Próza pro děti a mládež v letech 1920-1945 (pokračování, pohádka)


-  východiska (K. J. Erben, B. Němcová, E. Krásnohorská, J. Karafiát)

- způsoby literárních adaptací lidové pohádky: klasická a autorská adaptace

- základní znaky autorské pohádky:

1 - odraz společenské reality, civilizační pokrok, mizí časová a místní neurčitost

2 – zbavuje se mysticismu a osudovosti

3 – prolínaní různých žánrů: povídka, pověst, anekdotické vyprávění, příběh ze života dětí…

4 – narušení tradiční syžetové výstavby: sen, asociace, nonsens, otevřený konec

5 – individuální vypravěčský styl

6 – estetická, zábavná funkce, akcent na emoce a fantazii dítěte


-  boje o pohádku (např. Jaroslav Frey)

- soubory pohádek:  Karel Čapek: Nůše pohádek (1918-1920), editor Jan Šnobr: Čeští spisovatelé
českým dětem (1941-1949)


-  různé přístupy k autorské pohádce:


a) pohádka úzce spjatá s folklorní tradicí:

Jiří Mahen (1882-1939): Její pohádky (1914, později pod názvem Co mi liška vyprávěla), Dvanáct
pohádek (1919)

František Heřmánek (1901-1946): Pohádky starého rákosí (1942)

Klement Bochořák (1910-1981): U krále Vendelína (1950)

další autoři: Jaroslav Janouch, Dominik Filip, František Horečka, František Kárník


b) sociální pohádka:

Jiří Wolker: O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi, O listonošovi

Helena Malířová


c) vzdoropohádky, pohádky naruby:

Josef Lada (1887-1957): zvířecí pohádky: O Mikešovi (od 1934), O chytré kmotře lišce (1937)

Pohádky naruby (1939), Nezbedné pohádky (1946)

Jiří Marek (1914-1994): Veselé pohádky vzhůru nohama (1947)


d) moderní pohádky „čapkovsko-poláčkovského typu“:

Karel Čapek (1890-1938): Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932),
Dášeňka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939)

Pavel Nauman (1907-1976): Pohádky o mašinkách (1942)

Karel Poláček (1892-1944): Edudant a Francimor (1933)


e) „nezvalovská pohádka“ nonsensového typu:

Vítězslav Nezval (1900-1958): Anička Skřítek a Slaměný Hubert (1936)


f) poetické pohádky a pohádkové příběhy:

Karel Schulz (1899-1943): Princezna z kapradí (1940)

Jarmila Glazarová (1901-1977): Zahradník Hejduk (1944), Pohádka o malířově Lidušce (1941)

František Kožík (1909-1997): Proč pláče Meluzina (1943)


g) pohádka uměleckonaučná:

Josef Hons (1907-2001): Pohádky silnic, mostů a tratí (1942)


h) autorská zvířecí pohádka:

Ondřej Sekora (1899-1967): Ferda Mravenec (1936), Ferda Mravenec v cizích službách (1937), Ferda
v mraveništi (1938), Trampoty brouka Pytlíka (1939), Malířské kousky brouka Pytlíka (1940), Ferda
cvičí mraveniště (1947), pozdější tvorba - zvířecí pohádkový komiks: Nápady kuřete Napipi (1961)

Josef Čapek (1887-1945): Povídání o pejskovi a kočičce (1929)

Josef Menzel (1901-1975): Míša Kulička v rodném lese (1939), Míša Kulička v cirkuse (1940), Míša
Kulička v pražské zoo (1941), Míša Kulička v domě hraček (česky vyšlo až 1991)

Václav Deyl (1905-1982): Příběhy z Medové stráně (1943)


ch) rozsáhlejší pohádkové příběhy:

Vladislav Vančura (1891-1942): Kubula a Kuba Kubikula (1931)

Josef Trojan (1905-1965): Létal jsem s anděly (1941)

Josef Filgas (1908-1981): Mezi brášky (1940), Bráška lajdáček (1943), Brášci v Modré zemi (1944)

Antoním Zhoř (1896-1965): Učedník kouzelníka Čáryfuka (1946)


i) veršovaná pohádka:

Václav Renč (1911-1973): Perníková chaloupka (1944)

František Hrubín (1910-1971): Zasadil dědek řepu (1947), Kuřátko a obilí (1947)


Divadlo: Josef Skupa (1892-1957), od konce 20. let vlastní divadlo (pozdější Divadlo Spejbla a
Hurvínka), adaptuje pohádkové látky i odraz skutečného života dětí: Hurvínkovo dobrodružství (1929)


Sekundární literatura:

Věra Vařejková: České autorská pohádka, Pohádky Jiřího Mahena, Pohádky Karla Čapka

Svatava Urbanová: Meandry a metamorfózy dětské literatury

Luisa Nováková: Proměny české pohádky