originál třeba zde: http://ulug.ff.cuni.cz/finstina/nastenka/EinoLeino.pdf či kdekoli jinde na netu


Eino Leino: Nokturno (přel. Viola Čapková)


Hlas polního ptáka tiše připlul k uším

úplněk se houpe nad vrcholky klasů

na dně letní noci vlastní štěstí tuším

kouř v údolí voní trávou zašlých časů.

Pláč a smích a vzdech má píseň nepřinese.

Ukaž bloudícímu cestu v temném lese

nachový dech mraků až v nich slunce vzplane

modré horské větry k spánku zkolébané

vůni zimolezu vodní kouzla sní

pak se teprve mé srdce rozezní.


Zpívám tobě, kterou si mé srdce vysní

panno z letní trávy, jsi má tišitelka.

Nepřestal jsem věřit, má víra je písní

je jak svěží věnec, bujná mladá znělka.

Bludičko mých scestí, mám teď dobrou vílu

tuším v dálce horu a v ní zlatou žílu

moje žití kreslí stále užší kruhy,

čas se zastavil a setřel staré dluhy

potácím se v šeru padám, ale věřím

že má cesta vede k otevřeným dveřím.