Přechodné období mezi antikou a středověkem seminář Mgr. Silvie Šimordová •Definice •Prameny poznání •Změny ve fonetice •Změny v morfologii •Změny v syntaxi •Změny v lexiku •Literatura •Příklad •lidová latina, neboli sermo vulgaris, je hovorovou obdobou latiny literární, je to jazyk nevzdělaných prostých lidí •literární latina směřovala ke stálosti norem a k jejich kodifikaci, kdežto lidová latina byla otevřená změnám a vlivům odjinud a tíhla k expresívnosti •s postupem času se zvyšoval počet mluvčích lidové latiny do té míry, že ovlivnila i normu používanou v pozdním období •přímé – ty, které zachycují bezprostřední znění mluveného jazyka a mají také původní podobu – hlavně nápisy; mezi přímé prameny můžeme řadit i odborné texty zachované ve středověkých rukopisech, jejichž autory byli lidé středních vrstev, řemeslníci, bez rétorického vzdělání, a také některé texty raně křesťanské •nepřímé – sem řadíme hlavně práce antických gramatiků a různé středověké glosáře •lidová latina má silný důrazový přízvuk → v nepřízvučných slabikách dochází ke změnám: –vypadávání tabula → tabla –ztráta témbru dominum → domno –změny výslovnosti, atd. •místo přízvuku se většinou nemění •ve vokalickém systému se místo délky samohlásek se začala rozlišovat jejich otevřenost či zavřenost •přestávají se vyslovovat některé konsonanty, H ve všech pozicích, M, S a T na konci slov •zdvojené souhlásky se zjednodušují, souhláskové skupiny se zjednodušují •mensa → messa → mesa •výslovnost latinského V se přiblížila výslovnosti B •v některých pozicích se palatalizují konsonanty jako K, T, G a D •natione → nacione • •ve jmenné flexi dochází ke značnému zjednodušení – zaniká IV. a V. deklinace, stejně jako střední rod • • • •vlivem hláskových změn dochází ke stírání rozdílů mezi některými pády, nefungují pádové koncovky a nejasnosti jsou i v užívání některých pádů •pády nahradily předložkové vazby a postavení slova ve větě • •v oblasti zájmen došlo ke změnám hlavně v používání demonstrativ; krátká ukazovací zájmena typu is, hic a idem byla vytlačována zájmeny ille, iste a ipse, z nichž postupně vznikly členy určité •systém slovesných časů a způsobů nedošel tak dramatických změn •silná tendence nahrazovat nepravidelné tvary formami pravidelnými či jinými slovesy •nově vznikl perifrastický obrat (habere + supinum) pro vyjádření předčasnosti před dějem přítomným, změnil se také způsob tvoření futura •pasivum se začalo tvořit analyticky a přestala existovat deponentní slovesa •zánik pádových koncovek vedl k fixování slovosledu latinské věty a místo slova ve větě se stalo ukazatelem jeho funkce (S-P-O) •tendence zjednodušovat složitá souvětí, přestávají se používat vazby s infinitivem, místo toho jednodušší spojkové věty s qoud •nejčastěji se používalo quod, quia a quomodo, vznikaly i složené spojkové výrazy •slovní zásoba lidové latiny se dosti lišila – vliv na to mělo jednak nahrazování slov nepravidelných tvary pravidelnými, dále se rozmohlo používání zdrobnělin a lidé přebírali mnohá slov ze svých rodných jazyk jazyků (různé germánské dialekty například) •Ostrá, Růžena: Přehled vývoje románských jazyků I., Praha 1990. •Herman, József: El latín vulgar, Barcelona 1997. •Novotný, František: historická mluvnice latinského jazyka, Praha 1955. •Zavadil, Bohumil: Vývoj španělského jazyka I., Praha 1998. •Zavadil, Bohumil: Vývoj španělského jazyka II., Praha 2004. • lepusculus-originál