4. Jméno a kalendář

Uvádění jmen v kalendáři patří v naší zemi k tradičním zvyklostem. V celosvětovém měřítku je tento
zvyk spíše méně častý. Jména ve státních kalendářích neuvádí řada států (Německo, Velká Británie,
USA), ovšem v jednotlivých zemích se vydávají kalendáře církevní, nejčastěji katolické, které
uvádějí jednotné stabilizované kalendárium.

Uvádění jmen v kalendáři se v čR dodnes přikládá v životě jednotlivce poměrně velký význam. Je to
dáno zvykem oslavovat svátek. Kdo nemá své jméno v kalendáři, cítí se ošizen. Slavení svátku značně
podporují různé reklamy, akce (např. květinářství každodenně připomínají, kdo má svátek),
rozhlasové a televizní gratulace formou hudebních skladeb, které oslavencům veřejně věnují jejich
blízcí, a další podobné podněty.

Před rokem 1989 rozhodovala o úpravě státního kalendáře kalendářní komise při Obchodních tiskárnách
v Kolíně. členy této komise byli zástupci Ministerstva vnitra, kultury a Ústavu pro jazyk český,
tehdy ještě čSAV. Ústav zastupovala M. Knappová. Změny v kalendáři se prováděly poznenáhlu, protože
se usilovalo o to, aby byl kalendář stabilní. Tato stabilita však byla pružná, měnilo se zhruba 3
až 5 jmen ročně. Při doplňování kalendáře se postupovalo následujícím způsobem. Průběžně byl
sledován úbytek zájmu o jednotlivá jména. Ta z nich, o která už téměř nebyl zájem, byla z kalendáře
odstraňována. Na jejich místo přišla jména přechýlená (Petra, protože ženy nechtěly slavit svůj
svátek v den svátku mužského jména), oblíbená cizí jména (Patrik) nebo formální hypokoristika
(Radek, Tereza). Počet dní však navýšit nelze, a proto docházelo k postupnému odstraňování různých
významných dnů v roce (Den horníků) a na jejich místo nastupovala další často užívaná jména. Pokud
některé cizí jméno ve státním kalendáři nefigurovalo, doporučovala M. Knappová řídit se podle
kalendářů cizích.

V současné době neexistují pro vydávání kalendářů žádné předpisy, vydavatelé mohou tedy postupovat
podle svých vlastních záměrů.


Praktické rady rodičům týkající se výběru jména pro jejich dítě

Přestože jsou dnes možnosti volby jména pro dítě téměř neomezené, neměli bychom zapomínat na to, že
s ním bude naše dítě celý život spojeno. Proto bychom mu neměli volit takové jméno, které by mu
v komunikaci činilo potíže.   V prvé řadě je třeba přihlédnout alespoň k tomu, aby ke dlouhému
příjmení bylo vybráno rodné jméno krátké (Anna šafelhoferová, ne Gabriela šafelhoferová) a opačně
ke krátkému příjmení zase delší křestní jméno (Daniel Zach, ne Dan Zach). Vhodné není ani
stereotypní opakování téže samohlásky (Dana Kadavá). Ovšem nejvíce uškodíte svému dítěti, když ze
snahy po originalitě a exkluzivnosti nepřihlédnete k případné sémantice apelativa obsaženého
v příjmení. Lidem, kteří mají dvoučlenné oficiální jméno v podobě Narcis Samec, Zvonimír Kuře,
Hyacint Prkno, Perluška Motyková, pak nezbude nic jiného, než se v dospělosti obrátit na příslušný
matriční úřad s žádostí o změnu jména či obou oficiálních jmen.  Ovšem než k tomuto rozhodnutí
dospějí, zažijí řadu nepříjemných chvil.