1
Od raně středověké aglomerace k institucionálnímu městu I
Raná města
Sestavil R. Procházka výlučně pro potřeby výuky přednáškového kurzu téhož
názvu na Ústavu archeologie a muzeologie filozofické fakultu MU v Brně
Brno 2009
Urbanizace
Kurs se zabývá především archeologickými projevy urbanizace s důrazem na raně
městské útvary raného středověku a právní města středověku vrcholného.
Urbanizace „mnohostranný sociálně-ekonomický proces vyznačující se stěhováním
obyvatelstva do měst, růstem měst, změnami funkčního využití území sídel,
koncentrací, intenzifikací a diferenciací městských druhů činností (funkcí) nebo
výroby v širokém smyslu slova, vznikem nových forem a prostorových struktur
osídlení a rozšířením městského způsobu života se specifickou strukturou styků,
kulturou, systémem hodnotových orientací). Jednoduše řečeno- urbanizace je
nevýraznější a nejvýznamnější proces koncentrace lidstva zahrnující vývoj k stále
složitějším organizačním formám a sociální diferenciaci v nejširším slova smyslu.
Projevy rané urbanizace v pravěku – hradiště, oppida
Předstupeň měst – často hrazená, více či méně uspořádaná sídliště; postupně
nabývají centrálních funkcí; přechodné společnosti – vedle sebe protoměstská a
vesnická sídliště
V různých obdobích pravěku neobjevují sídlištní útvary plnící centrální funkce.
Christallerova teorie centrálních funkcí (Walter Christaller, 1893-1969, německý
geograf, práce Die zentrale Orte in Süddeutschland, 1933; přehledně Čerba 2003–
2004). Teorie centrálních míst (teorie prostorové rovnováhy) se zabývá
problematikou prostorového systému osídlení, tedy velikosti a rozmístění sídel v
sídelní struktuře především na základě ekonomických charakteristik, závislých hlavně
na chování spotřebitelů a obchodníků v reálném čase. Teorie má šest základních
předpokladů:
1. homogenní rovina se stejnou mírou dopravní dostupnosti v každém bodě,
jeden typ dopravy, dopravní náklady jsou proporcionální
2
2. rovnoměrně rozmístěná populace
3. centrální místa poskytují zboží, služby a administrativní funkce jejich zázemí
4. spotřebitelé minimalizují svoji cestovní vzdálenost
5. poskytovatelé služeb se snaží pokrýt co nejširší možnou oblast trhu
6. všichni spotřebitelé mají stejný příjem a stejné požadavky na služby
Základem teorie je tvrzení, že malá sídla jsou schopna produkovat pouze omezený
okruh zboží podle vlastních dispozic, ale jejich obyvatelé žádají sortiment mnohem
rozmanitější a bohatší, k jehož obstarávání slouží zařízení v dosažitelné vzdálenosti.
Čím častěji obyvatelé dané zboží (může se jednat i o služby, což je zvláště v dnešní
době aktuální) potřebují, tím je centrum jeho poskytování lokalizováno blíže či dále.
Postupně se vytváří určité sféry vlivu ovlivněné časovou dostupností a dopravními
náklady. Vznikají tak regiony s centry obsahující alespoň minimální počet obyvatel
schopných uživit určité konkrétní ekonomické zařízení. Hovoříme o tzv.
ekonomickém prahu efektivnosti (prahové populaci, treshhold population).
Centrum by tedy mělo splňovat následující předpoklady: lokalizace přibližně v
geometrickém středu oblasti, obchodní centrum (export a import zboží i služeb). Tato
centra si postupně vyvíjejí obslužnou funkci pro svoje širší okolí (zázemí). Význam
centra se nehodnotí podle počtu obyvatelstva, ale podle tzv. centrality, tedy podle
rozsahu poskytovaných služeb nebo zboží – hierarchie centrálních míst. Maximální
vzdálenost, kterou jsou lidé ochotní cestovat za danou službou, neboli tzv. limit
prahové populace nazýváme horní hranice dosahu (rozpětí zboží a služeb).
Například dražší a méně často potřebné služby (zboží) mají vyšší hranici dosahu než
služby (zboží) levnější nebo používané častěji. Podle modifikace Augusta Lösche
nemusí každé centrální místi vyšší hierarchie nabízet všechny služby (zboží) jako
místo na nižším stupni centrality. Lösch staví svůj model postupně od sídel s nejnižší
hierarchií k sídlům s nejvyšší hierarchií. Loschův model umožňuje specializaci,
vzniká rozdíl ve struktuře produkce a nabídky. Výsledkem Löschovy modifikace
Christallerovy teorie je struktura s jedním společným dominantním centrem, z něhož
vychází prostorové výseče s různým počtem center nižších řádů.
Raná města, protoměsta.
3
Města předindustriálního, industriálního a postindustriálního období vývoje
společnosti
Města (sídla centrálního charakteru) spotřební a tržní. Význam specializace a směny
pro rozvoj měst.
Urbánní rysy pravěkých a protohistorických center
Halštatská hradiště – Glauberg, řízená koncentrace obyvatel do centrální lokality
koncem 6. stol. př.n.l. Biskupin – srubová zástava u souběžných ulic již v 7. stol. př.
n. l. Laténská oppida – 3 typy, různý vztah k zázemí, vzájemné vztahy.
Částečně plánovitá parcelace, dvorce; ty se objevují již v halštatu (vícevýznamový
význam ohrazování-rozdělování prostoru z rozličných důvodů profánních či
sakrálních), zejména pak v oppidech (Manching). Rozlišovány různé typy center : 1)
tzv. – údolní (vývoj od stř. laténu, vztah k bezprostřednímu zázemí, výrazné doklady
směny) – jim blízké útvary typu Němčice – Roseldorf, poněkud lépe chráněné
polohy; 2) tzv. výšinná oppida (jednorázově v pozdním laténu)
Starověká města
Starověká civilizace - civilizace městská
1. Města Předního východu
Preurbánní sídliště s urbánními rysy
Neolitická sídliště Předního východu 13 – 11 000 př.n.l.; nejdříve kruhové
jednoprost. Stavby, posléze vícedílné stavby;- Cayonü – obdélný objekt, tři části 5 x
12 m
Předstátní útvary z neolitického období v Přední Asii - sídliště s městskými rysy v
oblasti zástavby, nikoliv sociálně-ekonomické skladby (Jericho, Catal Hüyük,
Hacilar, Mersin). Analogie – indiánská puebla. Tendence k víceprostorovým domům.
Ve starším neolitu – víceprostorové domy známe i ze Evropy, zvl. z Balkánského
poloostrova.
4
Jericho – už v 10. tis. př.n.l. –předkeramický neolit A – 4ha, 2 tis obyv, polozemnice,
kamenná hradba; ve fázi B (9.- 7. tis. př.n.l.) – pravoúhlé příbytky z cihel, dvory.
Urbánní rysy centrálních sídlišť v kultuře haláfské (S Mezopotámie, 6000–4500
př.n.l.) a obejdské (J Mezopotámie, 6000 – 3500 př. n. l.). Tepe Gaura (obě uvedené
kultury) – seskupení staveb kolem chrámu, zástavba ve vrstvách XV a XVI – velké
domy s ústřední síní (obejdská kultura). Vývoj pokračuje hluboko do 3. tis př. n. l.
Sídliště Marki na Kypru (2800–1800) – vývoj organizace prostoru od rozptýlených
usedlostí k blokům k čtyřúhlým domům s dvory, odděleným uličkami a prostranstvími.
Proměna sociální interakce. Zpočátku silná spolupráce usedlostí kolem společného
dvorku (f. A, B), později- tendence k izolovaným velkorodinám v rámci uzavřených
usedlostí. 8 fází. Max. 400 osob
Sumer - zrod fenoménu městského státu v podobě despocie, chrám jako klíčový
urbanizační prvek, nositel centrálních funkcí. Urbanizace ve 3. tisíciletí př. n. l.
První město Habúba Kabíra pozdní urucké kultury (3500 – 3200 př.n.l.): 18 ha,
opevnění, cihlové domy s centrálním dvorem, pravidelné hlavní ulice doplněny sítí
menších, kanalizace; rozptýlené předměstské osídlení. V těsné blízkosti na pahorku
Tell Kannás soudobé mocenské, snad i chrámové centrum.
Sumerská města:
Městské státy. Chrámové okrsky (městské božstvo). Plocha až několik km2
. (Uruk
400 ha v hradbách). Hustá zástavba, počet obyvatel v řádu desetitisíců. Městské
rysy: opevnění, více či méně pravidelný půdorys, nakládání s odpadem, přísun vody
(studna na domovní parcele). Domy; stavební materiál – hlína, cihly i nabíjená
konstrukce. Zástavba kolem dvora – typický rys i následných středomořských
civilizací, od 2. tis. př. n.l. dvoupatrové domy. Soukromá držba domovních parcel.
"Svobodní" obyvatelé členěni do korporací podle povolání; v čele městské správy stál
zvláštní úředník. Nesvobodné služebnosti, řemesla – vázané na chrámová
hospodářství. Příklady: Ur, Uruk, Lagaš, Larsa.
Akadská říše a její nástupci. Základní rysy městské civilizace se rozvíjejí v
akadské, babylónské a asyrské říši. centrem nikoliv chrám, nýbrž sídlo vládce. Vznik
velkoměst. Správa měst – v rukou starostů, sbor starších, pomocní úřednící; úroveň
5
lokálních rozhodnutí, mechanismus dosazování většinou neznámý – v novoasyrském
období dosazováni králem. Nutnost udržovat závlahový systém.
Babylon- založil Chamurapi 2000 př.n.l.. 1,5 x 2,5 km obdélník; rozdělený Eufratem;
400 ha obklopeno vnitřním hradebním okruhem. Pravidelný půdorys s pravoúhlým
uličním rastrem.
Maškan –Šapir – plánovité město starobylónské říše, existence jen málo přes sto let
(pol.19.- pol. 18. stol. př.n.l.); plánovitá struktura, plocha 70 ha, pevnost, chrámové
ústředí; obyvatelé spíše majetnější vrstvy, doklady výroby na předměstích
(metalurgie); jedna vnitřní obytná čtvrť nahrazena v mladší fázi pohřebištěm (změna
organizace prostoru). Areál členěn vodními kanály.
Asyrská říše
Kalach (Nimrúd)
Město do 13. stol. př. n. l., sídelní od 9. stol. př. n. l.; 360 ha; chrámy a královské
paláce, palác guvernéra (zde archív textů) – centrální čtvrť, obklopena obytnými
čtvrtěmi, hradby.
Egypt – nemá období nezávislých městských států; chrámová města, města vázaná
na sídla vládců. Řemeslnické čtvrti s relativně pravidelným uspořádáním. Meni, 1.
král, založil Memfidu.
Théby – hlavní město Střední a Nové říše. Město mrtvých – na levém, živých na
pravém břehu Nilu
Typický jev- sakrální stavby mimo vlastní sídliště. Jen přechodný charakter, nepálená
cihla, menší výstavnost.
Urbanisticky pravidelně uspořádaná sídliště stavitelů pyramid
Města mrtvých
Hierakonpolis – město archaické doby a Staré říše; 200 x 300 m; bloky nahuštěných
domů z nepálených cihel, masívní (až 9,5m) ohradní zeď; chrám.
Další města- Elefantina, Abydos
Kuš – 2.přechodná doba – rozptýlené hliněné domy, opevnění, citadela
6
Nová říše
Tell el Amarna- hl. město faraóna Achnatona zvané Achetaton – části: král.
rezidenční komplex, rezidenční oblast, úřednické město, několik tzv. ceremoniálních
paláců, vesnice řemeslníků, pohřebiště. Obdobné i Théby
¨
Antický starověk
Řecko – země klasického městského státu (polis) s velkou variabilitou
společenského zřízení, nikdy však rázu orientální despocie. Základem – rodinná
domácnost (oikos, znamenalo též dům). Jednota města a státu. Neznalost městské
komuny, druhořadé postavení řemeslníků. Různé ústavy.
Athénská demokracie: Fýly a fratrie – rodový princip, postupně oslaben. Solón –
tímokracie: majetkové třídy – dle výnosů z pozemků, dle nich též odstupňovány
povinnosti a práva občanů. Kleisthenovy reformy (konec 6. stol. n.l.). Administrativní
dělení na okresy a menší démy. Likvidace starší organizace. Volební právo všech
občanů. Aeropag (shromáždění bývalých archontů), Rada 500 občanů, 9 archontů,
sbor 10 stratégů. Ostrakismus. Řemeslníci bez pozemků – původně neměli plná
občanská práva. Růst významu otrocké práce; dílny – ergasteria.
Metoikové – přistěhovalci, neměli občanská práva, byť osobně svobodní.
Oficiální antická ideologie – Aristotelés, Cicero, Seneca – pohrdání fyzickou prací.
Oligarchické systémy- účast na moci omezena majetkem Sparta- království, kde
vládnoucí vrstvu představovali menšinoví Sparťané ( Lakedaimonští); poloprávní
perioikové a bezprávní heilóti.
Synoikismos – vznik města sestěhováním obyvatel vesnic – zásah shora (Théby –
vznik města Megalopolis proti Spartě ve 4. st. př. n. l.); jiný způsob – iniciativa
obyvatel vesnic, které předtím vytvořily společenství – jako výraz obrany proti
vnějšímu tlaku: Tegea na Peloponésu. Opačný význam má termín dioikismos,
rozstěhování města do vesnic.
Příklady velikosti měst. států: Sparta: 8400 km2
; Athény 2650 km2
; Syrakusy – 4700
km2
;
Théby – 1000 km2
; na Krétě o ploše 8600 km2
bylo víc než 50 nezávislých měst.
Počet obyvatel ve městech: Athény za Perikla – 40 000 obyvatel; jen 3 další města
měla více než 20 000 byv.(např. Syrakusy); Sparta měla v době perských válek 8000
obyvatel.
7
Ve srovnání s předovýchodními městy – řecké město bylo jednotně zastavěným
prostorem, žádná část nebyla vyčleněna pro určitou vrstvu apod.. 3 sféry: privátní,
veřejná a kultovní.
Stavební podoba antických měst
Klasické období
Až do perských válek na počátku 5. stol. př.n.l. – dominovaly nepravidelné půdorysy,
s klikatými uličkami.
Četné veřejné budovy – v Athénách zčásti na tzv. agoře (tržiště): reprezentační
charakter (stoa – sloupová síň, divadla, školy včetně gymnázia (gymnasion) –
sportovní zařízení), knihovny, místo konání sněmu (aeropag – pahorek zasvěcený
Areovi), sídla úřadů (např. tholos neboli prytaneion – sídlo předsedů městské rady,
búletérion – palác rady, métroón – archív), veřejné studny apod.
Athény: prvotní město – 60 ha, Themistoklés nechal obepnout hradbami 250 ha.
Růst města za Perikla. Nepravidelná uliční síť dokládá postupný růst.
Pravoúhlé půdorysy měst se objevují poprvé v malé Asii v pol. 5. stol. - Milétos
(okolo r. 450 př.n.l., architekt Hippodámos). Za Perikla – pravidelná výstavba přístavu
Peiraeus.
Jedno z prvních dobře dochovaných měst pravidelného plánu – Olynthos na
poloostrově Chalkidiké. Založeno v 7. stol., zánik po dobytí Makedonci 348 př. n. l.
Dlouhodobý archeologický výzkum, do r. 1939 odkryto 5 ha (rozsah 1500 x 400 m).
Archaické město – na tzv. jižním návrší, klasická město na S kopci a jeho Z svahu.
Zde existovalo jen 84 let. Na V svahu severního kopce – vilová čtvrť. Šířka hlavních
ulic 5–10 m, vedlejší 3–5 m. Odstupy vedlejších ulic 30–35 m, to odpovídalo 1–2
domům; hlavní ulice 50 až 300 m. Veřejné stavby zaujímaly 2–3 bloky a
nenarušovaly pravidelnou strukturu. Obrys areálu města však byl nepravidelný a
respektoval přírodní podmínky. Hradby asi na kamenných blocích z nepálených cihel.
Veřejné budovy a areály: Agora, buleterion (zastupitelstvo), arsenál.
8
Milét – nejvýznamnější město maloasijského Řecka, asi 25 000 obyvatel, založil přes
80 kolonií; měl divadlo pro 35 000 osob, největší v řeckém světě, totéž platí pro tamní
agoru (196 x164 m) ovšem až z doby římské.
Priene – zal. 350 př.n.l. jednotlivé bloky 35 x 45 m; 4000 obyvatel; přechod
k helénistickému městu.
Paestum ; domovní bloky 35 x 130 m
Helénistické období
V helénistickém období šachovnicovitá města zcela převládla.
Alexandrie – 900 ha; asi 0,5 mil. obyv.; Antiochia – 200-300 tis. obyv. Hlavní ulice
často lemovány sloupy, šířka 30 m a až 4–5 km dlouhé.
Pergamon – počátky 7. st. př. Kr. opakované rozšíření ve 2. stol. př. n. l., pak v 1.
stol. n.l.- nové město – Traianeum. Vysoký podíl veřejných budov.
Řecký dům – v zásadě podle téhož principu, v rámci města se jednotlivé objekty
lišily jen velikostí. Rozlišují se dva typy řeckého domu: 1) pastas: čtvercový půdorys,
vstup z jihu v jedné podélné stěně, do aulé (dvůr), na S předsazeno otevřené loubí,
rovnoběžné s vnější komunikací; v přízemí kuchyň, sklad, mužská místnost- andron,
dílna či obchod, v patře místnosti pro ženy-gynaikonitis; 2) prostas, odvozen od domu
dony bronzové – tzv. megaron. Ústřední obytná část sestávala s obdélného
halovitého prostoru, který se otevíral do sloupové haly. Do domu se vstupovalo na
užší straně malou halou, která mu dala jméno. Naproti se nacházely místnosti
služebnictva, sklady a kuchyně. Vzadu přiléhala hlavní místnost – oikos, další –
andron a exedra. V patře opět ženská část. Vybavení – stoly, lehátka, truhly,
ohřívadla.
Etruská města
Rozkvět v 7. – 4. stol. př.n.l., 264 př.n.l. dobytí města Volsinií Římany – konec zbytků
etruské samostatnosti.
Území Etrusků bylo silně urbanizované, města několika velikostních kategorií,
opevněná.
Zpočátku živelný rozvoj, později i plánovitá založení na pravoúhlém rastru
(Marzabotto – 5. stol. př. n. l.). Uprostřed často tržiště, veřejné budovy, chrámy.
9
Chybí sochařská výzdoba (nevhodný kámen – tuf). Hlavní cesty byly dlážděny
kamenem. Domy – často jen podezdívky, ostatní zdivo z netrvanlivých materiálů,
např. sušených cihel či omazaného rákosu. Víceprostorové domy- Doganella (6. stol.
př. n. l., 3 místnosti). Domy vyšších vrstev – vybaveny atrii (vnitřní dvorek) a
peristylem (sloupová galerie kolem dalšího dvora). Výrobně orientované části
(Doganella) Kanalizace, cisterny na vodu.
Féničané
Kartágo – založeno 814 př.n.l. osadníky z Tyru; jako ostatní fénická města převzalo
řadu rysů helénistického města; na vrcholu moci bylo druhé největší ve Středomoří
po Alexandrii divadlo, sídlo rady, citadela. Oligarchické zřízení, rada.
Římská města - ovlivněna Etrusky a řeky. Půdorys určovaly dvě ulice protínající se v
pravém úhlu – severojižní (cardo, via principalis) a západovýchodní (decumanus). V
průsečíku bylo náměstí forum. Většinou při něm stály úřední budovy – úřadovny
městské správy (edilové, duumvirové), volební objekty, basiliky, speciální tržní
objekty často odlišené podle druhu zboží, chrámy, knihovny apod., jen zřídka obytné
budovy. Zábavní objekty – divadla a amfiteátry
Lázně, veřejné toalety napojené na kanalizaci.
Rozvinutý veřejný sektor, rozdíl proti středověkým městům.
Řím
Jádro – vrch Palatin; po invazi Galů r. 387 př.n.l. měl Řím 426 ha. Na počátku
letopočtu měl Řím 500 000 obyvatel, dělil se na 14 okrsků; v době max. rozsahu za
císařství zaujímal 2000 ha; v závěru republiky a prvních staletí císařství byl
neopevněný; hradba vybudovaná až za císaře Aureliána obepínala 1486 ha, počet
obyvatel dosáhl ve 3. stol. 700 tis. až 1 mil. obyvatel. Na konci 3. stol. měl 1790
domů (domus) a 44 300 nájemních domů (insula). Domus- jedno-až dvou patrový
dům, pro 1 rodinu; rozsah do 1000 m2
. Insulae – na ploše 300-400 m2
zřízené
nájemní domy, vícepatrové, s více byty. Kanalizace – sloužila jen pro veřejné budovy
a velké domy typu domus. Veřejné budovy.
Římský dům (domus) – syntéza etruského a řeckého domu; přízemní, možnost
patra.
10
Základní části: atrium- původně dvorek obklopený zástavbou, brzy byl zastřešen a
stal se centrální místností domu; posléze rozvoj dalších specializovaných prostor
kolem (ložnice apod.). Otvor ve střeše atria – compluvium, oda stékala do bazénku –
impluvium, odtud do podzemních cisteren.
K atriu přistavěna veranda. Tablinum, směřující do zahrady. Ve 2.–1. st. př.n.l.
připojen k domu další dvorní prostor se sloupovím – peristyl, převzatý od Řeků;
umístěn do hloubi parcely; tablinum nyní mezi atriem a peristylem jako pracovna
pána domu; vedle triclinium- jídelna; kuchyně v zadním části domu, později i v patře,
dokonce ve sklepě ; cubicula – ložnice ;lararium – výklenek pro domácí bůžky;
gynaeceum – ženská část; vestibul – vstupní část; z ulice někdy krámy (taberna).
Větší domy bývaly vybaveny zahradou. V Galii – podsklepení (Alésia). Větší domy
bývaly vybaveny zahradou.
Nájemní dům: až 21 m vysoký, 5–7 pater; spodní podlaží – obchody, nebo poněkud
lepší byty, také zvané domus; v patrech byty zv. cenacula. Vybavení bytů – skromné,
nebyl zde záchody ani vytápění, okna zakrývaly závěsy nebo dřevěné okenice,
vysoké nájemné. Nájemné domy stavěli soukromí investoři. Řím císařský – 1790
atriových domů a 44 602 činžovních.
Pompeje
Asi nejznámější antické město z hlediska dochovaných pozůstatků, již na počátku 17.
století zachytil trosky města při výkopech pro vodovod architekt Domenico Fontana;
ve 40. letech 18. stol. výkopy d´Elboeufa za účelem získání antických památek pro
výzdobu vlastního paláce; i další odkryvy měly ráz bezuzdného plenění, byť již
nálezy zčásti končily v Neapolském muzeu; od r. 1764 výzkumy Francesca La Vegy počátek
odborné dokumentace (nálezový deník); až od r. 1807 lze hovořit o
systematickém výzkumu (Michele Arditi), další kvalitativní pokrok – od r. 1863
(Giuseppe Fiorelli) – začala se věnovat pozornost samotnému městu, nejen nálezům,
výzkumy celých bloků, ulic apod.; mj. Přistoupilo se také k vyplňování dutin po tělech
sádrou; zpřístupnění pro turisty; od r. 1909 systematická konzervace ruin (Vittorio
Spinazzola); do r. 1914 odkryta přes polovinu města; odkryvy pokračovaly i během 2.
sv. války. V současnosti Pompeje mají vlastní správní organizaci (La soprintendenza)
pod ministerstvem kultury a výzkumy provádějí univerzitní týmy
(http://www.pompeiisites.org).
11
Město postaveno na lávovém hřbetu, 40 m n.m., při ústí řeky Sarno. 1. fáze –
vesnice Osků kolem pozdějšího fora (okrsky – Regio- VII,VIII; pozdní 7.–6. st. př.n.l.
V 6. stol dobyty Řeky. Následovalo dobytí Etrusky (524-474.), znovu Řeky (blízký stát
Kúmy, Cumae), kteří přidali Regio VI; asi 424 př. n. l. stol. dobyto město Samnity, r.
310 př. n. l. Římany. Po tzv. spojenecké válce v 1. stol. př.n.l. ztratily Pompeje
autonomii a staly se kolonií (Colonia Cornelia Veneria Pompeianorum). Řekové
založili tzv. trojúhelníkové fórum v JZ části. Už za Samnitů dosáho město
maximálního rozsahu 66 ha, postaveno opevnění, vytýčen půdorys. V době římské
mělo 20 000 obyvatel. Zánik zemětřesením r. 79 n. l. spolu se Stabiemi,
Herkulaneem a některými dalšími menšími sídly. Odkryto 1150 mrtvých, z toho jen
394 ve spodním lávovém horizontu, zavaleni řítícími se domy apod.; ve svrchním
pyroklastickém horizontu (proud popela, plynů, zlomků hornin) jich bylo 650; 153
pozůstatků bylo nalezeno vně hradeb. Lze odhadnout, že v celém městě se nachází
celkem 1600 mrtvých. Většina obyvatel uprchla po první erupci. V Herkulaneu –
nalezeno asi 300 nebožtíků, většinou kolem pobřeží; většina stačila uprchnout.
Hradby Pompejí- postaveny Samnity, první fáze ze dvou zdí s meziprostorem
vyplněným hlínou (skořepinová konstrukce), později přestavěny – v čele nová zeď,
za ní zemní val bez vnitřní stěny s asi pětimetrovou plošinou. Úpravy v době 2.
punské války. Asi až před tzv. spojeneckou válkou (88–90 př.n.l.) došlo k dalším
úpravám, mj. výstavbě věží; opět skořepinová hradba vyplněná hlínou, za ní ještě
zemní násep; 7 bran.
Ulice: dlažba, v době římské vyvýšené chodníky a zvýšené kamenné přechody pro
chodce; šířka zhruba 3–9 m.
Zásobování vodou: cisterny v domech; studna o hl. 38,25 m; několik dalších
veřejných i soukromých; vodovod Aqua Augusta o délce 96 km počínal blízko
dnešního města St. Lucia di Serino (376m n. m.), postaven až v 1. st. př.n.l.
Zásoboval odbočkami Nepol, Puteoli, Kúmy Baiae, V Pompejích byl rozváděn
olověnými trubkami do z vodárenských věží zvaných castellum (13); do města
vstupoval Vesuvskou branou. Olověné vodovodní roury, hranolové kašny většinou na
křižovatkách. Castellum Aquae- měl nádrž 5,4 v průměru a hloubce 4,3 m; odtud
rozvod do 3 hlavních větví městského vodovodu; olověné trubky rozváděly vodu do
sekundárních vodárenských věži, odtud do některých soukromých domů a kašen.
Školy – soukromé; 3 městské.
12
Ekonomika: existence tržního okruhu – dovoz potravin; pekařství – 40 pekáren
(pistrinum), zahrnovaly i mlýn a prodejnu (poslední ne vždy); cihlové klenuté
pekařské pece; soukenické dílny, prádelny, barvírny; koželužny-officina coriariorum
(identifikovány dvě, jedna u budovy Eumachie, druhá vně u Stabijské brány)
hrnčířská dílna se seznamem dní, kdy v okolních městech a dokonce v Římě
probíhají trhy.
Thermopolium- něco jako café bar; servírovalo se zde teplé i studené jídlo
uchovávané v terakotových nádobách zapuštěných v pultech postavených ve tvaru
L; tzv. caupona- hospoda, kde se servírovalo teplé jídlo a sedělo u stolů.
Veřejné stavby
2 divadla. Amfiteátr s velkou palestrou (k fyzickým cvičením); další palestra, tzv.
samnitská, u trojúhelníkového fóra.
Fórum: chrámy, 2 tržiště, bazilika, volební místnost (curia), objekty úředníků
(duumvirů a aedilů). Eumachiina budova – založena kněžkou Eumachií k obchodu s
vlnou, suknem apod., macellum- tržnice na potraviny; Na fóru též basilika- soudní
budova; probíhal zde také obchodní jednání a dokonce i prodej.
Tři městské lázně v hradbách, jedny vně u Marininy brány, jedny na fóru a řada
soukromých. Součásti: palestra, vnější bazén, frigidarium, tepidarium, kaldarium.
Trojúhelníkové forum
Postaveno Samnity u dórského chrámu (Hérakles, Pallas Athéna) z 6. stol. př. n. l.;
kolonáda,
Chrámy: na fóru Apollónův a Jupiterův, též Vespasiánův a Lárů (Lares publici); další:
Asklépiův, Fortiuny Augusty, Isis, Venuše.
Krámy na ulicích i v domech; velcí obchodníci.
Lupanary- nevěstince, 9 takových objektů, největší o 10 místnostech; velmi levné:
cena 2 assy (=bochník chleba)
Struktura zástavby: členila se na větší okrsky- regio, ty zase na domovní bloky,
sestávající z více parcel
Domy – vesměs jednopatrové, vedle většinou menších objektů též velké vily i se
zahradou (např. Faunův dům, Menandrův dům). Vně při cestě do Herkulanea,
obklopené hrobkami předních obyvatel za branou
13
Stavební technika: Samnité stavěli z bloků tufu, v první římské fázi (80–14 př.n.l.nepravidelné
zlomky kamenů a malých čtvercových bloků tvořících diagonální
strukturu; ve druhé fází do r. 79 př.n.l. se začaly používat cihly
Pohřebiště: hrobky za hradbami podél cest vycházejících z bran (Nolská,
Herkulanská, Vesuvská, Nocerská)
Fortifikace měst římské říše – v raném období, pak opět až v době zejména pozdního
císařství, podle míry ohrožení. Masívní hradby s flankujícími věžemi. Brány se dvěma
věžemi:Porta Nigra v Trevíru.
Zřízení měst římské říše
Hlavni znaky:
1) římská říše neznala všeobecné, jednotné městské právo
2) různorodá komunální zřízení
Municipia a kolonie římských občanů měla samosprávu v čele s konsuly (duoviri),
ordo (senatus) a populus (comitia) kopií římského republikánského zřízení. Kolonie
– sídliště vojenských veteránů, municipia – města obývaná římskými občany
(municipium civium romanorum) nebo neřímská města s částečným podílem
římských občanů (municipium peregrini); do této kategorie se mohla povznést i
loyální města původně obývaná neobčany. Za císařství se kolonie staly nejvyšším
stupněm v ohledu právního postavení. Podpora zakládání měst v provinciích; tyto
obce se přizpůsobily místním poměrům. Municipia požívala vysoké autonomie, byla
osvobozena od daní a zásahů místodržitelů. Neřímská města - právně odstupňována
– nejlepší postavení měla tzv. civitas foederata, pak civitas libera s autonomním
zřízením). Většinou však šlo o tzv. civitates stipendiariae nebo tributariae a byla plně
podřízena římské správě, jejich půda patřila státu; nicméně i zde existovaly různé
formy samosprávy.
Rozvoj měst při hranicích říše. Jádrem byly většinou vojenské tábory (castrum,
castellum), u nich vznikaly tzv. canabae- civilní sídliště, v řadě případů jádro
pozdějšího města. Kromě tábora a canabae se ve větších centrech (např.
Carnuntum) vyskytovala ještě tzv. „civilní města“v určité vzdálenosti od předchozích
útvarů. Obvykle podél obchodních cest se vyskytovaly tzv. viky (vicus), neměly
zemědělský ráz. Termín urbs – vztahoval se jen na Řím. Termín civitas - zpočátku
14
označovalo městské společenství, od 2. stol. a zejména v pozdním císařství – velká
města.
Obyvatelstvo se dělilo na cives a incolae, přičemž volební právo měli jen cives.
Obyvatelstvo se dělilo na většinou 10 kurií, ty volily městské představitele, tzv.
duomviri, kteří se dělili na duumviri jure dicundo, kteří odpovídali konsulům (řídili
senát lidové shromáždění, právo a další klíčové záležitosti města) a duumviri aediles
(řídili policejní, stavební a tržní záležitosti).
Základní struktura měst císařské doby:
Vládnoucí vrstva – d ekurioni, většinou pozemkoví vlastníci. Za nimi
následovali podnikatelé, pak teprve drobní vlastníci, řemeslníci apod.
Z dekurionů se rekrutoval městský senát (curia) a rada (decemprimi)
Tzv. kolegia – sdružení obyvatel měst buď náboženského poslání, nebo profesního;
ve druhém případě jde o jakousi obdobu středověkých cechů. Pojem kuriálové
posléze zahrnuje veškeré politicky způsobilé obyvatelstvo měst.
Významná římská města.
Velikost měst – obvykle mezi 15 a 200 ha. Hustota obyvatelstva kolísala mezi 250 a
500 ha.
Nová měst zakládána Na šachovnicovitém rastru, bloky o straně150 až 300 m.
Itálie: Roma, Capua (180ha), Mediolanum (Milán, 133 ha), Bologna (33 ha)
Tarentum; Galie: Colonia Agrippina (100ha), Augusta Treverorum (285 ha), Nimes
(220ha), Mogontiacum; Pannonie: Aquincum, Arabona; Noricum: Vindobona,
Carnuntum; Dalmácie: Salona; Thracia: Hadrianopolis; Moesia: Naissus; Ilýrie:
Aquilea, Sirmium; Hispánie: Carthago Nova, tis.obyv.), Corduba, Hisopalis, Gades,
Tarraco; Britannia: Londinium; Egypt- Alexandrie; severní Afrika: Leptis Magna(
400ha), Alexandrie (500tis.- 1 mil. obyv., 900 ha), Cirta, Carthago (305 ha, 200-300
tis. obyv.), Cyrene, Utica; Timgad. Malá Asie: Konstantiniopolis (kolem r. 400 n.l. -
1400 ha, 500 tis. obyv.), Milétos, Efesos, Pergamon, Smyrna.
Carnuntum (Dolní Rakousko, u města Petronell východně Vídně)
Zásadním krokem k výstavbě římské obranné hranice, tzv. limitu, bylo
vybudování vojenského tábora 15. legie císařem Claudiem; souběžně si tato
15
jednotka zřídila na území Vídně opěrný bod. Po celé období římské říše bylo
Carnuntum významnějším centrem než Vindobona, což souvisí mj. s pozicí Carnunta
na jantarové stezce. Nejdříve založen vojenský tábor (50. n. l.). Civilní město se
rozvíjelo již od 2. pol. 1. stol., za Trajána (98–117) hlavní město Pannonie superior.
Za Hadriána (117–138) městské právo. Až 50 000 obyvatel. Amfiteátr, basilika apod.
–1. fáze osídlení – dřevěné domy, rámová konstrukce. I v mladších fázích (2. stol.)
se objevují dřevohliněné domy na kamenné podezdívce. Vrchol rozkvětu – 3. a
počátek 4. stol., zděné domy. Zánik na konci 4. stol. Archeol. výzkumy od 1885,
pokračují dodnes; dnes archeologický park přístupný veřejnosti.
Příklad zástavby:
Dům 1
Komplex o ploše 1200 m2. Rekonstrukce 4. stol.: 3 jednotky: uprostřed stavba o
ploše 255 m2
. Centrální chodba, z ní vstupy do místností. Malované stěny, mozaika
na podlaze. V místnosti G – podpodlahové vytápění. Na S a J předsazeny verandy.
Do severní byl zabudován “mokrý prostor“. Jižně ústřední stavby se rozkládá
velkoryse založená zahrada, obklopená a kamennou zdí. Vnější zdi a příčky
z vápence spojovaného maltou. Některé příčky měly jen podezdívku – výše nepálené
cihly nebo hrázdění. Na S před verandou další dvůr, ohraničený zdí na V proti domu
II. Na S navazuje na další komplex. Tímto dvorem běží z „mokré místnosti“ (nádrž na
vodu?) podzemní odvodňovací kanál směřující do sběrače pod jižní ulicí. Tak
vypadal dům na přelomu 3./4. stol.
1. fáze: 2. pol. 1. stol.; dřevěné stavby, na J cesta 1
2. fáze – hadriánská, 125 n. l. Nové vytýčení parcelní hranice. Domy
z nepálených cihel s paralelními dvory. Ulice II.
Kamenná stavba stála již půldruhého století (3. fáze; ulička na Z, J. zahradní zeď,
dvorní zdi na S, Z a V; ulice III), od pol. 2. stol. a prošla dvěma přestavbami.
3. fáze: kolem 200 byla zvýšena podlaha a na S vybudována veranda. Na
Z vybudována menší stavba s podpodlahovým vytápěním. V zeď byla zakřivená a
přistavěná k vnější zdi centrální stavby. K ní na Z přiléhala obdélná místnost
s podpodlahovým topením, vybudován i odvod. Kanál k J cestě. Původní obvodová
zeď severní části byla snesena, dvůr zvýšen a postavena nová zeď na zvýšené
16
úrovni. Bylo to nutné, neb ulice obdržela novou dlažbu. Byly strženy i zdi dvora a
materiál použit.
4. fáze. Asi kolem 300 vyhořela přístavba na Z. Nová výstavba Z zdi, planýrka
vytápěné místnosti; rozšíření chodby na SZ, mosaika, podlaha a malba v místnosti A.
Připojení jižní verandy, snad vybudována jižní zahradní zeď. Z skupina místností
zasypána po požáru; zřízena kovárna. S dvůr – nová úroveň dvora, nová obvodová
zeď, vybudováno jižní vymezení. Ulice IV.
VI. fáze, 2. pol. 4. stol. Ústřední stavba- vybudování hypokausta a mozaikové
podlahy v místnosti G. Vestavba potrubního topení ve V části severní verandy.
S okrsek. Nová dvorní úroveň, nová obv. zeď, tenké příčky. Ulice 5
Rozkvět římské Vindobony (Vídeň) začíná ve 2. pol. 1. stol. n. l. Vojenský
tábor (castrum) v centru města doprovází i civilní městské osídlení jihovýchodně.
Nedostatek písemných zpráv ovšem musí nahrazovat výpověď arcgheologických
pramenů. Výrazný vrchol, charakterizovaný kvalitními náhrobky, představuje vláda
Septimia Severa na přelomu 2.a 3. stol. Od poloviny 3. stol. lze však pozorovat
výraznou změnu. Dosavadní předměty hmotné kultury i plastiky jsou rozbíjeny a
nahrazovány novou kvalitou. Snadné vysvětlení, že tyto změny mohou souviset s
křesťanstvím, nelze prokázat. Zdá se, že zásah křesťanství v pohraničních oblastech
římské říše na středním Dunaji byl mnohem slabší, než se předpokládalo. Římské
osídlení fungovalo až do poloviny 5. stol.
Aquincum
V těsné blízkosti Budapešti. Nejdříve vicus, za Hadriána – municipium, Septimius
Severus povýšil civilní město na kolonii. Za Hadriána – hlavní město provincie
Pannonia Inferior, sídlo místodržitele. Prozkoumána hlavně V část města. V první fázi
– za císaře Trajána – dřevohliněná zástavba. Municipální perioda- pravidelný
půdorys; již za Hadriána – existence „insulae“- bloků 70 x 105 m. Počátek opevnění,
které bylo přebudováno v následné etapě kolonie (po 194 n. l.). Nyní menší – užší
insulae 35 x 105 m. Základní půdorysná osa – ulice cardo a decumanus; dílčí změny
– např. zúžení západního úseku S –J cesty.
Centrum: forum, basilika – více přestaveb, sloužila hlavně k soudním jednáním;
chrámy kapitolské trojice, curia k zasedání zastupitelstva, lázně, tržnice. Počátky už
za Trajána.
17
Chrámy – poměrně málo doložitelné; výrazněji až od nástupu Mithrova kultu
v poslední třetině 2. stol. – 4 svatyně, rovnoměrně v jednotlivých okrscích města.
Basilika. Veřejné budovy, využívané kollegiemi: macellum, sídlo kolegia hasičů;
starší fáze objektu – z cihel, mladší – kamenná. Funkce zjištěna na základě nápisu
na zlomku vodních varhan. Četné velké budovy neznámé funkce; např. objekt
rozdělený na menší prostory s doklady řemeslné výroby.
Zatím odkryto 400 obytných domů. Půdorysy typické pro 2./3.- 3. stol. Vedle velkých
objektů s peristylem, nástěnnými malbami, mosaikami, dokonce s tekoucí vodou –
též jednoduché domky s bočním vstupem. Kanalizace – každá insula měla odtok do
hlavní sítě – počátek ve fázi municipium, dokončení v době kolonie. Akvadukt.
Římská města v Rakousku (provincie Noricum, částečně Pannonie) – na pravém
břehu Dunaje (zde limem, opevněná hranice). Dolní Rakousy: Comagenis (Tulln),
Favianis (Mautern), bezejmenný kastel se sídlištěm též na místě Klosterneuburgu;
Aelium Cetium ( St. Pölten); Horní Rakousko: Ovilava (Wels) Lauriacum (Lorch n.
Enží); Štýrsko –Flavia Solva ( u Leibnitz), Vorarlberg – Brigantium ( Bregenz),
Tyrolsko – Aguntum ( u Lienzu), Korutany – Teurnia (u Spittalu), Virunum ( u
Klagenfurtu), Salzburg – Iuvavum ( u Salzburku).
Proměny pozdní antiky
V pozdní antice – snaha sjednotit veškerá města, i když nedošlo k sjednocení
jejich zřízení. Asimilace pokročila více na západě, než na východě římské říše.
Zhruba do období Diokleciánovy vlády dosáhli městští radní (dekurioni) doživotního
statutu a další byli kooptováni, tedy nikoliv voleni jako dříve. Nicméně ani "lex
Antoniniana" z r. 212, který dal všem svobodným obyvatelům římské říše římské
občanství, nepřinesl jednotné městské právo. Nicméně došlo k správnímu srovnání
všech typů měst a také jejich zdanění – poprvé již r. 168. V pozdně římské době se
obecným termínem pro město stal pojem civitas. Tento pojem představoval také
nejnižší správní jednotku v rámci provincie (kromě toho ještě byly císařské domény –
saltus, dále tzv. regiones, územní okrsky bez měst a vici, rolnické i neagrární vsi
(poslední měly voleného magistra a právo trhu), jakož i teritoria posádkových měst.
Vicus mohl také znamenat městskou čtvrť, sídliště v blízkosti pevnosti, či centrální
část peregrinského města. V pozdní antice – vazba na bydliště, která se neztratila ani
18
přestěhováním; římské právo se získalo dědictvím po jiném občanovi, nikoliv
narozením v určitém místě. V pozdním císařství – správci provincií pozbyli funkci
vojenského velitele, snaha zmenšit provincie, nárůst byrokracie. Lidové shromáždění
se do jisté míry udržuje jen na východě říše.
Rostoucí daňová zátěž ruinovala zejména střední vrstvu, z níž se zčásti
rekrutovali radní. Kuriálové se stali doživotní nucenou kastou, spoutanou pevnými
povinnostmi k římskému státu, ručili také za daňové nedoplatky. Byli obvykle
pozemkovými vlastníky, neboť vlastnictví půdy s považovalo za nejjistější kapitálový
vklad. Ostatní lid – tzv.plebejci.
Snaha Říma oslabit demokratické principy městských komun, posílit majetné vrstvy.
V pozdní antice – radní se stali nucenými, neplacenými vykonavateli vůle státu, jehož
fiskální tlak neustálé vzrůstal. V radě se děli doživotně nejbohatší občané.
Měšťanstvo bylo rozčleněno na více skupin, zatížených specifickými povinnosti a
vázaných na bydliště a zejména na povolání. Postupný únik nejbohatších z
dekurionů do senátorského stavu, takže nositeli tíživých povinností zůstali střední a
malí vlastníci, kteří se často vzdávali své svobody a práv a přecházeli jako kolóni do
rámce držav velkých vlastníků půdy. Přesun velkých vlastníků na venkov (původně
bydleli ve městě) vedl k stále většímu oddělení města a venkova.
Za Konstantina byla obecní půda podřízena správě císařských domén a dána
pachtýřům. Snaha císařů odlehčit městům subvencemi na opevnění – předání části
výnosu daní. R. 443 – byla dosud volná domaniální půda vrácena městům.
V pozdní antice – obecní samospráva byla degradována ve správní okrsky.
Komplexní kontrola císařských úředníků nad dispozicí obecními penězi. Odúmrť –
majetek připadl ne městu, ale státu. Instituce císařských kurátorů - již od dob
Trajánových dohlíželi na hospodaření měst, zpočátku šlo o dočasné a omezené
pověření, od konce 3 stol. měly tyto dohlížitele všechny obce. Za Konstantina –
kurátora volili kuriálové, stal se hlavním představitelem města před duoviri. Ve 4. stol.
pronikl do městského zřízení další úředník - defensor civitatis, ještě významnější než
kurátor; nebyl volen z kuriálů, ale ještě vyšších vrstev (od r. 362 n l.). Města měla
ovšem právo ho navrhnout a jmenoval ho prefekt pretoriánů.
Nový jev – křesťanští biskupové, jejich diecéze s podřízenými farnostmi se stala
totožnou s civitas a působila proti rozpadu vazeb město – venkov. Biskupům bylo
posléze předáno i civilní soudnictví. V konečné fázi biskup zcela odstranil defensora
civitatis. Tím byla proměna římských měst dokončena.
19
Úpadek a transformace římských měst
Na Rýně – již počátkem, případně v 1. pol. 5.stol. obsadili většinu někdejších
římských měst Frankové (horní Rýn) a Alamani (střední, dolní Rýn). Na Dunaji –
začal úpadek již koncem 4. stol.; již kolem 400 postrádala města Carnuntum a
Vindobona vojenské posádky a byla pleněna Germány, podle nejnovějších výzkumů
dožívala Vindobona až do pol. 5. stol. Některá města byla poničena až v 6. stol. –
např. Teurnia v Noriku. Problém příliš rozsáhlého obvodu hradeb u největších
pozdně antických měst; redukované obyvatelstvo nachází útočiště v menších
citadelách, castrum (Autun – někdy po 356 se zdí vydělil malý opevněný útvar v
jižním cípu velké, staršími hradbami opevněné lokality).
Hradby římských měst stály hluboko do vrcholného středověku, v raném střed. často
rozebírány na stavby. Remeš, Langres, Beauvais – svolení krále biskupům na poč. 9.
stol. použít staré hradby.
Ve 4. stol. – křesťanství se stalo státním náboženstvím. Tehdy vznikla
biskupství v Trevíru, Kolíně, Mohuči, Štrasburku, Wormsu a snad ve Špýru. Nikde ale
není kontinuita dosvědčených jmen mimo Trevíru; mezera v pol. 5. – až do poloviny
nebo konce 6. stol. nepochybné přerušení kontinuity, a znovuobnovení – obnovitelé
jako Arbogast ve Štrasburku nebo Sidonius v Mohuči. Ještě nejistější situace dále na
východ – Řezno, Augsburg – zde až od obnovy Bonifácem na konci 8. stol. Nicméně
všude lze dosvědčit kontinuitu křesťanských obcí. Obnovu dosvědčují též nejstarší
kostely v biskupských centrech z 6. stol. Biskupové jako páni měst v době
merovejské; v karolinském období se stávají pilířem státní moci, tzv. Reichsbischöfe.
Ve východofranské říši – biskupové jako jediní stavitelé městských hradeb.
Regensburg (Castra Regina, Ratisbona) – dožívání místního obyvatelstva a
příchozích Gerrmánů v areálu tábora (25 ha) ještě v 5. stol. Nad římskou zástavbou –
vrstva tmavé hlíny, avšak kulturního rázu. Doklady bajuwarského osídlení od. 6. stol.
stol., nevýrazné; patrně volnější ale kontinuitní osídlení v SZ části tábora a do poč. 8.
stol. i v JV části. Od konce 7. stol. písemně dosvědčeno sídlo baiuwarského vévody,
využívající opevnění římského kastelu (765 zpráva o nedobytné pevnosti);739
biskupství, od konce 8. stol. karolínská falc; palisádové opevnění v zásypu příkopu
římského kastelu; nedostatek archeol. dokladů. Doloženo využití domů centurionů
merovejským sídlištěm, objekty doplněny dřevěnými konstrukcemi.
20
Kolín n. Rýnem (Colonia Claudia Ara Agrippinensium) – v pol. 1. stol. 97 ha, ve
4. stol. 120 ha. Hradby kolem 50 n.l., část až z 2. st. n.l.
Poč. 4. stol. doložen biskup Maternus, od konce 4.- do konce 5. stol. hiát, v době
merovejské od 6. stol.jsou biskupové opět doloženi. V pol. 5. stol. sídlo franského
království, na poč. 8. stol. sídlo Pippina II. Písemné doklady o reprezentačních
budovách merovejské doby; otázka využití antických staveb archeologicky těžko
prokazatelná.
Archeol. výzkum nám. Heumarkt (6000 m2
): přístav, ve střední době císařské
zasypaný. V pol. 5. stol. se usazují Frankové v opuštěném areálu; doloženy
nadzemní kůlové stavby a zemnice z 5.– 6. stol. Osídlení 5.– 8. stol. představovalo
ostrůvky rozptýlené v areálu antického města i mimo ně.
Doklady výroby skla, hřebenů. Na přelomu 7./8. stol. – zástavba zaniká. Dvorcovou
zástavbu nahrazují "městské domy" na podezdívkách nasucho, nebo rámové
konstrukce přímo na zemi. Po obou stranách rozšířené pozdně římské cesty
vyměřeny parcely).Využití římských stavebních článků jako stavebního kamene.
Domy (odkryto 30 z více fází – trvání 250 let) dosahovaly až 12,5 x 9 m, byly
víceprostorové. Uvnitř ohniště s výmazem, zpevněná římskou krytinou. Kolem těchto
domů městské elity – odpadní jámy, latriny, četný sídlištní odpad se zl. skla,
kovovými předměty, hřebeny; sklářská pec z 9./10. stol. zapuštěná do země,
vyzděná. Domy se budovaly až do 10. stol; nenesou stopy normanského pustošení r.
881.
Katedrála: doložena archeologicky cca od 500; starší z 5. stol. zatím chybí.
Baptisterium V chóru. Ćetné kostely extra muros (sv. Gereon, Uršula, Severin,
Kunibert).
Otázka přežívání románského obyvatelstva - dochováno 50 náhrobků ze 4.–7. stol.,
nápisy svědčí o přežívání barbarizované latiny. Archeol. lze těžko tomto obyvatelstvo
doložit; spíše- řemeslné tradice, snad i tradice sloupkových staveb na podezdívkách.
V 9/10. stol. osídleno 40 ha. Za biskupa Bruna (953-965) dosvědčena ražba mince;
tržní sídliště mezi Rýnem a starou hradbou (Alte Markt); v 10. st. opevněno; už před
953 uváděna fossa civitatis, 989 uváděna brána Kornpforte, asi v hradbě; opevnění
zničeno asi pozdější fází.
21
Trevír (Colonia Augusta Treverorum) – hradby z poslední třetiny 2. stol. obklopovaly
285 ha. Sídlištní hiát v pozdním 5.a v 6. stol, pak osídlení. Domy sloupkové
konstrukce na podezdívkách, též přesněji nedatovány. Fredegar uvádí, že obyvatelé
využívali jako útočiště v 7. stol. amfiteátr. Hradby stály, ale nebyly využívány. Porta
Nigra jako vstup do města do 11. stol. Vápenky, jedna zemnice z 1.pol. 10. stol.
Rozsáhlé výzkumy, obdoba Kolína. V raném středověku využívána struktura cest,
změny až v 10. stol. Dle J. Piekalského nebylo využíváno v raném středověku
šachovnicové osnovy antického města. Jádrem se stala katedrála a královské sídlo.
Z antické zástavby využita konstantinovská bazilika jako sídlo krále. Před r. 902
předána biskupovi.
Naprostá většina měst na území pozdějšího Německa – v 5.–6 . stol. takřka beze
stop osídlení, poněkud větší kontinuita ve Francii, zčásti i v Anglii. Typický jev –
středověké a antické osídlení dělí vrstva humózní tmavé půdy. Povětšině se udržela
určitá kontinuita centrálních funkcí, řada středověkých měst se rozvíjela na místě
antických (kromě uvedených Mohuč, Worms, v Rakousku St. Pölten, Tulln, Wells
aj.), nebo v těsné blízkosti (Xanten, Bonn). Určitá paralela k vývoji na Moravě po
pádu Velkomoravské říše.
Vídeň
Dosavadní archeologické výzkumy prokazují na většině areálu hiát až do
vrcholného středověku, s obnovou osídlení lze povětšině počítat až od první poloviny
12. stol. Vrstva černozemě na troskách římského osídlení. Pouze v severovýchodní
části kastelu kolem kostela sv. Ruprechta blíže dunajského břehu lze hovořit o
znovuoživení od 9. stol.
Aquincum v Obudě (Budapešť) - využíván areál amfieátru pro postantické osídlení.
Salzburg - římské Iuvavum zničeno již od pol. 4. stol.; za Valentiniana v 60. letech 4.
stol. vybudován opěrný bod v areálu pozdějšího hradu Hohensalzburg, navíc vznikly
dvě archeol. prokázané stavby na Dómském a Residenčním náměstí. Snad
kontinuitní osídlení – stavba z 5. stol., zesílená intenzita od konce 7. stol. (696
příchod sv. Ruperta – první biskup). Nekropole mj. i pozdně římského obyvatelstva.
22
Kaple v okrsku sv. Petra – s jistotou z doby před 800, další stavba – Dómský chrám,
zasvěcený sv. Virgilem 774. Předpoklad výšinného sídliště 4.–5. stol., které si ještě v
7. stol. uchovalo centrální funkce; v 8. stol. se mluví o castrum superius.
Itálie
Zánik římských měst; v severní Itálii přežilo 70%, větší úpadek ve střední a jižní Itálii,
zejména v 6. – 8. stol., pak oživení.
Brescia, Verona – dobře archeologicky dokumentovaný přechod k raně
středověkému městu.
Brescia – redukce opevněné plochy na jižní straně, zanedbání některých výstavných
staveb
Forum s výjimkou basiliky už na přelomu 5. /6. stol. upadlo a v langobardské době
bylo překryto dřev. chatami a řemeslnickými dílnami, příslušnými snad k curtis regia.
Současně ale na Z straně vznikaly velkolepé stavby – katedrální komplex a palác.
Nejpozději v pol. 6. stol. – velké plochy v centru byly opuštěny; zde vznikly velké
zahrady. Využívání zbytků antických zdí jako podezdívek, výše jen dřevohliněné
konstrukce. Zástavba 7. stol. – zemnice, dřevěné objekty. Až v pozdně langobardské
a karolinské době oživení – stavba kostelů a klášterů (S. Salvatore), též kamenné
domy.
Řím – v literárních památkách 6. stol. – Cassiodórus, zčásti i Prokopios – snaha o
oslavný obraz města za Theodoricha, na druhé straně i přehnané údaje o pustošení,
bourání hradeb aj.
V pozdním 3. stol. – stagnace stavebního vývoje. To ovšem neplatí absolutně –
aureliánské hradby. Ve 4. stol- zůstával počet obyvatel konstantní. Tehdy – rozvoj
výstavby velkých paláců, zv.„domus“ které zaujaly i některé veřejné prostory. Velké
přijímací haly – od pozdního 4. stol. měněny v křesťanské svatyně. Přesuny soch ve
4. stol. na ohrazené forum romanum.; restaurace některých pohanských chrámů;
střed města nabýval muzeálního rázu. Nové křesťanské svatyně vznikaly často na
periférii.
Gótský vpád 410; restaurační práce po zpustošeních doloženy mezi 410–425; část
staveb ale už neobnovena. Na rozdíl od ostatních měst si v 5.-6. stol. forum udrželo
ústřední postavení.
23
Negativní dopad – opouštění aristokratických čtvrtí částí obyvatel – odchod na
venkov, do Konstantinopole apod. Postupná redukce obyvatel i v blocích činžovních
domů, pokračovala až do 11. stol.
Výjimky – bohatý domus na Viminalu ze 7. stol. Některé lázně udržovány do poč. 6.
stol., též koloseum ještě fungovalo navzdory postupnému úpadku. Četné ruiny, přes
některá pole trosek šly nové cesty.
Nástup intramurálního pohřbívání od 5. stol. Naprosté převládnutí příkostelních,
stabilních hřbitovů je třeba klást až do 8. stol., i když v jednotlivých případech k tomu
došlo již dříve.
Stále si udržel význam dálkový obchod, trend v užívání starých mincí od 5. stol., v 7
stol. přísun byzantských mincí. Řím zůstal monetární.
V 6./7. stol.– poč. 8. stol. – nejhlubší úpadek města. Jednotlivé ostrůvky osídlení
mezi ruinami, vznik dílen a domků, jakož i hrobů na starších strukturách včetně fora.
Od pozdního 6. stol. byly ústřední stavby, např. curia, změněny na křesťanské
svatyně. Na foru vznikla svatyně sv. Kosmy a Damiána – k této stavbě využita před
530 velká hala v J části Forum pacis. Pantheon přeměněn 609 v kostel P. Marie a
mučedníků.
7. stol.- v Římě se usazuje pozemková aristokracie, silnější propojení s venkovem.
Rozpad antické správní struktury – v byzantském okruhu curiales a honorati
postupně od pozdního 6. stol. střídáni vojenskou, pozemkovou aristokracií; jen na
Sicílii a v Neapoli se udržely tradiční úřady až do 8. stol. Též v Langobardy ovládané
části Itálie probíhal obdobný proces; správa dosazena králem, sídlila ve městech,
konec městské autonomie. V Římě zmizely na poč. 7. stol. tradiční úřady, instituce
senátu a většina staré senátní aristokracie. Od konce 7. stol. ovládla úřady církev,
resp. papež.
Ostia – přístav sloužící zásobování Říma; už ve 3. stol. některé čtvrti opuštěny;
rozšíření některých vil – město se stává venkovským sídlem bohatých Římanů. Ještě
ve 4. stol. stavební aktivita – zvl. křesťanské chrámy; v 5 . stol. začíná intramurální
pohřbívání, zvl. v postupně opouštěných veřejných budovách. Kolem 600 existovaly
kolem ještě funkční basiliky prosté zemnice, ty se objevily i v areálu
konstantinovského biskupského kostela (termín squatter occupation); ten byl v
24
karolinské. době opuštěn a vyloupen. Na přelomu 8./9. stol. založil papež Řehoř IV.
nové sídliště „Gregoriopolis“; komerční funkce Ostie převzal již ve 3. stol. sousední
přístav Portus; za Konstantina město, ve 4.–5. stol. ještě vitální. Mezisklady obilí
v důsledku redukce obyvatel Říma byly zčásti již ve 4. stol. opuštěny. Nakonec se
vývoj města blížil Ostii, bylo od 9. stol. opouštěno.
Pauperizace měst v Itálii se projevila podstatně více než na blízkém východě a
v Africe. V Africe – výraznější krize na přelomu 6./7. stol.-, doložena např. výzkumy
v Kartágu.
Raně byzantská města na Balkáně
Výrazný pokles hustoty osídlení v raně byzantské době, spíše pevnostní funkce.
Nikopolis (východní Bulharsko) –založena Trajánem 110; písemně zmíněna ve 3.–6.
stol.; navzdory destrukci r. 170 n. l. (útok kmene Kostoboků), rozkvět města
v severovské epoše; velké městské domy; další úder ve 3. stol. – Gótové; kolem pol.
4. st. – opět obnova, ale již jen lokální trh, velké domy nahrazeny domy
z dřevohliněnými objekty, spíše zemědělský charakter; v pol. 5. st. město zničeno
Huny. Kolem pol. 5. stol. obnova, na jihu vzniklo malé opevněné sídlo, které využilo
jen hradbu města na jižní straně a rozkládalo se vně původního areálu. Dva kostely,
dílny, sklady; žádné pravidelné ulice, velké plochy neosídlené, žádné občanské
domy, málo obyvatel; spíše pevnost a útočiště.Do jisté míry se však udržuje osídlení i
vně opevnění, v původním antickém areálu. Opuštěno na počátku 7. stol. a
nahrazeno městem Tarnovo (antická Zikideva), které od založení na poč. 6. stol.
přestálo všechny nepřízně osudu a stalo se ve 12.–14. století centrem tzv. 2.
bulharské říše.
Výzkum zázemí – zemědělské centrum Gradište, 11 km od Nikopole, vznik kolem
400, požár na konci 5. st., obnova a trvání do poslední čtvrtiny 6. stol.; velké sklady
obilí; hliněné domy; druhotně užité kameny z římského akvaduktu. Zázemí pro
byzantskou pevnost.
Caričin Grad, Srbsko; 4.- 6. St.; 20 ha (akropole 8 ha), výzkumy Dolního města,
zástavba vícedílných domů v několika (3) fázích, spodek kameny na hlínu, horní část
nepálená hlína, dřevo.
25
Byzantská města na Předním východě
Malá Asie – Ephesos: výzkumy rakouské univerzity; antické město postiženo
četnými zemětřeseními v 3. stol., plenění Góty, přibývalo areálů v troskách; v pol. 4.
stol. opět určitá stabilizace, opravy veřejných budov; zanášení přístavu nánosy říčky
Cayster; pozdněantické centrum blízko přístavu; od 5. stol. úpadek veřejných budov,
druhotné zastavování (gymnazium, agora), celé čtvrti ale ležely v troskách, druhotné
používání dekorativních prvků, zčásti opět k dekoraci, v pozdně antickém areálu. V 6.
stol ještě snad kolem 70 tis. lidí (v antice 250 tis). V 7. stol., bylo pozdněantické jádro
opevněno. Výstavba četných kostelů z ant. trosek, byzantský palác – měl malou
lázeň se třemi bazény, avšak nerespektoval starší antický blok; příklad zástavby 7. –
9. stol. – blok antických domů zastavěn pouze při jedné ulici menšími provozy, mlýny,
dílny; velké lázně nahrazovány menšími provozy; poutnické centrum – kult sv.
Teodora; dovoz keramiky ještě v 7. stol.; osídlení až do 14. stol. dobře rozpoznatelný
horizont 11. stol. Ještě v 7.–9. stol. významný přístav; v pozdní fázi byl nějakou dobu
snad přístupný umělým kanálem.
Anatólie: Amorium, osídlení 6.- 11. stol., nejlépe díky plošným výzkumům poznaná
kontinuity provinciálního byzantského města. (výzkumy 1987-2012). Dolní a horní
město (75 ha, z toho Horní město 5 ha), lázně, obytné komplexy kostely.
Sýrie: Androna (Al Andarin), město archeologicky zkoumané v poušti,1,6 km2
, již
římská stanice na obchodní cestě z Chalkis do Palmýry, těžiště osídlení v 6.
stol.využíváno ještě Araby v 7. stol. ( islámská lázeń), známá ještě tehdy produkcí
vína; velké rezervoáry na vodu (suché zemědělství/pšenice, olivy, víno/, zavlažování
– roční srážky do 300 mm); zpracování kovů a sklářství. 11 kostelů, jádrem pevnost –
kastron; víceprostorové hliněné domy, patrové, s mozaikami. 2 pásma hradeb
z bazaltu, mezi nimi zástavba. Zkoumáno i zemědělské zázemí. Nejpozději ve 13.
stol. opuštěna.
Černomoří – Cherson (Chersonésos) na Krymu, zčásti překryt Sevastopolem, část
na nezastavěné ploše; dlouhodobě archeologicky zkoumané město, řecké počátky,
v klasické době polis s demokratickým zřízením, později (2. stol. př. n. l.) v závislosti
na Bosporském království. Kontinuitní osídlení až do středověku (řecký chrám,
římský amfiteátr). Opouštěno ve 14. stol. po zemětřesení nebo tatarském útoku, na
poč. 15. stol. už jen osídlení kolem přístavu. Byzantské město – 30 ha, opevnění 3, 5
km. Zástavba v blocích zůstala z pozdní antiky i v byzantské éře; v centru akropole.
26
V raně byzantské době město mělo akvadukt, cisterny a lázně. V 8. – 10. stol. –
rozkvět, přestavby; nekropole vně města. Sídlo biskupa , později arcibiskupa.
Výzkum pozdně byzantského obytného komplexu- kromě farních kostelů četné malé
kaple s rodinnými hrobkami, po dvou a více v každém bloku. Půdorys L nebo U
kolem dvora; plocha jednotlivých domů asi 50–200 m2
, většinou 130–150 m2
.
Výrobní a obytná část. Časté sklepy, v přízemí dílny, obytné místnosti v patře.
Byzantská města na předním východě si v 5./6. st. podržela ještě antický ráz; krize 7.
stol. – redukce městského života. Severosyrská města Antiochie a Apameia –
úpadek až v pozdním 6. stol., ruralizace.
Afrika – 4. stol ještě vysoká úroveň, v 5. stol. – rozsáhlé změny, transformace
mentality (křesťanství); od pozdního 6. stol. úpadek, squatter occupation. Po dobytí
z rukou Vandalů- výstavba velkých pevností uprostřed měst. Kartágo – výzkumy
prokazují úpadek až od pozdního 6. stol.; výrazné césura se projevuje až v důsledku
arabského dobytí, opouštění antických měst.
Jedno z posledních měst antického rázu – Abú Míná u Alexandrie, 20 km od moře;
založena asi na počátku 2. stol. n. l., dobytí sásánovskými Peršany; ruralisace až po
arabském záboru 639-640. Církevní stavby, žádné divadlo. Centrální okrsek
s basilikou, lázně, správní budova; jinak hustá zástavba z nepálených cihel. Uliční
sloupová kolonáda- tradice císařského Říma, snad z. 5. stol.
Časně středověká sídliště raně městského typu na území německé říše
Výrazný znak řady z nich - jde o sídla představitelů moci; z toho vyplývaly důležité
impulsy k jejich rozvoji (hrady, falce, biskupská sídla, kláštery).
Další skupina sídlišť – centra námořního obchodu, tzv. emporia
Rozvoj trhu
Královský tržní, mincovní, celní regál; jeho propůjčování vrchnostem. K tomu někdy
přistupoval tzv. Bannrecht v místě trhu - právo zákazu a příkazu. Nejstarší příklad –
833 pro opatství Corvey. Ještě v 9. stol.- Brémy, Osnabrück, Herford, Würzburg,
Esslingen. Vrchol udělování tržních výsad – kolem r. 1000; v té době v Německu již
200–300 trhů. Trhy byly denní a týdenní; na počátku 10. stol. poprvé slyšíme o trzích
výročních.
27
Merovejské období- města přestala být samosprávnými útvary – pozůstatky
municipálního zřízení dosvědčeny z dnešní Francie. Hlavní slovo ale začala mít
vrchnost – hrabě, biskup apod. Obyvatelstvo se stávalo ze svobodných obchodníků a
buď svobodných či nesvobodných řemeslníků.
Karolinské období – hrabě se stal správcem území, župy. Vznik biskupských
"dómských hradů". Význam svobodných obchodníků, provozujících zejména dálkový
obchod. Přesun těžiště obchodu na sever, zejména mezi Seinu a Rýn; vznik sítě
přístavních sídlišť při Severním a Baltském moři, vazba na významné evropské toky
(Seina, Maas, Rýn, Dunaj, Labe). Zmínka o obchodnících cestujících do slovanských
a avarských území v Diedenhofenském kapituláři – 805. Významné svědectví o
obchodu podávají celní tarify, pro Dunaj zvl. raffelstettenský tarif z r. 903. Obchodníci
sídlili uvnitř raného města, a na jaře se vydávali na cesty, seskupeni v tzv. hansy a
gildy (přísežná společenstva). Obchodníci stáli pod ochranu královského privilegia
zvaného "Munt"; první dochována z let 825 a 828. Za tuto ochranu museli odvádět
poplatky do královské pokladny. Byl jim představen tzv. královský vyslanec (též
prepositus negotiorum, prevôt des marchands, comes vici ve Šlesviku v 9. stol.,
hansegraf v Řezně, Flandrech apod.) Tito tzv. královští obchodníci byli osobně
svobodní, požívali výhod tzv. královského míru a královského franského práva. Vedle
toho existovali obchodníci, podléhající např. biskupům, v 9. stol. doložení např. v
Pasově, případně i klášterní (Prüm). Nebyli osobně svobodní na úrovni královských
obchodníků. V karolínské době nelze ještě hovořit o vzniku obce v sídlišti, jen na
cestách existovala uvedená společenstva. Na tato sídliště se nevztahovaly imunitní
okrsky kolem sídel církevních institucí. Námořní obchod do značné míry v rukou
Frísů, jejichž centrem se stal Dorestad (753 uvedeni v St. Denis, současně v
Londýně a Yorku). Před r. 786 byli usazeni v Mohuči, kde obdrželi nejlepší část
města, tj. rýnský břeh. Dorestad zničen r. 863 Vikingy. Na pozdějším německém
území byla důležitá obchodní cesta tzv. Hellweg z Kolína nad Rýnem ve dvou větvích
do Magdeburku . Písemný doklad – klášter Cemtula –Saint Requier v Pikardii – 831
žijí obchodníci a řemeslníci již mimo areál kláštera, ve zvláštním sídlišti.
První tržní privilegium východně Rýna – pro opata z Corvey – uvádí se zde již
„locum mercatonis“ r 836.
28
V ottonské době se královská ochrana, tzv. Munt, vztahovala na veškeré obchodníky
v privilegovaném viku. Tak r. 965 dal Otto hamburskému arcibiskupovi privilegium
pro brémské obchodníky. Listina má 2 části, první obsahuje tržní privilegium, druhá
ochranu pro kupce z Brém. Obdobně 975 pro magdeburské obchodníky. Poplatky
králi obdobně jako v období karolínském. Již v této době bylo právo výběru poplatků
přenecháno vrchnostem, např. od Otty III. abatyši z Quedlinburgu. Rozvoj
obchodnických gild, které jsou nyní typickým jevem obchodnických sídlišť; poprvé
doloženy 1020 v Tielu, koncem 11. stol. známá statuta z St. Omer a Valenciennes.
Jejich vnějším znakem jsou společné oslavy a soud, doložený např. 1021 – 1024 pro
trevírské obchodníky. Gildy měly svého představeného, jmenovaného králem
(prepositus negotiatorum). V 11. stol. byl však často tento představený volen
obchodníky samotnými. Kolem pol. 11. stol. dostala gilda další pozemky, k těm, které
jí byly propůjčeny na konci 10. stol. Vystupovala tedy již jako právnická osoba, tedy
obec (srov. vicus Teutonicorum v Praze – uzavírá s panovníkem dohody kolektivně).
Ius mercatorum spočívalo na personálním principu. Teprve v 11. stol. se počíná
lokalizovat. Sestávalo z královské ochrany, svobody obchodu a pohybu, celních
osvobození, úpravy poplatků. Obchodníci mohli nosit zbraň, ale nebyli povoláváni do
armády. Obchodnické právo zahrnovalo též právo vlastnit nemovitý majetek s
možností odkazu, o čemž svědčí např. tradiční knihy církevních institucí. Z používání
půdy platili činži. Obchodníci se nemuseli podrobit božímu soudu. Právo obchodníků
nevyjadřoval soudce, ale člen gildy, znalec obchodního práva. Dle novějšího bádání
byly obyvatelé sídlišť s tržním právem osobně svobodní, nově příchozí prosazovali
svobodné propůjčení půdy (Gent již 941, Naumburg 1041).
Trhy době ottonské–písemně nedosvědčeny z někdejších římských měst, ale podle
jejich vzoru byly udělovány novým lokalitám. Termín forum, častěji mercatus.
Vzestup významu lokálních trhů, na který přicházeli výrobci z blízkého okolí; vzrůst
významu trhu s potravinami s růstem obyvatel centrálních lokalit.
Ještě v 10. stol. máme nedostatek zpráv o svobodných řemeslnících; naprostá
většina byla závislá na svých pánech. Nicméně zejména v bývalých římských
městech se svobodní řemeslníci objevují; např. v privilegiu pro Worms r. 973 se
hovoří o negotiatores vel artifices, o svobodné výrobě též Otto III. r. 999 pro Villingen.
Lze předpokládat, že existovali řemeslníci v postavení privilegovaných svobodníků;
29
ještě r. 1075 slíbil opat z Reichenau dvorským řemeslníkům lokality Allenbach, že je
činí obchodníky.
Výše popsaný vývoj vytvářel takto předpoklady pro zásadní změny, které přinesl
přelom 11./12. stol.
Prostorový vývoj – v podhradí opevněných ústředí, často tzv. dómských hradů
náležejících církvi, vznikají řemeslnicko-obchodní sídliště, z nichž jedno se posléze
stalo krystalizačním jádrem dalšího vývoje k právnímu městu.
Ještě karolínská doba nevyužívala příliš římská opevnění, zprávy o bourání.
Změna v době ottonské; první náznaky už v poslední čtvrtině 9. stol. (Worms,
Langres). Některá středověká města využila římská opevnění – Kolín, Regensburg),
jiná sice respektovala jeho průběh, ale takřka nic z něj neuchovala.
Příklady
Města s kontinuitou do římského období
Kolín n. Rýnem. Pokračování raně středověkého vývoje. Opevnění – k římské
hradbě přistavěna r. 1006 na jihu fortifikace uzavírající tzv. Oversburg, na severu
obdobně tzv. Niederich, menší rozšíření na západě kolem kostela sv. Apoštolů.
Půlkruhový perimetr hradeb přimykajících se k Rýnu vznikl až do r. 1179; hradby
uzavřely areál 400 ha včetně všech suburbánních sídlišť. Dle pramenů šlo nejdříve o
val a příkop, kolem 1200 stojící věže a brány spojeny hradbou. Raně středověké
královské sídlo v areálu tzv. pretoria. Vně antických hradeb – 6 klášterů a kostelních
fundací.
Praetorium z řím. doby se stalo jednou z rezidencí franských králů a později
karolinských úředníků.
Za biskupa Bruna (953–965) dosvědčena ražba mince; tržní sídliště mezi Rýnem a
starou hradbou (Alte Markt); v 10. st. opevněno; už před 953 uváděna fossa civitatis,
989 brána Kornpforte, asi v hradbě.; toto opevnění zničeno asi pozdější fází.
Regensburg (Řezno). Od konce 7. stol písemně dosvědčeno sídlo baiuwarského
vévody, využívající opevnění římského kastelu (765 zpráva o nedobytné pevnosti);
739 biskupství, od konce 8. stol. karolínská falc; palisádové opevnění v zásypu
příkopu řím. kastelu. Kostel Niedermünster – první stavba z konce 7. stol., v 8. stol.
30
obklopena hřbitovem – asi kaple falce. Biskupský dóm sv. Petra. Kolem četné kaple,
zvl. Všech svatých z pol. 12. stol. Vně jihozápadního okraje někdejšího tábora –
kostel Sv. Emmerama s benediktinským klášterem; další kostely. Doklady dřevěné
zástavby z 8. – 10. stol. – kůlové jámy apod. Významné rozšíření osídleného areálu
někdejšího tábora na západní straně , tzv. Nova urbs; opevnění doložené r. 920, tzv.
Arnulfův příkop, dvojitý. Asi dřevozemní fortifikace chránila areál až do pol. 12. stol.
Následné opevnění z té doby opět s dvojitým příkopem, předsunuté o 150 m vně,
tehdy opětné rozšíření města.
Ulm – už za Konráda II. kolem 1060 mincovna; v této době v předpolí falce trh a
příslušné sídliště. Výzkumy na Münsterplatz - osídlení 8. - 9. stol.; nejasné, kdy se
toto sídliště oddělilo od falce příkopem. 1131 uvedeno oppidum a falc; archeologicky
zjištěno nejstarší opevnění asi z 12. stol. – příkop s příslušným valem; nové opevnění
téhož typu v 12./13. stol.
Duisburg – počátky ve 2. pol.8. stol., kolem 1000 valové opevnění vycházející od
falce a obklopující tržní sídliště, tvořící značnou část pozdějšího města. Příkop o š. 6
m – 9. stol., kamenná hradba falce nejpozději z 10. stol., ovál 120 x 180 m. Trhová
osada fríských kupců, uvedena 883 v souvislosti s útokem Vikingů. V 9. stol. osídleny
terény na Z, S i V od hradu. Alte Markt mezi starým břehem Rýna a hradem – vrstvy
vytvořené užíváním tržiště od 8. do 19. stol. V plochách kolem tržiště zástavba zemnice,
jámy studna. Severně hradu – kulturní souvrství o mocnosti 2 m s
keramikou 9. – 10. stol., stopy zpracovávání kovu. Alte Markt, Beckstrasse – už
osídlení od 5. stol. Husté raně – a vrcholně středověké (myslí se před 1200) osídlení
v S části města při Rýnu.
Falc nejpozději z 10. stol. – řada sálových staveb. Četné zemnice od 10. stol.
Opevnění areálu kolem falce, výrazné rozšíření areálu v 11. stol., nové opevnění.
Nezemědělské funkce předhradí ottonských falcí – příklady Tilleda, Werla, Helfta.
Gebesee ( dvorec) – severní předhradí – 350 zemnic lze předpokládat, každá 5–6x
obnovena; zkoumáno 235 těchto objektů; jižní předhradí – velké halové stavby.
Celková rozloha 5,6 ha. Dat. pol. 10. stol. až před 1171; vrchol do 11. stol., dožívání
osídlení ve 13. stol.
Würzburg
31
Hrad vznikl na návrší u řeky snad již v 7. stol.; plocha 0,9 ha; na hradě kostel
P. Marie, od pol. téhož věku biskupský. Nejpozději od 2.pol. 7. stol. mezi opevněným
sídlem biskupa a knížete ( časné královské sídlo nezjištěno) – vzniklo u paty ostrožny
podhradí na ploše 5,2 ha s dřevohliněným opevněním z 9./10. stol. Uprostřed stál
klášter sv. Bernarda. Zástavba – zemnice s dřev. stěnami. Na části hradu na západ
od palatia – dřevěná zástavba 40 sloupových domů. Zahloubení 0,6–1,80 m., dat.
1.pol. 10. stol., řemeslnický charakter.
Na pravém břehu Mohanu proti hradu tržně-řemeslnické osídlení v 6.– 7. stol. – 500
x 800 m; areál byl menší nepatrně než vrcholně středověké město 8.– 9. stol.;
intenzifikace osídlení, nedospělo však k sevřené zástavbě. Sem bylo v 8. stol.
přeneseno biskupství, výstavba sakrálních staveb. Už od 814 – privilegia obchodní a
celní, posléze ražba mince udělené biskupovi. Katedrála s počátky na konci 8. st.;
starší kostel P. Marie; písemné doklady dálkového obchodu od 9. st.; výroční trh
spjatý s kultem sv. Kiliána v 9. stol. (místní mučedník); 1030 tržní, celní a mincovní
právo. V 11. stol. už opevnění celého areálu o ploše 42,6 ha zděnou hradbou
městského typu.
Paderborn - založen na místě zničené saské osady r. 776, biskupství 799; nejstarší
hrad – falc asi 776; dva spojené obdélníky, plocha 6,1 ha; dřevohliněné opevnění, po
zničení Sasy 778 – kamenná zeď. Novější poznatky – od počátku zde bylo kamenné
opevnění, výjimka mezi ostatními saskými biskupskými sídly. Areál dómu – zemnice
a povrchové sloupové stavby ze saského období. Rozsáhlá přestavba hradu na
počátku 11. stol. – nová katedrála, domy kanovníků, přestavba karolinského paláce.
Na jih od hradu vznikla v 9. stol. osada zvaná oppidum; od 10. st. kostel sv.
Pankráce, nazývaný až 1058 ecclesia forensis. Zástavba se rozvíjela při obchodní
cestě Hellweg, jižně tržiště, později po obou stranách, dělila se na parcely. 1183 –
zděné opevnění obklopilo 62 ha.
Osnabrück – sídliště na Z terase řeky Hase; jádro 60 ha – 5 ostrůvkovitých
vyvýšenin v luhu. Okrsky osídlení: areál A jižně brodu přes řeku Hase, 6 ha – zde
dóm sv. Petra s opevněným areálem dómského hradu a dvoudílným imunitním
okrskem (786 zasvěcený biskupský kostel), okrsek B – výšina o ploše 0,85 ha, kostel
P. Marie z 1. pol. 11. st., 23 ha; C – areál jižně A, kostel sv. Kateřiny kolem 1200; D –
výběžek dolní terasy na úpatí Westerbergu, plocha 12 ha; E – 127 ha, jazykovitý
výběžek dolní terasy, který spojuje území města s vyvýšeninami na jihu. Zde kostel
32
sv. Jana z raného 11. stol. Tržní sídliště v okrsku B těsně západně vedle dómské
imunity; trhový kostel P. Marie; společné opevnění nejasného stáří. Do 12. stol. 102
ha opevněné plochy. Postupné odvodňování a vysušování luhu – v prostoru Starého
Města (Altsstadt) již mezi 1000 – 1200, v prostoru Nového Města (Neustadt; kolem
areálu E) byl vysušen až v novověku zčásti až v 19. stol. Nejstarší osídlení – příkop
severně dómu, fragment snad plenty opevnění, v zásypu hroby kolem 800 a něco
později. Souvisí s opevněním plochy kolem 0,5 ha kolem misijního kostela.
Dómský hrad – patří s Paderbornem, Mindenem, Brémami, Bardowickem,
Verdenem, Halberstadtem, Hildesheimem a Hamburgem k síti biskupství založených
Karlem Velikým v dobytém saském území. 1. fáze opev. dómských hradů –
dřevohliněné hradby, velikost 1–6 ha. V 9. stol. – rozšíření opevněného areálu
k jihozápadu. Nejstarší pohřby kolem dómu z 1.pol. 9. st. severně dómu, mladší
hřbitov pokračující do 11. stol. – západně chrámu, doprovázeného klášterem. V
prostoru staršího dómského hřbitova – ve 2. pol. 9. stol. vznikla reprezentativní
zděná stavba biskupského paláce. Vnitřní zástavba Domburgu z 9./10. st. – sloupové
stavby, zemnice, jámy, studny, zbytky kulturní vrstvy – na třech nalezištích kolem
dómu.
Osídlení vně hradu. Areál B – nejdříve hřbitov ze sklonku 8. a z 9. stol. v blízkosti
mladšího mariánského kostela. Následně porušen osídlením založeným plánovitě
v řadách; 6 m široký a 60 m dlouhý. areál z oválných jam, strmé stěny obloženy
výpletem – zásobní funkce. Stávaly asi v prostoru sloupových domů okapově
orientovaných k Marktstrasse o š. 5 – 6 m – zničeny mladšími domy se sklepy téže
orientace. Severně areálu jam, paralelně k Markstrasse, v odstupech 5 – 6 m,
zemnice a jednolodní sloupové stavby. Více fází, superpozice. Datování – mladší.
než hroby zaniklé ve 2. pol. 9. stol. a starší než mariánský kostel z 1.pol. 11. stol. a
příslušný hřbitov. Na jižní straně Markstrasse – výzkum jen v zadních částech dvorků
Markt 4, 5 a 8/9; doklady prvních okapově orientovaných domů již v 1. polovině
11. stol. Marktstrasse – byla částí zjevně nově založené cesty, která spojovala
Domburg západním směrem s obvodní cestou.
SZ část areálu dolní terasy A – Jakubská čtvrť. Malé výzkumy; 2 sloupové stavby o
šířce 5 m, dat do 10. – 12. st., další lokalita vícefázové sloupové stavby se štítovou
orientací z 10.–12. stol. Církevní stavba, asi sv. Lambert, možná již ze závěru 9. či
počátku 10. stol.
33
JV dómu – mj. tři studny, dendrodata 772 – 911, 1112. Jde o okraj luhu řeky Hase,
asi přístav, přístavní trh s kostelem.
Zásadní impuls znamenalo privilegování vrchnostenského trhu 1002 Jindřichem II.,
spojeno s clem a právem mincování. Privilegium se týkalo nejen tržiště na dolní
terase B, ale i sídliště ve čtvrti sv. Jakuba (SZ část dolní terasy A). Vysušením luhu
kolem písečné duny B vzniklo suburbium o ploše 3,5 ha. Bylo zaslepeno rameno
potoka Poggenbach; zastavení přísunu vody umožnilo zaplnění potočního luhu
(výzk. Markt 4/5, 8/9). Západně dómského hradu - Mariánský kostel jako tržní a
obchodnický, pohřebiště cizinců, obvod trhu – Marktstraße, Hasestr., husté osídlení
řemeslníků a obchodníků. 3 fáze kostela, počátky 10./11. stol.; fáze II a III – náleží
k soudobým malým vestfálským kostelům s obdélným chórem. Jižně kostela 120
hrobů, z toho 1/3 v kamenných skříňkách; hlavně 11. stol., menšina 12./13. stol.
V hrobech 2. pol.10. – 1.pol. 11. stol. – kruhové spony. Mariánský kostel –
obchodnický asi již od založení v 1. polovině 11. stol., poprvé uveden jako farní 1177,
1218 – ecclesia forensis.
Marktplatz jižně Marienkirche- nabyl své podoby až stavbou nové radnice na přel.
15./16. stol., do té doby zčásti zastavěn, zčásti jako hřbitov. Tržní funkci plnila
Marktsrasse, jdoucí až do 10. stol., patrně i v 11. stol. založená Hasestrasse, snad i
Jakobstrasse a Kornstrasse.
Další příklady biskupských sídel – Hildesheim, Münster, Augsburg, Halberstadt,
Brémy, Hamburg
Magdeburg – první zmínka o hradu z r. 805; plocha 2 ha; přestavěn v 1. polovině 10.
stol., celnice na slovansko-franském pomezí. Západně od od paláce – 40 sloupových
domů, zahloubených. 0,6 – 1,8 m. Doklady řemeslné činnosti. Snad vztah
k pohřebišti, které předchází katedrále. Restrukturalizace od poč. 11. stol.. areál se
stal arcibiskupskou imunitou. Rotunda P. Marie, 1017-1018 spojena s novým
klášterem Panny Marie, při něm dřevěná zástavba z 11. – 12. stol. Nejstarší osada
jižně hradu; nejstarší kostel sv. Štěpána vysvěcen biskupem Pilgrimem z
Halberstadtu r. 827. Neznáme tržiště ani rozsah a strukturu kupecké části časného
města. Nicméně obchod a řemesla se soustřeďovaly hlavně v okruhu osad pod
hradem. V 9. – 10. stol. – hlavní význam mělo podhradí ležící severně hradu, s
kostelem sv. Štěpána; od 11. stol. severní část města s kostelem sv. Jana; v J části
34
města židovští kupci. Součástí aglomerace i agrární sídliště Frohse, Rottersdorf.
Severní část časně městské struktury M. - od 10. st. kostel sv. Jana - 10. st.; v 11.-
12. St. nazýván ecclesia mercatorum i ecclesia forensi. Kolem kostela rozvoj osídlení
zvláště od 11. stol., obdobná vrstva západně kostela – asi na místě pozdějšího Alte
Markt – pův. tržiště od 11. stol. Západní část – na sever od hradu a katedrály –
slaběji osídlená; zjištěna rámová konstrukce na podezdívkách z 11. stol.; nejasný
vztah k osídlení u sv. Jana. Židovská osada doložena zatím jen v písemných
pramenech. Magdeburští obchodníci byli osvobozeni od celních poplatků v Kolíně
n.R., Bardowicku a Mohuči.
Höxter – Corvey. Jde o dvě oddělené osady tvořící jednu sídlištní aglomeraci,
umístěny na trasy nad inundaci; příslušné k opatství Corvey (Sv. Štěpána a Víta,
založeno 822 jako říšské opatství; 833 mincovní, celní a tržní právo) a při brodu přes
Weseru (Höxter). Samotný areál kláštera byl opevněn, 8 ha. Corvey – 9. stol, tržní
kostel sv. Petra, 15–20 ha. Opevnění až ve 12. stol. – přehradný val, který uzavřel i
klášterní areál, dohromady 55 ha. Zpracování kovů. 2.pol. 11.- poč. 12. stol. –
rozšíření osídlení, klášter teď obklopen zástavbou. Zánik města po zničení 1265.
Höxter – od 8. stol.; ústřední bod – kostel sv. Kiliána, zal. 780–800 na místě spálené
saské osady. Most 115. 2. pol. 11. stol. rozmach, postup zástavby podél cesty
Hellweg směrem ke Corvey.
Území západofrancké říše – výraznější kontinuita antických měst, zejména
biskupských sídel; četné zprávy v kronice Řehoře Tourského v 6. stol. I zde redukce
osídlení v5.–7. stol.
St. Denis severně Paříže – pozdně římské osídlení 4. 5. stol. spíše rurálního rázu,
část pohřebiště, dílna výrobce jehel. Malý rozsah. Snad mauseoleum na místě
basiliky, ta vystavěna ve 2. pol. 6. stol., karolínská přestavba 768–775. Kolem rurální
osídlení, sloupové domy na parcelách oddělených žlábky. Nestabilita prostorové
struktury osídlení. Doklady železářství, zpracování drahých kovů. Pohřebiště z 8.
stol. Ražba mincí. V 9. – 11. stol. existence opevněného sídla (869 opevnění),
castellum, kolem basiliky. Poč. 11. stol – vznik kláštera. Vznik sídliště „burgu“ kolem,
řemeslnické dílny.
V kontextu normanských vpádů po 869 opatství a řemeslnické sídliště společně
opevněno; od pozdního 8. stol. falc. Opevněný areál 400 x 500 m, 15 ha. Osídlení
mělo zemnice a parcelní žlábky, od 9. stol. Pozdější město v areálu opevnění.
35
Emporia
Fríská a skandinávská obchodní centra (též wik, portus)
(
Obchod podél atlantického pobřeží – oživení v 7. stol., do počátku 9. st. v rukou
Frísů. Na jejich území ležela emporia Dorestad, Domburg, Medemblik, Witla; ve
vých. Frísku v 8.–10. stol. Eden. Tato sídliště – vedle obchodníků též řemesla.
Výroba a provoz lodí. Fríské kolonie v porýnských městech 9. stol. – Kolín, Mohuč,
Duisburg, Worms. Též ve Haithabu, ve Skandinávii – Birka. Z Porýní vyváželi víno;
vozili s sebou badorfské amfory. Produkovali – nebo jen zprostředkovali – „pallia
Fresonica“ kvalitní tkaninu, kterou Karel Veliký daroval chalífovi Hárúnovi al Rašídovi.
Oslabení v důsledku vikingských vpádů – zánik Dorestadu, nicméně v Porýní si
udrželi význam obchodem se střední a východní Evropou. Frísové profitovali
z integrace do franského státu.
Spojení Balt – Orient; důležitým impulsem byl vznik stabilizovaného státu Chazarů v
8. stol. Nástup islámských mincí v 9.–do konce 10. stol., pak úbytek, přesun trasy ze
směru Balt – Orient na Balt – Byzanc. Propojení významných emporií. Komodity
exportované evropskými obchodníky na Přední a Střední východ: zbraně, otroci,
kožešiny, med, vosk, jantar; měněno za stříbrné mince a šperky (poklady sekaného
stříbra), koření, látky (hedvábí). Na konci vikingské doby v 11.stol. se skandinávský
obchod ve východní Evropě redukoval na Novgorod (linie Gotland – Schleswig).
Emporium (v 9. stol. též portus) – obchodní místo, nemá ale právně historickou
náplň. Objevuje se jako termín pro obchodní sídliště až do 12. stol. V listinách vzácně
(Dorestad 847). Termín wik – širší význam, sídliště, nejen obchodní; obdobně i
latinské vicus.
R. Hodges rozlišuje tři typy emporií vyvíjející se chronologicky, vztahuje se
především na oblast franské říše, anglosaské Anglie: Typ A: (konec 6. st.–675 n. l.,
v některých oblastech později, např. Haithabu-8.st.): charakter periodických trhů na
hranicích, většinou na pobřeží, navštěvována dálkovými obchodníky sezónně;
rozptýlená zástavba ve skupinách objektů, asi i stany. (Dorestad, Löddeköppimg v
již. Švédsku); jsou malá, do tří hektarů. Obchod prestižním zbožím. Typ B (675 –
775/790 n. l.): maximalizace sezónního obchodu, kontrola vládců prostřednictvím
úředníků, podíl dánského krále na vzniku Haithabu, někde doloženy královské
36
rezidence – Londýn; již trvalá sídliště městského rázu; Hamwic (45 ha), Dorestad,
Haithabu. Velká rozloha. Obývána zejména řemeslníky, otázka místa pobytu
obchodníků nejasná. Tržní systém, nutnost výměny se zázemím (potraviny),
ochrana a vymezení majetku (nálezy zámků a klíčů). Představa o práci řemeslníků
pod dohledem v kolektivních dílnách.
Typ C (793– 850 n.l.). Pokles významu emporií s rozvojem regionálního obchodu;
emporia typu B opuštěna a nahrazena regionálními centry, některá se výrazně
rozvíjela ve správní centra s velkým politickým významem, tzv. solar central-places.
Cizí obchodníci je navštěvovali, ať ležely na dálkových cestách či nikoliv. Častá ve
vikinské Skandinávii a Irsku. Nová střediska často blízko starších, např. Quentovic
nahradil Dorestad. V emporiích žili také příslušníci vyšší vrstvy.
Podle Callmera (2007) po 970 – změny, výrobní prostředí emporií kolabovalo, síť se
ocitla v krizi. Začátek další fáze urbanizace. Některá ale fungují dál – Wolin, Hedeby.
Centra závěru 10. a 11. stol. diferencovaná, obtížné srovnávání. Lze rozlišit:
1) velká centra (nad 10 ha) – kontinuita stylu politických ústředí ranějších období.
Část obyvatelstva se živí zemědělstvím, též zčásti cestující řemeslníci. Tato
centra – dále od pobřeží.
2) Velká centra pokračující ve stylu emporií. Ulice paralelní s pobřežím. Církev,
někdy prezence krále či místního vládce.
3) Malá centra pod 120 ha s některými měst. prvky, vázaná na královskou
administrativu či církevní či obou. Nevyvíjejí se předchozích.
4) Malá centra pod 10 ha s městskými prvky, vazba na krále, církev či lokálního
pána. Slabé vazby do minulosti před 10. stol.
Emporia ve skandinávském a franském prostředí- parcelace, ulici souběžné s
pobřežím
Raná emporia ve Skandinávii:
3 fáze urbanizace v S Evropě (Callmer 2007): 1. fáze: politická centra objevující se již
v období stěhování národů, nízký stupeň urbanizace; 2. fáze – emporia utvořená v 8.
stol. vysoký stupeň urbanizace, jde o fenomén stojící mimo sféru regionální moci;
37
tyto dvě tradice vedle sebe do 2.pol. 10. stol. 3. fáze- 11. stol. Iniciativa královské
moci, úloha církve
Gudme – 4.–6. stol.: na V straně ostrova Funen v Dánsku, 40 ha, přístav, kultovní
centrum
Uppakra v nejjižnější části Švédska u Sundu. Větší než Gudme, kultovní dům,
kontinuita od rané doby římské do pozdního 10. stol.
Tato střediska měla městské rysy v uspořádání, méně ve stylu života. Vazba velkých
center s menšími a sídly lokálních elit.
Ribe – na Z pobřeží Dánska, 5 km od Severního moře, na S břehu řeky Ribe, mimo
středověké jádro města. Počátek na poč. 8. stol. rozmach 9. stol. Zástavba podél
jedné ulice. Ohraničeno mělkým příkopem. V 10. stol. opevnění – dřevohliněná
hradba, zástavba té doby neznámá. Biskup 948. Jediné vikingské město s trvalým
osídlením podnes.
Ârhus
Dánsko; poprvé uveden 948; z 11. stol. runové kameny; jádro u ústí řeky vzniklo
kolem 900; hradba s příkopem obklopovala 4-5 ha, z 10. St. Zástavba – zemnice;
kostel sv. Mikuláše. Výstavba ve 13. stol.
Helgö
Lokalita na ostrůvku při ústí Mälarského jezera, 30 km Z od Stockholmu. Osídlena od
stěhování národů až do doby kolem r. 1000. Sloupové stavby, zemnice. Doklady
zpracování kovů; dálkový obchod – mj. soška Budhy z 6. stol. severoindického
původu. Poklad zlatých mincí již z 6. stol.
Birka – švédské centrum obchodu již kolem 800; v pol. 10. stol. půlkruhový val, nad
sídlištěm útočištný hrad. Uvedena 865/876. Nejdůležitější překladiště východního
zboží, transitní přístav vedle Haithabu. Příčina zániku – zanesení přístupu do fjordu
Mälar, začal se využívat vstup východněji – to vedlo k favorizaci Sigtuny.
38
Sigtuna – vznik v 10. stol. při na sever vybíhajícím fjordu Mälarského jezera při
Baltském moři (Švédsko); nahradila Birku; úpadek ve 13.stol.; nedosáhla nikdy
významu Birky, 1060 biskupství, 1130 přeneseno do Uppsaly (pohanské centrum, 30
km od Sigtuny). Hlavní centrum od 12. stol. Gotland, ve 13. stol. též Stockholm. Už r.
1130 biskupství přeneseno do Uppsaly, další funkce převzal od 13. stol. Stockholm.
1187 zpustošena piráty. Osídlení nemělo více než několik set obyvatel, zástavba
podél hlavní ulice souběžné s břehem. Doložena fríská obchodnická gilda.
Gotland
Ostrov v baltském moři; obchodní centrum od vendelské doby. Ve vikingském období
– zde 1/4 nálezů mincí v prostoru mezi Labem a Uralem. Sezónní přístavy Paviken a
Bogeviken, tzv. Handelsbauern. Po zániku Birky kolem 1000 dočasný rozkvět
Sigtuny; asi už ve 12. stol. získal Gotland ústřední pozici v baltském obchodu 1161 –
vyrovnání s německými kupci na popud Jindřicha Lva, obdobná dohoda mezi
Jaroslavem Novgorodským a gotlandskými a německými kupci r. 1189. V 11. stol.
gotlandská faktorie v Novgorodě. Rozvoj města Visby (osídlení už v 9. stol., rozmach
od 12./13. stol., společná vláda místních a Němců, městská rada obsazována napůl;
úpadek města od 13./14. stol.)
Kaupang
Přístavní lokalita V Larviku (J Norsko). Osídlení od konce 8. stol – až 900.
Prozkoumána jen asi 3% plochy; domy orientovány souběžně s břehem; mola;
kameny dlážděná komunikace. Doklady řemesel a obchodu (mj. export mastku,
zpracování horského křišťálu). Pravděpodobný pobyt cizinců v lehčích chatách či
stanech – ohniště při jedné z přístavních ulic. Zatím nejbližší známý nástupce severněji
ležící Tonsberg s nálezy od pozdního 11. st.
Haithabu – dánské obchodní centrum; v německých pramenech nazýváno k r. 804
Sliastorp, 830 Sliaswich (Schleswig); 808 – portus.V 9. stol. kostel zal. sv. Ansgarem.
Na poč. 10. stol. získáno Švédy, od 934 pod svrchovaností německé říše. Sídliště
leželo na břehu řeky Schlei; četná řemesla; snad v pol. 10. stol.opevněným sídlištěm
půlkruhového půdorysu byl útočištný hrad. 983 Dánové spálili hrad, zanesení
39
přístavu pískem na poč. 11. stol.; ústup ve prospěch Schleswigu; poničení Nory
1050, Slovany 1066. Mincovna 900–985.
Výzkumy od 1900. Osídlení od pol. 8. stol; dendra 811 – 1020. 50 ha; původně 3
sídlištní útvary; val obepnul 24 ha. Přímá uliční síť; oplocené parcely; halové domy
různorodé stavební techniky (košatiny, sloupková konstrukce, zřídka sruby) i
půdorysy. Přístav – mola vybíhala až 50 do moře.
Obchodní činnost dosvědčují mince, váhy. Výrobky z jantaru, paroží, polotovary;
výroba textilu a skla. Importy z Porýní – keramika, sklo, zbraně, šperky – přes
Dorestad. Stříbro, cín, tzv. černý jantar – ze Španělska, Anglie; Norsko a Švédsko
poskytovaly železnou rudu, brusné kameny, mastek.
Území franské říše
Dorestad – v ústí Rýna. Již v 7. stol. významné centrum fríského obchodu; dobyt
před 650 Franky, 650 zpět Frísy zřízen kastel; opět Frankové, 714–19 Frísové;
opakované stavění a ničení kostela a 750 říšská celnice a sídlo správce říšského
fisku. Dobyt Vikingy 834, 863. 869 dobyt a zničen Franky. Rozsah 1 km x 100–150
m. na západní straně hustě zastavěná ulice, zv. Hoogstraat podél Rýna. Kostel sv.
Martina uv. 777.
Zástavba – sloupové domy typu Warendorf s lehce vyklenutými či přímými stěnami;
rozděleny na obytnou a hospodářskou část, v rámci dvorců. Špýchary, studny.
Uspořádány do volných řad, směřovaly k řece. U břehu řeky – hustší zástavba
malých domků, často se překrývají, tvoří „přístavní frontu.“ Zpracování kostí, jantaru,
kůže, železa, barevných kovů. Ražba mince. V přístavu – umělá, sloupy zpevněná
hrázovitá mola, vybíhají do řeky. Dendrodata 675–875.
Stavoren - fríské centrum, navzdory poničení Vikingy 991 kvetlo i v 11. stol.
Quentowik – franské obchodní centrum – rozkvět od 8. stol. do poslední třetiny 9.
stol. Zprávy od posl. třetiny 7. st. Nacházel se na území dnešní francouzské obce La
Calotterie (pas de Calais). Mincovna. Přístav-obchodní spojení s Anglií. Již kolem
600 – zlaté triensy s nápisem Quantia; jeden v pokladu ze Sutton Hoo kolem 640.
Blízko poklad z Fécamp 965/980 – mince s legendou „Q“. Nálezy- blízko
anglosaskému Hamwicu. Postupný úpadek v 9. a 10. stol. Nahrazeno obchodním
centrem Montreuil sur Mer.
40
Hamburk - 811 kostel, 831 biskupské sídlo. 845 vik zničeny Vikingy 845, pak
biskupství přeloženo do Brém.
Anglosaská a vikingská Anglie, Irsko
Hamwic – Anglosaský Southampton (Wesex) na břehu řeky Itchen. Asi postaven
králem Caedwalou nebo Ine.
Počátky 680 – 690: 45 ha, opev. příkopem; pravoúhlá uliční síť – 3 severojižní a
nejméně 6 Z.-V ulic. Hl. S-J ulice byla 14 m š., Z-V silnice široké 3 m. Velká část
S části města – přeplněna domy. Domy podél cest, navazovaly; většinou haly do 12
m d. a 5 m š. Domy se podobaly soudobým na venkově. 2-3x přestavby. Chybí
zemnice, běžné v raně saském období. Dílny po straně některých domů. Studny,
jámy. Několik malých pohřebišť, jedno u jakési budovy, snad kostela. V 8. stol. bylo
toto pohřebiště i objekt překryty profánní stavbou. Asi vzniklo nějaké centrální
pohřebiště, snad u P. Marie, farní nejméně od 10. stol.
Chybí opevnění, jen příkop – hranice vůči extravilánu; ač byl brzy zasypán, byl
objekty nadále respektován. Na rozdíl od pozdějších burhs – žádné parcely jako
majetkové jednotky. Předpoklad, že každý blok (insula) měla majitele; nedostatek
zámků.
Stopy výroby – zpracování kostí, kovozpracující řemesla. 4.-5 tis. obyvatel. Úpadek
asi už před vikingskými nájezdy ve 40. letech 9. st., redukce dále za krále Alfréda.
Množství importů – keramika, sklo, slon. kost, jantar. Urbanistický model přenesen ze
Středomoří. Vliv Hamwicu se ve Wessexu archeologicky neprojevuje. Obchod a
výroba snad regulovány představiteli moci.
Ipswich (Kent) – v raném 7 stol. malé periodické centrum obchodu na S straně řeky
Orwell; ve středosaském období 50 ha, na obou březích toku. 3 části: 1) původní
jádro; 2) zóna za původním sídlištěm, neurbanizovaná; 3) má jakýsi uliční rastr. Zde
pověstné dílny vyrábějící ipswichskou keramiku. Chybí příkop a hranice parcel. Více
fází.
Středosaská emporia sloužila vládcům Mercie k dosažení karolinského zboží.
41
Londýn (Kent)
Až do 600 chybí doklady o stálém osídlení; chybí i pohřebiště v okolí. Kolem 600
hlavní centrum království Essex, pak podléhalo Kentu; až do dobytí Dány 851 –
středisko království Mercie. Západně opevněné. Sídliště. Od cca 650 na
severním břehu Temže až k severnímu okraji Trafalgarského nám. neopevněné
obchodní sídliště – 40 ha; privilegia 672–674, 790, 857. Kostely z 8.–9.st. Vyhnání
Dánů 885. Za Alfréda rozvoj opevněného sídliště, uliční síť; pokles významu viku, až
959 byl bývalý vicus připsán Westminsterskému opatství. Město – má hradby na
římských základech.
York
Římské Eboracum – z toho Eoforwic, Jorvik na soutoku Ousse a Foss. Hlavní město
anglosaského království Northumbrie, pak vikingské království. Zánik římského
osídlení po 380, chybí kontinuita v 5. a 6. stol. Snad malé sídlištní jádro s královským
palácem; 630–640 ražba mincí, kontinuitně od 8. st. R. 790 Alkuinem popsán jako
emporium. 866 dobyt Vikingy, až do 954 hlavní město jejich království. I po
znovuzískání Anglosasy po 927, trvale 954 zde vládli jarlové často skandinávského
původu, určitá autonomie. Fríská kolonie po r. 780. Jádro osídlení při soutoku
uvedených řek. Rané osídlení – emporium – mimo římský areál, již v předvikingské
době – přesídlení.
Předvikingský královský palác – stál v někdejším legionářském táboře; byla
využívána uliční síť, zvl. hlavní ulice; předvikingské sídliště. Dle R. Halla – byla zde
katedrála od 627, hřbitov a doprovodné budovy; nové ulice diagonálně spojují brány
mimo pravoúhlé římské spojnice. V letech 866 – 1066 velké centrum obchodu a
řemesel. Využití římského opevnění. Silná koncentrace osídlení. V prostoru řím.
tábora; ulice a domy z raného 10. stol.; kontinuita až do vrcholného středověku.
Coppergate- ulice vznikla snad už kolem 900. Ulice však byly dílem spíše
postupného růstu než jednorázového plánu, byť účast královské autority je
nepochybná. Vikingské sídliště – parcely o š. 5,5 m, na každé dům, zahrnující dílnu.
Starší období – povrchové domy s košatinovými stěnami (např. 8,2 x 4,4 m). Velká
ohniště obložená kameny v interiéru. Nález dřevěného zámku. Koncem 10. stol. –
objevují se polozemnice, sloupková konstrukce stěn. Dvorky dále funkčně děleny
košatinovými plůtky. Doklady zpracování železa.
42
Dublin
Sídliště na řece Liffey (Life) blízko vyústění do Irského moře. Kolem pol. 9. stol.
vikingský opěrný bod. 902, 917 dobyt zpět Iry, do pol. 10. stol. opět Vikingové, nové
opevnění. 10. stol. rané město. Kolem 1000 – most na místě brodu; rozšíření
opevnění na západ; kolem 1100 – vyzděná hráz. 1170 dobyto velmožem Mac
Murroughem a R. Fitz Gilbertem de Clare; od 1171 dědičně v rukou anglických králů.
Prví irské město podřízené přímo britské koruně. 1170 vytlačeno irsko –
skandinávské osídlení na předměstí, nové anglo-normanské měšťanstvo.
Od raného 10. stol. – město obdobné Birce a dalším podobným sídlištím.
Výzkumy – Fishamble street; v 10. stol. rozděleno na parcely, hranice – nízké ploty
z kůlů a košatiny. Parcely vybíhaly radiálně z několika hlavních ulic, chybí plánovitě
založený rastr. Sídliště opevněno valem s palisádou; po několika úpravách nahrazen
1100 kamennou zdí. Opevnění i na pobřeží, to je u obdobných sídlišť neobvyklé.
Každou parcelou probíhala cesta od hlavní cesty ke břehu. Kontinuita velikosti
parcel během 10.–11. stol., při obnovování domů – větší flexibilita – nebylo vždy
dodržováno místo staršího domu. Nejčastěji velký dům při cestě, menší objekt za
ním; na straně k vodě – hospodářský. Objekt – stáj apod. Pokud zaujímal dům celou
šířku parcely, cesta jím procházela. Chybí veřejné či jinak výstavné budovy.
5 typů domů. Typ I – nejčastější, stlačený obdélník, pletené stěny s mazanicí. Dveře
ve štítové stěně. Při stěnách lavice n sezení a spaní; centrální ohniště. Laťové
střechy, pokryty žitnou slámou, vzepřeny čtyřmi skupinami sloupů. Ty spojeny
kotvami. Rozměry 8 x 5 m. Funkce obytná či dílna.Typ II – menší, jen jedny dveře
v podélné stěně, 5 x 4 m; jen obytné. Typ III – blízký I; jen jedny dveře. Typ IVpolozahloubené
domy; V – stáj, kůlny – stěny z kůlů a výpletu. Runové nápisy.
Další příklady - Waterford – pův. viking. sídliště 10. stol., Wexford, Limerick.
Vikingové - vytvořili v jimi obsazených územích kvetoucí centra (York, Londýn,
Lincoln, Stamford, Ipswich)
Pozdně saská města – burhs- oddělení parcel, plánovitost; industriální sféra – 3
části: pobřežní, centrální dílny, dílny při domech. Keramika – vznik okruhů
43
s výrobními centry v sídlištích typu burhs - Winchester, Chichester, Colchester,
Exeter, Stamford, Lincoln. Rozdíl mezi Danelagem a Wesexem - ve Vikingy
ovládaném území méně rozvinutá hierarchie tržních center. Burhs, rozvíjející se od
období král Alfréda (po 885) byla opevněna, měla i stálou posádku, sloužila však
většinou také jako ekonomická centra.
Winchester - hlavní sídlo krále Alfréda; po 880 založen uliční rastr s hlavní ulicí,
obnova hradeb, hranice parcel- vyznačeny příkopy; řemeslníci najímali nebo vlastnili
tyto pozemky. Nový chrám. Hamwic – byl v ekonomice solitérem, kdežto Winchester
součástí hierarchizované sítě regionálních trhů - středních a malých, přičemž
poslední už neměly stálé řemeslníky. Na obdobné úrovni Londýn, Exeter, Gloucester,
Oxford.
Interpretace vzniku anglosaských měst – dva směry: 1) ekonomický - Richard
Hodges, 2) spíše ideologický – Martin Carver
Parcela
Parcela (area, hereditas, curia – Hofstätte, městiště, dzialka) ve smyslu
ohraničeného stavebního pozemku, pevně zakotveném v městském civilním právu
sice vystupuje v masovém měřítku až s rozvojem institucionálního města, její počátky
jsou však starší. Znala ji již antika, vyznačující se strukturovanými formami vlastnictví
a držby nemovitostí. Patří sem i prekarie, forma doživotního nebo dědičného nájmu,
pozdější hlavní formy držby pozemku v městském intravilánu. Dle klasika bádání o
parcelách Hanse Strahma se právní pojem parcely objevuje ve třech významech: 1.
svobodné vlastnictví, 2) dědičně propůjčená nájemní držba (Erbleihe), 3)
zakladatelské, resp. skupinové propůjčení do nájmu. V první formě se objevuje již
v pozdně merovejské době (formulář Marculfův kolem 700); již tehdy má vyhraněně
čtyřúhlý půdorys. V podobě nesvobodné nájemní držby za poplatek (činži)se s areou
setkáme v pozdně karolinském období. Pregnantní doklad z r. 976 (zfalšováno 991),
podle kterého určitý držitel městiště v Pasově již nemá platit činži. V období vzniku
porýnských komun se nesvobodná držba mění ve svobodný dědičný nájem,
umožňující volnou dispozici. Pozoruhodný doklad představuje dar pěti městišť Otou I.
r. 952 z královského majetku klášteru sv. Ambrože v Miláně; parcely přiléhají k ulici,
jsou přesně ohraničeny; při ulici se nacházejí stánky či loubí s prodejním účelem,
44
přímo v dokumentu charakterizovanými. Brzy se také dovídáme o rozměrech raně
středověkých parcel – r. 1002 daruje král Jindřich II. klášteru Niederaltaich svou
parcelu v Regensburgu o rozměrech 40 x 80 stop. Hranici na jedné straně
představuje ulice běžící k řece, na druhé area jistého Ruoziho. K r. 1026 se v Řezně
daruje area odlišných rozměrů (6 x 12 prutů; prut cca 4 m). Už v 10. – 11. stol. je
území městské parcely chráněno mírem, tj. požívá ochrany zákona (viz např. výsady
pro Janov 958). V nově zakládaných městech německé resp. slovanské
středovýchodní Evropy se hlavní formou stává dědičný svobodný nájem udělený
vlastníkem pozemku, tedy pozemkovou vrchností. Protihodnotou je areální činže,
doložená již v raném středověku . Vlastník mohl s městištěm volně disponovat,
mohlo tedy být předmětem . prodeje, dědictví, mohla na něj být uvalena renta.
Uživateli náležela i libovolná úroveň po povrchem terénu, překročení hranice do
veřejného pozemku, jímž byla komunikace přilehlé ulice či náměstí, byla však vázán
na svolení městské správy (rychtáře, posléze rady). Panovník ani církev totiž nemohli
svou půdu trvale zcizit.Vlastní činže má ovšem spíše symbolický význam. Je
pravděpodobné, že ráz ohraničených městišť měly i osazené parcely s domy
v raných emporiích a přístavních městech při Baltském a Severním moři,
vyznačujících se relativně pravidelnou zástavbou s oplocenými pozemky kolem místy
i pravoúhle uspořádaných komunikací (Haithabu, York, Birka, Sigtuna). Lze
předpokládat, že v některých tržních sídlištích došlo již před r. 1000 k rozměření
areálu na stavební parcely - tak interpretuje H. Strahm např. pramen z r. 848, v kde
se zmiňuje záměr arcibiskupa ve Vienne svolat obchodníky a založit forum ( forum
publicumque construere et convocare mercatum).
Zástavba
V raně středověkých „protoměstech“ zejména mimo území někdejší římské říše
dominovala dřevěná zástavba. Sloupková i sloupová konstrukce stěn, vyplétání polí
mezi sloupy. Pro germánské prostředí není typická srubová konstrukce.
Náznaky pravidelné zástavby: Magdeburg: delší stěny objektů v linii S–J. Oplocená
městiště - Konstanz, Karlburg u Würzburgu (vše již 9. stol.). Výrazněji se tendence
k pravidelnosti a parcelaci projevují u emporií, zejména pak u anglosaských, jakož i
tamějších burhs.
Raně městské útvary u západních a východních Slovanů .
45
V raném středověku, zejména od 9. stol. se v prostoru střední a východní Evropy
vytvářela jednak při mocenských centrech, jednak při pobřeží Baltského moře
sídliště, v nichž agrární prvek nehrál hlavní roli. Tyto velmi různorodé útvary s
výrazným zastoupením řemesel a obchodu nazýváme ranými městy. Představují
širokou škálu lokalit, jejichž poznatelnost je silně omezena vypovídacími možnostmi
archeologických pramenů, na nichž jsme při poznání "protoměst" odkázáni. Nutným
předpokladem k rozvoji takových útvarů byl nepochybně vzrůst produktivity práce v
zemědělství, který umožnil uživit vrstvu obyvatel, které mohla být z prvovýroby buď
částečně, nebo zcela vyvázána. Zdá se, že přelomovým obdobím v tomto ohledu
bylo 8. stol., vyznačující se zejména ve střední Evropě vzrůstem koncentrace
osídlení v tzv. starých sídelních oblastech (příklady – poříčí Parsęty v Pomořansku).
Pobřežní emporia plnila obdobnou funkci jako v germánské oblasti; lze rozlišit lokality
oddělené od místních mocenských center od lokalit, kde je vazba těsnější – umístění
v podhradí apod. I zde se usazují cizí, zejména skandinávští obchodníci, nejvýrazněji
je ti patrné na Rusi (Ladoga). Výhoda oboustranného prospěchu. Některá emporia
zanikla (Ralswiek), jiná se transformovala v rámci vývoje raně středověkých hradních
aglomerací (Štětín).
Trh u západních Slovanů v raném středověku
Forum – ve slov. jazycích targ, trh.
Handeln (něm.) = polsky targować – vyjednávat, smlouvat – dohoda o cenu.
Trhy u hradních center – anonymní arabská relace o trhu, který se měl 3 dny
odehrávat v hlavním velkomoravském hradu. Jiná zpráva Ibráhíma Ibn Jakúba – trh v
Praze, pol.10. stol., další zpráva u Kosmy pro 2. pol. 11. stol. moravské listiny z 2.
pol. 11. stol. – týdenní trhy (jeden den v týdnu). Odbývaly se často v blízkosti kostelů,
zpočátku se spojovaly i nedělními pobožnostmi, což brzy církev začala zapovídat –
viz Břetislavova hnězdenská statuta k r. 1039.
Velké sezónní trhy v Polsku - v Hnězdně na jaře u příležitosti svátku sv. Vojtěcha,
Wrocław - 8.5., na svátek archanděla Michaela, moravský Rajhrad – na svátek sv.
Petra a Pavla (doloženo 1234). Tržiště soužila také politickým shromážděním, jako
místo poprav (spiknutí proti knížeti Soběslavovi I. 1130). Thietmarova zpráva o
46
potrestání cizoložníků in ponte mercati (tržní lavice) v Polsku za knížete Boleslava
Chrabrého.
Na trzích vládl trhový mír, na který dozíral iudex forensis (Polsko, Čechy). Tržiště jen
málokdy identifikována. Wolin 9.– 10. stol. – v místě Stříbrný kopec - místo ve tvaru
nepravidelného oválu, kolem se nacházely dílny. Obdobně v Biskupině - 10. st. –
volné místo obklopené obklopená hospodářskými zařízeními – dílna na zpracování
parohů, kovárna, jáma na výrobu dehtu apod. V některých místech více tržišť –
Praha 11. stol.- kromě podhradského trhu ještě trh vyšehradský. Obdobně Wrocław
12. st., kde se jeden trh nacházel na levobřeží blíže přechodu přes Odru, druhý na
pravobřežním Olbinu.
Obchodníci – (první zpráva o Samovi u Fredegara 1. třetina 7. stol.) patrně tvořili
podstatnou část vládnoucí vrstvy např. ve Štětíně před začleněním do polského
státu.
Rafelstettenský celní tarif z počátku 10. stol.(902–906) regulující z pověření
franského krále Ludvíka Dítěte cla a mýta na Dunaji v Dol. Rakousku, zmíněni i
Moravané.
Hroby obchodníků – snad Praha- hřbitov v Bartolomějské ulici – 20 hrobů obložených
kamennými deskami. Kolobrzeg - mohylové pohřebiště ve Świelubie – mezi 70
pohřby z 9. stol. jeden s nálezem vážek, v dalších dvou byly bronzové kostky –
závaží. Snad šlo o skandinávské obchodníky.
Pobřežní emporia
Pobaltí – území Obodritů a Luticů
Dierkow
Sídliště na řece Warnow v blízkosti Rostocku (7./8.- pol. 9. stol.) – skandinávské
importy. Sídlištní struktura, resp. půdorysy domů nebyly rozpoznány, četná otopná
zařízení, studny, sídlištní jámy, výrobní zařízení – zpracování paroží, kostí, jantaru,
kovů, tkalcovství. Obdobně jako v Menzlinu – blízko sídliště Priemelberg, k tomu
hradiště Fresendorf, centrum kmene Kessinů.
Menzlin -
47
Na řece Peene, území Luticů. Vznik v 2.pol. 8. st. za přičiněný skandinávskými
přistěhovalci, v 11. St. nazýván Adamem Brémským jako přístav pro vjezd do ústí
Odry. Sídliště 10 ha, pohřebiště 800 – 850 hrobů. Dílny na zpracováním paroží a
kostí, četné předměty skandinávského původu. Hlouběji ve vnitrozemí na levém
břehu Peene bylo velké sídliště Görke, počátky v 7. stol., asi slovanské, též bohatý
inventář včetně skandinávských importů. Lze hovořit o oboustranně výhodné
symbióze obou etnik.
Ralswiek
Přístavní sídliště od 2.pol. 8. stol. na ostrově Rujana v Baltském moři; snad založeno
Skandinávci ve spolupráci s místními Slovany. Výzkumy 1972 – 1989 – asi 25%
osídlené plochy. Prozkoumáno asi 15 dvorců; 12 přístavišť s moly. Největší soubor
lodí z dubového dřeva. 3 kultiště, mohylové pohřebiště. Četné předoasijské mince
(poklad s 2211 mincemi v jednom z dvorců). Ztráta významu od 2. pol. 9. stol.,
existoval však až do 12. stol.
Starigard- Oldenburg
Holštýnsko – „civitas Magna Sclavorum“ kronikáře Adama z Brém.
Slovanský hrad na území obodritských Wagrů, mylně donedávna dávaný do
souvislosti s přístavem Reric, nově ztotožněným s lokalitou Gross Strömkendorf .
Sídlo obodritských knížat (1,4 ha) až do r. 1256. Zcela opuštěn ve 14. stol. v 10. stol.
biskupství. Od té doby v těsném vztahu k dánskému království.
Poloha na morénové kupě. 7./8. stol. - hrad 1,5 ha; konec 8. stol. - 3,3 ha. Hlavní
význam 8.- 9. stol. Dualita sídla – Mecklenburg;.dobyt Heřmanem Billungem r. 967,
Dány 1148–1149 (tehdy už pod svrchovaností hraběte Adolfa II. Holštýnského).
Předhradí neprokázáno; jižně vzniklo město Oldenburg. Na místě hradu vznikl krátce
trvající německý hrad (1221–1261).
1. fáze: Uvnitř slovanského. hradu v 1. fázi reprezentační stavby: jednak velké
sloupové stavby spojené základovými prahy (9. – 10. stol.) - součást knížecího
dvorce, jednak dvoudílné pletené stavby; hustá zástavba srubů ze štíp, s
48
různými nepravidelnostmi uspořádaných podél cest a podél hradby. Předhradí
neprokázáno. Doklad kovářství, , tyglíky a jiné nástroje.
2. fáze: Kolem pol. 10. stol. – změna struktury – malé domky na trám věncích 8 x
5 m, 10 x 5 m. Na místě knížecí reprezentativní haly – velká sloupová stavba,
patrně kostel- hroby křesťanského ritu. Požár 983. Následně – opět standardní
objekty. U valu podélné nečleněné stavby 14 x 16 m, částečně v kombinaci se
zmíněnými standardními domky. Pokračuje pohřbívání v křesťanském ritu,,
v hranicích bývalého kostela. V místě oltáře kostela vzniklo pohanské kultiště.
Problém doložit obytné stavby; patrné ale podlahy; indicií mohou být i volně
stojící hlinné kupolové pece. Štěrková cesta. Na severovýchodní straně asi
štěrkové podlahy zastřešených výroben – zpracování železa, barevných kovů.
V jihovýchodní části plochy – základové trámy velké stavby o d. nejméně 21
m; jde asi o S dřevěnou stěnu kostela druhé fáze. Biskupství před 1066.
V karolinské a ottonské době dominují importy ze západu, ve 2.pol. 10. stol.
patrné spojení k severu .Předhradí (7.– 12. st.) jen slabé doklady řemeslné
výroby. Okolní sídliště doložená teprve od 11. století, 55 lokalit v mladoslovanské
době.měla agrární ráz.
Přístav zatím nenalezen- dle Adama Brémského - civitas Aldinburgh maritima (11.
stol.).
1150 přeneseno biskupství z Oldenburgu do Lübecku. K témuž roku dosvědčen
týdenní trh – tržiště na obou stranách cesty před J branou hradu. Hrad zničen 1148–
1149, vznik německého města s hradem, zničeno 1261.
Reric - Gross–Strömkendorf . Plnil úlohu hospodářského centra Obodritů,
ztotožněn s emporiem Reric písemných pramenů. Multietnické sídliště obchodníků.
Po dobytí dán.králem Gudfredem r. 808 odvedeni obchodníci do Haithabu. Lokalita
zmíněna u kronikářů Adama Brémského a .Helmolda v. Bosau jako synonymum pro
Obodrity. Leží ve Wismarské zátoce. Mocenské centrum – 2 hradiska v lokalitě Ilow –
13 km vzdálená. Dendra 722–811. Sídlištní areál o délce 1200 m a šířce 150 – 350
m, členěn na severní část s pohřebištěm, obchodní sídliště na jihu. Četné zemnice,
kůlové ploty, studny, ohniště; asi 60 prokázaných zemnic ve třech řadách,
v odstupech 8– 10 m; odpadní areály se zlomky skla, olova a bronzu, železná
struska, jantar, zlomky hřebenů aj. výrobní odpad. 6 hrobů ve člunech. Silně importy
z franského prostředí – sklo, keramika; mince islámské, anglosaské sceattas,
49
karolinské. Přístav asi dnes v oblasti pobřežní mělčiny na západním okraji jižní části
sídliště. Zánik v raném 9. stol.
Alt Lübeck – jeden z hlavních hradů Obodritů od 8/9. stol. – datum 819. Tato starší
fáze – karolinské importy, fríská keramika. Osídlení západně hradu – jámy, vrstva;
dálkový obchod. Úpadek v pokročilém 9. a v 10. stol. Rozkvět v pol. 11.– pol. 12.
stol., zničen Rány 1138. Kostel. Dílny kovolitců (východně hradu), ševců ,
soustružníků (jižní předhradí),sruby podél hradby uvnitř i v sídlišti jižně hradu, též
košatinové konstrukce. Zvláště jižní předhradí dle nálezů a opevnění zvl. význam
(příkop). Z sídliště – zpracování bronzu, doklady obchodu – závaží, části vážek. Na
druhé,tedy pravé straně řeky Trave –se předpokládá v pramenech zmíněná "Colonia
non parva mercatorum" – sídliště kupců, patrně zahraničních, s kostelem; nálezy
hrobů. Dosavadní výzkumy zde – málo importů. Je sporné, zda cízí obchodníci žili
soustředěně v jedné části aglomerace, V 11./12. stol.– sídlo obodritského krále
Jindřicha.
Na výšině v rámci pozdějšího města Lübecku, jižně od Alt Lübecku proti proudu
Trave – „Bucu“ slov. hradiště 2. pol. 8. – 9. stol., osídlení i později, též z území
města, i dřeva s dendry z přelomu 11:/12. stol. Šlo o konkurenční hrad wagrijského
knížete Kruta, nepřítele Nakonidů z Alt Lübecku.
Parchim - Lödigsee
4,5 km od Parchimu u řeky Alt Elde, a vyschlého jezera Lödigsee, asi hraniční hrad –
emporium Luticů (Meklenbursko). Zcela odkryto, dochovaná dřeva. 2 opevněné
slovanské a jedna německá fáze. Hradby komorové konstrukce, dendro 1035, 2. fáze
1062-1064. Most. Přístav zatím nedoložen. 17 vah, 180 závaží, 100 mincí, 750
přeslenů. Dřevěný chrám, koňské lebky – kult koně. Ražba mincí. Pouta – obchod
s otroky. Zánik- zvýšením hladiny pro mlýny.
Polabí
Brandenburg na Havole
Vznikl jako centrum kmenového teritoria Stodoranů – Havolanů. Počátky osídlení v 7.
století. Obnovení osídlení –7./8. stol. Malý hrad o průměru 50 m. Až do 10. stol.
opevnění 6x obnoveno, od pol. 10. stol. sídlo biskupa. Přestavba opevnění po 963,
50
písemná zmínka 871–899. Na přelomu 10./11. předhradí o ploše 1,5 ha opevněné
hradbou. S dalším osídlením na jižní straně – též opevněným přehradním příkopem a
kolem 886 vzniklou palisádou. Zástavba do pol. 10. století jen podél hradby akropole,
pak i v ploše. Mezi domy mezery 2–4 m; srubová nebo košatinová konstrukce. 928
dobyt Jindřichem I.; 948 zde založil Ota I. biskupství. Tehdy planýrování slovanské
zástavby předhradí. Po povstání 983 obnoveny pohanské kulty. Celá lokalita
sjednocena do jednoho útvaru o ploše 4 ha. Zástavba sruby, košatinové i
„Bohlenbau“, dílny, hnojiště – zpracování kůže, bronzu, skla, stříbra, železa, kostí.
Objekt s nálezy tkalcovské stolice. Ve 12. stol. křesťanští vládci Havolanů razili
mince. Po ovládnutí hradu r. 1157 Albrechtem Medvědem bylo řemeslnické osídlení
přemístěno mimo hrad.
Berlín – Spandau – na bývalém ostrově ve Sprévě, u nejjižnějšího přítoku. Počátky
osídlení - kolem 700, první hrad se sídlištěm. Trvání do 40. let 9. stol. – počátkem 10.
stol. hrad obnoven. Po 920 zničen požárem. Hrad 5 – už motte , po dobytí Otou I.
Obnovení předhradního sídliště, dřevěný kostel. Zničení při povstání 983. Po 15
letech obnova, na místě někdejšího „služebného“ sídliště vznikly dvoudílné sruby,
kasárenského rázu. Po 1030 – další rozvoj. Hrad s opevněným „Burgstadt“ a
předhradím; sídlo vedlejší linie knížat Havolanů. Palác v raném městě. V jeho
blízkosti zlatnická dílna. Doklad dálkového obchodu. Další přestavba 1079–1083.
Pokus o dobytí obodritsko- skandinávskou armádou krátce po 1108. 1150 dobyta
země Havolanů Albrechtem Medvědem. Ještě 1162 obnova mostu. 1170 přesídlení
do nového města Spandau.
Obchodní střediska na baltském pobřeží záp. Pomořan
Ústí Odry, Peene – cesty do vnitrozemí. Rozvoj zemědělství v – 8. stol., zvýšená
koncentrace obyvatel. Na přelomu 8./9. stol. hustá síť civitates. Tehdy nástup
dálkového obchodu, vznik emporií – mohutný vzrůst importu a zejména arabských
mincí. Usazování Skandinávců – pohřebiště Świelubie u Bard – takřka jen
skandinávský kovový inventář. Suroviny- železo, jantar, dubové dřevo, sůl. Impuls fríský
obchod v 7.– 8. stol.; import hřebenů, mečů. Další impuls - příliv arabských
mincí na konci 8. a v 9. st. mezi Odrou a Vislou – 6 hlavních center:
51
Wolin, Szczecin, Kolobrzeg, Puck a Gdańsk, Truso.
Předpoklad vazeb jednotlivých obchodních center ke konkrétním politickým útvarůmna
území baltských Slovanů k jednotlivým "kmenům" – Voliňanům, Obodritům,
Wagrům, Kessinům apod. Vztah k vedoucím vrstvám těchto útvarů – často nebyla
přímá vazba na hrazená centra, avšak poplatnost kupeckých osad nepochybná.
Teze J. Herrmanna o restrukturalizaci mnohých přístavních sídlišť v 9. stol. – od
volné zástavby k plánovité. 3 zóny obchodních aktivit. 1) okruh bezprostředního
zázemí 2) zóna blízkého obchodu, 3) zóna dálkového obchodu.
Zdá se, že je třeba odlišit dva stupně vývoje - raná centra se silným podílem
skandinávských obchodníků, napojená ještě na kmenové domácí struktury. Část od
konce 9. stol. zaniká. Od 10. stol. se prosazují velká členitá sídliště vázaná na centra
knížecí moci (Štětín, Kołobrzeg)
Struktura Štětína ve 20. letech 12. stol.: V čele šlechta, pohanští kněží, níže stál lid,
dělící se na střední a nižší třídu; obě sestávaly asi ze svobodného obyvatelstva.
Nejníže stáli nesvobodní.
Otázka dědičnosti "dvořišť", tedy pozemků, na nichž stály obytné i hospodářské
objekty. Nejen v Pomořansku, ale i ve Wrocławi se ukazuje jistá následnost nikoliv
jednotlivých domů, ale jejich seskupení, oddělených ploty a uličkami - šlo o rodinné
"parcely", užívané patrně dědičně, jejich obyvatelé však nebyli pravými vlastníky.
Wolin (Jomsborg)
Na ostrově Usedom blíže Rujany v Baltském moři, až k ústí Odry a Dzwiny. 9.- 12.
st. Počátky osídlení na poč. 8. st.- slovanské sídliště u brodu přes Dzwinu- jižní část
pozdějšího „města“. Chrám na nejvyšším bodě mysu – dendro 966. Na jižním okraji
sídliště – v 1. pol. 9. stol. založen hrad. Na břehu Dievenowa přístav. Hrazení
půlkruhovou palisádou, v 10. stol. nahrazenou 14 širokou dřevozemní hradbou. V té
době – struktura pravoúhle se protínajících ulic. Severně hlavního sídliště – vzniklo
již v 1. pol. 9. stol. kolem Stříbrné hory tržní sídliště s vlastním přístavem, též
opevněné (dendra od 838). Jižně hlavního sídliště – rybářské osídlení, tzv.
předměstí, nejpozději poč. 10. stol.. opevněné, vzniklo současně se sídlištěm na
Stříbrné Hoře. Zpracování železa, bronzu, jantaru, výroba hřebenů. 15 pokladů
mincí. Maják.
52
Zázemí – slovanští Volyňané, 1300 km2
. Mezi obyvateli uvádí Adam z Brém též
Sasy; s germánskými kupci, např. s Nory, se spojuje výskyt jednotlivých sloupkových
staveb – jedna z konce 10. stol. s nálezem dřevěné dračí hlavy; tyčinka s runovým
nápisem, nádobka z mastku. Zástavba – dům z prken (sloupkový?), košatinové
domy, jakož i „prkenné“ a srubové. Uliční síť. Na nejvyšším bodě návrší – kultiště,
v 9. stol. chrám. Kolem pol. 9. stol. vznikl u brodu malý hrad- zánik 1294. Též
centrum vznikajícího města bylo opevněné – 903 dendro, též jižní sídliště ohrazeno.
Další sídliště- přístavní- se rozvinulo v 10. stol. při Galgenbergu., zde vrak lodě
datované dendro 870. Rozkvět v 10. stol. do 2. pol. 11. stol., osídlení v rozsahu 3 km.
Masová produkce jantaru – 270 000 výrobků. 13 pokladů v místě a okolí, jeden o
váze 13,5 kg stříbra. Vlastní flotila – zjištěn dok z konce 9. stol. Na Galgenbergu –
maják, uv. 1070 Adamem z Brém.
Pobaltští Slované; nepochybně mezi obyvateli Skandinávci, Frísové, Sasové,
Řekové, o nichž se zmiňuje Adam Brémský; etnické "obce". Ve 2. pol. 10. stol. odhad
8–10 000 obyvatel. Jakási „městská republika“. Správa – sbor starších 967 pokořeni
Měškem I. Hradba polského typu z konce 10. stol. 1043 nájezd dánského krále
Magnuse, poničení předměstí. Tehdy – skandinávský název Ióm. Postupný úpadek,
poslední poklad 1060,. dezorganizace obchodu mezi Odrou a Wartou na sklonku 11.
stol. Ještě ve 2. pol. 11. stol. významné centrum obchodu, tehdy začal ale již vzestup
sousedního Štětína.
Christianizace 1124 – 1128 v důsledku expanze Boleslava Křivoústého.1140 v rukou
pomořanského vévody. Kolem 1170 plenění okolí Dány. Centrální část ještě jednou
opevněna. Řemeslnická předměstí se změnila na rybářské a agrární vesnice.
Zapomenut - vznik legendy o zaniklém městě Vineta. Snad za pomořanského vévody
Vratislava III. obdržel Wolin v pokročilém 13. stol. lubecké právo.
Štětín
První sídliště z 7.–8. stol. na výšině nad Odrou, vůči Wolinu hlouběji ve vnitrozemí;
rozvolněná zástavba. 2. pol. 9. stol. vznikl hrad o rozloze 1,5 ha, centrum sídelní
komory. Mezi Odrou a hradem sídliště. Stavba lodí (nálezy člunů). Zástavba –
zemnice, posléze povrchové domy, košatina. Bronzová ostruha s háčky. Na konci 1.
čtvrtiny 9. stol. – další etapa. Na místě košatinových domů vznikly nové parcely, které
zaujaly masívní sruby až do pol. 10. stol. Od pol. 9. stol. – opevnění. Hrad o ploše
1,2 ha. V závěru 9. a 1.pol. 10. stol. zde pracovala sklářská dílna, později na jejím
53
místě kovárna až do pol. 11. st. Vážky, nejstarší kostěné. Produkce perel. 2. pol. 10.
stol. – sídliště raně městského typu při Odře opevněno (5ha). Sestávalo z hradu a
podhradí. Pravidelná zástavba ze srubových a košatinových staveb se udržela
kontinuitně až do pol. 12. stol.; přístav, opevněný v 11./12. stol. Na přelomu 11. a 12.
Stol. se rozšířily kůlové stavby spojené košatinou, snad z důvodu nedostatku dřeva.
Mohutné opevnění z 80. let 11. stol. Rozvoj předměstí na J straně. Opakované
změny zástavby- po požárech nahrazeny sruby košatinovými objekty, některé
parcely byla nějakou dobu pusté. Kolem pol. 11. stol. dočasný úpadek. V poslední
třetině 11. až do pol. 12. Stol.. rozkvět. Oligarchická městská republika. Pohanská
vrstva kněží. Na hradě Triglavův chrám. V polovině 12. stol. restrukturalizace
zástavby. Satelitní viky J a S města z 10. – 11. stol. Poklady mincí – v okolí i z města.
1121/1122 dobyt Poláky Boleslava Křivoústého. Tehdy hospodářské centrum
v předhradí – rybolov. Další výroba – odvozena z výrobků, chybí jednoznačné
doklady dílen. Četné nálezy vážek z 2. pol. 11. – pol. 12. stol.
Před 1134 (začlenění do polského státu) – šlo dle údajů Otty z Bambergu o jakousi
oligarchickou republiku; v čele vrstva primores, nobiles, následoval lid – populus,
členěný na střední a nižší vrstvu (mediocres, pauperes). Poté – polské správní
centrum – kastelánský hrad. Dánské vpády (hl. 1189) nepřerušily rozvoj města. V 1.
pol. 13. stol. začala sílit německá obec; 1237/1243 – magdeburské právo.
Kołobrzeg
V 6./7. stol. v souvislosti z produkcí soli – 2 sídliště, později na pravém břehu
Parsęty malý hrad. 4 km jižněji od moře vznikl u přechodu přes Parsetu sídlištní
komplex Kołobrzeg –
Budiszowo. Hrad o ploše 1 ha s pravidelnou zástavbou. Rozvoj řemesel a obchodu.
2. pol. 10. stol. – přestavba hradu (háková konstrukce opevnění), v 11. stol. rozšíření
hradu; na severní straně v zátoce Parsęty se nacházel přístav a otevřené sídliště
vzniklé v 10. stol. Na jižní straně se nacházelo opevněné předhradí. Na severu další
sídliště s pohřebištěm, na levém břehu Parsęty další osídlený areál. V 11. – 12. stol.
rozvoj raného města, čtyřdílný komplex. Nedosáhl však významu Štětína.
Truso
54
Přístav a obchodní centrum u ústí Visly u Elblagu (dnes Janów Pomorski 7 km JV).
Písemná zpráva 9. stol.; plocha 10 ha; zástavba 8. – 10. stol. částečně plánovitě
založená. Doklady řemesla (zpracování jantaru, skla, arabské mince 8. /9. – 9. stol.).
Nález 9 člunů.
Starigard na Ině- osídlení 7. – 8. stol.; sídliště z 9. stol. na ostrově v řece Ina; 2. pol.
9. stol. hrad s velkým předhradím; osídlení trvalo až do 13. stol. Na předhradí hustá
zástavba, sruby, dřevem vyložené cesty. Říční přístav. Relativně méně importů,
intenzita řemesla nižší – spíše pro regionální trh. Obchod žitem; důležitost
zemědělského zázemí.
Východní Balt
Staraja Ladoga
Poloha: na dolním toku řeky Volchov 12 km od Ladožského jezera.
Obyvatelstvo – Slověni a Krivičové, Finové a Skandinávové od pol. 8. stol. aktivní
v Ladožsko-Volchovském zálivu. Dendrodatum 750; některé novější názory
posouvají počátky osídlení až do 9./10. stol. Navzdory potlačení významu
Novgorodem od 11. století sídliště trvalo dále. Na počátku 12. stol. – vzniklo otevřené
sídliště před kamenným hradem.
Obchodní stezka baltsko – kaspická (zde města Itil a Bagdád). Vzestup chazarského
chanátu, vznik řady městských útvarů na jeho SZ periférii.
Pět hlavních horizontů v rámci až třímetrového souvrství. První horizont osídlení 750
– 890, kolem 2 ha; dle novějších názorů snad 9./10. stol. v polovině 10.
stol.dosahovala 4–5 ha. Hrad a předhradí – posad. Zástavba – dřevěné cesty
obklopené sruby různé velikosti. Na akropoli – velký srubový dům 17, 4 x 10m., dat.
894. Předpoklad, že šlo o sídlo obchodnického společenstva. V těsném sousedství –
dílna pro zpracování železa a barevných kovů (750–760), depot kovářských nástrojů
z 8. stol. 10 dílen pod stavbami horizontu D z 10. stol. – zpracování kostí, jantaru a
snad skla. Varjažská ulice. Doklady rybolovu i zemědělství. Absence opevnění.
Zpočátku byla Ladoga řízena radou složenou z příslušníků sousedních etnik; 862
uchopil moc jeden z pozvaných Skandinávců Rurik; vznik kmenového svazu. 7
pokladů zde nebo v okolí z 2. pol. 8. až z počátku 11. stol.; podíl abbásovských mincí
(celkem 467). Zázemí sídlišť a pohřebišť.
55
V pol. 9. stol. „Rus“, tedy Skandinávci přemístili své aktivity k jezeru Ilmen. Nové
centrum, Rurikovo gorodišče, bylo opevněno. Osídlení mělo systém parcel, ulice.
Výrobu zajišťovali asi potulní řemeslníci. Opět centrum výběru tributu ve Skandinávci
ovládané oblasti. Chybí doklady o pohřebišti obdobně jako u Staré Ladogy.
V 10. stol. byla Ladoga integrována do Kyjevského státu. Postupně nahrazena
Novgorodem. Osídlení však pokračovalo, na počátku 12. stol. – kamenný hrad, četné
chrámy.
Ruská raně městská a městská centra
Dle V.V. Sedova - počátky raně městského vývoje od 7. – 8. stol (1. etapa). tehdy –
vznik sídlišť řemeslníků a obchodníků – protoměsta ( poněkud ukvapeně použitý
termín). Příklady: Pastyrskoje gorodišče v pánvi přítoku Dněpru, řeky Tjasmin;
klenotníci, kováři, hrnčíři. Přítomnost tureckého etnika. Dobrinovskoje gorodišče na
Bukovině: 8. – 9. stol., obdobná struktura. V jižním Rusku – hrady typu Zimna na
Volyni; i zde klenotníci a kováři. V lesní zóně na severu – Rurikovo gorodišče u
Novgorodu, Gnězdovo u Smolenska, Izborsk aj. Izborsk vznikl na konci 7. stol.
Zástavba – jednoprostorové srubové stavby, pec v rohu; vedle toho snad objekty
neslovanského rázu s dusanými podlahami a ohništi. Četná řemesla, importy.
2. etapa – 9. – 1. pol. 10. stol. – vznik raných měst sestávajících z akropole (dětiněc)
a podhradí (posad).
Rozvoj dálkového obchodu, neplatí ale absolutně – regiony s orientálními mincemi
bez raně městských útvarů (horní tok řeky Oky). V kronikách jmenováno pro 9. stol.
10 měst, z nich 8 bylo kmenovými centry. Kyjev – středisko Poljanů, Polock –
Poločanů, Novgorod – Ilmeňských Slověnů, Smolensk – Dněperských Krivičů aj.
Příklad přerodu – Izborsk – nové opevnění, hustá zástavba, na předhradí – řemesla:
zpracování kovů,kostí a dřeva, klenotnictví. Typická dvojdílná struktura, vazba na
centrum politické moci.
3. etapa - 2. pol. 10. – pol. 12. stol.
Zahuštění sítě raných měst. Většina vznikla na území nejdůležitějších knížectví –
Kijev, Černigov, Perejaslavl a Volyň. Nově vzniklá města – neměla nutně
dvoudílnou strukturu, postrádala dětinec.
56
4. etapa – od pol. 12. stol.do 30. let 13. stol. Vzniklo 112 měst, velká část v tzv. lesní
zóně. Výstavba měst v sv. Rusi – vznik Jurjeva, Perejaslavlu, Kidekša, 1156 Moskva
(v zemi Vjatičů).
Novgorod
V 10. – 11. stol. jedno z nejvýznamnějších center Kyjevské Rusi; ve 13. – 15. stol.
městský stát (bezprostřední zázemí 300 000 km2, celkové zázemí 1,5 mil. km2
).
Předchůdcem byla lokalita Gorodišče, ostrovní sídliště skandinávsko-slovanské,
ležící blízko výtoku Volchova z Ilmeňského jezera – 3 km jižně Novgorodu. Bylo
osídleno od pol. 9. stol., od 12. stol. rezidence novgorodských knížat. Prokázán
pobyt knížecí elity (asi od Rurikovy doby) i na rozdíl od Novgorodu i silný
skandinávský prvek, mj. i runové nápisy. Poč. 11. stol. dočasně přesun knížecí
rezidence do Novgorodu (Jaroslavovo dvorišče), na konci 11. stol. návrat do
Gorodišče.
Politicky byl Novgorod severní výspou Kyjevské Rusi. V době jejího rozkladu se r.
1136 podařilo bojarům svrhnout knížete a ustavit svéráznou bojarskou republiku. Již
v 80. letech 11. stol. se ustavilo grémium bojarů - tzv. – posadničestvo. Již v 10. stol.
se prosadil na severu jiný systém výběru daní než na jihu - prostřednictvím úředníků
(tzv. pogost); od pol. 10. stol. též dva měnové systémy. Velké soukromé vlastnictví
novgorodských bojarů nevzniklo před 11./12. stol. Zázemí – v podstatě
neurbanizované. Jediné blízké město Staraja Russa (70 km), ostatní vzdálena přes
200 km (Pskov).Tradiční zástavba , převážně dřevěná, byla v 18. stol. nahrazena
zděnou z cihel, přičemž se radikálně změnil půdorys města. Město dělila řeka
Volchov na dvě části.
Městský hrad (dětinec) 11ha, nejstarší opevnění po pol. 10. stol. Celý městský areál
ve 14. stol. 400 ha. Struktura – tzv. konce (patronymicky organizované skupiny
bojarských usedlostí a sotně (seskupení obydlí neurozeného obyvatelstva).
Promísení různých složek obyvatelstva na území města. Značná část řemeslníků žila
v usedlostech bojarů. Soupeření „konců“ mezi sebou o funkci vrcholného
představitele správy – posadnika. Představitelem neurozené složky, včetně kupců byl
tysjackij.
Rozsáhlé archeologické výzkumy některých volných ploch od r. 1961.
Něrevský odkryv: Zkoumána plocha 9000m2
, souvrství 6 – 7,5 m. Mezi domy –
dřevem dlážděné ulice; každých cca 20 let nové zpevnění cest břevny (28 vrstev,
57
nejmladší k r. 1462; počátek v pol. 10. stol.). Kolem zástavba na parcelách o
průměrné velikosti 800m2
, parcely obklopeny ploty. Na zkoumané ploše odkryto 49
obytných domů. Na jedné parcele často jeden větší obytný dům a dvě nebo tři menší
obytné stavby; některé objekty víceposchoďové. Městské dvory bojarů. Jedné
bojarské velkorodině či klanu náležela skupina kompaktně uspořádaných dvorců.
Některé domy – dvorské dílny.
Novgorod byl obýván četnými držiteli půdy, která se často nacházela stovky km od N.
Četné nálezy lodí.
Přes 700 textů a jejich fragmentů na březové kůře (dopisy, listiny, písařská cvičení,
účty, žertovné výroky apod.; přes 471 jich pochází již z 11. – 12. st., celkem do r.
2006 se našlo 960 ks). R. 1478 – 80 kostelů, i s okolím 40 klášterů.
Rozvinutý obchod. Obchod Novgorodu byl od 13. stol. orientován hlavně na západ;
nutný dovoz kovů. Od 12. stol. – faktorie cizích kupců, ve 14.–15. stol. partner Hanzy.
Kyjev
Na přelomu 8./9. stol. – na středním Dněpru se vytvořila raně státní útvar Ruská
země, k níž náležela knížectví Poljanů, Severjanů a Drevljanů.
Na hradském vrchu (Zamkovaja gora) – osídlení od 6. / 7. stol., další jádra
Starokyjevská hora, Podol u Dněpru. Snad již před 900 vzniklo pod výšinou (Podil)
osídlení se stabilním systémem parcel a ulic. Rozkvět a rozšíření areálu za Vladimíra
a Jaroslava Moudrého (980–1056). Rozvoj Kijeva paralelně s úpadkem Chazarských
měst. Před výstavbou kamenné katedrály zde stály asi 2 zděné paláce. Na konci 12.
stol. – 80 ha a 10 000 obyvateli.
Výstavba monumentálních staveb – Desjatinný chrám, Zlatá brána, katedrála sv.
Sofie. Svatojiřský kostel, klášter sv. Ireny; sídlo ruského metropolity. Zničen Mongoly
1240.
V 80. letech 9. stol. se stal Kyjev metropolí Kyjevské Rusi. Osídlení 8. – 10. stol. na
rozsáhlém území; max. koncentrace v území hradního vrchu a Starokyjevského
kopce. Rychlý růst od konce 10. do pol. 11. stol. V té době zřízeno v horním městě
tzv. Vladmírovo město (10 st.) a Jaroslavovo město (80 ha).
Zahraniční obchod – hlavní partneři v 8.–10. stol. chazarská říše, Povolžští Bulhaři,
arabské země. Obchodní cesta přes Vladimir volyňský – Krakov, Praha – Řezno.
Sídliště východních kupců v údolní poloze "Podol". Kontakty s Byzancí sílí v 10. stol.
58
Poměr byzantských mincí k východním asi 1:40 – obchod s Byzancí měl výměnný
ráz, zatímco od arabských zemí se získávalo životně nutné stříbro. Obchod s
Pobaltím. V pol. 10. stol. úpadek východního obchodu, sílí obchod s Byzancí;
oslabení chazarské říše, vpád nomádů do stepí.
Autonomní hnutí v obchodně řemeslnických sídlištích kyjevské Rusi – 11. stol.
(povstání 1068/69, 113). Nikdy ale nedošlo ke vzniku městské obce. Oslabování
obchodu s jihem a posléze po r. 1204 i s Byzancí mělo zásadní význam a nebylo
nahrazeno ani např. přistoupením Novgorodu k Hanse (1189).
Zástavba – jedno – a dvoupatrové domy – sruby. Zděné kostely.
Minsk
Vznik v pol. 11. stol.; ve 12. stol. 3 suburbia městského rázu (20 ha); velké parcely
220–250 m2
, některé ulice měly dřevěné dláždění (hl. ulice 13 vrstev z 11. – 15.
stol.).
Smolensk
Hlavní hrad Krivičů podle Povesti vremennych let. Výzkumy ve městě – prokázaly
nejstarší vrstvy až z 11. stol. chrámový vrch (Sobornaja Gora), níže podhradí Podol.
Starší osídlení – lokalita Gnězdovo – 10–12 km níže po toku Dněpru. Četná
mohylová pohřebiště ze závěru 9. stol. Obyvatelstvo – původně baltské, asimilováno
Slovany, kteří se nejdříve soustředili v prostoru Gnězdova. Koncem 9. stol. – příchod
Skandinávců. Z těchto etnik se formovali Kriviči. Až v 1. pol. 11. stol dvě opevněná
jádra s otevřeným osídlením kolem. Centrum hradiště „Gorodišče“ – mohutné
sídlištní souvrství z 9. – 10. stol., plocha 1 ha, opevnění asi v 2. třetině10. stol.
Původně otevřené sídliště o ploše 4 ha, v 10. – 11. stol. rozsáhlé sídliště na březích
Dněpru a přítoku Svinec o ploše 15 ha. Zástavba – nadzemní sruby o ploše 122 –
20m2
, zemnice s ohništi. Zlomky mincovních vah a závaží – dálkový obchod. Tyglíky,
licí formy, polotovary z bronzu aj. kovů, strusky, polotovary ze zpracování kostí; lodní
nýty. Hypotéza – Gnězdovo bylo předchůdcem Smolenska. Řada možných příčin
přesunu centra osídlení – přerušení obchodu s jihem, křesťanství, společenské
změny.
Zhruba současně bylo vybudováno o 2 km níže po proudu Svince další opevněné
centrum. Již v 1. pol. 11. stol. – úpadek Gnězdova.
59
Suzdal
Na řece Kamenka; původně osídlen finským etnikem; slovanská kolonizace od
10. stol.; v rámci Kyjevské Rusi sídlo knížete; od 2. pol. 11. st. doloženy vsi družiníků.
Výstavba za Vladimíra Monomacha (Uspenskij soubor, Kreml). Křižovatka
obchodních cest – na Kyjev, Novgorod, k Povolžským Bulharům a do střední Asie.
Samostatné knížectví. Bojaři spolu s obchodníky tvořili "zemské shromáždění",
protiváha knížecí moci. Hrad – dětinec (Kreml), podhradí - posad (1573 jen 414
městských dvorů). Ve 12. stol. vybudována vedlejší residence Vladimir (založena
1108).
Rjazaň
Město ve středním. Rusku JV Moskvy. Vznik města kolem 1100 (opevnění 12. stol.),
počátky osídlení v 10 – akropole s opevněním. Sídlo údělného knížectví. Dobyta
Mongoly 1237. Koncem 14. stol ovládnuta Moskvou.
Lokalita dnes leží 50 km od současné Rjazaně na terase řeky Oky. Kreml a na jihu
přiléhající město. Zástavba: polozapuštěné objekty (i se sklípky), srubové zemnice s
pecemi (hl. 1,2m, pece na vyvýšeném stupni) s pecí v rohu. Stěny polozemnic –
desky zapuštěné do sloupů, v přízemní úrovni sruby. Obilní jámy i četné jiné výkopy
– v některých pece (kovářské, hrnčířské). Neexistovalo oddělení příbytků aristokracie
od ostatního obyvatelstva (obdobně Novgorod). Pozůstatky zabitých při mongolském
vpádu v některých jamách těsně pod povrchem. Kamenné chrámy s podlahami z
hliněných dlaždic – jediné zděné stavby. V rámci keramiky – vyskytuje se i radélková
výzdoba, nádoby s válcovitým hrdlem.
Vladimir
Rozkvět ve 2. pol. 12. a na poč. 13. stol. Původně obýván Ugrofiny
Moskva
Založena 1156 rostovsko- suzdalským knížetem Jurijem Dolgorukým. Jádrem byl
hrad vzniklý ze závěru 11. stol. na pahorku Borovickij- 1 ha (dnešní Kreml).
Dendrodatum pro dřevěné dláždění 1080-1090. Po pol. 12. stol. – vícenásobné
rozšíření lokality. Nová fortifikace – háková konstrukce. Vně hradu – suburbium.
Zjištěno zpracování železa a barevných kovů, kožišníci, ševci. Prozkoumán dvorec
specialisty posledně uvedených řemesel. Chybí doklady zpracování skla. Importy,
60
nálezy neopracovaného jantaru. Zástavba 12. – 13. stol. – dvorce ohrazené
palisádou, sruby severoruského typu s kamennou pecí v rohu a dusanou podlahou.
Ulice vyloženy dřevem. 1237 zpustošena Mongoly. Zděný chrám (Uspenskij)
postaven až p r. 1326, předtím jen dřevěné, archeol. zatím nezjištěné svatyně.
Polsko
Dosavadní bádání rozlišuje 3 fáze vývoje před vznikem institucionálních měst:
1) období před vznikem státu - vznik jakýchsi jader městského vývoje – 9./10. stol.
2) první fáze raně piastovské monarchie, pol. 10. – pol. 11. stol. Nejobtížnější je
prokázání první fáze – předpokládá se u Krakova či Hnězdna. Sice doklady vyšší
vrstvy, ale chybí importy i málo stop specializovaného řemesla 2. fáze jasnější –
vznik členitých opevněných útvarů centrálního významu, u nich velké
makroregionální trhy (provinční). Ve Velkopolsku – jde o Gniezno, Poznaň,
Ostrów Lednicki, Giecz, Grzybowo; vzájemné vzdálenosti 15 – 30 km; poněkud
vzdálenější centra téhož řádu – Lad, Kruszwica. Dále se ještě odlišují dva nižší
řády hradů. Nárůst vnějších vztahů, importy, poklady mincí, rozvoj specializované
výroby. Dle Kurnatowské – jde o hradní města (Burgstadt). Počátky služební
organizace, plný rozvoj až v následující etapě.
3) 2. pol. 11. – 12. stol. Podstatně více informací, na základě archeologických
výzkumů i zmnožení písemných pramenů. Konstituování sítě kastelánských
hradů. Charakteristický je další růst koncentrace osídlení. Vznik podhradních
sídlišť vedle hradů, vznik hradských aglomerací. Nicméně řada problémů,
zejména v případě malých center; předpokládá se, že každý kastelánský hrad
doprovázelo tržní sídliště, byť nemuselo být v těsné blízkosti hradu (např. Ostrów
Lednicki – Pobiedziska). Též trhy v některých vsích; odhad 50 – 200 trhů celkem.
Velké sezónní trhy v den svátku patrona kostela (Olbin ve Wroclavi – trhy na sv.
Michala, jemuž byl zdejší kostel zasvěcen.
Analýza distribučního systému (S. Moźdioch). Síť kastelánských hradů v 11. – 12.
stol. doplňovaly menší, od centra 10-25 vzdálená distribuční, tedy
zprostředkovatelská střediska – tzv. transportní model; v základní podobě je třeba
si mezi dvěma správními centry představit jeden menší distribuční útvar. Tato
struktura byla dotvářena dále v průběhu vzniku lokačních měst.
Nejlépe poznány Wrocław, Kraków, Gdańsk, Poznań.
61
Otázka právního uspořádání předlokačních tržních útvarů. Teorie o tzv. polském
právu, jež je občas zmíněno v písemných pramenech v protikladu k "právu
německému" vedla k teorii o zvláštním právu předcházejícím lokační období
(Kaczmarczyk 1961; Labuda 1958). Nověji se však prokázalo a bylo seriózní polskou
vědou přijato, že jde jen o právo knížecí, jemuž tyto útvary podléhaly. Tržní právo
jako knížecí regál platilo jen po dobu trhu, jinak běžné knížecí právo. Ve Wrocławi ve
12. stol. prokázána 2 tržiště; více tržišť se předpokládá též v Gniezně či Krakově.
Složitě majetkově strukturované aglomerace (statky církve, šlechty) i jejich
prostorový rozptyl se stávaly překážkou pro další rozvoj výroby a obchodu v těchto
centrech; vyvstala potřeba koncentrace a právního sjednocení, které řešil právní akt
lokace.
Slezsko – v 11. – 12. stol. 23 hrady spjaté s piastovským státem. Hrady jednak
administrativní funkce, jednak vojenské. Poslední – spíše u hranic, menší zázemí do
30 sídlišť. Centrální hrady – 63 až 222 sídlišť, nejvíce Wrocław. Teorie archeologů
hrad = město narazil na odpor historiků, hl. K. Buczka a H. Lowmiańského.
Nedostatek písemných pramenů o řemeslnících, nedůvěra k výpovědi archeol.
pramenů. Holubowicz aj. zdůrazňovali pobyt řemeslníků v hradech, vycházeli s husté
zástavby, uvažovali o trhu v hradu aj. (Gediga, Wędzki, Rajewski, Zbierski, Cofta).
Vnitřní plocha slezských kastelánských hradů – 0,5 až 1,3 ha; Wrocław – 6 ha. Opole
– 0,75 ha; podle Holubowicze 100 – 160 chat ve 12. stol.; při průměru 5 osob na
chatu – 500–800 obyvatel (patrně přeceněno, v řadě chat bydleli jednotlivci).
Obdobně Legnica i Niemczy, tedy hustota osídlení 1000 lidí/ha. Je to podstatně více
než se udává z vrcholně středověkých měst – zde max. 200 osob/ha. 2 druhy objektů
v Opole – hospodářské s hliněnou, a obytné s deskovou podlahou, rozdíly ve výplni
(obytné – dusaná organická hnojůvka, hospodářské – popelovitá organická se
slámou, prosem). Průměr opolského domu deskovou podlahou – 16,8 m2
, dusaná –
16,1 m2
. Větší objekty často dvoudílné, pak plocha kolem 19,5 m2
. Břevna
hospodářských objektů – nezbavena kůry. Ohniště v obou typech objektů bez
rozdílu. Lze předpokládat malý počet členů posádky hradu. Otázka řemeslné výroby
na hradech. Doklad pobytu řemeslníka – koncentrace zlomků keramiky ve vrstvě,
nejen doklad výroby. Ve Wrocławi se prokázalo, že dokladů výroby je mnohem více
na předhradí než na akropoli. Písemné zmínky uvádějí na hradech jen ozbrojence,
62
příp. jejich rodiny (Gallus, Thietmar). Zde tudíž nebyli řemeslníci, ale bojovníci; jen
podomácká výroba. Též doklady výzbroje – početně v opolském hradě, který byl
probádán z 55%.
Pozoruhodným jevem je příchod žebravých řádů do ještě předlokačních sídlišť;
příklady – Wrocław – dominikáni 1226 – 1227 obdrželi tehdy augustiniánský kostel
sv. Vojtěcha na jihu levobřežní trhové osady, františkáni před 1238 již v době lokace;
obsadili dříve osídlená místa. Krakov (dominikáni zde 1221, 35 let před udělením
magdeburského práva; obdrželi od biskupa kostel sv. Trojice; 1336 františkáni).
Existence zemědělských sídlišť v rámci raně městských aglomerací.
Hnězdno (Gniezno)
Sídlo prvních Piastovců a sídlo arcibiskupa. Nejstarší předstátní sídliště na
Wgórze Lecha neopevněné. První fortifikace hradu 940. Do první čtvrtiny 11. stol. –
čtyři segmenty hradu. Nejsevernější – biskupské sídlo; kostel sv. Jiří. Jižní segment –
zamykal církevní okrsek – kostel P. Marie (2. pol. 10. stol.), od r. 1000 sídlo
arcibiskupa. Dva nejmladší segmenty – zabrány obytnou zástavbou, dřevem
vydlážděné ulice. Pravidelné uspořádání, rovnoběžné stěny domů. Nejasné, kdo je
obýval. Výrobně-obchodní struktura poznána nedostatečně. Jižní hradby poničené
požárem 1018 či ve 30. letech 11. stol., byly později do 12. stol. překryty obytnou
zástavbou. Jižní část návrší zaujalo velké otevřené sídliště pro patrně jedno – či
dvoudílný hrad.
Lokalizace řemeslně-trhové osady je problematická. Snad leželo na Panenské hoře
V hradu, oddělena od něj úžlabinou s potokem Intenzívní osídlení od pol. 11. stol.,
trvalo až do transformace ve 13. stol. Další neagrární sídliště – na Lechově hoře; po
zničení hradu byla znovu vybudována jen S část, na J straně – hustá a regulární
zástavba s komunikacemi vyloženými dřevem. Neobjasněna zůstává role osady
Targovisko s kostelem sv. Vavřince JV od Panenské hory.
Poznań
Hrad vznikl v pol. 10. stol. na Ostrowie Tumskim, mysu sevřeném Wartou a
přítokem Cybinou (5ha). Prvotní hrad – v SV části mysu. Dřevozemní val obklopil
ovál 40 x 50m, Po 960 přestavba; rozdělení na 2 části - V a Z. Kostel P. Marie; nyní
plocha 100 x 80 m. Ve V části - katedrála sv. Petra. Nejstarší trh - snad na Ostrově
63
Tumském, v suburbiu na Zagorzu. Toto suburbium vzniklo v pol. 10. stol. v jižní části
polohy, na "Zagorze". Opevnění z 10. stol. kostel sv. Mikuláše. Kovářství, slévačství,
importy, fragmenty vah, mince. Na levém břehu Warty, západně od Ostrowa
Tumského – osada s kostelem sv. Gottharda nejasných počátků. Areál kostela získali
1244 před lokací dominikáni. Pravidelná zástavba v řadách S – J nebo Z – V,
vydřevené cesty. V hradu – osada Śródka, v 1. pol. 13. stol. plnila trhovou funkci,
kostel sv. Malgorzaty před 1231. Počátky osídlení zde sahají do 11. stol.
1253 část obyvatel přesídlena do lokačního města na levém břehu Warty.
Wrocław
Ostrów Tumski – ve V části výspy , hradba z 1.pol. 10. stol. Areál o průměru
60 m. nejasné, jaký areál hradba ve skutečnosti obepínala. Objekty rovnoběžně s
hradbou. V 10./11. stol. přestavba, dvoudílný hrad o ploše 5-6 ha. Knížecí sídlo v
menší, Z části hradu, obepnula hradba o šířce 20 m. Kostel sv. Martina; od konce 12.
stol. zděná přestavba. Větší segment – v JV části katedrála a sídlo biskupa. Hustá
zástavba dřevěnými domy, výskyt usedlostí, které sestávaly ze srubového či
košatinového domu o ploše 20–25m2
, hospodářského objektu a špýcharu.
Rovnoběžné uspořádání. Ulice vyložené dřevem. Obydlí družiny a služby knížeti či
biskupovi.
Podhradí – na levém břehu Odry, na jihozápad od hradu i katedrály, od přechodu
řeky na výspě Piasek ke kostelům sv. Vojtěcha a sv. Marie Egypťanky na jihu,
průměr ve směru S–J 500 m, západní hranice – ulice Szewská. Kulturní vrstvy od 11.
stol. Kostely: Sv. Vojtěch – před pol. 12. stol.; kostel sv. Maří Magdaleny – dvě fáze,
konec 12., poč. 13. stol. řemeslná výroba – barevné kovy, Fe, paroží, kosti, sklo,
kůže; dílny často zahloubené. Na levobřeží nejpozději od poč. 13. stol. trh. 1208 sem
umístěny – in foro W. – cisterciačky z Třebnice. Další neagrární osady, osídlené
hosty. Jde o valonské tkalce s kostelem sv. Mořice nad Olavou, v JV části města –
zatím archeologicky neprokázáno, sporné. Další centrum – Olbin na pravobřeží Odry.
Zde byli organizátory obchodu velmoži, mající zde své dvorce a klášter benediktinů,
posléze premonstrátů. Dvůr rodiny Wlostowiců ve V části Olbinu; Petr Wlostowic byl
palatinem knížat Boleslava Křivoústého a Vladislava II. v 1. pol. 12. stol. Založil zde
klášter benediktinů a navíc Wlostowicové ještě založili klášter augustiniánů na výspě
Piasek v pol. 12. stol. Dvůr se nazýval "satis bene munitam", byl tedy hrazený;
spálen po pádu palatina 1145. V Z části Olbinu se lokalizuje sídlo comesa Mikory,
64
který r. 1175 odkázal svůj majetek klášteru. cisterciáků v Lubiaźi. Materiální doklady
existence dvorů nezjištěny. Další dvůr jistého Gerunga z 12./13. stol. se lokalizuje u
kostela sv. Vojtěcha, levobřeží Wrocłavi; další dvory area vel curiae Pomiana a
Bezelina z 2.pol. 12. stol. na Ostrowie Tumskim.
Krakov
Hrad v 10. stol. sídlem světských vládců Malopolska, od pol. 11. stol. celého
Polska. Obvodová fortifikace uzavřela 4 ha. V část, knížecí, vydělena v 11. stol
hradbou; ve druhé části vznikla katedrála sv. Václava. 13 románských zděných
staveb. Podhradní osídlení – severně hradu. Suburbium Okól 200 x 300 m, v 10. stol.
opevnění; další rozšíření na severu ohraničeno na poč. 11. stol. příkopem. Na Okólu
– románské kostely sv. Martina, sv. Jiljí, sv. Maří Magdaleny, sv. Petra apoštola.
Zástavba – polozemnice i zemnice, sruby. Tržiště u kostelů sv. Ondřeje a Maří
Magdaleny. Severně Okolu – otevřené osídlení, menší intenzita zástavby než na
Okolu; v 11. stol. – tři seskupení: u kostela sv. Trojice (zde později dominikáni), při
pozdějším klášteře františkánů a severozápadně Okolu a při kostele sv. Vojtěcha v
místě pozdějšího náměstí. Do pol. 13. stol. zahuštění zástavby. Celkem 56 ha
osídlené plochy. Řada kostelů severně Okolu – kostel sv. Vojtěcha, Panny Marie a
sv. Jana. Sv. Vojtěch – nejdříve dřevěný, ve 12. st. kamenný. V rámci této části
zjištěna hutnická i kovářská výroba.
Kruszwica – osídlení na ostrově v jezeru Goplo z 9. stol., v 10. stol. opevnění,
kastelánský hrad, zničen 1093, ale nadále centrum zprávy a biskupství. Na Z břehu
Gopla – otevřené sídliště.
Estonsko
Vznik sídelních aglomerací v 11. stol., někdy snad již dříve – Tallin, Tartu, Varbola;
hrady doprovázeny podhradními sídlišti; doklady obchodu se Skandinávií – zvl. s
Gotlandem. Daugmale – až do konce 12. stol. jedno z hlavních center Lotyšska; na
přelomu 9/10. stol.- Dunum urbem. Hroby obchodníků, importy.
Lotyšsko
65
Dolní tok Düny - husté osídlení od cca 1000, centrum hrad Daugmale a Riga. Riga –
vznik v 10. stol., důležité centrum až od 2. pol. 12. stol. vystřídala starší přístav dále
(Dahlen) zanesený pískem řeky Düny (Daugavy). Zde ve 12. stol. tři sídliště, jedno s
Němci, dosvědčenými od r. 1201. poč. 13. stol. komunální město.
Uhry
Komitátní hrady 11.- 13. stol., u některých z nich se brzy vytvářela suburbia. Příklady:
Bratislava, Nitra, Trenčín, Zemplín,Györ, Szabolcs, Visegrád, Székesfehérvár
(Stoličný Bělehrad), Hont, Bihar, Sopron, Borsod aj. Obvykle jednodílné opevnění (na
rozdíl od Polska). Obdobně jako v ostatních okolních zemích – trhy vznikaly i mimo
hrady, např. při důležitých dopravních uzlech. Györffy – vytvořil hypotézu o tzv.
městě východního typu v Uhrách; tato teorie zpochybněna na základě nejen
archeologických výzkumů, ale např. i existence četných církevních institucí v těchto
útvarech. Sídlištní aglomerace. Služebná organizace.
Tři hlavní typy raných měst:
1) Útvary související s komitátními hrady. Ne vždy se ale dožily éry právních měst.
2) Útvary vzniklé při biskupských sídlech či královských dvorcích – kuriích
3) Sídla, kde východiskem byl raný trh
Vazba většiny velkých center na Dunaj. Příchod obyvatel z francouzsky mluvících
zemí na SZ hranici německého impéria. Východní obchod – soustředěný v rukou
Židů
Rozptýlený ráz předlokačního sídlení kolem tržišť.
Györ (Ráb)
Město vzniklo v místě římské Arabony. V 5. stol. – pozdně římský kastel byl obýván
civilním obyvatelstvem (dřevěné, patrně kůlové objekty); hradby se rozpadaly, jedna
z věží sloužila jako sýpka. Někdejší vicus – opuštěn. Následuje hiát v avarské
periodě. Raně středověké osídlení - z 10. stol. z centra města – návrší Káptalan.
Polozemnice opuštěná v pol. 10. stol. – poskytla keramiku západního původu.
Předpoklad obchodní kolonie, zárodku regionálního centra. 2. pol. 10. stol.- vznik
hradu; zahloubené objekty; výstavba asi za Gézy (972–997), později povrchové
srubové stavby z doby krále Štěpána (997–1038); sídlo biskupa. Podhradí - Váralja;
zástavba obdobná venkovské (ohniště v jamách, kůl. jámy, apod.) řetěz sousedících,
66
byť ještě volně navazujících sídel podle hlavních cest; většina nálezů podle cesty
podél Dunaje na V. další osídlení na cestách do Fehérváru a na jih podél řeky Rába
– známe jen z písemných pramenů (Benedekfalva, Királyfölde-KertesserAdalbertfalva).
Zásadní změna – ve 13. stol.; za Bély IV. přestavba hradu – donjon.
Již ve 12. st. geograf Idrísí popisuje Györ jako živé obchodní centrum. Celní regulace
z r. 1260 hovoří o německých a italských kupcích. Privilegium pro arcibiskupství
umožňující zřízení města 1239. Blízko hradu-ustavilo se město kapituly, východně
odtud – královské město.
Budapest
Óbuda – na pravém břehu řeky Dunaj, v prostoru někdejšího římského Aquinca;
Až do pol. 10. stol. byla Óbuda knížecím centrem; v poslední třetině 10. stol. přesun
vládců do Esztergomu, kde zůstali až do počátku 11. – stol. Kapitula sv. Petra –
donace už v poslední čtvrtině 11. stol. od Ladislava a ve 12. stol. od Gézy II. (1141 –
1162). 1212 uveden trh v privilegiu pro kapitulu, která byla jeho vlastníkem; 1355
rozdělena na královský a kapitulní okrsek.
Jádrem královský palác a kolegiátní kostel. Relativně dlouhé přežívání pozdně
římského obyvatelstva.
Buda
Před lokací – na území Budy 2 sídlištní jednotky: Pest na obou březích Dunaje
(na pravém později na nazývána Malá Pest) a severněji na pravém břehu Óbuda.
Více sídlištních seskupení; na severu tzv. Felhévíz, 1148 forum Geysa – patrně tržní
sídliště, kde se usazovali kupci. Kostel uveden ve 12. stol. Zmínky o lodích na Dunaji
1187.
Na severní straně plató hradního kopce – dva objekty z doby před mongolským
vpádem, mince. Archeologicky lze před mongolským vpádem na pravém břehu
Dunaje předpokládat dvě sídlištní jádra – Malou Pest a Felhéviz. Z Malé Pešti –
minimum nálezů. Přesun části německých obyvatel z Pešti (po 1248) se odehrál
snad s mírným zpožděním za příchodem maďarských osídlenců (1243 – 1247);
proces dokončen 1255 – Novus Mons Pestiensis. 2 objekty na severní straně
hradního návrší – asi z doby těsně po 1240, zánik ve 3. čtvrti 13. stol.; nerespektují
uliční strukturu.
67
Pešť
V těsné blízkosti – římské opevnění chránící přechod přes Dunaj z 3. – 4. stol.
Počátky osídlení na levém břehu Dunaje sahají do 11. stol.; 1046 a 1148 uveden
portus Pest. Tři ohniska osídlení od severu Bécs, Pest a Szenterzsébet. Městské
privilegium z let 1205 – 1235 plyne z mladší listiny výsad z r. 1244.
Esztergom (Ostřihom)
Strigonium – s lovanského původu; předpoklad slovanského hradiště z doby
předuherské. Princ Géza (od 971) zde měl své sídlo; údajně kamenné hradby.. Další
výstavba rezidence za Štěpána, 1001 sídlo arcibiskupa.
Zmínka z r. 1050 o židovských obchodnících cestujících z Ruska do Řezna; zastavili
se v Ostřihomi, aby opravili svůj vůz. 1146 chvála města z pera účastníka křížové
výpravy.
Nejstarší podhradní osídlení v církevní držbě na úpatí kopce. Jeden areál severní,
těsně u hradu, další – královští udvornici – na jižní straně podél malého Dunaje v
sousedství přístavu; udvornici postavili svá obydlí na S straně velkého tržiště. R.
1147 zmiňován kostel sv. Mikuláše JJV hradu, ke kterému měli dle pozdějších zpráv
z 13. stol. příslušet Latini. Ještě ve 13. stol. oddělováni od ostatních obyvatel.
Dvě města – arcibiskupské, ležící bezprostředně pod hradem a královské
(zahrnovalo i vicus latinorum – tedy románské sídliště).
Veszprém
12 km od Balatonu. Jméno od prince Besprima (objevuje se v 1002/1009); biskupství
1009 zasvěcené sv. Michalu; centrum komitátu. Církevní město druhého řádu,
omezená autonomie. V9. – 10. stol. osídlení 1,5 km vzdáleno od hradního kopce.
Osídlení kolem hradu u kostelů sv. Mikuláše, sv. Markéty, sv. Tomáše a sv. Jana
Křitele – dílčí sídlištní jednotky zvané angulus. Sv. Mikuláš – poprvé uveden 1237,
vznikl asi po 1210; souvislost s valonským biskupem Robertem; ten 1208 – 1210
sloužil jako probošt královské basiliky ve Fegérváru. Dominikánský kostel sv.
Kateřiny 1239. Opožděná urbanizace.
Székesfehérvár
Původně Fehérvár; Alba Regia poprvé 1235 – překlad do maďarštiny -přidáno
"Székes". Od pol. 13. stol politická role nahrazena sakrální; pohřebiště uherských
68
králů od 1031. Prvotní hrad na vrcholu vyvýšeniny, asi 100x 150 m, opevněn
příkopem, asi 2. třetina 10. století, kostel- centrála, sv. Petr. V blízkosti kostela
odkryta zemnice, dvouprostorová s pecí, k ní rozměrná jáma, dat. asi 1225–1235 s
přestavbou kostela. V 11. stol. postavil Štěpán královskou basiliku P. Marie; porušila
starší pohřebiště obyvatel hradu. Tehdy asi zděné opevnění kvadratického půdorysu;
později rozšíření fortifikace na jihu. Severovýchodně královského sídla – stál dómský
hrad Vnitřní město, dále tzv. podhradí Buda na severu, s kostely sv. Markéty, později
mendikantské kláštery. Doklady raně středověké zástavby SZ hradu. Latinské
osídlení uváděno až od 13. stol. (1272 – pečeť civium latinorum); původně sídlili u
tržiště ve vnitřním městě. Až ve 13.stol ale uváděno civitas exterior na SV od hradu a
později i nova civitas JZ hradu.
Soproń
V místě antické Scarbantie. Na poč. 11. St. hrad. Před S hradbami bylo malé osídlení
kovářů; rybáři – na SV, za potokem Ikva. Město posléze zaujalo areál hradu.
Eger (Jáger)
Biskupství založeno Štěpánem I. 1009; katedrála sv. Jana Evangelisty. Na teritoriu
města - 6 lokalit z 10. – 11. stol., z toho dvě pohřebiště. Valonská kolonizace
egerského údolí, snad od 11. stol.; tzv. Italská ulice (šlo ale o Valony); ve 14. stol.
uváděn comes vallis Agriensis se svými hospitibus et Gallicis. Přišli z prostoru
Lutychu, udrželi si jazyk až do 16. stol.
Kostel sv. Mikuláše – uveden až 1346, náležel augustiniánům, předtím asi farní
kostel. Četné další kostely – vše uváděné až ve 13. stol.
Další centra: Vác, Szeged, Nagyvárad, Miskolc.
Bratislava
Hrad – velkomoravský, posléze správní uherský. Kromě velkomoravského hradiště
na Hradním vrchu zjištěno velkomoravské osídlení v ploše historického jádra města;
snad opevněné předhradí na V svahu u kostela sv. Mikuláše, koncentrace nálezů
dále k východu mezi Venturskou ulicí a pásmem středověkých hradeb, rozptýlené
objekty i dále na východ (Hlavné námestie), i na jižním svahu hradního kopce.
Již 1042 kronikář Herimenn uvádí husté osídlení podhradí, které nazývá "město"
(civitas). Pol. 12. stol. – Al Idrísí – hovoří o Bratislavě jako o středně velkém městě s
69
domy postavenými těsně vedle sebe. 1204 žádá Imrich I. papeže Inocence III. o
povolení přemístit proboštství z hradu do podhradí, 1221 obdobný požadavek
probošta k papeži Honoriovi III.
Bratislavská aglomerace ve 12./13. stol.:
Hrad s podhradím (burgus) s kostelem sv. Mikuláše (původně rotunda). Jádro
aglomerace – Kapitulská ulice. Dle nálezů mincí – 2. pol. 12. – 1. pol. 13. stol. –
osídlení od Venturské ulice pro nám. SNP, tedy po kostel sv. Vavřince.
Kolem osady sv. Ondřeje, sv. Michala, sv. Mikuláše, sv. Vavřince (zde nejstarší
rotunda, pak karner ke kostelu sv. Jakuba) a Széplak. Na J úpatí hradního kopce
stála mýtní stanice Vodná veža s přilehlou osadou Vydrica. Vytváření tržiště od 11.
stol. – na křižovatce ulic Ventúrská, Panská, Kapitulská až po vyústění k Vydrické
bráně – zbytkem je Rudnayovo náměstí.
Privilegium 1291 udělené patrně již fungujícímu městu.
Nitra
Velkomoravské počátky; Hradní vrch a Na vršku. V 11. stol. přestavba
opevnění. Někdejší velkomoravské předhradí Na vršku – se vyvíjelo dále; 1113 Mons
iudaeorum, 1247 castrum Iudaeorum. Pod hradem – podhradí, v biskupských rukou.
Kostel sv. Michala na SV podhradí Na vršku, na jihu kostel P. Marie s hřbitovem již z
11. (předán ve 13. stol. františkánům). Ve 12. stol. přesun těžiště na východ – kostel
sv. Jakuba – lokační město.
Raně městské útvary v českých zemích.
1. Velká Morava
Předpoklady rozvoje – snad již od posledních desetiletí 7. stol. Vzestup
koncentrace osídlení v tzv. staré sídelní oblasti v 8. stol., příznivé pro periodicky
kolísající rozmach zemědělského travopolního hospodaření.
První útvary centrálního významu – lehce opevněná sídliště především na ostrovech
v řece Moravě (Uh. Hradiště – Staré Město, Mikulčice, Olomouc – Povel), vzácněji
výšinná (Brno –Líšeň – Staré zámky). Doklady pobytu vyšší vrstvy – ostruhy s háčky;
specializovaná řemesla – kovolitectví, hrnčířství; v zázemí vazba na produkční
hutnická centra – Olomučany u Blanska.
70
Zárodky vytváření sídlištní aglomerace jsou nejlépe pozorovatelné v Uherském
Hradišti –Starém Městě a v Mikulčicích.
Otázka členění osídleného areálu a funkcí jeho částí.
Hrad: akropole, předhradí (obvykle opevněná část přimykající se k rovněž
opevněnému jádru, akropoli), podhradí – sídliště v nejbližším okolí hrazeného areálu.
Latinské prameny vesměs rozlišovaly jen hrad a „suburbium“, přičemž tento termín
mohl vyjadřovat jak blízké osídlení za hradbami, tak i širší zázemí, i tzv. hradovou
obec – civitas.
Struktura nejbližšího zázemí a vzájemné vztahy; výživa centra.
Velkomoravská centra – rozmach v 9. stol., dle dendrodat ze dvou z nich – Břeclav –
Pohansko a Znojmo (80. léta 9. stol..) – hradiště budována hlavně v poslední čtvrtině
9. stol. Chybí však přesnější datování hlavních center, kde i dle písemných zpráv
musíme předpokládat existenci již kolem pol. 9. stol. Velká rozdílnost
charakteristických znaků jednotlivých lokalit vedla Č. Staňu (1985) k pokusu o
rozčlenění na 6 typů:1: Centrální hradištní města, 2: provinční hradištní města, 3:
hradištní hrady, 4: zemědělská centra s panským dvorcem, 5: pohraniční a strážní
hrady. Systém nebyl obecně přijat, nepochybně však do určité míry odráží skutečné
rozdíly. V zásadě lze rozlišit velké aglomerace v centrálních oblastech Moravy a
západního Slovenska (Mikulčice, Uh. Hradiště – Staré Město, Břeclav – Pohansko,
Nitra), doplňující nížinné lokality jako součást organizace zemědělského zázemí v
těchto ústředních částech, opevněná sídla vyšší vrstvy nevelkého rozsahu (Ducové)
a regionální centra vyrůstající z místních tradic. Zejména první skupina lokalit svým
rozsahem, výstavností i koncentrací obyvatelstva přesahuje vše, co do té doby
vzniklo u západních Slovanů. Otázka příčin – rozvoj zemědělství, obchodní i
mocenské kontakty s franskou říší, dálkový obchod apod. Poslední – ve formě trhu
Moravanů – doložen arabskými prameny, zejména rafelstettenským celním tarifem
(902–906). Obchod s Orientem (stříbrná plaketa íránského původu s obrazem
sokolníka ze St. Města), na druhé straně absence arabských stříbrných mincí.
Velká Morava – stát s mocenskou složkou soustředěnou relativně dobře
organizovaném jádru, k němu více či méně úzce, zejména pak asi tributárně,
připojeny další gentes s místními centry.
Velké rozdíly v uspořádání jednotlivých aglomerací, "protoměst". Tzv. rezidenční a
nerezidenční, nebo také vedlejší areály. Problém jejich funkce – kromě výrobních
71
pracovišť, které se ovšem vyskytují i na akropolích, nelze archeologicky většinou
prokázat převahu nějaké činnosti v rámci určitého areálu. Problematika výskytu
zemědělských nástrojů – naznačuje větší podíl zemědělských činností v Mikulčicích a
na Pohansku u Břeclavi než by se dalo předpokládat, avšak zčásti jde o doklady
výroby či snad kultu. Otázka počtu obyvatel – i v největších aglomeracích jich asi
současně nežilo více než max. do 2000 lidí, soudě podle velikosti pohřebišť.
Spotřební ráz ekonomiky velkomoravských center x počátky regionálního trhu.
Zahuštění osídlení v okolí hlavních center.
Doklady výroby ve velkomoravských centrech – relativně hojné, a to i v sídlech
„druhé kategorie“, zčásti zásluhou plošných výzkumů. Bratislava – Děvínská kobyla –
sklářská pec z druhotně použitých římských cihel. Kovárny: Mikulčice, St. Město,
Břeclav – Pohansko, Pobedim, Nitra. Otázka potulných kovářů – depoty s nářadím
v Mikulčicích, Mor. Jánu, Vršatském Podhradí. Nyní se však objevily depoty i na
opuštěných pravěkých hradištích (Klášťov). Kultovní význam? Existence výrobních
areálů – Břeclav – Pohansko, Staré Město
Mikulčice- opevněné dvoudílné jádro 11 ha, kolem rozsáhlá, členitá aglomerace s
kostely, pohřebišti a sídlišti. Členěno na akropoli a Z předhradí. Podhradní sídliště
v okruhu asi 700 m na písčitých dunách. Během 9. stol. nabývá akropole výrazně
sakrální ráz kostely a pohřebišti, na opevněném předhradí spíše družina. Doplňující
služby a řemesla in na akropoli (kovářství, kovolitectví – šperkařství). Nejvíce
výrobních dokladů na S podhradí – kovárna, kovolitecká dílna. Ve všech areálech se
ale různé funkce včetně výrobní v průběhu 9. stol. prolínají. Z předhradí
interpretováno jako sídlo družiny- relativně pravidelná zástavba povrchových staveb,
nedostatek dokladů výroby. Kovolitecká dílna u V. kostela při SV bráně akropole,
Povrchové stavby dominují i v dalších částech (podlahové úpravy); velké sloupové
stavby. Těšický les – střídání sídlištní a funerální funkce, superpozice hrobů a
zahloubených objektů.
Kovárna na S podhradí: kleště, kladívka, kovadlinky; chybí ale jednoznačné doklady
topenišť. Otázka dvorců při kostelech vně opevněného areálu – chybí reprezentativní
objekty a ohrazení (vyjma areálu VI. kostela, kde však jde jen o plochu svatyně
s hřbitovem. VII. Kostel – 16 hrobů, dva relativně bohatší, většina bez nálezů. Kolem
patrně povrchové objekty. Otázka velmožského dvorce, chybí však sídelní doklady.
72
Uherské Hradiště- Staré Město
Přibližně šestnáctihektarové ostrovní sídliště snad jen s lehkým opevnění, bez
pohřebišť, s fragmenty kamenných staveb. Staré Město na pravém břehu hlavního
toku Moravy – členité předhradí mimořádného rozsahu, s několika kostely a velkými
pohřebišti. Sady – církevní centrum s chrámem a pohřebištěm. Příslušníci vyšší
vrstvy žili patrně jak na říčním ostrov, tak i ve Starém Městě. Zde výrazná přítomnost
specializovaných řemesel, zvláště kovolitectvím, železářství, sklářství – dílna.
Železářské a klenotnické pracoviště v poloze „U Víta“, dále též hrnčířský okrsektavící
tyglíky, nádoby s nataveninami kovů, polotovary, kovotepecké kladívko, kleště
apod.. Přítomnost osob věnujících se zemědělství. V poloze nad Haltýři – kovolitecký
areál – 11 kelímkových pecí. Hutnické pece, vyhřívačky. Pálení vápna v kopulovitých
pecích. Dvoukomorové hrnčířské pece.
Břeclav – Pohansko
Velké hradisko o necelých 28 ha rozlohy, se snad jen částečně současným dvorcem,
asi starším než opevnění, jakož i jediným kostelem s regulérním pohřebištěm.
Východně dvorce – řemeslnický areál v poloze Lesní školka. Zde zastoupeny pece,
nálezy olověných hřiven, specializovaného kovozpracujícího nářadí, výrobní odpad
(struska). Uvádí se také zhotovování drátěných brnění, sudů, textilní výroba,
zpracování kůží a kožešin doklady zpracování kostí. Četné hroby mezi sídlištními
objekty naznačují nesvobodný status obyvatelstva vázaného na dvorec. Tento jev
však také souvisí s s rozpadem uceleného ritu v období přechodu ke křesťanství
(shluky hrobů i na J předhradí se zastoupením pohřbů se zbraněmi – odlišný status
než v Lesní školce).
Náznaky pravoúhlých struktur, ne zcela pravidelně pokrývajících vnitřní plochu
sevřenou hradbou – v mladší velkomoravské fázi. Orientaci i rozměrovým modulem
snad odvozeny z velmožského dvorce, který jako jediný má dvoufázové,
jednoznačně definované ohrazení. Zatím nebyla podána detailní analýza skladby
zmíněných pravoúhlých útvarů.
Zástavba respektuje jednofázové, požárem zničené opevnění.
Poměrně rozsáhlé podhradí – jeho jižní část (trať Proutník)- jen ojediněle zastoupené
výrobní objekty, kovářská výheň. Výrazněji zastoupeny zemnice (ve srovnání s lesní
73
školkou), vzhledem k náhlému opuštění části objektů – nálezy výstroje koně a jezdce
a další kovové předměty. Přijímaná interpretace – sídliště ozbrojené složky
obyvatelstva, asi však i jiné sociální skupiny.
SV předhradí – zjištěna rotunda s pohřebištěm lehké ohrazení na JV, snad jeden
ohrazený dvorec a další palisádové žlábky nejasné funkce. Role tohoto areálu je
zatím nejasná, časově jde asi až o přelom 9. a 10. století.
Interpretace (J. Macháček): Palatium ( funkce sídelně reprezentační příslušníka snad
vládnoucí dynastie, analogie – falce), emporium (typ B dle Hodgese – centrální
kontrola dálkového ochodu, urbanizační rysy), munitio – fortifikační význam.
Metody výzkumu – propracovaná metodika dle J. Neustupného. Pojetí Pohanska
jako systému. Výzkum zázemí – prokázáno zahuštění sídlišť v bezprostředním okolí
(výzkum lokality Břeclav – Líbivá).
Nitra
Hradní vrch (prokázáno opevnění z 2.pol. 9. stol.) a opevněné předhradí v
poloze Na vršku. V posledně uvedené – základy zděné architektury, snad stavby na
podezdívce. Ostatní hradiska – velmi sporná, některá s jistotou pravěká (Zobor);
Martinský vrch – kostel, pod menzou karolinská mince z let 840 – 923 – jednoho u
pozdních Karlovců, nelze přesně určit. Sondáže neprokázaly osídlení v rámci okrsku
sevřeného valem. Lupka – osídlení pravěké i raně historické, pod hradiskem
pohřebiště a hrnčířské pece (ve středohradištním období vzácný jev).
10. století po pádu Velké Moravy
Kontinuita vývoje na střední a severní Moravě (Brno – Staré zámky, Zelená Hora,
Olomouc, Přerov), výrazné oslabení osídlení a zánik všech hradišť na jižní Moravě;
reziduální osídlení zejména v Mikulčicích. Možná existence nevelkých lokálních
centra na JZ Moravě (Turecký kopec u Hornic, Palliardiho Hradisko u Vysočan – na
rakouské straně Pfaffenhofen – Sand u Raabsu). Od 2. poloviny 10. století (porážka
Maďarů u Augsburgu) oživení i na jižní Moravě, výskyt bavorských mincí. Kolem r.
1000 mocenský vliv rané polské monarchie Boleslava Chrabrého, spojený i s vlivem
kulturním, zvyklosti elit (výskyt pokladů zlomkového stříbra a mincí včetně islámských
74
v širším prostoru Moravské brány a v tzv. českém Slezsku; ovlivnění keramické
produkce).
Olomouc
Nejvýznamnější centrum Moravy v 10. stol. Morfologie olomouckého kopce. Osídlení
již v 9. stol. centrálního významu. Zahuštění osídlení Dómského návrší a Předhradí.
Suburbium v Pekařské ulici. 2 fáze oddělené požárovým horizontem (předěl po r.
1000), 22 mincí, 12 determinováno: 3 náleží Boleslavu II, ostatní veskrze
olomouckým údělníkům 2. pol. 11. stol. Doklady kovozpracující výroby, tedy
slevačství (tyglíky) i kovářství, jantaru. Olověné závaží, karneol indického původu –
obchod. Mladší fáze podhradí – skleněné prsteny, zlomek sekaného stříbra, zlomky
malovaných hliněných vajíček, tzv. pisanek – doklady styků s Polskem, s Kyjevskou
Rusí.
Předhradí – tereziánská zbrojnice – zjištěny horizonty 10. stol. nad zasypanými
jamami z 9. stol. (štětová úprava z pol. 10. stol., košatinový plot, požárový horizont).
Opět nálezy jantaru, zlomek prstenu snad baltského původu; karneolové perly,
vybroušený korál, perla.
Otázka kontinuity církevního ústředí – otázka biskupství v 10. stol., snad sídlo
záhadného biskupa Vracena z 1. pol. 11. stol. Vztah k českému a polskému záboru.
Přerov
Velkomoravské výšinné sídliště, zatím bez zjištěného opevnění, doprovázelo osídlení
v okolí - prostor Žerotínova náměstí a nejbližšího okolí. Na opačném břehu Bečvy –
pohřebiště a sídliště v Předmostí. Dva horizonty velkomoravského osídlení na
Horním nám. – u kostela sv. Jiří; velkomoravské osídlení není ale souvislé.
Kolem r. 1000 fortifikace celého kopce – rozloha kolem 1,5 ha (dendrodata 994 –
1003). Srubová zástavba po obvodu hradeb. Nález mincovního závaží s
oboustranným kolkem moravského denáru knížete Břetislava I. Podhradní osídlení –
Žerotínovo náměstí, též pás podél hradního návrší mezi polohou Na Marku a
Wilsonovou ulicí, rozšíření dále na jihovýchod, jakož i na druhý břeh řeky – polohy
Malá Dlážka, Brabantsko. Po Olomouci nejvýznamnější hrazený útvar přelomu 10. a
11. stol. na Moravě, opěrný bod polské posádky (tzv. vendické, neboli saské křížové
denáry z konce 10. století, roštová hradba s nápadnými analogiemi v piastovském
75
Polsku). Dobytí Přemyslovci asi 1012/1030. Kontinuitní vývoj v 11. – 12. stol., avšak
neprokázáno opevnění na místě starší hradby.
Čechy
Specifické postavení středních Čech; výstavba přemyslovské domény
1. fáze (7./8.– 8. stol.) – centrální místa předpřemyslovského období; nízký stupeň
diferenciace společnosti, opevněné útvary mají silné zastoupení zemědělství
(Klučov, Šárka, Praha – Butovice); v některých regionech však existují lokality s
doklady vyšší vrstvy – Dolánky – vrch Rubín v SZ Čechách). Časově se někdy
rozděluje na dva horizonty, z nichž mladší zahrnuje lokality vzniklé až v 9. stol.
(Levý Hradec).
2. fáze – 9./10. – počátek 11. stol. Sem spadá systém velkých hradišť ve středních
Čechách, tvořících páteř přemyslovské domény (Pražský hrad, Budeč, Levý
Hradec). Analogicky, byť ne v tak propracované podobě. Lze sledovat vývoj
center jednotlivých sídelních komor i v dalších částech Čech (Stará Kouřim,
Libice).
3. fáze (1. pol. 11. – 12. stol.) – plná existence hradské soustavy. Vznik raně
městských aglomerací (Praha, Litoměřice, Starý Plzenec, Žatec, Hradec Králové).
Doklady řemeslné výroby v centrech 9. – 10.stol. – jsou vyjma vlastních výrobků
poměrně nevýrazné.
Obdobně jako na Moravě se objevuje vazba na oblasti se zdroji železné rudy (oblast
Staré Kouřimi). Kovolitecká výroba a šperkařství – vazba na vyšší vrstvu (tyglíky –
Libice, ale i Klučov či Doubravčice), kovářské vyhřívačky (Stará Kouřim, Budeč).
Kosťařství, tkalcovství. Lze se domnívat, že předmětem vývozu byly spíše suroviny
a otroci.
Předpokládá se, že důležitým impulsem pro rozvoj tržních vztahů v 10. stol. bylo
dočasné přerušení dunajské cesty Maďary na přelomu 9. / 10. stol. Vzrostl tak
význam obchodní cesty Řezno – Praha – Wrocław (nebo Olomouc) – Krakov –
Kyjevská Rus.
Otázka funkce jednotlivých hrazených částí hradišť 9.–10. stol.
Rozvoj tržních útvarů v 10. – 12. stol.
76
Přibývá písemných dokladů o existenci trhů. Trh "ve službách" státu. Pražské
tržiště ve zprávě Ibráhíma Íbn Jakúba v pol. 10. st. – centrum mezinárodního
obchodu s otroky. Význam židovských obchodníků. Změna v 11. stol. – začínají se
prosazovat řezenští obchodníci. Další novum – velký baltský obchod, využívající více
druhů mincí se rozpadl, vznikly státní ekonomické okruhy užívající dominantně
vlastní mince. 1050 – mincovní reforma Břetislava I.: karlovskou libru o váze 408 g
vystřídala lehčí severská hřivna (marka). Státní mincovní monopol umožňoval
zlehčování mincí, a tak vedl k snadným ziskům.
Hradské trhy jako týdenní jsou zmíněny už v břetislavských statutech t z 11. století.
Cla – nejstarší celní řád v zakládací listině kapituly litoměřické, uvedena zvláště sůl.
V Čechách po zahuštění sítě hradů dosahovaly odstupy mezi jednotlivými správními
hrady 30 km. Dominance týdenních trhů. Příjem z trhů- jeden z hlavních zdrojů
obživy knížecího správního aparátu. 1211 jmenován v Praze iudex fori – královský
úředník dozírající na provoz trhu a soudící zde vzniklé spory. Donace cel a celních
poplatků církevním institucím. Význam krčmy jako místa směny (např. verze C
zakládací listiny pro kapitulu litoměřickou uvádí desetinu poplatků z krčem). Již verze
A listiny uvádí svobodné řemeslníky, usedlé v Litoměřicích.
Řemesla – v průběhu 11. stol. se stabilizovala služebná organizace; různí specialisté
usazení v obvodu příslušného správního hradu odváděli své výrobky formou daně.
Zakládací listina pro kapitulu litoměřickou (1057), verze B, vzniklá ve 12. stol., uvádí
v podhradském sídlišti Zásady kromě vinařů a dalších rolníků též kožešníky, ševce,
kováře, tesaře, lazebníky, přitom kožešníků jsou dva druhy kromě ševce – doklad
počínající specializace. Obecně se v listině mezi kapitule darovanými lidmi zmiňují
pekaři a mlynáři. Proti verzi A, jež řemeslníky bez konkretizace rovněž uvádí,
konstatuje J. Tomas větší míru svobody. Verze B listiny zřejmě dovoluje rozlišit tři
druhy řemeslníků ? 1) vesnické řemeslníky, spjaté zčásti se zemědělstvím, 2)
nevolné řemeslníky sídlící při dvorech, 3) relativně svobodnější řemeslníky při hradusem
náleželi uvedení řemeslníci ze Zásady. Zde lze předpokládat zvýšení produkce
pro trh.
Usazování cizinců v hradských aglomeracích – Praha, asi již od 11. stol. Za vlády
Soběslava II. (1173–1178) obdrželi Němci privilegiem, odvolávajícím se na
ustanovení krále Vratislava II., výsadní postavení – mohl žít podle vlastních zvyklostí,
přičemž si volili faráře a rychtáře.
77
Vedle hradských trhů – existence venkovských trhů. K nejranějším patří zmínky o
trhové vsi Slivnice u Podivína u Kosmy, retrospektivně k r. 1063. České doklady
naznačují, že k jejich početnímu nárůstu dochází až od 2. poloviny 12. stol. K
ranějším případům náleží tržiště Hrutov u Litomyšle při významné celnici při českomoravské
hranici na trstenické stezce, které daroval Vladislav II. snad již r. 1167
klášteru litomyšlskému (CDB I, č. 399, 411–415; srov. Hrubý 1936, 116; Nový 1991,
141). Následují k r. 1162 Kuchov “cum foro“, 1196 forum Kladsko a r. 1196 tržiště
Pátek u Loun, kde samo jméno naznačuje den konání týdenních trhů.
Centra 9. – 12. stol.
Levý Hradec
Dvoudílné hradiště. Počátky snad v 1. polovině 9. stol. Předhradí: ve 2. fázi hradiště
– přelom 9./10. stol. – sloupová stavba půdorysu L –přiléhající k hradbě 2. fáze, 3
hlavní prostory dále členěny; dále zkoumán jiný dvoudílný objekt. Doklady textilní
výroby, kovářství (struska).
Budeč
Základem dvoudílné hradiště; vznik opevnění až ve 2. pol. 9. stol. Na akropoli trend
k stavbě nadzemních srubových (i na podezdívkách) a kůlových objektů.
Předhradí – doklady kosťařské výroby.
Stará Kouřim
1. pol. 9. – pol. 10. století. V nejstarší fázi – ohrazen údajně jen nevelký areál nad
srázem, ve 2. pol. 9. stol, rozšířen – vznik vnější hradby. V 1. pol. 10. stol. nová
střední hradba, akropolí pak byl celý prostor za ní. Pohřebiště, halová stavba, bohaté
nálezy. Koncentrace topenišť, zčásti kovářských, ve střední části hradiště, za branou,
hl. 10. stol.
Trojdílné, později dvoudílné 44 ha.
Kouřim – sv. Jiří – konec 10. – pol. 13. stol. Sv. Vojtěch – mladohr. osídlení, dvorec?
Libice
Dvoudílný hrad, 900 – 1200. Luxusní blatnicko-mikulčické a karolinské předměty.
Boom kolem 900. Založení pohřebiště ve východní části akropole (prozkoumáno 287
78
hrobů), stavba kostela P. Marie a výstavba kněžského domu na předhradí (stilus,
akvamanile v podobě beránka).
Rozmach v 10. stol. (do 995) železářské objekty v SV části předhradí. Dominance
nadzemních srubů na předhradí (rozdíl proti vsím). V pol. 10. stol. byla zplanýrována
část objektů na přístupovém směru do akropole, vznikla zde štěrkovaná cesta. Nová
hradba předhradí. Akropole – knížecí palác. Importy pražské tvrdě vypálené
keramiky. Jediný zlomek polské nádoby s válcovitým hrdlem.
Praha
Centra – Pražský Hrad a jeho podhradí na Malé Straně. Hrad – vznikl v 9. století,
předhradí na Hradčanském náměstí. Vyšehrad (uv. 1003, počátky asi 90. léta 10.
stol.) a jeho podhradí s těžištěm v údolí Botiče. Tržiště raně středověké Prahy lze
lokalizovat na dolní Malostranské náměstí. Zde intenzívní osídlení od 9. stol.
(sporadické počátky 7./8. stol.), tři navazující příkopy – před pol. 9., 9./10., po pol. 10.
stol. roštová hradba z 9. stol. K fázi příkopu 2 náleží i vydřevená cesta k mostu před
Vltavu a tzv. strategická stavba se základem z dřevěných komor, vyplněných
kameny a hlínou; zánik do pol. 10. stol. Rozšířené prostranství v Mostecké ulici –
šířka 23 m, vydřeveno. Poslední příkop snad zanikl před 1257 – na jižní straně
malostranského náměstí. Osídlení jde i jižně opevněné linie.“Město“ doby Boleslavů
– jde až do Hellichovy ulice. Asi srubové stavby. Pokračuje funkce cesty. Nejstarší
kostel – rotunda sv. Václava před pol. 12. stol. Rozvoj tzv. románské Prahy
(vyšehradská éra – 1000 – 1143) zejména od 2.poloviny 11. stol. Písemné zprávy o
podhradí Prahy – nepřímo Ibráhím íbn Jakúb, Kosmas; k r. 1091 se uvádí bohatství
in suburbio Pragensi et vico Wissegradensi; 1105 a 1108 zmínky o tržišti. Na Malé
Straně – Horní Malostranské náměstí – rozmach pyrotechnické výroby, četné sesuvy
půdy. V 11. stol. železářství vytěsněno pod severní svah Petřína – torza vypálených
jam. K osídlení Malé Strany náleží jistě část pohřebišť na pravobřeží. Založení
druhého hradu, tedy Vyšehradu, předurčilo základní tendence v půdorysném rozvoji
aglomerace, ve směru k zaplňování dosud relativně volného prostoru mezi oběma
hrazenými centry. Staré Město – do pol. 10. stol. jen hroby – na hraně středního a
vyššího terasového stupně 2 – 600 m od zaplavované nivy. Pohřebiště do konce 11.
stol., bohaté hroby kupců? z Bartolomějské ulice. Důvodem přesunu na území
pozdějšího Starého Města v počínaje snad 2. pol. 10. stol. bylo patrně relativní
přelidnění vltavského levobřeží. Možný organizační zásah centrální (knížecí) moci.
79
Nelze vyloučit, že tržiště a tábořiště kupeckých karavan se v 10. stol. nacházela
právě na pravém, tj. Staroměstském břehu. Nejstarší jádro staroměstského osídlení
v JZ části nejnižší terasy, zde keramika 2. pol. 10. – 1. pol. 11. stol. – kalichovité
okraje, tuny strusky. Ojediněle se osídlení této fáze objevuje na středním a vyšším
terasovém stupni. Sídliště v prostoru Malého náměstí z 11. stol., s doklady
železářství, mladší pohřebiště – počátek před 1100, souvislost s kostelem sv.
Michala, kolem kterého se po redukci rozsahu pohřebiště pohřbívalo i nadále.
Význam vyšehradské cesty. Utváření staroměstského tržiště na optimálně vybraném
střením terasovém stupni od závěru 11. stol. a s ním související nové komunikační
sítě (románská keramika). Vymísťování železářské výroby z centra, usazování židů
na S periférii. Na vyšší terasové stupně vystoupilo souvislé osídlení až počátkem 12.
stol., kdy pohřebiště na jejich hranách zanikla (post quem denáry z konce 11. stol.).
Kolem nového tržiště v prostoru Staroměstského náměstí vznikl souvisle osídlený
pás o šíři kolem 200m (na JV k Rytířské ulici). Nová radiální síť cest. Odvozena již
před archeologickými výzkumy ze změny směru cesty přes Vltavu k náměstí a ke
čtvrté, JV radiále. Starší síť byla souběžná s řekou, k Vyšehradu. SV radiála
v Dlouhé ulici – post quem denár 1092 – 1100 z pohřebiště v Dlouhé ulici překrytý
touto cestou. Zrychlený vývoj ve 12. století – výstavba románských zděných domů
(asi 60, až na několik výjimek jen na území St. Města, resp. těsně za jeho hradbami –
náměstí Republiky), přibývá také kamen. staveb na Pražském hradě. Centrální
„staroměstská“ část aglomerace přesáhla na východě pozdější obvod hradeb
(výzkum na náměstí Republiky, zde i zděné domy z 12. – 1. pol. 13. stol., a navázala
na sídliště na Poříčí kolem kostela sv. Petra. Privilegium pro pražské Němce vydané
Soběslavem II asi. z období 1174 – 1178. Sídliště německých hostů se hledalo právě
zde, rozsah německého osídlení byla asi větší – souvislost s románskými domy.
Dotvoření půdorysu náměstí v průběhu gotizace, resp. institucionalizace Starého
Města.
Pražské železářství 9./10. – poč. 13. stol., méně bronzolitectví. V 9./10. stol.
doloženo jen z Malé Strany. Většinou okrajové polohy na svazích Petřína a
hradčanského ostrohu, 2 nálezy blíže centru.V 10./11. stol. přesun na pravobřeží, na
terasu VII c- nejnižší, kolem Betlémského nám., další areál S této terasy kolem
Anežského kláštera; vrchol do 1. poloviny. 12. stol. Nadále pokračuje v menší míře i
výroba na Malé Straně, ojediněle i na Malostranském náměstí, spíše však okraje
80
v blízkosti vodních toků. Později vymístění na okraj Starého Města. Výroba i
v předlokačních osadách kolem center – Klárov, Maltézské náměstí, též z
předlokačních osad na Novém Městě. Ve 13. století se železo zpracovává již mimo
vlastní Prahu. Hradčany, východně od Staroměstských hradeb, četné vyhřívačky na
nám. Republiky východně Prašné brány – zde bude třeba řešit otázku otázka vztahu
k zástavbě, a to jak dřevěné, tak i zděným románským domům.
Na počátku 12. stol. se objevuje nový typ domu – zapuštěný 1 m, bez ohniště,
asi nejméně dvoupodlažní. Jde o starší stupeň pozdějších podsklepených, rovněž
ještě dřevohliněných domů. Rozmach výstavby kostelů od poloviny 12. stol.
Archeologické nálezy v prostoru Týna – četné nedatované kůl. jamky v podloží,
ovšem souvislé sídlištní situace M. Goliński došel k závěru, že pražský Týn jako dvůr
cizích kupců nemohl vzniknout dříve než ve 30. letech 13. stol.; analogie v
Benátkách, kde byl obdobný objekt založen v letech 1222 – 1225. Až ve vrcholném
středověku ho ovládlo Staré Město.
Hradec Králové
V 9.–10. století se na návrší rozprostíral hrad, z něhož Přemyslovci posléze učinili
sídlo kastelánské správy. Fragmenty raně středověkého opevnění hradu (zemní
těleso s plentou), které obepínalo celý obvod návrší a využilo reliktů staršího
lužického valu. Vstup do hradiska je předpokládán v místě mělké deprese na
severozápadní straně, v místech pozdější Pražské brány. Z plošiny na temeni návrší
byla zřejmě v 11. – 12. stol. vydělena samostatně opevněná akropole o velikosti ca 1
ha, sloužící kastelánským úředníkům. Prvně je hradecký kastelán zmíněn k roku
1159. O skladbě osídlení máme málo dokladů; kulturní vrstva.
Centrální význam Hradce podpořil rozvoj podhradní aglomerace, která se
rozkládala na ostrovech a vyvýšených místech nad Labem a Orlicí. Toto osídlení bylo
tvořeno jednotlivými sídelními jednotkami s pohřebišti, v jejichž blízkosti vyrůstaly již
od 12. Stol. první církevní stavby – kostely, celkem asi desítka (viz níže). Většina
z nich však vystupuje v písemných pramenech až od 13. a především ve 14. stol.
Starší původ těchto kostelů, z nichž 3, resp. 4 se staly součástí klášterních fundací,
naznačují jejich patrocinia a nepřímo i stopy mladohradištních pohřebišť v jejich
bezprostředním okolí. Největší – u sv. Václava východně hradu; nálezy záušnic též
z blízkosti kostelů P. Marie a sv. Vavřince severně a západně jádra; řetěz dalších
osad a kostelů J severně jádra aglomerace.
81
Litoměřice
V polovině 10. stol. začala historie Litoměřic jako jednoho z předních center
hradské správy přemyslovského státu. Litoměřický hrad se nacházel na Dómském
pahorku, akropole s kostelem sv. Jiří zaujímala jeho jihozápadní část, zbývající
plocha zůstala vyhrazena předhradí. Zde, na předhradí při kostele sv. Štěpána, našla
svoje místo kapitula založená knížetem Spytihněvem asi v roce 1057. Tzv. zakládací
listina kapituly litoměřické a následné písemnosti poskytují u nás nebývale důkladný
pohled na situaci správního hradu a jeho zázemí
Akropole; podhradské osady – 1057 – založena kapitula. Sídliště Zásada měla
kožešníky, ševce, kováře, tesaře, lazebníky; další osady – Rybáře, Popovo, Dubina,
Božka, Pokratice.
Archeologické výzkumy uvnitř jihovýchodní části litoměřického jádra zachytily areál
osídlený v průběhu 2. poloviny 12. stol. Stratigrafický horizont odpovídající přibližně
době rozšíření litoměřického městského jádra ve 14. stol. překrýval starší situace,
datované předběžně do 2. poloviny 12. až 1. poloviny 13. stol. – 7 asi
potravinářských pecí. Tato archeologická zjištění mohou souviset s předlokačním
obchodnicko-řemeslnickým sídlištěm, či spíše o dvůr příbuzných velmože Hroznaty
Tepelského, Bleha z Třebušína a jeho stejnojmenného syna, významných velmožů a
po nějaký čas i litoměřických kastelánů. V těsné blízkosti v Jezuitské ulici v závěru
12. a na počátku 13. stol. Doklady srubových staveb; možná souvislost se dvorem
Hroznaty Tepelského, od roku 1219 součást majetku tepelského kláštera.
Sídelní areál archeologicky doložený v jihovýchodní části litoměřického jádra
vystupuje jako jedna z mimořádně důležitých části příslušné aglomerace – asi sídliště
držené tepelským klášterem a označené v roce 1219 jako Noui Mont super Albiam a
v roce 1228 jako villa Lutvmeric, kterou panovník odebral tepelskému klášteru. Zde
asi začal vývoj směřující ke stabilizovanému lokačnímu městu. S daným areálem
jsou spojovány chrámy Všech svatých, P. Marie a sv. Vavřince.
V místě pozdějšího hlavního litoměřického náměstí se ještě v době předlokační
nacházela dvě pohřebišť. Mladší možná souvisí s kostelem sv. Michala, který měl
zaniknout v průběhu 1. poloviny 13. století.
Stará Boleslav
82
Dvoudílný hrad postavený už před knížetem Václavem na přelomu 9:/10. stol.,
opevněný zděnou hradbou (akropole) Boleslavem I; v pol. 11. stol. založena kapitula.
Předtím – dřevohliněná hradba s čelní zdí. Kostely – bazilika sv. Václava
vybudovaná před 1046; sv. Kliment z počátku 12. stol. s freskami ze 3. čtvrti 12. stol.,
dále na JV neznámý kostelík z 11. stol. i s hřbitovem. Snad jde o kostel založený
kapitulním proboštem Zbudkem – sv. Jiří, který převzal se založením kapituly farní
funkci. Počátky městské svatyně P. Marie zůstávají nejasné. Nedoložen též
předpokládaný kostel sv. Kosmy a Damiána na akropoli.
Zástavba předhradí – roubené konstrukce, projevují se základovými žlábky po
trámech, též sloupové stavby. V nejstarším horizontu – víceprostorové objekty. Pece
patrně výrobní – V kostela sv. Klimenta, bez přímých dokladů; strusky vesměs
v nadložních vrstvách. Intenzita MDH osídlení na akropoli větší. Předhradí –
souvrství max. 100cm, otopná zařízení v nejmladší fázi.
Hradsko u Mšena
Osídlení od 8. stol., plocha zmenšena v 11. stol. hradbou; železářské pracoviště ze
středohradištní etapy na akropoli; kovářská vyhřívačka a další pyrotechnická zařízení
z 11. –12 stol.
Žatec
Počátky osídlení – 2. pol. 9. stol. Poprvé uveden 1004; byla zde polská
posádka. Ostrožna, 2. pol. 9. oddělena její SZ část příkopem, v pol. 10. stol. západě
dalším příkopem vydělena akropole (původně asi doprovázeno dřevozemními
hradbami; asi 8 ha). Zánik staršího příkopu (kolem 900?), další příkop ohradil v 1.
pol. 10. st. rozšířené opevněné předhradí. Areál aglomerace se tak v 10. stol.
rozpadá na 3 části: Akropole s opevněným předhradím, jižní neopevněné předhradí.
Jižně až západně předhradí – na dvou vyvýšeninách pod Z svahy ostrožny až po
řeku Ohře – podhradí. V mladohradištním období na akropoli knížecí dvorec, na
předhradí další obdobné útvary. Velká zapuštěná stavba sloupové konstrukce. Na
vysunuté malé ostrožně JZ vlastního předhradí příkopem vydělený útvar, snad
velmožské sídlo. Další sídlištní jádra J (tzv. vnější předhradí) a dále na západě hradu
– doklady železářské výroby (dva areály), Fe bochánky, strusky, zahloubená výheň.
V jižním areálu též práce s barevnými kovy (tyglík). Mírná redukce ve 2. pol. 10. stol.,
kovárna na akropoli (?). Na poč. 11. stol. – na akropoli dvorec s dřevěným palácem a
83
se skladovacími objekty. Zde též kostel sv. Petra s pohřebištěm, hroby překryly
zaniklé objekty. Zlomky reliéfních dlaždic ve výplních vrcholně střed. hrobů
minoritského kláštera. Areál s knížecím sídlem oddělen palisádou na jižní straně.
Předhradí: kovárny, zpracování barevných kovů na opevněném předhradí. Hřbitov u
dřevěného kostela sv. Víta ve dvorci na hradišti, další na východním okraji předhradí
u cesty vedoucí k brodu. Kostelík sv. Víta – první fáze dřevěná (1. pol. 11. stol.,
nahradil jednu kovárnu), ještě v 1. pol. 11. stol. vystavěn z kamene. Palisádové žlaby
naznačují, že stál v areálu dvorce. Až ve 12. stol. se měl stát farním, s příslušnými
pohřby. Další kostel z 12. stol. neznámého zasvěcení, který překryl hroby z 11. století
na JV okraji ostrožny. I zde druhotně uložené zlomky románských reliéfních dlaždic.
Kromě kostelních pohřebišť existovaly i souběžná mimokostelní. Třetí kostel sv.
Kříže, 2. pol. 12. stol. Ráz podhradí a předhradí- poměrně rozptýlené, stále se měnící
osídlení.
V JV části předhradí - velký železářský a kovolitecký areál, jehož rozsah a
podoba se během 11. stol. měnila. 1937 nalezen na podhradí JZ od předhradí poklad
– šperky, zlaté a stříbrné mince o hmotnosti 2,7 kg. Interpretován jako poklad
řemeslníka – šperkaře (sporné). Na podhradí – zahloubený objekt s doklady
mincování – 3 tyglíky, ústřižky stříbrného plechu, 7 denárů (celé i ve zlomcích), vše
Vratislav II. (1061 – 1086). Z ostatních sídlištních situací – mince počínaje knížetem
Oldřichem (1012 – 1034).
Z akropole pochází nález 2 olověných plomb, doklady skleněných kroužků i
zlomků skla z 11. stol., kruhová závaží.
Chrudim
Středohradištní hradiště, pak kastelánský hrad. Nejstarší věrohodná zmínka o
Chrudimi – přemyslovském hradu – se pojí k roku 1055. Ve 12. a na počátku 13.
století byla Chrudim centrem provincie a sídlem kastelánů. Správní funkce si jako
krajské město podržela i poté, co ve druhé či třetí čtvrtině 13. století zaujala prostor
hradu městská zástavba. Zjištěna fortifikace hradu z obou raně středověkých období.
Archeologickým výzkumem na různých místech vnitřní plochy byly zjištěny stopy
dřevěné zástavby, plotů, početné zahloubené objekty z 11. – 12. stol. Členění plochy
hradu neznáme. Nálezy záušnic z okolí farního kostela Nanebevzetí P. Marie i
některá ustanovení doložená k 14. stol., jejichž charakter však svědčí o raně
středověkém původu, zde dovolují předpokládat existenci raně středověké svatyně.
84
Přemyslovský hrad ležel v hustě osídlené krajině, v jeho bezprostředním okolí
se rozkládala podhradní sídliště. Pozůstatky některých z nich jsou dnes skryty pod
náplavami Chrudimky, nynější hustá zástavba chrudimských předměstí nedovoluje
poznání jejich někdejší struktury. Pouze několik izolovaných archeologických situací
svědčí o intenzivním využití okolí zákrutu řeky pod západním svahem hradní
ostrožny ve 12. a starší fázi 13. stol. Stopy osídlení té doby byly zjištěny i 1,5 km
východně od města, pod návrším Pumberky. Významné místo ve struktuře
podhradního osídlení náleželo podle archeologických nálezů poloze u kostela sv.
Kříže, téměř 2 km jižně od jádra města; písemná zmínka k polovině 14. stol. Nálezy
esovitých záušnic z okolního hřbitova však svědčí o jeho raně středověkém původu.
O soudobém osídlení prozatím svědčí kromě početných keramických zlomků i
odkryté stopy dřevěné konstrukce. Raně středověký původ nelze vyloučit ani u
zaniklého kostela sv. Jana Křtitele.
Starý Plzenec
Od 2. poloviny 10. století přemyslovské centrum západních Čech, zmíněné
poprvé r. 976 v souvislosti s porážkou Bavorů vojskem Boleslava II. Aglomerace pod
přemyslovským hradištěm na pravém břehu řeky Úslavy časem přerostla i na levý
břeh. Suburbium rozložené na obou stranách brodu přes řeku bylo významným
místem na důležité spojnici Prahy s Norimberkem či Řeznem. Cesta od Prahy vedla
nepochybně přes Rokycany s biskupským dvorcem doloženým již v roce 1110. Do
evidence písemných pramenů vstoupilo až ve druhé polovině 13. stol. Tehdy byly
klíčovými body sídelní struktury kostely Panny Marie v pravobřežním podhradí, sv.
Jana Křtitele, sv. Martina, sv. Václava a sv. Blažeje na levém břehu řeky. Roku 1266
daroval král Přemysl Otakar II. patronátní práva všech zdejších kostelů klášteru
premonstrátek v Chotěšově, přičemž v této době již je nutno předpokládat existenci
nově lokovaného města na levobřeží.
Jádrem raně středověkého osídlení Staré Plzně byl, stejně jako v Praze, dvoudílný
přemyslovský hrad (akropole a předhradí) umístěný na úzké klesající ostrožně nad
řekou. Mezi jižním úpatím ostrožny a břehem Úslavy existoval samostatně vyčleněný
areál plnící funkci opevněného podhradí.
Pravobřežní část aglomerace, tzv. Malá Strana. Jižně od ostrožny – mocné
souvrství přemístěných svahovin se středohradištní a mladohradištní keramikou,
původem z plochy hradiště. K funkci pravobřežní části aglomerace je nedostatek
85
podkladů, nepochybně však musel existovat rozdíl ve využití opevněného jižního
podhradí a elevace s dnešním kostelem Panny Marie. 100 m jihovýchodně od kostela
SH kostrový hrob, další obdobný nález nedaleko, dnes nezvěstný. Výrazně odlišná
terénní situace obou poloh naznačuje existenci dvou pohřebních areálů. Jednoznačné
sídlištní nálezy ze západní části Malé Strany pocházejí teprve z konce 12. – 13.
století; sídlištní areál byl prokázán severozápadně od kostela, mimo malostranské
historické jádro. Přes nedostatečné archeologické doklady se pokládá jižní podhradí
za nejstarší podhradní sídliště. Právě sem je velmi pravděpodobně nutné lokalizovat
tržiště doložené svatovojtěšskými legendami k roku 992.
Levobřežní část aglomerace představuje expanzi preurbánního osídlení na protilehlou
stranu údolí. Doklady osídlení ze sklonku středohradištního období jsou zatím
nevýrazné. V zatím blíže neurčeném časovém úseku došlo k rozvoji tohoto suburbia
na levém břehu Úslavy, krystalizační jádra kolem velmožských kostelů. V levobřežní
části aglomerace dokládá známá listina Přemysla Otakara II. z roku 1266 existenci
čtyř kostelů, z nichž známe polohu kostela sv. Jana Křtitele na náměstí a kostela sv.
Blažeje, který byl jádrem samostatného sídelního útvaru nazývaného v prameni
”Craboccon”, vzdáleného od ”centra” plzeňského suburbia cca 1 km. Poloha
zbývajících dvou sakrálních staveb – sv. Martina a sv. Václava, se hledá. Druhá
svatyně je indikována 4 hroby v prostoru ulice Sv. Čecha. Maximální doložený rozsah
levobřežní části raného města v pokročilém 12. – 13. století značně překračoval
rozsah zástavby zachycené na mapě stabilního katastru a dosahoval plochy ve tvaru
obdélníka cca 390 x 340 m. Objekty vesměs z 13. století, suterény. Nález skládacích
vážek.
Bílina
Trojdílný hrad – 10 ha, 2.pol. 10. – 1. pol. 13. stol; Ve střední části areálu četné
přesleny- domněnka o souvislosti se služebnými dívkami provozujícími textilní
výrobu.
Situace na Moravě
Dosavadní bádání dovoluje soudit, že po ovládnutí země Přemyslovci asi
v letech 1029/1030 se zejména během 2. poloviny 11. stol se na jižní Moravě
konstituovalo asi 8–11 opevněných středisek hradských obvodů. Z nich
86
nejvýznamnější byla centra “údělů” vedlejších členů či větví vládnoucího rodu
Přemyslovců, Brno a Znojmo, dále lze jmenovat především Rokytnou a Bítov a stále
sporné Ivaň či Pravlov. Na východě a jihovýchodě sem zasahoval úděl olomoucký s
hrady Pustiměř, Spytihněv, Břeclav a Strachotín. Známé listinné falzum s jádrem z 2.
poloviny 11. stol., sestavené na konci 12. stol. pro klášter opatovický, nás informuje o
poplatcích z trhů, které se při těchto lokalitách a v rámci jejich obvodů odbývaly. V
rámci sledované oblasti se jmenovitě uvádí Brno, Břeclav, Rokytná, Strachotín a
Znojmo. U Břeclavi, Brna, Ivaně a Strachotína se zde uvádí jak trh týdenní, tak
pravděpodobně i výroční. V případě dalších – Hrádek, Ivaň, Pravlov – není zcela
jisté, zda šlo o správní hrady. V případě Pravlova se zde výslovně uvádí mostné,
avšak zdůrazňuje se absence poplatku z trhu či neobdarování kláštera touto platbou.
Nicméně falzum zakládací listiny třebíčského kláštera údajně z r. 1104, vzniklé
ovšem nejdříve na konci 12. či počátku 13. stol. dokládá vlastnictví této lokality v
rukou benediktinů včetně krčmářů a cla “až k českým hranicím”. Je tedy
pravděpodobné, že zde alespoň ve 12. stol. trh fungoval. Ač k r. 1222 se jmenuje
nepochybně zeměpanský správce, prefekt Prosimír, nelze s přihlédnutím k listině
pro Brno z r. 1291, kde se mýtný nazývá také prefektem, vyloučit, že nejde o
kastelána, nýbrž o správce zdejší celnice. Každopádně zde hrad fyzicky zatím nebyl
doložen. Jediný přímý, bezpečný doklad o tržním sídlišti mimo hrad z jihomoravského
prostoru z doby před polovinou. 12. stol. je znám pro dosud stále nejasnostmi
obestřenou ves Slivnici. Podle Kosmy šlo o ves s trhem, uváděným již před r. 1063 a
k r. 1110; lze připustit souvislost s podhradím hradu Podivína. Další problematický
případ představuje Kyjov na Hodonínsku, který měl r. 1126 darovat kníže Václav
klášteru Hradiště u Olomouce (“forum cum villa Kygiow”). Podle dosud nepřekonané
analýzy V. Hrubého však úprava donace vznikla až po r. 1160, nelze vyloučit ani 13.
stol. Ač musíme připustit i existenci mimohradských trhů ve 2. pol. 11. – 1. pol. 12.
stol. (včetně krčem – taverna), přece jen zejména některé české doklady naznačují,
že k jejich početnímu nárůstu dochází až od 2. poloviny 12. stol. Z moravských
dokladů lze uvést až potvrzení středomoravské vsi Kroměříže s trhem ve vlastnictví
biskupství olomouckého Přemyslem Otakarem I. k r. 1207; k r. 1141 se v Kroměříží
uvádí pouze krčma a mýto u mostu.
T hlediska prostorového uspořádání měly nejsložitější strukturu centrální
aglomerace (Brno, Olomouc, Znojmo), kde mocenské jádro – hrad – obklopovala
podhradní sídliště s neagrární složkou, s kostely a pohřebišti. Nové výzkum
87
naznačují, že v těchto areálech se pohřbívání již důsledně vázalo k církevním
stavbám. Poměrně rozsáhlá podhradí (předhradí) měly i některé další správní hrady,
např. Přerov, Rokytná či Strachotín (Dolní Věstonice- Vysoká zahrada).
Brno
Teorie přemyslovského centra a podhradních sídlišť v Brně před rozmachem
archeologického bádání (Petrov, podhradí na ploše pozdějšího města, Václav
Richter). Nověji se za ústředí aglomerace považuje Staré Brno; snad hrad na ostrově
mezi rameny řeky Svratky, malý areál s rotundou P. Marie asi z 10./11. stol. na
severním břehu vedlejšího ramene, jižně ostrova další podhradní osídlení při
Vídeňské a Vojtově a Polní ulici s nově zjištěnou rotundou a velkým pohřebištěm.
Přesun těžiště aglomerace do areálu pozdějšího města v průběhu 12. stol., výstavba
kostela sv. Petra. Jeho plebán nese r. 122 titul probošt, možný vztah k tradici
velkofarního kostela. Předlokační tržiště snad na území Zelného trhu. Aglomerace
12. stol. – sídliště v prostoru Křenové ulice s osídlením od 8. stol. Zábrdovice jako
centrum vlastnictví velmože Lva z Klobouk z počátku 13. stol.; tento šlechtic zde asi
1209 založil premonstrátský klášter.
Na území pozdějšího města – shlukovité rozptýlené osídlení; doklady zpracování
barevných kovů (tyglíky, stopy stříbra). Po r. 1200 příchod Němců a brzy i Románů
(Francouzů, Valonů?), osídlení kolem náměstí Svobody; rychlý vývoj k právnímu
městu.
2. Znojmo
Staré velkomoravské hradiště v ostrožné poloze Hradiště severozápadně města
nepochybně jako opevněný útvar skončilo nejpozději v 1. polovině 10. stol.
Osídlení zde však v omezené míře přežívá i v mladohradištním období, kdy se
však do popředí dostává zejména funerální funkce části plochy při kostele sv.
Hypolita. Zdejší kněz Wibert k r. 1226 a 1227 požívá titulu “probošt”, obdobně
jako v Brně možná souvislost s velkofarním kostelem znojemského hradského
obvodu. V průběhu výstavby přemyslovské hradské správy v 11. stol., snad již
za knížete Břetislava I. před polovinou 11. stol., vznikl nový hrad na menší
protilehlé ostrožně. Hypotéza L. Jana, že staré Hradiště plnilo správní funkci až
do počátku 12. stol., bude potřebovat ověření ve zdejším archeologickém
materiálu. Mladohradištní osídleni je zde silně zastoupeno, vyskytuje se zde
88
snad i horizont 10./11. stol., vnitřní příčný val, v jádru středohradištní, obsahuje
mladší fázi nejasné datace.
Klíčové a v našem prostředí ojedinělé prameny pro předlokační aglomeraci
představuje dvojice listin z r. 1226, přihlédnout lze k listině z r. 1190. Znojemské
podhradí transformované do právního města tehdy pozůstávalo z několika
zjevně sousedících sídelních útvarů, označených vesměs latinsky „vicus“ a
koncentrujících se většinou v severní, zvýšené části areálu později vymezeného
hradbami. Šlo jednak o majetek louckého kláštera – vikus Újezdec kolem
kostela sv. Mikuláše snad jako součást zřejmě jižněji zasahujícího statku
(fundus) Kulchov, jednak o seskupení dvorců v blízkosti kostela sv. Michala,
jakož i dva další viky – tzv. “Bala” a “vicus Ungarorum” situovaný k východní
bráně. Zde měl vykonávat farní správu vyjma výběru desátků plebán od sv.
Michala. Pod “viky” si pak lze představit dílčí, kolem komunikací či jiných
veřejných prostorů ulicovitě uspořádaná seskupení příbytků, převážně pod
jurisdikcí zeměpanských úředníků. J. Tomas odmítá jejich přímé spojení s
trhem, který představoval i ve Znojmě panovnický regál. S tržištěm, sloužícím
celému podhradí, však ve Znojmě počítat musíme. Neobvyklý způsob
jmenovitého výčtu více než 20 dvorců („curia“) v blízkosti kostela sv. Michala v
mladší z obou listin možná naznačuje zčásti obtížně topograficky uchopitelný,
nepravidelný půdorys osídlení mimo lépe vymezitelné viky, nebo s přihlédnutím
k topografické tradici okrsku "věna sv. Michala" v rejstřících městské sbírky z r.
1363 a 1397 zdůrazňuje osídlení náležející v době těsně před vznikem města
chrámu sv. Michala. „Uherský“ vikus představoval době vzniku listiny tradiční
název, který již nemusel odpovídat národnosti jeho obyvatel (quondam
dicebatur vicus Ungarorum). Panuje vcelku shoda v lokalizaci hlavního tržiště
znojemského podhradí do prostoru Horního náměstí. Archeologický výzkum z r.
2008 – 2009 však prokázal na velké části tohoto náměstí mladohradištní
osídlení, které snad obcházely komunikace; eventuální tržiště muselo být
podstatně menší. Na sousedním Václavském náměstí, kde zhruba od 20. let
15. stol. stál kostelík sv. Václava, bylo zjištěno mladohradištní pohřebiště.
Zmíněné listiny z r. 1226 poskytují ojedinělé svědectví i o konkrétních
obyvatelích seskupení Újezdce a kolem kostela sv. Michala. Z 20
konkretizovaných majitelů dvorců u sv. Michala má cca 7 jednoznačně
německá jména, dvě by mohla být židovská, konečně 6 či 7 je slovanských,
89
jedno může být uherské (Zalaš; Chaloupka l.c.) a další biblického původu nelze
národnostně přiřadit. Pouze u dvou je uvedeno též povolání, a to v obou
případech – u Viléma a Wernera-kožišníka. Pochopitelně z pouhých křestních
jmen nelze usuzovat jednoznačně na národnost, zvláště když nevíme, o kterou
generaci osadníků jde. Přítomnost Němců je však nesporná. Jediný farář od sv.
Michala Adam vlastní více dvorců jako součást farního jmění. U kostela sv.
Mikuláše se z řady dvorců konkretizuje jen kurie magistra Petra a dvou šípařů
dle jmen (Jindřich, Oldřich) nejspíše německého původu. Petr se jako mistr
znojemské školy zmiňuje již r. 1225 spolu s knězem patrně kostela sv. Mikuláše
jménem “Chaztov”, tedy patrně slovanského původu. Listina z 24. 7. 1226 byla
vydána patrně přímo v procesu lokace, o čemž svědčí mj. vymezení okrsku
příkopem (in ambitu fossati). Poloha východní brány, níž měl dosahovat
uherský vikus, je nejspíše ztotožnitelná s tzv. Střední bránou města; pak leží na
jihovýchodním okraji původního podhradí, což naznačuje, že ohrazující příkop
již musel jeho hranici přesáhnout. Odlišuje se zde také hrad (castrum) a
podhradní osídlení (civitas) – zde by mohlo jít o pojem ve smyslu
institucionálního města, zvláště když o 2 měsíce později označuje již tento
termín město jednoznačně. V r. 1226 lze uvedené obyvatele považovat sice za
měšťany, vzhledem k výše zmíněným skutečnostem však usazené ve svých
vicích alespoň zčásti již před právní lokací. Závažnou skutečnost představuje
usazování německých osídlenců přímo mezi původní obyvatele původních
podhradních sídel, a to nepochybně dříve, než došlo k vysazení další části
zástavby kolem dolního náměstí.
Pomineme-li areál hradu, kde je nade vší pochybnost doloženo velmi
intenzívní osídlení 11. – 12. století, podařilo se v posledních letech doložit poměrně
intenzívní osídlení 2. pol. 11. – 12. stol. ze severní částí města, zvl. z širšího prostoru
Horního a Václavského náměstí, též z předpolí hradu v areálu minoritského kláštera
a při západní straně kostela sv. Mikuláše zmiňovaného již k r. 1190. Severně kostela
se pod středověkým a novověkým hřbitovem se nachází mladohradištní hroby s
malými záušnicemi, asi související s pohřebištěm odkrytým na V8clavském náměstí.
Jižně a zčásti i severovýchodně kostela sv. Mikuláše je doloženo osídlení spíše od
13. stol.
Je zjevné, že v závěrečné fázi představovalo znojemské podhradí seskupení těsně
sousedících sídelních útvarů se dvěma hlavními kostely, přičemž je dosti
90
pravděpodobné, že starším a původně i významnějším kostelem byl sv. Michal,
jemuž byla podřízena i hradním kaple P. Marie (později sv. Kateřiny, se známými
románskými freskami). Osídlené území zabíralo podstatně menší rozlohu než
královské město v 1. polovině 13. stol. a dokonce i než osídlení pravěké, zasahující
dost daleko jihovýchodně chrámu sv. Mikuláše.
Olomouc
Centrem aglomerace zůstává hrad na dómském návrší, doprovázený na jihu a
jihozápadě tzv. Předhradím s intenzívním mladohradištním osídlením. 1063
obnoveno biskupství, počátkem 12.stol vystavěn na akropoli nový katedrální chrám
sv. Václava, sem přednesen biskupský stolec od sv. Petra na Předhradí. Církevní
složka se postupně silně prosadila na hradě a v Předhradí. Výstavba tzv.
přemyslovského paláce, dnes považovaného za obydlí kapituly u sv. Václava asi
biskupem Jindřichem Zdíkem před pol. 12. stol.; mimořádná památka románské
architektury. Centrem podhradí zůstává osada kolem sv. Mořice západně hradu, zde
doklady výrobní a obchodní činnosti, zvl. kovozpracující řemesla. Byl zde doložen
také zděný románský dům a patrně i svatyně rázu centrály, snad jako součásti
velmožského dvorce. Prostor u sv. Mořice náležel dle listiny z r. 1248 zčásti
olomouckému biskupství. Dalším předlokačním kostelem byl asi sv. Michal, v později
darovaný dominikánům, v jehož okolí se vyskytly mladohradištní pohřby a pochází
odtud i druhotně přemístěná soudobá sídlištní vrstva. V prostoru Dolního náměstí
pod sv. Michalem zjištěny další mladohradištní vrstvy a objekty, mj. s nálezy ostruhy,
kovoliteckého tyglíku apod. Zde též doloženo pohřebiště z 12. – počátku 13. století
s církevní stavbou s honosnou keramickou dlažbou. Konečně na jižním okraji
olomouckého jádra může být předlokační již zaniklý sv. Blažej, v jehož okolí je
doloženo mladohradištní osídlení. Byl dle archeologických zjištění obklopen
příkopem, což evokuje představu dvorce s kostelem. Lze soudit, že v předlokačním
období se v Olomouci vyskytovali rovněž Židé – přijímaná zmínka k r. 1140 je další
navíc lokalizovanou z nejstarších zpráv o přítomnosti Židů na Moravě po údaji Kosmy
o Židovi Podivovi, údajném zakladateli hradu Podivína, případně po údajích o útocích
účastníků první křížové výpravy na Židy na Moravě na sklonku 11. stol.
Otázka řemeslnicko-obchodních sídlišť v podhradí kastelánských hradů
91
Strachotín – kastelánský hrad poloze Vysoká zahrada u Dolních Věstonic
doprovázelo podhradní sídliště na zaniklém velkomoravském hradišti Petrova louka u
Strachotína necelé 2 km severněji. Zde nalezena pyrotechnická zařízení, jakož i část
skládacích vážek, zlomky tyglíku, pohřebiště mj. se zlatými záušnicemi. Na
samotném hradě objekt sloupové konstrukce s pecí; zde 49 skleněných kroužků, 15
korálků., zdobené kostěné předměty, 3 záušnice, zlomek tyglíku s kapkami zlata,
olověné závažíčko, zl. uherského denáru Ondřeje II (1046 – 1061).
Rokytná (Moravský Krumlov) – otrožná lokalita, akropole 3 ha, podhradí 8ha;
význačná stavba s románskými dlaždicemi nalezenými v druhotné poloze v příkopu.
Na předhradí v areálu vsi Rokytná pozdně (?) románský kostel. Pohřebiště vně.