vůz; kdybych plánoval postavit tábor, neměl bych vojáky, kteří by
ho zbudovali. Doma nemám hedvábí ani satén pro potěšení a nemám příležitost
bavit se venku vyjížďkami. Sladkosti a lahůdky neprocházejí mými
ústy a před očima nemám krásné barvy. Můj nos nečichá parfémy a k mým
uším se nedonesou zvuky osmi nástrojů. Všemožné starosti trápí mé srdce
a na dveře mi klepou zástupy těžkostí. Za těchto podmínek není nic, k čemu
bych mohl přilnout.
I když někdy dostanu ústní instrukce ohledně daa a jindy zase potkám
vynikající mistry, stejně se trápím pro svou starou ženu a malé děti a musím
vzpomínat na kopec s liškami a králíky. Pomalu se blíží den mého skonu
a já si ani neuvědomuji, jak den za dnem slábnu a stárnu. I když vím, že lze
dosáhnout dlouhověkosti, nejsem toho schopen, a přestože se děsím smrdutých
krys z lidského stáda, nemůžu je opustit. Proč? Pocity lásky a návyku
lze v posledku jen těžko opustit a není snadné naplnit přání rozloučit se
s obecnými způsoby.
A co teprve ti dva císaři, vládci světa, kteří měli tolik zábav a podnikali
nemálo návštěv? Bylo by pro ně nemožné postit se celý měsíc nebo několik
dní setrvat v klidu. Cožpak by mohli odvrhnout zálibu v něžnostech a kráse,
vzdát se odznaků majestátu, od úst si odtrhnout sladkosti a maso a srdci
nedopřát to, po čem touží? Dokázali by se zády otočit ke slávě a okázalosti
a odejít do samoty hledat v temnotě a tichu bohy a nesmrtelné?
Když se podíváme do historie na ty, kteří dosáhli nesmrtelnosti, zjistíme,
že většina z nich byli chudí a bez vysokého postavení. Luan Da neměl
dobré vzdělání, ale toužil po slávě a bohatství. Bez skrupulí pobíral
428
Mocný král státu Yue 越, vládl 496–465 př. n. l.
429
Fangshi方士, doslova „mistři předpisů“.
163162
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
mani a , jde-li o ženy, šamanky [či média], ale závisí to na lidské přirozenosti
a nedá se to naučit.
Jak v Kronice Hanů, tak v Sima Qianových Zápiscích historika se píše,
že císař Wu dal Shaowengovi, muži z Qi, titul Generál s dokonalým vzděláním.
Když zemřela císaři milá paní Li, Shaoweng umožnil císaři vidět její
živou podobu. Také ho nechal spatřit Boha kuchyně (zaoshen 竈神), jak je
v historii doslova napsáno. Jsou-li tu magické techniky, jejichž pomocí lze
přimět duchy, aby ukázali svou podobu, a navíc umožnit vidět duchy těm,
kteří nikdy duchy neviděli, pak z toho lze usoudit, že jsou možné i všechny
ostatní věci.
Duchové a božstva často konají divy a zázraky. V klasických spisech
se o duších a božstvech hodně píše, ale lidé v ně stejně nevěří. A co teprve
v nesmrtelní, kteří obývají vysoká a vzdálená místa? Čisté a kalné vody tečou
různými směry – jakmile nesmrtelní jednou odejdou do dáli, už se mezi
nás nevracejí. Jak by se o nich mohli dozvědět ti, kteří nezískali dao? Jelikož
konfuciáni a mohisté věděli, že tyto věci nelze vysvětlit, raději o nich vůbec
nemluvili. To je rovněž důvod, proč v ně obyčejní lidé nevěří. Pouze ti, kteří
dokážou rozpoznat pravdu, zkouší různé recepty a ověřují důkazy, mohou
takto zjistit, že nesmrtelnost existuje. Toto lze pouze vědět, ale nelze o tom
někoho přesvědčovat. A tak jestliže jste nikdy neviděli ani duchy, božstva
ani nesmrtelné, nemůžete ještě prohlašovat, že nesmrtelní na světě nejsou.
Lidé moudří i hloupí vědí, že v našem těle jsou éterické duše hun [ty
jsou tři] a hrubohmotné duše po [kterých je sedm] a když některé z nich
odejdou, člověk onemocní a když ho opustí všechny, člověk zemře. Pro
první případ mají mistři magie předpisy na jejich zadržení, pro druhý případ
máme v Knize obřadů obřad přivolávání duše. Tyto duše jsou v nejtěsnější
blízkosti lidí, rodí se spolu s nimi a po celý život si snad nikdo neuvědomuje
jejich přítomnost. Cožpak lze říci, že neexistují jen proto, že
jsme je nikdy neviděli? Vezměte si, jak duch oplatil laskavost Fushiovi,
jiný duch se rozhněval místo Tanga Vítězného na Qi, Shenshengův duch
obcoval a hovořil s Hu Duem, markýz Du se pomstil za zášť vévodovi Xuanovi
z Zhou, mistr Peng na sebe vzal podobu černého medvěda, Liu Ruyi se
proměnil v modrého psa, Guan Fuův duch tloukl Tian Fena ratanovou rákoskou,
duch Zhuang Ziyia zaútočil na knížete Jiana ze státu Yan, bůh Rushou
se zjevil v Xin, Luan Hou se zastavil v domě prostých lidí, Su Jiang
Klasické spisy o nesmrtelnosti říkají, že nesmrtelní nejvyšší třídy povznáší
své tělo do prázdnoty a nazývají se nebeští nesmrtelní. Nesmrtelní
druhé třídy se uchylují do slavných pohoří a říká se jim pozemští nesmrtelní.
Nesmrtelní třetí třídy nejprve zemřou a pak teprve opustí vlastní tělo430
a nazývají se nesmrtelnými, kteří se po smrti osvobodili z těla. Čili Shaojun
musel patřit k těm, kdo se osvobodili z těla. V pozdější době zemřeli
Xie Yuanyi spolu s Fei Changfangem a mistr Daa Li Yiqi se dvěma žáky,
jejich rodiny je uložily do rakví a pohřbily. Ale po několika letech se Fei
Changfang vrátil domů a Li Yiqi s oběma žáky byli spatřeni lidmi, kteří je
znali, v Pixianu. Když jejich rodiny nechali vynést jejich rakve, aby se na
ně podívali, v každé rakvi našli jen bambusové hole, popsané červenými
nápisy. Ti všichni se rovněž osvobodili z mrtvol.
Později Wang Mang citoval z písem připisovaných Třem vznešeným
a Pěti císařům, aby tak přikrášlil své nekalé plány; z toho však nelze usuzovat,
že všichni učenci jsou uzurpátoři a zloději. Skrze hru na flétnu Sima
Xiangru svedl Zhou Wenxun; z toho ale nelze vyvozovat, že všichni muzikanti
jsou zvrhlíci. Ten, kdo se zadusil jídlem, nemůže obviňovat Shen
Nonga, protože [první] sil obilí; ten, kdo uhořel, se nemá co hněvat na Suirena
za to, že vykřesal oheň; ti, kdo utonuli na lodi, si nemohou stěžovat
na Žlutého císaře, který je vynalezl; a ten, kdo se otrávil alkoholem, nemůže
hanět Du Kanga a Yi Diho za to, že ho vyrobili. A je snad možné říct, že
cesta k nesmrtelnosti nenese plody jen proto, že Luan Da byl zlý a falešný?
To by bylo totéž jako říci, že v minulosti nebylo Yiyina, Vévody z Zhou
a He Guanga, protože známe i [darebáky] Zhao Gaoa a Dong Zhuoa, nebo
tvrdit, že nebylo oddaných synů, jako byli Zhang Bo a Xiao Qi, protože
jsme se setkali s Shangchenem [který otce dovedl k sebevraždě] a [otcovrahem]
Maodunem.
V literatuře o bozích a nesmrtelných najdeme i způsoby jak přivolat
božstva a žalovat na duchy [za jejich prohřešky] a techniky umožňující setkání
člověka s duchy. To obyčejní lidé prohlašují za smyšlenky. Buď tvrdí,
že duchové a božstva nejsou, nebo že jsou, ale nelze je přivolat nebo žalovat.
Někteří tvrdí, že ti, kdo se setkávají s duchy, jsou, jde-li o muže, ša-
430
Tui 蛻 znamená opustit vlastní tělo stejně jako cikáda (chantui 蟬蛻).
165164
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
jejich spodní část. Říkáme snad, že kanonické knihy nelze používat, protože
se v nich mezi sty moudrostmi vyskytne jedna chyba? Říkáme snad, že
Slunce a Měsíc nezáří, protože se jednou za čas zatmí?
V cizině se vyrábí křišťálové misky, které jsou ve skutečnosti vyrobeny
ze směsi pěti druhů popela. Tu metodu znají a stejné misky vyrábějí i na našem
jihovýchodě [dnešní Guangdong, Guangxi a severní Vietnam]. Nicméně
obyčejní lidé tomu nevěří a tvrdí, že křišťál je přírodnina, něco jako nefrit.
A jelikož lze zlato rovněž najít v přírodě, obyčejní lidé nevěří, že existuje
cesta, jak ho vyrobit. Hlupáci nevěří, že suřík [rumělka] a běloba vznikají
přeměnou olova. Nevěří ani, že muly se rodí díky zkřížení oslů a koní,
a myslí si, že každá věc je svého druhu. Jak by pak mohli rozumět obtížněji
pochopitelným věcem? Na světě to chodí tak, že kdo málo viděl, hodně
se diví. To je velká pravda! I když jsou tyto věci jasné jako obloha, lidé se
před nimi schovávají pod převrácenými sudy. Jak pak mohou poznat nejvyšší
pravdu?
vyjevil věštebné texty (chenwei 讖緯), Xiaosun sepsal esej, Shenjun promlouval
v parku Shanglin a božstvo Luoyangu sloužilo na dvoře ve Wu. To
jsou všechno příběhy o duších a božstvech sepsané na bambusech, naprosto
jasné a takových je nespočet. Když ti hlupáci nevěří ani tomu, tak jak
by mohli uvěřit příběhům o dlouhověkosti, kterých je tak málo? Doufat, že
jednou uvěří je jako chtít po komárovi, aby na zádech nosil horu, nebo rozprávět
s žábou o moři.
Obyčejní lidé, kteří nikdy neviděli draka, [jednorožce] qilina, bájného
ptáka luana, nebo fénixe, říkají že tato stvoření neexistují. Myslí si, že
předkové si tato šťastná znamení vymysleli v touze, aby se vládci bez ustání
snažili v očekávání příchodu zázraků. Kdo by pak po lidech mohl chtít,
aby uvěřili v nesmrtelné?
Protože se Liu Xiangovi nepodařilo vyrobit zlato, dnešní lidé říkají, že
bádal v obskurních záležitostech, dělal podivné experimenty, šířil bludy
a že jeho Životopisy nesmrtelných byly zcela smyšlené. Jak smutné! Přesně
o tom hovoří přísloví „odmítnout zářivý drahokam dlouhý celou stopu
kvůli drobné prasklince“ a „odhodit neocenitelný meč kvůli zubu velikosti
mravenčího nosu“. Nelze to srovnat se znalostmi klenotníka Bian Hea
a úsudkem mečíře Fenghua. Z takového uvažování byl Fan Li tak smutný
a Xie Zhu věčně vzdychal [jelikož oba byli perfekcionisté].
O výrobě zlata se píše v literatuře o bozích a nesmrtelných. Liu An [vévoda
z Huainanu] tyto záznamy sebral a zveřejnil v knihách Huangbao/
Hongbao a Zhenzhong. Přesto ty nejdůležitější části textu byly utajeny
a musí být vysvětlovány ústně při četbě textu. Jen pak lze zlato vyrobit.
Na text se nelze spoléhat doslova, protože jména mnohých ingrediencí byla
změněna. Otec Liu Ana De získal tyto knihy od Liu Ana ve vězení, když dohlížel
na jeho případ, ale nebyly mu vysvětleny učitelem. Proto Liu Xiang
nikdy nepochopil techniky daa. Náhodou si text částečně přečetl a domníval
se, že jeho smysl leží přímo na papíře, a proto neuspěl při výrobě zlata.
Když psal Životopisy nesmrtelných, vycházel z knihy qinského hodnostáře
Ruan Canga a z toho, co sám viděl. To, co zaznamenal, nejsou smyšlenky.
Mudrci sbírali příběhy o šílencích a dětská říkadla431
; řeči sběraček dříví
byly brány vážně. Vždyť sbíráme rostliny feng a fei, i když nepoužíváme
431
Srov. Hovory 18.5 a Liezi 4.20.
167166
(12) Vnitřní objasnění Tří nebes
P ř e l o ž i l J a k u b O t č e n á š e k
Text432
přeložený v této kapitole antologie představuje první kapitolu Kanonické
knihy Vnitřních objasnění Tří nebes (Santian neijie jing 三天内
解經), díla sepsaného v 5. století n. l. na podporu kultu Nebeských mistrů
a vládnoucí dynastie Liu-Song (420 – 479). Obsahem textu jsou legendární
„dějiny“ kultu Nebeských mistrů, které začínají vznikem světa – emanací
prvních mocností z daa. Text je přehledným výkladem toho, jak tento taoistický
kult chápal svůj vlastní význam v kontextu čínských dějin a je zároveň
i základním úvodem do taoistické kosmologie. Zvláštní pozornost zasluhuje
vymezení se taoismu vůči buddhismu, který není odmítán, nýbrž integrován
coby méně dokonalé učení vedoucí nicméně k témuž cíli. Společensko-politické
ambice kultu Nebeských mistrů prozrazuje v tomto textu
zřetelná apologie rodu Liu (vládnoucího rodu dynastie Liu-Song) coby
legitimního nástupce dynastie Han (vládnoucí rod rovněž Liu). Legitimita
rodu je obhajována nábožensky – „potomci rodu Liu ztělesňují dao“a jejich
vláda je realizací daa.
(Úvod)
Člověk se rodí s tělem, jímž ho shora obdařila Nebesa a zdola je podoben
Zemi.433
Tak jako Slunce a Měsíc oddělují světlo od tmy, tak jako chlad
a teplo obsahují životní energii (qi)434
zabíjení a plození, tak jako hromy
a blesky mají přesný čas, kdy přicházejí a kdy mizí, tak jako vítr a déšť mají
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
období aktivity a období klidu, stejně tak i lidé mají moudrou či hloupou
povahu, dobrou či zlou přirozenost, pevnou či poddajnou qi, dlouhý či krátký
životní úděl, vznešené či prosté postavení, vysokou či nízkou hodnost,
známky příznivého či nepříznivého osudu a čas úspěchu či neúspěchu.
Bez lidí by Nebesa a Země nestály a bez Nebes a Země by se lidé nerodili.
Bez lidí by Nebesa a Země byly jako člověk, který v břiše nemá duše
a jeho tělo proto nemůže pevně stát.435
[Bez Nebes a Země člověk jako by]
měl duše, ale neměl tělo, nad kterým by duše mohly vládnout. Člověka tedy
vytvářejí Nebesa a dao skrze něj jedná. V člověku se povaha, úděl a duše
spojují v jedno. A tak tři tvořivé složky – Nebesa, Země a člověk – završují
[tvořivou sílu] de a jsou předky všech věcí. Nebesa nemohou než sytit živé,
Země nemůže než nechat věci růst a lidé nemohou než dýchat a tak se udržovat
při životě. Protiví-li se Nebesa Tajuplnému a Původnímu,436
dochází
k ničivým změnám, dmutí a rozkladu; odmítá-li Země svůj žlutý háv, dochází
k větrným pohromám a zemětřesením; obracejí-li se lidé zády k nejvyššímu
dau, jsou postiženi chřadnutím a smrtí.
Životní esence (jing 精) a qi plavou nahoře a mnoho životní esence teče
dole. To nahoře je propleteno s tím dole, jedno vyplývá z druhého tak jako
stín či ozvěna. Upadnou-li lidské záležitosti do chaosu, na zemi to vyvolá
pohromy a zkrácení lidských životů, zatímco na nebi Slunce a Měsíc zaplanou
nebo se zatmí a hvězdy se vychýlí ze svých běžných drah. Ke všem
těmto katastrofálním změnám dochází proto, že lidské záležitosti nejsou
v pořádku.
V nynějším čase Nižšího starověku437
životy končí předčasnou a násilnou
smrtí, mrtvoly a kosti se povalují jedna přes druhou a nikdo se nedožívá
vysokého věku. To vše proto, že [náboženská] praxe ztratila svoje koře-
432
Přeloženo z čínského originálu (Weng 1925, 1196-1205) s přihlédnutím k anglickému
překladu Stephena Bokenkampa (1997, 204-224).
433
Tímsemyslí podobnost a vzájemný vliv makrokosmuamikrokosmu,tj.těla.Lidskáhlava
je kulatá jako nebesa a chodidla jsou čtverhranná jako země. Viz Graham 1989, 338-340.
434
Bokenkamp (1997) překládá (v tomto a dalších textech taoistické tradice) qi 氣 jako
„pneuma“, případně „vivifying pneuma“, jde-li o lidské qi. V této antologii se držíme
všude překladu „životní energie“, případně uvádíme pouze „qi“ bez překladu.
435
„Duše“ nebo „duchové“, shen 神, kteří sídlí v lidském těle, musí být podle čínských
představ v plurálu. Viz kapitola „Ge Hong: O nesmrtelných“ v této antologii.
436
Jako „tajuplné a původní“ (xuan yuan 玄元) jsou v díle Huainanzi 淮南子 (8:113) popisovány
embryonické pohyby jemného qi, které formovalo nebesa.
437
Dějiny se podle taoistických představ dělily na Vyšší, Střední a Nižší starověk. Ten
poslední znamenal nedávnou minulost a byl chápán jako úpadkový. Viz Bokenkamp
1997, 104, pozn. †.
169168
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
a Nejvyšších tří nebes; Nejvyšší pán Lao, Nejvyšší Stařešina, Nebeští císařové
a páni, Devět starých vládců transcendentálních hlavních měst, Starší
devíti qi a další.444
Celkem miliarda různých qi [vzešlých z] daa, dvanáct
set hodnostářů, to vše před trůnem Velké Čistoty.445
Když dnes lidé posílají
zprávy nahoru k Velké Čistotě, obracejí se vlastně k Dokonalým (zhenren
真人) na nebesích.
Poté byla vprostřed Hluboké tmy stvořena Sluj prázdnoty a v ní se zrodilo
Velké nebytí. Velké nebytí se proměnilo ve tři druhy qi: Tajuplné, Původní
a Počáteční.446
Ta navzájem propojena v počátečním chaosu vytvořila
proměnami Tajuplnou a úžasnou nefritovou pannu.447
Poté co se zrodila
Nefritová panna, stmelilo se v ní neuspořádané qi v Laozia, který se narodil
z levého podpaždí Nefritové panny. Protože se narodil s bílými vlasy,
říká se mu Laozi448
.
Laozi je vlastně Pán Lao449
. Proměnil qi a vytvořil z něj nebe, zemi, lidi
a všechny věci. A tak se Pán Lao dokola přerozoval a zušlechťoval přitom
své tělo. Rozptýlil Tajuplné, Původní a Počáteční qi, ale čiré ještě nebylo
oddělené od kalného. Qi zůstávalo v nerozlišeném stavu jako žloutek vejce,
a tak je Pán Lao rozdělil. Tajemné qi, které bylo čisté a jasné, vystoupalo
nahoru, kde se z něj stala Nebesa. Počáteční qi, které bylo husté a kalné,
ztuhlo dole a stala se z něj Země. Původní qi, které bylo lehké a jemné, plulo
mezi nimi a stala se z něj voda. Slunce, Měsíc, hvězdy a nebeská tělesa
zaujaly svá místa.
Pán Lao pak smíchal qi a proměnil je v devět království, do nichž umístil
devět [druhů] lidí, tři muže a šest žen.450
V době Fu Xiho a Nü Way každý
dostal příjmení a jméno. Tehdy Lao vytvořil tři cesty jak učit nebeský
ny, lidé si berou cizince a smíšená qi je chaotická a kalná.438
Lidé věří zvrácenému,
zavrhují pravé a překrucují původní dao. Všude je spousta všemožných
zaslepenců a nikdo neví, jaká je příčina těch neštěstí. Někteří dokonce
porážejí a vaří domácí zvířata a modlí se k Prázdnému nic. Zpívají,
bubnují, tančí a chtějí si to naklonit pomocí [obětí] alkoholu a masa.439
Tyto zvrácené metody způsobují, že místo života naleznou smrt. Jako by je
svědila hlava a oni se drbali na nohou – tak nesmyslné jsou jejich činnosti.
Zmatenými a přehnanými prosbami dosáhnou jen sebezničení. Je vskutku
smutné, že si takto zkracují život.
Nyní jsem sepsal hlavní objasnění Tří nebes k poučení těch, kdo ještě
neprozřeli. Měli byste být opatrní a uchovávat ho v tajnosti. Nešiřte ho bláhově
a lehce! Předáte-li ho nesprávným lidem, pohroma dopadne i na vaše
syny a vnuky.440
(Objasnění)
Dao vzniklo na počátku, aniž by ho cokoli předcházelo. Hluboké a rozlité,
široké a temné, nemělo žádnou příčinu.441
Zrodilo samo sebe z prázdnoty
a v proměnách tvořilo dál. Stařešina daa a de442
byl stvořen ještě před prvními
qi. Stařešinou Daa a De je nazýván, protože je v Dau nejstarší. Dále je
tu Nekonečná nejvyšší cesta velké čistoty443
– Původního a Tajuplného [qi]
438
Svatba byla v taoismu Nebeských mistrů pojímána jako „míšení qi“ a sňatky s nečínskými
etniky byly považovány za nešťastné. O „míšení qi“ viz Bokenkamp 1997,
44–46.
439
Dao jakožto „prázdné nic“ nevyžaduje oběti.
440
Tato pasáž podle Bokenkampa svědčí o vlivu škol Shangqing a Lingbao, kde jsou podobné
hrozby psány pro forma. K textu se má přistupovat jako ke zjevenému, proto se
jmenuje „vnitřní, ezoterický“, nei 內.
441
„Hluboké a rozlité“, mingxing 溟涬. Tento termín se objevuje mj. v Huainanzi (8:118)
jako charakteristika moří.
„Široké a temné“, hongmeng 鴻濛 – Huainanzi (12:205). Bokenkamp (1997, 225,
pozn. 3).
442
Dao de zhangren 道德丈人.
443
Daqing dadao 大清大道.
444
太清玄元無上三天無極大道太上老君太上丈人天帝君九老仙都君九氣丈人等.
445
Taiqing 太清. Huainanzi (2.22, 7:104, 7:107, 8:113) charakterizuje dao ve stavu nerozlišenosti
před zrozením vesmíru. Více Bokenkamp 1997, 199, pozn. 8 a 225, pozn. 4.
446
Taiwu bian hua xuanqi yuanqi shiqi 太無變化玄氣元氣始氣.
447
Xuan miao yu nü 玄妙玉女. Více o ní viz Kohn 1989. Bokenkam 1997, 207, pozn. ‡.
448
Přesně přeloženo „pan Starý“, zaužíváno je nepřesné „Starý mistr“.
449
Lao jun 老君 – jméno božstva taoistických panteonů, zbožštělý Laozi.
450
Představa rozdělení světa (přisuzovaná Zou Yanovi, asi 305–204 př. n. l.) do devíti království
je poprvé zaznamenána v Knize dokumentů, kapitole „Yaoův kánon“ (Yao dian
堯典).
171170
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
jménem a zdvořilostním jménem Yuansheng;
jménem a zdvořilostním jménem Bowen.454
Někdy se za den promění devětkrát, jindy čtyřiadvacetkrát. V tisíci změn
a v deseti tisících proměn v průběhu generací vyplouvá a opět se noří do
hloubky, nelze to ani všechno zaznamenat.
Za vlády krále Wu Dinga z dynastie Shang se navrátil do lůna Matky
Li. V lůně zpíval posvátné texty po jedenaosmdesát let a pak se vyloupnul
na svět z matčina levého podpaždí. Narodil se s bílými vlasy a tak mu opět
říkali Laozi. Posvátná kniha Tří teras, kterou dnes lidé mají, je právě onen
text, který Laozi zpíval v lůně.455
Tím, že se navrátil do lůna Matky Li, se
myslí, že proměnil své prázdné, nehmotné tělo v tělo Matky Li a vytvořil si
v ní vlastní lůno. Ve skutečnosti nebyla žádná Matka Li. Dnešní lidé to neví
a říkají, že Laozi se svěřil do lůna Matky Li, ale tak to nebylo.
V době vlády zhouského krále Youa456
Laozi věděl, že božská autorita
Zhouů brzy upadne, a tak s rozcuchanými vlasy předstíral šílenství, rozloučil
se s Zhouy a odešel. Když na svém voze, taženém modrým volkem,
dorazil do soutěsky, potkal [jejího strážce] Yin Xiho. Předal Yin Ximu celkem
tři svitky – Horní, dolní a prostřední posvátnou knihu na jednom svitku
a Pět tisíc znaků na dvou svitcích.457
Když Yin Xi obdržel tyto texty, dosáhl
daa a de.
Když dao (tj. Laozi)458
uviděl, jak jsou barbaři na západě hrubí a těžko
napravitelní, odcestoval s Yin Xim do Kašmíru. Tam se duchovně převtělil
lid.451
V Ústředních státech (zhongguo 中國)452
je čisté a nezkažené yangové
qi陽氣 , a proto jí byla přidělena Velká cesta nekonání. Venku [za devaterem
království] v jednom a osmdesáti krajích barbarských království převládá
yinové qi 陰氣, a proto jim byla přidělena Velká cesta Buddhy. Její
zákazy a předpisy jsou velmi přísné proto, aby yinové qi potlačily. Ve stá-
tech Chu a Yue je yinové i yangové qi řídké, a proto jim byla přidělena Velká
cesta čisté smlouvy.
V  té době kvetla vláda Šestera nebes a bylo praktikováno učení tří
cest.453
Jeden císař vládl po druhém a Laozi se objevoval jako jejich učitel.
Za vlády Fu Xiho mu říkali Yuhuazi.
Za vlády Ju Ronga mu říkali Guangshouzi.
Za vlády Shen Nonga mu říkali Dachengzi.
Za vlády Žlutého císaře mu říkali Kuangchengzi.
Za vlády Zhuan Xuho mu říkali Chijingzi.
Za vlády císaře Kua mu říkali Lutuzi.
Za vlády císaře Yaoa se opět objevil, říkali Wuchengzi.
Za vlády císaře Shuna mu říkali Yinshouzi.
Za vlády Yua z dynastie Xia mu říkali Zhenxingzi.
Za vlády Tanga z dynastie Shang mu říkali Xizezi.
Jeho proměny nejsou pravidelné. Někdy se příjmením jmenoval Li a
jménem Hong a zdvořilostním jménem Jiuyang;
jménem Dan a zdvořilostním jménem Boyang;
jménem a zdvořilostním jménem Boguang;
jménem a zdvořilostním jménem Ziwen;
jménem a zdvořilostním jménem Bochang;
jménem a zdvořilostním jménem Boshi;
451
„Nebeský lid“ znamená prostý lid, i když může označovat i mudrce (např. v díle Zhuangzi,
kap. 23).
452
Pokud je výraz Zhongguo použit pro starověk, odkazuje k státům na Centrální planině,
které tvořily jádro formující se čínské civilizace (tedy nikoliv např. Qin a Chu). Tedy
„Ústřední státy“.
453
„Šestero nebes“ zde znamená časovou epochu. Nezaměňovat s „šesti nebeskými paláci
Fengdu“ (kde probíhaly soudy nad mrtvými), konceptem školy Shangqing. Více Bokenkamp
1997, 200, pozn. 21.
454
Zkrácená verze „devíti ezoterických proměn Laozia“, konceptu známého z Kanonické
knihy o proměnách Laozia (Laozi bianhua jing 老子變化經) ze druhého století. Viz
Seidel 1969; Bokenkamp 1997, 209, pozn.‡.
455
Z textu se dochovalo jen stručné shrnutí. „Tři terasy“ (San tai 三臺 jsou souhvězdí tří
párů hvězd ve Velkém voze, známé rovněž jako „Tři kroky“, které určovalo osud císařské
rodiny. Více viz Kronika dynastie Han (Hanshu) 65:2851 a Schafer, 1977. Více
o Laoziovi ve vztahu ke Třem terasám viz Seidel 1969, 69; Bokenkamp 1997, 210,
pozn. †.
456
781 –´770 př. n. l.
457
Pěti tisících znaků 五千文 je Daodejing 道德經. Horní, dolní a prostřední posvátná
kniha 上下中經 je dochována v Taoistickém kánonu jako Prostřední posvátná kniha
Nejvyššího Pána Lao. Více Bokenkamp 1997, 226, pozn. 7.
458
Laozi je v prostředí taoistických kultů chápán jako manifestace daa v lidské podobě.
173172
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Nejvyšší pak vyslal Dokonalé jako Wang Fangpinga a Dongfang
Shuoa, s přáním, aby asistovali Hanům.463
Měli cestovat po zemi a pozorovat
nálady mezi lidmi. Ale hanský císař jim nevěřil a pokládal je za podvodníky.
To je důvod, proč hanský dům upadl a vlády se [v letech 8 – 25
n. l.] chopil Wang Mang. Nicméně hanští císařové byli syny dračího sémě
a tělo, které jim odkázal Velký mudrc, si předávalo dvacet čtyři vládců po
více než čtyři sta let.464
Jejich následovnictví se nedalo jen tak přerušit,
a proto byl [obnovitel dynastie Han po Wang Mangově vládě] císař Guangwu
pověřen, aby obnovil jejich vládu. Vláda Hanů byla přerušena kvůli
tomu, že nevěřili v pravé a správné a proto postrádali podporu [shora].
Díky tomu se rozšířily síly zla a chaosu a dynastie se dostala pod správu
démonů.465
Od té doby, co se oddělilo Nebe od Země, měly Ústřední státy vždy
kolem sebe jako plůtek barbary Yi, Qiang, Man, Rong a Di.466
Při sňatcích
všichni pokládali za správné brát si partnera stejného rodu. Při uctívání
Nejvyššího daa se všichni drželi svojí pravdy. Nikdy je [lidi ani pravdy]
nesměšovali. Ale po období vlády císaře Guangwua zvyky upadly a lidé
obcovali s démony.
Syn císaře Guangwua, císař Ming467
, podle vlastních slov spatřil ve snu
obra velikého přes jeden zhang s tělem zlaté barvy.468
Jeho hodnostáři vyložili
sen tak, že jde o dokonalou formu Buddhy, a tak vyslali lidi do zemí na
v Mijiaa, aby obrátil a podmanil si barbarského krále.459
Stvořil pro něj buddhistická
písma o šesti stech čtyřiceti tisících slovech. Král a celá země je
přijali a žili podle nich. Toto království bylo od hanského království vzdálené
čtyřicet tisíc li.
Když v Kašmíru všichni přijali Velký zákon (dharmu), Laozi šel dál
na západ do království Indie, dalších čtyřicet tisíc li od Kašmíru. Zatímco
manželka indického krále jménem Qingmiao (Májá) podřimovala, Laozi
proměnil Yin Xiho, jedoucího na bílém slonu, v sýkorku a nechal ho jako
kometu vletět do Májiných úst. Osmého dne čtvrtého měsíce následujícího
roku se Yin Xi vyloupnul z její pravé strany. Spadl na zem, ušel sedm
kroků, pozdvihl pravici, ukázal jí k Nebesům a zazpíval: „Nahoře na Nebesích
a dole na Zemi jen mě budou uctívat. Ve třech sférách je vše utrpením
– z čeho se tu lze těšit?“ Hned po narození se oddal přísnému životu.
To byl vtělený Buddha. Od té doby Cesta Buddhy vzkvétala ještě více.460
V době Nižšího starověku byla zneužívána moc a qi zřídlo, proto zavládla
zvrácenost a zlo. Lidé přestali rozlišovat mezi pravým a falešným
– konali úlitby a oběti pro média a duchy.
Nejvyšší461
pak v Langye svěřil Gan Jimu Posvátnou knihu o Cestě Velkého
míru. Li Wei v komanderii Shu a další byli vyzváni, aby pomohli Šesteru
nebes s nápravou zvráceného qi.462
Jenže Wei a ostatní nebyli schopni
qi Šestera nebes napravit. V době dynastie Han se mnohé zlé síly naopak
rozmnožily a qi Šestera nebes se vzedmulo. Tři cesty se promísily, všude
se rozšířilo nakažlivé qi a lidé si vážili lékařů a médií. Všichni odvrhli
pravé a následovali falešné. Drnkali na struny a zpívali, tančili a bubnovali,
poráželi a vařili šestero domácích zvířat, obětovali a konali úlitby zlým
silám a duchům. Nebeským lidem se zkrátil život a mrtvoly zabitých byly
rozesety po zemi.
459
Původ jména Mijia 彌加 je nejasný. Viz Bokenkamp 1997, 226, pozn. 8.
460
Podobné teorie o vzniku buddhismu jsou součástí dlouhých sporů mezi buddhisty a taoisty
o to, kdo obě tradice založil. Více viz Zürcher 1959, 288-300.
461
Dao nebo Laozi, což v textech vzniklých v prostředí taoistických kultů znamená totéž
(Laozi je vtělené dao).
462
Gan Ji 干吉, příp. Yu Ji 于吉 je tradičně pokládán za příjemce spisu Kanonická kniha
Velikého míru (Taiping jing 太平經). Li Wei z Shu není jinde doložen. Viz Bokenkamp
1997, 212, pozn. †.
463
Dongfang Shuo (193 – 154?/161? př. n. l.) sloužil u hanského císaře Wua, připisuje se
mu několik kosmologických a fantaskně geografických textů. Wang Fangpingova totožnost
je méně známá, bývá zaměňován s Wang Yuanem z dynastie Pozdní Han, ale
zde jde o současníka Dongfang Shuoa. Více viz Bokenkamp 1997, 213, pozn. *.
464
Liu Ao, matka zakladatele dynastie Liu Banga, měla být oplodněna duchem ve formě
draka. Drak prý bděl nad novým císařem. Ve skutečnosti měla dynastie celkem dvacet
osm panovníků, číslo dvacet čtyři je symbolické (rok se dělil na dvacet čtyři jednotek).
Viz Bokenkamp 1997, 214, pozn. *.
465
Bokenkamp (1997, 214, pozn. ‡) soudí, že „démony“, gui 鬼, se tu myslí cizinci, což
odkazuje i k pozdějším událostem – r. 317 n. l. padlo hlavní město dynastie Jin do rukou
kočovných pastevců ze severu. Katastrofy způsobené cizinci byly často přičítány
na vrub buddhistům.
466
Nejde o názvy etnik, ale tradiční rozlišení barbarů podle světových stran užívané až
do moderní doby.
467
Vládl 57 – 75 n. l.
468
1 zhang odpovídá zhruba 3 a 1/3 m.
175174
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
a vody a před Generálem Roční hvězdy [tj. Jupitera], že budou vždy užívat
správných zákonů Tří nebes a nebudou pronásledovat Nebeský lid.
Lidé nebudou lehkomyslně obětovat cizím démonům a duchům, což démonům
znemožní jíst a pít. Mistři nebudou přijímat peníze a nezákonně
obírat lidi, budou léčit nemoci a nebudou pít alkohol a jíst maso. Lidé
budou obětovat jen pětkrát za rok o dnech la svým předkům a prapředkům,
otcům a matkám svých rodin a v pátém a osmém měsíci bohům půdy
a pece.472
Vše, co nepochází od Tří nebes, tedy pravé cesty různých nebes,
přinese zkažené qi.
Nemocní starší sedmi let, kdy už mají určité znalosti, se budou vyznávat
a omlouvat se za své zločiny a pochybení, k čemuž využijí všechny
patřičné oběti, protokoly, dokumenty a talismany. Pro léčení dlouhodobých
a chorob, které doktoři nedokáží léčit, je třeba se uchýlit k zákonu
a zpovědi.473
Zhang Daoling založil dvacet čtyři farností a umístil do nich mužské
a ženské úředníky, Mistry úliteb, aby vedli obrácený lid pravého zákona
Tří nebes. Při přijímání rodin do farností měli vybírat pět měřic rýže jako
záruku.474
Za sto dní bylo konvertovaných rodin deset tisíc. Lidí přišlo nespočetně
jako mraků.
Zhang Daoling sepsal nařízení a petice v deseti tisících kopiích a svěřil
je svému synovi a vnukovi, kteří se po něm stali Učiteli státu.475
Když
byly vyřešené záležitosti zákona a hranice mezi lidmi a démony byly bezpečně
vymezené, Zhang se za bílého dne vznesl na Nebesa a přijal tam místo
Nebeského mistra. Syn Nebeského mistra Zhang Heng, stejně jako vnuk
Zhang Lu a jejich manželky se po smrti osvobodili z vlastních těl a vznesli
se na nebesa. Byli tu tedy Tři mistři a jejich paní.476
západě, aby tam opsali a přinesli zpět buddhistické sútry. Poté byly vyráběny
budhistické obrazy, stúpy a chrámy a šířily se po Říši středu.
Jak byly Tři cesty promíšeny, začali se i lidé mezi sebou chaoticky mísit,
ti z prostředka se promíchali s těmi z okraje a každý si uctíval, co chtěl.
Někteří věřili ve zvrácené věci a ty pravé odhodili, jiní stavěli svatyně démonům
[tj. cizincům] a modlili se k nim.
Když jsou lidské obřady dole na zemi přehnané a pochybené, nahoře se
vzedme a vzbouří nebeské qi. Tak se nebeské qi zkalí a zhoustne a lidé přijdou
o svou původní dokonalost. Nejvyšší proto v době císaře Shuna469
vybral
ve svém paláci posly, kteří by vyrovnali a napravili vládu Šesti nebes,
oddělili pravé od falešného a ukázali a ozřejmili qi horních Tří nebes. Prvního
dne pátého měsíce roku renwu v prvním roce éry Hanyuan (r. 142 n. l.)
se Pán Lao setkal s taoistou Zhang Daolingem v kamenném domě na hoře
Quting v komanderii Shu a vzal ho s sebou na návštěvu Velké farnosti na
hoře Kunlun coby Nově zjevený nejvyšší.470
Nejvyšší Zhangovi řekl: „Lidé dnes nemají bázeň před pravým a správným,
ale před zvráceným a démonickým. Proto se prohlašuji Nově zjeveným
pánem Laoem.“
Hned na to povýšil Zhang Daolinga na „Mistra tří nebes vyrovnaného
qi pravé jednoty velké tajemné metropole“ a svěřil mu Cestu smluvené autority
pravé jednoty a vládu ve jménu Nově zjeveného pána Laoa. Ukončil
a odvrhl obřady doby Šesti nebes. [Zhang měl] vyrovnat a opravit Tři nebesa,
vymýtit povrchnost a okázalost a navrátit lidi k prostotě a pravdě. Obdržel
pravé posvátné knihy Nejvyššího a zavedl pravidla a obřady.
Po šestnácti letech v roce dingyou, třetího roku éry Yongshou (r. 157
n. l.) přišel Zhang ke dvoru hanského císaře jako poddaný a spolu s císařem
složili přísahu zpečetěnou krví bílého koně a stvrzenou železnou destičkou
s rumělkovým nápisem.471
Přísahali při Třech úřadech Nebe, Země
469
Vládl 125 – 144 n. l.
470
Zhang Daoling je (polo)legendární zakladatel taoistického kultu Nebeských mistrů.
Hora Kunlun je mytické sídlo Královny matky západu (Xi wang mu 西王母). „Velká
farnost“ je modelem pro dvacet čtyři farností, či správních jednotek, zhi 治, které Zhang
Daoling založil v Sichuanu. Dále v textu se jí říká také „Velká tajemná metropole“.
471
Historicky nedoloženo.
472
O pěti dnech la 臘 viz Stein 1979.
473
Odkazuje k charakteristickým praktikám komunity kultu Nebeských mistrů ustavené
v Hanzhongu v dnešním Sichuanu před rokem 215, kdy se komunita vzdala Cao Caoovi
a byla rozptýlena. Blíže viz Robinet 1997, 53-77.
474
Odtud jiný (původně zřejmě pejorativní) název kultu Nebeských mistrů: Cesta Pěti měřic
rýže (wu dou mi dao 五斗米道).
475
NebeštímistřipoužitímtituluUčitelstátu,guoshi國師,navazujínalegenduopůsobeníLaozia
na vysokých státních postech v různých dobách. Viz Bokenkamp 1997, 218, pozn. *.
476
Tři první vůdci kultu Nebeských mistrů a jejich manželky. Manželky se jmenovaly Sun
177176
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
ta čisté vody“. Za dnů, kdy se modlí, při svátku Čistoty a jasu, nepoužívají
ani komnaty daa ani stánky pro svátky a zasvěcení ani petice ani talismany
ani předpisy pro obětování479
– jen jednu hliněnou nádobu s čistou vodou,
kterou uctívají pálením kadidla, a říkají, že dao je v té vodě. Nic z toho
však není pravda.
Ti, kdo věří v dao, ale neuznávají [oběť] pěti měřic rýže, nepatří k Cestě
smluvené autority pravé jednoty. Účelem pěti měřic rýže je jejich oběť Pěti
císařům, aby věděli, jak lidé touží obětovat dau. Mudrcové se spojují s qi,
a to od začátku do konce, nekonečně, a proto neumírají.480
Běžní lidé spojují
svůj osud s rýží; když nemají rýži či obilí, musí zemřít hlady. To, čeho
si sami nejvíce váží, obětují vzhůru tajemnému a skrytému. [Pět císařů] ale
ve skutečnosti netouží po rýži.
Hanský císař Gaozu481
byl synem dračího sémě. Začínal jako úředník
v sishuiském úřadě, ale rychle vystoupal na pozici císaře. V době císaře
Wena482
Laozi sestoupil na břeh Žluté řeky, a proto byl přezdíván Kníže od
Žluté řeky. Císař Wen poslal jezdce na voze, aby se ho vyptali na dao. Laozi
jim svěřil text O dau a de v pěti tisících slovech ve dvou svitcích, horním
a dolním, a pak odešel.483
Hanský císař Wu toužil studovat vyšší dao a metody létajících nesmrtelných.
Nejvyšší vyslal Dongfang Shuoa, aby asistoval hanské vládě.
Nicméně císař Wu nepoznal, že Shuo byl Dokonalý, učinil z něj nižšího
úředníka a jednal s ním jako s obyčejným člověkem. Královna Matka
Západu a Paní vyššího původního sestoupily na vozech k císaři Wuovi
a chtěly završit jeho praktikování daa. Ale císař Wu nedokázal prozřít.
Když se díval vzhůru, duchové byli dobrotiví a on se zbavoval špíny
a nečistoty, ale přesto stále lačnil po světské slávě. Pokračoval ve vraždění
a vojenských taženích, takže krvavé prohřešky ho poutaly ke Třem úřa-
dům.484
[Duchové] s rozcuchanými vlasy u nich žalovali jeho křivdy, udáPoté,
co se Tři mistři vznesli, byly techniky daa předávány Mistry úliteb
z různých farností. Ti, kdo je od nich dostávali, měli přijímat posvátné
knihy a spisy vkleče a [poté, co je opsali] vracet originály s úklonou. Tak
bylo potvrzeno, že se předával Pravý zákon Tří nebes. Jenže většina lidí to
nedodržovala. Když se k nim dostal nějaký svitek písma, hned o něm prohlásili,
že jde o „posvátnou knihu daa“ a předávali ho dál. Někdy šlo o vyčpělé
záležitosti doby Šesti nebes a tak došlo ke zmatku. Texty byly předávány
a používány po dlouhou dobu a nyní je těžké rozlišit, který je který.
Nebeský mistr získal Nejvyšší cestu smluvené autority pravé jednoty,
Pravý zákon Tří nebes. To svěřil svému synovi a vnukovi, kteří oba zdědili
titul Učitele státu s tím, že učení má trvat navěky. Jak je tedy možné, že
je smíšené a zmatené? Netrvalo dlouho a staré záležitosti Šesti nebes se pomíchaly
[s pravým učením]. Následníci mistrů upadli a zeslábli, lidé promíchali
své farnosti a Mistři úliteb od sebe navzájem přejímali cizí praktiky
a nazývali je „pravými a správnými“. Takový nesmysl!
Navíc jsou dnes mezi těmi, kdo se hlásí k Pěti měřicím rýže takoví, kteří
praktikují „Cestu vlajek a květů nekonání“, což je totéž co buddhismus.
Všechno jsou to staré záležitosti Šesti nebes, které byly zavrženy.
Dále tu jsou ti, kteří praktikují „Cestu čisté vody“, což také neodpovídá
pravému zákonu.477
Tvrdí, že Nebeský mistr měl nevzdělaného otroka,
kterého nemohl obrátit na víru pomocí písem. Když se Nebeský mistr
chystal vznést na nebesa, zželelo se mu ho pro jeho oddanost. Nařídil
pro něho [vyhloubit] studnu, aby ji užíval k léčení chorob. Její voda neměla
být užívána ani pro mytí ani pro pití. Otrok studnu zdědil a léčil s ní
choroby. Nebyl nikdo, koho by její voda nevyléčila, její účinek se dostavil
hned po doteku.
Později otrok navrátil své tělo do Velké temnoty478
a voda ve studni vyschla.
Nebeský mistr vodu poskytl jen svému otroku osobně. Pozdější lidé
to nepochopili a předávali si pak náboženské praktiky, kterým se říká „Cesa
Lu v pořadí podle stáří. V raném rituálu kultu Nebeských mistrů byly uctívány spolu
se svými manžely. Viz Bokenkamp 1997, 217, pozn. †.
477
O této tradici se zmiňuje také Biqiuni zhuan (Životopisy bhikšuní). Viz Bokenkamp
1997, 218, pozn. †.
478
Toto je první doklad toho, že Velká temnota Taiyin 太陰 byla nešťastným místem pro
posmrtnou existenci (oproti Nebesům). Bokenkamp 1997, 220.
479
Praktiky rané komunity kultu Nebeských mistrů.
480
Jinými slovy se neživí jídlem, ale qi. Bokenkamp 1997, 219, pozn. †.
481
Tj. zakladatel dynastie Liu Bang, častěji titulovaný Gaozu.
482
Vládl 180–157 př. n. l.
483
Toto je zakládající legenda o komentáři k Heshang gongově komentáři k Daodejingu
– viz Chan 1991, 89-95.
484
Tři úřady sanguan 三官 – Nebe, Země a vody – sídlily na hoře Luofeng a soudily duše
po smrti.
179178
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Potomci rodu Liu ztělesňují dao. [Toto spojení] bylo přerušeno, ale
opět pokračuje. Nebesa jim věnovala Věštebné diagramy, třicet dva nefritových
disků bi a zlatý disk – posvátná znamení z Prostřední posvátné hory
[Song] – a tak potvrdila jejich původní příjmení.489
Přišla devítiocasá liška,
objevily se texty Posvátného pokladu [školy Lingbao], sladká rosa padla na
dvůr, třírohá kráva byla přivedena ke dvoru a zázračně se objevilo šest zvonů.
Obrovská šelma a pár slonů přišly mezi lidi při obřadech a pozřely bůžky
půdy v neoficiálních svatyních.490
Společně bylo vymýceno nepotřebné,
pomocí daa bylo napraveno správné a vymeteno zkažené qi. Což to není
záruka [zásahu] Nejvyššího?
Songský císař je jakožto člen rodu Liu potomkem dynastie Han, která
byla vždy spojena s daem. Proto mnoho lidí ve státě Song má dao. Už
za Hanů existovaly plány těchto událostí a vzdělanci se nemohli než snažit
[je pochopit].
Tři cesty mají jeden kořen, ale různé větvě. Tři cesty – Velká cesta nekonání,
Velká cesta čisté smlouvy a Velká cesta Buddhy – jsou všechny
stejně metodami Nejvyššího pána Laoa a i když se jejich učení liší, většina
z něj náleží pravému dau.
Laozi vládne proměnám života, Šákjamuni vládne proměnám smrti.
Proto se Laozi vyloupl z levého podpaždí své matky a vládne levé straně.
Levá je strana yangového qi, které ovládá Azurový palác se Seznamy živých.
Šákjamuni se vyloupl z pravého podpaždí a vládne pravé straně.491
Pravá je strana yinového qi, které ovládá černé knihy Seznamů mrtvých.
Z  tohoto pohledu se učení Laozia a Šákjamuniho liší jako zákony levé
vali ho před úřady mrtvých. Krom toho císař nedokázal zarazit své smyslné
touhy. Proto nikdy nedosáhl daa a jeho tělo bylo navráceno do Velké
temnoty.
V době, kdy císař Guangwu bojoval o vládu s Wang Mangem, stala se na
Žluté řece katastrofa. Jeho osud visel na vlásku. Tehdy mu nejvyšší pomohl
proměnami. V šestém měsíci, na vrcholu léta, nechal vodu ve Žluté řece
proměnit v led, aby ji pěšáci a jízda mohli přejít a pomoci císaři z nesnází.
Hanové byli [opět] požehnáni – nebesa věnovala Věštebné diagramy,
sladká rosa padla na dvůr, Dokonalí zapřáhli božské fénixy a ukázali se při
obřadech, slunce bylo obkrouženo aurou a v jeho středu se ukázala třínohá
vrána, devítiocasá liška a další posvátná znamení jasně zářila. 485
Zástupy
mudrců [Hanům] asistovaly a Správné dao jim pomáhalo.
Ale po císaři Gaowuovi vláda Hanů postupně upadala. Nejvyšší se nad
nimi slitoval a povolal Zhang Liangova prapravnuka Daolinga, aby jim objasnil
qi daa a tak pomohl hanskému rodu. Nechal ho ustavit Velkou metodu
na hoře Mang na sever od Luoyangu.486
Císař, knížata, vévodové a hodnostáři
se tam všichni přimkli k dau. V té době se správné qi šířilo do daleka.
Od začátku do konce dynaste Han, celkem ve čtyřech stech dvaceti pěti
letech, dosáhlo daa nejvíce lidí. Jenže příslušníci dynastie Han byli pyšní
a povrchní, a tak se nikdy nemohli povznést k Tajemnému. Proto ho dosáhli
[jen] obyčejní lidé.
Tři generace Nebeských mistrů – i s jejich ženami to bylo šest lidí – plnilo
službu Tří mistrů. Tři bratři, páni Maové, zastávali pozici Soudců lidských
osudů.487
Jejich žáků, počínaje Wang Changem a Zhao Shengem, nesmrtelných
bez úředních hodností, je tolik, že ani nelze znát všechna jejich
jména.488
485
„Věštebné diagramy“ – yinggtu 应图.
486
Hora Mang 邙 bývá sice uváděna mezi dvaceti čtyřmi farnostmi Nebeských mistrů, ale
je nepravděpodobné, že by byla původní farností Zhang Daolinga, spíše byla přidána až
po diaspoře hanzhongské komunity. Viz Bokenkamp 1997, 227, pozn. 13.
487
Bratři Mao Ying 茅盈, Mao Gu 固 a Mao Zhong 衷 figurují mezi nejvyššími Dokonalými
v taoismu školy Shangqing 上清. Více viz Schafer 1980; Strickmann 1977.
488
Wang Chang 王長 a Zhao Sheng 趙昇 byli žáci Zhang Daolinga. Zmiňují se o nich Životopisy
nesmrtelných (Shenxian zhuan 神仙傳) a taoistický kánon (Weng 1925, 596,
2:14a, 1026, 109:19b–21a a 1263).
489
Liu Yu 劉裕, zakladatel dynastie Liu-Song 劉宋 (420 – 479 n. l.), byl tři a dvacátou
generací vládnoucího rodu dynastie Han, disků bi 璧 by tedy mělo být dvacet tři. Tato
příznivá znamení měl nalézt mnich Huiyi 慧義 (či Fayi 法義) pod oltářem boha hory
Song r. 417. Viz Bokenkamp 1997, 228, pozn. 16.
490
Málo průhledná věta: 巨獸雙象來儀人中而食房廟之祇. Bokenkamp překládá: „The
great beast and the paired elephants that appeared in the human world in response to ritual
summons have devoured the terrestrial spirits of unofficial form.“ „Paired elephants“
může znamenat slony v párech i např. dvouhlavé slony. R. A. Stein (1979) překládá 食
房廟之祇 jako „who feed on the offerings of the little temples (of the popular cults)“.
491
Příběh o Buddhově zrození z pravého podpaždí je v jednom z jeho nejstarších životopisů.
Přeložil ho Zhiqi an mezi lety 222 a 229. Viz Bokenkamp 1997, 222, pozn. *.
181180
(13) Diamantová sútra
P ř e l o ž i l a k o m e n t á ř e m o p a t ř i l J i ř í H o l b a
Sanskrtský text Vadžraččhédikápradžňápáramitásútra (Rozprava o dokonalém
poznání, jež krájí jako diamant) je obecně znám jako Diamantová
sútra. Tato mimořádně slavná sútra patří mezi nejznámější spisy mahájánového
buddhismu a o její nesmírné popularitě v zemích Asie svědčí velké
množství komentářů, podkomentářů a překladů do dalších jazyků, například
do chotanštiny, sogštiny, ujgurštiny, mandžuštiny, kalmyčtiny atd.
V minulosti byla překládána, ústně tradována a recitována zejména v Tibetu,
v Mongolsku, v Číně a v Japonsku. Patří do velmi rozsáhlého korpusu
tzv. pradžňápáramitového písemnictví neboli textů o dokonalém poznání
(prajñāpāramitā), které se začaly vytvářet v Indii přibližně 100 let před
Kristem a jejichž vývoj trval více než tisíc let.
Pradžňápáramitové texty včetně Diamantové sútry nejsou systematickými
filosofickými nebo doktrinálními pojednáními, i když filosofické myšlenky
už obsahují a jsou tak právem zařazovány do buddhistické filosofie, protože
vytvářejí filosofickou základnu pro pozdější buddhistickou filosofii, zejména
pro školu madhjamaka („škola středu“), kterou založil jeden z nejslavnějších
buddhistických filosofů Nágárdžuna (asi 2. st. n. l.). Diamantová
sútra je považována za posvátný buddhistický text, a proto byla a je stále
nábožensky uctívána a těší se neobyčejné oblibě. Datum jejího sepsání je
nejisté, badatelé uvádějí 3.–4. st. našeho letopočtu, jméno autora či autorů
neznáme.
Samotný text je poměrně krátký, zároveň však velmi hutný a obtížný.
Japonští a čínští buddhisté ho považují dokonce za jeden z  nejobtížnějších
buddhistických textů vůbec. Vyskytuje se v něm mnoho buddhistických
technických termínů, které hrály velmi důležitou roli v buddhistické nauce
i myšlení. Při práci na překladu i komentáři jsem se opíral zejména o práci
Edwarda Conzeho (1904–1979), nejpřednějšího badatele a průkopníka
v oblasti studia pradžňápáramitové literatury, jenž pořídil filologicky přesný
překlad do angličtiny doplněný rozsáhlým komentářem. Tento překlad
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
a pravé strany.492
Levé proměny se řídí živým qi levého úřadu a spějí k pozdvihnutí
těla k létajícím nesmrtelným. Pravé proměny se řídí mrtvým qi
pravého úřadu a spějí k nirváně a znovuzrození. Roucha dharmy jsou zcela
černá. [Buddhisté] si musí oblékat černá roucha, a tak napodobovat yinové
qi, vstoupí do černých knih.
Nejvyšší stvořil tyto Tři cesty. I když se jejich učení a metody liší, každá
z nich vede zpět k pravému dau. Nicméně člověk získává tělesnou podobu
skrze Původní qi a jestliže opětovně prochází smrtí a proměnami v temnotě
a krouží zrozením a smrtí, sám si to ztěžuje. Proměny pravé strany nejsou
tak rychlé a snadné jako ty proměny levého paláce, skrze kruh života
a smrti se vrací k pravdě a to je dobré. Proto se říká, že pravá není tak dobrá
jako levá, a písma říkají: „Dao má rádo život a oškliví si smrt.“ Dao zajišťuje
dlouhý život, ne smrt a ničení. „Mrtvý vévoda se nevyrovná živé
myši.“ Proto učení mudrce způsobuje, že lidé soucítí se všemi bytostmi.
Života si lze vážit. Ti, kdo smýšlejí stejně, snad znají zpaměti Pět tisíc zna-
ků493
. Tento spis vede k zachování daa a dlouhého života a ne jen ke [kolo-
běhu] života a smrti. Uctívaný zdroj daa spočívá v tomto textu.
492
Levá strana je v čínské kultuře přednostní, důstojnější a váženější než strana pravá.
Např. úředníci nalevo od císaře měli vyšší postavení než ti napravo. Důstojnost levé
strany však přetrvává v čínské kultuře dodnes a hraje roli např. při stanovení zasedacího
pořádku u stlolu (při oficiálnějších příležitostech).
183182
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
mantová sútra, je však daleko nejvíce míněn význam, jaký měl pro učence
abhidharmy a sarvástivády, která je filosoficky nejvýznamnější školou abhidharmy
a měla zřejmě největší vliv na mahájánu jak z filosofického, tak
z praktického hlediska. Termínem dharma se zde označují základní mentální
a fyzikální prvky naší každodenní reality, které konstituují svět jevů a které
už nelze dále rozdělit ani myšlenkovou analýzou, ani materiálně. I když
se nabízí možnost překládat termín dharma např. slovem entita, což by bylo
zřejmě nejblíže jeho významu v abhidharmě, rozhodl jsem se ho nakonec
kvůli jeho různým významům většinou nepřekládat kromě pasáží, kde téměř
zcela jistě znamená nauku či předměty mysli.
Vadžraččhédikápradžňápáramitásútra497
Sláva vznešenému, ušlechtilému a dokonalému poznání!
						
Sútra začíná jako téměř všechny pradžňápáramitové texty obvyklým vzýváním
nebo velebením dokonalého poznání.
					
[Popis dějiště rozpravy a svolání shromáždění]
[§ 1] Takto jsem slyšel. Vznešený jednou pobýval ve Šrávastí v Džétově háji v klášteře
Anáthapindady s velkou skupinou mnichů, s 1 250 mnichy a s mnoha bódhisattvybyl
pořízen ze sanskrtského textu, který vydal E. Conze (1974) s přihlédnutím
k vydání M. Müllera (1972). Velmi obtížnou situaci překladatele
Diamantové sútry a textů podobného typu velmi výstižně vyjadřují slova
M. Wallesera: „Chtít překládat takový text, jaký máme před sebou, se snad
bude zdát příliš odvážné. Jestliže se totiž i v dokonale propracovaném jazyce
jako je sanskrt, navíc nesrovnatelném jako jazyk filosofie, potýká myšlenka
se slovem a výrazem, pak se tato svízel projevuje ještě ve vyšším stupni,
když jde o to, jako je tomu v našem případě, vyjádřit v cizí řeči myšlenku
pohybující se na samých hranicích výrazových možností“ (Walleser
1914, 32). Co se týče stylu překladu, záměrně jsem zvolil archaičtější formu
a vznešenější tón, neboť podle mého názoru více odpovídá „duchu“ textu
a poskytuje lepší prostředek pro vystižení jeho pravého významu.
Velkým překladatelským oříškem je termín dharma. Jak vlastně tento
mnohovýznamový termín přeložit? Nebo ho v tomto textu nepřekládat vůbec?
Tak to činí po marném úsilí Conze, ale sám přiznává, že se tak vyhnul
odpovědnosti překladatele.494
V. Miltner ho překládá sice velmi vtipně, ale
s určitým prvkem mystifikace, slovem „držmo“.495
To však v našem případě
nic neřeší a celý problém jen odsouvá. Mnohovýznamový termín dharma
je velmi starý indický pojem a nacházíme ho už ve védech. V buddhistickém
kontextu znamená dharma (pálijsky dhamma) coby název Buddhovy
nauky to, jak se věci ve skutečnosti mají, a také cestu, jak podle této skutečnosti
žít. V pálijském kánonu se hovoří o karmicky prospěšných (kusala)
a neprospěšných (akusala) dhammách, v souvislosti s buddhistickou cestou
k nirváně. Jsou to tedy také etické zásady a pravidla pro správné chování.
Slovem dhamma se rovněž označují předměty mysli (dhammāyatana), které
mohou být tělesné nebo mentální, minulé přítomné či budoucí, skutečné
nebo představované.496
V kontextu pradžňápáramit, ke kterým patří i Dia-
493
Tj. Daodejing, dílo Laozi.
494
Viz Conze 1957, 13–14.
495
„Vzhledem k tomu, že slovní tvar dharma je odvozen od sanskrtského slovesného kořene
dhr-, „držet“, je nasnadě tu v témž obsažném smyslu užívat archaického českého
participia necessitatis držmo, totiž ,to, čeho jest se držet‘“ (Miltner 1997, 77).
496
Nyanatiloka Thera 2009, 60.
497
Nadpisy a číslování paragrafů, které nejsou obsaženy v původním textu, jsou uvedeny
v hranatých závorkách [], v nichž jsou pro lepší srozumitelnost uvedeny v překladu
i některé výrazy a slova, které originální text neobsahuje. Překlad samotné sútry je pro
lepší odlišení od poznámek a vlastního komentáře vytištěn kurzívou. Pálijská a sanskrtská
slova, která jsou uvedena v kulatých závorkách, uvádím v mezinárodní transliteraci.
Sanskrtské a pálijské termíny, slova a názvy súter, které se v tomto textu vyskytují
a které nejsou uvedeny v závorkách, uvádím pro lepší srozumitelnost v transkripci,
tj. tak, jak je píšeme podle české výslovnosti. Tyto termíny uvádím většinou v jejich
sanskrtské podobě, pokud se nejedná výlučně o kontext théravádového buddhismu,
kde používám tvar pálijský a výslovně to zmiňuji nebo uvádím zkratkou (pa.). Tibetská
slova (zkratka tib.) jsou transliterována podle systému Wylieho a transkribována
podle systému Kolmašova.
185184
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
[Subhútiho prosba]
[§ 2] V tu dobu přišel k tomuto shromáždění ctihodný Subhúti a usedl. Pak se ctihodný
Subhúti zvedl ze svého sedátka, položil svrchní roucho přes jedno rameno,
pravým kolenem poklekl na zem, pozdravil Vznešeného se sepjatýma rukama a řekl
mu: „To je úžasné, ó Vznešený, nanejvýš úžasné, ó Sugato, jak mnoho Tathágata,
Arhat, Plně a dokonale probuzený, pomáhá s největší péčí bódhisattvům-mahásattvům.
To je úžasné, ó Vznešený, jak Tathágata, Arhat, Plně a dokonale probuzený,
podporuje s největší přízní bódhisattvy-mahásattvy. Jak, ó Vznešený, mají si počínat,
jak mají postupovat, jak mají ovládat svou mysl syn nebo dcera z dobré rodiny,
kteří se vydali k [buddhovství] na vozidle bódhisattvů?“
	 Po těchto slovech pravil Vznešený ctihodnému Subhútimu: „Výborně, Subhúti,
je to tak, jak říkáš, s největší péčí pomáhá Tathágata bódhisattvům-mahásattvům,
s největší přízní podporuje Tathágata bódhisattvy-mahásattvy. Proto Subhúti,
měj to dobře a pozorně na paměti. Sdělím ti, jak si má počínat, jak má postupovat,
jak má ovládat mysl ten, který se vydal [k buddhovství] na vozidle bódhisat-
tvů.“
	 „Nechť se tak stane,“ odvětil ctihodný Subhúti Vznešenému.
Ctihodný Subhúti – jeden z desítky Buddhových velkých učedníků, který
dosáhl arhatství díky rozjímání o laskavosti (maitrī). V pradžňápáramitách
je to většinou tento znalec prázdnoty a dokonalého poznání, který hlásá
jejich nauky. „Ať jakoukoli nauku vysvětluje, vždy začíná prázdnotou“
(Aštasáhasriká 16.306).
Tathágata – epiteton Buddhy nebo buddhů, kteří dosáhli plného a dokonalého
probuzení. Doslova „Ten, který takto (tj. velmi dobře) šel (tathā-gata)
nebo přišel (tathā-āgata)“ jako jiní buddhové; označuje toho, který „takto
přišel“ na tento svět, aby učil a angažoval se dalšími způsoby pro blaho
všech bytostí. Pokud slovo tathágata rozložíme na „tathá-agata“ (tj. „ten,
který nepřišel“), pak je to označení pro toho, jenž ačkoli dosáhl nirvány
a zbavil se strasti, neopustil tento svět a „nepřišel“ na místo, ze kterého by
nemohl pomáhat cítícím bytostem, které v tomto světě trpí.
Sugata – doslova „Ten, který šťastně přišel“, protože po vznešené osmidílné
stezce došel k nirváně; epiteton Buddhy. Také tento titul (stejně jako
mahásattvy. V dopoledním čase se Vznešený oblékl, vzal mnišské roucho a misku na
almužnu a vstoupil do velkého města Šrávastí, aby vyžebral potravu. Pak Vznešený,
když ve Šrávastí vykonal pochůzku kvůli almužně, snědl jídlo a vrátil se z vybírání
almužny zpět, uložil roucho a misku, umyl si nohy, usedl na upravené sedátko, zkřížil
nohy a drže tělo zpříma zaměřil pozornost před sebe. Pak k místu, kde byl Vznešený,
přistoupilo mnoho mnichů, a když přistoupili, uctili nohy Vznešeného svými
hlavami, třikráte ho zprava obešli a usedli po jedné straně.
Takto jsem slyšel – tradiční zahájení buddhistických súter.
Vznešený – Buddhovo přízvisko nebo titul, které označuje respekt a úctu
vzdávané Buddhovi jako nejvyššímu ze všech bytostí a vynikajícímu
zvláštními kvalitami.
Šrávastí – v Buddhově době hlavní město mocného Kóšalského státu (dnešní
Sahét-Mahét na území Uttarpradéše).
Džétův háj – tento háj patřil Džétovi, synovi kóšalského krále Prasénadžita,
od kterého ho koupil bankéř a bohatý kupec Anáthapindada (pálijsky
Anáthapindika), zaplativ za něj zlatými mincemi, nazývanými kahápána,
kterými podle vyprávění pokryl téměř celý povrch háje. Anáthapindika pak
tento háj, ve kterém nechal vybudovat klášter, věnoval Buddhovi a buddhistické
obci.
Zkřížil nohy a drže tělo zpříma zaměřil pozornost před sebe – jak uvádí
Fišer (1992, 47), toto je nejstarší indický popis meditační pozice. V buddhismu
je to jediná pozice, která se dodnes pěstuje, kromě přecházení sem
a tam na rovné cestě. Prakticky je však možno zaujmout jakoukoli pohodlnou
pozici podle dispozic meditujícího, pokud je zachován základní předpoklad,
že horní část těla, především páteř, je držena zpříma, brada vzhůru
a zrak upřen přímo před sebe nebo na špičku nosu. Buddha zaměřil tímto
způsobem pozornost před sebe, upnul pozornost na dech, který měl před
sebou, a v uvedené pozici se připravil na vstup do pohroužení (dhyāna).
Toto pohroužení je známo ve větších pradžňápáramitových sútrách jako
„král [všech] soustředění (samādhirājā)“, z něhož všechny druhy soustředění
vznikly a jsou dosahovány.
187186
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
tami, tj. následováním cest arhatů, pratjékabuddhů nebo bódhisattvů. Řečeno
jinými slovy, tato fráze označuje ty, kteří se rozhodli následovat nauku
mahájány.
[Bódhisattvův slib]
[§ 3] Vznešený pravil: „Tedy, Subhúti, ten, který se vydal [k buddhovství] na vozidle
bódhisattvů, měl by nechat vyvstat [ve své mysli] tuto myšlenku: ,Ať ve světě
bytostí existuje jakékoli množství bytostí, které mohou být zahrnuty pod termín bytost,
ať už jsou zrozeny z vejce, z lůna, z vlhka, zázračně zrozené, mající tvar nebo
beztvaré, vnímající nebo bez vnímání, nebo ani vnímající, ani nevnímající, pokud
je [vůbec] možné si nějaký takový myslitelný svět bytostí představit, pak všechny
tyto bytosti bych měl vysvobodit v oblasti nirvány beze zbytku podmíněnosti. Ale
i kdyby byly vysvobozeny nesčetné bytosti, žádná bytost vysvobozena nebyla.‘
Z jakého důvodu? Jestliže si, Subhúti, bódhisattva představuje nějakou bytost, nemůže
být nazván bódhisattvou.
	 Z jakého důvodu? Nemůže být nazván bódhisattvou ten, kdo si představuje
Já, nějakou bytost, nějakou duši nebo nějakou osobu.
Tradiční buddhistické rozdělení živých bytostí je trojdílné:499
	
(1) Podle způsobu zrození se rozlišují čtyři druhy: (a) Zrozené z vejce.
(b) Zrozené z lůna. (c) Zrozené z vlhka. (d) Zázračně zrozené, které
se objevují úplně celé a najednou bez početí nebo embryonálního růstu.
Toto zázračné nebo náhlé objevení se týká mnoha bohů, pekelných
bytostí, bytostí v přechodném stavu (antarābhāva) a těch, které se už
nevrátí na tento svět (anāgāmin). Tato třída je prý mnohem početnější
než třídy ostatní.
(2) Podle toho, zda mají, nebo nemají fyzickou podobu: (a) Bytosti, které
mají fyzickou podobu. (b) Bytosti, které nemají fyzickou podobu.
(3) Podle toho, zda živé bytosti jsou, nebo nejsou schopny vnímání: (a)
Bytosti vnímající. Všechny organismy, které mají pět smyslů. (b)
Bytosti bez vnímání. Třída bohů nebo nebeských bytostí, která žije
tathágata) používá metaforu přicházení. Předpona „su“ znamená v tomto
kontextu nirvánu.
Arhat – doslova „zasloužilý“, tento termín označuje podle pálijského kánonu
čtvrtý, nejvyšší stupeň vznešených osob; taktéž epiteton Buddhy.
Plně a dokonale probuzený (samyaksaṃbuddha) – dokonalý Buddha neboli
Tathágata obdařený jasnozřivostí. Buddhistická tradice rozlišuje tři
kategorie buddhů: (1) Plně a dokonale probuzený – např. Gautama Buddha.
(2) Arhat nebo „ten, jenž dosáhl probuzení jako posluchač“ (śrāvaka).
(3) „Buddha pro sebe“ (pratyekabuddha). Zatímco na jedné straně
buddhistická tradice zdůrazňovala, že probuzení Gautamy Buddhy se rovná
probuzení jeho žáků a buddhů samotářů (pratyekabuddha), na straně
druhé nebyla schopna ubránit se sklonu trvat na nadřazenosti Buddhova
probuzení. To, že dosažení těchto tří druhů buddhovství je stejné a zároveň
odlišné (Buddhovo probuzení je určitým způsobem nejvyšší), je příčinou
určitého napětí, které spočívá přímo v základech buddhistického myšlení
a částečně vysvětluje pozdější vývoj buddhistického myšlení známého
jako mahájána.498
S největší péčí pomáhá – když Buddha dosáhl probuzení, vyučoval nauku
(dharma) ty bódhisattvy, kteří již byli duchovně vyzrálí a pevně zakotveni
v přípravných cvičeních bódhisattvy směřujících k dosažení buddhovství.
S největší přízní podporuje – odkazuje k duchovně ještě nevyzrálým bódhisattvům,
kteří se budou v těchto přípravných cvičeních teprve zdokonalovat.
	
Syn nebo dcera z dobré rodiny – zdvořilá forma oslovení, může znamenat
dobrou sociální pozici, dobré duchovní vybavení anebo obojí.
	
Postupují [k buddhovství] na vozidle bódhisattvů – podle mahájány může
být vysvobození dosaženo pomocí tří vozidel neboli třemi rozdílnými ces-
498
Viz Gethin 1998, 33. 499
Viz Nyanatiloka 1980, 54-5.
189188
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
nissaró (1997, 56) navrhuje pro překlad slova nibbána termín „unbound“
(česky „odpoutání“): „Jaký druh odpoutání?... je to oproštění od závislosti
a omezení, od neklidu a smrti.“ Mohli bychom dodat, že se jedná o odpoutání
či oproštění se od tří hlavních poskvrnění mysli a ulpívání obecně.
„Odpoutání“ se mně jeví jako nejlepší český ekvivalent pro nirvánu, neboť
doposud používané české překlady jako vyhasnutí či vyvanutí se nezdají
být správné. Fišer (1992, 27) píše: „Etymologický význam ,vyvanutí‘, stejně
jako oblíbený obraz vyhasnutí lampy, do níž není přiléván olej (touhy),
poněkud zavádí. V indických představách neznamená vyhasnutí plamene
jeho zánik: oheň se stává neviditelným a nepostižitelným.“
Ten, kdo si představuje Já, nějakou bytost, nějakou duši nebo nějakou osobu
– bódhisattva má odstranit jakoukoli ideu Já, bytosti, duše nebo osoby.
Má se zbavit ulpívání či připoutání dokonce i k pojmům a konceptům, jak
o tom ostatně svědčí následující paragraf.	
[Pěstování dokonalostí]
[§ 4] Dále pak tedy, Subhúti, bódhisattva má dávat dar a nebýt [přitom] k věcem
připoutaný, bódhisattva má dávat dar a nebýt [přitom] k ničemu připoutaný,
bódhisattva má dávat dar a [přitom] nebýt připoutaný ke tvarům, zvukům, pachům,
chutím, dotekům nebo předmětům mysli (dharma). Nuže bódhisattva-mahásattva
má dávat dar právě tak, aby nebyl připoutaný ani k pouhému vnímání znaků.
Z jakého důvodu? Subhúti, není lehké změřit množství zásluh toho člověka, který
dává dar s nepřipoutáním. Co myslíš, Subhúti, je možno lehce změřit rozlohu
prostoru na východě?“
	 Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený.“
	 Vznešený pravil: „Je takto možno lehce změřit rozlohu prostoru na jihu, západě,
severu, dole, nahoře, v hlavních směrech a mezisměrech a v deseti směrech
na všechny strany?“
	 Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený.“
	 Vznešený pravil: „Právě tak, Subhúti, není lehké změřit množství zásluh toho
bódhisattvy, který dává dar s nepřipoutáním. Takto tedy, Subhúti, má dávat dar
ten, jenž se vydal [k buddhovství] na vozidle bódhisattvů, aby nebyl připoutaný ani
k pouhému vnímání znaků.
v jedné z nebeských sfér odpovídající čtvrtému stupni pohroužení
(dhyāna). (c) Bytosti, které nemají vnímání ani nevnímání. Úplně
nejvyšší třída bohů, kteří nemají fyzickou podobu a žijí v beztvarém
či nemateriálním světě (arūpaloka). I když bohové žijí ve
šťastných světech, přesto jsou podle buddhismu, stejně jako lidské
nebo jiné bytosti, podrobeni stáří, smrti a opakovanému znovuzrozování
v koloběhu existencí. Existuje mnoho tříd božských bytostí
žijících ve třech různých světech (loka). (1) Svět tužeb (kāmaloka);
(2) svět (jemných) tvarů (rūpaloka); (3) svět beztvarý či nemateriální
(arūpaloka), ve kterém žijí čtyři třídy nebeských bytostí.
Měl by nechat vyvstat [ve své mysli] tuto myšlenku (cittam utpādayitavyaṃ)
– zde se objevuje náznak velmi důležitého termínu čittótpáda (cittotpāda),
který znamená záměr, touhu či rozhodnutí dosáhnout vzniku (utpāda)
probuzené mysli (bodhicitta) za účelem pomoci všem živým bytostem
na jejich cestě k vysvobození. „Toto vyhasnutí chtivosti (pa. lobha), vyhasnutí
nenávisti (pa. dosa), vyhasnutí zaslepenosti (moha) – to se nazývá nibbánou“
(Sanjuttanikája 38.1).
	
V oblasti nirvány beze zbytku podmíněnosti – v buddhismu se rozlišují dva
druhy nirvány (dosl. „vyvanutí“, „vyhasnutí“, „odpoutání“).(a) Se zbytkem
podmíněnosti, která může být dosažena ještě během života určitého jedince,
kdy ještě probíhají mentální procesy ve fyzickém těle a zůstává ještě „substrát“
pěti skupin osobnosti (skandha): tělesnost, pocity, vnímání, mentální
obsahy jako vůle atd., a vědomí, ze kterých se podle Buddhy skládá jedinec.
Tyto skupiny jsou pomíjející a podrobeny strasti. (b) Beze zbytku podmíněnosti,
tzv. nirvána „bez substrátu“, kdy se po smrti rozpadají i tyto skupiny.
Moderní etymologie odvozují slovo nirvána od negativní předpony nir
+ kořen vá-, (vanout). Původní doslovný význam pravděpodobně znamenal
,vyhasnutí‘ ohně tím, že ustalo jeho rozdmýchávání pomocí kovářských
měchů (např. kovářský oheň). Zdá se, že tento význam byl rozšířen o jakékoli
vyhasnutí ohně, například vyhasnutí plamene lampy.500
Bhikkhu Thá-
500
Viz Buddhaghosa 1991, 790.
191190
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
tento proces formuluje takto: „Pomíjivá povaha podmíněných jevů znamená,
že mysl se postupně stává prázdnou od jakéhokoli jejich vnímání [...]
[mysl] může vidět skrze tyto podmíněné jevy, aby dosáhla nepodmíněného:
bezznaké nirvány, která je prázdná od všech uchopitelných ,znaků.“
Rovněž z pohledu pradžňápáramit jsou veškeré znaky prázdné, bez jakékoli
substance, podstaty či vlastního bytí (svabhāva). Proto když bódhisattva
dává dar, nemá ulpívat na „znacích“, jimiž by pro něj mohli být dárce,
dar a dávání daru. I tito jsou prázdní a bez vlastního bytí. Proto bódhisattva
nemá být k těmto znakům připoutaný nebo na nich být závislý
a nemá je považovat za reálné nebo u nich hledat nějaké zakotvení. Nemá
ulpívat ani na vnímání těchto znaků, neboť i ony jsou pomíjivé, podmíněné
a omezené (srv. výše).
Není lehké změřit množství zásluh toho člověka, který dává dar s nepřipoutáním
– zásluhy, které pramení z takového přístupu, jsou přirovnávány
k prostoru nebo obloze, neboť jsou (a) všepronikající, (b) rozsáhlé a (c) ne-
vyčerpatelné.
[Charakteristické rysy Tathágaty]
[§ 5] Co myslíš, Subhúti, má se na Tathágatu nahlížet podle toho, že je obdařen
určitými charakteristickými rysy?“
	 Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený. Na Tathágatu se nemá nahlížet podle
toho, že je obdařen určitými charakteristickými rysy. Z jakého důvodu? O čem,
ó Vznešený, Tathágata hovořil jako o charakteristikách, o tom prohlásil, že to nejsou
charakteristiky.“
	 Po těchto slovech pravil Vznešený ctihodnému Subhútimu toto: „Pokud [někdo
vnímá] charakteristiky, potud [vnímá] klamně, pokud [nevnímá] charakteristiky,
potud [nevnímá] klamně. Proto se má na Tathágatovy charakteristiky pohlížet
tak, že to nejsou charakteristiky.“
Může být Tathágata rozpoznán podle charakteristických rysů – doslova
„podle držení (saṃpat) charakteristik“ (lakṣaṇ). Stejná formulace se
objevuje také v § 20b, § 26a. Jiný možný překlad: „Může být Tathágata
rozpoznán podle množství či výtečnosti (saṃpat) charakteristických
Bódhisattva má dávat dar a nebýt [přitom] k věcem připoutaný – dáváním
daru se zde rozumí dokonalá štědrost či dobročinnost, jedna ze šesti dokonalostí
(pāramitā) bódhisattvy. Jak poznamenává Tucci (1956, 94), naráží
se zde na šest dokonalostí, které jsou zmíněny pouze jedinou z nich,
a to dokonalou štědrostí kvůli společnému charakteru veškerého dávání.501
Bódhisattva-mahásattva má dávat dar právě tak, aby nebyl připoutaný ani
k pouhému vnímání znaků – sanskrtský termín nimitta, který překládám slovem
„znak“, je technický termín, jenž má hodně významů. Jeden z významů
tohoto termínu označuje šest „vnějších“ smyslových předmětů (tvary, zvuky,
pachy, chutě, doteky a předměty mysli). Tyto znaky nejsou jen nějakými
pouhými jevy, ale označují a určují konkrétní lidi a věci námi zažívaného
světa. Naše mysl zakouší tyto lidi a věci a znaky s příjemnými, smyslnými,
nepříjemnými nebo milými asociacemi, a místo aby je nazírala jako nestálé,
strastné a bez Já, chybně je chápe jako stálé a mající Já (ātman). Příjemné
nebo krásné znaky vyvolávají smyslovou touhu, zatímco odpuzující
znaky způsobují zlou vůli. Znaky jsou překážkami na cestě k probuzení
a bývají také ztotožňovány s kléšami neboli nečistotami mysli. Pomocí meditace
vhledu může být postupně odstraněno veškeré ulpívání a připoutání
k těmto znakům. Opakem termínu nimitta je velmi důležitý termín animitta
(„bezznakovost“). Tento termín, jak uvádí Harvey (1986, 46-48), se v pálijských
textech používá pro velké množství různých stavů, které jsou důležité
na cestě k nirváně. Při dosažení tzv. animittasamádhi (bezznakového
soustředění) meditující plně vnímá smyslové orgány, aniž by ale vnímal
smyslové předměty, neboť je vnímá jako prázdné a bez znaků. Při meditaci
vhledu si meditující uvědomuje nestálost všech jevů a nazírá jejich vznikání
a zanikání. Poté se zaměřuje zejména na jejich zánik. Je si vědom omezené,
prchavé a podmíněné povahy všech jevů. Proto jsou pro meditujícího
tyto jevy nepodstatné a on nevidí žádný důvod, proč by jim měl přisuzovat
nějaké znaky. Vnímání přestává tyto znaky registrovat. Harvey (tamtéž)
501
Protože probuzení nemůže být dosaženo bez praxe, bódhisattva musí pěstovat tzv. dokonalosti
(pāramitā). Jsou to dokonalá štědrost, dokonalá ctnost, dokonalá trpělivost,
dokonalé úsilí, dokonalé pohroužení a dokonalé poznání (prajñā), které se soucítěním
patří podle mahájány mezi hlavní atributy bódhisattvů.
193192
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
domuje jejich pomíjivost, iluzornost a prázdnotu, pak se zbavuje klamného
názoru a připoutání a může dosáhnout vysvobození (vimukti).
[Existence nauky (dharma)]
[§ 6] Po těchto slovech odvětil ctihodný Subhúti Vznešenému: „Budou tedy,
ó Vznešený, v budoucnosti, v posledním čase, v poslední době, v posledních pěti
stech letech, v době zániku dobré nauky, žít nějaké bytosti, které, když budou vyslovena
slova takových súter, porozumí jejich pravdivosti?“
Vznešený pravil: „Nemluv tak, Subhúti! Ano, v budoucnosti, v posledním čase,
v poslední době, v posledních pěti stech letech, v době zániku dobré nauky, budou
žít bytosti, které, když budou vyslovena slova takových súter, porozumí jejich pravdivosti.
A dále pak, Subhúti, v budoucnosti, v posledním čase, v poslední době,
v posledních pěti stech letech, v době zániku dobré nauky, budou žít bódhisattvové-mahásattvové,
kteří budou schopní, mravní, moudří a kteří, když budou vyslovena
slova takových súter, porozumí jejich pravdivosti. A dále pak, Subhúti, věru
nebudou existovat bódhisattvové-mahásattvové, kteří by uctívali [pouze] jednoho
buddhu a kteří by pěstovali prospěšné činy [pouze] za jednoho buddhy. Věru naopak,
Subhúti, budou existovat bódhisattvové-mahásattvové, kteří uctívali mnoho
statisíců buddhů a pěstovali prospěšné činy za mnoha statisíců buddhů a kteří,
když budou vyslovena tato slova takových súter, získají důvěru i z jedné jejich myšlenky.
Tathágata tyto [bódhisattvy-mahásattvy] poznává, Subhúti, pomocí buddhovského
poznání, Tathágata je vidí pomocí buddhovského zraku, Tathágata
je úplně poznává. Tito [bódhisattvové-mahásattvové] vytvoří a získají nezměrné
a nespočetné množství zásluh. Z jakého důvodu? Neboť, Subhúti, tito bódhisattvové-mahásattvové
nemají představu Já, představu bytosti, představu duše nebo
představu osoby. Nemají představu dharem, ani představu ne-dharem. Nemají
představu, ani ne-představu. Z jakého důvodu? Neboť věru bódhisattva-mahásattva
nemá uchopovat dharmu (nauku), ani ne-dharmu (falešnou nauku). Proto
pronesl Tathágata tuto řeč se skrytým významem: ,Ti, kteří poznali Rozpravu
o nauce podobnou voru, mají opustit jak nauky dharmy, tak ještě mnohem více nedharmy
(falešné nauky).‘
V budoucnosti, v posledním čase, v poslední době, v posledních pěti stech
letech, v době zániku dobré nauky (saddharmavipralopa) – už od nejrarysů.“
V textech se uvádí, že těchto charakteristických rysů je celkem 112
(z toho 32 hlavních a 80 vedlejších). Tyto zvláštní tělesné charakteristické
rysy (dlouhé prsty, 40 zubů atd.) odlišují Buddhu jako vynikající osobu
(mahāpuruṣa, dosl. „velký muž“) od ostatních lidí. Uvedené charakteristiky
se nevyskytují pouze u Buddhy, ale může jimi být obdařen i vládce
světa neboli čakravartin (dosl. „ten, který roztáčí kolo“). „Roztáčení kola“
symbolizuje neustálý posun dopředu a rozšiřující se nadvládu. Odtud pochází
pálijská fráze dhammačakkam pavattéti (“roztočil kolo dhammy [nauky]“)
a také název vůbec první Buddhovy rozpravy Dhammačakkappavattanasutta
(Rozprava o roztočení kola nauky), která se odehrála v Antilopím
háji blízko Váránasí (Madždžhimanikája 141). Tyto charakteristické
rysy velkého muže (mahāpuruṣalakṣaṇa) jsou fyzickým projevem
a výsledkem mnoha záslužných činů, které Buddha vykonal ve svých
předchozích životech.
Pojem „charakteristické rysy velkého muže“ je pravděpodobně dosti
starý. Podle Buddhova legendárního životopisu byli k Buddhovi povoláni
bráhmani, aby záhy po jeho zrození tyto charakteristické rysy zkoumali.
Ty sice nemusí být pro lidské oko viditelné, nicméně prý existovali
určití bráhmani, kteří je dokázali rozpoznat a interpretovat. Podle buddhistické
tradice čeká toho, jenž je plně obdařen těmito třiceti dvěma charakteristickými
rysy tento osud: buď se stane čakravartinem, vládcem světa,
nebo se stane buddhou. Legenda praví, že Gautama byl těmito charakteristickými
rysy plně obdařen, a proto se jeho otec Šuddhódana mylně
domníval, že se jeho syn stane vládcem světa. Z těchto důvodu se Šuddhódana
snažil vše zařídit tak, aby byl mladý Gautama neustále šťastný,
nikdy se nesetkal se stářím, nemocemi a smrtí a nestal se tak toulavým
asketou a poté Buddhou.
Pokud [někdo vnímá] charakteristiky, potud [vnímá] klamně, pokud [nevnímá]
charakteristiky, potud [nevnímá] klamně. Proto se má na Tathágatovy
charakteristiky pohlížet tak, že to nejsou charakteristiky – jestliže se
někdo domnívá, že tyto tělesné charakteristické rysy Tathágaty v posledku
existují, pak se nachází v zajetí klamu a nenahlíží je tak, jak se ve skutečnosti
mají, tj. že i ony (byť se jedná o samotného Tathágatu) jsou prázdné
(śūnya) a nemají vlastní bytí (svabhāva). Pokud si ale bódhisattva uvě-
195194
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Budou pěstovat prospěšné činy (kuṣalamūla) – doslova „zasadí příznivé
kořeny“ neboli „kořeny prospěšných činů“. Kořeny prospěšných činů stojí
v protikladu k činům neprospěšným neboli kořenům zla, tedy k chtivosti
(lobha), nenávisti (doṣa) a zaslepenosti (moha). Ty jsou podle buddhistického
myšlení hlavními vášněmi či nečistotami mysli (kleṣa), které ji znečišťují
a kvůli nimž dochází k nahromadění karmicky podmíněných činů,
které vedou ke strasti a následně k novému strastiplnému zrození. Proto je
třeba rozvíjet a pěstovat prospěšné činy, tj. nepřipoutanost (alobha), laskavost
(maitrī) a vědění (vidyā), aby člověk s jejich pomocí vykořenil chtivost,
nenávist a zaslepenost, a tím dosáhl vysvobození ze strastného koloběhu
znovuzrozování.
	
Budou existovat bódhisattvové-mahásattvové, kteří budou uctívat mnoho
statisíců buddhů a budou pěstovat prospěšné činy za mnoha statisíců buddhů
– aby mohl bódhisattva dosáhnout probuzení a stát se buddhou, musí
po nespočetné věky pěstovat a shromažďovat zásluhy pomocí dobrých
skutků bez sebemenšího ulpívání na jejich plodech. Kromě nesobeckého
konání pro druhé, které jde často až za hranici sebeobětování, bódhisattva
uctívá také buddhy a pěstuje dokonalou trpělivost, úsilí, ctnost a další
dokonalosti.
Získají jasnou důvěru i z jedné jejich myšlenky – v Lotosové sútře 16.285
se slibuje nekonečné množství zásluh každému, kdo byť jen na okamžik
(ekakṣaṇa) uvěří v Buddhovu nauku. Kromě výše zmíněného pěstování zásluh
je pro mahájánu také velmi důležité pěstování víry v různé buddhy
a buddhovskou nauku. Motiv víry v pomoc živých buddhů je na nekonečně
dlouhé a trnité cestě pro bódhisattvu psychologicky zcela jistě velmi důležitý
a určitě hraje také roli při skládání bódhisattvovského slibu.
	
Tathágata tyto [bódhisattvy-mahásattvy] poznává, Subhúti, pomocí buddhovského
poznání, Tathágata je vidí, pomocí buddhovského zraku, Tathágata
je úplně poznává – tato formulace se objevuje také v Aštasáhasrice
10.224.
Tito bódhisattvové-mahásattvové nemají představu Já, představu bytosti,
představu duše nebo představu osoby – ve starověké Indii se vyskytovanější
doby se objevovaly předpovědi o zániku (úpadku) dobré nauky (saddharma).
Je to logické, neboť v tomto nestálém a pomíjivém světě nemůže
být výjimkou ani Buddhova nauka. Traduje se, že Buddha sám pravil, že
kdyby nebyly ženy přijímány do buddhistické obce, dobrá nauka by trvala
po dlouhý čas, trvala by 1000 let. Ale jelikož ženy do obce byly přijímány,
dobrá nauka potrvá jen 500 let. V Abhidharmakóši 8.110a se píše, že dobrá
nauka bude trvat 1000 let po Buddhově nirváně. Toto číslo se týká pěstování
dobré nauky, ale její znalost či tradice potrvá déle. Podle nejznámějšího
komentátora pálijského kánonu Buddhaghósy a jeho školy je datum zániku
Buddhovy nauky fixováno na 5000 let (toto číslo přejímají i pálijské
kroniky a komentáře). Dále bývá uváděno 1500 let, 2000 let, 3000 let, nebo
dokonce 11 500 let či 12 000 let (tato čísla uvádějí čínští kronikáři). Stereotypní
formuli o zániku dobré nauky, která se objevuje v naší sútře, máme
zaznamenánu i v nejslavnější mahájánové sútře přibližně z druhé poloviny
2. st. n. l., v Saddharmapundaríkasútře (Lotosová sútra dobré nauky),
zkráceně Lotosová sútra. Podle tibetského komentáře k Diamantové sútře
potrvá nauka Vznešeného pětkrát 5000 let. Tato pasáž je zřejmě narážkou
na spor mezi ranými stoupenci nového hnutí, které se bude později deklarovat
jako mahájána, a tradičním buddhismem. Výrok přisuzovaný Buddhovi,
že jeho nauka po jeho smrti potrvá pouze 500 let, si přívrženci tradičního
buddhismu vysvětlovali tak, že po uvedené době bude Buddhova
dobrá nauka dezinterpretována, překroucena a nahrazena naukou nepravou.
A že to provedou právě stoupenci oněch nových idejí, bylo pro tradicionalisty
zcela nasnadě. Ale „mahájánisté“ se na oplátku bránili tím, že to byli
právě oni, kteří začali oživovat a správně interpretovat Buddhovu nauku,
která upadla kvůli nesprávnému chápání ze strany tradice.502
502
Přibližně kolem počátku našeho letopočtu se začíná objevovat nový typ buddhistické
literatury, jenž navazuje a rozvíjí literaturu předešlou. Nové texty se odlišují od
nauk ranějších buddhistických škol tím, že zdůrazňují jako klíčovou postavu a základní
ideál buddhismu postavu bódhisattvy, budoucího buddhy, oproti předchozímu ideálu
arhatovi. Rozrůstající se hnutí se začíná nazývat bódhisattvajánou („vozidlo bódhisattvů“),
aby se odlišilo od hnutí přímých Buddhových žáků, které bylo nazváno šrávakajánou
(„vozidlo posluchačů“). Bódhisattvajána, jejíž stoupenci byli podle veškerých
dokladů ve výrazné menšině, se postupem času deklaruje jako mahájána („velké vozidlo“),
neboť je prý početnější, větší a nadřazenější než tzv. hínajána („nižší vozidlo“)
neboli šrávakajána.
197196
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
ohrožovalo jejich duchovní pokrok. Buddha Aritthu velmi vyhubuje a říká,
že hloupí a blázniví lidé sice papouškují jeho učení a kritizují pomocí něho
ostatní, ale přitom nechápou jeho smysl, což jim může jedině ublížit. Proto
Buddha vysvětluje ve dvou podobenstvích Aritthovi a mnichům správný
a nesprávný způsob následování a pochopení jeho nauky.
	 První podobenství se týká lovu jedovatého vodního hada a jeho
správného a nesprávného uchopení. Při správném uchopení holí za hlavu
nemůže had lovci ublížit, při nesprávném uchopení za ocas však může.
Stejně tak je tomu i s Buddhovou naukou, neboť když je nesprávně chápána,
může být nebezpečná. Druhé podobenství pojednává o muži, který
si vyrobil vor, aby se z jednoho břehu, který je nebezpečný, přepravil
přes rozbouřenou řeku na břeh druhý, jenž skýtá bezpečí. Buddha přirovnává
své učení k voru a říká, že mnichové mají chápat jeho učení jako vor,
jenž slouží jen k přeplavení na druhý břeh, a ne proto, aby se k němu upínali
a připoutávali. Buddha doslova praví: „Právě tak, ó mnichové, dhammu
podobnou voru jsem hlásal kvůli překročení, ne kvůli držení. Ó mnichové,
jestliže chápete podobenství o voru, opusťte dhammy a ještě mnohem
více to, co dhammy nejsou.“ Při překladu a interpretaci této pasáže je
největším problémem význam slova dhamma, které je na začátku rozpravy
v singuláru, ale ve výše citované větě se vyskytuje v plurálu. R. Gombrich
(1997, 23-5) celou pasáž velmi podrobně rozebírá a dochází k závěru,
že slovo dhamma zde musí znamenat nauky, a ne dhammy jako předměty
mysli, jak by to podle něj chápala mahájána. Zdá se mu paradoxní a nesmyslné,
že by toto podobenství o voru doporučovalo zbavení se všech předmětů
mysli (dhamma) a také všech ne-předmětů mysli, ať už se tím míní cokoli.
Gombrich nesouhlasí ani s výkladem Buddhaghósy a překlady některých
buddhologů (Woodward, I. B. Horner), podle nichž zde slovo dhammy
znamená správné způsoby a termín adhammy nesprávné způsoby chování,
jichž mají mniši podle Buddhy zanechat. Co se týče nesouhlasu s Buddhaghósou
atd., má Gombrich zřejmě pravdu, neboť se zde opravdu spíše myslí
neulpívání na některých Buddhových slovech, nebo na něčem, co Buddha
neřekl vůbec, než na opuštění správného chování nebo Buddhovy nauky
po dosažení probuzení. Řečeno jinými slovy, Buddha klade důraz na ducha
svého učení, a ne na literu, neboť říká, že jakkoli správná slova Arittha
citoval, nikdy nepochopil jejich pravý význam.
lo velké množství spekulativních nauk, které se týkaly Já (ātman). Tvrdily,
že existuje něco stálého, pevného, nepomíjivého, co u jedince stále přetrvává.
Představu, že člověk má nějakou stálou, trvalou a nepomíjející podstatu
(ātman), Buddha důsledně odmítal, neboť podle něj je právě tento pocit
jáství a připoutanost k němu hlavním důvodem naší strasti (duḥkha). Buddha
se těmito naukami zabývá v Mahánidánasuttě (Velká rozprava o podmíněnosti),
kde je rozdělil do čtyř hlavních kategorií. Buddha praví: „Jakým
způsobem, Ánando, si lidé vysvětlují přirozenost Já? (a) Někteří nahlížejí
na Já jako tělesné a konečné, řkouce: ,mé Já má tělesnou podobu
a je konečné‘; (b) někteří nahlížejí na Já jako tělesné a nekonečné, řkouce:
,mé Já má tělesnou podobu a je nekonečné‘; (c) někteří nahlížejí na Já jako
netělesné a konečné řkouce: ,mé Já nemá tělesnou podobu a je konečné‘;
(d) někteří nahlížejí na Já jako netělesné a nekonečné řkouce: ,mé Já nemá
tělesnou podobu a je nekonečné‘.“
Diamantová sútra se na tomto místě jasně vztahuje k výše uvedené
Buddhově rozpravě. Podle ní nemají bódhisattvové přijímat (uchopovat)
tyto nepravdivé nauky, neboť by u nich docházelo k připoutání, a tím pádem
k utrpení. Pokusím se zde blíže vysvětlit význam slov Já, bytost, duše
a osoba, které se v textu vyskytují, a jejich spojení s Buddhovými slovy.
(a) Já (ātman), které má tělesnou podobu a je konečné – tj. představa, která
sice popírá existenci duše, ale postuluje existenci nějakého tělesného Já,
které existuje jako něco odlišného od pěti skupin (skandha). (b) Já, které
má tělesnou podobu a je nekonečné – tj. představa kontinuity existence
nějaké bytosti (sattva), která je stále identická se sebou samou. 	
(c) Já, které nemá tělesnou podobu a je konečné – tj. představa duše (jīva)
trvající do konce života jedince. (d) Já, které nemá tělesnou podobu a je nekonečné
– tj. představa nějaké nesmrtelné a nekonečné osoby (puruṣa) či
duše v bytostech.
Ti, kteří poznali rozpravu o nauce podobnou voru, mají opustit jak dharmy
(nauky), tak ještě mnohem více ne-dharmy (falešné nauky) – zde se objevuje
zcela jasná narážka na velmi známé podobenství o voru, které se vyskytuje
v pálijské Alagaddúpamasuttě (Podobenství o vodním hadu). Tato rozprava
pojednává o jistém mnichu Aritthovi, který se domníval, že si podle
Buddhovy nauky mnichové mohou užívat sexuálních radovánek, aniž by to
199198
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Tato nauka (dharma)... není naukou, není ne-naukou – zcela v souladu se
svým poselstvím tvrdí Diamantová sútra i o Buddhově nauce, že nemá Já
(neměnnou podstatu či svabhávu), které by šlo nějak vyjádřit či pojmově
uchopit. A jestliže tato nauka nemá žádné Já, pak není možná ani její negace
(jak by se mnozí mohli domnívat a zřejmě tehdy také domnívali), neboť
není možná negace něčeho, co v posledku neexistuje.
	
Ušlechtilé osoby – 1. Ten, jenž vstoupil do proudu (učení) (srotaāpanna).
2. Ten, jenž se vrátí (jen) jednou (sakṛdāgāmin). 3. Ten, jenž se už nevrátí
(anāgāmin). 4. Arhat – doslova „hodný“ nejvyššího cíle, tj. nirvány. 	
	
Neboť ušlechtilé osoby jsou ustaveny nepodmíněným (asaṃskṛaprab-hāvitā
hy āryapudgalāḥ) – toto je jedna z nejobtížnějších pasáží celé Diamantové
sútry. Už samotný překlad slova prabhávita (tib. rab tu phye ba) působí
značné potíže, neboť toto slovo má velké množství významů. Prabhávita
se vyskytuje například na začátku čtvrté kapitoly Aštasáhasriky. Zde cituje
Šakra Tathágatu, který praví, že mnichové by se neměli domnívat, že jeho
fyzické tělo (rūpakāya) je skutečným tělem Tathágaty neboli Vznešeného.
Mnichové mají nahlížet na Vznešeného pomocí dokonalého uskutečnění
(pariniṣpatti) jeho těla dharmy (dharmakāya). Měli by si uvědomit, že toto
(skutečné) tělo Tathágaty (tj. tělo dharmy), je „ustaveno“ (prabhāvita) nejvyšší
skutečností (bhūtakoṭii, doslova „limit skutečnosti“) neboli díky dokonalému
poznání (prajñāpāramitā). Tato pasáž je pro nás důležitá i z jiného
důvodu. Dokonalé poznání je zde pojato jako buddhovské tělo dharmy
a jako hlavní základ pro jeho dosažení. Jak uvádí Makransky (1997, 31-32),
je to přesně ten vztah mezi dokonalým poznáním v pradžňápáramitových
textech a různými mahájánovými výrazy pro plné probuzení: jasnozřivost
(sarvajñāna), nejvyšší plné a dokonalé probuzení (samyaksaṃboddhi), tělo
dharmy (dharmakāya), tělo Tathágaty (tathāgatakāya). Dokonalé poznání
je tedy základní příčinou pro dosažení plného probuzení (jak ho chápe mahájána)
a s ním identické.
Vasubandhu ve svém komentáři k Diamantové sútře hovoří o dvojím
významu termínu nepodmíněné: (1) Nepodmíněné = neexistence sanskár
neboli mentálních obsahů, jako jsou vůle, představy atd. (2) Nepodmíněné =
nevzniklé (ajāta), tj. čistý stav tathágaty. (1) Absence sanskár znamená být
Gombrichův výklad ale při interpretaci a překladu této pasáže naší sútry
není příliš nápomocný. Zaprvé se zde slovem dhammy vůbec nemusí mínit
jeden z jeho mnoha významů, a to předměty mysli, jak se domnívá Gombrich.
Slovo dharma má v kontextu naší sútry význam základních stavebních
prvků skutečnosti (viz výše). Zadruhé autor (autoři) Diamantové sútry
už mohl (mohli) vnímat a chápat význam této pálijské pasáže zcela jinak
a mohl (mohli) ho použít jen pro ilustraci a zdůraznění svého textu, neboť
toto podobenství je velmi známé a slavné. Domnívám se, že sanskrtské slovo
dharmy v úplném závěru tohoto paragrafu je pravděpodobně použito ve
dvou významech, a to jak ve významu „nauka“, tak ve významu „entita“.
Tento dvojznačný význam je podle mě dán tím, že v první části odstavce se
mluví o pravdivosti nauky (dharma) mahájánových súter, jakou je například
i Diamantová sútra. V druhé části odstavce se zase hovoří o tom, jak si
bódhisattvové nemají představovat žádné dharmy, neboť by je tím uchopovali,
tj. chybně by se domnívali, že v bytostech existuje nějaké trvalé a neměnné
Já nebo něco podobného. Proto má bódhisattva zanechat jak chybného
uchopování nauky, tak chybného uchopování dharem abhidharmy.
A ještě mnohem více je třeba se vyhnout uchopování falešných nauk (dosl.
„ne-nauk“) nebo ne-dharem, ať už je tímto druhým termínem, řečeno spolu
s Gombrichem, „myšleno cokoli“.
[§ 7] Pak pravil Vznešený ctihodnému Subhútimu: „Co myslíš, Subhúti, existuje
nějaká nauka (dharma), kterou Tathágata úplně rozpoznal jako nejvyšší, plné a dokonalé
probuzení, nebo nějaká nauka, kterou Tathágata učil?“
Po těchto slovech odvětil ctihodný Subhúti Vznešenému: „Jak já rozumím smyslu
toho, co pravil Vznešený, neexistuje žádná nauka, kterou Tathágata úplně rozpoznal
jako nejvyšší, plné a dokonalé probuzení, neexistuje žádná nauka, kterou Tathágata
učil. Z jakého důvodu? Tato nauka, kterou Tathágata úplně rozpoznal nebo učil, je
neuchopitelná, nevyjádřitelná, není naukou (dharma), není [ani] ne-naukou (a-dharma).
Z jakého důvodu? Neboť ušlechtilé osoby jsou ustaveny nepodmíněným.“
Nejvyšší, plné a dokonalé probuzení (anuttarasamyaksaṃbodhi) – epiteton
„plného a dokonalého probuzení“ (samyaksaṃbodhi), stavu, kterého dosahuje
dokonale probuzený buddha, jenž se tak stává jasnozřivým a získává
deset sil (daṣabala).
201200
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Tři miliardy světů – doslova „tři tisíce velkých tisíců světových systémů“
(trisāhasramahāsāhasradhātu). Význam tohoto termínu, jenž hraje v buddhistické
kosmologii velmi důležitou úlohu, je dosti nejasný. Buddhistická
scholastika vytvořila velmi detailní a vypracovanou kosmologii, která
se objevuje už v raných textech a byla systematizována dvěma velkými
abhidharmovými tradicemi raných buddhistických škol théraváda a sarvástiváda.
Tato kosmologie však začíná nabývat na významu až v mahájáně.
Rozlišuje tři druhy světových systémů či sfér (lokadhātu) podle jejich velikosti.
(1) Malá světová sféra, která obsahuje tisíc měsíců, tisíc sluncí a tisíc
kontinentů zvaných Džambudvípa (Indie), tisíc nebes, tisíc pekel atd.
(2) Střední světová sféra, která obsahuje tisíc světů prvního typu. (3) Velká
světová sféra, tedy „tři tisíce velkých tisíců světových systémů“, kterých je
tolik jako „zrníček písku v řece Ganze“ a které obsahují tisíc středních světových
sfér. Sútra chce tímto příměrem říci, že tato Rozprava o nauce a její
darování ostatním se vymyká jakémukoli množství zásluh, které by si snad
lidská mysl mohla vůbec představit.
Sedmi klenoty – jsou to zlato, stříbro, lazurit, korál, drahokam, diamant
a perla (v této tradiční sedmičce bývají ale také uváděny karneol, ametyst,
atd.).
Z Rozpravy o nauce vzal dokonce jen jediný verš a jiným ji úplně ukázal
a vysvětlil, právě ten by získal... velké, nezměrné a nespočetné množství
zásluh – a jak dodává Aštasáhasriká 3.71 nepředstavitelné, nesrovnatelné
a neomezené.
V § 9 se sútra opět vrací k ušlechtilým osobám (āryapudgala), o nichž byla
už zmínka v § 7. Texty pálijského kánonu hovoří o plodech (phala), které
tyto ušlechtilé osoby postupně dosahují na své cestě k vysvobození
z koloběhu znovuzrozování. Podle pálijského kánonu existují čtyři druhy
vznešených osob, které podle abhidhammy dosáhly osmi stupňů vznešenosti.
Těmito osmi stupni se míní čtvero druhů vstoupení na osmidílnou
stezku vedoucí k probuzení a čtvero druhů získání plodů (phala), které
plynou ze vstoupení na tuto stezku (pa. sotāpattiphala atd.). Nebude
nezajímavé systematicky pojednat v následujících odstavcích o těchto
ušlechtilých osobách a plodech jejich bezesporu namáhavé cesty. Podle
zbaven všech představ (nirvikalpa). Tento smysl, tj. absence všech představ,
ukazuje na „pohroužení se do jógy“ a eliminování rozptýlenosti a těkavosti
mysli (cittavikṣepa). Tímto typem nepodmíněného jsou ustaveni ti bódhisattvové,
kteří jsou šaikšové (tj. ti, kteří se ještě učí). (2) To, co je nevzniklé,
je nepodmíněné, protože ti, kteří dosáhli stavu tathágaty, jsou charakterizováni
dokonalou takovostí (tathatā). Je jim vlastní nejvyšší plné a dokonalé
probuzení, které dosáhlo druhého břehu (tj. buddhovství). Tímto nepodmíněným
se vyznačují ti, kteří jsou ašaikša (tj. ti, kteří se už neučí, tzn.
buddhové). Tito ašaikšové (tib. blan med pa) jsou ustaveni (rab tu phyeb)
nepodmíněným, protože nepodmíněné ve skutečnosti (tib. don gyis) pochází
(thob pa) z nejvyššího plného a dokonalého probuzení.503
[Zásluhy plynoucí z šíření nauky]
	
[§ 8] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, kdyby nějaký syn nebo dcera z dobré
rodiny naplnili tři miliardy světů sedmi drahokamy a ty darovali tathágatům, arhatům,
plně a dokonale probuzeným, zdalipak by tento syn nebo dcera z dobré rodiny
díky tomu získali velké množství zásluh?“
Subhúti odvětil: „Velké, ó Vznešený, velké množství zásluh, ó Sugato, by díky
tomu získali ten syn nebo dcera z dobré rodiny. Z jakého důvodu? O čem, ó Vznešený,
hovořil Tathágata jako o nahromadění zásluh, o tom pravil, že to není nahromadění.
Proto Tathágata říká ,nahromadění zásluh‘.“
Vznešený pravil: „A kdyby pak na jedné straně, Subhúti, syn nebo dcera z dobré
rodiny naplnili tři miliardy světů sedmi drahokamy a darovali je tathágatům,
arhatům, plně a dokonale probuzeným; a naopak na straně druhé někdo vzal
z Rozpravy o nauce (dharmaparyāya) dokonce jen jediný verš a jiným ho úplně
ukázal a vysvětlil, právě ten by díky tomu získal velké, nezměrné a nespočetné
množství zásluh. Z jakého důvodu? Neboť z toho, Subhúti, vyšlo nejvyšší, plné
a dokonalé probuzení tathágatů, arhatů, plně a dokonale probuzených, z toho vzešli
vznešení buddhové. Z jakého důvodu? Tathágata hovořil o Buddhových naukách,
že to věru nejsou nauky. Proto se říká ,Buddhovy nauky‘.
503
Vasubandhu. ’phags pa bcom ldan ’das shes rab kyi pha rol tu phyin pa rdo rje gcod pa’i
don du dyi rgya cher ’grel pa. The Tibetan Tripitaka. Sde-dge. Bstan-’gyur. Sher-phyin.
fol. 178a5–203b7. Tohoku 3816.
203202
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
ovoce nemůže srótápanna dosáhnout, neboť ani ono v posledku neexistuje,
stejně jako vstoupení do proudu. A kromě toho – pokud by si, ó Vznešený,
myslel ten, jenž vstoupil do proudu, že dosáhl ovoce vstoupení do proudu,
pak by uchopoval Já, bytost, duši nebo osobu –, neboť by se domníval,
že existuje nějaké Já, které toho dosáhlo, a to by bylo nejen v rozporu s pradžňápáramitovou
naukou o prázdnotě všech dharem, ale i s Buddhovou naukou
jako takovou.
[§ 9b] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, zdalipak si myslí ten, jenž se vrátí
[jen] jednou, že dosáhl ovoce toho, jenž se vrátí [jen] jednou.“
Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený, ten, jenž se vrátí [jen] jednou, si nemyslí,
že dosáhl ovoce toho, jenž se vrátí [jen] jednou. Z jakého důvodu? Neboť neexistuje
žádná entita (dharma), která dosáhlo vrácení se jen jednou. Proto se říká
,ještě jednou se vracející‘.“
Ten, jenž se vrátí [jen] jednou – protože stoupenec Buddhovy nauky, tzv.
sakrdágámin, nastoupil na stezku „ještě jednoho návratu“, téměř se tím
vysvobodil od čtvrtého a pátého pouta, tj. tužby po smyslových požitcích
a zlé vůle.
Ovoce toho, jenž se vrátí [jen] jednou – když se sakrdágámin zbavil tří
pout (víry v Já, pochybovačnosti a lpění na pravidlech a rituálech) a velmi
umenšil tužby po smyslových požitcích a zlou vůli, pak se vrátí jen jednou
na tento svět, a poté, co se naposledy „vrátil“ (zrodil), dosáhne ukončení
své strasti. Podobně jako bylo řečeno výše ohledně srótápanny a plodů
jeho cesty, podle pražňápáramit neexistuje v posledku ani ten, jenž se
vrátí jen jednou, ani žádná entita, které by se říkalo „vrácení se jen jednou“.
A stejně tak neexistuje ani ten, který se už nevrátí, a nějaká dharma nazývaná
„nenávratnost“.
[§ 9c] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, zdalipak si myslí ten, jenž se už nevrátí,
že dosáhl ovoce toho, jenž se už nevrátí?“
Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený, ten, jenž se už nevrátí, si nemyslí, že dosáhl
ovoce toho, jenž se už nevrátí. Z jakého důvodu? Neboť neexistuje žádná entita
(dharma), která by dosáhlo nenávratnosti.“
pradžňápáramit jsou tyto plody z hlediska vlastního bytí (svabhāvataḥ)
prázdné, neboť nemají žádné neměnné a trvalé Já, podstatu či vlastní bytí
(svabhāva).
[§ 9a] Co myslíš, Subhúti, zdalipak si ten, jenž vstoupil do proudu [Buddhovy nauky],
myslí, že dosáhl ovoce [pocházející ze] vstoupení do proudu?“
Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený. Ten, jenž vstoupil do proudu, si nemyslí,
že dosáhl ovoce [pocházející ze] vstoupení do proudu. Z jakého důvodu? Neboť,
ó Vznešený, ten, jenž vstoupil do proudu, nevstoupil do žádné entity (dharma). Proto
je nazván tím, jenž vstoupil do proudu. Nevstoupil do tvarů, zvuků, pachů, chutí,
doteků nebo předmětů mysli (dharma). Proto je nazván tím, jenž vstoupil do proudu.
Pokud by si, ó Vznešený, myslel ten, jenž vstoupil do proudu, že dosáhl ovoce
vstoupení do proudu, pak by uchopoval Já, bytost, duši nebo osobu.“
Ten, jenž vstoupil do proudu [Buddhovy nauky] – díky „vstoupení do proudu“
se tento stoupenec Buddhovy nauky, nazývaný v sanskrtu srótápanna,
osvobozuje od tří pout, která poutají bytosti k existenci ve smyslové sféře
a vážou je k putování v koloběhu znovuzrozování. Tato tři pouta jsou:
(1) víra v Já, (2) pochybovačnost, (3) lpění na pravidlech a rituálech. Podle
mahájány odpovídá vstoupení do proudu prvnímu z deseti stupňů (bhūmi)
bódhisattvovy cesty k buddhovství.
Neboť, ó Vznešený, ten, jenž vstoupil do proudu, nedosáhl žádné entity
(dharma) – jelikož je vše prázdné, nemůže podle pradžňápáramit existovat
ani nějaká entita (dharma), které by se mohlo říkat „vstoupení do proudu“.
Proto srótápanna nemůže prohlásit, že něčeho takového dosáhl. Ani
tvary, zvuky, pachy, chutě, doteky nebo předměty mysli (dharma) z hlediska
vlastního bytí (svabhāvataḥ) neexistují, neboť nemají žádné Já či vlastní
bytí, takže ani těch nemůže „vstoupivší do proudu“ dosáhnout nebo do
nich vstoupit.
	
Ovoce vstoupení do proudu – tímto ovocem se míní to, že když se srótápanna
zbavil uvedených tří pout, nastoupil na cestu k nirváně, takže se již nikdy
nezrodí v nižších světech, jsa pevně usazen a určen pro probuzení, kterého
s jistotou dosáhne nejpozději v sedmém znovuzrození. Ale ani tohoto
205204
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Subhúti je nejpřednější z těch, kteří dlí v bezvášnivosti – tj. dlí v míru a je
zbaven všech vášní neboli nečistot mysli (kleṣa).
[Protože on] syn z dobré rodiny, nikde nepobývá – slovem „nikde“ se zde
poukazuje na tzv. „neulpívavou“ či „nezakotvenou nirvánu“ neboli apratišthitanirvánu.
Bódhisattva, který dosáhne této nirvány a stává se buddhou,
nikde nepobývá, protože se vysvobodil z koloběhu znovuzrozování. Přitom
ale z velkého soucítění k trpícím bytostem nevstoupil ani do úplné nirvány,
tj. odstranění veškeré účasti v tomto světě. Tato nirvána je „nezakotvená“
v tom smyslu, neboť při jejím dosažení bódhisattva, který se stal buddhou,
neodešel ani do nirvány, ani není připoután v sansáře, tj. v koloběhu znovuzrozování.
Není tedy podroben nekontrolovanému utrpení v sansáře, ani
utišujícímu stavu nirvány, který by ho zanechal bezmocného při jeho snaze
lidem v sansáře pomáhat. Buddhovství je tedy dosažení stavu vysvobození
bez toho, aby buddha pobýval mimo svět. Je samozřejmé, že v tomto
konceptu (paradox nepodmíněného buddhovství oproti aktivní účasti
v podmíněném světě) jsou logické rozpory, které však mohou být podle jógáčáry
vyřešeny osobním prozřením a po dosažení buddhovství všechny
paradoxy jednoduše zmizí.
							
Dharma je z hlediska nejvyšší pravdy neuchopitelná a nevyjádřitelná. Jak ji
tedy přijal Buddha Šákjamuni od Dípankary, když se v některých buddhistických
textech praví, že ji obdržel od Dípankary? Na tuto otázku bude odpovídat
následující paragraf.	
[Bódhisattvova myšlenka na probuzení]
[§ 10a] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, existuje nějaká nauka (dharma), kterou
Tathágata přijal od tathágaty Dípankary, arhata, plně a dokonale probuzeného?“
	
Dípankara – doslova „zažínač lampy“. Podle pálijských pramenů je Dípankara
prvním ze čtyřiadvaceti Buddhových předchůdců; jinde (Sukhávatívjúha
5.6 apod.) jedním z mnoha buddhů. Zejména v Číně bývá často
zobrazován spolu se Šákjamunim a Maitréjou, budoucím buddhou, jako
„buddhové trojího času“ (Dípankara jako buddha minulosti, ŠákjamuTen,
jenž se už nevrátí – když stoupenec Buddhovy nauky nazývaný anágámin
nastoupil na stezku nenávratu, tak se tím plně osvobodil od „nižších“,
výše uvedených pěti pout.
Ovoce toho, jenž se už nevrátí – po úplném zbavení se pětice „nižších“ pout
se anágámin narodí v některém z pěti vyšších světů a tam dosáhne nirvány,
aniž by se navrátil na tento svět.
V následujícím paragrafu bude pojednáno o arhatovi ve stejném duchu jako
o předešlé trojici ušlechtilých osob. Ani arhat nemůže uchopit plody svých
činů, neboť ani ony z hlediska vlastního bytí neexistují, neexistuje žádné Já
(ātman), duše atd., tj. někdo, kdo by požíval plody „svých“ činů nebo něco,
co by tyto plody požívalo.
[§ 9d] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, zdalipak si arhat myslí, že dosáhl
arhatství?“
Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený, arhat si nemyslí, že dosáhl arhatství.
Z jakého důvodu? Neboť neexistuje žádná entita nazývaná ,arhat‘. Proto se říká
,arhat‘. Pokud by si arhat myslel, že dosáhl arhatství, pak by uchopoval Já, bytost,
duši nebo osobu.“
[§ 9e] „Z jakého důvodu? Ó Vznešený, Tathágata, Arhat, Plně a dokonale probuzený
mě označil jako nejpřednějšího z těch, kteří dlí v bezvášnivosti. Jsem, ó Vznešený,
arhat prostý vášní. A nemyslím si, ó Vznešený, že jsem arhat prostý vášní. Kdybych
si, ó Vznešený, myslel, že jsem dosáhl arhatství, Tathágata by o mě neprohlásil
toto: ,Subhúti je nejpřednější z těch, kteří dlí v bezvášnivosti, [protože on] syn
z dobré rodiny, nikde nepobývá.‘ Proto se mu říká ,dlící v bezvášnivosti‘.“
Arhat – doslova „hodný“ nejvyššího cíle, tj. nirvány, ideálu raného buddhismu.
Když stoupenec Buddhovy nauky, který se už vysvobodil od „nižších“
pout, nastoupil na stezku arhata, pak díky tomu dosáhne vysvobození
i z druhé pětice, tzv. „vyšších“ pout. Jsou to: (6) Tužba po jemnohmotné
existenci. (7) Tužba po nemateriální existenci. (8) Pýcha. (9) Neklid. (10)
Nevědomost.
207206
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Ke tvarům, zvukům, pachům, chutím, dotekům a předmětům mysli (dharma)
– zde je vyjmenována šestice smyslových předmětů (āyatana), kterým
odpovídá šest smyslových orgánů (tj. pět smyslů a mysl, to jest schopnost
myšlení jako šestý smysl). Tyto smyslové předměty a orgány tvoří dohromady
dvanáct smyslových „oblastí“ neboli „základen“ (āyatana).
Kdyby existoval nějaký muž, Subhúti, opatřený vlastní existencí (ātmabhāva), která
by byla tak velka jako král hor Suméru; co myslíš, Subhúti, bylo by jeho vlastní
existence velká?“
Subhúti odvětil: „Velká, ó Vznešený, velká, ó Sugato, by byla jeho vlastní existence.
Z jakého důvodu? Tathágata hovořil o tom, ó Vznešený, že vlastní existence
není vlastní existence. Proto se říká , vlastní existence‘. Neboť, ó Vznešený, neexistuje
vlastní existence, ani vlastní ne-existence. Proto se říká , vlastní existence‘.“
Suméru – mytická posvátná hora tvořící střed a osu světa, kolem které se
rozkládá pevnina Džambudvípa mající devět krajů, z nichž jedním je Bháratavarša,
tj. Indie. Později byla Suméru (Méru) ztotožňována s horou Kailás
v západním Tibetu.
	
[Zásluhy plynoucí z dokonalého poznání]
[§ 11] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, kdyby bylo právě tolik řek Gang, kolik
je zrnek písku v této velké řece Ganze – bylo by v nich mnoho zrnek písku?“
Subhúti odvětil: „Ó Vznešený, těch řek Gang by skutečně bylo mnoho – a zrnek
písku by bylo v těchto řekách ještě mnohem více.“
Vznešený pravil: „Oznamuji ti, Subhúti, a dávám vědět: ,kdyby nějaká žena
nebo muž naplnili sedmi drahokamy právě tolik světů, kolik by bylo zrnek písku
v těch řekách, a tyto drahokamy darovali tathágatům, arhatům, plně a dokonale
probuzeným – co myslíš, Subhúti, zdalipak by ta žena nebo muž díky tomu získali
velké množství zásluh?‘“
Subhúti odvětil: „Ó Vznešený, velké, nezměrné a nespočetné množství zásluh,
ó Sugato, by díky tomu ona žena nebo muž získali.“
Vznešený pravil: „A kdyby pak na jedné straně, Subhúti, nějaká žena nebo muž
naplnili sedmi drahokamy tolik takových světů a darovali je tathágatům, arhatům,
plně a dokonale probuzeným; a naopak na straně druhé nějaký syn nebo dcera
z dobré rodiny z Rozpravy o nauce vzali dokonce jen jediný verš a jiným ho ukázani
jako Buddha přítomnosti a Maitréja jako buddha budoucnosti). Dípankara
je považován za nejvýznamnějšího předchůdce Buddhy Šákjamuniho,
jenž od něj v jednom ze svých minulých životů obdržel ujištění, že je
určen pro buddhovství.
	
Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený, neexistuje žádná nauka (dharma), kterou Tathágata
přijal od tathágaty Dípankary, arhata, plně a dokonale probuzeného.“
Je-li vše prázdné, jak pradžňápáramitové texty neustále jedním dechem
prohlašují, nemůže v posledku existovat ani Buddhova nauka.
[§ 10b] Vznešený pravil: „Subhúti, kdyby nějaký bódhisattva řekl, že vytvoří harmonicky
uspořádaná [buddhovská] pole, vyslovil by nepravdu. Z jakého důvodu?
O harmonicky uspořádaných [buddhovských] pole, Subhúti, Tathágata prohlásil,
že to nejsou pole. Proto se říká ,harmonicky uspořádaná [buddhovská] pole‘.	
Harmonicky uspořádaná [buddhovská] pole – „jednotlivý buddha může
převzít zodpovědnost za duchovní vývoj některého ze světů, který se pak
stane buddhovským polem činů neboli ,harmonickým (buddhovským)
polem‘. Tak může být jakýkoli světový systém nazýván ,buddhovským
polem‘, pokud je nazírán z hlediska spásonosných činů buddhy, který se
oddal jeho očišťování“ (Gómez 2002, 289).
[Bódhisattvovo plné a dokonalé probuzení]
[§ 10c] Proto tedy, Subhúti, bódhisattva-mahásattva má vytvářet nepřipoutanou
mysl. Má vytvářet mysl, která by nebyla k ničemu připoutaná; má vytvářet mysl nepřipoutanou
ke tvarům, zvukům, pachům, dotekům a předmětům mysli (dharma).
Bódhisattva-mahásattva má vytvářet nepřipoutanou mysl – podle tradice
dosáhl 6. patriarcha chanového buddhismu v Číně Huineng probuzení právě
při zaslechnutí této pasáže.504
	
504
Viz Král 1999, 114. Králův překlad dané pasáže z Diamantové sútry: „Nesmíš být připoután,
nýbrž musíš dosáhnout takové mysli, jež v nikde bude dlít…“ (tamtéž).
209208
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
jsme nakonec já i moji přátelé zjistili, že můj komentář nepomáhá v porozumění,
nýbrž je nepřesvědčivý a matoucí.“
To, že má Conze (a nejenom on) velké problémy při porozumění a interpretaci
tohoto obtížného textu, je věc zcela pochopitelná. Nicméně se
to nedá přičítat jen písařům nebo samotnému textu. Co se týče pozdějších
komentářů Vasubandhua (4. – 5. st. n. l.) a Kamalašíly (8. st. n. l.), kteří
patřili k největším buddhistickým filosofům vůbec, tak ty jsou naopak velmi
cenným podkladem a zdrojem nejenom pro porozumění Diamantové
sútře, ale i idejím a nauce pradžňápáramit. Tyto komentáře jsou navíc velmi
důležité i pro pochopení dalšího myšlenkového vývoje buddhistické
filosofie a v případě Kamalašíly i buddhistické logiky, která našla tak významné
představitele v osobách Dharmakírtiho (600 – 660 n. l.) a Dignágy
(480 – 540 n. l.), zakladatelů buddhistické logiky.
[§ 13b] Co myslíš, Subhúti, zdalipak existuje nějaká nauka (dharma), kterou hlásal
Tathágata.“
Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený, neexistuje žádná nauka (dharma), kterou
hlásal Tathágata.“
[§ 13c] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, kolik je částic prachu v třech miliardách
světů? Bude těch částic prachu mnoho?“
Subhúti odvětil: „Mnoho, ó Vznešený, ó Sugato, mnoho částic prachu to bude.
Z jakého důvodu? To, o čem hovořil Tathágata jako o částicích [prachu], o tom,
ó Vznešený, řekl, že to nejsou částice [prachu]. Proto se říká ,částice prachu‘.
O čem hovořil Tathágata jako o světě, o tom řekl, že to není svět. Proto se říká ,svět‘.“
[§ 13d] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, má se na Tathágatu, Arhata,
Plně a dokonale probuzeného pohlížet jako na velkého muže obdařeného třiceti
dvěma charakteristickými rysy?“
Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený, na Tathágatu, Arhata a Plně a dokonale
probuzeného se nemá pohlížet jako na velkého muže obdařeného třiceti dvěma
charakteristickými rysy. Z jakého důvodu? Neboť, ó Vznešený, o třiceti dvou charakteristikách
velkého muže, o kterých hovořil Tathágata, o těch, ó Vznešený, Tathágata
řekl, že to nejsou charakteristiky. Proto se říká ,třicet dva charakteristik
velkého muže‘.“
[§ 13e] Vznešený pravil: „A kdyby pak na jedné straně nějaká žena nebo muž
den po dni obětovali své životy po tolik dní, kolik je zrnek písku v řece Ganze, a takli
a vysvětlili – právě oni by díky tomu získali velké, nezměrné a nespočetné množství
zásluh.
[§ 12] A dále pak, Subhúti, kdyby [někdo] vzal někde na Zemi z Rozpravy o nauce
dokonce jen jediný verš a hlásal by ho nebo vysvětloval, toto místo na Zemi by se
stalo svatyní pro svět bohů, lidí i asurů. A co se dá říci o těch, kteří tuto Rozpravu
o nauce úplně celou podrží [v mysli], budou recitovat, studovat a jiným ji úplně vysvětlí?
Subhúti, tito budou nejúžasněji chváleni. A na tom místě na Zemi bude pobývat
Učitel nebo jiný moudrý učitel, který jej zastupuje.“
Sútra se v §11 a § 12 opět vrátila k zásluhám plynoucím z dokonalého poznání,
o kterých už bylo pojednáno v § 8. Opět jsou zde využity rozličné
příměry, aby se ukázaly přednosti a zásluhy darování Rozpravy o nauce.
Velmi zajímavým tématem je to, jak naše sútra vysoce hodnotí recitování
dokonce i jenom jednoho jediného verše a přitom velmi důsledně odmítá
náznak existence čehokoli, dokonce i Buddhovy nauky nebo dokonalého
poznání (srv. přímo následující paragraf).
Učitel – Gautama Buddha.
[§ 13a] Po těchto slovech se ctihodný Subhúti Vznešeného zeptal: „Jak se nazývá
tato Rozprava o nauce a jak ji mám chápat?“
Vznešený pravil Subhútimu: „Tato Rozprava o nauce se nazývá dokonalé poznání
a tak ji chápej. Z jakého důvodu? Právě to, o čem hovořil Tathágata jako
o dokonalém poznání, o tom řekl, že to není dokonalé [poznání]. Proto se říká ,dokonalé
poznání‘.
Podle Conzeho způsobovala druhá část sútry komentátorům mimořádné
a nepřekonatelné potíže, a proto k ní od § 13b do § 30 také žádný další
komentář nepřipojuje. Conze (1958, 51-52) shrnuje celý problém ohledně
interpretace našeho textu takto: „Domnívám se, že i Asanga, Vasubandhu
a Kamalašíla byli často na rozpacích při vysvětlování logických důsledků,
které se skrývají za argumenty. Komentáře těchto filosofů mají sklon
k nepřesvědčivosti, strojenosti a přehnané důvtipnosti. Svůj vlastní komentář
sestavený na základě těchto komentářů jsem musel přepracovávat, až
211210
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
[Já]. Co je vnímání bytosti, vnímání duše, vnímání osoby, to vskutku není vnímání.
Z jakého důvodu? Protože vznešení buddhové jsou prosti jakéhokoli vnímání.
[§ 14d] Po těchto slovech pravil Vznešený ctihodnému Subhútimu: „Je to tak,
Subhúti, je to tak. Největšími zázraky budou obdařeny ty bytosti, které se, Subhúti,
při pronášení této sútry nebudou třást, nebudou se bát, neupadnou do děsu. Z jakého
důvodu? Subhúti, tato nejvyšší dokonalost, o které hovořil Tathágata, ta věru
není [nejvyšší] dokonalost. O této nejvyšší dokonalosti, Subhúti, o které mluví Tathágata,
o té mluví i nespočetní vznešení buddhové. Proto se říká ,nejvyšší doko-
nalost‘.
[§ 14e] A dále pak, Subhúti, dokonalá trpělivost, kterou má Tathágata, to vskutku
není dokonalost. Z jakého důvodu? Když mi, Subhúti, zlý král odsekával ze
všech údů maso, v té chvíli jsem nevnímal žádné Já, žádnou bytost, žádnou duši
nebo osobu a neměl jsem ani žádné představy, ne-představy. Z jakého důvodu? Pokud
bych, Subhúti, vnímal nějaké Já, pak bych tehdy také vnímal zášť. Pokud bych
vnímal osoby, pak bych měl také představu zášti. Z jakého důvodu? Pamatuji si,
Subhúti, pět set svých zrození v minulosti, jak jsem byl učitelem trpělivosti. Také
tehdy jsem nevnímal žádné Já, žádnou bytost, žádnou duši nebo osobu. Proto tedy,
Subhúti, bódhisattva-mahásattva, opustiv veškeré představy, má vytvářet mysl nejvyššího,
plného a dokonalého probuzení. Má vytvářet mysl, která nebude připoutaná
ke tvarům, zvukům, pachům, chutím, dotekům nebo předmětům mysli; má vytvářet
mysl, která nebude připoutaná k dharmám, má vytvářet mysl, která nebude nikde
připoutaná. Z jakého důvodu? Co je připoutané, to není připoutané. Proto Tathágata
říká, že bódhisattva má dávat dar a nebýt [přitom] připoutaný, bódhisattva
má dávat dar a nebýt [přitom] připoutaný ke tvarům, zvukům, pachům, chutím, dotekům
a předmětům mysli.
Učitelem trpělivosti – tj. zřecem jménem Kšántivádin. Zde se objevuje narážka
na jeden slavný příběh, který se vypráví v Árjašúrově díle Džátakámálá
(Věnec zrození), jenž vypráví o minulých životech Buddhy, když byl
ještě Bódhisattvou. Tento příběh je o jednom v lese žijícím svatém muži,
kterému se říkalo Kšántivádin, protože hlásal dokonalou trpělivost. Jednoho
dne zavítal do lesa, kde Kšántivádin pobýval, král oné země se svými
rádci a manželkami. Při procházce lesem král vypil nějaké víno a upadl do
hlubokého spánku. Jeho manželky mezitím zavítaly do mnichovy poustevny,
kde pak naslouchaly jeho rozpravě o trpělivosti. Když se král probudil,
to by obětovali své vlastní životy po tolik věků (kalpa), kolik je zrnek písku v řece
Ganze; a naopak na straně druhé kdyby někdo vyňal z Rozpravy o nauce dokonce
jen jediný verš a jiným ho ukázal a vysvětlil, právě tento by díky tomu získal velké,
nezměrné a nespočetné množství zásluh.“
Obětovali své vlastní životy – naslouchání a vyučování nauce je podle sútry
dokonce mnohokrát větší zásluha než obětování vlastního života.
[§ 14a] Po těchto slovech se ctihodný Subhúti rozplakal díky síle nauky, a když ronil
slzy, řekl Vznešenému toto: „To je úžasné, ó Vznešený, nanejvýš úžasné, ó Sugato,
že Tathágata hlásal tuto Rozpravu o nauce ku prospěchu bytostí, které se vydaly
[k buddhovství] na vynikajícím a nejlepším vozidle. Díky této Rozpravě, ó Vznešený,
ve mně vzešlo poznání. Nikdy předtím jsem, ó Vznešený, neslyšel takovou Rozpravu
o nauce. Největšími zázraky budou obdařeni ti bódhisattvové, kteří zde zvěstování
této sútry vyslechnou a budou správně vnímat [skutečnost]. Z jakého důvodu?
Co je správné vnímání, to vskutku není [správné] vnímání. Proto Tathágata
říká ,správné vnímání‘.
[§ 14b] Není to pro mne obtížné, abych této ohlašované Rozpravě o nauce uvěřil
a přijal ji. Také, ó Vznešený, v budoucnosti, v posledním čase, v poslední době,
v posledních pěti stech letech, v době zániku dobré nauky, budou opatřeny největšími
zázraky ty bytosti, které tuto Rozpravu o nauce povznesou, podrží, budou recitovat,
studovat a jiným ji úplně vysvětlí.“
Subhúti se rozplakal díky síle nauky (dharmavega) – Schopen (2002, 133)
upozorňuje na důležitost pasáže slovy: „Toto vyjádření jistého druhu emotivně
laděné zkušenosti (,Subhúti se rozplakal‘), druh poznání, které bylo
navozeno šokem jako reakce na určitou formu vyjádření nauky (Subhúti
říká, že pomocí této nauky v něm vzniklo poznání), může být fakticky prototypem
a paradigmatem pro alespoň některé proudy pozdější buddhistické
tradice. V každém případě je tato pasáž nejjasnějším svědectvím ,náboženské
zkušenosti‘, kterou se náš text pravděpodobně zabýval.“
[§ 14c] Ale věru pak, ó Vznešený, u nich nevznikne vnímání Já, nevznikne vnímání
bytosti, vnímání duše nebo vnímání osoby. Nevzniká u nich žádné vnímání, ani
ne-vnímání. Z jakého důvodu? Co je, ó Vznešený, vnímání Já, to věru není vnímání
213212
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
[§ 15a] A kdyby pak na jedné straně, Subhúti, nějaká žena nebo muž obětovali svůj
život ráno, v poledne i večer tolikrát, kolik je zrnek písku v řece Ganze a tímto způsobem
by obětovali své vlastní životy po mnoho miliard věků; a naopak na straně
druhé kdyby někdo uslyšel tuto Rozpravu o nauce a neodmítl ji, právě ten by díky
tomu získal nezměrné a nespočetné množství zásluh. A co ještě říci o tom, kdo by
ji sepsal, povznesl, podržel [v mysli], recitoval, porozuměl a jiným úplně vysvětlil?
[§ 15b] A dále pak, Subhúti, nepředstavitelná a s ničím nesrovnatelná je tato
Rozprava o nauce, kterou hlásal Tathágata ku prospěchu bytostí, které se vydaly
[k buddhovství] na vynikajícím a nejlepším vozidle, které tuto Rozpravu o nauce
povznesou, podrží [v mysli], budou recitovat, prozumí jim a jiným úplně vysvětlí.
Ty, Subhúti, poznal Tathágata pomocí buddhovského poznání, ty viděl, Subhúti, Tathágata
pomocí buddhovského zraku, ty Tathágata úplně poznal.
Všechny tyto bytosti, Subhúti, budou opatřeny nezměrným množstvím zásluh,
které bude nepředstavitelné, nesrovnatelné, nezměrné a nesmírné. Všechny tyto bytosti,
Subhúti, dosáhnou stejným způsobem probuzení. Z jakého důvodu? Neboť,
Subhúti, této Rozpravě o nauce nemohou naslouchat ty bytosti, které mají malou
touhu, ty které věří v Já, v nějakou bytost, v nějakou duši nebo v nějakou osobu. Tuto
Rozpravu o nauce nemohou poslouchat bytosti, které nesložily slib bódhisattvy, nemohou
ji povznést nebo podržet [v mysli], recitovat, nebo porozumět. To je nemožné.
Bytosti, které mají malou touhu (hīnādhimuktika) – pejorativní mahájánový
termín pro stoupence tzv. hínajány, který se spokojí s touhou po arhatství,
místo touhy po nejvyšším cíli, jímž je podle mahájány plné a dokonalé
buddhovství.
[§ 15c] A dále pak, Subhúti, místo na Zemi, kde bude tato sútra objasňována, které
bude hodno uctívání celého světa bohů, lidí a démonů, má být velebeno, má být doprava
obcházeno a považováno za skutečný předmět uctívání.
[§ 16a] A také, Subhúti, ti synové nebo dcery z dobrých rodin, kteří takové sútry povznesou,
podrží [v mysli], budou recitovat, studovat, do základů je promyslí a jiným
úplně vysvětlí, ti budou pokořeni, a hodně pokořeni. Z jakého důvodu? Neboť,
Subhúti, nečisté činy, které tyto bytosti učinily v minulých zrozeních, vedou do pekla,
a když je nazřena nauka, tímto pokořením budou tyto nečisté činy z minulých životů
vymazány a [tyto bytosti] dosáhnou buddhovské probuzení.
vydal se hledat své manželky a přišel do asketova příbytku, kde je našel. Ze
žárlivosti propadl velké zuřivosti a začal mnichovi spílat a obviňovat ho ze
šarlatánství a pokrytectví. Poté mu usekl ruce, nohy, uši a nos. Ale asketa
zůstával stále klidný a trpělivý. Litoval krále a dokonce mu bez přetvářky
a upřímně přál hodně štěstí. Díky své zlé karmě se však král mezitím propadl
do země. Mnich naopak pokojně zemřel a odešel do nebes.
[§ 14f] A dále pak, Subhúti, bódhisattva se má takto zříci štědrosti ku prospěchu
všech bytostí. Z jakého důvodu? Co je vnímání bytostí, to vskutku není vnímání [bytostí].
A všechny tyto bytosti, o kterých Tathágata hovořil, ty jsou věru nejsou bytostmi.
Z jakého důvodu? Tathágata je hlasatel skutečnosti, hlasatel pravdy, hlasatel
takovosti (tathatā), Tathágata nehlásá nic jiného, Tathágata nemluví falešně.
[§ 14g] A dále pak, Subhúti, nauka (dharma), kterou Tathágata plně poznal,
ukázal, pochopil v rozjímání, není pravdou, ani klamem. Právě jako kdyby, Subhúti,
nějaký muž vstoupil do tmy a vůbec nic by neviděl, takto má být nazírán bódhisattva,
který se připoutal k věcem a jenž se při tomto připoutání zříká štědrosti.
Subhúti, právě jako když po noci začíná svítat, vychází slunce a člověk obdařený
zrakem vidí rozmanité tvary, takto se má pohlížet na bódhisattvu, který se zříká
štědrosti a není k věcem připoután.
Pomocí hezkého přirovnání ke světlu a ke tmě nám sútra sděluje, že v úplné
nevědomosti by se nacházel ten bódhisattva, který by se zřekl štědrosti
a dobročinnosti, neboť by se domníval, že tyto neexistují, a přitom by věřil
v existenci věcí. Naopak ten bódhisattva, který prohlédne, že věci samy
o sobě v posledku neexistují, a jenž se zříká plodů svých činů, neboť ani ty
nemají vlastní nezávislou existenci, právě ten je na nejlepší cestě k dosažení
konečného vysvobození. Tento bódhisattva vidí, jak se věci ve skutečnosti
mají, neboť nahlédl jejich prázdnotu a zbavuje se veškerého připoutání,
tedy i k štědrosti a dalším dokonalostem buddhů a bódhisattvů.
[§ 14h] A dále pak, Subhúti, syny a dcery z dobrých rodin, kteří tuto Rozpravu
o nauce povznesou, podrží [v mysli], budou studovat a jiným ji úplně vysvětlí, ty
poznal Tathágata díky buddhovskému poznání, ty viděl Tathágata pomocí buddhovského
zraku, ty Tathágata úplně poznal. Všechny tyto bytosti, Subhúti, si vytvoří
a získají nezměrné a nespočetné množství zásluh.
215214
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
bych úplně vysvobodil všechny bytosti, žádná bytost by nebyla vysvobozena.‘
Z jakého důvodu? Subhúti, jestliže si bódhisattva představuje nějakou bytost, nemůže
být nazván bódhisattvou. Nemůže být nazván bódhisattvou ten, kdo si představuje
Já, nějakou bytost, nějakou duši nebo nějakou osobu. Z jakého důvodu?
Neexistuje žádná dharma, Subhúti, jménem ten, který se vydal [k buddhovství] na
vozidle bódhisattvů.“
[§ 17b] Co myslíš, Subhúti, existuje nějaká dharma, kterou Tathágata přivedl
do nejvyššího, plného a dokonalého probuzení v přítomnosti tathágaty Dípankary?
Po těchto slovech odvětil ctihodný Subhúti Vznešenému. „Ó Vznešený, jak já
rozumím smyslu toho, co pravil Vznešený, neexistuje žádná dharma, kterou Tathágata
přivedl do nejvyššího, plného a dokonalého probuzení v přítomnosti tathágaty
Dípankary.“
Po těchto slovech pravil Vznešený ctihodnému Subhútimu toto: „Tak to je,
Subhúti, tak to je. Neexistuje, Subhúti, žádná dharma, kterou Tathágata přivedl
do nejvyššího, plného a dokonalého probuzení v přítomnosti tathágaty Dípankary.
Kdyby tedy, Subhúti, existovala nějaká dharma, kterou Tathágata dokonale probudil,
tathágata Dípankara by mi nepředpověděl: ,V budoucnosti se staneš Tathágatou,
Arhatem, Dokonale probuzeným, jménem Šákjamuni.‘ Proto tedy, Subhúti,
neexistuje žádná dharma, kterou Tathágata, Arhat, Dokonale probuzený dokonale
probudil jako ,nejvyšší, plné a dokonalé probuzení‘. Proto mi arhat Dípankara
předpověděl: ,mladý bráhmane, v budoucnosti se staneš Tathágatou, Arhatem,
Plně a dokonale probuzeným, jménem Šákjamuni.‘
[§ 17c] Z jakého důvodu Tathágatou, Subhúti? Tathágata, Subhúti, je označení
pro skutečnou takovost. Je to označení nevznikání jsoucnosti věcí [dharmatā]. Tathágata,
Subhúti, je označení zániku všech dharem. Je to označení toho, co nemá
vůbec žádný vznik.
Jsoucnost věcí (dharmatā) je synonymum takovosti (tathatā), prázdnoty
a probuzení.
	
[§ 17d] Z jakého důvodu? Subhúti, toto nevznikání je nejvyšším smyslem. Kdokoli
by řekl, že Tathágata, Arhat, Plně a dokonale probuzený plně přivodil nejvyšší,
plné a dokonalé probuzení, ten by nemluvil pravdu. nařkl by mě z toho, že uchopuji
to, co neexistuje. Z jakého důvodu? Neexistuje žádná dharma, kterou Tathágata
plně přivedl do nejvyššího, plného a dokonalé probuzení. V dharmě, kterou
[§ 16b] Z jakého důvodu? Pamatuji si, Subhúti, že v minulosti, během nespočitatelných
a více než nespočitatelných kalp – velmi dlouho před Dípankarou, arhatem,
tathágatou – existovalo osmdesát čtyři stotisícovek milionů desetimilionů buddhů,
které jsem podpořil a podpořiv je, nezanedbal jsem je. Subhúti, ty vznešené buddhy
jsem podpořil a podpořiv je, nezanedbal jsem je.
A jestliže v posledním čase, v poslední době, v posledních pěti stech letech, když
nastane úpadek správné nauky, naopak jiní tyto sútry takového druhu povznesou,
podrží [v mysli], budou recitovat, porozumí jim a jiným beze zbytku vysvětlí – pak
věru, Subhúti, oproti tomuto množství zásluh to moje předcházející množství zásluh
neobsáhne ani stý díl, ani tisící díl, ani stotisící díl, ani desetimilióntý díl, ani stomilióntý
díl, ani stotisícmilióntý díl. Toto množství zásluh není možné ani vyčíslit,
ani změřit, ani spočítat, ani k něčemu přirovnat, ani přiblížit, ani porovnat.
[§ 16c] Subhúti, pokud bych měl mluvit o množství zásluh synů nebo dcer z dobrých
rodin a jak velké množství zásluh si v té době tito synové a dcery z dobrých rodin
získají, pak by se živé bytosti [které by to uslyšely] pomátly nebo úplně zešílely.
A dále pak, Subhúti, nepochopitelná je tato Rozprava o nauce, o které hovořil Tathágata,
a je třeba očekávat její vskutku nepochopitelné plody.“
Naše sútra v následujícím § 17 znovu opakuje některé pasáže, které se objevily
už v paragrafech předcházejících. Nejprve se (začátek § 17a) Subhúti
zeptá Vznešeného na počínání bódhisattvy, jenž se na mahájánovém vozidle
vydal na velmi obtížnou cestu k buddhovství (srv. otázku z § 2). Jako
odpověď je zopakována řeč Vznešeného z 2. části § 3. Paragraf 17b odpovídá
§ 10a. Paragraf 17d odpovídá § 7, § 14g a konci § 8; § 17e odpovídá
§ 10c; § 17g odpovídá § 10b. Conze (1958, 51, 57-58) umísťuje doslova se
opakující pasáže do dvojitých závorek, neboť se domnívá (podle mého názoru
zcela mylně), že nejen tyto opakující se pasáže, ale celá druhá část sútry
nejsou nic víc než „náhodná změť zbloudilých výroků“.
[§ 17a] Pak řekl ctihodný Subhúti Vznešenému toto: „Jak, ó Vznešený, si má počínat,
jak má postupovat, jak má ovládat mysl ten, který se vydal [k buddhovství] na
vozidle bódhisattvů?“
Vznešený pravil: „Tedy, Subhúti, ten, který se vydal [k buddhovství] na vozidle
bódhisattvů, má nechat vzniknout [ve své mysli] tuto myšlenku: ,měl bych vysvobodit
všechny bytosti v oblasti nirvány beze zbytku podmíněnosti; ale i kdy-
217216
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, Tathágata je obdařen tělesným zrakem.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen božským zrakem?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený,Tathágata je obdařen božským zrakem.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen zrakem poznání?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, Tathágata je obdařen zrakem poznání.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen zrakem dharmy?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, Tathágata je obdařen zrakem dharmy.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen buddhovským zrakem?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, Tathágata je obdařen buddhovským zra-
kem.“
Buddhistická písma přisuzují Buddhovi mnoho neobyčejných schopností
a vlastností. Buddha je kromě mnoha jiných mimořádných schopností obdařen
i tzv. pěti druhy zraku (cakṣu). Podle pradžňápáramit mohou být těmito
pěti druhy zraku obdařeni i někteří bódhisattvové.
Tělesný zrak – umožňuje bódhisattvům vidět věci do velké vzdálenosti
a nazírat dokonce světové systémy, které se skládají i z tisíců, milionů a miliard
světů.
	
Božský zrak – v Dvédhávitakkasuttě (Madždžimanikája 19) Buddha praví:
„Když jsem měl mysl tak soustředěnou, plně očištěnou, plně vyjasněnou,
bez vad, bez nečistoty, poddajnou, schopnou činnosti, ustálenou, nehybnou,
zaměřil jsem svoji pozornost k poznání odchodu a znovuzrozování
tvorů. Očištěným božským okem překračující oko lidské, viděl jsem zanikající
a opět se rodící tvory nízké, vznešené, krásné i ošklivé, putující po
dobré i špatné stezce... poznával jsem tvory, kterým se vede podle toho,
jaké jsou jejich činy.“505
Zrak dharmy –díky tomuto zraku dokáže bódhisattva rozpoznat, pomocí jakých
prostředků nebo nauky Buddhovi stoupenci či bódhisattvové vstoupí
na cestu k buddhovství a jak si na této cestě povedou.
Tathágata plně probudil nebo ukázal, neexistuje ani pravda, ani klam. Proto Tathágata
říká ,všechny dharmy jsou Buddhovy dharmy‘. Z jakého důvodu? Subhúti,
o všech dharmách řekl Tathágata, že to nejsou dharmy. Proto se říká, všechny
dharmy jsou Buddhovy dharmy‘.
Buddhovy dharmy – označení pro Buddhovy zvláštní, výjimečné mentální
kvality. Tyto kvality, kterých je osmnáct, odlišují Buddhu či buddhy od
všech ostatních bytostí. Jsou to například: velké soucítění, tři základy bdělosti,
čtyři jistoty (dovednosti): 1. jistota o dosažení nejvyššího probuzení;
2. jistota poznání, že Buddha zničil všechny nečistoty mysli (āsrava);
3. jistota, že může vysvětlit, jak se dharmy ve skutečnosti mají; 4. jistota,
že může vysvětlit cestu vedoucí ke konečnému vysvobození a deset sil.
[§ 17e] Kdyby například, Subhúti, existoval nějaký muž obdařený tělem, velkým tě-
lem.“
Ctihodný Subhúti odvětil: „O muži, o kterém Tathágata řekl, že je obdařený tělem,
velkým tělem, o něm, ó Vznešený, řekl Tathágata, že není obdařený tělem. Proto
se říká ,obdařený tělem, velkým tělem‘.“
[§ 17f] Vznešený pravil: „Je to tak, Subhúti. Bódhisattva, který by řekl: ,Všechny
bytosti dovedu do nirvány‘, nemůže být nazván bódhisattvou. Z jakého důvodu?
Existuje nějaká dharma jménem bódhisattva?“
Subhúti odvětil: „Nikoli, ó Vznešený, neexistuje žádná dharma jménem bódhi-
sattva.“
Vznešený pravil: „Bytosti, Subhúti, o nich prohlásil Tathágata, že nejsou bytosti;
proto se říká ,bytosti‘. Proto Tathágata říká ,všechny dharmy jsou bez Já, bez
podstaty, bez duše nebo bez osoby.‘
[§ 17g] Právě tak bódhisattva, který by řekl, že vytvoří harmonicky uspořádaná
[buddhovská] pole, ani on nemůže být nazván bódhisattvou. Z jakého důvodu?
Subhúti, o harmonicky uspořádaných [buddhovských] polích prohlásil Tathágata,
že to nejsou harmonicky uspořádaná [buddhovská] pole. Proto se říká ,harmonicky
uspořádaná [buddhovská] pole‘.
[§ 17h] Subhúti, bódhisattvu, který tíhne k myšlence, že dharmy nemají žádné
Já, toho Tathágata, Arhat, Dokonale probuzený nazval bódhisattvou-mahásattvou.
[§ 18a] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen tělesným zrakem?“
505
Marx 1995: 85–86.
219218
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen božským zrakem?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený,Tathágata je obdařen božským zrakem.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen zrakem poznání?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, Tathágata je obdařen zrakem poznání.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen zrakem dharmy?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, Tathágata je obdařen zrakem dharmy.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen buddhovským zrakem?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, Tathágata je obdařen buddhovským zra-
kem.“
[§ 18b] Vznešený pravil: „Jak mnoho je zrnek písku ve velké řece Ganze? Co
myslíš, Subhúti, zdalipak hovořil Tathágata o těchto zrnkách písku?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, je to tak, ó Sugato, Tathágata hovořil
o těchto zrnkách.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, když Vznešený hovořil o tom, jak mnoho
je zrnek písku ve velké řece Ganze, hovořil o těchto zrnkách?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, ó Sugato, Tathágata hovořil o těchto
zrnkách.“
Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, jestliže by existovalo právě tolik řek
Gang, kolik je zrnek písku ve velké řece Ganze, a kolik by bylo v těch řekách zrnek,
právě tolik by existovalo světů, bylo by těch světů hodně?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, je to tak, ó Sugato, těch světů by bylo
hodně.“
Vznešený pravil: „Jakkoli mnoho, Subhúti, se v těchto světech vyskytuje bytostí,
já znám jejich různorodý proud myšlenek. Z jakého důvodu? Proud myšlenek,
Subhúti, o tom Tathágata hovořil, že to není proud [myšlenek]. Proto se říká ,proud
myšlenek‘. Z jakého důvodu? Není možné poznat minulou, budoucí nebo přítomnou
myšlenku.
[§ 19] Co myslíš, Subhúti, kdyby nějaký syn nebo dcera z dobré rodiny naplnili tyto
tři miliardy světů sedmi drahokamy a darovali je tathágatům, arhatům a dokonale
probuzeným, zdalipak by ten syn nebo dcera z dobré rodiny díky tomu získali velké
množství zásluh?“
Subhúti odvětil: „Velké, ó Vznešený, velké, ó Sugato.“
Vznešený pravil: „Je to tak, Subhúti, je to tak, velké množství zásluh by syn
nebo dcera z dobré rodiny díky tomu získali.
Buddhovský zrak – buddha vidí minulost, přítomnost i budoucnost a také
tok mysli všech bytostí v těchto třech časech (srv. § 18b).
Zrak poznání – v Paňčavinšatisáhasrice se říká, bódhisattva, jenž je obdařen
tímto zrakem, nerozeznává žádné dharmy – ať už jsou podmíněné nebo
nepodmíněné, karmicky příznivé či nepříznivé, světské nebo nadsvětské,
poskvrněné či neposkvrněné. S tímto zrakem bódhisattva nenazírá žádnou
dharmu, neslyší ji, neuvažuje o ní ani ji nerozeznává. Toto je dokonale čistý
zrak poznání bódhisattvy. Problém, zda bódhisattva vnímá, nebo nevnímá
neposkvrněné dharmy (v tomto případě bude lepší mluvit o kvalitách),
není úplně jednoduchý a vyžaduje vysvětlení. Podle nauky abhidharmy vytvářejí
Buddhovy neposkvrněné kvality (deset sil, čtyři sebejistoty a velké
soucítění) jeho plné probuzení. Pradžňápáramity zahrnují tyto mentální
kvality mezi dharmy, které jsou základními stavebními kameny psychofyzického
světa všech bytostí. Pradžňápáramity tvrdí, že žádná z těchto dharem
nemá vlastní bytí (svabhāva) – a to co nemá vlastní bytí podle nich
v posledku neexistuje –, byť by to byly i Buddhovy neposkvrněné vynikající
kvality. Bódhisattva, který dosahuje dokonalého poznání, tyto kvality
nevidí, neboť díky dokonalému poznání nazírá prázdnotu všech dharem
a nerozlišuje mezi dharmami, ze kterých se skládá obyčejný člověk,
a dharmami, z nichž se skládá plně a dokonale probuzený buddha (viz Saptašatiká).
Jak velmi správně shrnuje na závěr celý problém J. Makransky
(1997, 37-38), pradžňápáramity tímto ale nechtěly jednoduše popřít existenci
neposkvrněných kvalit Buddhy. Chtěly pouze říci (jak to některé jejich
pasáže potvrzují), že i tyto kvality, stejně jako všechny ostatní dharmy,
jsou prázdné. Ti, kdo pěstují dokonalé poznání, těchto kvalit dosahují
a tyto kvality i s ostatními věcmi našeho jevového světa jsou ontologicky
potvrzeny. Z pohledu madhjamaky můžeme říci, že existují z hlediska konvenční
pravdy, a proto z hlediska praxe bódhisattvové a buddhové rozlišují
mezi kvalitami (dharma) ty, kterých má být dosaženo, a kterých se má člověk
na cestě k probuzení zbavovat.
[§ 18a] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, je Tathágata obdařen tělesným zra-
kem?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, Tathágata je obdařen tělesným zrakem.“
221220
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Ctihodný Subhúti odvětil: „Nikoliv, ó Vznešený, neexistuje žádná dharma, kterou
Tathágata plně přivedl do nejvyššího, plného a dokonalého probuzení v přítomnosti
tathágaty Dípankary.“
Vznešený pravil: „Je to tak, Subhúti, je to tak, ani sebenepatrnější dharma tu
neexistuje, ani se zde nenachází. Proto se říká ,nejvyšší, plné a dokonalé probu-
zení‘.
[§ 23] A dále, Subhúti, tato dharma je totožná a neexistuje zde žádná rozdílnost.
Proto se říká ,nejvyšší, plné a dokonalé probuzení‘. Toto nejvyšší, plné a dokonalé
probuzení je totožné díky tomu, že nemá žádné Já, žádnou bytost, žádnou duši nebo
žádnou osobu a je plně a dokonale probuzeno pomocí všech dobrých nauk. Z jakého
důvodu? O dobrých naukách, Subhúti, nich Tathágata řekl, že to nejsou [dobré]
nauky. Proto se říká ,dobré nauky‘.
[§ 24] Subhúti, kdyby pak na jedné straně nějaká žena nebo muž nahromadili takové
množství sedmi klenotů, kolik je Sumerů, králů hor v třítisícové sféře mnoha
tisíců světů, a darovali je tathágatům, arhatům, dokonale probuzeným; a naopak
na straně druhé nějaký muž nebo dcera z dobré rodiny vzal z tohoto dokonalého
poznání, z Rozpravy o nauce, dokonce jen jediný verš a ukázal ho jiným, množství
zásluh v prvním případě nedosáhne oproti množství zásluh v druhém případě ani
stého dílu, ani tisícího dílu, ani stotisícího dílu, ani desetimilióntého dílu, ani stomilióntého
dílu, ani stotisícmilióntého dílu, a nesnese vůbec žádné srovnání.
[§ 25] Co myslíš, Subhúti, myslí si bódhisattva, že vysvobodil bytosti? Věru, Subhúti,
tímto způsobem se na to nemá nahlížet. Z jakého důvodu? Subhúti, neexistuje
žádná bytost, kterou Tathágata vysvobodil. Pokud by, Subhúti, existovala nějaká
bytost, kterou Tathágata vysvobodil, Tathágata by uchopoval Já, bytost, duši nebo
osobu. O uchopování Já, Subhúti, Tathágata řekl, že to není uchopování. A toto se
učí obyčejní lidé. O obyčejných lidech, Subhúti, Tathágata řekl, že to nejsou [obyčejní]
lidé. Proto se říká ,obyčejní lidé‘.
[§ 26a] Co myslíš, Subhúti, má se na Tathágatu nahlížet podle toho, že je obdařen
určitými charakteristickými rysy?“
Subhúti odvětil: „Nikoliv, ó Vznešený, jak já rozumím smyslu toho, co řekl
Vznešený, na Tathágatu se nemá nahlížet podle toho, že je obdařen určitými charakteristickými
rysy.“
Z jakého důvodu? Nashromáždění zásluh, Subhúti, o něm Tathágata řekl, že to
není nashromáždění. Proto se říká ,nashromáždění zásluh‘. Pokud by, Subhúti, existovalo
nashromáždění zásluh, Tathágata by nehovořil o ,nashromáždění zásluh ‘.
[§ 20a] Co myslíš, Subhúti, má se na Tathágatu nahlížet tak, že dokonale rozvinul
své fyzické tělo?“
Subhúti odvětil: „Nikoliv, ó vznešený, na Tathágatu se nemá nahlížet tak, že dokonale
rozvinul své fyzické tělo. Z jakého důvodu? O dokonalém rozvinutí fyzického
těla, ó Vznešený, řekl Tathágata, že není dokonalým rozvinutím [fyzického těla].
Proto se říká ,dokonalé rozvinutí fyzického těla‘.“
[§ 20b] Co myslíš, Subhúti, má se na Tathágatu nahlížet podle toho, že je obdařen
určitými charakteristickými rysy?“
Subhúti odvětil: „Nikoliv, ó Vznešený. Na Tathágatu se nemá nahlížet podle
toho, že je obdařen určitými charakteristickými rysy. Z jakého důvodu? O čem,
ó Vznešený, Tathágata hovořil jako o charakteristikách, o tom říkal, že to nejsou
o charakteristiky. Proto se říká ,charakteristiky‘.“
Sútra zde téměř doslova opakuje první část § 5.
[§ 21a] Vznešený pravil: „Co myslíš, Subhúti, myslí si Tathágata, že vyložil nauku?“
Subhúti odvětil: „Nikoliv, ó Vznešený, Tathágata si nemyslí, že vyložil nauku.“
Vznešený pravil: „Subhúti, jestliže by někdo řekl, že Tathágata vyložil nauku,
ten by mluvil nepravdivě a obvinil by mne z uchopování toho, co neexistuje. Z jakého
důvodu? [Co se týče] vyložení nauky, Subhúti, tak neexistuje žádná nauka
(dharma), která by mohla být uchopena slovy ,vyložení nauky‘.“
[§ 21b] Po těchto slovech řekl ctihodný Subhúti Vznešenému: „Tedy, ó Vznešený,
v posledním čase, v poslední době, v posledních pěti stech letech, v době zániku
dobré nauky, budou existovat bytosti, které, když uslyší takové nauky, budou
k nim mít důvěru?“
Vznešený pravil: „Tyto [bytosti] nejsou ani bytostmi, ani nebytostmi. Z jakého
důvodu? [Co se týče] bytostí, Subhúti, o všech Tathágata říkal, že to nejsou bytosti.
Proto se říká ,bytosti‘.
[§ 22] Co myslíš, Subhúti, zdalipak existuje nějaká dharma, kterou Tathágata plně
přivedl do nejvyššího, plného a dokonalého probuzení v přítomnosti tathágaty Dí-
pankary.“
223222
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
základních chyb spolu se svým protikladem, tj. vírou ve věčnost (śāśvata), tj. „co
existuje díky svému bytí (svabhāva), to nemůže neexistovat“.
[§ 28] Subhúti, a kdyby pak na jedné straně nějaká žena nebo syn z dobré rodiny
naplnili sedmi klenoty tolik světů, kolik je zrnek písku v řece Ganze a darovali je tathágatům,
arhatům, dokonale probuzeným; a naopak na straně druhé kdyby bódhisattva
dosáhl vnitřního klidu, jenž se týká dharem, které jsou nevzniklé a bez Já,
právě tento [bódhisattva] by díky tomu získal velké, nezměrné a nespočetné množství
zásluh. Ale bódhisattva-mahásattva nemá věru získávat zásluhy.“
Ctihodný Subhúti odvětil: „Tedy, ó Vznešený, bódhisattva nemá získávat zá-
sluhy?“
Vznešený pravil: „Má získávat, Subhúti, nemá uchopovat. Proto se říká ,má
získávat‘.“
[§ 29] Věru, Subhúti, kdyby někdo řekl: ,Tathágata jde, nebo přichází, nebo stojí,
nebo usedá, nebo uléhá,‘ – ten nerozumí smyslu toho, co jsem řekl. Z jakého důvodu?
Tathágatou se nazývá ten, který takto šel nebo přišel, ale on nikam nešel, ani
odnikud nepřišel. Proto se říká ,Tathágata, Arhat, Dokonale probuzený‘.
[§ 30a] A dále pak, Subhúti, kdyby nějaký syn nebo dcera z dobré rodiny rozemleli
na prach tolik světů, kolik je zemského prachu v třech miliardách světů,
[a rozemleli tyto světy] co nejjemněji nezměrnou silou na to, co se nazývá seskupením
nejmenších atomů, co myslíš, Subhúti, bylo by velké toto seskupení ato-
mů?“
Subhúti odvětil: „Je to tak, ó Vznešený, je to tak, ó Sugato, bylo by to velké seskupení
atomů. Z jakého důvodu? Kdyby to bylo, ó Vznešený, velké seskupení atomů,
Vznešený by neřekl ,seskupení atomů‘. Z jakého důvodu? Ó Vznešený, o čem
hovořil Tathágata jako o seskupení atomů, o tom řekl Vznešený, že to není seskupení
[atomů]. Proto se říká ,seskupení atomů‘.“
[§ 30b] A o čem hovořil Tathágata jako o třech miliardách světů, o tom řekl, že
to nejsou sféry. Proto se říká ,tři miliardy světů‘. Z jakého důvodu? Kdyby, ó Vznešený,
existoval svět, pak by existovalo uchopování materiálních předmětů. A právě
to, o čem hovořil Tathágata jako o uchopování materiálních předmětů, o tom řekl,
že to není uchopování [materiálních předmětů]. Proto se říká ,uchopování materiálních
předmětů‘.“
Vznešený pravil: „Výborně, Subhúti, je to tak, je to tak, jak říkáš. Na Tathágatu
se nemá nahlížet podle toho, že je obdařen určitými charakteristickými rysy.
Z jakého důvodu? Subhúti, pokud by se na Tathágatu mělo nahlížet podle toho, že
je obdařen určitými charakteristickými rysy, pak by také svrchovaný vládce světa
byl Tathágatou. Proto se nemá na Tathágatu nahlížet podle toho, že je obdařen
určitými charakteristickými rysy.“
Ctihodný Subhúti odvětil: „Jak já rozumím smyslu toho, co řekl Vznešený, na
Tathágatu se nemá nahlížet podle toho, že je obdařen určitými charakteristickými
rysy.“
	
Pak vpravdě proslovil Vznešený při této příležitosti tyto dvě strofy:
Ti, kteří mne viděli prostřednictvím formy,
ti, kteří mne následovali prostřednictvím zvuku
se oddali klamnému úsilí a nespatří mě.
[§ 26b]
Podle dharmy se má pohlížet na buddhy,
neboť jsou nositeli těl dharmy,
Pravá přirozenost dharmy je nepoznatelná,
a nelze ji poznat.
[§ 27] Co myslíš, Subhúti, bylo díky tomu, že je Tathágata obdařen určitými charakteristickými
rysy, nejvyšší, plné a dokonalé probuzení plně a dokonale probuzeno?
Věru takto, Subhúti, se na to nemá pohlížet. Z jakého důvodu? Neboť, Subhúti,
díky tomu, že je Tathágata obdařen určitými charakteristickými rysy, Tathágata by
plně nepřivodil nejvyšší, plné a dokonalé probuzení. Subhúti, věru nikdo by ti nemohl
říci: ,Ti, kteří se vydali [k buddhovství] na vozidle bódhisattvů, ohlásili zničení
nebo vyhlazení nějaké dharmy‘. Věru takto, Subhúti, se na to nemá pohlížet.
Z jakého důvodu? Ti, kteří se vydali [k buddhovství] na vozidle bódhisattvů, nevyhlásili
zničení nebo vyhlazení nějaké dharmy.
Ohlásili zničení nebo vyhlazení nějaké dharmy – podle Haribhadry (Abhisamajálankáralóka
81) je víra v toto zničení (uccheda) či anihilaci definována jako „co
existovalo dříve, teď neexistuje“ (nāsti idānīm abhūt pūrvam iti), což je jedna ze
225224
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
[§ 31b] Vznešený pravil: „Subhúti, věru takto má ten, který se vydal [k buddhovství]
na vozidle bódhisattvů, všechny dharmy poznávat, nazírat a k nim přistupovat.
A má je poznávat, nazírat a k nim přistupovat tak, aby neprodléval ani
u vnímání, ani u nenevnímání dharem. Z jakého důvodu? O vnímání dharem, Subhúti
Tathágata, řekl, že to není vnímání [dharem]. Proto se říká ,vnímání dharem‘.
[§ 32a] A kdyby pak, Subhúti, bódhisattva-mahásattva naplnil sedmi klenoty nezměrné
a nespočetné světy, a daroval je tathágatům, arhatům, plně a dokonale probuzeným;
a na straně druhé syn nebo dcera z dobré rodiny vzali z tohoto dokonalého
poznání, z Rozpravy o nauce, dokonce jen jediný verš a podrželi ho [v mysli],
ukázali, recitovali, studovali a jiným ho úplně vysvětlili, pak by právě tito díky
tomu získali mnohem větší, nezměrné a nespočetné množství zásluh. A jak by vysvětlili?
Jako by nevysvětlili. Proto se říká ,vysvětlili by‘.“
Nyní naše sútra uvádí devítku charakteristik, ke kterým je přirovnávána
veškerá podmíněná existence.507
Na podmíněné se má nahlížet
[jako na] hvězdy, zákal, lampu,
přelud, rosu, bublinu,
sen, blesk a mrak. 	
	
1. Na podmíněné (saṃskṛta) se má nahlížet [jako na] hvězdy – podmíněné
svítí v temnotě nevědomosti jako hvězdy, ale když člověk dosáhne dokonalého
poznání, tato podmíněná existence zmizí, stejně jako zmizí hvězdy,
když vysvitne slunce.
2. Na podmíněné se má nahlížet jako na zákal – neboť člověk žijící v nevědomosti
vnímá věci chybně. Nevědomí lidé jsou často srovnáváni se sleVznešený
pravil: „Uchopování materiálních předmětů, Subhúti, je nevyjádřitelné
a slovy nepostižitelné. Není dharmou, ani a-dharmou. [Pouze] obyčejní lidé
uchopují materiální předměty.“
Uchopování materiálních předmětů je nevyjádřitelné a slovy nepostižitelné.
Není dharmou, ani a-dharmou. [Pouze] obyčejní lidé uchopují materiální
předměty – i když se obyčejní lidé domnívají, že když řekneme např.
„stůl“, tak něco takového existuje skutečně tak, jak to vnímáme, z buddhistického
pohledu je to pouhé slovní pojmenování částí. Nedá se ale ani říci,
že stůl neexistuje. Stůl existuje jen konvenčně jako soubor částí, ze kterých
se skládá, na základě našeho vnímání. Podle pradžňápáramit se ale to, jak
se věci ve skutečnosti mají a jejich takovost (tathatā) nedá slovně vyjádřit.
Proto tyto konvenční výrazy samy o sobě neexistují, k ničemu skutečnému
neodkazují a z ničeho skutečného nepocházejí. Všechny věci jsou mimo
dosah slov a jejich pojmové uchopení.
Slovo nevyjádřitelné (doslova „neustavené konvenčně“, sa. avyavahāra;
tib. bryod du med pa), se v podobném kontextu objevuje také v Aštasáhasrice
29.475, kde se hovoří o tom, že všechny věci jsou pouhá slova
(nāmamātra), pouhé konvenční výrazy (vyavahāra; tib. tha snyad). Termín
vjavahára má v pozdější buddhistické filosofii důležitý význam. Slova,
která přisoudíme věcem a potom je začneme používat v jazyce, jsou
z buddhistického pohledu pouhé „ustanovené konvence (konvenční výrazy)“,
které vznikly na základě našeho záměru pojmenovat spojení mezi pojmem
a jeho referentem.506
[§ 31a] Z jakého důvodu? Neboť, Subhúti, kdyby někdo řekl, že Tathágata hovořil
o vnímání Já, vnímání bytosti, vnímání duše nebo vnímání osoby, mluvil by [ten
člověk] správně‘?“
Subhúti odvětil: „Nikoliv, ó Vznešený, nikoliv, ó Sugato, [ten člověk] by nemluvil
správně. Z jakého důvodu? To, ó Vznešený, o čem jako o vnímání Já hovořil Tathágata,
o tom řekl, že to není vnímání. Proto se říká ,vnímání Já‘.“
506
Viz Dreyfus 1997, 269.
507
V následujícím komentáři k této devítce přirovnání následuji velmi volně komentář
Conzeho (1958, 68-70) k tomuto verši, jenž je sestaven z různých více nebo méně známých
buddhistických přirovnání. Pokud se mi jeho komentář zdál nejasný nebo zavádějící,
doplnil jsem ho nebo upravil podle vlastního porozumění tak, aby celkově odpovídal
mému komentáři a interpretaci Diamantové sútry.
227226
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
třech faktorech – uživateli, užívané věci a užívání. Všechny radosti rychle
mizí, neboť z buddhistického pohledu je všechno pomíjivé a nestálé. To se
týká i příjemných a nepříjemných pocitů.
7. Na podmíněné se má nahlížet jako na sen – naše normální zkušenost je přirovnávána
ke snu, k tomu, co nemůže být bráno vážně, neboť pouze probuzené
osoby jsou si vědomy toho, jak se věci ve skutečnosti mají. Mahápradžňápáramitópadéšašástra
podává toto vysvětlení: a) Sen není skutečný,
ale snící člověk věří přesto v realitu věcí, které vidí ve snu. Po probuzení
rozeznává iluzornost snu a směje se tomu. Také člověk, který je ponořen do
snového stavu, který pochází z jeho připoutání k věcem kolem sebe, věří
v existenci něčeho trvalého u jedince, ale z buddhistického pohledu nic takového
neexistuje. Když však člověk nalezl cestu, pak v momentu probuzení
pochopí, že ten stav nebyl reálný a směje se tomu. b) Spící člověk vidí
díky síle snu věci, které neexistují. Právě tak i člověk, díky síle snového
stavu, který pochází z nevědomosti, věří v existenci věcí jako ,já‘, ,moje‘,
muž, žena atd., které pocházejí z nevědomosti a neznalosti skutečného stavu
věcí. c) Ve snu se člověk raduje, ačkoli v něm není nic skutečného, co
by mohlo působit radost. Člověk se zlobí, ačkoli ve snu není nic, co by ho
mohlo trápit. A takto přistupují bytosti k věcem světa. Proto jsou dharma,
ačkoli v posledku neexistují, jako věci viděné ve snu, nicméně je člověk
vidí, slyší a je si jich vědom.
8. Na podmíněné se má nahlížet jako na blesk – neboť každá událost trvá krátkou
dobu jako blesk. Objeví se jen na krátkou chvíli a opět zmizí.
9. Na podmíněné se má nahlížet jako na mrak – na věci kolem nás se máme
dívat jako na mraky v horkém letním dnu. I když stále mění svůj tvar, na
náš prospěch to nemá žádný vliv, jeden tvar je stejně dobrý jako jiný. Takto
i proměny toho, co vidíme na tomto světě, se netýkají našeho pravého prospěchu,
tj. dosažení vysvobození a naší pomoci druhým bytostem.
[§ 32b] Toto pravil Vznešený. Sthavira Subhúti, mnichové a mnišky, laici a laičky,
bódhisattvové a celý svět s bohy, lidmi, démony, gandharvy, se okouzleni radovali
z toho, co pravil Vznešený.
pými lidmi, kteří se pohybují v temnotě. Svět, který se jeví těmto lidem, je
jakoby halucinací, která pochází z oční choroby, stejně jako když si myslí
mnich, jenž je postižen šedým zákalem, že vidí ve své misce nějaký vlas,
i když tam žádný není.
3. Na podmíněné se má nahlížet jako na lampu – neboť v mysli vznikají nečistoty
pouze do té doby, dokud se člověk domnívá, že věci, které každý
den vidí, mají na ničem nezávislou existenci. Toto podobenství dále ilustruje
dva aspekty našeho světa. (i) Lampa svítí tak dlouho, dokud má nějaké
palivo. Stejně tak trvá u lidí chybné vidění světa, pokud se u nich vyskytuje
chtivost, nenávist a zaslepenost. Když tyto nečistoty mysli zmizí, zmizí
i bývalé vidění světa a člověk začne vidět věci tak, jak se ve skutečnosti
mají. (ii) Když nemá lampa ochranné sklo, může ji lehce sfouknout větřík.
Právě tak mohou být podmíněné dharmy lehce narušeny jinými a jejich
existence je po celý čas trvání nejistá.
4. Na podmíněné se má nahlížet jako na přelud (māyā) – neboť věci, ze kterých
se skládá tento svět, jsou ve skutečnosti nerálná, jako věci, které vidíme
při kouzelnickém představení. Předpokládá se, že svět podmíněných
věcí je vytvářen nevědomostí. Conze (1958, 69) uvádí, že Mahápradžňápáramitópadéšašástra
říká toto: „Nevědomost a produkty kouzelnického
umění mají tyto společné atributy: nejsou ani uvnitř osoby, ani mimo,
a ani zároveň uvnitř a mimo. Nic skutečného nebylo zničeno ani vytvořeno.
Žádná skutečná událost, která by měla nezávislou existenci, se nestala.
A přestože není nevědomost reálná, je podmínkou pro všechny druhy činnosti.
Tak jako hudební nástroje vykouzlené kouzelníkem jsou prázdné,
klamné, bez reality, bez objektivní základny, přesto slyšíme jejich hudbu
a můžeme je vidět.“
5. Na podmíněné se má nahlížet jako na rosu – neboť fyzické tělo a vše podmíněné
trvá jen po krátký čas. Podmíněné vzniká a zaniká jako kapky rosy,
které po svém vzniku brzy mizí pod slunečními paprsky.
6. Na podmíněné se má nahlížet jako na bublinu – každá zkušenost se objeví
jako bublina a může být zažívána jen po určitý moment, protože závisí na
229228
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
dávání dharmy) a falešná nauka a praxe postupného osvícení. První bod
obžaloby mířil na Shenxiua510
jako šestého patriarchu školy. Shenhui zpochybnil
jeho následnictví a prohlásil, že pravým Šestým patriarchou, jenž
obdržel dharmu z rukou Pátého patriarchy Hongrena, byl jeho vlastní mistr
Huineng. Je to poprvé, co se toto jméno objevuje v této souvislosti. Starší
prameny znají Huinenga pouze jako jednoho z mnoha žáků Hongrena.
Zároveň je to poprvé, kdy se objevuje označení „severní škola“. Shenxiu
a jeho následovníci toto označení nepoužívali, své učení označovali jako
„Učení Východní hory“, čímž se přihlašovali k linii patriarchy Hongrena.
Útok na školu Shenxiua a jeho žáků je pramenem tradičního rozlišení raného
chanu na „severní“ a „jižní“ školu, vymezené „falešnou“ a „pravou“
linií následnosti a nálepkou „postupného“ a „náhlého“ osvícení. Celá pře
však nabyla významu až v pozdějším vývoji, kdy vznikla Tribunová sútra
Šestého patriarchy, která kanonizovala huinengovskou legendu a stvrdila
tak legitimitu následnictví jižní školy.
Základy chanové nauky, jak je prezentována v textu Tribunové sútry, lze
vztáhnout k jednomu ústřednímu bodu: Probuzení (bódhi) lze dosáhnout
zde a nyní. Odmítány jsou především tradiční mahájánové představy o postupném
zlepšování karmické bilance v průběhu nesčetných zrození. Chanový
koncept probuzení je postaven na představě o buddhovské přirozenosti
každého člověka – buddhovství je v každém člověku již přítomno, jde jen
o to, uvědomit si to. Probuzení lze dosáhnout náhle, pod vlivem nějaké události
(např. Huineng dosáhl probuzení, když uslyšel předčítat Diamantovou
sútru), právě proto, že je v člověku již připraveno, člověk se probuzením
vlastně jen vrací ke své pravé přirozenosti, „pravému srdci“.
Charakteristické je v této souvislosti pojetí bódhisattvovství, jak ho prezentuje
Tribunová sútra. V textu se sice hovoří o nutnosti pomáhat ostatním
trpícím bytostem na jejich cestě ke konečnému cíli, ovšem hned se dodá(14)
Tribunová sútra Šestého patriarchy
P ř e l o ž i l O l d ř i c h K r á l
Tribunová sútra508
Šestého patriarchy je základním textem chanového buddhismu
a zároveň nejznámějším textem čínského buddhismu vůbec. Je jediným
buddhistickým textem, který nese název „sútra“, aniž by se prezentoval
jako záznam slov a činů Buddhy. Dílo obsahuje dvě hlavní části: 1) výklad
o událostech kolem předání dharmy a patrirchátu Huinengovi (Šestému patriarchovi),
které bylo podle tohoto výkladu počátkem rozdělení chanového
buddhismu na tzv. severní a jižní školu. 2) výklad principů chanové nauky.
Podle tradičního podání, jež se v  chanových kruzích vytvořilo a jehož
výrazem je mimo jiné právě Tribunová sútra Šestého patriarchy, došlo
při předávání dharmy mezi Pátým a Šestým patriarchou k rozštěpení do
té doby jednotné chanové školy na proud „severní“ a „jižní“. Patriarchou
jižní školy se stal Huineng a patriarchou severní školy Shenxiu, který v sútře
rovněž vystupuje. Huineng je sútrou zřetelně hodnocen jako pravý patriarcha
a sútra se tak staví do linie jižní školy.
Ve skutečnosti byl raný chan (události kolem předání dharmy Šestému
patriarchovi jsou tradičně datovány do druhé poloviny 7. stol.) rozptýleným
hnutím, které se ještě neidentifikovalo pozdějšími genealogickými teoriemi,
nýbrž sestávalo z poměrně malých a izolovaných skupin vedených
jednotlivými mistry. Mnich se identifikoval příslušností k Buddhově dharmě
a ke svému mistrovi, nikoli k nějaké „škole“.509
Rozdělení na severní a jižní
školu je pravděpodobně mladší a je spjato s jinou událostí: V roce 732
se v klášteře Dayunsi konalo „Shromáždění Velké dharmy“, na kterém vystoupil
mnich Shenhui a vznesl obvinění proti „severní škole“. Podstatou
obvinění byly dva body: falešná linie následnosti (ve smyslu teorie pře-
508
Název se vztahuje k místu, jež bylo v buddhistických klášterech zřizováno pro kázání
mistrů žákům.
509
K problematice raných chanových dějin viz zejména McRae 1986, dále též Dumoulin
1988. Nejnovější monografie na toto téma: Poceski 2007.
510
Shenxiu je v dobových pramenech dobře doložená postava. Shenxiu působil v závěru
svého života, na počátku 8. stol., v prostředí hlavních měst tangské Číny a na císařském
dvoře byl za svého života i po smrti uctíván jako buddhistický světec, dostalo se
mu nejvyšších poct a jeho učení požívalo hluboké vážnosti v elitních kruzích čínské
společnosti. Viz McRae 1986, 51-56, Weinstein 1987, 45-46.
231230
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
prefekt Wei Qu z prefektury Shao s více než třiceti úředníky a více než třiceti
literáty konfuciány. Společně žádali Mistra, aby jim vyložil učení ma-
hápradžňápáramitá.
Prefekt pak vy k rozštěpení do té doby jednotné školy zval jednoho
z Mistrových žáků, mnicha Fahaie, aby pořídil co nejúplnější zápis pro
příští pokolení a všechny učedníky Cesty, aby jim všem tato Tribunová sútra
sloužila jako odkaz co by poučení, jež si budou předávat, a co by závazek,
kterým se budou řídit. A budou vysvětlovat Tribunovou sútru, berouce
toto za své poslání.
2. Mistr Huineng pravil: Ó vědoucí,515
očistěme svou mysl, nemysleme na nic
jiného nežli na učení mahápradžňápáramitá!
Načež se i Mistr odmlčel, aby i on vyčistil své srdce i ducha:
Až po hodné době znovu promluvil: Vědoucí, naslouchejte mi v tichosti.
Můj předobrý otec býval kdysi úředníkem v městysi Fanyang.516
Ale propustili
ho ze služeb a on odešel do kraje Lingnan,517
kde se usadil jako prostý
občan ve městě Xinfou.518
Byl jsem ještě velmi mlád, když otec předčasně
zemřel. Opuštěná matka se přestěhovala do Kantonu. Vedlo se nám
špatně, trpěli jsme nouzí a v nouzi jsme prodávali na trhu dříví na topení.
Jednou si jakýsi zákazník u nás dříví zamluvil, načež mi poručil, abych
s ním šel až do hostince, kde si teprve dříví převzal. Obdržev peníze zamířil
jsem k východu, když tu jsem uviděl jiného hosta, jak si hlasitě předčítá
vá, že nejde o nic jiného, než způsobit, aby dosáhly náhlého probuzení. Sútra
vlastně nezná jiné pojetí náboženské autority než vztah učitele a žáka,
ve kterém učitel předává žákovi dharmu, tj. zprostředkovává mu probuzení,
kterého předtím dosáhl sám.
Důležitým bodem chanové nauky je rovněž specifické pojetí předávání
nauky – idea předávání dharmy (Buddhovy nauky) mimo slova súter. Sútry
chanový buddhismus chápe jako pouhou pomůcku, bez které se lze i obejít.
Je to logické v systému, kde jediné, na čem záleží, je dosažení probuzení
zde a nyní. Idea předávání dharmy mimo slova súter hraje důležitou roli
v tom, jak chanový buddhismus chápe svou vlastní výlučnost. Genealogie
chanových patriarchů, jež v rámci chanového buddhismu vznikla, hledá původ
hnutí u samotného Buddhy, který nejvlastnější jádro nauky předal beze
slov jedinému z přítomných, který byl schopen takové předání realizovat.511
Byl jím Buddhův žák Kášjapa, který byl chanovou tradicí považován za jejího
prvního patriarchu. Představa o výlučném uchovávání a předávání nejvlastnějšího
jádra Buddhovy nauky formovalo identitu raného chanu, jak
o tom koneckonců svědčí text sútry samotné.
Kompletní český překlad Tribunové sútry z pera Oldřicha Krále byl
vydán nakladatelstvím Odeon (1988) a Vyšehrad (1999). V této antologii
je uvedena část tohoto překladu (zhruba první polovina sútry) s laskavým
svolením překladatele a nakladatelství Vyšehrad.
1. Mistr Huineng vystoupil na vysoký stolec auditoře kláštera Velké čistoty512
,
aby vyložil učení mahápradžňápáramitá513
a vyhlásil příkaz neformovos-
ti.514
Pod sebou měl tisícihlavý zástup mnichů, noviců i laiků. Přítomen byl
511
„Jednoho dne na Supí hoře prý Buddha ukázal skupince žáků květinu, ale pouze Kášjapa
pochopil a usmál se. Nato mu Buddha předal přímo a mlčky, mimo veškeré učení,
Oko pravé dharmy“ (Cheng 2006, 383).
512
Klášter Dafan stál pravděpodobně v centru hlavního města prefektury Shao v jihočínské
provincii Guangdong.
513
Učení mahápradžňápáramitá viz 26. kap. Sútry. Též viz předcházející kapitolu této
antologie.
514
Čínský termín wuxiang 無象 těžko výstižněji přeložit. Pojem je utvořen analogicky se
starším taoistickým termínem wuwei 無為, nezasahování, nečinění, analogický je i jiný
chanový termín wunian 無念, nemyšlení. Wu je zápor, xiang znamená podobu, ale také
rozlišování podle podoby, to jest rozlišování, rozdělování věci podle toho, jak se věci
jeví zevně. V tomto příkazu jde v podstatě o popření jevového aspektu skutečnosti s důrazem
na nerozdílnou hlubokou jednotu bytí.
515
Těžko přeložitelný termín v chanové literatuře zhusta užívaný leč v různých významech.
V tomto textu je to oslovení posluchačů, zahrnující oslovení těch, kdo přišli, protože
už vědí a jsou tedy na cestě k hlubšímu poznání. V čínském originálu shan zhi shi
善知識, dobře znát a vědět.
516
Fanyang leží v dnešní severočínské provincii Hebei.
517
Lingnan znamená doslova „jižně od hřebenů“. Rozumí se tím rozsáhlé území jihočínských
provincií Guangxi a Guangdong, území považované za polobarbarské.
518
Xinfou leží v provincii Guangdong.
233232
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
jinak nežli ty, mnichu, ale copak jsou nějaké rozdíly v přirozenosti bud-
dhů?
Mistr chtěl něco namítnout, ale všiml si, že se kolem nás zastavují ostatní,
a tak už nic neřekl a jenom pokynul, abych tedy zůstal a pracoval s ostatními.
Správce mne přidělil do stodoly a tam jsem potom šlapal mlat dobrých
osm měsíců.
4. Až jednoho dne si Pátý patriarcha svolal všechny žáky, a když se shromáždili,
takto k nim zahovořil: Chci vám připomenout, že u každého člověka je důležité
narození a smrt. Jako mí žáci jste mi až dosud po všechny dny poslušně
sloužili. Ale hledali jste jen pole blaženství,524
nešli jste dál, nehledali jste,
jak vybřednout z hořkého moře zrození a smrti. Jak jsem vás mohl osvobodit,
když je vaše přirozenost věčně odváděna k bráně blaženství? Rozejděte se do
svých cel a zpytujte sami sebe. Ten z vás, kdo v sobě nalezne dosti moudrosti,
aby pochopil pradžňá sebe samého, ten ať složí gáthu525
a ukáže mi ji.
Já si vaše gáthy přečtu, a najdu-li mezi vámi toho, kdo pochopil hlavní ideu,
odevzdám mu roucho i dharmu a požádám ho, aby se stal patriarchou šesté
generace, neboť není v tomto okamžiku nic naléhavějšího než právě toto!
5. Po tomto vyzvání se žáci rozcházeli do svých cel, ubezpečujíce se však navzájem,
že je přece zbytečné, aby oni jeden každý čistili svá srdce,526
namáhali
svou mysl a skládali gáthu, aby ji posléze předkládali mnichovi Hongrenovi
k posouzení, neboť jejich učitelem je přece už dávno opat Shenxiu,
a převezme-li opat Shenxiu dharmu,527
oni zůstanou s ním a vše zůstane při
starém. Co bychom zbytečně psali, povzbuzovali se navzájem, a tak se upokojili
a nikdo by si už ani nedovolil přinést gáthu.
Diamantovou sútru.519
Sotva jsem uslyšel několik slov, v srdci se mně rozjasnilo
a já procitl.
Zeptal jsem se toho cizího muže: Odkud jste přišel, pane, s touto svatou
knihou.
A host odpověděl: Byl jsem v horách Fengmu, co leží ve východním
cípu okresu Huangmei v prefektuře Qi520
a tam jsem navštívil mnicha Hongrena,
kterého nazývají Pátým patriarchou, a našel jsem ho obklopeného
tisícihlavým zástupem žáků. Vyslechl jsem jeho řeč, v níž přesvědčoval
novice i laiky, že stačí aby si přečetli jediný svazek Diamantové sútry, aby
dokázali nazřít svou přirozenost a stali se buddhy.
Já, Huineng,jsem vyslechl ta slova a věda, že vše, co se tu děje, je dáno
karmou našich minulých životů,521
rozloučil jsem se neprodleně se svou
matkou522
a vydal jsem se do hor Fengmu v okrese Huangmei, abych se
také já poklonil Pátému patriarchovi mnichu Hongrenovi.
3. Mnich Hongren se mě zeptal: Odkud přicházíš do těchto hor, abys mne pozdravil.
Co u mne hledáš?
Odpověděl jsem: Pocházím z Lingnanu, obyčejný obyvatel města Xinfou,
a přišel jsem z té dálky jenom proto, abych tě; mnichu, uctivě pozdravil,
a poprosil, abys mně dovolil cvičit se v Buddhově učení.
Mistr se na mne osopil: Tak ty jsi až z Lingnanu, barbar,523
myslíš, že
jsi hoden stát se buddhou?
Odpověděl jsem: Lidé se sice dělí na jižany a seveřany, ale v Buddhově
přirozenosti přesto není sever ani jih, jako barbar vypadám možná
519
Diamantová sútra - čínsky Jin’gangjing 金剛經, sanskrt. Vadžraččhédikápradžňápáramitásútra.
Kompletní český překlad této sútry tvoří předcházející kapitolu této antologie.
520
Prefektura Qi leží v dnešní provincii Hubei.
521
Nejobecnější víra v určenost dění předchozími skutky minulých životů.
522
Není bez zajímavosti, že většina pozdějších verzí na tomto místě přidává, že Huineng
napřed svou matku zaopatřil. Bezohledné opuštění osamělé matky se nejspíš natolik
příčilo obecné morálce Číňanů, jejich bytostně konfuciánské etice, že bylo nutné později
tradované texty přizpůsobit.
523
Slova ge lao 獦獠 jsou v čínštině arogantním označením obyvatel jižních končin, tradičně
považovaných za teritorium letící už mimo vlastní čínskou kulturu, za oblast obývanou
barbary, napůl divochy, žijícími bezmála na úrovni zvířat.
524
Výraz, kterým je míněno, že si buddhista svými dobrými skutky a zbožností připravuje
půdu pro věčnou blaženost. Huineng tím opovrhoval a zde vkládá tento postoj do úst
svému učiteli Hongrenovi.
525
Veršované části súter se nazývaly gáthy (čínsky ji 偈). Gáthou může být každá veršovaná
forma, v níž učitel nebo žák vyjadřuje nějakou pravdu svého učení, svou dharmu.
526
Zde jsem přihlédl k textu Kóšódži, který uvádí jiný homofónní znak než dunhuangský
text, záměna odpovídá smyslu věty.
527
Zde mniši předjímají Shenxiuovo nástupnictví, a tím i příští schizma, ke kterému došlo
v chanovém buddhismu.
235234
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
riarcha všiml gáthy na zdi. Přečetl si ji a hned takto promluvil k malíři: Dostaneš
ode mne třicet tisíc za to, že jsi sem vážil cestu, ale metamorfózu malovat
nebudeš. Praví Diamantová sútra, že vše, co má podobu,je jen prázdné
zdání. Proto bude správnější nechat zde tuto gáthu a umožnit těm, kdo
ještě bloudí, aby si v ní říkali, neboť budou-li podle ní jednat, neupadnou
do tří zel,528
neuškodí jim, budou-li jednat podle její pravdy.
Svolal žáky, zažehl před gáthou na zdi vonné kadidlo. A žáci přistupujíce
blíž, četli si gáthu a byli jati obdivem a úctou. Říkejte si tuto gáthu, nabádal
je Mistr, neboť ti, kdo budou jednat podle ní, neklesnou.
Žáci si přeříkávali gáthu a v uctivé bázni prohlašovali, že je dokonalá.
Pátý patriarcha šel, dal si zavolat opata Shenxiu k sobě do hlavní síně
a řekl mu: Ptám se tě, to tys složil tu gáthu? Pakliže jsi to byl ty, kdo ji složil,
měl bys převzít dharmu.
Opat Shenxiu vysvětlil: Přiznávám, je to mé dílo, nežádám si však postavení
patriarchy, chci jen, abys Mistře ve své laskavosti posoudil, má-li
tvůj žák aspoň trochu té pravé moudrosti, pochopil-li něco z veliké myšlenky
či nikoli.
Pátý patriarcha pravil: Z toho, cos tam napsal, je zřejmé, že jsi dosud
nedošel k cli. Došels k bráně, ale vejít jsi už neuměl. Ti, kdo budou jednat
podle tvé gáthy, neklesnou; budou-li však s takovým názorem hledat
bódhi,529
to nejvyšší, nenajdou je. Musel bys projít branou a nazřít vlastní
přirozenost. Jdi, přemýšlej ještě den dva, napiš další gáthu a přines mi ji.
Jestli napodruhé projdeš branou a nazřeš vlastní :přirozenost, odevzdám ti
i roucho i dharmu.
Opat Shenxiu se vzdálil. Několik dní uběhlo aniž se mu podařilo něco
nového složit.
8. Kolem mlatu šel chlapec a prozpěvoval si gáthu. Slyšel jsem ho a pochopil,
že ten, kdo gáthu složil, nenazřel svou přirozenost. Náhle jsem věděl,
co je hlavní.
Co je to za gáthu, kterou si tu zpíváš? zeptal jsem se procházejícího
chlapce a on odpověděl: Nevíš, že Mistr připomněl neodvratnost života
Před opatovou síní se tenkrát rozkládaly trojí ambity, v nichž donátoři
kláštera chtěli dát vymalovat výjevy z metamorfózy na Lance a kde mělo
být dále na věčnou paměť příštích pokolení vyobrazeno, jak si pět patriarchů
předávalo roucho a dharmu. Lu Zhen, k tomu přivolaný malíř, si už
prohlédl stěny a na druhý den měl začít své dílo.
6. Mezitím opat Shenxiu přemítal: Nikdo z ostatních nepředloží Hongrenovi
gáthu o svém srdci z té příčiny, že já jsem jejich učitel. Kdybych však
ani já nepředložil gáthu o srdci, jak se Pátý patriarcha přesvědčí o hloubce
mého porozumění v mém srdci? Ano, odevzdám Pátému patriarchovi gáthu
o srdci, abych mu ukázal svou mysl. Je dobré usilovat o dharmu, přestože
pídit se po patriarchátu příliš dobré není, neboť by to bylo jako krásti
se na svaté místo se sprostým srdcem. Ovšem neukážu-li nyní své srdce,
nikdy se nedoberu dharmy.
Dlouho rozmýšlel, dlouho přemítal, bylo to těžké a stálo ho to veliké
úsilí, ale když se noc nachýlila ke třetí noční hlídce, mohl se vydat nikým
nepozorován k prostřední zdi v jižním ambitu a napsat na ni gáthu o srdci
poháněn snahou dobrat se dharmy.
Až Pátý patriarcha uvidí tuto gáthu a přečte si, co v ní stojí, přijde za
mnou a bude se ptát. Možná se mé minulé životy ukáží být příliš těžkým
břemenem, možná nejsem dost dobrý, abych dosáhl dharmy, ale i kdybych
nepochopil hloubku světcovy myšlenky, aspoň se uleví mému srdci. Tak
psal opat Shenxiu o třetí noční hlídce na střední zeď jižního ambitu svou
gáthu, sám si při tom přidržuje svíčku, aby nikdo nevěděl.
Ta gátha pravila:
Mé tělo je stromem bódhi
Srdce je čistého zrcadla rám
Pilně je čistím otírám
Aby naň nesedal špinavý prach.
7. Opat Shenxiu dopsal svou gáthu, vrátil se do cely a ulehl, aniž ho někdo
zahlédl.
Ráno vzkázal Pátý patriarcha malíři Luovi, aby se dostavil do jižního
ambitu a začal svou práci na obraze metamorfózy na Lance. Tu si Pátý pat-
528
„Neupadnou do tří zel“ - tři gatí: peklo, hladoví duchové, běsi.
529
Buddhistické probuzení, nejvyšší poznání.
237236
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
A přidal jsem další gáthu:
Srdce (xin 心) je stromem bódhi
Tělo je zrcadla rám
Je-li zrcadlo čisté
Odkud prach532
vymetat mám?
Mniši, kteří se v té době začali scházet ve dvoraně, se zastavovali a žasli,
že také Huineng složil gáthu. Já se však mezitím vrátil zase na mlat. A Pátý
patriarcha, ačkoli hned poznal, že já to jsem, kdo pochopil, co je hlavní,
bál se to dát najevo ostatním, a shromážděným obyvatelům kláštera řekl
jenom, že tomu pořád něco schází!
9. Ale když nadešel čas třetí noční hlídky, Pátý patriarcha si mne zavolal do
hlavní síně a tam mně vysvětloval Diamantovou sútru. A já mu naslou-
chal533
a pod jeho slovy jsem dosáhl probuzení. Té noci jsem přijal dharmu.
Pátý patriarcha pravil: Bereš na sebe náhlou dharmu i s rouchem, co
k ní náleží, a stáváš se patriarchou šesté generace. Ber toto roucho jako důkaz
pověření, ježto se tu předává z pokolení na pokolení. Dáváme dharmu
od srdce k srdci, ježto je třeba vést každého, aby prozřel sám.534
Huinengu,
kdykoli se předává dharma, visí lidský život na tenké niti. Zůstaneš-li déle
a smrti a vyhlásil, že si přeje předat roucho i dharmu? Nevíš, že vyzval
všechny žáky, aby každý složil svou gáthu a přinesl mu ji ukázat, a on
tomu, kdo pochopí hlavní myšlenku, předá roucho i dharmu a požádá ho,
aby se stal patriarchou šesté generace. Opat Shenxiu napsal v jižním ambitu
gáthu o neformovosti a Pátý patriarcha všechny vyzval, aby si ji stále říkali,
kdo prý tu gáthu pochopí, nahlédne svou pravou přirozenost, kdo sejí
prý bude řídit, dosáhne osvobození.
A já jsem mu řekl: Šlapu tady na rýžovém mlatě už přes osm měsíců
a ještě jsem se nedostal k hlavní síni, rád bych, abys mne zavedl do jižního
ambitu, abych i já na vlastní oči uviděl tu gáthu a mohl se jí poklonit. Také
bych si ji chtěl říkat, chtěl bych ji pochopit, abych se lépe připravil na své
příští znovuzrození, protože i já se chci jednou narodit v zemi Buddhově.
Chlapec mne skutečně zavedl do jižního ambitu. Poklonil jsem se před
gáthou, ale protože jsem neuměl číst, poprosil jsem jednoho z těch, kdo tam
právě byli, aby mi ji předříkal. A jak mi ji četl,ještě lépe jsem si uvědomoval,
co je hlavní, a obratem jsem složil jinou gáthu a požádal jsem jednoho,
který uměl psát, aby ji za mne připsal na stěnu sousedního západního ambitu
a tak mi pomohl ukázat mé nejvlastnější srdce, protože bez pochopení vlastního
srdce učit se dharmu není k ničemu, protože jenom ten, kdo zná vlastní
srdce, a jenom ten, kdo nahlédne svou přirozenost, pochopí, co je hlavní.
Má gátha zněla:
Tak jako bódhi nemá strom
Zrcadlo jasné nemá rám
Povahou Buddha530
stále čist531
Kde je tu místo, na něm prach?
530
Pozn. editora: přesněji: „buddhovská přirozenost (foxing 佛性) je stále čistá“. Verš
odkazuje k základnímu bodu chanové nauky, podle níž je v každé lidské osobnosti
již obsažena buddhovská přirozenost a dosažení probuzení (bódhi) znamená prostě
jen uvědomit si to (není třeba „čistit zrcadlo/lidskou mysl“, neboť zrcadlo je vždy
již čisté).
531
Všechny pozdější verze Tribunové sútry uvádějí jiný třetí verš první gáthy, „Na počátku
nebylo jediné věci“. Je velmi zvláštní, že právě tento verš, který v nejstarším dochovaném
textu není, se stal jednou z nejproslulejších Huinengovi připsaných sentencí.
Podle Suzukiho je to dokonce právě tato věta, jež nejvýrazněji odlišuje Huinenga od
všech ostatních, podle Suzukiho byla tato věta „bombou vrženou do tábora Shenxiuových
stoupenců“.
532
Druhé čtyřverší v pozdějších verzích chybí. Moderní literární historik Hu Shi skepticky
přičítal alternativní druhou gáthu nejistotě někdejšího sestavovatele, který prý zkoušel
své veršotepecké umění. Ale o hodnotu veršů tu přece nešlo. Spíše šlo o radikální vyhrocení
toho paradoxu, ve kterém „opak každé pravdy je stejně pravdivý“, jak napsal
moderní básník Hermann Hesse, či o navození oné podstatné situace „hluboké pravdy,
která se pozná podle toho, že jejím protikladem je opět pravda“, jak tvrdil geniální dánský
fyzik Niels H. D. Bohr.
533
V pozdějších textech je tato pasáž konkrétní: A když došel až k větě „Nesmíš být připoután,
nýbrž musíš dosáhnout takové mysli, jež v nikde bude dlít...“ To, že patriarcha
byl probuzen právě touto a ne jinou větou z Démantové sútry, patří k základním prvkům
legendy zvané Huineng. Opakuje se tedy situace z první gáthy Dominantní sentence
Huinengovy legendy vykrystalizovaly zřejmě až později.
534
Pozn. editora: V této pasáži jsou vlastně shrnuty základní prvky chanového buddhismu,
239238
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
A tak jsem tam na hřebeni sdělil tomuto Huishunovi dharmu, on mi poslouchal
a jeho srdce se pod mými slovy otvíralo. Načež jsem tohoto Huishuna
vybídl, aby se vrátil na sever a tam obracel lidi.
12. Tak se stalo, že jsem dnes zde mezi vámi úředníky, novici a laiky, neboť tak
bylo dáno řetězem kalp.538
Vždyť ani to, co vám tu budu říkat, není mým
poznáním, ale zdědil jsem je od dřívějších světců. Musí ovšem napřed vyčistit
své srdce každý, kdo chce toto učení dřívějších světců skutečně slyšet.
Až je uslyší, sám se bude chtít zbavit svých bludů, aby se probudil jako
ti před ním z dřívějších pokolení.
Mistr Huineng zvýšil hlas: Všichni lidé v sobě nosí své bódhi a pra-
džňá539
, ale jen proto, že jejich srdce bloudí, nemohou se sami probudit540
a musí hledat učitele,541
který by jim ukázal cestu k jejich vlastní přiroze-
nosti542
. Jde o to probudit se, ó vědoucí, v tom je celé poznání.
13. Naše učení má základ v soustředění a v moudrosti.543
Ale hned první, čím se
nesmíte nechat zmást, jsou právě ta dvě slova, jež od sebe moudrost a soustředění
oddělují. Neboť soustředění a moudrost jsou jedné a téže povahy,
nikoli dvojí. To znamená, že soustředění je podstatou moudrosti a v moudrosti
je účel soustředění. To znamená, že v moudrosti je už soustředění obsaženo,
to znamená, že v soustředění je už obsažena moudrost.
v tomhle domě, vystavuješ se nebezpečí, že ti někdo ublíží. Musíš co nejrychleji
odtud.
10. Tak přijal Huineng roucho i dharmu.
Dříve než čas třetí noční hlídky vypršel, vyrazil jsem z kláštera. Pátý patriarcha
mne osobně vyprovodil až do stanice Jiujiang.335
Tak jsem byl probuzen.
Patriarcha řekl naléhavě: Nesnaž se teď o nic, odejdi se svou dharmou
na jih a po tři roky veřejně nevystupuj. Před touto dharmou nikdo neuteče,
jednou se rozšíří a přesvědčí všechny, kdo ještě bloudí. A až se jim srdce
otevřou, bude to stejné, jako by ses probudil ty sám.
Tak jsme se rozloučili a šli každý svou cestou. Já jsem zamířil na jih.
11. Po dvou měsících jsem došel na hřebeny Velkého stohu.336
Netušil jsem, že
se za mnou vydalo několik stovek mužů rozhodnutých zbavit mne roucha
i dharmy, že se však v půli cesty obrátili a vrátili se.
Jen jeden mnich, po otci Chen a osobním jménem Huishun,337
původně
generál třetí hodnostní třídy, člověk od přírody násilnický a prudký, vytrval,
a došel až na hřebeny, kde mne dostihl a ke mně se vrhl.
Ale když jsem mu chtěl dobrovolně vydat dharmové roucho, odmítl je:
Došel jsem za tebou přes tu dálku, protože hledám dharmu, nestojím o tvé
roucho.
jimiž sám sebe odlišuje od jiných škol: předávání Buddhovy nauky mimo slova súter
(„od srdce k srdci“), implicitní odmítnutí dobrých skutků jako hodnoty na cestě k probuzení
(„je třeba vést každého, aby prozřel sám (ziwu 自悟)“), předávání dharmy (tj.
pravé Buddhovy nauky jak je předávána v poslopnosti chanových patriarchů) prostřednictvím
náhlého prozření. Zároveň při čtení tohoto textu nesmíme zapomínat, že jde
o legendu, která se vytvořila v chanovém buddhismu a zpětně vysvětlovala rozdělení
a jižní a severní školu a tradice náhlého a postupného probuzení. Není tedy nic překvapivého
na tom, že Pátý patriarcha v tomto příběhu předává Huinengovi „náhlou dharmu“,
byť rozdělení „náhlé“ a „postupné“ dharmy v té chvíli ještě neexistovalo.
535
Předpokládá se, že tato stanice ležela nepříliš daleko od dnešního okresního města téhož
jména v provincii Jiangxi na jižním (pravém) břehu Velké řeky Yangzi.
536
Horský masív na hranicích jihočínské provincie Guangdong.
537
Historicky doložená postava mnicha, který podle některých pramenů nosil mnišské
jméno Huiming.
538
Kalpa, velevěk, podle indické kosmologie čítající 306 720 000 roků.
539
Bódhi a pradžňá (čínsky puti 菩提 a banruo 般若) – osvícení/probuzení a moudrost/poznání,
jež jsou metami buddhistova usilování. Obojí je latentně přítomno v každé lidské
osobnosti, jde jen o to uvědomit si to. Slovy Huinengovy gáthy: „Je-li zrcadlo čisté,
odkud prach vymetat mám?“
540
„Probudit se“ – wu 悟 – specificky chanový výraz pro „prozření“, náhlé pochopení
dharmy.
541
V čínském originálu je užito termínu „vědoucí“, který jinak vystupuje v celém textu
jako oslovení.
542
Vlastní přirozeností (xing 性) je míněna buddhovská přirozenost, která je podle chanové
nauky obsažena v každé lidské bytosti.
543
„Soustředěním“ tu překládám čínské slovo ding 定, „moudrostí“ překládám čínské slovo
hui 慧, první je čínským ekvivalentem dhjány, meditace, druhé je čínským ekvivalentem
pradžňá, moudrosti/poznání; následující teze o totožnosti obou je odvozena
z Nirvánasútry, kde se praví: Když dhjána a pradžňá jsou jedno, člověk vidí vše.
241240
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
srdce jednáním, a aniž se výslovně přidržujeme kterékoli dharmy, je zde to,
čemu říkáme úplné samádhi.
Jen zbloudilci se drží různých forem dharmy a přidržují se výroku
o úplném samádhi, který tvrdí, že dosáhnou rovného srdce tím, že budou
nehnutě sedět, a že se zbaví falešných představ tím, že si umrtví srdce. Toto
je podle nich úplné samádhi.
Tak by nás toto učení ztotožňovalo s neživými věcmi a to by posléze
vedlo až k zahrazení cesty. Jenže cesta přece musí zůstat průchodná. Proč
bychom ji měli zahrazovat?
Jakmile se srdce u něčeho zastaví, přestává být průchodné, nasazuje si
totiž pouta. Kdyby bylo správné nehnutě sedět, Vimalakírti by se nevysmíval
Šáriputrovi vysedávajícímu uprostřed lesa.
Ó vědoucí, znovu a znovu budete potkávat lidi, kteří budou druhé učit
sedět, pozorovat srdce, dohlížet na čistotu, bez hnutí, bez vznětu, v tom budou
vidět cíl i zásluhu. Uvědomte si však, že se lidé neprobudí, dokud budou
lpět na hotových poučkách, jejich zmatek naopak poroste. A tak se dopouštějí
veliké chyby všichni, kdo takto učí Cestě.
15. Ó vědoucí, jakého druhu je ona totožnost soustředění s moudrostí?
Je to totožnost lampy a světla. Kde je lampa, tam je světlo, kde lampy není,
není ani světla. Lampa je zdroj světla, světlo je účel lampy, dvě různá jména,
ale podstata není dvojího druhu.
Tak je tomu i s učením o jednotě a totožnosti soustředění s moudrostí.
16. Ó vědoucí, není náhlá dharma a postupná dharma,549
jsou jenom lidé bystřejší
a pomalejší. Kdo ještě bloudí, přesvědčuje se postupně, kdo se probouzí,
učí se rychleji.
Jakmile už jednou došli k poznání vlastního srdce, jakmile už jednou
uzřeli svou přirozenost, jakmile už jednou procitli, pak jsou jeden jako druhý
a není mezi nimi rozdílu.
Dokud neprocitnou, čeká je oba stejně týž koloběh kalp.
Ó vědoucí, tato zásada znamená totožnost soustředění a moudrosti.
Takže ať nikdo z těch, kdo Cestě učí, nepřemýšlí, zda je třeba se napřed
soustředit a od toho rozvíjet moudrost, či je třeba napřed dosáhnout moudrosti,
nežli začneme dosahovat soustředění. Znamená to nevycházet z toho,
že soustředění a moudrost jsou každé něco jiného. Ten, kdo takový názor
zastává, tomu se dharma rozpadá do dvou forem, srdce zaostává za výmluvností
úst, moudrost a soustředění se rozcházejí. Jenom tenkrát, když
srdce a ústa jsou stejně dokonalá,jsou nitro i vnějšek jednoho rodu a soustředění
s moudrostí jsou totožné.
Ten, kdo se hádá, co z těch dvou předchází a co následuje, patří k zbloudilcím,
kteří se utápějí v nekonečných výhrách a prohrách. Z toho vzniká závislost
našeho Já na životě544
a nemožnost vymanit se ze čtyř stavů existence.545
Probudit se a pěstovat pravé jednání nezáleží v slovních hádankách.
14. Úplné samádhi546
znamená uskutečňovat opravdové srdce547
v každém čase
a za všech okolností, chodě, stoje, leže, sedě.
Vimalakírtinirdéša sútra praví:548
Cesta vede opravdovým srdcem. Čistá
země leží v opravdovém srdci.
Proto ať nikdo s obmyslným a křivým srdcem nehovoří o rovnosti.
Nestane se Buddhovým žákem ten, kdo o úplném samádhi a o uskutečňování
rovného srdce toliko mluví. Právě naopak, stačí uskutečňovat rovné
544
Čínsky sheng fa wo 生法我, „žití řídí Já“.
545
Rození, žití, proměna, smrt.
546
Pozn. editora: Yi xing sanmei 一行三昧, doslova „samádhi jediné praktiky“. Samádhi
obecně znamená „ukotvení“, „přichycení“ mysli na jeden objekt a je součástí dhjány –
meditace spočívající v soustředění mysli. „Samádhi jediné praktiky“ je takovým typem
samádhi, při němž bodem, na nějž se soustřeďuje mysl, je sama tato (pravá, buddhovská)
mysl (v Králově překladu „opravdové srdce“). Představuje pokročilou praktiku,
která vyžaduje speciální úsilí, jímž je k mysli zjednán přístup. Takovým úsilím je četba
pradžňápáramitových súter a praxe dokonalého poznání nebo invokace Buddhových
jmen a vizualizace jeho podob. Podrobněji viz Faure 1986; McRae 1986, 248-250.
547
Pozn. editora: „Opravdové srdce“ = zhen xin 真心, tedy též „pravá mysl“, „buddhovská
mysl“. Pointou celé pasáže je, že jedinou pravou meditační praxi lze provozovat při jakékoliv
životní aktivitě, neboť objektem soustředění mysli je tato mysl sama. Není tedy třeba
věnovat se specifickým praktikám, jako je „nehnuté sedění“ v dané pasáži zjevně odmítané.
548
Světec Vimalakírti, podle podání Buddhův současník, který byl, ač laik, nápomocen
Buddhovi v jeho poslání; Vimalakírti znamená „Slavný čistotou“.
549
Tato pasáž je dokladem toho, že Tribunová sútra neodmítá „pomalé osvícení/probuzení“
a že představuje spíše kompromisní stanovisko ve sporu mezi jižní a severní školou.
Blíže viz McRae 1986, 221-246.
243242
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Čeho se týká toto ne? Myšlení? Myšlení čeho? Svým ne se prostě vzdalujeme
špinavé trýzni dvojnosti forem.
Pravá takovost bhútatathatá je podstatou myšlení. Myšlení je funkcí
této pravé takovosti. Vychází-li tedy myšlení ze své přirozené podstaty, vidíme,
slyšíme, cítíme, vnímáme, a přece se nás žádné prostředí nedotkne
a my zůstáváme sví.
Vimalakírti sútra praví: Navenek můžeme všechno přesně dělit, lišit
různé formy učení, uvnitř zůstáváme nehnuti u jediného a prvotního prin-
cipu.551
18. Ó vědoucí, sezení v meditaci552
se v našem učení vlastně netýká srdce; netýká
čistoty; nemluví se o pohybu.
Jakmile začneme hovořit o pozorování srdce, stává se srdce vlastně
přeludem, zdáním, klamavým jako nějaký přízrak. Co je na něm k pozo-
rování?
Mluví se o sledování čistoty? Lidská přirozenost už je přece ve své podstatě
čistá, to jen falešné myšlenky zakrývají pravou takovost. Nebýt falešných
myšlenek, naše původní přirozenost by nikdy nepřišla o svou původní
čistotu. Jestli nám ovšem původní čistota naší přirozenosti uniká, začne
se srdce nabádat, aby sledovalo jakousi pomyslnou čistotu, výsledkem nemůže
být nic než pouhé zdání čistoty.
Čistota nemá tvar ani formu, přesto se vyhlašují jakési zvláštní formy
čistoty, o nichž se zase dál vyhlašuje, že je třeba je uskutečňovat.
Ti, kdo si vybudovali takový názor, zahrazují si přístup ke své vlastní
původní přirozenosti a svazují se.
Praktikuje-li někdo nehybnost, nehlídá však přitom prohřešky druhých,
prostě je nehybný, má to v povaze. Ale jsou tací pobloudilci, kteří sotvaže
dosáhnou pro sebe a u sebe jakés takés nehybnosti, už otvírají ústa,
aby hned posuzovali, kdo má pravdu a kdo se mýlí, obracejíce se tak zády
k Cestě. Neboť se tímto způsobem pozorování srdce jakož i sledování čistoty
stává naopak překážkou na Cestě.
17. Ó vědoucí, v našem učení, v náhlém nebo postupném, bylo odevždy vytyčováno
nemyšlení550
za to hlavní, neformovost (wuxiang 無相 ) za to podstatné,
nezastavovat se (wuzhu 無住) za to základní.
Neformovost znamená být dalek rozlišování forem uprostřed forem.
Nemyslet znamená nemyslet v myšlení.
U ničeho se nezastavovat je původní lidská přirozenost.
Myšlení se také u ničeho nezastavuje. Minulé myšlenky, přítomné
myšlenky, budoucí myšlenky jdou jedna na druhou bez přerušení. Jakmile
jednou myšlení přerušíme, dharmové tělo se odtrhne od smyslového
těla. Proto se ve svém myšlení nezastavujeme u žádné dharmy mezi dharmami.
Zastavit se u jedné myšlenky znamená, že se zastaví naše myšlení,
a tomu se říká spoutání. Nebýt spoután naopak předpokládá nezastavit se
v myšlení u žádné z dharm. Proto považujeme nezastavovat se za to základní.
Ó vědoucí, neformovost znamená být dalek rozlišování všech forem,jež
nás zvenčí obklopují. Jen budeme-li schopni takového odstupu od všech forem,
podstata naší přirozenosti zůstane ryzí. Proto považujeme neformovost
za podstatnou.
Zůstávat v jakémkoli prostředí nezasažen jím, tomu se říká nemyslet.
Nemyšlení tedy spočívá v tom, udržet si nezávislost vlastního myšlení na
vnějším prostředí, nikoli nepřemýšlet o dharmě. Kdybychom na nic nemysleli,
naše myšlení se zase přeruší, všechno ustane, naše myšlení ustane a dojde
k znovuzrození jinde.
Mějte se na pozoru vy, kdo se teprve učíte Cestě. Ten, kdo přestane
myslet na dharmu, chybuje; chybuje o to více, navádí-li k tomu druhé.
Bloudí, sám sebe nevidí, navíc špiní dharmu súter. Proto se vytyčuje nemyšlení
za hlavní.
Zbloudilci myslí v závislosti na prostředí, v myslích se jim tak rodí
samé scestné názory, odtud vycházejí všechny špinavé, trýznivé, zvrácené
myšlenky. Proto tato škola vytyčila nemyšlení za hlavní.
Ovšem kdyby se lidé vůbec zbavili názorů, nic by je už nepodněcovalo
k myšlení. Kdyby nebylo myšlení, bylo by zbytečné vytyčovat nemyšlení.
550
Čínsky wunian 無念, jeden z nejdůležitějších pojmů v chanovém buddhismu. Suzuki
mu věnoval zvláštní spis (Suzuki 1949).
551
Navenek ... uvnitř ... - v textu Vimalakírti sútry tato dvě slova nejsou
552
Pozn. editora: zuo chan 坐禪, pojem známý v japonské podobě zazen.
245244
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
(Každá ta věta se odříká třikrát.555
)
Naše smyslové tělo je náš dům, nedá se říci, že v něm hledáme spásu,
leč přesto se trojí aspekt nachází v naší dharmové přirozenosti, která je nám
všem bez výjimky vlastní. Jen zbloudilci to nevidí, pídíce se po onom trojím
aspektu Tathágaty556
někde mimo sebe, zůstávajíce slepí k trojímu buddhovství
ve vlastním smyslovém těle.
Slyšte, ó vědoucí, slyšte dobře, co vám teď řeknu, neboť vám to pomůže,
abyste si celou svou bytostí konečně uvědomili, že je to ta vaše přirozenost,
sídlo buddhovství v trojím aspektu, a že tento trojí aspekt Buddhy se
rodí právě z této vaší přirozenosti.
Co je dharmakája?
Ó vědoucí, přirozenost lidí je sama od sebe čistá, tisíceré dharmy jsou
v jejich přirozenosti už obsaženy. Kdo myslí zlo, koná zlo, kdo myslí dobro,
koná dobro; tak jsou veškeré dharmy obsaženy v jejich přirozenosti,
v tom je nekonečná čistota této přirozenosti.
Slunce a měsíc také svítí věčně. Svítí, i když je zakrývají mraky Zdola
se zatmí a myje nevidíme, na chvíli nevidíme slunce ani měsíc, hvězdy
ani planety. Pak se však najednou vítr opře do mraků, rozežene je, odvane
chuchvalce mraků i opary mlhy, a všechna ta nebeská znamení se nám opět
zjeví na obloze, najednou jsou zase vidět. Čistota přirozenosti lidí je jako
čistota nebe. Moudrost se podobá slunci, vědění se podobá luně.
Vědění a moudrost vydávají světlo. Začnete-li se však ohlížet na přidané
okolnosti, přelétavá mračna falešných myšlenek je zakryjí a vaše přirozenost
ztrácí svůj jas. V takovém okamžiku přicházíte za učitelem, aby vám
vysvětlil pravou dharmu, aby rozehnal bludy a falešná zdání, aby uvnitř
i venku zjednal opět jasno, aby se všechny dharmy, jež ve vaší přirozenosti
jsou, opět zjevily.
19. Nyní, když víme toto, řekneme si, čemu se v našem učení říká sedět v meditaci
dhjána.553
Sedět znamená v našem učení zbavit se vnějších zábran, nemyslet pod
vlivem nějakého prostředí.
Dhjána v našem učení znamená pokojně nazírat svou původní přirozenost.
Co je tak zvané dhjánové soustředění (chan ding 禪定 )?
Navenek být dalek forem, tomu se řekne dhjána (chan), vnitřně se netříštit,
tomu se řekne soustředění (ding).
Zůstaneme-li vnitřně neroztříštěni přes všechny formy, jež nás zvenčí
obklopují, jsme v podstatě čistí a soustředění. Pakliže nás prostředí zasáhlo,
toto zasažení je tím roztříštěním.
Zůstati dalek forem, neroztříštěný, to je soustředění. Navenek být dalek
forem, to je dhjána.
Uvnitř i navenek neroztříštěný, to je soustředění. Navenek v dhjáně,
uvnitř soustředěný, je dhjánové soustředění.
Vimalakírti sútra praví: Stane se to zcela náhle, vrátí se ti původní srdce.
V Přikázáních bódhisattvů se praví: Naše přirozenost je v základě čistá.
Ó vědoucí, vaše čistota je vaše přirozenost, vaše cvičení jsou vaše činy,
dharmová přirozenost je vaše tělo, vaše činy jsou vaše cvičení k bódhi, svými
skutky si sami stavíte cestu k bódhi.
20. Ó vědoucí, je na vás, abyste celou svou bytostí přijali příkaz k neformovosti.
A proto nejdříve opakujte po mně, abyste nahlédli to, co vám ukáže trojí
váš vlastní aspekt Buddhy:
Ve svém smyslovém těle hledám spásu v Buddhovi nejryzejší čistoty
dharmakája.
Ze svého těla hledám spásu v Buddhovi milionů proměn nirmánakája.
Svým smyslovým tělem hledám spásu v Buddhovi dokonalosti budoucí
sambhógakája.554
553
Dhjána je v sanskrtu „meditace“, čínsky chan 禪, slovo, které dalo chanovému buddhismu
jeho jméno.
554
Pozn. editora: Trojí tělo buddhy je tradiční mahájánový koncept, podle kterého mluvíme
o „buddhovi“ v trojím významu: 1) Nirmánakája („tělo přeměny“) je pozemské
tělo buddhy, v tomto věku „historický“ Buddha Šákjamuni, Siddhártha Gautama ve
své tělesné podobě. 2) Sambhógakája („tělo potěšení“) jsou buddhové, jak se projevují
ve svých kosmických oblastech (např. Západní ráj buddhy Amitábhy). 3) Dharmakája
(„tělo dharmy“) je tělo buddhy v jeho absolutním aspektu coby ztělesnění nejvyšší
pravdy (dharmy), pravé bytí buddhy totožné s pravou povahou reality. Tribunová sútra
ale tyto tradiční pojmy transformuje na aspekty meditační praxe – buddhovství je
obsaženo v každém člověku včetně tohoto jeho trojího aspektu.
555
Tento pokyn je obsažen v originálu jako pozůstatek návodů k rituálním praktikám chanové
školy. Podobné poznámky a pokyny se vyskytují i na dalších místech.
556
Tathágata je jiné označení Buddhy založené na jeho aspektu takovosti.
247246
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Ó vědoucí, přísahám-li a uvazuji se k vysvobození všech živých bytostí
bez výjimky, znamená to, že já je mám vysvobodit. Ty živé bytosti, jež
mám na mysli, se vysvobodí vlastně samy, ve svém vlastním těle, skrze
svou vlastní přirozenost.558
Co nazývám vysvobozením skrze svou vlastní přirozenost?
V našem vlastním smyslovém těle je trýzeň zkaženosti, je zmatek posedlosti,
je tu však i přirozené sebevědomí, ve kterém spočívá osvobozující
pravé vidění. Kdo si jednou toto pravé vidění uvědomí, u toho moudrost
vypudí zmatek posedlosti. Každá živá bytost je s to se vysvobodit sama.
Od vaší zkaženosti vás osvobodí vaše správnost, od vašeho zmatku vás
osvobodí vaše uvědomění, od vaší hlouposti vás osvobodí vaše moudrost,
od vašeho zla vás osvobodí vaše dobro, od vaší trýzně vás osvobodí vaše
bódhi. Jen tak být osvobozen znamená opravdu se osvobodit.
Jen přísahám-li a zavazuji se k ukončení všech trýzní bez vyjímky, vymítám
ze svého srdce zmatek pustých zdání.
Jen přísahám-li a zavazuji se ke studiu všech učení, učím se nejvyšší
správné dharmě.
Jen přísahám-li a zavazuji se k dosažení nejvyšší Buddhovy cesty, znamená
to, že budu jednat s myslí pokornou a budu ctít vše.
Jak se vzdalujeme pomyslným předsudkům a dobíráme se pochopení,
rodí se pradžňá. Jak se zbavujeme omylů, dosahujeme Buddhovy cesty
k sebeuvědomění.
Tak současně osvědčujeme sílu svých přísah a pevnost svých úvazků.
22. Nyní, když jsme si vyložili čtyři veliké úvazky, povím vám, ó vědoucí,
o příkazu neformovosti a zrušení proklaté přehrady trojího času.
Mistr řekl: Ó vědoucí, jsou myšlenky minulé, budoucí a současné.
A nejsou-li všechny tyto myšlenky svedené a zmatené hloupostí, jsou-li
dřívější špatné skutky náhle jakoby vymýceny, příkaz byl splněn.
Této trvalé existenci dharm v přirozenosti lidí se říká dharmakája Nejryzejší
čistoty. Utíkat se k sobě znamená zbavovat se nedobrých činů, jen
tomu se říká utíkat se k sobě.
Co je nirmánakája neboli buddhovství milionů proměn?
Před rozmyslem je vaše přirozenost prázdná. Rozmýšlíte-li, měníte se.
Rozmýšlíte-li zle, měníte se v peklo, rozmýšlíte-li dobře, měníte se v nebe.
Vaše nenávist a zlo se mění v netvory, vaše dobro a soucit se mění v bódhi-
sattvy,557
vaše moudrost a pochopení se mění v stoupání, tupost a zaujatost
se mění v pád. Mnoho je proměn přirozenosti, jenomže zbloudilci to nechápou,
nevidí.
Stačí upamatovat se na dobro a rodí se moudrost a pochopení.
A tomu se říká nirmánakája.
A co je sambhógakája neboli buddhovství budoucí dokonalosti?
Tak jako jedna jediná lampa zruší věčnou tmu, tak také jedna jediná
moudrost překoná odvěkou hloupost. Nemyslete na to, co bylo, myslete na
to, co bude, a budou-li vaše myšlenky dobré,je to sambhógakája.
Jedno jediné pomyšlení na zlo stíhá zmar dobra na tisíciletí, budou-li
však od počátku vaše myšlenky dobré, říká se tomu - sambhógakája.
Myšlení vycházející z dharmakáji je nirmánakája, myšlení na dobro je
sambhógakája.
Sebeuvědomění a sebekázeň, to je spása.
Naše kůže a maso tvoří naše smyslové tělo, náš dům, nikoli spásné úto-
čiště.
Uvědomit si pravé tělo znamená pochopit hlavní.
21. Nyní, když jsme se byli vrátili k onomu trojímu aspektu Buddhy, vám, ó vědoucí,
vyložím čtyři veliké úvazky. Opakujte po mně, ó vědoucí:
Přísahám a uvazuji se k vysvobození všech živých bytostí bez výjimky.
Přísahám a uvazuji se ke skoncování se všemi trýzněmi bez vyjímky.
Přísahám a uvazuji se ke studiu všech učení dharmy bez výjimky.
Přísahám a uvazuji se k dosažení nejvyšší Buddhovy cesty.
557
Bódhisattvové jsou mahájánoví světci, kteří se zřekli buddhovství pro spásu všech ostatních,
které chtějí rovněž k buddhovství přivést.
558
Pozn. editora: Tato pasáž formuluje pro chanový buddhismus charakteristickou podobu
ideálu bódhisattvy. Huineng sice vyzývá své následovníky, aby složili slib pomáhat
všem trpícím bytostem na cestě k vysvobození, ovšem hned dodává, že to znamená
pomoci jim k tomu, aby se „vysvobodily samy, skrze svou vlastní přirozenost“. Tribunová
sútra zde (stejně jako na jiných místech) asimiluje tradiční mahájánové kon-
249248
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Jakmile se srdce uchýlilo k čistotě, špinavé strasti a falešné myšlenky
nekazí už naši přirozenost, i když v naší přirozenosti zůstanou přítomné.
A proto se říká Nejvyšší mezi tvory.
Lidé to však nechápou. Od rána do noci hltají návody k trojímu způsobu
obrácení se. Říkají-li však, že se obrací k buddhovi, kdo je tím buddhou?
Nenacházejí ho a tak se najednou nemají kam obrátit. A nemají-li kam se
obrátit, zůstávají jejich slova prázdná.
Ó vědoucí, pozorujte se, zkoumejte se, nebuďte však natolik neprozřetelní,
abyste přitom užívali myšlení někam zaměřeného! V sútrách se mluví
jen o tom, že se máme obrátit k buddhovi v sobě. Neříká se tam, že se
máme obracet k nějakým jiným buddhům. Neboť my nemáme kam se obrátit,
nežli k vlastní přirozenosti!560
24. Poté, co jsme nalezli útočiště tří pokladů v sobě, soustřeďte, prosím, svou
mysl, neboť vám vyložím učení mahápradžňápáramitá561
. Neboť i vědoucí
je často pouze odříkávají, aniž mu rozumějí. A já vám je vyložím. Dobře
poslouchejte. Mahápradžňápáramitá je sanskrtské slovo, které přišlo
z Indie. Číňané by řekli: Velikou moudrostí dosahovat onoho břehu. Je to
učení, které si žádá činů, jež nespočívá ve slovním odříkávání. Odříkávat je
slovy a neuskutečňovat je jako přelud. Uskutečnit je činem znamená získat
dharmové tělo, dosáhnout úrovně Buddhy.
Čemu říkáme mahá? Mahá znamená veliký. Srdce dosahuje svým objemem
nezměrné prázdnoty šúnjatá.562
Budete-li toliko sedět s vyprázdněným
srdcem, dosáhnete jen nic neznamenající prázdnoty. Jenže šúnjatá
pojme všechno - slunce, měsíc, hvězdy a planety, zemi s jejími horami a řekami,
trávy i stromy, lidi špatné i dobré, špatná i dobrá učení, nebe i peklo.
A taková budiž i přirozenost současného člověka,je-li prázdná.
Jsou myšlenky minulé, budoucí a současné. A nejsou-li všechny tyto
myšlenky svedené a zmatené, vymýtíme-li ze svého srdce úlisné lži a skoncujeme
s nimi navždy, splnili jsme příkaz vlastní přirozenosti.
Jsou myšlenky minulé, budoucí a současné. A nejsou-li všechny tyto
myšlenky ochromeny žádostivostí, zbavíme-li srdce dřívější řevnivosti
a žárlivosti, vymýtíme-lije ze své přirozenosti, příkaz byl splněn.
(Předešlé věty opakujte třikrát.)
Ó vědoucí, co je to příkaz?
Splnit příkaz znamená vystříhat se něčeho na celý život. Kajícnost znamená
pochopit nesprávné a špatné konání v minulosti. a mít to trvale na paměti.
A není třeba říkat to nahlas před buddhy. V mém pojetí dharmy se kajícností
nazývá vůle s něčím skoncovat a nedopouštět se toho.
23. Nyní, když jsme si pověděli všechno o příkazu, seznámím vás, ó vědoucí,
s návodem na trojí obrácení se k neformovosti.
Mistr pravil: Ó vědoucí, obraťte se k osvícenosti toho Nejvyššího mezi
dvounohými, obraťte se k pravdě toho, který se zbavil všech žádostí, obraťte
se k čistotě toho Nejvyššího mezi tvory, od nynějška nazývejte Buddhu
svým učitelem: Především se však přestaňte obracet k neřestem, k bludům
a k pokoutním návodům. Přijměte jasný důkaz blahodárnosti tří pokladů.
Radím vám, ó vědoucí, obraťte se ke třem pokladům: k Buddhovi, a tím
k probuzení, k dharmě, a tím k pravdě, k sangze,559
a tím k čistotě.
V srdci, jež se jednou obrátilo k probuzení, se přestává rodit neřest
a blud, to srdce nezná žádosti, je si vědomo svých možností,je mu cizí majetnictví,
je mu cizí smyslnost. Proto se mu říká Nejvyšší mezi dvounohý-
mi.
Jakmile se srdce obrátilo k pravdě, mysl ztrácí důvod k neřesti, mizí
snaha líbit se a předvádět se. A protože tu není oné snahy líbit se a předvádět
se, říká se té pravdě Nejvyšší vzdálení se žádostem.
560
V závěru oddílu se opět vše převádí na meditační praktiky – „buddhou“ se myslí výhradně
portenciální buddhovství uvnitř každé lidské osobnosti.
561
Pozn. editora: Možný překlad – „veliké poznání o dosažení druhého břehu“. Výraz rovněž
odkazuje k pradžňápáramitovým sútrám, které takové poznání otevírají. Viz předchozí
kapitola této antologie.
562
Velevýznamný pojem nejen Huinengova myšlení, prázdnota nikoli nulová, negativní,
ale prázdnota všeobsahující, všezahrnující. Základní kvalita pravého srdce, pravé mysli.
V tom smyslu šúnjatá a srdce jsou jedno a totéž, synonyma, jen dvojí aspekt téhož.
cepty tím, že je transformuje na meditační praxi, která je jediným spolehlivým způsobem,
jak dosáhnout probuzení. V ideálu bódhisattvy podle Tribunové sútry není
místo pro dlouhodobé (napříč nesčetnými zrozeními) shromažďování dobrých skutků
a postupné snižování karmické zátěže. Vše je možné udělat zde, v  tomto zrození
a v jediném okamžiku.
559
Sangha je buddhistická obec řídící se příslušnými pravidly (vinaja).
251250
565
Jsou vaší cestou k buddhovství. Čínsky text na tomto místě ani na jiných místech nedává
možnost rozlišit tento termín od podobně znějícího a v čínské transkripci splývajícího
termínu bódhi (osvícení, probuzení).
566
Buddhové minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
567
Základní složky lidské osobnosti (a tudíž nositele strastí), jichž je pět: hmota, cítění,
myšlení, náklonnost, vědomí.
568
Lačnost, záští, klam, proti nimž stojí kázeň, soustředění, moudrost jako tři nejvyšší
dobra.
569
Číslo znamenající prostě velké množství.
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
pravdy nemá. Ale vzývat ji tak, že ji uskutečňujete, tomu se říká opravdu
ji mít.
Ten, kdo pochopil tuto pravdu, pochopil podstatu pradžňá, uskutečňuje
pradžňá.
Neuskutečňovat ji znamená zůstat obyčejný. Už jen pomyšlením na její
uskutečňování pozvedáte své dharmové tělo na úroveň Buddhy.
Ó vědoucí, vaše snažení a strasti jsou už vaše buddhi.565
Pochopte, že
dokud jste se upínali k bludu, byli jste obyčejní. Ale teď, když se ve svých
myšlenkách upínáte k probuzení, jste buddhové.
Ó vědoucí, mahápradžňápáramitá je cosi, co je první mezi prvními,
první mezi nejvyššími. Je to něco, co ani nezůstává, ani neodchází, ani nepřichází.
Buddhové tří časosvětů566
z ní vycházejí.
Velikou moudrostí se dostáváme k velikému břehu, rozbíjíme strasti
a starosti pěti skandh.567
Nejpřednější, nejvyšší, první mezi všemi! Chvalte
ji, tuto nejvyšší z nejvyšších, chvalte tento nejvyšší způsob dharmy!
Ten, kdo jej uskuteční, stane se buddhou. Neodchází, nezůstává, nepřichází,
nikam nejde. Toto je vědění, toto je pravda neztotožňování se s ničím.
Odtud vycházejí buddhové tří časosvětů, tři jedy se mění568
v kázeň,
soustředění a vědění!
27. Ó védoucí, v mém učení se z jedné pradžňá rodí osmdesát čtyři tisíce569
poznaných
moudrostí. Proč?
Svět má totiž osmdesát čtyři tisíce špinavých starostí. A všude tam, odkud
odešla jedna z těchto starostí, je pradžňá, která má blízko k naší přirozenosti.
Kdo tuto pravdu pochopil, ten je bez myšlenky, bez vzpomínky,
bez pouta. Nikdo ať neutíká od svých lží a bláznivostí, neboť ty samy jsou
25. Naše přirozenost dokáže pojmout deset tisíc dharm, v tom je její velikost.
Deset tisíc dharm není nic jiného než naše vlastní přirozenost. Přirozenost,
která vidí lidi i nelidi, zlé i dobré, špatná učení i dobrá učení, nic nezavrhuje,
s ničím se neztotožňuje,je jako prázdno šúnjatá, a proto ji nazýváme velkou.
To jest mahá! Bloudící lidé ji odříkávají ústy, vědoucí ji uskutečňují
srdcem.
Znám lidi, kteří vyprazdňují srdce a přestávají myslet, nazývajíce toto
velkostí. Ale to není to pravé. Neboť srdce je velké tím, co všechno dokáže
obejmout; pasivita je malá. Nestačí o prázdnotě mluvit. Kdo ji nepěstuje,
neuskutečňuje ji, není mým žákem.
26. Co se nazývá pradžňá?
Pradžňá je poznaná moudrost. Nepřipouštět ve svém myšlení hloupost,
stále uskutečňovat poznanou moudrost, to je pradžňá.
Jakmile se dopustíš hlouposti ve svém myšlení, pradžňá je přerušena,
jakmile má tvé myšlení moudrost, pradžňá se rodí. Lidé mají často v srdci
hloupost, a přitom si říkají, že pěstují pradžňá.563
Pradžňá nemá formu, kterou by se projevovala navenek, patří to k přirozené
povaze poznané moudrosti.
Co se nazývá páramitá564
?
To je indické sanskrtské znění. Čínsky se to řekne bi an dao 彼岸到 neboli
„dosažení druhého břehu“. Pochopit smysl toho znamená vymanit se
z rození i zániku.
Jakmile se přidáte k nějakému prostředí, jste odsouzeni k zrození a zániku,
jako že na řece jsou vlny. To je tento břeh!
Vymanit se z prostředí znamená skončit rození i zanikání, jako by splývat
s proudem. A tomu se říká dosáhnout druhého břehu. Tomu se říká páramitá!
Pobloudilci ji vzývají slovy, vědoucí ji uskutečňují srdcem. Jakmile ji
někdo jen vzývá, podléhá zdání; podléhá-li zdání, znamená to, že ji doo-
563
Na tomto místě má text Kóšódži důležité objasňující rozšíření: „Všechny Buddhovy
země jsou totéž co prázdno šúnjatá, dokonalá povaha člověka je v podstatě prázdná,
není jediné věci, jež by si podržovala; taková je i naše vlastní pravá přirozenost, vědoucí,
slyšte mé vysvětlení šúnjatá a držte se šúnjaty“.
564
Čínskyboluomi 波羅蜜.
253252
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Lidé mající moudrost pradžňá se na pohled neliší od lidí s velikou
moudrostí, proč se tedy neprobudí, když i oni slyší dharmu?
Protože jim v tom brání břemeno špatných názorů. Jejich strasti v nich
zapustily příliš hluboké kořeny. Jako když veliké mračno zakryje slunce.
Dokud je neodvane vítr, slunce se neukáže.
Moudrost pradžňá není ani velká, ani malá, jenže tvorové mají srdce
zbloudilá, hledají buddhi kdesi mimo sebe a nenacházejí probuzení ze své
vlastní přirozenosti.Ale i lidé s mělkými kořeny, uslyší-li náhlé učení a přestanou
se spoléhat na všelijaké praktiky a obrátí se jen a jen k svému srdci,
jsou s to vyvodit z vlastní přirozenosti správné názory. Pak i tito tvorové
obyčejně sužovaní strastmi a zasutí do prachu dosáhnou absolutního
probuzení.
Nazření a pochopení vlastní přirozenosti je jako veliké moře, jež do
sebe přijímá všechny toky řek a v jedno spojuje malé i velké vody.
Takový člověk už netrvá na ničem ani uvnitř, ani venku, přichází a odchází,
jak se mu zachce, prost ulpívavé mysli proniká vším, prochází vším,
pohybuje se svobodně.
Srdce, jež se toto naučilo, se ve své podstatě neliší od pradžňápárami-
tá.
30. Všechny sútry a písma hínajány i mahájány i dvanáct součástí kánonu založili
lidé. Stalo se tak, protože jim bylo dáno vědění a moudrost. Bez moudrých
lidí by nebylo žádné dharmy.
Uvědomujeme si, že všechny dharmy pocházejí z lidského podnětu, že
všechny sútry a kanonické knihy jsou tu jen proto, že je někdo vyslovil.571
Takový už je osud, že jsou mezi lidmi lidé hloupější a moudřejší. Hloupí
jsou malí lidé, moudří jsou velcí lidé. Budou-li se však ti hloupí ptát moudrého
a ten moudrý vysvětlí hloupým dharmu, ti se probudí, srdce se jim otevře
a pak už nebude rozdílu mezi hloupým, který se právě probudil a pochopil,
protože se mu srdce právě otevřelo, a oním moudrým.
přirozeným projevem tathatá.570
Nahlížíme-li poznanou moudrostí všechny
dharmy, tu je ani nepřijímáme ani neodmítáme. Přijímajíce svou přirozenost
naplňujeme Buddhovu cestu.
28. Ó vědoucí, ten, kdo si přeje vejít do nejhlubší sféry dharmy, vstoupit do
pradžňásamádhi, nechť bez váhání uskutečňuje pradžňápáramitá. Vezměte
do rukou svazek Diamantové sútry, jež pojednává o pradžňápáramitá,
a nahlédněte svou přirozenost; pak vniknete do pradžňásamádhi. Vaše zásluhy
a ctnosti budou nezměrné. Sútra to říká jasně a chválí to. Co k tomu
více dodat.
Je to nejvyšší dharma, která osloví jen lidi nejmoudřejší a nejhlubší.
V srdcích povrchních a málo moudrých lidí se při setkání s touto dharmou
nestane nic. Z jaké příčiny?
Kdyby například veliký drak spustil veliký déšť, liják strhne hráze, zničí
města i vesnice, vodní proud všechno odplaví jako trávu a listí. Spadne-li
tentýž mocný déšť na oceán, nestane se vůbec nic, nic nepřibude ani neubude.
Uslyší-li stoupenec mahájány slova Diamantové sútry, srdce se mu
otevře, on pochopí a porozumí. Tak víme, že naše vlastní přirozenost má
sama v sobě moudrost pradžňá. Sama také této moudrosti a tohoto poznání
využívá, aby si vysvětlila to, co vidí, aniž by si potřebovala vypůjčovat
z literaturyAni ta dešťová voda nepřichází z nebe jen tak, nýbrž ji dračí král
napřed nabral z řek a moří, vyzdvihl ji a přenesl ji, aby jí zavlažil všechny
tvory, stromy i trávy, živé i neživé, a řeky a potoky se vlévají do velkosti,
moře pojímá všechny vody a spojuje je vjedno.
A tak je tomu i s poznanou moudrostí, pradžňou přirozenosti, která je
všem tvorům vlastní.
29. Lidé mělkých kořenů slyší slova tohoto učení, kterému se říká náhlé, ale
je to s nimi jako se stromy či trávami této velké země, jež bývají pro své
přirozeně mělké kořeny podemlety a vyvráceny přívalem mocného lijáku
a dál už nerostou.
570
Vyjadřuje pravou takovost, jak to je, pojem vyjadřující absolutní, nezvratnou, pravou,
hlubokou skutečnost jako antitezi iluze, zdáni, falešného vědomí.
571
Pozn. editora: Toto místo odráží určitou distanci chanového buddhismu od psaného slova
súter. Sútry jsou jen nástroje, to podstatné je už připraveno v lidské mysli/srdci. Četba
súter může probuzení napomoci, buddhovství je však přítomné v každém člověku.
255254
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Dokud jste nedosáhli probuzení sami ze sebe, je třeba pozvednout světlo
pradžňá a v jediné kšaně572
budou všechny falešné ideje zničeny. V tom
jste se stali sami sobě pravými učiteli, probudili jste se a pochopili jste Buddhu.
Sotva osvětlíte krajinu srdce vlastní přirozenosti pochopením a moudrostí,
rázem se vše stane jasným, venku i uvnitř, a vy jste poznali své původní
srdce. Jen toto vysvobození je pradžňá samádhi.573
Uvědomit si pradžňá samádhi je nemyšlení.
Čemu říkáme nemyšlení?
Dharma nemyšlení znamená vidět všechny dharmy, ale nevázat se na
ně, všude jít, ale nikde se neuvázat, udržet vlastní přirozenost čirou, nechat
šestero smyslů procházet šesti branami, v šesteru prachů se neštítit, ani se
nešpinit, nechávat si volnost při přicházení a odcházení. To je pradžňá sa-
mádhi.
Dá se říci, že celé vaše přebývání ve svobodě není nic jiného než nemyšlení.
Ovšem nemyslíte-li vskutku na nic jenom proto, abyste tím dosáhli
skoncování s myšlením, je to spoutání dharmou, je to jednostranný pohled.
Kdo si uvědomil dharmu nemyšlení, vidí světy všech buddhů. Kdo si
uvědomil okamžitou dharmu nemyšlení, stojí tam, kde stojí Buddha.
33. Vědoucí, ti z budoucích pokolení, kteří ovládnou mou dharmu, vždy znovu
seznají, že tělo této dharmy není daleko od místa, ve kterém se nacházejí.
A proto i vy vezměte tuto dharmu náhlého způsobu, ó vědoucí, a spolu
ji obzírejte, spolu ji uskutečňujte, posilujte svou vůlí přijmout ji a držet
se jí s takovou oddaností, jako byste sloužili samotnému Buddhovi. Neboť
ti, kdo ji přijmou a budou sejí držet celý život a nikdy od ní neustoupí, jistě
vejdou do řádu světců.
A je třeba ji předávat dalším. Odjakživa se však tajemství dharmy předávalo
mlčky.574
Předávejte ji jen tomu, kdo se předem zapřisáhl, že nikdy
Uvědomujeme si také, že nebýt probuzení, byl by i Buddha jen docela
obyčejný tvor. Stejně jako se dnes obyčejní tvorové, jsou-li probuzeni,
stávají buddhy.
Uvědomujeme si dále, že všechny dharmy leží jen a jen v nás, v našich
srdcích. Proč tedy nejít za svým srdcem, kde zcela náhle potkáme svou původní
přirozenost - Tathágata.
Sútra Přikázání bódhisattvů praví: Naše prapůvodní přirozenost je čistá
a neporušená.
Poznáváním svého srdce a nahlížením své přirozenosti si sami budujeme
Buddhovu cestu. Vimalakírti sútra k tomu dodává: V jediném okamžiku,
zcela náhle se vracíme k původnímu srdci.
31. Ó vědoucí, když jsem ještě pobýval u mnicha Hongrena a naslouchaje mu
jsem dosáhl velkého probuzení, tu jsem náhle pochopil přirozenou podstatu
pravé takovosti tathatá.
Proto teď šířím pravdu tohoto učení mezi mladými, ve snaze dovést
učedníky Cesty k náhlému probuzení bódhi, při kterém nahlédnou do
svých srdcí, abych je přivedl k okamžitému uvědomění si své přirozené
podstaty.
Neboť těm, kdo nejsou s to se sami probudit, nezbývá než si najít učitele,
který jim ukáže Cestu, na níž by tuto svou přirozenost uzřeli.
Kdo je učitel? Učitel je ten, kdo už pochopil a teď nejlépe vysvětlí dharmu,
ukáže správnou Cestu k ní. Je to veliké poslání i odpovědnost, přivádět
na Cestu a ukazovat Buddhu. Všechny dobré dharmy může takový učitel
odhalit najednou, neboť buddhové všech tří časů i všech dvanáct součástí
kánonu jsou už v přirozenosti člověka, všechno už tam je a vy potřebujete
učitele, který by vám ukázal Cestu, na níž byste tuto přirozenost uviděli, jenom
proto, že nejste sami schopni si to uvědomit. Pokud si to člověk dokáže
uvědomit sám, neodvolává se na pomoc učitele zvnějšku.
Kdybyste ovšem přijímali vnější pomoc učitele v přesvědčení, že tím
už jste dosáhli vysvobození, nenajdete je. Neboť pravého vysvobození dosáhnete,
až když poznáte učitele ve svém vlastním srdci.
Dokud vás vaše srdce klame, dokud vás zmate kde jaká falešná myšlenka,
váš vnější učitel vás možná poučí, ale vysvobození tím ještě nedo-
sáhnete.
572
Kšana - okamžik.
573
Pradžňá samádhi - moudré odpoutání.
574
Pozn. editora: Chanový koncept předávání dharmy mimo slova súter. Probuzení lze dosáhnout
náhle na základě bezprostředního dojmu, předávána je právě tato zkušenost,
pouze to se kvalifikuje jako „předávání dharmy“. Slova súter mají hodnotu pouhého
pomocného nástroje.
257256
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
neustoupí od poznaného buddhi. U koho se setkáte s jinými názory a jinými
výklady i s nedostatkem vůle, nic mu bláhově nevykládejte, nic mu nevysvětlujte.
Takovým lidem byste jen škodili a ničemu byste neprospěli. Sami
uvidíte, že vždy zůstanou lidé, kteří nic nepochopí, kteří budou hanět toto
učení, a ani za stovky a desetitisíce kalp a ani za tisíce životů v nich Buddhovo
sémě nevzejde.575
[…]
Potom co Mistr takto vyložil svou dharmu, prefekt i jeho úředníci, mniši
i laici jej počali velebit, volajíce, že ještě nikdy neslyšeli nic podobného.
34. Prefekt se hluboce uklonil a sám se ujal slova: O tvém výkladu dharmy, mnichu,
nemůže být pochyb; ani já se nehodlám o něj přít. Mám však některé
malé nejasnosti a na ně se tě chci nyní, mnichu, zeptat v naději, že je ve své
velkodušnosti vysvětlíš pokornému učedníkovi.
Mistr pravil: Máš-li nějaké námitky, prefekte, ptej se, není proč bys
měl otálet.
Prefekt se tedy zeptal: Je pravda, že tato dharma je vlastně odkaz Prvního
patriarchy Bódhidharmy, který k nám kdysi přišel ze Západní země?
Tak jest, přisvědčil Mistr.
Pak tedy, řekl prefekt, slyšel jsem, že když tento Bódhidharma přesvědčoval
císaře Wu ve státě Liang576
, císař se Bódhidharmy zeptal, má-li
nějaké zásluhy,je-li ctnostný tím, že on, císař, celý život buduje kláštery,
podává almužny a koná oběti. Bódhidharma prý na to opáčil, že to vše není
žádná zásluha ani ctnost. Císař Wu byl tím tak zklamán a pohoršen, že vykázal
Bódhidharmu ze své země. Teď se tě ptám, mnichu, a prosím o vysvětlení,
protože jsem stále ještě nepochopil, o co tehdy vlastně šlo.
Šestý patriarcha pravil: Ale tu opravdu nemohlo být ani řeči o nějakých
zásluhách a ctnosti, prefekte, a proto nepochybuj o Bódhidharmových slovech.
Císař Wu prostě sledoval špatnou cestu a neznal správnou dharmu.
575
Pozn. editora: „Buddhovo sémě“ v nich nicméně je; pouze nevzejde.
576
Císař Wu ze státu Liang (vládl 502 – 549 n. l.) – první vládce dynastie Liang, která ovládala
pouze jižní Čínu, byl známým patronem buddhismu.
577
Sféra blaženosti vydobytá dobročinností je nižší než sféra pravé dharmy. Text již poněkolikáté
odmítá konvenční mahájánové představy o nabývání zásluh a postupném
snižování karmického dluhu.
578
Nejpopulárnější idol buddhistického panteonu. Bódhisattva Avalokitešvára je často
považován za jeho inkarnaci. Často se Amitábha objevuje v triádě právě s Avalokitešvárou,
bódhisattvou soucitu, po levici a s Mahásthamou, ztělesněním moudrosti,
po pravici. Kult Amitábhy byl zejména rozšířen ve škole Čisté země, jako Pán Západní
země, vítající všechny věřící do Čisté země, kde mají naději stát se buddhy.
Prefekt se přesto ptal: Jak to, že to nejsou žádné zásluhy ani ctnost?
Mnich řekl: Budováním klášterů, rozdáváním odměn a přinášením
obětí si toliko zajišťujeme svá blaženství. Tato blaženství si však nelze
plést se skutečnou zásluhou a ctností, neboť ty nenáležejí ke sféře blaženosti,
ale k dharmakáje.577
Jen vlastní dharmová přirozenost má zásluhu
a ctnost, jen nazření této přirozenosti je zásluha, jen rovnost a přímočarost
je ctnost.
Dovnitř nazíráme buddhovskou přirozenost a přitom navenek projevujeme
nejvyšší pokoru. Neboť kdo ostatní lidi zlehčuje, kdo uznává jen já
a my, zůstane sám bez zásluh a ctnosti. Se zdánlivou a falešnou přirozeností
i tvá dharmakája zůstane bez zásluhy a ctnosti. Mysli toliko na činy ctnosti,
mysli na rovnost a přímočarost srdce, pak tvá ctnost nebude zlehčováním,
činy zůstanou v pokoře. Pak tvé pěstování života bude zásluhou, tvé pěstování
srdce bude ctností. Skutečná zásluha a ctnost vyvěrají jedině z konání
srdce. Blaženství je něco jiného než zásluha a ctnost. Císař Wu neznal pravou
dharmu, Bódhidharma se nedopustil chyby.
35. Prefekt se hluboce uklonil a znovu se otázal: Viděl jsem mnichy, učedníky
i laiky, kteří pravidelně vzývali Velkého Buddhu Amitábhu578
a přáli si narodit
se příště v Západní zemi. Vysvětli mně, prosím, mnichu, je vůbec
možné se tam narodit? Věřím, že rozptýlíš mé pochyby.
Mistr pravil: Poslouchej, prefekte, co ti řeknu. Ve Šrávastí hovořil První
z lidí o Západní zemi a o obrácení na pravdu. Sútra však jasně praví, že toto
neleží od sebe daleko. Jde-li o lidi prostšího založení, hovoříme o vzdálenosti,
hovoříme však o blízkosti, jde-li o lidi vyšší inteligence. Lidé jsou
totiž dvojího druhu, zatímco dharma nezná takové rozdíly. Je veliký rozdíl
mezi lidmi pobloudilými a probuzenými, je poznání pomalé a rychlé, po-
259258
Díl 2. taoistické kulty a buddhismusDíl 2. taoistické kulty a buddhismus
Mistr pokračoval: Vy, kteří jste se zde shromáždili, poslouchejte a uvažujte
se mnou. Vezměte smyslové tělo lidí jako město; oči, uši, nos, jazyk
a kůže jsou městské brány; venkovních bran je pět, vnitřní je brána mysli.
Srdce je zem, přirozenost je její král. Je-li přítomna přirozenost, je tu
král, odejde-li přirozenost, král není; je-li přirozenost přítomna, tělo a srdce
trvají, odejde li přirozenost, tělo a srdce zanikají.
Buddha je plod vaší vlastní přirozenosti, nehledejte jej nikde mimo
sebe. S vlastní přirozeností oblouzenou je i Buddha docela obyčejnou bytostí;
s vlastní přirozeností probuzenou stávají se i obyčejné bytosti buddhy.
Milosrdenství je Guanyin,583
radostné odevzdání se jmenuje Mahástháma,
schopnost čistoty je Šákjamuni,584
přímost je Máitréja,585
člověčí Já je hora
Suméru, svedené srdce je oceán, trýzně jsou na něm vlny, žárlivé srdce je
zlý drak, prašné starosti jsou ryby a želvy, falešné bludy jsou duchové a démoni,
trojí jed je peklo, hloupost a slepota jsou netvoři, desatero dobrých
skutků je nebe. Bude-li Já zbaveno člověčiny, hora Suméru se musí sama
skácet, je-li srdce zbaveno scestnosti, vody oceánu vyschnou, zmizí-li trýzně,
vlny opadnou, zbavíte-li se jedu, který vás otravuje, ryby a draci vyhy-
nou.
Nechte Tathágatu probuzené přirozenosti rozsvítit světlo jeho velké
moudrosti nad krajinou srdce, on touto moudrostí osvětlí šestero bran, svou
čistotou rozbije šest nebes žádostí,586
a až dopadne světlo tam dolů, tři jedy
jako by zmizely a peklo bude rázem vyvráceno. Rozjasní-li se takto uvnitř
i venku, nic se tu nebude lišit od země Západní. Jinak se tam nelze dostat.
Na to shromáždění propuklo v obdivný jásot a ten jásot stoupal až k nebesům,
neboť i tito omylní lidé najednou vše pochopili. Prefekt se hluboko
poklonil, volaje pochvalně, že to je vynikající, vynikající, a že by si přál,
aby všechny bytosti všehomíra tuto dharmadhátu slyšely, aby všichni procitli
a pochopili.
bloudilci vzývají Buddhu, osvícení čistí své srdce.579
Proto pravil Buddha,
jdi a čisti své srdce, potom i Buddhova zem bude čistá.
Prefekte, záleží jen a jen na čistotě našich srdcí, má-li i tato Východní
zem být prostá hříchu. A naopak i Západní zem bude plná hříchu, bude-li
v ní srdce nečisté. Jen pobloudilí lidé se chtějí rodit na východě nebo na
západě. Všechny země jsou stejné. Stačí, aby v srdci nebylo nečistoty,
a rázem má takové srdce blízko k zemi Západní. Naopak, připustí-li srdce
v sobě nečistotu, marně bude vzývat Buddhu, chtějíc se narodit jinde. Zbavíte-li
se deseti zel,580
jako byste ušli statisíce mil; zbaveni osmi špatnos-
tí,581
překonali jste tisíc mil. Učiňte srdce přímé a budete tam, co by luskl
prsty Uskutečníte-li deset dobrých činů, prefekte, je zbytečné chtít se narodit
jinde. Neskoncujete-li ovšem s deseti zly ve svém srdci, Buddha vám
nevyjde vstříc a nepozve vás k sobě. Pochopíte-li náhlou dharmu nenarození,
v jediné kšaně uzříte Západní zem. Nepochopíte-li mahájánu náhlého
učení, vzývejte si Buddhu jak chcete, vaše cesta k životu jinde bude nekonečná
a nedojdete k cíli.
Budeš-li si přát, prefekte, pokračoval Šestý patriarcha, přinesu vám Západní
zemi v jediné kšaně, budete ji mít před očima, budete si ji moci prohlédnout
po libosti.
Prefekt se hluboce uklonil: Mohu-li ji spatřit tak, jak říkáš, není už důvodu,
pro který bych se měl rodit jinde. Ale přesto bych rád, mnichu, kdybys
mně ve své slitovnosti ukázal Západní zem, nic lepšího bych si nemohl
přát.
Mistr pravil: Máme-li u nás v Číně582
vidět bez obtíží Západní zem,
nechme ji [Čínu] rozpadnout.
Shromáždění ustrnulo. Nikdo nevěděl, o čem to mluví.
579
Pozn. editora: Zcela explicitní vymezení se chanu (pouze meditace, „čištění srdce“)
vůči populárním představám o možnosti dosáhnout znovuzrození v buddhově ráji prostřednictvím
vzývání jeho jmen.
580
Deset zel – zabití, krádež, cizoložství, lež, licoměrnost, sprostota, špinavost, chamtivost,
zlostnost, zvrácenost.
581
Osm špatností – zvrácené představy, zvrácené úmysly, zvrácená řeč, zvrácené činy, zvrácené
živobytí, zvrácené usilování, zvrácené myšlení, zvrácené soustředění.
582
V čínském originálu je výraz Tang 唐označující vládnoucí dynastii Tang (618 – 907
n. l.)
583
Čínskábohyněmilosti,ženskátransmutacebódhisattvyAvalokitešvary,Buddhovažáka.
Naproti tomu některé esoterické směry ji považují za inkarnaci Amitábhy.
584
Šákjamuni se jmenuje Historický Buddha, Buddha Minulosti.
585
Maitréja je Buddha Budoucnosti, budoucí spasitel lidstva.
586
První nebe v polovici hory Suméru, druhé je na temeni Suméru, další jsou nad ní.
soudobá čína
DÍL 3.
263262
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
(15) Nariadenie o náboženských záležitostiach
P ř e l o ž i l M a r t i n S l o b o d n í k
„Nariadenie o náboženských záležitostiach” (čín. Zongjiao shiwu tiaoli 宗
教事务条例)587
predstavuje zatiaľ posledný pokus čínskych štátnych orgánov
upraviť postavenie jednotlivých náboženstiev, náboženských predstaviteľov
a náboženských inštitúcií v súčasnej Číne. Dokument bol schválený
7. júna 2004 na zasadaní Štátnej rady, najvyššieho exekutívneho orgánu.
Oficiálne miesta Nariadenie zverejnili v  novembri 2004 a  do platnosti
vstúpilo 1. marca 2005. Nariadenie schválené čínskou vládou má
pravdepodobne nahradiť dlho očakávaný zákon o náboženstvách, ktorý by
schvaľovalo Celočínske zhromaždenie ľudových zástupcov, najvyšší čínsky
zákonodarný orgán. Vynútiteľnosť takéhoto zákona v praxi by bola pravdepodobne
vyššia ako v prípade Nariadenia schváleného vládou, ktoré budú
vykladať štátne orgány (najmä Štátny úrad pre náboženské záležitosti)
a tie budú takisto dbať na jeho dodržiavanie. Text Nariadenia o náboženských
záležitostiach predstavuje kombináciu strohého právnického jazyka
a ideologických floskúl. Dokument vychádza zo štandardných princípov
náboženskej politiky Komunistickej strany Číny v postmaoistickom období:
napríklad vnímanie náboženstiev ako potenciálne podvratných síl ohrozujúcich
stabilitu štátu, zdôrazňovanie princípu nezávislej samosprávy
a zákazu zasahovania akýchkoľvek zahraničných aktérov do náboženského
života v Číne. Duch nového Nariadenia odráža tieto tradičné stereotypy
a predsudky a nepredstavuje výrazný posun politických elít v chápaní postavenia
náboženstiev v súčasnej čínskej spoločnosti.
Nariadenie má celoštátnu platnosť a je záväzné pre všetky štátom tolerované
náboženské skupiny. Cieľom schválenia tohto Nariadenia bolo posilniť
administratívnu kontrolu náboženstiev v ČĽR zo strany štátnych orgánov, čo
je charakteristický trend náboženskej politiky od začiatku 90. rokov. Nariadenie
sa venuje pomerne širokému okruhu otázok (náboženské inštitúcie,
miesta náboženských aktivít, náboženskí hodnostári, finančné a ekonomické
otázky pôsobenia jednotlivých náboženstiev, trestnoprávna zodpovednosť
náboženských predstaviteľov), ktoré boli pôvodne – v priebehu 90. rokov
– upravené v jednotlivých dokumentoch schválených na centrálnej a provinčnej
úrovni, niektoré z týchto predchádzajúcich noriem po vstupe do platnosti
„Nariadenia o náboženských záležitostiach” stratili platnosť. Zároveň
sa v texte Nariadenia spomínajú aj opatrenia regulujúce náboženský život
jednotlivých náboženských komunít (napríklad otázky púte muslimských
veriacich do Mekky či identifikácia nových tulkuov v tibetskej buddhistickej
tradícii). Po zverejnení Nariadenia čínsky byrokratický aparát spustil pre
predstaviteľov jednotlivých náboženských tradícií a kádre implementujúce
náboženskú politiku v praxi fázu školení o obsahu tohto dokumentu.
Oddiel 1: Všeobecné princípy
Článok 1: Toto nariadenie bolo formulované v súlade s Ústavou a relevantnými
zákonmi s cieľom zaručiť občanom slobodu vierovyznania a zabezpečiť
náboženskú a spoločenskú harmóniu a správu náboženských záležitostí.
Článok 2: Občania majú slobodu vierovyznania (xinyang zongjiao
ziyou 信仰宗教自由).
Nijaká organizácia alebo jednotlivec nesmie nútiť občanov, aby vyznávali,
alebo nevyznávali nejaké náboženstvo, prípadne diskriminovať tých,
ktorí nejaké náboženstvo vyznávajú (ďalej sa označujú ako veriaci [xinjiao
gongmin 信教公民]), alebo občanov, ktorí nevyznávajú nijaké náboženstvo
(ďalej sa označujú ako neveriaci [buxinjiao gongmin 不信教公民]).
Veriaci i neveriaci, občania vyznávajúci rozličné náboženstvá, sa majú
navzájom rešpektovať a nažívať v harmónii.
Článok 3: Štát zákonom chráni normálne náboženské aktivity (zhengchang
de zongjiao huodong 正常的宗教活动), náboženské združenia,
miesta náboženských aktivít a legitímne nároky veriacich.
587
Čínsky text a anglický preklad nariadení pozri Chan – Carlson 2005, 71-87. Čínsky text
je dostupný aj na internetovej adrese http://www.sara.gov.cn/GB/zcfg/xzfg/116b855c-
0581-11da-adc6-93180af1bb1a.html. Zhodnotenie týchto nariadení v kontexte čínskej
náboženskej politiky pozri Malek 2005.
Pozn. editora: Slovenský překlad Martina Slobodníka byl původně publikován v: Slobodník
2007, 205-217. Překlad zde přetiskujeme s laskavým svolením překladatele
a nakladatele.
265264
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
Stanovy náboženských združení musia zodpovedať príslušným ustanoveniam
„Nariadenia o registrácii spoločenských združení”.
Náboženské združenia sa pri svojej činnosti musia riadiť svojimi stanovami,
výlučne tieto ich činnosti sú chránené zákonom.
Článok 7: Náboženské združenia môžu v súlade s relevantnými štátnymi
nariadeniami vydávať a tlačiť náboženské publikácie ako materiály pre
vnútornú potrebu (neibu ciliao 内部资料). Vydávanie náboženských publikácií
určených na verejnú distribúciu sa musí riadiť štátnymi nariadeniami
týkajúcimi sa vydávania publikácií.
Publikácie s  náboženským obsahom musia dodržiavať ustanovenia
„Nariadenia o správe vydávania publikácií” a nesmie v nich byť obsah:
1) narúšajúci harmóniu medzi veriacimi a neveriacimi;
2) narúšajúci harmóniu medzi jednotlivými náboženstvami a  harmóniu
v rámci jedného náboženstva;
3) diskriminujúci či urážajúci veriacich alebo neveriacich;
4) propagujúci náboženský extrémizmus (zongjiao jiduanzhuyi 宗教极
端主义);
5) porušujúci princíp nezávislej samosprávy.
Článok 8: Náboženské združenia s celoštátnou pôsobnosťou môžu požiadať
Štátnu radu o  vytvorenie náboženských vzdelávacích inštitúcií.
O založenie náboženskej vzdelávacej inštitúcie môžu požiadať aj náboženské
združenia na úrovni provincie, autonómnej oblasti alebo mesta pod
priamou správou centrálnej vlády, a to príslušné oddelenia pre náboženské
záležitosti ľudovej vlády na úrovni provincie, autonómnej oblasti alebo
mesta pod priamou správou centrálnej vlády podľa toho, kde má byť
takáto inštitúcia založená. Oddelenia pre náboženské záležitosti na úrovni
provincie, autonómnej oblasti alebo mesta pod priamou správou centrálnej
vlády sa musia vyjadriť do 30 dní od prijatia žiadosti. V prípade, že
ich odpoveď bude pozitívna, musia požiadať o preskúmanie a súhlas Štátneho
úradu pre náboženské záležitosti pri Štátnej rade.
Štátny úrad pre náboženské záležitosti pri Štátnej rade musí kladne alebo
záporne rozhodnúť do 60 dní odo dňa, keď od náboženského združenia
s celoštátnou pôsobnosťou, alebo od oddelení pre náboženské záležitosti na
úrovni provincie, autonómneho kraja alebo mesta pod priamou správou centrálnej
vlády prijal žiadosť o vytvorenie náboženskej vzdelávacej inštitúcie.
Náboženské združenia, miesta náboženských aktivít a veriaci majú dodržiavať
Ústavu, zákony, nariadenia a predpisy, ochraňovať národnú jednotu,
národnostnú solidaritu a spoločenskú stabilitu.
Nijaká organizácia alebo jednotlivec nesmie zneužívať náboženstvo
na aktivity narúšajúce spoločenský poriadok, škodiace zdravotnému stavu
obyvateľov, brániace štátnemu vzdelávaciemu systému, alebo iným spôsobom
poškodzujúce národné, sociálne či verejné záujmy a legitímne nároky
obyvateľov.
Článok 4: Všetky náboženstvá sa musia pevne pridŕžať princípu nezávislej
samosprávy. Náboženské združenia, miesta náboženských aktivít
a náboženské záležitosti sa nesmú dostať pod kontrolu zahraničných síl.
Náboženské združenia, miesta náboženských aktivít a náboženskí predstavitelia
majú udržiavať vzťahy so zahraničím na základe priateľstva a rovnosti.
Iné organizácie alebo jednotlivci nesmú pri ekonomickej, kultúrnej či
inej spolupráci a kontaktoch so zahraničím pristúpiť na akékoľvek náboženské
podmienky.
Článok 5: Oddelenia pre náboženské záležitosti ľudovej vlády na
okresnej alebo vyššej administratívnej úrovni majú spravovať náboženské
záležitosti v súlade so zákonom a s ohľadom na národné, sociálne a verejné
záujmy. Iné relevantné orgány ľudovej vlády na úrovni okresu alebo vyšších
administratívnych úrovniach sú zodpovedné za správu záležitostí v súlade
so zákonom v rámci ich pôsobnosti.
Ľudové vlády na jednotlivých administratívnych úrovniach musia pri
koordinácii správy náboženských záležitostí brať do úvahy názory náboženských
združení, miest náboženských aktivít ako aj názory veriacich.
Oddiel 2: Náboženské združenia
Článok 6: Založenie náboženských združení, zmeny v  ich fungovaní
a zrušenie ich registrácie sa musí riadiť „Nariadením o registrácii spoločenských
združení” (Shehui tuanti dengji guanli tiaoli 社会团体登记管
理条例).588
588
Tento dokument schválila Štátna rada v októbri 1998.
267266
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
prijatia žiadosti požiadať o preskúmanie a súhlas oddelenie pre náboženské
záležitosti ľudovej vlády na úrovni mesta.
V prípade, že oddelenie pre náboženské záležitosti ľudovej vlády na
úrovni mesta plánujú udeliť súhlas na zriadenie buddhistických chrámov
a kláštorov, taoistických chrámov a kláštorov, mešít či kostolov, musia do
30 dní od prijatia správy od okresného oddelenia pre náboženské záležitosti
ľudovej vlády požiadať o preskúmanie a súhlas oddelenie pre náboženské
záležitosti na úrovni provincie, autonómnej oblasti alebo mesta pod priamou
správou centrálnej vlády. V prípade zriadenia iných stálych miest náboženských
aktivít majú tieto orgány rozhodnúť o tom, či bude, alebo nebude
udelený súhlas s ich zriadením.
Oddelenia pre náboženské záležitosti ľudovej vlády na úrovni provincie,
autonómnej oblasti alebo mesta pod priamou správou centrálnej vlády
musia o udelení alebo neudelení súhlasu rozhodnúť do 30 dní od prijatia žiadosti
o zriadenie buddhistických chrámov a kláštorov, taoistických chrámov
a kláštorov, mešít či kostolov od oddelení pre náboženské záležitosti
ľudovej vlády na úrovni mesta.
Náboženské združenia môžu začať s prípravou na výstavbu miesta náboženských
aktivít až potom, čo získali súhlas na zriadenie miesta náboženských
aktivít.
Článok 14: Na zriadenie miesta náboženských aktivít musia byť splnené
nasledujúce podmienky:
1) Zriadenie nesmie byť v rozpore s článkami 3 a 4 tohto nariadenia.
2) Miestni veriaci musia mať potrebu pravidelne usporadúvať kolektívne
náboženské aktivity.
3) Musia existovať náboženskí predstavitelia, prípadne iné osoby zodpovedajúce
pravidlám príslušného náboženstva, ktoré smú usporadúvať
náboženské aktivity.
4) Musia byť k dispozícii potrebné finančné prostriedky.
5) Musí existovať racionálny celkový plán zabezpečujúci, že nebudú obmedzované
normálne pracovné a životné podmienky okolitých podnikov
a obyvateľov.
Článok 15: Potom, čo bol vyslovený súhlas so zriadením miesta náboženských
aktivít a skončili sa prípravné práce, je nevyhnutné požiadať
o registráciu príslušné okresné oddelenie pre náboženské záležitosti ľudoČlánok
9: Pri vytvorení náboženskej vzdelávacej inštitúcie musia byť
splnené nasledujúce podmienky:
1) Mať jasné vzdelávacie ciele, stanovy pôsobenia školy a plán výučby.
2) Mať študentov spĺňajúcich predpoklady na vzdelávanie.
3) Mať potrebné finančné prostriedky na chod školy a stabilné zdroje fi-
nancovania.
4) Mať v potrebnom rozsahu priestory a zariadenia na zabezpečenie výučby
a vzdelávania.
5) Mať administratívny a pedagogický personál zamestnaný na plný úväzok
a orgány vnútornej správy.
6) Mať racionálny celkový plán.
Článok 10: Náboženské združenia s celoštátnou pôsobnosťou môžu na
základe potrieb ich náboženstva a v súlade s príslušnými nariadeniami vysielať
do zahraničia a prijímať zo zahraničia študentov náboženstva.
Článok 11: Za organizáciu pútí občanov Činy vyznávajúcich islám [do
Mekky] zodpovedá islámske celoštátne náboženské združenie.589
Oddiel 3: Miesta náboženských aktivít
Článok 12: Kolektívne náboženské aktivity veriacich sa v zásade musia
uskutočňovať vnútri zaregistrovaných miest náboženských aktivít (buddhistických
chrámov a kláštorov, taoistických chrámov a kláštorov, mešít,
kostolov a iných miest určených na náboženské aktivity). Tieto aktivity sa
majú uskutočňovať v súlade s príslušnými náboženskými učeniami a predpismi,
organizovať ich majú miesta náboženských aktivít alebo náboženské
združenia a hlavnú úlohu pri nich majú zohrávať náboženskí predstavitelia
alebo iné osoby zodpovedajúce pravidlám príslušného náboženstva.
Článok 13: V príprave na vytvorenie miesta náboženských aktivít musia
náboženské združenia podať žiadosť na príslušné oddelenia pre náboženské
záležitosti ľudovej vlády na úrovni okresu (podľa toho, kde má byť
miesto náboženských aktivít). V prípade, že okresné oddelenia pre náboženské
záležitosti ľudovej vlády plánujú udeliť súhlas, musia do 30 dní od
589
T. j. Čínska islámska asociácia (Zhongguo yisilanjiao xiehui 中国伊斯兰教协会).
269268
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
Článok 21: Na mieste náboženských aktivít možno predávať náboženské
predmety, náboženské umelecké predmety a náboženské publikácie.
Buddhistické chrámy a kláštory, taoistické chrámy a kláštory, mešity
či kostoly, ktoré boli zaregistrované ako miesta náboženských aktivít (ďalej
označované ako chrámy a kostoly), môžu v súlade s relevantnými štátnymi
ustanoveniami vydávať a tlačiť publikácie charakteru materiálov pre
vnútornú potrebu.
Článok 22: Na uskutočnenie rozsiahlych náboženských aktivít, presahujúcich
hranice provincií, autonómnych oblastí alebo miest pod priamou
správou centrálnej vlády a prevyšujúcich kapacitu miest náboženských
aktivít, alebo na uskutočnenie náboženských aktivít mimo miest na
to určených, musí príslušné náboženské združenie, chrám alebo kostol 30
dní pred ich konaním požiadať podľa miesta konania o súhlas oddelenie
pre náboženské záležitosti ľudovej vlády na úrovni provincie, autonómnej
oblasti alebo mesta pod priamou správou centrálnej vlády. Oddelenie pre
náboženské záležitosti ľudovej vlády na úrovni provincie, autonómnej oblasti
alebo mesta pod priamou správou centrálnej vlády musí do 15 dní od
prijatia žiadosti vyriecť súhlasné alebo nesúhlasné stanovisko s ich usku-
točnením.
Rozsiahle náboženské aktivity sa musia uskutočniť v súlade s náboženskými
rituálmi a podmienkami stanovenými v súhlasnom stanovisku štátnych
orgánov a nesmú byť v rozpore s relevantnými ustanoveniami článkov
3 a 4 tohto nariadenia. Náboženské združenia, chrámy a kostoly, organizujúce
takéto aktivity, musia vykonať efektívne opatrenia, aby zabránili nehodám.
Príslušné orgány ľudové vlády na úrovni obcí a miest, kde sa rozsiahle
náboženské aktivity uskutočňujú, ako aj na okresnej alebo vyššej úrovni
musia v súlade so svojimi kompetenciami vykonať príslušné opatrenia, aby
zaistili bezpečnosť a poriadok týchto rozsiahlych náboženských aktivít.
Článok 23: Miesta náboženských aktivít musia dbať, aby sa v ich priestoroch
neudiali nijaké nehody, alebo nedošlo k urážke náboženských tabu
či náboženských citov veriacich, prípadne k činom narúšajúcim národnostnú
solidaritu alebo spoločenskú stabilitu.
Ak by došlo k vyššie uvedeným udalostiam, miesto náboženských aktivít
ich musí okamžite hlásiť podľa miesta príslušnému okresnému oddeleniu
pre náboženské záležitosti ľudovej vlády.
vej vlády. Príslušné okresné oddelenie pre náboženské záležitosti ľudovej
vlády musí do 30 dní od prijatia žiadosti preskúmať a overiť správne orgány
daného miesta náboženských aktivít ako aj ich stanovy a iné náležitosti.
V prípade, že sú splnené podmienky, miesto náboženských aktivít bude
zaregistrované a bude vydaný „Doklad o registrácii miesta náboženských
aktivít”.
Článok 16: V prípade, že miesto náboženských aktivít bude zlúčené
s iným takýmto miestom, že bude rozdelené, ukončená jeho činnosť alebo
v porovnaní s registráciou dôjde k iným zmenám, musia sa na príslušnom
oddelení, kde bola vydaná pôvodná registrácia, vybaviť potrebné zmeny
a formality.
Článok 17: Povinnosťou miest pre náboženské aktivity je vytvoriť
správne orgány, uskutočňujúce demokratickú správu. Členovia správnych
orgánov miesta pre náboženské aktivity sa volia prostredníctvom demokratických
konzultácií [čín. minzhu xieshang 民主协商] a ich mená majú byť
kvôli registrácii oznámená na príslušné správne orgány.
Článok 18: Miesta náboženských aktivít musia posilniť vnútornú správu
a vytvoriť systém personálnej a finančnej správy, účtovníctvo, verejný
poriadok, protipožiarnu ochranu, ochranu kultúrnych pamiatok, zdravia
a  prevencie pred epidémiami v  zhode s  príslušnými ustanoveniami
zákonov, nariadení a ustanovení. Musia akceptovať vedenie, dozor a kontrolu
príslušných orgánov ľudovej vlády.
Článok 19: Oddelenie pre náboženské záležitosti musia vo vzťahu
k miestam náboženských aktivít uskutočňovať dozor a kontrolu v oblasti
dodržiavania zákonov, nariadení a ustanovení, dozor a kontrolu situácie
v oblasti vytvorenia a realizovania systému správy, zmien týkajúcich
sa pôvodnej registrácie, náboženských aktivít a kontaktov so zahraničím.
Miesta náboženských aktivít musia akceptovať dozor a kontrolu oddelení
pre náboženské záležitostí.
Článok 20: Miesta náboženských aktivít môžu v zhode s náboženskými
zvykmi prijímať dary od veriacich, ale nesmú ich vyžadovať alebo na-
riadiť.
Nenáboženské združenia alebo miesta, ktoré nie sú miestami náboženských
aktivít, nesmú organizovať a uskutočňovať náboženské aktivity a nesmú
prijímať náboženské dary.
271270
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
Oddiel 4: Náboženskí predstavitelia
Článok 27: Náboženskí predstavitelia môžu vykonávať náboženskú činnosť
iba potom, čo boli vo funkcii potvrdení náboženským združením a po
registrácii oddelením pre náboženské záležitosti ľudovej vlády na okresnej
alebo vyššej administratívnej úrovni.
Pokiaľ ide o nástupníctvo tulkuov590
v tibetskom buddhizme, proces
výberu sa má uskutočňovať pod vedením buddhistického združenia591
v súlade
s  náboženskými rituálmi a  historickými zvykmi.592
Výsledok treba
oznámiť oddeleniu pre náboženské záležitosti ľudovej vlády na okresnej
alebo vyššej úrovni, prípadne ľudovej vláde na okresnej alebo vyššej úrovni
a získať súhlas týchto orgánov. Pokiaľ ide o menovanie katolíckych biskupov,
celočínske náboženské združenie katolíkov oznámi ich mená oddeleniu
pre náboženské záležitosti pri Štátnej rade, aby boli zaregistrované.
Článok 28: Ak sú náboženskí predstavitelia menovaní do významných
funkcií v miestach náboženských aktivít, alebo sa týchto funkcií vzdávajú
potom, ako získali súhlas príslušného náboženského združenia, ich mená
treba oznámiť oddeleniu pre náboženské záležitosti na okresnej alebo vyššej
administratívnej úrovni, aby boli zaregistrovaní.
Článok 29: Pri výkone náboženských aktivít a náboženských obradov
a pri iných aktivitách, ako napríklad editovaní klasických náboženských
diel alebo výskume náboženskej kultúry, náboženskí predstavitelia sú chránení
zákonom.
Oddiel 5: Náboženský majetok
Článok 30: V súlade so zákonom využívaná pôda, budovy, stavby, vybavenie
a iný majetok či legálne príjmy náboženských združení a miest náboženských
aktivít sú chránené zákonom.
Článok 24: Náboženské združenia, chrámy a kostoly, ktoré plánujú na
voľnom priestranstve postaviť veľké náboženské sochy mimo miest náboženských
aktivít, musia prostredníctvom náboženského združenia na
úrovni provincie, autonómnej oblasti alebo mesta pod priamou správou
centrálnej vlády požiadať o súhlas oddelenie pre náboženské záležitostí
ľudovej vlády na úrovni provincie, autonómnej oblasti alebo mesta pod
priamou správou centrálnej vlády. Oddelenie pre náboženské záležitosti
ľudovej vlády na úrovni provincie, autonómnej oblasti alebo mesta pod
priamou správou centrálnej vlády musí do 30 dní od prijatia žiadosti
vzniesť pripomienky a ak plánuje udeliť súhlas, musí to oznámiť Štátnemu
úradu pre náboženské záležitosti pri Štátnej rade, aby záležitosť preskúmala
a vyslovila súhlas.
Štátny úrad pre náboženské záležitosti pri Štátnej rade musí do 60 dní
od prijatia správy o žiadosti postaviť na voľnom priestranstve veľkú náboženskú
sochu vysloviť súhlasné alebo nesúhlasné stanovisko.
Okrem náboženských združení, chrámov a  kostolov iné organizácie
a jednotlivci nesmú stavať veľké náboženské sochy vo vonkajších pries-
toroch.
Článok 25: Príslušné organizácie a  jednotlivci, ktoré v  priestoroch
miest pre náboženské aktivity renovujú, alebo stavajú náboženské stavby,
chcú tam poskytovať komerčné služby, usporiadať výstavu, premietať filmy
alebo televízne programy, musia najprv získať súhlas daného miesta pre
náboženské aktivity a príslušného oddelenia pre náboženské záležitosti ľudovej
vlády na okresnej alebo vyššej administratívnej úrovni.
Článok 26: V prípade, že miesta náboženských aktivít predstavujú hlavnú
turistickú atrakciu výletných miest, majú miestne orgány ľudovej vlády
na okresnej alebo vyššej úrovni koordinovať a riešiť vzájomné vzťahy
medzi miestom náboženských aktivít a na druhej strane parkami, pamiatkami
a turizmom, aby boli zaručené legitímne práva a záujmy miest náboženských
aktivít.
V prípade, že miesta náboženských aktivít predstavujú hlavnú turistickú
atrakciu výletných miest, musí byť ďalšie plánovanie [stavby budov]
v súlade so štýlom a prostredím miesta náboženských aktivít.
590
Čínske pramene používajú na označenie tulkuov nepresný termín huofo 活佛, „živý
Buddha”.
591
Myslí sa tým Čínska buddhistická asociácia, z neznámych dôvodov sa však nespomína
menovite, rovnako ako v prípade organizácií združujúcich muslimov a katolíkov.
592
Pravdepodobne odkaz na mechanizmus výberu prostredníctvom zlatej urny.
273272
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
ti, ktoré sú v súlade s cieľmi náboženských združení a miest náboženských
aktivít a so sociálnou a verejnoprospešnou činnosťou.
Článok 35: Náboženské združenia a miesta náboženských aktivít môžu
v súlade s relevantnými štátnymi nariadeniami prijímať dary od domácich
i zahraničných organizácií a jednotlivcov. Tieto príjmy možno využiť na
činnosti, ktoré sú v súlade s cieľmi náboženských združení a miest náboženských
aktivít a so sociálnou a verejnoprospešnou činnosťou.
Článok 36: Náboženské združenia a miesta náboženských aktivít musia
v praxi uplatňovať štátny systém správy v oblasti financií, účtovníctva
a daní. V súlade s príslušnými štátnymi daňovými ustanoveniami sú oslobodené
od daní, alebo majú daňové úľavy.
Náboženské združenia a miesta náboženských aktivít musia svoje finančné
príjmy a výdavky, ako aj využitie darov oznámiť oddeleniam pre náboženské
záležitosti ľudovej vlády na okresnej alebo vyššej administratívnej
úrovni. Zároveň musia tieto údaje vhodnou formou zverejniť veriacim.
Článok 37: V prípade, že náboženské združenie a miesto náboženských
aktivít príde o registráciu, alebo bude zatvorené, musí sa uskutočniť účtovná
likvidácia majetku. Majetok, ktorý po účtovnej likvidácii zostane, je potrebné
využiť na činnosti, ktoré sú v súlade s cieľmi náboženských združení
a miest náboženských aktivít a so sociálnou a verejnoprospešnou činnosťou.
Oddiel 6: Právna zodpovednosť
Článok 38: V prípade, že štátni funkcionári pri správe náboženských záležitostí
zneužijú svoje právomoci, zanedbávajú svoje povinnosti, presadzujú
osobné záujmy, prijímajú úplatky a ich činy majú trestnú povahu, treba
preskúmať ich trestnoprávnu zodpovednosť. Ak ich činy nemajú trestnú
povahu, treba im v súlade so zákonom udeliť disciplinárne tresty.
Článok 39: Oddelenia pre náboženské záležitosti majú zjednať nápravu
v prípade, ak sú občania nútení vyznávať alebo nevyznávať nejaké náboženstvo,
alebo keď sú narúšané normálne náboženské aktivity náboženských
združení alebo miest náboženských aktivít. V prípade, že dôjde k narušenie
verejného poriadku, treba udeliť poriadkové tresty.
Všetci, ktorí porušia legitímne práva a záujmy náboženských združení
a miest náboženských aktivít, v súlade so zákonom majú občianskoprávNijaká
organizácia alebo jednotlivec sa nesmie nelegálnym spôsobom
zmocniť, vyplieniť, rozdeľovať, ničiť, ilegálne vziať do úschovy, zmraziť,
skonfiškovať alebo voľne nakladať s legálnym majetkom náboženských
združení a miest náboženských aktivít. Kultúrne pamiatky, ktoré sú majetkom
náboženských združení alebo miest náboženských aktivít, sa nesmú
ničiť.
Článok 31: O registráciu budov a  pôdy využívaných náboženskými
združeniami alebo miestami náboženských aktivít treba požiadať oddelenia
pre správu budov a pôdy ľudovej vlády na okresnej alebo na vyššej administratívnej
úrovni, aby získali doklady o svojich majetkových právach
a o práve využívať ich. V prípade, že dôjde k zmenám majetku, je potrebné
ich načas ohlásiť a vybaviť formality súvisiace so zmenami.
Pri určení alebo zmenách majetkových práv náboženských združení
alebo miest náboženských aktivít si musia oddelenia pre správu pôdy vyžiadať
pripomienky oddelenia pre náboženské záležitostí ľudovej vlády na
danej administratívnej úrovni.
Článok 32: Budovy, stavby a priľahlé ubytovacie zariadenia, kde žijú
náboženskí predstavitelia a ktoré patria náboženským združeniam a miestam
náboženských aktivít, nesmú byť prevedené na iného vlastníka, založené,
alebo použité ako kapitálová investícia.
Článok 33: V prípade, že budovy a stavby patriace náboženským združeniam
alebo miestam náboženských aktivít, je potrebné zbúrať alebo premiestniť
kvôli mestskému plánovaniu alebo kvôli výstavbe kľúčových stavebných
projektov, strana, ktorá zbúranie plánuje, musí tieto záležitosti
konzultovať s príslušnými náboženskými združeniami a miestami náboženských
aktivít a musí si vyžiadať pripomienky príslušných oddelení pre
náboženské záležitosti. Ak výsledkom týchto všestranných konzultácií je
súhlas so zbúraním, strana, ktorá plánuje búranie, musí stavby, ktoré budú
zbúrané, znovu postaviť, alebo v súlade s príslušnými štátnymi nariadeniami
vyplatiť odškodnenie zodpovedajúce odhadovanej trhovej cene zbúraných
budov a stavieb.
Článok 34: Náboženské združenia a miesta náboženských aktivít môžu
v súlade so zákonmi vykonávať sociálnu a verejnoprospešnú činnosť. Prostriedky
získané takýmto spôsobom ako aj iný legálny príjem musí podliehať
finančnej a účtovníckej správe. Tieto príjmy možno využiť na činnos-
275274
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
1) Ak sa formality súvisiace s registráciou a prípadnými zmenami neuskutočnili
v súlade s predpismi.
2) Ak miesta náboženských aktivít porušili článok 18 tohto nariadenia
tým, že nevytvorili správny systém alebo ich správny systém nespĺňa
príslušné ustanovenia.
3) Ak neboli oznámené vážne udalosti, ktoré sa na mieste náboženských
aktivít udiali a vyvolali vážne dôsledky.
4) Ak miesta náboženských aktivít porušili článok 4 tohto nariadenia tým,
že nedodržiavali princíp nezávislej samosprávy.
5) Ak v rozpore s príslušnými štátnymi normami prijali dary z domova
alebo zo zahraničia.
6) Ak odmietali akceptovať v súlade so zákonmi uskutočňovaný dozor
a kontrolu registračných správnych orgánov.
Článok 42: Ak sa v náboženských publikáciách vyskytuje aj obsah, ktorý
je v článku 7 tohto nariadenia označený ako zakázaný, majú príslušné
správne orgány v súlade so zákonom udeliť zodpovedným organizáciám
alebo jednotlivcom disciplinárne tresty. V prípade trestných činov treba
v súlade so zákonom preskúmať trestnoprávnu zodpovednosť.
Článok 43: Ak bez oficiálneho súhlasu vznikne miesto náboženských
aktivít, prípadne ak miesto náboženských aktivít, ktorého registrácia bola
zrušená, pokračuje vo svojej činnosti, alebo bez súhlasu bola založená náboženská
vzdelávacia inštitúcia, oddelenia pre náboženské záležitosti majú
zakázať ich činnosť a skonfiškovať ilegálne získané prostriedky. Príslušné
stavebné úrady v súlade so zákonmi potrestajú osoby zodpovedné za tieto
ilegálne budovy a stavby. V prípade, že dôjde k narušenie verejného poriadku,
treba v súlade so zákonom udeliť poriadkové tresty.
Ak združenia, ktoré nemajú status náboženského združenia, alebo
miesta, ktoré nie sú miestami náboženských aktivít, prijímajú dary náboženskej
povahy, organizujú a uskutočňujú náboženské aktivity, oddelenie
pre náboženské záležitosti nariadi okamžité zastavenie týchto činností. Prípadný
nelegálny zisk bude skonfiškovaný. V prípade veľmi vážnych okolností
možno udeliť peňažný trest vo výške jedno- až trojnásobku nelegálne
získanej sumy.
Ak niekto bez povolenia organizuje púte veriacich do zahraničia, oddelenie
pre náboženské záležitosti nariadia okamžité zastavenie týchto činnu
zodpovednosť. V prípade trestných činov treba v súlade so zákonom
preskúmať trestnoprávnu zodpovednosť.
Článok 40: V prípade, že je náboženstvo zneužité na uskutočňovanie
nelegálnych aktivít ohrozujúcich štátnu a verejnú bezpečnosť, obmedzujúcich
osobné a demokratické práva občanov, ohrozujúcich spoločenský
poriadok či súkromný majetok, alebo je zneužitý na inú nelegálnu činnosť
a dôjde k  trestnému činu, treba v  súlade so zákonom preskúmať trestnoprávnu
zodpovednosť. V prípade, že nedošlo k trestnému činu, majú
relevantné orgány v súlade so zákonom udeliť poriadkové tresty. Ak občanom,
právnickým osobám alebo iným organizáciám vznikli škody,
musia príslušné strany v  súlade so zákonom znášať občianskoprávnu
zodpovednosť.
Tam, kde v dôsledku rozsiahlych náboženských aktivít príde k ohrozeniu
verejnej bezpečnosti alebo vážnemu narušeniu spoločenského poriadku,
je potrebné na mieste okamžite zistiť vinníkov a udeliť tresty v súlade
so zákonmi a administratívnymi predpismi týkajúcimi sa združovania,
protestných pochodov a demonštrácií. Ak sú za to zodpovedné náboženské
združenia, správne orgány zrušia registráciu chrámom a kostolom, ktoré tieto
aktivity organizovali.
Ak sa rozsiahle náboženské aktivity uskutočňujú bez oficiálneho súhlasu,
musí oddelenie pre náboženské záležitosti nariadiť ich okamžité ukončenie.
V prípade, že [z takýchto aktivít] boli získané nelegálne príjmy, tie
budú skonfiškované a možno udeliť peňažný trest vo výške jednonásobku
až trojnásobku nelegálne získanej sumy. Ak sa rozsiahle náboženské aktivity
uskutočňujú bez oficiálneho súhlasu, môžu správne orgány nariadiť, aby
príslušné náboženské združenia alebo miesta náboženských aktivít odvolali
priamo zodpovedné osoby a nahradili ich inými.
Článok 41: V prípade, že dôjde k niektorej z nižšie uvedených činností,
musia oddelenia pre náboženské záležitosti zjednať nápravu. Ak sú tieto
činnosti závažnej povahy, správne orgány majú nariadiť, aby príslušné
náboženské združenia alebo miesta náboženských aktivít odvolali priamo
zodpovedné osoby a nahradili ich inými. Ak sú tieto činnosti veľmi závažnej
povahy, správne orgány majú zrušiť registráciu príslušných náboženských
združení alebo miest náboženských aktivít. Ich nelegálny majetok
bude skonfiškovaný:
277276
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
(16) Bratr Yun – Nebeský muž
Bratr Yun 云弟兄 vlastním jménem Liu Zhenying 刘振营 je čínským křesťanským
pastorem a jedním z neformálních vůdců podzemních (neregistrovaných)
protestantských církví. Pochází z venkovského prostředí provincie
Henan a nikdy nezískal formální teologické vzdělání. Pro své charisma
a zápal se stal autoritou ve své oblasti již ve velmi mladém věku. Pohyboval
se v prostředí, kde se v 70. až 80. letech formovaly rozsáhlé sítě domácích
církví jako je Společenství Tanghe 唐河团契, Společenství Fangcheng
方城团契 nebo Hnutí nového zrození 重生派. Od počátku 80. let začal být
bratr Yun pro své evangelizační aktivity, provozované mimo oficiální státem
kontrolované církevní struktury stíhán, zadržován a několikrát i odsouzen
a vězněn. Z vězení i několikrát uprchnul a nakonec byl nucen v roce 2001
emigrovat do Německa. Své pohnuté životní osudy a plastický obraz vzniku
neregistrovaných křesťanských komunit v ČLR 70. – 90. let 20. století vykreslil
v autobiografické knize „Nebeský muž“, z níž je i následující ukázka.
Ta zachycuje klíčový moment na přelomu 70. a 80. let, kdy se vlivem ekonomických
reforem Deng Xiaopinga mění společenská atmosféra a náboženský
život čínské společnosti doznává po protináboženské politice Kulturní
revoluce značného uvolnění a obnovy. Na druhé straně se však znovu vytváří
a reformuje státní dozor nad náboženskými komunitami prostřednictvím
oficiálních církví a policejních orgánů.
V posledních letech se bratr Yun stal velkým příznivcem neformálního
misijního hnutí populárního uvnitř čínského protestantského undergroundu:
Zpět do Jeruzaléma (Chuan hui Yelusaleng yundong 传回耶路撒冷运动),
které si vytklo velmi ambiciózní cíl: evangelizovat celé, většinově islámské
obyvatelstvo, žijící mezi Čínou a Izraelem. Bratr Yun se po vydání své knihy
a nabytí značné popularity mezi evropskými a severoamerickými křesťany
stal terčem kritiky některých čínských vůdců podzemních církví a autorit jako
je Allen Yuan (Yuan Xiangchen 袁相忱, Xie (Moses) Moshan 谢模善 nebo
Samuel Lamb (Lin Xian’gao 林献羔). Ti ho kritizují proto, že se dle jejich názoru
neoprávněně vydává za vůdce čínských domácích církví, mluvčího hnutí
Zpět do Jeruzaléma a pro smyšlené historky, kterými údajně okořenil svůj
ností. Prípadný nelegálny zisk bude skonfiškovaný a možno udeliť peňažný
trest vo výške jedno- až trojnásobku nelegálne získanej sumy.
Článok 44: Ak dôjde k porušeniu ustanovenia tohto nariadenia o budovaní
veľkých náboženských sôch na voľnom priestranstve, musí oddelenie
pre náboženské záležitosti nariadiť okamžité zastavenie stavebných
prác a určiť dátum, dokedy budú sochy odstránené. Prípadný nelegálny
zisk bude skonfiškovaný.
Článok 45: Ak náboženskí predstavitelia pri výkone náboženských
aktivít porušia zákony, nariadenia alebo ustanovenia, v súlade so zákonom
bude voči nim vyvodená právna zodpovednosť, a okrem toho oddelenie pre
náboženské záležitosti navrhne príslušnému náboženskému združeniu, aby
danú osobu zbavili náboženských funkcií.
Ak náboženské aktivity usporadúvajú osoby vydávajúce sa za náboženských
predstaviteľov, oddelenie pre náboženské záležitosti nariadi okamžité
zastavenie takýchto činností. Prípadný nelegálny zisk bude skonfiškovaný.
Ak dôjde k narušeniu verejného poriadku, treba v súlade so zákonom
udeliť poriadkové tresty.
Článok 46: V prípade odmietnutia konkrétnych administratívnych rozhodnutí
oddelenia pre náboženské záležitostí, v súlade so zákonom možno
požiadať o opätovné prejednávanie záležitosti. V prípade odmietnutia rozhodnutia
takéhoto opätovného prejednávania, možno v súlade so zákonom
vzniesť žalobu na správnom súde.
Oddiel 7: Záverečné ustanovenia
Článok 47: Náboženské kontakty medzi vnútrozemím (neidi 内地, tj. ČĽR)
a zvláštnou administratívnou oblasťou Hongkong, zvláštnou administratívnou
oblasťou Macao a územím Taiwanu sa majú uskutočňovať v súlade
so zákonmi, administratívnym predpismi a relevantnými štátnymi nari-
adeniami.
Článok 48: Toto nariadenie vstupuje do platnosti dňa 1. marca 2005.
V tento deň zároveň stráca platnosť „Nariadenie o správe miest náboženských
aktivít” vyhlásené Štátnym výborom dňa 31. januára 1994.
279278
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
V roce 1977 zemřel otec. Nějaký čas byl díky špatné stravě zesláblý
a nakonec ve věku 66 let odešel do Boží přítomnosti. Rakovina, ze které jej
Pán v roce 1974 uzdravil, se však nikdy nevrátila!594
Jeho pohřeb byl pro mne velmi dojemný. I když jsem věděl, že je spasen
a přebývá v nebi, nesmírně mi chyběl. Podporoval mou službu a byl na
mě hrdý a vždy mě povzbuzoval, abych Pánu sloužil celým srdcem.
V zimě roku 1978 jsme začali křtít. Jediným bezpečným způsobem, jak
to provést, bylo vysekat díru do ledu na řece a v noci, zatímco policie spala,
křtít nové věřící v mrazivé vodě. Při mnoha příležitostech jsme v řekách
a tocích jižního Henanu pokřtili stovky lidí. Někdy Pán učinil zázrak a nikdo
z křtěnců necítil mrazivou vodu. Někteří dokonce podotkli, že se jim
zdála teplá!
Koncem 70. let přicházely k Pánu denně hotové davy.595
Vyvstala velká
potřeba vyučit je a upevnit ve víře. I když mi bylo jen něco málo přes dvacet,
byl jsem považován za zralého vůdce a jednoho ze starších křesťanů,
protože jsem přišel k Pánu již v roce 1974!
Rok 1980 byl pro církev v Henanu fantastickým rokem. Vzpomínáme
si, že to byl rok, kdy Bůh neustále konal zázraky a uzdravení a Ježíšovo slovo
se k mnohým dostalo nadpřirozeně. Toho skvělého roku jsme byli svědky
ohromného růstu církve. Mnozí z těch, kdo se v roce 1980 obrátili, se
později stali vedoucími Boží církve po celé Číně. Provincie Henan se stala
čínskou Galileou, odkud pocházeli mnozí Ježíšovi učedníci.
Při jednom shromáždění v oblasti Nanjangu spatřily stovky křesťanů
i nevěřících ve vidění nádherný člun plující po oblacích nad místem našeho
setkání. Díky tomu znamení a zázraku se mnozí hříšníci káli a odevzdali
svůj život Kristu.
Ve vesnici Fen shui ling („Pahorek rozvodí“), která se rovněž nachází
v oblasti Nanyangu, umíral na následky dlouhotrvající nemoci jistý nevěřící
muž. Jeho rodina nikdy neslyšela evangelium. Jednoho večera se tolegendární
životopis. Reakci na tuto kritiku, která měla poměrně velký vliv
v čínských i euro-amerických křesťanských kruzích se pokusil ve svém otevřeném
dopise formulovat spoluautor autobiografie Paul Hattaway.593
Přetiskujeme zde pátou kapitolu „Cesta pronásledování“ z Yunovy knihy
Nebeský muž. Pozoruhodný skutečný příběh čínského křesťanského bratra
Yuna (Yun – Hattaway 2005, 41-48), v překladu Marka Goitky z angličtiny,
s laskavým svolení nakladatele.
Cesta pronásledování
Církev v naší oblasti začala růst co do milosti i počtu, jelikož Bůh spasil
mnohé a vyslal je získávat další duše. Brzy však proti nám povstala opozice.
Díky velkému počtu těch, kteří nyní věřili v Krista, nastal na úřadech
rozruch. Před námi totiž v celé vesnici nebylo jediného křesťana.
Matka byla označena za vedoucího našeho sboru a úřady ji pronásledovaly.
Na znamení ponížení jí posadili na hlavu velký klobouk a vodili ji po
ulicích. Byla přinucena navštěvovat „převýchovné“ kurzy s cílem „pomoci
jí reformovat její nesprávné názory“.
Poté, co jsem převzal vedení sboru, se tlak přesunul z matky na mou
osobu. Policisté se jí často chodili ptát na místo mého pobytu, ona je však
obvykle ignorovala a předstírala, že jim nerozumí ani slovo! Po čase ji nechali
na pokoji, neboť se domnívali, že se pomátla.
V  sedmnácti letech jsem byl poprvé zatčen kvůli kázání evangelia.
V následujících letech jsme byli opakovaně zatýkáni a vyslýcháni tajnou
policií.
Pronásledování nás namísto oslabení ještě více posílilo. Čím větší byl
tlak, tím více lásky a ohně pro šíření evangelia jsme zakoušeli. Byli jsme
jako děti Izraele v době jejich otroctví v Egyptě: Avšak jakkoli jej ujařmovali,
množil se a rozmáhal dále, takže měli z Izraelců hrůzu (Ex. 1,12).
593
Dostupný na webových stránkách Asia Harvest podporujících perzekuované křesťany
v Číně a myšlenky hnutí Zpět do Jeruzaléma http://www.asiaharvest.org/pages/news050705OpenLetterBrotherYun.html
(květen 2010).
594
Tato nemoc, a její zázračné vyléčení díky modlitbám ke Kristu přivedla dříve Yuna
a jeho rodinu k obrácení na křesťanskou víru.
595
Jde o období, kdy se radikálně proměňuje čínská společnost. Končí období radikálních
celospolečenských revolučních kampaní a přichází období ekonomických reforem
a s nimi spojené společenské uvolnění. Znovu se obnovují zaniklé náboženské tradice
a dochází k jejich značnému rozkvětu.
281280
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
Více než 90 procent delegátů chtělo, abych se stal předsedou Křesťanské
asociace, avšak několik dalších mne veřejně osočilo, že jsem falešný
pastor, neboť jsem nikdy nestudoval v teologickém semináři.
Mým hlavním protivníkem byl muž jménem He, který o funkci předsedy
sám usiloval. Tvrdil, že v Ježíše věří již od matčina lůna! Bylo však všeobecně
známo, že He během Kulturní revoluce Pána zapřel a že byl zastáncem
extrémně liberální, na člověka zaměřené teologie.
V průběhu setkání He hrdě prohlásil, že je lépe kvalifikovaným pastorem
než já, protože navštěvoval seminář a před rokem 1949 rovněž studoval
na misijní škole. Delegáty ujistil, že on je ten pravý, kdo by měl převzít
zodpovědnost za církevní záležitosti v naší oblasti.
Dále He řekl, že by se vláda měla postavit proti mně a mým spolupracovníkům,
poněvadž všude chodíme nelegálně, kážeme evangelium, uzdravujeme
nemocné a vyháníme z lidí démony. Řekl, že by nás měli zastavit,
protože narušujeme společenský řád a jsme hrozbou pro klid a stabilitu.
Nakonec na mě začal ten muž zlostně křičet. Mlčel jsem, jak dlouho to
jen šlo, po nějaké chvíli jsem však ucítil, jak ve mně začíná planout Boží
oheň, stejně jako se to přihodilo Ježíši, když byl v chrámu konfrontován
s penězoměnci.
Když He dokončil svou řeč, vedoucí tajné policie povstal a vyzval jej,
aby dále hovořil proti „falešným křesťanům jako je Yun“. Spokojeně si
mnu ruce a řekl: „Řekni nám prosím vše, co víš o tom, jak Yun a jeho spolupracovníci
narušují společenský řád. Vyznej nečistotu svého křesťanství.
Pověz, jak se tito falešní pastoři pokoušejí zničit náš národ.“
He se cítil poctěn a znovu povstal. Pyšně prohlásil: My opravdoví křesťané,
máme mnohé výhrady vůči falešným křesťanům, jako je Yun.
Cítil jsem se rozhněván tím, jak tento muž pomlouvá a haní Boží církev
v přítomnosti nevěřících. Již jsem se neudržel. Postavil jsem se na židli
a ve jménu Ježíše Krista jsem mu přikázal, aby zmlkl!
Vypukl rozruch. Byl jsem naplněn Duchem svatým a mocnými slovy
od Pána jsem prohlásil: „Toto setkání Boha netěší!“ Prstem jsem ukázal na
muto muži zjevil Ježíš a pravil mu: „Jmenuji se Ježíš. Přišel jsem, abych
tě zachránil.“
Vesnice Fen shui ling leží v odlehlé hornaté oblasti, kterou kazatelé dosud
nenavštívili. Nebyla tam církev ani pastor, takže když jsem ji poprvé
navštívil, překvapilo mne, že evangelium bylo rozšířeno v mnoha okolních
vesnicích a desítky rodin věřily v Krista. Evangelium jim kázal sám Ježíš!
Tito noví věřící nyní velmi hladověli po vyučování jeho slova.
V prosinci roku 1980, pár týdnů před Vánocemi, se ďábel snažil použít
nový způsob, aby nás pokoušel a oklamal. Namísto násilí a mučení začal
používat rafinované návrhy a záludné triky. Vláda svolala shromáždění
120 náboženských představitelů z celé správní oblasti. K účasti byli pozváni
muslimští, buddhističtí, taoističtí a křesťanští vedoucí.
Tehdy jsme nevěděli nic o Vlastenecké církvi,596
kterou vláda formovala.
Toto hnutí kladlo důraz na tři body: sebepropagaci, soběstačnost a samosprávnost.
Mnozí křesťané to považovali za správnou věc a radovali se,
že nadešel nový den, kdy věřící budou moci svobodně uctívat bez zásahů
zvenčí a bez pronásledování: Šel jsem na setkání otevřen myšlence připojení
k této církvi byl jsem dokonce nakloněn možnosti stát se vedoucím za
naši oblast, pokud bude ve shodě s Božími záměry.
Setkání bylo organizováno ve spolupráci místního Úřadu pro náboženské
záležitosti (ÚNZ)597
a tajné policie. Zamýšleli na tomto setkání zvolit
za každé náboženství členy komise a předsedu. Šéf ÚNZ mě na toto setkání
pozval díky tomu, že jsem měl pověst kazatele evangelia a také proto, že
jsem vlastnil Bibli.598
596
Jde o tzv. Trojsamostatné vlastenecké hnutí (san zi jiaohui 三自教会), které bylo založeno
již v roce 1951 a mělo za úkol sjednotit a zaštítit všechny protestantské církve
v Číně po vyhnání zahraničních misionářů. Stalo se však nástrojem státního dozoru nad
tímto náboženstvím. V roce 1979 bylo po období Kulturní revoluce znovuobnoveno.
597
Jde o Státní úřad pro náboženské záležitosti (guojia zongjiao shiwuju 国家宗教事务
局), podřízený státní exekutivě. Spravuje a dohlíží na všechny náboženské aktivity
a subjekty v Číně. Spolupracuje se zastřešujícími organizacemi pro každé z pěti legálních
náboženství, tedy i s „Vlasteneckou církví“ (Trojsamostatným vlasteneckým hnu-
tím).
598
Celá jedna dřívější kapitola vypráví o peripetiích, kterými si musel bratr Yun projít,
když sháněl Bibli, která ani mezi křesťany tehdy vůbec nebyla běžně k sehnání. To,
že nakonec ještě jako mladík (zázrakem) jeden výtisk získal, se stalo jedním z důležitých
impulsů v jeho budoucí kariéře duchovního vůdce podzemní protestantské církve.
283282
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel
z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“Nato jsem
odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece
chlapec.“ Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude kam tě
pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou
a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův (Jr 1,5-8).
V následujících týdnech a měsících mi Pán začal ukazovat rozdíl mezi
jeho církví a Vlasteneckou církví v Číně.
Věděli jsme, že vláda vytvořila Vlasteneckou církev a toleruje „otevřené,
legální“ sbory jenom proto, aby získala nad křesťany kontrolu a rozšířila
v církvích svůj politický vliv.
Pohlížíme na vlastenecké věřící jako na ptáky uvězněné v kleci. Ano,
mohou zpívat Pánu, jsou však pod dohledem a mají přistřihnutá křída. Mají
svobodu zpívat pouze v rámci omezení, která na ně byla uvalena. V naší
podzemní církvi se radujeme ze svobody, která nám dovoluje vzlétnout,
kdykoli nás Bůh vede, a zpívat z celého srdce. Byli jsme vypuštěni z klece
a nemíníme se tam vracet!
Je rovněž známo, že ptáci uvěznění v kleci mají problém s reprodukcí.
Platí to i pro věřící ve struktuře Vlastenecké církve. Křesťané podzemní
církve milují svobodu, rádi se pohybují po okolí, kdykoli je k tomu Bůh
vede, a rádi hlásají evangelium všem. Růst pak probíhá rychlým tempem!
Jsme si vědomi, že je dnes v Číně mnoho opravdových následovníků
Ježíše i ve státem uznané církvi. Osobně znám mnohé z nich a naučil jsem
se vážit si jich. Problémy nemáme s ptáky, kteří jsou uvěznění ve Vlastenecké
církvi, ale spíše se zkorumpovanými vedoucími a faktem, že politická
moc se používá k ovládání lidí.
Tito vedoucí striktně vymezili, co pastoři a členové Vlastenecké církve
mohou. Služba bez jejich souhlasu není možná. Evangelizace se nedoporučuje.
Získávání dětí pro Krista je přísně zakázáno. Dokonce ustanovili,
že některé pasáže Bible není možné kázat, například ty, které se týkají druhého
příchodu Ježíše Krista. Nemohu vyučovat o uzdravení ani o vymítání
démonů. Kniha Zjevení je zakázána celá!599
ty, kdo tvrdili, že věří v Ježíše: „Vy co tu sedíte v zahanbení, vás bude soudit
Pán. Bible říká, že věřící by neměli sdílet společné jho s nevěřícími.
Jak mohou světlo a tma pobývat společně? Boží církev nemá co do činění
s modlami. Pán a jeho církev vás budou soudit!“
Dříve, než jsem svá slova dokončil, ke mně přistoupili se slzami v očích
někteří bratři a sestry a snažili se mně posadit zpět na židli. Prosili mě,
abych přestal, než se dostanu do velkých potíží.
Zástupci tajné policie a náboženští vůdci zuřili. Povstali a pěstmi bušili
do stolu. Vyhrožovali mi: „Kdo si myslíš, že jsi, že můžeš narušovat toto
shromáždění? Už nikdy se nebudeš moci zúčastnit podobného setkání.“
Jakmile jsem ta slova uslyšel, znovu jsem povstal a prohlásil jsem:
„Odcházím. Už mne nikdy na podobné setkání nezvěte!“
Takto mě tedy Pán vedl, abych svůj život odevzdal šíření evangelia
v Číně a budování podzemní církve. Od toho dne jsem velmi jasně chápal,
že Boží království nelze míchat s politikou. Konečným a deklarovaným cílem
marxistické doktríny je naprosté vyhlazení všech náboženství. Neposkvrněná
nevěsta Kristova nemůže být nikdy ovládána ateistickou vládou
nebo vedena těmi, kdo Boha nenávidí.
Pravá církev není organizací řízenou lidskými pravidly, ale stavbou,
kterou tvoří živé kameny, jejímž úhelným kamenem je Ježíš Kristus.
Když jsem odcházel ze setkání, cítil jsem se volný jako pták. Ze srdce
mi vytryskla nová píseň:
Nesu svůj kříž ode dne, kdy jsem opustil svůj domov,
kvůli Ježíši poběžím až na sám konec země.
Mám podíl na utrpení svého Pána,
když slzami v očích kážu evangelium,
častokrát ve větru a dešti.
Slzy stékají mi po tváři,
mnoho starostí tíží mé srdce,
Ježíšova láska mne však vede vpřed,
jeho láska a milost jsou mi povzbuzením,
ze dne na den dokonale bdí nad mým životem.
Modlil jsem se: „Pane, kam mám jít? Pane, co mne v budoucnu čeká?“ Pán
mi okamžitě připomněl verše z první kapitoly Jeremiáše:
599
Jde o tradiční teologické námitky, které vůči Vlastenecké církvi uplatňují přívrženci neregistrovaných
protestantských skupin.
285284
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
Dokonce ani má žena se nesměla ukázat doma. Policie přišla k nám
domů a zkonfiskovala veškerý náš majetek. Naše služba se začala odehrávat
po nocích. V noci jsme se setkávali a přes den spali, čímž jsme chtěli
minimalizovat riziko, že budeme identifikováni.
Velmi nás povzbuzoval příklad, který nám zanechala raná církev. Uvědomili
jsme si, že to, co se nám děje, není nic nového. Během uplynulých
staletí procházely zástupy věřících stejnými zkouškami, a přesto trpělivě
vytrvaly až do konce.
Slovo od Pána potěšilo a posílilo naše srdce: Jen si vzpomeňte na dřívější
dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit nový zápas
s utrpením; někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní
tím, že stáli při postižených. Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí
jste nesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství
lepší a trvalé (Žd 10,32-34).
Po mnoho staletí se evangelium pokoušelo uchytit na tvrdé čínské
půdě. Tato půda byla příliš kamenitá, než aby přijala kořeny evangelia, Bůh
však ve svém čase své záměry naplnil a ustanovil zde církev. Utrpení, pronásledování
a věznění křesťanů mělo za následek rychlé rozšíření evangelia
po celé Číně. Kdybychom zakoušeli o něco více pohodlí, pravděpodobně
bychom nikdy nevyšli z rodných vesnic. Avšak jelikož jsme neustále
prchali na nová místa, evangelium se mohlo šířit tam, kde jej lidé nikdy
předtím neslyšeli.
Tajná policie na mne vydala zatykač. Byl jsem obviněn z „narušování
společenského pořádku“. Na každou tabuli a autobusovou zastávku a vlakové
nádraží, stejně jako na stovky telegrafních sloupů a zdí vylepili naše
fotografie s upozorněním, že se jedná o hledanou osobu. Ve svém úsilí vypátrat
nás policie vyslala své lidi na všechna veřejná místa.
Byl jsem v těch dnech několikrát při nejrůznějších příležitostech zadržován,
Pán mi však pokaždé umožnil vyhnout se definitivnímu zatčení
a vždy jsem utekl.
Při jedné příležitosti jsme pořádali velké shromáždění ve stodole na vzdálené
farmě. Duch svatý působil tak mocně, že věřící povstali a celou noc uctívali
Boha. O pár dní později jsem se jednou v noci potřeboval vyspat. Abych
se dostal dostatečně daleko od stodoly, kde byl zpěv přece jenom příliš hlasitý,
šel jsem si lehnout do kukuřičného pole nedaleko od místa setkání.
V podzemní církvi jsme se jednoduše nemohli poddat takovému vlivu
a zásahům zvenčí. Věříme, že hlavou církve je Ježíš, nikoli vláda. Oddělili
jsme se od Vlastenecké církve a pevně jsme se postavili všem pokusům
dostat nás pod její nadvládu.
V reakci na tento postoj vyhlásily čínské úřady dlouhodobou sezónu
„lovu na ptáky“. Nemohou vystát svobodné ptáky, kteří se odmítají poddat
jejich vlivu. Někdy se jim podaří chytit ptáčka do pasti a uvěznit jej za
železnými mřížemi, avšak svobodní ptáci nakladli v kleci vejce, začali se
množit a získali mnohé duše pro Pána.
Tehdy jsem zahájil dráhu „evangelizace na útěku“. V podstatě to znamená,
že jsme někde kázali evangelium a potom jsme byli přinuceni prchat
z místa na místo s policií v patách tak, jak to Ježíš nařídil svým učedníkům:
Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného
(Mt 10,23).
V červenci 1981 jsem jen taktak unikl vězení poté, co jsem byl zatčen,
když jsem vedl shromáždění, jehož se účastnilo asi 120 věřících. Během
cesty policejním autem na stanici jsme píchli pneumatiku a já jsem se vytratil,
zahalen noční tmou. Když jsem té noci uléhal na mokrou zem, volal
jsem k Bohu: „Proč s námi takto zacházejí? Proč nás nemůžeš ochránit?“
Duch svatý mi připomněl dvě místa z Písma:
K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal
vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích (1Pt 2,21).
Ač vám dával panovník chléb soužení a vodu útlaku, on, tvůj učitel, už
se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele a na vlastní uši
uslyšíš za sebou slovo:To je ta cesta, jděte po ní, ať budete chtít doprava
nebo doleva (Iz 30,20-21).
Pán mi znovu připomněl mé povolání kázat evangelium na západě
a na jihu. Boží milost je pro mne dostatečná, jeho cesty jsou vyšší než cesty
naše. My se musíme podřídit Bohu a přijmout vše, co se s jeho svolením
stane. Někdy procházíme obdobím pokoje, někdy na nás dolehnou těžkosti
a pronásledování. Obojí však přichází od Pána, jenž z nás chce učinit nádoby
podle svého záměru.
V jistém období se většina spolupracovníků nemohla ukázat doma, poněvadž
je hledala policie. Pokud by se vrátili domů, byli by okamžitě zatčeni.
Proto uprchli do různých okresů a měst a kázali tam evangelium.
287286
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
V době, kdy se Yun postavil proti státem ovládané církvi, jsem obdržela
od Pána vidění: Spatřila jsem se, jak kráčím proti zrcadlu na stěně. Když
jsem do zrcadla pohlédla, spatřila jsem, že mám na hlavě dvě Bible.
V tom vidění jsem zjistila, že mám schopnost létat jako pták. Cítila
jsem se tak svobodná! Přistála jsem na skále s oběma Biblemi stále položenými
na hlavě. Zatímco jsem stála na skále, velký zástup mužů a žen pode
mnou zlostně syčel a házel po mně bláto. Chtěli se mě zmocnit, já však
mohla v Duchu bezpečně odletět, kdyby to bylo zapotřebí.
Pán mi ukázal, že toto je způsob života, který nás s manželem čeká. Na
jednu stranu budeme zakoušet svobodu v Duchu, zároveň však budeme mít
spoustu nepřátel, kteří se nás budou snažit pronásledovat a zničit. Budeme
schopni se prostřednictvím Ducha svatého povznést a letět, jakmile však
dosedneme na zem, bude nás očekávat tento způsob života.
Bylo to jasné zjevení mé budoucnosti. Tehdy jsem vidění nerozuměla,
s ubíhajícími léty jsme však byla svědkem toho, že všechno se odehrálo
přesně tak, jak mi Pán ukázal.
Tvrdě jsem spal, když najednou dorazila tajná policie a začala zatýkat
ostatní vedoucí. Byli nahnáni do aut a převezeni na policejní stanici k výslechu.
Policisté se nějak doslechli, že i já jsem na shromáždění kázal a ze
všech sil se mne snažili nalézt. Bylo jim řečeno, že někde spím, nikdo však
nevěděl, že jsem na poli.
Policisté prohledali všechny místnosti i budovy, ale nenalezli mne. Potom
přišli s myšlenkou, že když vypnou hlasitý dieselový generátor, mohlo
by se jim přece jen podařit mne v tichu noci vypátrat.
Brzy uslyšeli hlasitý zvuk nesoucí se od kukuřičného pole. Strašně jsem
chrápal!
Probudily mne okované boty policistů. Poněvadž jsem však spal a nebyl
jsem ve stodole, nemohli mi dokázat, že jsem se na shromáždění podílel
a byli nuceni mě propustit. Tyto incidenty, které se odehrály zpočátku,
byly následovány dlouhými léty zkoušek a utrpení. Pán mě začal učit kráčet
po stezce pronásledování.
※※※
DELING600
: Počátkem 80. let nikdo z nás nevlastnil Bibli. Mezi stovkami
členů koloval pouze jeden Nový zákon. O něco později jsme začali dostávat
Bible díky operaci Perla, během níž jich zahraniční křesťané přivezli na
lodi do Číny milion.601
Bible, které jsme obdrželi, byly mokré, takže jsme
je museli na slunci sušit a pečlivě oddělit jednotlivé stránky od sebe. Nám
to však nevadilo. Tento dar by pro nás cennější než zlato!
600
Každou kapitolu vyprávěnou bratrem Yunem komentuje krátce ze svého pohledu i Yunova
manželka Deling.
601
Šlo o velkolepou diverzní akci, zorganizovanou v červnu 1981 americkým protestantským
misionářem Dougem Sutphenem působícím na Filipínách. Během ní bylo bez vědomí
čínské pobřežní stráže a policie propašováno na fujianské pobřeží a podzemním
křesťanům předáno v jediné zásilce 1 000 000 výtisků (232 tun) čínskojazyčných biblí
vytištěných v USA. Reakcí na tuto mezinárodní „ostudu“ bylo mimo jiné i uspíšení
založení státem kontrolované nadace Amity Press (Ai de yinshua you xian gongsi 爱德
印刷有限公司, založeno 1987), která je dnes hlavním producentem křesťanské bible
pro potřeby čínského „trhu“.
289288
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
(17) Cheng Yen: Bez touhy, bez utrpení
P ř e l o ž i l P a v e l Š i n d e l á ř
Buddhistickou nadaci Tzu Chi602
(Ci ji jijinhui 慈济基金会, doslova „Nadace
soucitu a útěchy“) založila v 60. letech na Taiwanu mniška Cheng Yen
(Zheng Yan 证严) jako charitativní organizaci, založenou na dobrovolné
práci laických příznivců a podporovatelů. Narozdíl od populárních taiwanských
klášterních hnutí jako jsou Dharma Drum Mountain (Fagushan 法鼓
山) nebo Foguangshan 佛光山 je Tzu Chi laickou a samosprávnou organizací.
Ideologicky a duchovně však tuto komunitu zaštiťuje mnišské společenství
kolem hualienského kláštera vedeného ctihodnou Cheng Yen. Hlásí
se k odkazu tzv. buddhistického humanismu (renjian fojiao 人間佛教 / rensheng
fojiao 人生佛教) čínských buddhistických reformátorů z první poloviny
20. století Taixua 太虛 a Yin Shun 印順. Cheng Yen jejich myšlenky
o přizpůsobení buddhistického odkazu současnému světu a jeho problémům
rozvíjí o důraz na charitativní a sociální práci, vzdělání, ochranu životního
prostředí a aktivní šíření buddhistické nauky do celého světa. Pobočky Tzu
Chi můžeme nalézt nejen v Asii, od Japonska po Indii, ale i v Evropě, severní
a jižní Americe či dokonce v Africe. Její charitativní činnost je cílena na
národy bez ohledu na náboženské nebo kulturní pozadí, včetně zemí, jakými
jsou Severní Korea, Afghánistán, Kosovo, Irák nebo Rwanda.
Tzu Chi se v létě roku 2010 stala historicky první zahraniční náboženskou
organizací, které bylo s  oficiálním posvěcením umožněno otevřít si
v ČLR svou pobočku (ve městě Suzhou) a vykonávat zde charitativní činnost.
Zároveň jde o vůbec první zahraniční nevládní organizaci registrovanou při
čínském Ministerstvu pro občanské záležitosti (minzheng bu 民政部).603
Jde
o výsledek dlouhodobých aktivit Tzu Chi na pevnině, které započaly v roce
1991 pomocí postiženým v záplavových oblastech jižní a jihovýchodní Číny
a prozatím vyvrcholilo velmi oceňovanou pomocí obětem katastrofického
zemětřesení v Sichuanu v roce 2008.
Tzu Chi se vyvinulo z původně nenápadné komunity náboženskému poslání
oddaných dobrovolníků, shromážděných kolem nenápadné mnišky
bez formálního duchovního vzdělání, v organizaci s deseti miliony pravidelných
dárců a armádou dvou milionů aktivních dobrovolníků, připravených
zasahovat a pomáhat kdekoliv na světě. Objem finančních darů této
organizace tvořil v roce 2009 jen na Taiwanu 314,5 milionů USD.
Tzu Chi ve své nauce kombinuje tradiční čínský mahajánový buddhismus
obohacený o modernistický odkaz Taixua a jeho „buddhismus pro lidský
svět“ s konfuciánskou etikou a tradičními čínskými společenskými vzorci.
Odstranění hranic mezi soukromým a veřejným, snaha o budování rodinných
vztahů napříč celou společností ve spojení s buddhistickým soucitem
logicky směřuje k angažovanosti na lokální i globální úrovni.
Vybíráme zde jeden z textů zakladatelky hnutí Tzu Chi z obsáhlého souboru
nazývaného jednoduše „Master Teachings“, publikovaných na anglických
webových stránkách nadace.604
Ty se běžně zabývají jak duchovní naukou
hnutí, tak jeho společenskou a charitativní misí. Cheng Yen je v tomto
případě nejen autorkou textu, ale i překladatelkou do angličtiny. Do češtiny
přeložil Pavel Šindelář.
602
Pro název nadace a jméno její zakladatelky používáme transkripci, ve které jsou obě
jména známa po celém světě.
603
Charitativní činnost, sociální a vzdělávací práci vykonává v ČLR řada organizací a církví,
zejména však pod krytím činností jiného typu. Snad nejčastější příklad je misijní
a charitativní činnost nejrůznějších severo-amerických protestantských církví a skupin
oficiálně vykazovaných jako výuka anglického jazyka. Pokud se chce nenáboženská
nevládní organizace v ČLR zaregistrovat, může tak učinit jen pod čínským Ministerstvem
obchodu (shangwu bu商务部) jako podnikatelský subjekt. Registrace Tzu Chi
coby skutečně neziskové nevládní organizace je v tomto kontextu historický unikát.
604
http://tw.tzuchi.org/en/index.php?option=com_content&view=article&id=248%3Anocraving-no-suffering-&catid=82%3Amasterteachings&Itemid=199&lang=en
(květen
2010).
291290
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
Buďte citliví, buďte pracovití a buďte skromní
V Japonsku žil jistý policista Keisuke, který denně trávil 9 hodin dozorem
na železničním nádraží Fukoa, které odbavilo denně až 35 tisíc pasažérů.
I přes svou pracovní vytíženost, vždy zdravil procházející cestující vřelým
pozdravem, nehledě na jejich věk či pohlaví.
Než byl na nádraží přidělen, odehrálo se tam každý měsíc přibližně
80 kriminálních deliktů. Nicméně ihned po jeho jmenování na tuto pozici
se počet zločinů a přestupků dramaticky snížil. Čtyři měsíce nato již nebyl
hlášen ani jediný. Jemný úsměv a vřelý pozdrav uklidnil všechna srdce
a proměnil nádraží v mírumilovné místo. Pochopitelně, vždyť síla lásky
je obrovská.
Dlouholetá zaměstnankyně Tzu Chi nemocnice v Hualianu, Lin Zhihui,
zde péči o druhé věnovala přes půl století ze svého života. Podílela se
na vybavení nemocnice zdravotnickým zařízením během jejího budování
i na založení centra pro zásobování zdravotním materiálem. K tomu všemu
s láskou a trpělivostí pečovala o skupinu mladých a službě zde oddaných
kolegů.
Letos je jí 81 let a stále se na provozu nemocnice podílí. Musíme svých
životů dobře využít a vytrvale postupovat po správné cestě. Jedině pak můžeme
na konci prohlásit, že jsme žili smysluplný život.
Člověk musí využít svého práva žít svůj život a žít ho efektivně. Umožněte
si vytvořit vlastní krásný a dobrosrdečný životní osud a přilévejte tím
vřelosti a dobroty do společnosti.
Jen osvícení mohou žít mírumilovný život
Někteří lidé v tomto světě žijí bezcílně a uspokojují své potřeby skrze materiální
zisk. Okázalý život je podobný květině, která po určité době uchřadne.
Podobně i barevné mýdlové bubliny po krátkém okamžiku prasknou
a nadobro zmizí.
Různí lidé mají různé životní zkušenosti. Někteří nikdy v životě nezažili
útrapy, ale zůstávají nespokojení. Život nespokojených je přitom velmi
hořký. Životní osudy jiných lidí mohou být velice náročné, avšak oni jsou
schopni těžkosti překonávat a žít jednoduchý a pokojný život.
Bez touhy, bez utrpení
Přestože život je krátký, můžeme během něj učinit mnoho dobrých skutků,
pokud víme, jak moudře nakládat s časem. Žijte dobrý život, neboť na něj
máte právo a zanechte za sebou pověst dobročinnosti.
Život je pomíjivý a je mimo lidské schopnosti předpovědět jeho průběh.
Pomíjivost nelze popsat slovy, musí být zakoušena. Konat správné
věci ve správný čas je však klíčové.
Šedesátidvouletý pan Zhang Qixiong a jeho žena byli oba učitelé v důchodu
z města Tainan. Užívali si života a angažovali se aktivně v organizaci
Tzu Chi. Pan Zhang byl zdravý muž zvyklý každé ráno cvičit. Bylo to jedno
z takový rán, když ho jeho žena našla ležet bez hnutí na podlaze jejich
obývacího pokoje. Rychle ho odvezla do nemocnice, avšak manžel bohužel
ještě téhož dne zemřel na několikeré nitrolebeční krvácení.
Smířit se se životem i smrtí se běžným lidem snadněji řekne než opravdu
učiní. Jelikož šlo o buddhisty, oba manželé už dříve poznali a pochopili
zákon pomíjivosti. Již delší dobu dopředu plánovali darovat svá těla po
smrti Tzu Chi univerzitě.12. února 2009 dopravili členové Zhangovy rodiny
spolu s dobrovolníky z Tzu Chi jeho tělo do Hualianu, čímž naplnili jeho
přání stát se po smrti „tichým mentorem“ tamním studentům medicíny.605
Když byl naživu, zacílil pan Zhang svůj život správným směrem a sloužil
ostatním nejen s neskutečnou a nesobeckou láskou ale i s upřímností,
integritou, důvěryhodností a poctivostí. Na konci takového života pak daroval
své tělo pro medicínský výzkum. Vedl tudíž velice smysluplný život
a vytvořil dobrý příklad pro ostatní k napodobování a zapamatování.
Život je tak krátký a pomíjivý jako ranní rosa nebo záblesk v bouři.
Avšak člověk může učinit mnoho dobrých skutků i v tomto kraťoučkém životě.
Drobný dobrý skutek může mít úžasné následky; nenápadný zlý skutek
může přivodit světu velké pohromy.
605
Tzu Chi v roce 1986 otevřelo svojí první nemocnici postavenou díky vlastním sbírkám
a dobrovolnické práci příznivců hnutí. Dnes jich provozuje po celém Taiwanu šest. Darování
těla pro výzkumné účely je mezi příznivci hnutí velmi populárním činem a studenti
medicíny projevují dle zvyklostí a učení Tzu Chi svým „dárcům“ i během výzkumu
velkou úctu mimo jiné i zmíněným titulem „tichý mentor“.
293292
Díl 3. soudobá čínaDíl 3. soudobá čína
Mnoho lidí cítí rozhořčení během současného období ekonomické krize.
Když však přizpůsobíme naši mysl tak, aby byla spokojená a vděčná
a náš život budeme žít ve skromnosti, těžké časy brzy pominou.
Buďte probuzeni, odstraňte svou špatnou karmu
„Světlo z lampy může rozehnat temnoty, které zde byly po tisíce let.“ Temnota
v místnosti mizí v okamžiku, kdy v ní rozsvítíte světlo. Obyčejní lidé
mají dveře svých srdcí zavřeny pro Dharmu, čímž umožňují, aby bylo jejich
vlastní nitro zaplavováno neštěstím.
Světlo je vždy kolem nás. Jsou pouze zavřená okna a dveře, která brání
slunečním paprskům proniknout dovnitř. Až otevřete dveře vašeho srdce,
uvidíte cestu před vámi zcela jasně. Buddha je tím, kdo vidí tuto Cestu, hovoří
o Cestě a koná Cestu. On přišel na svět ovládaný nekonečným cyklem
znovuzrození, aby otevřel zabedněná srdce vnímavých bytostí a rozzářil je.
Učil o Cestě k osvícení. Zda dokážeme dosáhnout probuzení a skutečně absorbovat
podstatu Dharmy, záleží jen a jen na nás.
Buddha tvrdil, že v životě existuje jen osm typů utrpení. Vedle utrpení
ze zrození, stáří nemoci a smrti stojí čtyři další: být vzdálen od těch které
miluji, být blízký těm, kterými pohrdám, nedostávat to, po čem toužím,
a identifikovat se s pěti skandhami.608
Každý si v sobě nese buddhovskou
přirozenost. Obyčejní lidé jsou ztraceni, neboť jejich buddhovská přirozenost
je překrytá jejich žádostivostí.
Po čem lidé dychtí? Jsou chtiví mnoha věcí pro sebe samé, pro své partnery
a děti; touží také po lepší kariéře, po dobrém zdraví a podobně. Jak
však mohou být všechny tyto touhy naplněny?
Ani odříkávání súter a opakované recitování textů nás nemůže ochránit od
těžkostí a utrpení. Naše osudy závisí výhradně na naší karmě, a proto bychom
měli dbát našich činů a myšlenek, abychom si nevytvářeli špatnou karmu.
V  Beigangu v  okrese Yunlin prožila velice těžký život dobrovolná
ochránkyně životního prostředí, paní Yuan. Ve věku dvou let ji její rodina
odložila a v pěti letech se její adoptivní otec podruhé oženil. Macecha
ji nikdy neměla ráda a často ji trápila. I její život v manželství byl nesnadný.
Ona i její manžel museli tvrdě pracovat, aby si zajistili alespoň základní
obživu. Přes to všechno, ona sama svým dětem vždy vštěpovala, aby
byli tolerantní.
Paní Yuan je moudrá žena. Pochopila, že nelze pasivně žádat o požehnání,
nýbrž je třeba požehnání aktivně vytvářet. Přes všechna svá životní
utrpení a těžkosti je sama ochotna obdarovávat požehnáním ostatní. Samota,
která paní Yuan pohltila po smrti jejího manžela, pozvolna vyprchala
poté, co následovala svou dceru do Tzu Chi. Dnes je aktivní účastnicí
recyklačních projektů606
a současně se těší ze společnosti ostatních dobro-
volníků.
Zůstává dobré mysli i přes svou palčivou bolest v končetinách. Využívá
každé vteřiny k tomu, aby vykonávala dobré skutky a je neuvěřitelně
spořivá. Dokázala ušetřit dokonce tolik, že se v roce 2000 stala členem honorární
rady Tzu Chi (tvořena těmi, kteří věnují více než 1 milion taiwanských
dolarů ročně).607
Mnoho lidí chodí během čínského Nového roku do chrámů zapalovat
svíčky. Jde o gesto symbolizující vypůjčení si Buddhova světla a zažehnutí
vlastní vrozené buddhovské přirozenosti.
Přestože paní Yuan ve svém životě získala jen minimum formálního
vzdělání, je natolik moudrou, aby praktikovala Dharmu ve svém každodenním
životě. Zůstává spokojenou, zná své povinnosti a plně zužitkovává
svůj potenciál pro službu ostatním. Vskutku roztomilá a čestná
osoba!
606
Nadace provozuje na Taiwanu přes 4500 recyklačních stanic. Z tříděných PET lahví
se zde vyrábí plastické vlákno, z nějž se tkají textilie, které jsou dále zpracovávány
pro potřeby záchranných prací při živelných pohromách (pokrývky, stany, oblečení),
nebo pro potřeby samotné nadace (uniformy, nemocniční lůžkoviny, obvazový materiál
apod.)http://tzuchi-culture.com/taipei_new/?mod=tc_monthly_en&act=detail&id=117
607
Organizace Tzu Chi má důmyslně propracovanou strukturu a systém členství dělící se
na sympatizanty, dobrovolníky, komisaře, dárce. Nejvyšším orgánem sdružujícím dárce
je z převážně taiwanských podnikatelů a filantropů složená „honorární rada“.
608
Sanskrtský výraz skandha (doslova: „pět svazků“ nebo „pět hromad“) označují pět skupin
jevů, z nichž se podle buddhistického učení skládá individuální existence. Bytost je
tvořena pěti složkami, s nimiž se máme sklon identifikovat, tedy ty, které mylně považujeme
za své „já“ nebo za svou „věčnou duši“. Jde o 1. tělesnost (rúpa), 2. cítění (vedaná),
3. vnímání (saňdžňá), 4. mentální formace (sanskára) a 5. vědomí (vidžňána).
295294
Seznam literaturyDíl 3. soudobá čína
Seznam citované literatury:
y Allan, Sarah. The Shape of the Turtle: Myth, Art, and Cosmos in Early China. Albany:
SUNY Press, 1991.
y Bokenkamp, Stephen R. Early Daoist Scriptures. Berkeley: University of California
Press, 1997.
y Bondy, Egon. Indická filosofie. Praha: Vokno, 1997.
y Buddhaghosa. The Path of Purification (Visuddhimagga). Přel. Bhikkhu Nanamoli.
Kandy: Buddhist Publication Society, 1991.
y Chan, Alan K. L. Two Visions of the Way. A Study of the Wang Pi and Ho-shang
Kung Commentaries on the Lao-tzu. Albany: SUNY Press, 1991.
y Chan, Kim-kwong – Carlson, Eric B. Religious Freedom in China: Policy, Administration,
and Regulation. A Research Handbook. Santa Barbara – Hong Kong:
Institute for the Study of American Religion – Hong Kong Institute for Culture
Commerce and Religion, 2005.
y Chang Tsungtung: Der Kult der Shang-Dynastie im Spiegel der Oral linschriften:
Eine palaographische Studie zum Religion in archaischen China. Wiesbaden
: Harrassowitz, 1970. 
y Chavannes, Édouard. „Les Rites“. In Le mémoires historique de Se-ma Ts‘ien, III,
Paris: Adrien-Maisonneuve, 1969 (1. vydání Ernest Leroux 1898), s. 201-229.
y Cheng, Anne. Dějiny čínského myšlení. Praha: DharmaGaia, 2006.
y Conze, Edward. Vajracchedikā Prajñāpāramitā. Roma: IsMEO, 1957.
––––. Buddhist Wisdom. The Diamond Sutra and The Heart Sutra. London: Allen
& Unwin, 1958.
––––. The Short Prajñāpāramitā Texts. London: Luzac & Company LTD, 1974.
y Dreyfus, Georges. Recognizing Reality. Albany: State University of the New
York Press, 1997.
y Dumoulin, Heinrich. Zen Buddhism: A History (India and China). New York:
Macmillan
Publishing Company, 1988.
y Faure, Bernard. „The Concept of One-Practice Samádhi in Early Ch’an“. P. N.
Gregory: Traditions of Meditation in Chinese Buddhism. Honolulu: University
of Hawaii Press, 1986.
y Fišer, Ivo. Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu. Praha: DharmaGaia,
1992.
Jak se však zbavit špatné karmy? Stačí probudit své svědomí. Jakákoliv
semena jsme v minulosti zaseli, dobrá nebo špatná, všechna ponesou v budoucnu
ovoce a je nutné se s nimi v poklidu vyrovnat. Nebudeme vytvářet
další špatnou karmu v případě, že dokážeme čelit spravedlivé odplatě
s klidnou tváří. Pokud bude naše srdce otevřené a naše myšlenky čisté, nic
nás nedokáže zranit. Pokud vždy budeme vděční a vytrváme nezištně sloužit
druhým s láskou, budeme se tím neustále zbavovat naší špatné karmy.
Věčná žádostivost vede k  utrpení. Žáci Jing si,609
musíte dosáhnout
zklidněného a průzračného stavu mysli, vrátit se ke své čisté původní přirozenosti
a netoužit po ničem, když pěstujete dharmu Jing si a kráčíte po
stezce Tzu Chi.
Přeloženo (do angličtiny) ctihodnou Cheng Yen
The World Of Tzu Chi,610
červenec 2009
609
Termínem Jing si 靜思je označován jednak klášterní areál a duchovní centrum hnutí
v Hualianu (Hualian jing si tang 花蓮靜思堂) a zároveň krátké aforismy (jing si yu 靜
思語), které vytváří pro své příznivce a pravidelně zveřejňuje ctihodná matka Cheng
Yen (mimo jiné i prostřednictvím Twitteru: http://twitter.com/stillthoughts).
610
The World Of Tzu Chi je v angličtině publikovaný magazín, který pro potřeby svých
přívrženců v multikulturním a vícejazyčném prostředí Malajsie vydává tamní pobočka
Tzu Chi. Dostupný je i prostřednictvím internetu: http://en.t
297296
Seznam literaturySeznam literatury
y Marx, Josef. Buddhovy rozpravy sv. 2. Praha: DharmaGaia, 1995.
y McRae, John R.: The Northern School and the Formation of Early Ch’an Buddhism.
Honolulu: University of Hawaii Press, 1986.
y Müller, Max. Buddhist Texts from Japan. Amsterdam: Oriental Press, 1972.
y Nyanatiloka. Buddhist Dictionary. Kandy: BPS, 1980.
y Nyanatiloka Thera. Buddhistický slovník. Přel. J. Honzík. Praha: DharmaGaia,
2009.
y Pines, Yuri. „Intellectual Change in the Chunqiu Period: The Reliability of the
Speeches in the Zuozhuan as Sources of Chunqiu Intellectual History“. Early
China 22 (1997): 77-132.
y Poceski, Mario. Ordinary Mind as the Way: The Hongzhou School and the Growth
of Chan Buddhism. Oxford: Oxford UP, 2007.
y Průšek, Jaroslav a Vincenc Lesný (přel.) Konfucius. Rozpravy: hovory a komentáře.
Praha: Mladá fronta, 1995.
y Puett, Michael J. To Become a God. Cosmology, Sacrifice, and Self-Divinization
in Early China. Cambridge: Harvard University Asia Center, 2002.
y Rickett, W. Allyn. Guanzi: Politic, Economic, and Philosophical Essays from
Early China. Vol. 2. Princeton: Princeton UP, 1998.
y Robinet, Isabelle. Taoism: Growth of a Religion. Stanford: Stanford UP, 1997.
y Schafer, Edward H. Mao Shan in T’ang Times. Boulder, Colorado: Society for
the Study of Chinese Religions, 1980.
––––. Pacing the Void: T’ang Approaches to the Stars. Berkeley: University of California
Press, 1977.
y Schopen, Gregory. The Gilgit manuscript of the Vajracchedikā.” Gómez, Luis
and Jonathan Silk. Studies in Literature of the Great Vehicle. Ann Arbore, Michigan:
University of Michigan, 2002.
y Seidel, Anna. La divinisation de Lao-tseu dans le taoïsme des Han. Paris: Publications
de l’Ecole Française d’Extrême-Orient, no. 71, 1969.
y Shiji [史記, Zápisy historika]. Beijing: Zhonghua shuju, 1997.
y Shisang jing zhu shu [十三經註疏, Třináct kanonických knih s tradičními komentáři].
Beijing: Zhonghua shuju, 1983.
y Sima Qian [司馬遷]. Shiji [史記, Zápisy historika], Beijing: Zhonghua shuju,
1959.
y Slobodník, Martin. Mao a Buddha. Náboženská politika voči tibetskému buddhizmu
v Číne. Bratislava: Chronos 2007.
y Gethin, Rupert. The Foundations of Buddhism. Oxford Oxford University Press,
1988.
y Gombrich, Richard. How Buddhism Began. Delhi: Munshiram Manoharlal, 1997.
y Gómez, Luis. The Land of Bliss. Delhi: Motilal Banarsidass, 2002.
y Graham, Angus C. Disputers of the Tao: Philosophical Argument in Ancient China.
Chicago and La Salle, Il.: Open Court, 1989.
––––. „How Much of Chuang-tzu Did Chuang-tzu Write?“ Angus C. Graham. Studies
in Chinese philosophy and philosophical literature. Albany: SUNY Press,
1990.
y Guoyu [國語, Řeči států]. Shanghai: Shangwu yinshuguan, 1958.
y Hála, Martin. „Čung jung (vyváženost a obyčejnost)“. Egon Bondy. Čínská filozofie.
Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1993.
y Harvey, Peter. „Signless Samadhis in Pali Buddhism.” Journal of the International
Association of Buddhist Studies, 9.1 (1986).
y Jin wen jin yi lei jian [金文今译类检, Nápisy na bronzech podle kategorií s převedením
do dnešních znaků]. Nanning: Guangxi jiaoyu chubanshe, 2003.
y Knoblock, John. Xunzi. A Translation and Study of the Complete Works. Vol. I.
Stanford: Stanford UP, 1988.
––––. Xunzi. A Translation and Study of the Complete Works. Vol. II. Stanford:
Stanford UP, 1990.
––––. Xunzi. A Translation and Study of the Complete Works. Vol. III. Stanford:
Stanford UP, 1994.
y Knoblock, John a Jeffrey Riegel. The Annals of Lü Buwei. A Complete Translation
and Study. Stanford: Stanford UP, 2000.
y Kohn, Livia. „The Mother of Tao“. Taoist Resources 1.2 (1989), 37–109.
y Král, Oldřich (přel.) Mistr Huineng. Tribunová sútra Šestého Patriarchy. Praha:
Vyšehrad, 1999.
–––– (přel.) Mistr Zhuang. Sebrané spisy. Lásenice: Maxima, 2006.
–––– (přel.) Velké učení. Doktrína středu. Lásenice: Maxima, 2008.
y Liu Xiaogan. Classifying the Zhuangzi chapters. Ann Arbor: Center for Chinese
Studies, University of Michigan, 1994.
y Lomová, Olga – Yeh Kuo-liang. Ach běda, přeběda. Oplakávání mrtvých ve středověké
Číně. Praha: DharmaGaia, 2004.
y Malek, Roman. „Neue Religionsvorschriften und keine religionspolitische Wende.“
China Heute 25/3 (2005): 82-90.
299298
Seznam literatury
y Stein, Rolf A. „Religious Taoism and Popular Religion from the Second to the
Seventh Centuries“. Holmes Welch a Anna Seidel. Facets of Taoism: Essays in
Chinese Religion. New Haven, Conn.: Yale University Press, 1979.
y Strickmann, Michael. „The Mao Shan Revelations; Taoism and the Aristocracy“.
T’oung Pao 63.1 (1977).
y Suzuki, D. T. Zen-Doctrine of No-mind. The Significance of the Sutra of HuiNeng.
London: Rider, 1949.
y Thánissaró, Bhikkhu. Mysl odpoutaná jako oheň. Přel. J. Bartovský. Praha:
DharmaGaia, 1997.
y Tucci, Giuseppe. Minor Buddhist Texts I. Roma: Is.M.E.O, 1956.
y Vjatkin, Rudolf V. „Ritual“. In Sy-ma Cjaň, Istoričeskije zapisky IV, Moskva:
Nauka, 1986, s. 60-69.
y Vasubandhu. ’phags pa bcom ldan ’das shes rab kyi pha rol tu phyin pa rdo rje
gcod pa’i don du dyi rgya cher ’grel pa. The Tibetan Tripitaka. Sde-dge ed.,
Bstan-’gyur. Sher-phyin. fol. 178a5–203b7. Tohoku 3816.
y Vochala, Jaromír (přel. a kom.) Konfucius v zrcadle Sebraných výroků. Praha:
Academia, 2010.
y Walleser, Max. Prajñāpāramitā: Die Vollkommenheit der Erkentniss, nach indischen,
tibetischen und chinesischen quellen. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht,
1914.
y Ware, James R. (ed. a přel.) Alchemy, Medicine, and Religion in the China of
A.D. 320: The Nei P’ian of Ko Hung. Cambridge, Massachusetts, The M.I.T.
Press, 1966.
y Weinstein, Stanley. Buddhism under the T’ang. Cambridge: Cambridge UP, 1987.
y Weng Dujian, ed., Combined Indices to the Authors and Titles of Books in Two
Collections of Taoist Literature, Harvard – Yenching Institute Sinological Index
Series, no.25, Beijing: Yanjing University, 1925.
y Williams, Paul. Buddhist Thought. London: Routledge, 2000.
y Yang Bojun: Chunqiu Zuozhuan zhu [春秋左傳注, Letopisy s komentářem ].
Beijing: Zhonghua shuju, 1981.
y Yun, bratr – Hattaway, Paul. Nebeský muž. Pozoruhodný skutečný příběh čínského
křesťanského bratra Yuna. Albrechtice: Nakladatelství Křesťanský život,
2005.
y Zürcher, Erik. Buddhist Conquest of China, Leiden: E. J. Brill, 1959.