3 A}
ROZ1RÁVY y,
ČESKÉ AKADÉMIE O^ŔE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VEDY, SLOVESNOSŤ A UMENÍ.
TŘÍDA III.
ČÍSLO 23.
STAROČESKÉ
SKLADBY DRAMATICKÉ
PŮVODU LITURGICKÉHO
VYDÁVA
jan máchal.
v /f
/J
V PRAZE.
NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOSŤ A UMĚNÍ. 1908.
PŘEDMLUVA.
TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOSŤ A UMĚNÍ.
V Čechách v XIV. st. utěšeně se rozvinulo církevní drama liturgického původu. Pohříchu zbyly z něho pouhé trosky, rozmetané po různu v knihovnách domácích i cizích. Horlivým ctitelům staročeské literatury podařilo se již značnou část těchto vzácných památek vyhledati a uveřej-niti. Ale ježto jsou po různu vytištěny, odhodlal jsem se k vyzvání p. dvor. rady J. Gebauera znovu je vydati v souborné knize, aby podávaly ucelenější obraz staročeské literatury dramatické, kterou se můžeme směle před cizinou pochlubiti. Málokterá literatura může se totiž honcsiti v tomto oboru skladbami tak rozmanitými a zároveň starými jako písemnictví naše. Pro dějiny středověkého dramata církevního mají české památky ohromnou cenu a poskytují vydatný materiál k srovnávacímu studiu jeho vzniku a vývoje.
Většina textů byla již dříve velmi pečlivě vydána, zejména od J a n a Gebauera, Jos. Truhláře a Ad. Patery. Přepisy jejich vzal jsem za základ svého vydání, srovnal je znovu s rukopisy a bylo-li třeba, doplnil nebo opravil. Při textech notovaných vynechávány byly dosud noty, ač mají stejnou důležitost jako texty, nejen pro dějiny hudby, nýbrž i pro historii vývoje her samých. Hodlal jsem tedy vydati všecky notované partie ve fototypických otiscích, ale pro veliký náklad bylo mi zatím od toho upustiti. V příloze podávám toliko faksimile ruk. Klem. I. B. 12.
Pokládám za svou povinnost vřele poděkovati členům kommisse pro vydávání památek řeči a literatury české, zvláště p. dvor. radovi J. Gebauerovi, který mi radou i skutkem přispíval, dále p. biblio-thekáři Ad. Páterovi, p. prof. dr. V. E. M o u r k o v i, p. prof. dr. R. Dvořákovi a p. vlád. radovi Ant. Truhlářovi. Rovněž upřímné díky vzdávám ředitelství kr. dvorní a státní bibli o-theky v Mnichově, správě bibliotheky praemon. kláštera v Drkolné, správám knihovny Musejní, Klementinské a Kapitulní v Praze, které mi ochotně poskytly žádaných rukopisů. —
V Praze 2. května 1907.
/. Máchal.
HLAVA PRVNÍ.
Stručný přehled vzniku a vývoje středověkého dramata
církevního.1)
Středověké drama má jako drama řecké základ liturgický a vzniklo zcela samostatně beze všeho vztahu k předchozímu vývoji dramata antického. Prvopočátky jeho byly velmi prosté a jednoduché, a v jádře svém zakládaly se na dialogických tropech obsahujících otázku a odpověd. Takové zpěvy, ozdobně a uměle složené, byly vkládány v obvyklé texty liturgické, aby se jimi o významných slavnostech výročních bohoslužba okrášlila a povznesla. Snaha zvelebovati liturgii melodickými tropy a sekvencemi nejsilněji se projevovala v klášteře sv. Havla (St. Gallen), sídle nové církevní poesie středověké, kde působil v IX. st. původce koloraturních sekvencí N o t k e r a tvůrce melodických tropů T u t i 1 o. Jest tedy dosti pravdě podobno, že odtud vyšel také první popud k dramatisování jednotlivých částí bohoslužby. To se týká ovšem jen prvopočátků liturgických slavností; další vývoj jejich šel již vlastními cestami.
x) O vzniku a dějinách středověkého dramata církevního pojednávají hlavně tyto novější práce: G. Milchs_ack, Die Oster- und Passionsspiele. Wolíenbuettel 1880. —L. Gau tier, Histoire de la poesie liturgique au moyen äge I (Les tropes). Paris 1886. — C. Lange, Die lateinischen Osterfeiern. München 1887. — L. Wirth, Die Ostei- und Passionsspiele bis zum XVI. Jh. Halle a. S. 1889. — R. Froning, Das Drama des Mittelalters (Deutsche National-Literatur 14). Stuttgart 1891. —■ W. C r_ei_ze.n ach., Geschichte des neueren Dramas. Halle a. S. 1893. — W. Koppen, Beiträge zur Geschichte der deutschen Weihnachtsspiele. Paderborn 1893. — M. Sepet, Origines catholiques du théatre moderne. Paris 1901. — M. Wil-motte. Les origines du drame liturgique (Bulletin de 1'Academie de Belgique, classe des lettres 1901. 715—748). —W. Meyer, Fragmenta Burana (Festschrift zur Feier des 150jährigen Bestehens d. k. Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen. Ab-handl. d. phil. hist. Klasse). Berlin 1901. — A. Anz, Die lateinischen Magier-spiele. Leipzig 1905.
1*
4
K dialogickým tropům přidávaly se vhodné antifony, sekvence a věty z Písma sv., a celek byl upraven v stručné s l_a_v no st i_ (o f f i c i a) liturgické, které nabývaly na rozmanitých místech rozličné formy a~při-pojováním nových částí stále vzrůstaly, až konečně přešly ve skutečné hry dramatické.
Hod boží vá n,0-č.n,í a v e H k o n oční slavil se ode dávna v církvi křesťanské způsobem nejdojemnějším, a proto není divu, pojí-li se k těmto dvěma svátkům především počátky liturgických dramat středověkých.
1. Hry vánoční.
Doba vánoční s cyklem významných svátkuv oslavujících památku narození Páně, příchod tří mudrců, povraždění dítek betlémských a p., podporovala vznik drobných slavností církevních, které se staly součástí bohoslužby o těchto svátcích. Základním jádrem, z něhož vánoční slavnosti vyklíčily, byly asi tyto dramatické antifony, upravené podle evangelického textu:
,,Quem vidistis, pastores, dicitc! adnuntiatc nobis, in terris quis apparuit?"
,,Natum vidimus in choř o angelorum Salvátorem dominům." ,,Pastorcs, dicitc, quidnam vidistis ct adnuntiatc Christi nativitatem!" ,,Infantem vidimus pannis involutum et choros angelorum laudantes Salvátorem."
Jak z těchto zpěvu vyrostly celé slavnosti, nebylo dosud náležitě objasněno. Tolik je jisto, že se tc stalo velmi záhy, snad dříve než povstaly slavnosti velikonoční. V XI. st. existovaly již zvláštní slavnosti, jako officium_ pastorům, officium magorům, ojficium infantium či ordo Rachelis.2) V témž století byla asi spojena jednotlivá officia cyklu vánočního v jedinou slavnost v á n o č n í, skládající se ze scény pastýřské, tříkrálové, herodeské a mláďátek. Kromě zachovaných památek dosvědčuje to také probošt G e r h o h z R e i c h e r s b e r g a, jenž ve svém spise „De investigatione Antichristi", psaném r. 1162, trpce vytýká: „Exhibent imaginaliter et salvatcris infantiae cunabula, parvuli vagitum, puerperae virginis matronalem habitům, stellam quasi sidus flammi-gerum, infantům necem, maternum Rachelis ploratum." (W. Meyer, Frag. Bur., str. 38.)
Na osnově slavností vánočních vzdělány byly pak hry vánoční, které přidáváním nových částí, zvláště o prorocích, předpovídajících příští Spasitelovo, o zvěstování andělském a p., nabyly značného rozsahu.
Slavnosti vánoční rozšířeny byly zajisté také v Cechách, ale ze starší doby známy jsou dosud toliko dva provozovací návody: „Ordo personarum
2) Příklady uvádí D u Méril, Les origincs latincs du théátrc moderne. Paris 1897, str. 147 a d.
ad cunabulum in Nativitate Domini", obsahující pořádek zpěvů při takových slavnostech. Jeden je zapsán na zadním přídeští rukopisu knihovny •Klementinské v Praze (IV. G. 8) z doby okolo r. 1400;3) vydal jej Jos. Truhlář ve Věstníku Čes. Akademie VIL, u(>0—2. Druhý též ze za-i čátku XV. st. nalezl A.  Brückner v bibliothece Krakovské a otiskl
l jej v Archivu für slav. Phil. XVI., OOG—7.   Oba návody provozovací
4» jsou si velmi podobny a poznáváme z nich, že latinsko-české slavnosti
vánoční zakládaly se na liturgických zpěvech vánočních, zejména na známých písních ,,Magnum nomcn domini Emanuel" a ,,Resonet in lau-dibus". „Sloky a refrainy obou písní byly rozmanitě přehazovány, aby dostaly jakousi dějovou souvislost, jež byla základem vánočních her. K tomu byly komponovány i nové sloky, sestavovány z nich nové písně, z jiných písní vánočních přibírány jednotlivé sloky a p."4)
Na základě obou návodu provozovacích možno sestrojiti toto schéma latinsko-českých slavností vánočních.
Primo cantantes procedant: Naseitur de vir gine. Resp.: Omnis homo etc.
Persone circa cunabulum: Magnum nomcn domini etc. Chorus repetat: ■ ► Magnum nomcn domini Emanuel,
quod annuncciatum est per Gabriel, \ Rodič apparuit in Israel
per Mariáni vir ginem magnus rex. i Persone: Sunt impleta, quac praedixit Gabriel-
Chorus: Sunt impleta etc.
Persone: Eya, cya. virgo dcum gcnuil, quem divina volnit dementia. Chorus: Eya, cya.
Persone: Daniel prophetia praedixit nobis gaudia. Chorus repetit: lam letari. Verum pueri tres vel quatuor:
Resonct in laudilus
cum iocundis plausibus j Sión cum fidelibus:
apparuit. quem genuit Maria. «L Chorus: Nunc dimittas.
Persone: Jest naplněno, což pověděl Gabriel. Chorus: Jest naplněno atd.
3) Zd. Nejedlý (Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách str. 214) se domnívá, že pochází z 2. čtvrti XV. stol.
*) Zd. Nejediý, Počátky husitského zpěvu str. 286. Podle Nejedlého (Děj. předhusit. zpěvu str. 214) husitský kancionál Jistebnický má píseň „Magnum nomen" tak smíšenou s písní „Resonet in laudibus", že to předpokládá již starší hru vánoční, kde sloky těchto dvou písní se různě střídaly.
6
Persone:
Radujme sě, veselme sě,
dievka syna porodila,
tot jest buoží milost chtěla.
Chorus: Radujme sc atd.
Persone: Parit mater etc.
Chorus: lam letari etc.
Verum pueri sub eadem nota ut „Resonet":
Jesus mladý pacholík
a Josef starý mužík
vsadil boha na oslík,
jehožto jest porodila Maria. Chorus: Quia viderunt oculi. Chorus: Magnum nomen etc. Persone: Sunt impleta etc. Chorus: Sunt impleta etc. Persone: Eva, eya, vir go etc. Chorus: Eya, eya.
Persone: Pastoribus magnalia nuncciantur tripudia. Chorus: lam letari. Persone:
Sión lauda dominum,
Salvátorem omnium,
lavatorem criminum,
apparuit, quem genuit Maria. Chorus: Quod per astra. Chorus: Magnum nomen etc. Persone: Jest naplněno atd. Chorus: Jest naplněno atd. Persone: Radujme sě atd. Chorus: Radujme sě atd.
Persone: Mors fugatur, iusticia vita datur et grácia Chorus: lam letari. Pueri:
Sión chval hospodina, spasitele všeho světa, jenž vsěckny hřiechy snímá, jehožto jest porodila Maria.
Chorus: Lumen adrelevacio etc.
Chorus: Magnum nomen etc.
Persone: Sunt impleta etc.
Chorus: Sunt impleta etc.
Persone: Eya, eya.
Chorus: Eya, eya.
Persone: V ni terno sempiterno benedicamus domino. Chorus: lam letari. Pueri:
i Natus est Emanuel,
quem praedixit Gabriel, | testis est Ezechiel,
^ apparuit, quem genuit Maria,
t Chorus: Gloria patri etc.
Chorus: Magnum nomen etc.
Persone: Jest naplněno . . . i Chorus: Jest naplněno ...
Persone: Radujme sě . . .
Chorus: Radujme sě . . . .f Persone: Sit benedicta trinitas, cui dicamus gracias.
Chorus: lam letari.
Pueri:
Narodil sě Emanuel,
jehož zvěstoval Gabriel,
svědek jest Ezechyel,
jehožto jest porodila Maria, i Chorus: Sicut erat in principio etc.
*" Chorus: Magnum nomen . . .
*" Ouo finito recednnt cantantes: Nunc angelorum gloria.
Partikulární hra vánoční v starší literatuře české se nezachovala, ale o existenci podobných her svědčí rukopis Tegernseeský, kde v osnovu hry na Boží tělo pojaty také výjevy z nějaké hry vánoční. Některé verše v ní shodují se s lidovými hrami na Moravě (srv. F e i f a 1 i k, Volkschauspiele aus Mähren, str. 18 a 228), z čehož J. Truhlář usuzuje, že novější lidové hry dramatické se zakládají na podání velmi starém (C. C. Mus. 1892, str. 40).
Vedle her vážných církevního obsahu konaly se o vánocích veselé hry žákovské, obsahu světského a rozpustilého. Zakládaly se dílem na staropohanském zvyku koledovati o vánocích, dílem povstaly sesměš-
í ňováním obřadů církevních.  Hry a žerty takové měly značný vliv na
vývoj středověkého dramata, ježto z nich nebo podle nich vnikaly živly
* světské i do vážných her církevních.
! Původci takových frašek žákovských byli hlavně bonifanti (boni
infantes, innocentes), chudí žáci v službách chrámových, k nimž se přidružovali i starší žáci a klerikové. Hry své provozovali o vánocích i v kostele, majíce v čele pořadatele, jemuž říkali posměšně „episcopus innocentum". Bylo jim to mlčky trpěno; přísný arcibiskup Arnošt z Pardubic r. 1350 toliko nařídil, aby žádný z kněží, diákonův a subdiakonů neúčastnil se
j těchto výstupů strojením se za maškary neb neslušným zpěvem. Zevrubně
se zmiňuje o těchto hrách J. Hus ve „Výkladu modlitby Páně", kde praví: „Co pak činie zjevné nekázni v kostele, strojiece krabošky, jakož i já v mladosti byl sem jednu pohřiechu krabcškú! kto by vypsal na Praze? Učiniece žáka potvorného biskupem, pcsadie na cslici tváří k uccasu, vedú ho do kostela na mši; a před ním mísu polévky a konev neb čbán piva, i držie před ním, an jie v kostele. A videch, an kadí oltáře, a vzdvih nohu nahoru, i vece hlasem velikým: Bú. A žáci nesěchu před ním veliké pochodně miesto sviec, a chodí oltář cd oltáře, tak kadě. Potom uzřěch, ano žáci vše opak kukly kožišné obrátili, a tancují v kostele; a lidé se dívají a smějí, a mnějíce by to bylo vše svatě neb právě, že to mají v své rubrice, to jest v svém ustavení ... A svaté paměti kněz Jan arcibiskup, ten jest pod kletbu ty hry a nekázni zapověděl, a velme dobře; neb jest křesťanské ustavenie, že k řádu kněžskému nemá dopuštěn býti, ktož ty hry v svátky strojí" (Spisy, vyd. Erben, I., 302).
2. Slavnosti velikonoční
Pro vývoj středověkých her církevních daleko větší význam mají slavnosti velikonoční. Staly se mnohem oblíbenější a rozmanitější; vznik jejich i rozvoj možno na základě hojných památek dosti přesné určiti.
Podle evangelia sv. Marka (1G, (i—7), které se četlo při ranní bohoslužbě na hod boží velikonoční, složen byl slavnostní tropus, obsahující krátký dialog mezi sv. ženami a andělem u hrobu, který byl záhy pojat do liturgie. Jest doložen sice teprve v X. st., ale původem svým byl zajisté starší.  V antifonáři svatohavelském z XI. st. je zaznamenán takto:
/. Quem qucritis in sepulchro, o christicolc ?
R. J esům nazarenum crucifixum, o coelicole.
J. Non est hic, surrexit, sicut predixerat; ite, nuntiate, quia surrexif de sefulchro. Surrexit enini, sicut dixit domiiius, ecce precedet vos in Galileám, ibi cum videbitis, aevia, aevia!
V tomto střídavém zpěvu tkvěl dramatický prvek, který se přidáváním vhodných zpěvů z rituálu a z Písma sv. znenáhla rozšířil. S počátku zajisté jednotlivé otázky a odpovědi zpíval chór kněží ve dvě skupiny rozdělený. Dalším krokem bylo, že dialog byl přenesen na určité zpěváky, kteří představovali jednak sv. ženy, jednak anděla u hrobu. Tak vznikla jednoduchá scéna příhrobní, která byla záhy rozšířena oblí- . benou sekvencí Victimae paschali. Tato sekvence byla s počátku asi zpívána celá, později užívalo se pouze dialogické části druhé Die nobis,. Maria etc, obsahující rozmluvu Marie Magdaleny s apoštoly.
Podle evangelia sv. Jana (20, 4) byla dále scéna příhrobní doplněna výjevem apoštolským. Marie oznámily totiž apoštolům Petrovi a Janovi, co se u hrobu dálo, ti tam potom běželi o závod, vzali z hrobu sv. roucha a ukazovali je věřícím.
ÍV evangeliu sv. Jana (11), 11 —18) vyličuje se velmi živě zjevení Kristovo Marii Magdaleně, která po odchodu apoštolů Petra a Jana u hrobu zůstala. Podle tohoto líčení složeny byly záhy jednotlivé zpěvy rituální, které se nalézají v starých knihách liturgických. Není tedy divu, že učiněn byl pokus pojmouti dojemnou scénu zjevení do osnovy slavností velikonočních. Scéna tato byla zprvu velmi jednoduchá, skládajíc se ^ pouze ze slov evangelia a z antifon podle evangelia složených. Má však
T pro další vývoj důležitý význam tím, že Kristus jako činná, mluvící a jedna-
-j jící osoba poprvé byl uveden v dramatickou osnovu církevních slavností.
)\ Připojení  v ý j e v u   s   masti č k á ř e m  bylo další významnou
novotou. Podnětem k tomuto výjevu bylo asi responsorium Dum trans-í isset sabbatum Maria Magdalena cl Maria Jacobi et Salomc ctncrimt aru-
• mata, ut venientes ungerent lhcsnm, kterým se dosavadní slavnost veliko--j noční začínala. Upravovatel scény s mastičkářem nenašel však ani v evangeliu ani v liturgii kromě tohoto responsoria žádných jiných textů, kterých
; by mohl užiti.   Proto bylo třeba slova i nápěvy samostatně si vymýšleti.
Zdá se, že prvopočátky scény zjevení i mastičkářské sluší hledati na pudě francouzské,  kde měli nejdříve odvahu tuto novotu zavésti v slavnostech
1 čistě liturgických.
j Scénou zjevení a mastičkářskou liturgické slavnosti dospěly svého
+ vrcholu a znenáhla přešly ve skutečné hry velikonoční.
— O slavnostech velikonočních v Čechách třeba se zvláště zmíniti.
i Liturgické slavnosti velikonoční, obsažené v knihách na půdě české
} napsaných, vynikají jak rozmanitostí obsahu tak i svérázností úpravy
* a svědčí o zvláštní zálibě věnované u nás obřadům tohoto druhu.5) Kromě ojedinělých druhův ujaly se v Čechách, zejména v Praze, dvě zvláštní
i verse jejich.   Jedna byla obmezena pouze na ženský klášter u ■ sv. Jiří,
kde s nevšední horlivostí pěstoval se zpěv liturgický. Podle dokumentů možno ji stopovati od XIII. až do XV. st., ale hlavní dobou jejího rozkvětu byl věk XIII. a XTV.j
V antifonáři svatojirském ze XIV. st. (univ. bibl. VI. G., 3b) zazna-I menána jest v této formě:
; Ebdomadarie missam incipiant „In sancta nocte" inposito respon-
sorio Dum transisset.   Domina  abbatissa precedet.   Maria Magdalena sequetur eam, tres Marie sequentur eam cum senioribus. |, Dum transisset sabbaíum maria magdalena et maria iacobi et salomc
''\ cmerunt aromata, ut ucnientes ungerent ihesum, aevia, aevia. V. Et valde
1 mane una sabbatorum ueniunt ad monumentům orto i ani sole. Vt uenientes.
Gloria patri et filio et spiritui sancto, alleluia.
i
■■•) Podrobně jsem o nich pojednal v článku Staročeské velikonoční slavnosti dramatické ve „Věstníku kr. čcs. společnosti náuk", tř. íilos.-i hist.-jazykozpvtná 1900. 1 24.
ni
Finito responsorio tres Marie cantantes „Aromata" procedant ad ungentarium pro accipiendis ungentis:
Aromata precio querimus, christi corpus ungere uolumus, holocausta sunt odor if era, sepulture christi memoria.
Ungentarius:
Dabo nobis ungenta optima saluatoris ungere vulnera, sepulture ems ad memoriam ct nomini cius ad gloriam.6)
Quibus acceptis accedant ad sepulcrum conuentu cantante anti-phonam: Maria magdalena ct alia maria ferebant diluculo aromata dominům querentes in monumento.
Qua finita tres marie cantent antiphonam stantes ante sepulcrum: Quis reuoluet nobis ab hoslio lapidem, quern tegere sanctum cernimus se-pulchrum ?
Angelus in sepulchro: Quern queritis, o trenmle mulicres, in hoc tumulo flor antes ?
Marie respondeant: Ihesum nazarenum crucifixum querimus.
Angelus: Non est hie, quern queritis, sed cito euntes nunciatc discipulis eius et petro, quia surrexit ihesus.
Item angelus aperto sepulchro: Venite et uidctc locum, ubi positus erat dominus, aevia, acvia.
Deinde marie uenientes ad chorum cantent antiphonam: Ad monumentům uenimus gementes, angelům domini sedentem vidimus et dicentem, quia surrexit ihesus.
Postea procedente de loco Maria Magdalena incipitur ant. ista: Aevia. Noli jlere, maria. Aevia, resurrexit dominus, aevia, aevia.
Stante Maria magdalena ante sepvdehrum conuentus cantet ant. istam: Maria stabat ad monumentům joris plorans; dum ergo flerct, inclinauit se — hic inclinet se maria, et inspiciat sepulcbrum, — et prospexit in monumentům.
Inspecto sepulchro couuertat se ad ihesum (správně: clerum) et dicat hanc ant.: Tulerunt dominům meum ct nescio, ubi posucrunt eum. Ihesus resp.: Mulier, quid ploras, quern queris?
Maria cantet ant.: Dominc, si tu sustulisti eum, dicito michi, ubi posuisti eum, et ego eum tollam. Ihesus dicat: Maria! Et ilia inclinando: Rabonif
6) Tento zpěv mastičkáříiv nalézá se pouze v antiíonáři XIII.—XIV. stol. (univ. bibl. VI. G 10a) a v processionale z poč. XIV. st. (ib. VII G 16).
At ihesus retrocedens ant. cantet: Noli me längere, Maria, vade autem ad fratres meos et die eis: ascendo ad patrem meum et patrem uestrum.
In reditu Marie ad chorum canitur ant.: Venit maria annuncians discipulis, quia uidi dominum.
Cantrix incipit versum:   Die nobis, maria, quid uidisti in uia.
At illa resp.: Sepulchrum christi viuentis et gloriam uidi resurgentis, angelicos festes, sudarium et uestes. Surrexit eristus spes mea, precedet suos in galileam.
Chorus dicat: Credendum est magis soli mařic ueraci, quam iudcorum turbe fallaci.
Mox unus sacerdos cum trina flexione inponit: Christus dominus resurrexit.
Conuentus resp.: Deo gracias, gaudeamus.
Sequitur ant.: Currebant duo simul ct ille alius discipulus precucurrit cicius petro ct uenit prior ad monumentům, aevia.
Duo presbiteri accipientes linteum vadunt ad gradům cantantes ant.: Cernitis, o socii, ecce lintheamina et sudarium, et corpus non est in sepulchro inuentum.
Qua finita conuentus cantat ant.: Surrexit dominus de sepulchro, qui pro nobis pependit in ligno, aevia, aevia.
Sequitur: Tc deum laudamus.
Uvedené officium české může se zváti výkvětem skladeb svého druhu. Plností obsahu a svérázností formy nevyrovná se jí žádná dosud známá slavnost cizí. Obsahuje nejen obvyklou scénu příhrobní a apoštolskou, nýbrž i výjev s mastičkářem a scénu zjevení Kristova.
Obě strofy výjevu mastičkářského Aromata a Dabo jsou velmi vzácné a vyskytují se toliko ještě ve hře velikonoční z benediktinského kláštera beuronského (z XIII. st.), kdež jsou ve spojení s jinými zpěvy rozšířeného výjevu mastičkářského.7) První strofa Aromata přichází pak ve formě poněkud porušené v pašijové hře Donaueschingské (z 2. pol. XV. stol).8) O původu obou strof nelze nic určitějšího říci, leč že jsou to první pokusy o vytvoření jednoduché scény s mastičkářem v slavnostech přesně liturgických. Na rozdíl od starších zpěvů složeny jsou v nových verších 10 (4- (i)slabičných, avšak nápěv jejich jest odvozen z nápěvu Dum transisset ve stilu čistého chorálu gregoriánskeho.9)
K scéně zjevení ve formě přesně liturgické, jak je v naší slavnosti obsažena, možno uvésti analogii pouze z liturgických památek francouzských. W. M e y e r,  kterv se rozborem této scény zevrubně zabýval,10)
7) W. Meyer, Fragmenta Burana str. 129.
8) F. J. M o n e, Schauspiele des Mittelalters II. 348.
9) Z d. Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách. V Praze 1904 str. 168.
10) Fragmenta Burana, str. 80 a d.
12
dospěl výsledku velmi pravdě podobného, že scéna zjevení prvotně povstala ve Francii, odkudž se zpráva o ní dostala do Prahy, kde byla v klášteře sv. Jiří samostatné upravena a do slavnosti již dříve obvyklé vsunuta. Při tom je to zvláštní, že tato scéna zjevení nezachovala se v žádné památce francouzské celá a v prvotní své formě, nýbrž byla teprve od Meyera uměle rekonstruována, a to z rozmanitých památek francouzských a podle analogie slavností českých.
Ještě jednou zvláštností téměř s p e c i á 1 n ě č esko u vyznačuje se slavnost svatojirská. Kromě dvou slavností z kláštera Set. Floriána v Hor. Rakousích všecky jiné dosud známé texty kladou výjev apoštolský se zpěvy Currebant duo a Cernitis, o socii mezi antifonu Ad monumentům venimus a sekvenci Victimac paschnli. Slavnosti české mají mnohem přirozenější pořádek, neboť v nich následuje zcela logicky výjev apoštolský teprve za sekvencí Victimae.
Druhá verse česká byla všeobecnější, obsahuje pouze scénu příhrobní a apoštolskou a rozšířena byla od poč. XIV. až do XVI. st. Forma její se pevně ustálila a rázem jejím přesně liturgickým čelilo se, jak se zdá, hrám velikonočním, které se v XIV. st. začaly u nás šířiti a zabarvovány byly živly světskými. Se slavnostmi svatojirskými spojuje ji zvláštnost pro české hry příznačná, že totiž výjev apoštolský následuje až po sekvenci Victimae. Za to nápěvy její, pokud se z 2. polovice XIV. st. zachovaly, shodují se více s českými lirami tří Marií než se slavnostmi svatojirskými.11)
Versi druhou znázorňuje na př. slavnost zapsaná ve vesperariu sboru mansionářského u sv. Víta z doby Arnošta z Pardubic (knih. musej. XV. A. 10):
Hoc responsorium (t. Dum transisset) cantantes secedant in medium ecclesie, precedentibus candelis et vexillis, canonici cappis vestiantur et cercos in manibus baiulantes. Ibique responsorio cum versu et Gloria patri debite finito, choro ad occidentem verso, proceděntibus duobus ad sepulchrum more muliebri ornatis et habentibus duo thuribula et II cereos incipit prelatus:
Maria Magdalena et alia Maria ferebant diluculo aromata, dominům querentes in monumento. Quam chorus finit.
Tunc vice mulieres stantes ante sepulchrum cantent:
Quis rcuoluet nobis ab hostio lapidem, quem tegere sanctum cernimus sepulchrum ?
Vice angelus sedens ad sepulchrum indutus albis et stolam habeiis in capite respondet:
Quem queritis, o tremule mulieres, in hoc tumulo plorantes? Vice mulieres: J esům nazarenum crucifixum querimus.
u) Zd. Nejedlý, Dějiny předhus. zpěvu str. 201.
Vice angelus: IS on est hic, quem queritis, sed cito eimtes nunciate disci-i pul is cius et Petro, quia surrexit Jesus.
j •  Tunc vice mulieres reuerse ad chorům uersis uultibus ad orientem
cantant hanc ant.: Ad monumentům venimus gementes, angelům domini sedentem vidimus et dicentem, quia surrexit ihesus.
Inde prelatus: Die nobis, maria. Quod chorus finit. Una mulierum respondet: Sepulchrum christi vi.   Angclicos testes. * Quod totum ipsa finiat.
Chorus: Credendum est magis. Scimus Christum. Deinde prelatus incipit ant.: Currebant.  Quam chorus finit. Interim duo de íratribus portantes cereos et induti cappis vadunt ad sepulchrum et acceptis duobus lintheaminibus reuersi ad chorům stantes ad orientem cantant ant.: Cernitis, o socii, cece lintheamina ct sudavium ct corpus nou est in   sepulchro inuentum. f Hoc finito incipit prelatus ant: Surrexit dominus de sepulchro. Quam
chorus finit.
Interim depommtur lintheamina in altari sancte crucis. Tunc prelatus portans cereum pregreditur in medium chori versoque vultu ad orientem cum trina genuflexione cantet ant.: Christus dominus resurrexit.
Chorus respondet: Deo gracias, gaudeamus. Et sic ter dicatur etiam cum genuflexione.
Post hec accedens prelatus deesculatur lintheamina et dat pacem J ad fratres et ad populum. Deinde incipit prelatus: T e dcum l. te d. Quod
j cantantes redeunt ad chorům.
/
3. Hry velikonoční.
Přechod slavností liturgických v liry velikonoční dál se podle výkladu W. Meyera asi takto. Výjev s mastičkářem, prvotně zcela vážný a důstojný, nejsa vázán na žádný text liturgický, byl cd umělého skladatele zcela volně upraven. Nejdříve tři Marie zpívaly tři vstupní strofy skládající se ze 3 veršu 15 (8 + 7)slabičných: Hcu nobis internets monies —, lam percusso cen pastore —, Sed camus et ad cius. Potom následovaly tři strofy o 4 verších 10 (4 + (i)slabičných, jež Marie kráčejíce k prodavači mastí cestou zpívaly: Omnipotens pater altissime —, Amisimus enim solatium —,
I Sed eamus ungentum emere. V dalších třech strofách ■iveršových, z nichž
první 3 verše jsou lOslabičné a poslední 8slabičný, obsažen byl vlastní
I dialog mezi Mariemi a mastičkářem: Hue propius flentes accedite —, Die
tu nobis, mercator iuvenis —, Hoc ungentum si multum cupitis. Tato úprava výjevu vstupního a mastičkářskéhc, jak jej lze na základě jednotlivých textů jako normální tvar rekonstruovati, vznikla prvotně na půdě francouzské, jak ukazují charakteristické verše 10 (4 + 6)slabičné.
Scéna zjevení, prvotně jen ze slov evangelia a z antifon složená, ve spojení s předcházejícím výjevem byla rovněž básnicky přepracována
14
15
a doplněna. Po antifoně Ad monumentům venimus následovala skupina tří strof v lOslabičných verších, jež obsahovaly nářek Marie Magdalské: Cum venissem ungere mortuum —, En lapis est vere depositus —, Dolor crescit, tremunt precordia. Krátké věty evangelické z dřívějšího výstupu zjevení: Mulier, quid ploras —, Domine, si tu sustulisti cum—, Maria!- — Rabi zůstaly, k nim se pak přidala skupina nových strof 8slabičných, obsahujících slova vzkříšeného Krista: Prima quidem sujfragia —, Hec priori dissimilis —, Ergo noli me tangere —, Nunc ignaros huius rei. Celá scéna zjevení ukončena byla jásavým zpěvem Marie Magdaleny: Vere vidi dominům vivcre v lOslabičných verších, načež následovaly strofy sekvence Victimae paschali s výjevem apoštolským nebo bez něho.
Tak povstala krátká hra velikonoční ,,Repraescntatio Mariarum" či ,,Ordo triům personaruvi", původně úplně latinská. Byla místy také převzata do knih liturgických, ale ve výběru. Iv latinským hrám tří Marií připojovaly se pak překlady v řeči národní, aby i laikové rozuměli zpívaným textům. Dálo se to již od počátku XIII. st. Brzy však texty národní nabyly vrchu nad latinskými, jimiž-se pouze udržovala spojitost nových her, často velmi světsky zabarvených, s původním jádrem čistě liturgickým.
K jednoduché hře tří Marií připojovaly se další části, především zjevení Krista nevěřícímu Tomáši. Tato nová scéna upravená podle evangelia sv. Jana 20, 25—9 obsahovala látku dramaticky velmi působivou a obyčejně se připínala bezprostředně na zjevení Marii Magdaleně; potom teprv následoval vvjev apoštolský se sekvencí Victimae a ukazováním roucha.
V pondělí nebo v úterý velikonoční konalo se při bohoslužbě krátké ufficium pcregrinorum, v němž se předvádělo zjevení Kristovo dvěma učedlníkům do Emaus jdoucím podle evangelia sv. Lukáše 24, 13—36. Později byla také tato scéna pojata v osnovu her velikonočních.
Hry tří Marií vyličovalý vesměs příběhy po vzkříšení Kristově. Záhy projevovala se však snaha znázorňovati také děje, které bezprostředně předcházely. Tak povstala nová skupina scén, v nichž se líčilo najímání stráže a střežení hrobu Kristova, vzkříšení Páně, sestoupení do pekel a p.
Podle evangelia sv. Matouše přišli v sobotu židé k Pilátovi žádajíce ho, aby dal ostříhati hrobu Kristova. V noci zjevil se anděl u hrobu a omámil stráž. Ráno biskupové židovští podplatili strážce žádajíce, aby rozhlásili, že učedlníci tělo Kristovo ukradli. Na tomto podkladě vytvořila se řada dramaticky živých výstupů jako vyjednávání rady židovské s Pilátem, výběr stráže, stráž u hrobu, zjevení andělské, podplacení stráže ap. Scény tyto připojeny byly na poč. XIII. st. k velikonoční hře. Kromě evangelia sv. Matouše a několika rituálních vět nebylo pro ne ustáleného textu, proto pozdější upravovatelé národních her měli úplnou volnost v naturalistickém rozvádění jednotlivostí.
Také pro scénu vzkříšení, která vyžadovala zvláštní obratnosti v inscenování, nebylo určitého textu; přestávalo se větším dílem na vhodných antifonách a rcsponsoriích, které byly vkládány v ústa anděla a Krista. Sestoupení do pekel bylo velmi živě vylíčeno v apokryfním evangeliu Nikodémově, z něhož skladatelé této scény hlavně čerpali; kromě toho poskytovalo jim známé canticum triumphale Cum rex gloriae etc. a jiné rituální zpěvy další látky k zobrazení děje.
S počátku nové scény rozmanitě se proplétaly se starými, ale již v XIII. st. spojily se v jednotu a tvořily první část dvoudílné hry velikonoční, v níž se děj takto vyvíjel. Vystoupil Pilát s četnou družinou. K němu se dostavila rada židovská žádajíc za stráž. Rytíři Pilátovi hlásili se za strážce a když jim židé slíbili bohatý žold, táhli hlučně ke hrobu, při čemž se vychloubali svým hrdinstvím. Zjevil se anděl a poděsil je, tak že jako mrtví k zemi klesali. Kristus vstal z mrtvých, sestoupil do pekel a odvedl duše spravedlivých do nebe. Za tím se stráž probudila a podala židům i Pilátovi zprávu o vzkříšení Kristově. Židé je podplatili, žádajíce, aby zatajili pravdu. Po té následovala jako druhá část hra tří Marií.
4. Hry pašijové.
Jakmile vzrostla záliba pro hry liturgické, dostavila se přirozeně touha dramatisovati také výjevy z umučení Páně, které bez toho v evangeliu velmi živě jest vylíčeno. Po způsobu nynějších pašijí byly nejdříve jednotlivé dialogické části evangelií o umučení Páně v kostele od zpěváků střídavě zpívány. Později byly podle slov evangelia skládány umělé texty a upravovány z nich skutečné hry pašijové, které se stah středem, kolem něhož se řadily všechny jiné události ze života Kristova.
Nepřestávalo se však jen na dramatisování látek čistě liturgických, nýbrž vzdělávány byly ve formě dramatické rozmanité příběhy jiné a to dosti záhy. Z XI.—XII. st. pocházejí již samostatné skladby dramatické jako Ordo prophetarum, História de Daniel, Ludus de Antichristo, Susci-tatio Lazaři, Ordo repraesentationis Adae a p.
O silném rozmachu dramatickém v XII.—XIII. st. a o rozmanitosti látek vzdělávaných svědčí také některé zprávy historické. Podle annalň řezenských konala se 7. února r. 1194 v Řezně hra ,,ordo creacionis angelorum et ruina Luciferi et suorum et creacionis hominis et casus et prophetarum". V Cividale r. 1298 o letnicích a následujících dvou dnech představovala se ,,repraesentatio ludi Christi, videlicet passionis, resur-rectionis, ascensionis, adventus spiritus sancti, adventus Christi ad iudi-cium". A r. 1303 slavily se tamtéž „repraesentationes infra seriptae: in přimis de creatione parentum, deinde de annuntiatione beatae virginis, de partu et aliis multis, et de passione et resurrectione, ascensione et adventus spiritus sancti, et de Antichristo et aliis" (W. Meyer, Frag. Bur. str. 74—5).
IG
Ze zprávy této možno uzavírati, že okolo r. 1300 nebylo ještě souvislých cyklů dramatických, nýbrž toliko jednotlivé repraesentationes, které se teprve v XIV. st. začaly spojovati v obsáhlejší celky, jimž se říká obyčejně hry pašijové nebo mystérie. Rozsah jejich stále vzrůstal, až z nich v XV. a XVI. st. povstaly obrovské celky, čítající v Německu přes 8000 veršův a ve Francii až 35.000 veršů. Na půdě francouzské byly takové obsáhlé mystérie při cyklisaci důkladné přepracovány a uměle v jednotu organickou uvedeny. Veliké hry pašijové v Německu povstaly však větším dílem jen volným seřadéním hotových už kusu v jeden celek; proto ve svém složení věrněji zachovávají původní ráz a tvar jednotlivých složek, z nichž vznikly.
Sporná je dosud otázka o poměru a vzájemném vlivu mezi hrami francouzskými a německými. F. J. M o ne12) připouštěl značný vliv francouzských her na německé a E. W i 1 k e n13) aspoň částečně jej uznával. Francouzští badatelé jako G. P a r i s, M. S e p e t a M. W i 1 m o t t e o něm nepochybují. W í 1 m o 11 e14) přímo dokazuje značné působení francouzských mystérií na pašijové hry nemecké jako na vídeňskou, chebskou, alsfeldskou, svatohavelskou, frankfurtskou atd. Většina spisovatelů německých popírá jakýkoliv vliv francouzský a pokládá německé hry velikonoční i pašijové za samostatné a originální výtvory ducha německého. Myslím, že při konečném řešení této sporné otázkv nemalou úlohu budou míti také staročeské památky dramatické, jichž nebylo dosud, jak náleží, respektováno, ač svou rozmanitostí a starobylým rázem v plné míře toho zasluhuji.
Zachované skladby české možno pro přehled shrnouti v tyto tři hlavní skupiny.
I. Hry tří Marií. II. Hry o vzkříšení Pane. III. Hry pašijové, na kvetnou nedeli, o Božím téh. hra Magdalcnská u na nebe vstoupení Páně.
17
české, str. 60 a d.), W. Creizenacha (Geschichte des neueren Dramas. Halle a. S. 1893. L, 351), A. Brücknera (Poczatki teatru i dramat šredniowieczny v Bibl. Warszaw. 1894, II., 416 d.), J. Peška, Staročeská dramata (Zpráva gymnasia v Plzni 1905—6).
O hudební stránce českých her velikonočních pojednal nejdříve Ambros v Sitz. Berichte d. k. böhm. Gesellschaft d. Wissensch. 1861, I., 44 a Geschichte der Musik (Leipzig 1891), II., str. 328; Konrád, Dějiny posvátného zpěvu stč. I., 179—185; nejdůkladněji Zd. Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách, str. 165 a d. Starší doby dotýká se také kniha R. B a t k y, Geschichte der Musik in Böhmen I., 97—120 (Prag 1906).
Nejlep.ší dosud studii o staročeském dramatě napsal Josef Truhlář ,,0 staročeských dramatech velikonočních" (Cas. Čes. Musea 1891 str. 3—43, ](»5—197). Na důkladné této práci založeno je všecko, co bylo od té doby o staročeských hrách napsáno od J a r o s 1 a v a V 1 č k a (Dějin}7 české literatury I., 35 a d.), F. M e n č í k a (Príspevky k dějinám čes. divadla. V Praze 1895), V. F 1 a j š h a n s e (Písemnictví
12) Schauspiele des Mittelalters. Karlsruhe 184(5.
13) Geschichte der geistlichen Spiele in Deutschland. Güttingen 1872.
u) Les passions allemandcs du Khin dans leur rapport avec l'ancicn theatre francais. Paris 1898.
2
19
HLAVA DRUHÁ.
Hry tří Marií.
R e p r a e s e n t a t i o n c s  M a r i
arum.
1. Latinsko-české hry tří Marií.
Jakkoliv slavnosti velikonoční nabyly v Čechách neobyčejného rozšíření a podivuhodného rozvoje, nelze z nich přece bezprostředně odvozovati vznik her velikonočních. Tyto povstaly nejdříve, jak W. Meyer přesvědčivě vyložil, na půdě francouzské, rozšířily se odtud do jiných zemí a dostaly se také do Čech.
Jednoduché hry velikonoční jsou v písemnictví našem zastoupen v těmito skladbami:
A = Mastičkář Musejní. B = Mastičkář Drkolenskv.
C = První hra tří Marií (univ. knih. I. B. 12). D = Druhá hra tří Marií (tamtéž VIII. G. 29b). E = Třetí hra tří Marií (tamtéž XVII. E. 1). F = Rozšířená třetí hra tri Marií (tamtéž). G = Zlomek Musejní.
H = Š i m o n a   Lomnického   ,, Marie Krista pána" z r. 1582.
navštívení hrobu
O uspořádání a komposici těchto skladeb nutno nejdříve uvažovati.
Postup děje jest určen základními texty latinskými.
a) A a B jsou pouhé zlomky obsahující široce rozvedenou episodu mastičkářskou, která vyžaduje zvláštního výkladu. V A přichází však několik latinských zpěvů známých z her tří Marií vůbec. Jsou to žalozpěvy Marií: Omnipotens pater altissimc, Amisimus enim solacium a Sed eamus ungentum emere. Druhá skupina těchto vstupních zpěvů schází, ale možno s jistotou předpokládati, že v předloze, kterou měl upravovatel A před sebou, se nalézaly, jak svědčí český text Jako sě ovčičky rozběhujú.
který je překladem latinského zpěvu lam percusso ceu pastore. Z vlastního dialogu s mastičkářem přicházejí tu ještě dva latinské zpěvy Huc propius flentes accedite, jimiž mastičkář vyzývá tři Marie, aby si u něho koupily vonné masti, a Die tu nobis, mercator iuvenis obsahující otázku jejich po ceně mastí. O umístění této liturgické partie v osnově světské episody mastičkářské bude později pojednáno.
b) V C postup děje rozvinuje se velmi pravidelně. Po responsoriu Dum transisset vystoupí tři Marie; první zpívá Omnipotens pater, druhá Amisimus a třetí Sed eamus ungentum emere. Po té následuje druhá skupina zpěvů v tomto pořádku: Heu nobis internas mentes, lam percusso ceu pastore a Sed eamus et ad eius. Marie kráčejíce k hrobu zpívají společně Quis revolvet, anděl v hrobu se jich táže Quem queritis, odpovídají Ihesum nazarenum. Andělé jim oznámí Non est hic a zpěvem Venite et videte je povzbuzují, aby samy pohledly do hrobu a přesvědčily se, že Kristus vstal z mrtvých. Marie Magdalena vyzve pak ostatní dvě, aby odešly, což tyto učiní zpívajíce Ad monumentům.
Magdalena zůstavši sama u hrobu zpívá antifony Cum venissem. En lapis est ver e depositus, Dolor crescit, Heu redempcio israhel. Zjeví se Kristus oděný v kněžský šat s korouhví v ruce a táže se: Mulier, quid ploras P Marie mu odpovídá: Domine, si tu sustulisti. Kristus se dá poznati a zpívá strofy Prima quidem suffragia, Hec priori dissimilis a Ergo noli me tangere; po jednotlivých strofách Marie střídavě volá Sancte deus, Sanctc jortis, Sancte misericors. Když Kristus odstoupí zpívaje Ascendo ad patrem, následuje sekvence Victimae paschali, kterou Marie střídavě zpívá s apoštoly Petrem a Janem. Zpěvem choru Credendum est a chvalozpěvem T e deum končí se hra.
V složení svém vyznačuje se tedy C zvláštní pravidelností a celkem souhlasí s normální formou, jak ji pro hru tří Marií stanovil W. Meyer. Uchyluje se od ní v těchto případech: 1. v úvodě lOtislabičné strofy (Omnipotens etc.) stojí před 15tislabičnými (Heu nobis etc.); 2. vlastní dialog s mastičkářem je, vynechán; 3. není v ní zmínky o zjevení Krista v podobě zahradníka; 4. běh apoštolů Petra a Jana k hrobu jest též vynechán.
c) Zcela jinak je uspořádána hra D. Po každé strofě lOslabičné následuje hned strofa 15slabičná, kromě toho vsunuta je zcela nemístně před zpěv Sed eamus ungentum emere antifona Ad monumentům venimus, tak že ve výjevu vstupním povstal pravý chaos, ježto zpěvy následují po sobě takto: Omnipotens, Heu nobis, Amisimus, lam percusso, Ad monumentům, Sed eamus ungentum emere, Sed eamus et ad eius. V dalším postupu shoduje se Z) již s C až na tyto případy: zpěv Dolor crescit položen je před En lapis est a antifona Heu redempcio je vynechána. Za to po sekvenci Victimae paschali následuje antifona Currebant duo simul, která však v návodu chybně je připsána apoštolům Petrovi a Janovi, načež následuje Credendum est, ale bez Te deum.  Proto se mylně usuzovalo, že hra není celá.
20
Upravovatel hry D chtě tedy aspoň v něčem prokázati svou samostatnost, úmyslně měnil pořádek, který našel ve své předloze, ale při tom zvláštního důmyslu neprokázal. Pozdější rukou byly některé chyby opraveny. Po Venite et videte správně poznamenáno, že se má zpívati Ad monumentům. Zajímavo je, že, kdo tuto chybu opravil, znal také starší slavnosti svatojirské a podle nich připojil ještě poznámku, ze chcr má zpívati Maria stahat ad monumentům. Svědčí o tom také postranní poznámka, že před zjevením Kristovým předcházela antifona Tulerunt (dominům meum). Dále doplnil v poznámce vynechaný zpěv Heu redempcio israhcl a správně poznamenal, že choř má zpívati antifonu Currebant duo simul.
d) Hra E má nadpis ,,Ordo triům personarum in.die resurrectionis domini sepulcrum visitancium". Pořádek latinských zpěvů, nehledí-li se k větám nově přidaným, souhlasí celkem s normální formou, jakou podává také C. Ale skladatel E měl před sebou nějaký plnější vzor než je C, jak ukazují zpěvy J esu nostra redempcio a Que te vicit clemencia položené před antifonu Ad monumentům; podle téhož vzoru vylíčeno také dvojí zjevení Kristovo Marii Magdaleně a hra doplněna novým výjevem, jak Kristus se zjevil nevěřícímu Tomáši.
V jedné skupině her tří Marií, k níž náleží také česká skladba E, , zjeví se totiž Kristus Marii Magdaleně nejdříve v podobě zahradníka, táže se jí po příčině jejího nářku a teprve potom dává se jí poznati ve své pravé podobě. Není pochyby, že také upravovatel hry C dvojí toto zjevení \ znal, ale první vynechal asi z důvodů náboženských. Výstup s Tomášem T položen je v E až za sekvenci Victimae paschali, která se tu celá zpívala; I když totiž Marie Magdalena apoštolům vylíčila, co všechno viděla, Tomáš I nechce tomu věřiti. Jan a Petr dosvědčují pravdu slov Mariiných a ukazují sv. roucha, ale Tomáš vyčítá jim lehkověrnost.  Tu zjeví se Kristus „in apparatu nobiliori veniens", zpívá Pax vobis a vyzývá Tomáše, aby se přesvědčil: Mitte manům tuam etc, načež Tomáš teprve uvěří.
Skladatel E nepřestal jen na těchto doplňcích, nýbrž v normální i osnovu hry Marií vsunul několik nových zpěvů latinských. Byl to nápad ! zcela   originální   a   nikde   jinde   nenalézáme nic podobného. Podnětem mu byly bez pochyby složitější t. ř. dvoudílné hry velikonoční, v nichž před výjevem příhrobním předcházela řada jiných výstupů líčících děj vzkříšení, sestoupení Páně do pekel a p. Tyto příběhy i skladatel E naznačil tím, že na počátku mezi jednotlivé"'zpěvy Marií vložil ^ několik zpěvů andělských a to: Leta Sión, jímž se ohlašuje vzkříšení Páně, Véni desiderate a Quis est iste, kterými se oznamuje sestoupení Páně do pekla. I Jest to téměř reflex děje za scénou, dramaticky velmi účinný. Marie slyšíce tyto tajemné hlasy jedna po druhé pospíchá k hrobu božímu. j Méně vhodně vložil později v scénu zjevení zpěv Dimissa sunt ei peccata j multa z her pašijových, jímž Kristus Magdaleně odpouští hříchy. Kromě obvyklého zpěvu Vere vidi dominům vivere vložil v ústa Marie obdobný zpěv Vere vidi dominům meum se zajímavou prosbou: Da salutem Bohemis
tuis — Utvrd v pravdé tvé všecky věrné Čechy, čímž dal na jevo své vroucí smýšlení vlastenecké.
Při delších hrách bylo zvykem, že nejdříve vystoupil hlasatel (prae-cursor, proclamator, praelocutor a p.), jenž oznamoval, co bude na hře představováno, kromě toho vyzýval přítomné, aby se slušně a tiše chovali. V E jest prolog hlasatelův zcela krátký. Vyzýváť několika verši panny a paní, aby udělaly místo, ,,neb se tady mají tři krásné paní brati a Ježíše ukřižovaného hledati".   Obrací se pak žertovně k babkám slovy:
„Proč vy, babky, meškáte?
zdali mnoho mazancuov máte~J
Pomohuť já jich odnésti vám,
Nebude-liť kde blíže, ale do školy k nám."
e) V témž rukopise hned po E následuje hra F označená nadpisem ,,Ludus pasce foeliciter incipit". Hanuš ji nesprávně rozložil v několik částí samostatných. V pravdě však tvoří jednotný celek, v němž se projevuje u větší ještě míře než v E snaha rozšířiti a doplniti jednoduchou osnovu her tří Marií novými výjevy rázu čistě náboženského.1) V podstatě své jest F doplněním a rozšířením předcházející hry E; proto skladatel její zapisoval toliko nově přidané scény a při ostatních přestával na pouhém onačení slovy „more suo persone vadunt cantantes", „progrediuntur suas cantantes antifonas", „agunt, ut consueuerunt", ,,ut modus est" a p. Z některých známek možno usuzovati, že části takto označené třeba doplňovati ze hry předcházející. Jinak počínal si skladatel ve své úpravě dosti obratně a prokázal značnou samostatnost v uspořádání celku. Snaha jeho postup jednotlivých výjevů případně motivovati jest na mnohých místech zřetelná.
Krátký prolog, který přednášel „barbatus", zvaný asi podle masky, jíž užíval, jest docela vážný a obsahuje označení předmětu hry a obvyklé napomenutí k pilné pozornosti.
Nejdříve vystoupí 11 apoštolů, kteří zpívajíce latinský plankt kráčejí na místo pro ně určené a tam v delším rozhovoru rozmlouvají o událostech posledních dní, zejména o umučení Páně. Strach před židy a nejistota, co se dále bude díti, naplňuje jejich srdce. Potom teprve přicházejí tři Marie zpívajíce obvyklé hymny. Vstříc jim vyjde mastičkář, který je tu označen jakožto „umis barbatus fulcitus ad morem medici", a táže se jich, čeho žádají. Scéna mastičkářská po té následující jest zcela krotká a nevybočuje z mezí posvátné klenby chrámové. Obvyklá chvástavost mastičká-řova při vychvalování účinku mastiček jest pouze naznačena slovy:
„Kdyby kdo najtvrději spal v noci, dříve než ho třikrát pušku v hlavu udeříš, z naj tvrdšího sna každého probudíš."
Srv. /. Truhla, v Č. C. M. 1891 str. 31.
22
23
Marie koupí od něho masti a kráčejí ke hrobu. Když pak po obvyklé scéně příhrobní dvě Marie vracejíce se od hrobu zpívají Ad monumentům venimus, apoštolove uslyší jejich zpěv a Šimon upozorňuje ostatní na důležitý jeho obsah. Tomáš je varuje slovy: „Na řeč ženskú se nic nedaj," avšak Ondřej přece odchází zvěděti, co to znamená. Následuje scéna zjevení jako ve hře E. Radostná sekvence Victimae paschali vzbudí zase pozornost Jana a Petra, kteří odeberou se k Marii a vyptávají se jí obvyklým způsobem, co viděla. Marie vrátí se pak do kaple a oba apoštolove kráčejí k hrobu, odkudž vezmou prostěradla a ukazují je svým druhům na důkaz, že Kristus vstal z mrtvých.
Nová scéna potom následující, zjevení Kristovo dvěma učedlníkům do Emaus jdoucím, zakládá se na podání biblickém. V některých pašijových hrách tyrolských dostalo se jí zabarvení komického, na př. jak učedlníci po odchodu Ježíšově v hospodě notně popíjejí, až se pohádají.2) Náš skladatel držel se však přesně podání evangelického.
Učedlníci odeberou se k apoštolům a oznamují jim, že Kristus vstal z mrtvých. Avšak Tomáš nechce jim věřiti a haní lehkověrnost apoštolů. Tu zjeví se Ježíš a požehná jim, načež dva andělé Krista vítají a odvádějí. Hni ukončí Jakub menší krátkou řečí, vyzývaje na konci k zpěvu ,,Tc Deum".
f J Jediný známý dosud exemplář hry Lomnického nadepsané ,, Marie o navštívení hrobu Krista pána" (vyd. r. 1582) zachoval se v knihovně Musejní, ale ve stavu velmi zuboženém. Nejen začátek schází, také uprostřed je mnoho listů vytrháno. Přece však možno určiti postup děje. Nejdříve vystoupily tři Marie, zpívaly a recitovaly české texty odpovídající latinským zpěvům Omnipotens, Amisimus, Sed eamus ungentum emere. Potom Marie Salomeova vyzvala své družky, aby nemeškajíce pospíchaly k hrobu Páně, což odpovídá latinskému zpěvu Sed eamus et ad eius. Výjev příhrobní odpovídá celkem tomu, jaký je v hře C vylíčen. Marie uslyševše od anděla Amabiela, že Kristus vstal z hrobu, radují se z toho a chystají se radostnou zprávu oznámiti apoštolům. Zpěvem Bůh všemohúci vstal z mrtvých končí se krátká tato hra.
2. 0 poměru her českých k cizím.
České skladby samy o sobě poskytují již hojný materiál srovnávací, ale tento se ještě rozšíří a zvětší, srovnáme-li je s obdobnými hrami cizími. Jsou to hlavně tyto skladby:
a) Inšprucká hra velikonoční (Innsbrucker Osterspiel vyd. F. J. Mone, Altteusche Schauspiele. Quedlinburg und Leipzig 1841, 107—144). Rukopis její byl napsán r. 1391, ale původní složení klade se do druhé čtvrti XIV. st. Rázem svým podobá se dílem mystériu
z) Srv. Wackemell, Altdeutsehc Passionsspielc au? 'lirol 291 a d.
Tourskému z XII. st., dílem hře Trevirské z XIII st., ale nevyplynulá z žádné z nich přímo, nýbrž z nějaké nyní neznámé předlohy, která se na oněch zakládala (Wirth, Die Oster- und Passionsspiele str. 120—1) . Vydavatel její Mone vyslovil domněnku, že podle dialektických zvláštností kolébka její byla někde v Duryňsku poblíže hranic českých. W o 1 k a n (Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen I, str. 224) jde ještě dále a klade původ její přímo do Čech. Totéž mínění opakuje se u N a gl a * a Z e i d 1 e r a  (Deutsch-Österreich. Literaturgeschichte I, 355) a jinde.
Na půdu česko-německou odkazují ji též některé výrazy české jako Do-broytra, dobroytra (v. 634 a 636) a zajisté i slovo pastuche (pastucha): ,,Here, ich heisze Pastuche und lege unter dem struche etc." (v. 596—7).3) Užijeme pro n i zkratky   I n š p.
b) Vídeňská hra velikonoční (Wiener Osterspiel vyd. H. H off mann, Fundgruben für Geschichte deutscher Sprache und Litteratur. Breslau 1837, II, 296—336). Jest zapsána v rukopise z r. 1472, byla však složena mnohem dříve. V podstatě své se zakládá na I n š p., ale původce její užil ještě jiných předloh, jako hry Trevirské, německých básní duchovních a p. (Wirth, Die Oster- und Passionsspiele str. 122). H o f f m a n n tvrdí, že skladatelem jejím byl bud Čechončmec nebo Slezan, jak možno usuzovati z některých narážek, slov a frasí (na př. gute mosanzen v. 320, zu Otmachau weiche kaese v. 321): Označujeme ji krátce V í d. Vel.
c) Jágerská hra III. (Erlauer Spiele vyd. K F. Kumme r, Wien 1882, str. 31—89). Je nadepsána „Visitacio sepulchri in nocte resurrectionis" a shoduje se nejvíce s  I n š p., V í d. V e 1. a Chebskou.
! Ale ani I n š p. ani V í d. V e 1. nebyly jejím bezprostředním pramenem,
nýbrž nějaká dosud neznámá předloha. Jágerský sborník her napsán byl asi v 1. pol. XV. st. v dialektu bavorském a vydavatel Kummer klade původ jeho do Korutan. Na konci rukopisu nalézá se poznámka ,,ut in registro in Gmunden". Kummer myslí, že se tím míní Gmünd v Korutanech, připouští však, že pro korutánsky Gmünd nelze formu Gmunden doložiti. Možno tedy také mysliti na Gmunden v Hor. Rak., kdež byl nějaký podobný zápis her divadelních, jímž se skladatel her Jágerských řídil.   Přicházíme zase v nejbližší sousedství Čech.4)   Značkou její bude
i Jag. HL
L d) Chebská hra o Božím těle (Egerer Fronleichnamsspiel
vyd. G. M i 1 c h s a c k, Bibliothek des litter. Vereins in Stuttgart sv. 156). Zachovala se v rukopise z 2. pol. XV. st., ale původně byla složena již v 1. pol.' XV. st. V mnohých částech stýká se s  In š p. a s pašijovými
:') M o a e to slovo vykládá zkrácením z Pitsterbalk; tomu odporuje Jage r. III., v níž podobné verše pronáší Rubin: „Herr, ich haisz Pastami, ich lig des morgens hinder dem zaum" (v. 128—9).
4) Z jednotlivých slov nápadné je snknei: rokeh und suknei IV, 438.
24
•25
hrami tyrolskými (Gr a dl, Mittheil. d. Vereines f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XXXIII, 229 ad.; Wackerneil, Altdeutsche Passionsspiele str. CCXCV ad.; M. W i 1 m o 11 e, Les Passions allemandes du Rhin. Paris 1898, 48—49). Značíme ji krátce Cheb.
Uvedené skladby jsou obsahově i geograficky pevně spiaty; z ostatních her nejblíže se k nim řadí: Trevirská (Hoffmann, Fundgruben II, 272), Sterzingská (Pichler, Uber das Drama des Mittelalters in Tirol str. 143) a A 1 s f e 1 d s k á (Froning, Das Drama des Mittelalters II, 548).
České hry nalézají se s I n š p., V í d. Vel., Jag. III. a Cheb. v spojení nejtěsnějším. Nehledíme-li k úmyslným změnám v pořádku zpěvů v D nebo k novým vložkám v E, znamenáme, že skladby české vyznačují se v uspořádání základních textů latinských tou charakteristickou zvláštností, že strofy lOslabičné (Omnipotens, Amisimus, Sed eamus ung.) položeny jsou před zpěvy 15slab. (Heu nobis, lam percusso, Sed eamus et ad eius) a to je také význačnou vlastností her I n š p., Vid. Vel., Jag. III. a Cheb. Jsou však ještě jiné zvláštnosti textové, které těsnou souvislost mezi hrami českými a jmenovanými německými potvrzují. Uvedeme aspoň rázovitější případy, které zároveň některé zvláštnosti českých her vysvětlují.
Strofa, kterou třetí Marie povzbuzuje své družky, abv pospíšily k hrobu Kristovu, zní v C, D, E jakož i v I n š p., J a g. III. a C h e b. (V í d.  Vel. nemá latinských textů) takto:
Sed eamus et ad eius properemus tumulům, si dileximus viventem, diligamus mortuum et ungamus corpus eius oleo sanetissimo.
V ostatních známych hrách má tato strofa rozmanité jiné texty.5) Rovněž ve strofě lam percusso ceu pastore pouze v českých hrách, v Inšp., Jag. III. a Cheb. zní poslední verš „dolor crescit nimius"; ostatní mají „dolor tenet nimius".
Avšak nejen texty latinské potvrzují vzájemnost mezi českými hrami a jmenovanými německými, nýbrž i jiné zvláštnosti, které nejsou závislé na textech latinských.
Odstoupení obou Marií od hrobu motivuje se v českých hrách tím. že Marie Magdalena posílá je pryč, chtíc sama hledati Krista do úsvitu:
Nuž vy, sestrycě, pryč děta,
A jáť budu bdieti až do světa (C).
*) Srv. W.   M e y e r  op. c. 107.
Mile sestřici, pryč jděta,
Jáť ho budu hledati až do světa (D).
Vy sestřičky domuov děta
A já zde budu bdíti až do světa atd. (E).
J. Truhlář (C. C. M. 1891. 14) domníval se, že jest to zvláštnost speciálně česká, můžeme ji však doložiti také ze skupiny výše uvedené. Ve Vid. Vel. Marie Magdalena loučí se takto se svými družkami:
Gott geseine euch, lieben swestern mein,
Seht, noch heute komt mir swere pein:
Ich mag weder gerasten, noch gerun,
Bis ich meinen herren vinde nu;
Ich wil auch meine hende winden,
Bis ich meinen herren vinde (str. 325, 1—6).
V Cheb. jest to rozvedeno takto:
Ir vil lieben Schwester mein,
Nun get hin zu den jungern sein,
Und sagt in die rechten mer,
Wan ich hab noch grosse schwer,
Die ich trag an dem herzen mein
Von dem bittern tode sein . . .
Das kan ich nicht über winden,
Ich werdt in dan wider vinden;
Darumb wil ichs an ein ende kummen,
Wer in doch aus dem grab hat genummen (7942 sq.).
V Brixenské hře pašijové, na kterou částečně působila Cheb.8), nalézá se podobnv obrat:
Geht hin, ir lieben Schwestern mein, Dass gott mit euch mus sein! Ich will nu fürbas gehn Und will nit lenger hie stehn, Ob ich Jesum funde,
Der mich von sünden entpunde (3991—6). Ve hře Sterzingské (Pichler 151—2) Marie praví svým družkám:
Awe lieben swester mein,
Nun erst hebt sich an mein pein!
Ir solt nun wider keren,
Ich furcht mein leid well sich meren.
•) Srv.  Wackern eil,   Altdeutsche Passionsspielc C(XX., CCLXXXI.
r
26
Dar umb solt ir nit lenger hie stan,
Ir solt hin wider heim gan.
Das tut viel lieben swestern beid
Zu unserem groszen leid.
Nun vvil ich gen an allen has
Und wil meinen herren suchen fürbas.
V české hře E, v níž se zachovalo dvojí zjevení Krista Magdaleně, obořuje se zahradník-Kristus na Marii těmito drsnými slovy:
A protož náhle ber mi se s očí pryč,
nebť zlámu o hlavu tento rýč,
a netlač mi po cibuli,
ať nedám rýčem porebuli,
a nechaj se mnu toho mluvení,
nebť mi do toho nic není,
ať já své dílo předce dělám
a svým dítkám chleba dobývám.
V Inšp. p.aví zahradník Marii:
Ist daz guter frawen recht,
daz sý umm laufíen alz dy knecht
so fro bý děsem garten?
wez hastů hý czu warten? (1044—6.)
Ostřeji zní řeč zahradníkova ve Vid. Vel.:
Vrau, was suchestu
In disem garten also vru?
Ist das guter vrauen recht,
Dass sie alhie umblaufen als die knecht
Also vru in disem garten
Recht als sie des krautes warten?
Ich sage dir, werden dein die diener gewar,
Sie strafen dich, ich sage dirs zwar . . .
Ich kan dein ja nicht gewarten,
Ich muss graben meinen garten;
Ich bereite meinen pastarnack
Und stopfe den in meinen sack
U wil damite zu markte laufen
Und mir des brotes kaufen (326, 19—26; 327, 7—12).
V Jag. III. opakuje se pouze výčitka:
Ist das guter fraun recht, das si lauffent als di chnecht
27
so frů in disen garten
recht sam se der jungen chnechten warten? (1091—4). V Cheb.  předchází podobná výtka,  načež následuje vyhrůžka:
Du verderbst mir das gras: Ich sag dir das an allen has, Du hast mirs an allen Stetten In die erdt nider getretten; Darumb las dirs nit wider farn,
Oder ich wolt dir die streich nit sparn (7985—7990).
Podobně ve hře Sterzingské:
Ei du meinst ich sei dein gar fro,
Dasz du mir niedertritst das kraut?
Get rasch ir bose haut,
Und get aus dem garten
In die schul zu den gelarten,
Oder ich smier euch eure glieder,
Dass euch in drei tagen nit lust herwider
(Pichler 152—3.)
Jiným ještě důležitým momentem, který potvrzuje blízkou příbuznost zvláště Inšp., Vid. Vel. a Jag. III. s českými A a B, jest obšírná a světsky rozvedená episoda mastičkářská, která se v takové formě nikde jinde nevyskytuje.
Inšp. a Vid. Vel. jsou ovšem mnohem složitější než naše a řadí se k dvoudílným hrám velikonočním. Ale v druhé své části, která obsah vij e hru tří Marií, stýkají se s českými co nejtěsněji. Česká hra E, vyjmou-li se nově přidané zpěvy, nejvíce se podobá Inšp. a Vid. Vel. Výstup mastič-kářský v ní sice schází, ale F ukazuje, že byl skladateli znám aspoň ve formě čistě církevní. V Jag. sborníku přicházejí obě části, z nichž se skládá dvoudílná hra velikonoční, jako samostatné kusy, což bylo s počátku pravidlem.
3. O vzájemném poměru skladeb českých.
O vzájemném poměru a souvislosti českých her poučí nás podrobnější rozbor textův, latinských i českých.
a) O poměru latinských zpěvů v nej starší památce A a v ostatních skladbách nelze mnoho říci, ježto jest jich v A jen málo. Pokud se tu vyskytují, souhlasí však s ostatními hrami. Jedinou odchylku nalézáme v strofě Sed eamus ungeníum cmere, kde má A „possumus", ostatní texty „possimus", kterážto varianta častěji se vyskytuje (W i r t h
28]
op. c. 11). Zpěvy Hue propius flentes accedite a Die tu nobis, které v ostatních památkách českých nepřicházejí, shodují se úplně s textem Jag. III.;
Inšp. má v posledním verši zpěvu Die tu nobis malou odchylku: ,,quod pretium tibi dabimus" místo obvyklejšího ,,Dic precium, quod tibi dabi-mus", což jest i v A.
Ca/), ačkoliv pořádkem zpěvů se odlišují, jsou přece pevně sepiaty některými zvláštnostmi textu. V strofě Heu nobis mají obě chybně ,,cru-deli" místo „crudelis" (srv. it, Inšp., Jag. III. a j.). V strofě Hec priori dissimilis stojí chybně ,,nec est incorruptibilis" místo „hec est incorrupti-bilis" (srv. E, Inšp., Jag. III. a j.). O písaři nedbalém a latináři špatném svědčí v D ještě tyto chyby textové: „faciamus" místo ,,faciemus" (A, C, E) v strofě Omnipotent, ,,qui sanavit me plenám a viciis" místo ,,plenám viciis" (C, E) v strofě Dolor crescit.  Docela chybně je přepsán v D text:
„Ergo noli me tangere, nec ultra velis plangere, que mox in primo sydere tendens ad patrem scandere",
což nedává smyslu a má správně zníti:
V C zní tato strofa:
„quem mox in puro sidere cernes ad patrem scandere.
„Ergo noli me tangere, nec ultra velis plangere, Galyleam, die, ut eant et me viventem inveniant."
V E poslední dva verše jsou též chybně opsány:
„Gallileam ut eant, die, et me viventem videant."
C a £ ukazují, že předloha, podle níž se pracovalo, obsahovala 4 zpěvy vzkříšeného Krista: 1. Prima quidem suffragia; 2. Hec priori dissimilis; 3. Ergo noli me tangere; 4. Nunc ignaros huius rei.  Strofa 3. a i. zněly:
„Ergo noli me tangere nec ultra velis plangere, quem mox in puro sidere cernes ad patrem scandere.
Nunc ignaros huius rei fratres certos reddes mei,
29
Gallileam dic, ut eant
et me viventem videant" (srv. Jag. III., Vid. Vel. a j.).
Písaři C a. E užili pouze prvních dvou veršů 3. strofy a posledních dvou veršů 4. strofy, ovšem chybně je přepsali. V Z) je 3. strofa ponechána celá, za to schází 4. strofa, tak jako v Inšp., Cheb, Trevirské a Ster-zingské.  V Inšp. stojí kromě toho 3. před 2. strofou.
Latinské texty v E svým zněním jsou téměř stejné jako v C. Jen tu a tam vyskytují se drobné odchylky: v strofě Ad monumentům venimus množné číslo „angelos domini sedentes vidimus et dicentes" (tak i v Jag.III., Cheb., Trevir.. Sterzing.; Inšp. má jako C a D „angelům . . ."); v strofě Vere vidi dominům „apostolos" místo „discipulos" (C, D, Inšp., Jag. III., Trev. a j.). Místy má však E čtení správnější, jak bylo dříve naznačeno. Jinde zase vyskytují se zřejmé chyby písařské : v strofě lam percusso chybné „absente eos" (m. absente eo), „dolor crescit minimus" (m. nimius), v- strofě Vere vidi ,,viventem" (m. vivere).
Ze srovnání toho jest zřejmo, že latinské texty českých her zněním svým až na skrovné varianty vzájemně se shodují, přece však nelze z toho usuzovati, že by byly z jedné hry do druhé přepisovány, nýbrž některé varianty jasně ukazují, že třeba kromě textů, které se nám zachovaly, předpokládati ještě nějaký jiný text latinský, avšak se zněním v našich památkách co nejvíce shodný.
b) Větší rozmanitostí   vyznačují se připojené   texty české.
V A jsou přeloženy všecky latinské zpěvy tam obsažené kromě Sed eamus ungentum emere; místo toho položen je překlad zpěvu lam percusso ceupastore, jehož latinské znění jest vynecháno. Latinské texty se zpívaly (cantat), české pouze recitovaly (dicit riemum).
V C není opatřen českým překladem zpěv Ad monumentům, pak hymny vzkříšeného Krista: Prima quidem suffragia, Hec priori dissimilis a Ascendo ad patrem. Konec hry jest pouze naznačen počátky latinských zpěvů, tak že nevíme, zdali k nim při provedení byly připojovány také české texty. Podle analogie v Z) se zdá, že ano. Nejen strofické zpěvy latinské, nýbrž i původní liturgické texty jsou v českém překlade rýmovány a prosodicky upraveny. Většina českých veršů se recitovala, ale jsou tu již také pokusy postaviti český text na roveň zpívanému textu latinskému, neboť podle návodu provozovacího měly se zpívati překlady české těchto strof: Cum venissem (cantet riemum), En lapis est vere depositus (eodem modo), Dolor crescit (eodem modo cantet), Heu redempcio israhel (eadem nota cantet in vulgari), Vere vidi dominům (eadem nota in vulgari). J. Truhlář (Č. Č. M. 1891 str. 15) pokládá toto označení za ledabylý nápad písařův, ale neprávem. Že týto texty byly skutečně k zpívání určeny, možno poznati již z toho, že při většině veršů takto označených jeví se snaha
30
31
přizpůsobiti metrum textu latinskému; není to ovšem důsledně provedeno, tak že nevíme, jak zpěvák srovnal neshody často se vyskytující.
V D zůstaly nepřeloženy tytéž zpěvy jako v C; nestalo se to náhodou, nýbrž české překlady jejich nebyly známy ani upravovateli pozdější hry E, který právě k těmto latinským zpěvům připojoval dílem české texty v obsahu odchylné, dílem je teprve sám překládal, k zpěvu Ascendo ad ■patrem nepřipojil vůbec žádného českého textu. Strofu Ad monumentům přeložil takto:
,,U hrobu sme byly plačíce našeho mistra hledajíce, angely sme sedíce viděly, a ti sú nám tak pověděli, že Ježíš z mrtvých vstal a to nám pověděti kázal."
Množné číslo „anděly" ukazuje, že překlad je nový a přizpůsobený latinskému v E, neboť C a D mají „angelům". K zpěvu Prima quidcm suffragia přidán je tento český text:
„Maria, věz to závěrné,
žeť mé jest tělo již [tělo] tak slavné,
ješto před smrtí bylo trpělivé
i také vší křehkosti plné.
Po strofě Hec priori dissimilis následuje česky:
„Maria, věz to za celo,
žeť Ježíšovo blahoslavené tělo
nebude více nedostatku trpěti
a toť mají všichni za věrné míti."
Ani tento ani onen český text nekryje se s latinským, nehledí-li se ani na jeho špatnou a nesprávnou formu veršovou.
Tytéž texty v D, které byly již v C jako zpěvné označeny, měly se zpívati a jsou též notami opatřeny. Jest to zcela zřetelný důkaz, že označení písaře C nelze pokládati za ledabylý nápad. Přibyla k nim ještě dvě nová čísla: předně překlad strofy Sed eamus ungentum, jehož text k zpěvu určený byl znovu upraven, aby odpovídal metru latinskému, za druhé Sed eamus et ad eius, kde text notovaný souhlasí s C, text recitovaný byl však znovu pořízen. Máme tu tedy další novotu, která záleží v tom, že oba právě jmenované zpěvy jakož i Vere vidi dominům opatřeny jsou podvojnými překlady, z nichž jeden se měl zpívati „sub eadem melódia" jako text latinský, druhý byl určen k recitování.
Podvojné překlady vyskytují se často v hrách velikonočních, ale poměr jejich byl dosud po mém mínění nesprávně vykládán. K. F. Ku mm e r
(Erlauer Spiele XXXVI) tvrdil, že cantat-stroíy jsou starší než dicit-stxoíy. Totéž mínění opakují po něm C r e i z e n a c h (Geschichte d. neueren Dramas I., 109) a Froning (Das Drama des Mittelalters I, 28). České hry potvrzují zcela zřetelně opak toho, že totiž české texty recitované jsou starší a zpívané pozdější. Že to platilo také o hrách německých, dosvědčuje hra Trevirská, v níž bylo jen několik strof zpíváno, ostatní byly recitovány.
Dále vidíme v D zřetelně snahu rozváděti původní osnovu hry novými vložkami, které se neopírají o určitý text latinský. Místo antifony Heu redempcio israhel následuje krátký žalozpěv Marie Magdaleny ,,A na-stojte hořč mého", který silně připomíná některé verše z ,,P 1 á č e Marie Magdaleny" v rukopise Hradeckém (vyd. Patera str. 104). Široce je rozveden dialog mezi Kristem a Marií Magdalenou, mezi Marií Magdalenou a apoštoly. Z kusých rýmů možno usuzovati, že byly chybně přepsány z nějakých jiných skladeb. Vyšetřiti je bude úkolem dalšího zkoumání, což platí také o hojných textech nových v E.
V E nabyly již české texty úplné převahy nad latinskými. Téměř všecky zpěvy latinské jsou opatřeny českými překlady a to z pravidla dvojmo, jednak texty k zpěvu určenými, jinak mluvenými. Vedle toho proložena je osnova hry E hojnými verši českými bez ohledu na základní zpěvy latinské. Opakují se tu nejen texty z D jako „Ach nastojte hoře mého" | a utěšující slova zjevivšího se Krista ,,Nerod více plakati" nevkusně v první
I části změněná, nýbrž jsou tu i vložky zcela nové, dílem podle „Planktu
P. Marie" upravené na př. ,,Pro buoh račte postúpati", dílem podle „Pláče Marie Magdaleny" vzdělané, jako ,,Když sem přes celú noc chodila" atd. Veršovnická schopnost upravovatelova byla ovšem velmi chatrná a nedostatečná.
Snaha skladatelova rozváděti hru novými vložkami liturgického rázu jeví se také v nadbytečném rozšíření sekvence Victimae paschali, v níž Marie Magdalena odpovídajíc na opakované otázky apoštolů Die nobis Maria, téměř celé umučení Kristovo naznačuje. Na omluvu skladatelovu třeba však uvésti, že takové rozšíření sekvence Victimae bylo již dříve oblíbeno v textech latinských.7) Podle latinské sekvence takto rozvedené upravil pak skladatel náš znění české.
c) Další srovnání ukazuje,   že v českých textech jednotlivých her ( jest nepřetržitá spojitost. Upravovatelé mladší přejímali texty ze starších
her, často do slova, jindy s malými změnami. K nim pak přidávali texty nové, samostatně upravené.
Hra A poskytuje sice málo dokladů k srovnání, za to jsou poučné. Překlad strofy Omnipotens zní v A takto:
7) Nalézá se na př. v „Liber troponim et hymnorum" (rkp. univ. knih. v Praze ze XIV. st. sign. I E 12); srv. též doklady u Milchsacka, Die Oster- und Passions-spielc str. 92—94.
32
33
1. Hospodine všemohúci,
2. angelský králů žádúcíf
3. I co je nám sobě zdieti,
4. že nemôžem tebe viděti.
1. a 2. verš opakují se v C, D a E beze změny, 3. v. jest upraven v C a D takto: ,,Co je nám nebohám zdieti" (při čemž v D „je" vynecháno). Upravovatel E měl asi před sebou A i C, D a sestavil z toho chybný verš: „Co nám nebohým sobě zdíti," který má o slabiku více. 4. v. jest již v A 9slabičný, v C jé to sice změněno „Když tebe nemuožem viděti," ale chyba metrická opravena nebyla, teprve v D jest čtení správné „Když tebe nemôžem jmieti," což přijato s příslušnými změnami jazykovými také do E.
Překlad zpěvu Amisimus v A proti textu latinskému skládá se z 8 veršů; zdá se, že tu v český překlad pojat byl také motiv z Heu nobis:
1. Ztratily srny mistra svého,
2. Jhesu Krista nebeského;
3. ztratily smy svú útěchu,
4. ješto nám židie odjěchu,
5. Jhesu Krista laskavého,
6. přietele ovšem věrného,
7. jenž jest trpěl za ny za všě 8)
8. na svém těle 1'utné rány.
Skladatel C opakoval z A vv. 1. 2. .6. 7. 8 ; tato nesrovnalost veršová nelíbila se D, proto celou strofu samostatně přeložil:
Ztratily sme spasitele všech hriešnych vykupitele, jenž je pro ny s nebe stúpil a ny svú svatů krví vykúpil.
V E nalézají se pouze vv. 1. 2. 7. 8. (v 7. „všě" vynecháno).
V A přichází ještě český překlad strofy lam percusso bez vlastního textu latinského: í
i
Jako sě ovčičky rozběhujú,
kdyžto pastušky nejmajň,
takéž my bez mistra svého,
Jhesu Krista (laskavého) nebeského,
ješto nás často utěšoval
a mnoho nemocných uzdravoval.
') Místo „za všě za ny", jak správně v C.
Text tento se neujal; C, D a E mají jiné znění, jež nejsprávněji podává D:
Apostoli mistra svého a my spasitele ctného ztratily sme po svém hřiechu, pro něž nám nenie do smiechu.
Tím je srovnávací materiál vzhledem k nejstaiší památce A vyčerpán. Jest skrovný, ale tolik zdá se z něho vyplývati, že skladatelé her C, D a E překlady české v A zapsané znali bud přímo z této památky nebo z jiné jí podobné.
Většina českých textů v C a D co nejtěsněji spolu souvisí a s malými změnami se opakuje. V D jsou však texty na mnohých místech správnější a často doplňují kusé znění v C. Překlad strofy Sed eamus ct zní v C:
Pôjdem skuoro k jeho hrobu, drahé masti nesúc sebú, jakž sme jej živa milovaly, milujme jej mrtva súce.
Kusé rýmy „milovaly" a „súce" svědčí, že písař tu dva verše vynechal, které se také skutečně v D nalézají:
Pojděm skoro k jeho hrobu nesúc drahé masti sobů, jakž smy milovaly živého, abychom jej umazaly, milujmy jej mrtva súce, své masti tam prinesúce.
Avšak ani tento text nebyl zcela správně přepsán, zajisté zněl původně takto:
Pojděm skoro k jeho hrobu, nesúc drahé masti s sobů, abychom jej umazaly; jakž smy živa milovaly, milujmy jej mrtva súce, své masti tam prinesúce.
V C po Sed eamus ungentum emere následují tři verše:
Ach kakň my žalost jmáme, ach kaká naše núzě, nebudeme-li jeho jmieti na dlúze.
34
3.5
Text zřetelně nesprávný a neúplný; podle D možno jej opraviti a do-plniti takto:
Ach kakú my žalost j máme, donidž tvorce neoptáme, ach kaká jest naše núzě, nebude-li tebe na dlúzě.
Zpěv Vere vidi dominům jest v C takto přeložen:
Zajisté sem viděla hospodina,
an mi sě nedal svých noh dotýkati.
Apoštolé musie v to věřiti,
že chce ku otci na nebesa vstúpiti.
-
Správnější text čteme   v D:
Zavěrnét sem boha živa viděla, avšak dotknuti sem sě nesměla. Apoštolé musie věřiti, že chce k uotci na nebe vstúpiti.
Verš 3. třeba doplniti ,.Apoštolé musie v to věřiti" nebo „Apoštolé musie
uvěřiti". ,
Z těchto a podobných dokladů, jež by bylo možno rozhojniti, vyplývá, že texty české v C dosti nedbale jsou přepsány z jiné správnější předlohy. Pečlivěji z téže předlohy přepisoval písař D, ač i jeho přepis často jest nesprávný.
Upravovatel hry E znal jistě české texty, které přicházejí v C a D, a bezpochyby také A, jak bylo dříve naznačeno. V textech notovaných přibližuje se více C než D, jak několik dokladův potvrdí:
Když běch přišla léčiti mrtvého, nadjidech hrob a v něm nikohého. Avech, nemohu právě zvěděti, kde bych mohla mistra svého nalézti (C).
Když sem přišla léčiti mrtvého,
nadjidech hrob a v něm nižádného. i
Auvech, nemohu právě zvěděti,
kte bych mohla jeho, mistra, nalézti (E).
V D jest sice text podobný, ale v. 3. a 4. mají pravidelný rým: „zname-nati (místo zvěděti) — hledati".   Jiný příklad :
Ova, kámen, jenž bieše na hrob položen, avech, kak jest daleko otložen,
jehož rytieři snažně střěžiechu, avšak vzkřieši (?) jeho nevidiechu (C).
Aj ten kámen, jenž jest na hrobě položen, ten jest divně daleko odložen, jehož rytíři silně střežichu, avšak jeho ostřici nemohúce (E).
Ova, kámen, ten jest preč odložen, jímžto jest byl hrob boží přiložen, i rytieři kam sú sě poděli, jenž střelnice okolo hrobu bdiechu (D).
Nejméně porušen jest text v Z) a malými opravami v 1. a 4. v. bylo by možno jej rekonstruovat; zcela nepravidelný jest vE, ale přibližuje se více C.  Totéž platí také o překladu Vere vidi dominům.
V textech recitovaných E shoduje se však více s D. Jeví se to hned ve strofě Omnifotens, jak bylo shora při A naznačeno. Zvláště zajímavý je překlad zpěvu Vere vidi; notovaný v E souhlasí s C, recitovaný však s D:
Vidělať sem tvorce svého
od židuov umučeného.
Ten jest v cele z mrtvých vstal
a svým pověděti kázal,
a ktož chtí živého viděti,
kázal jim po sobě přijíti,
neb chce potom na nebe vstúpiti,
člověčenství, náboženství (?) nesa,
aby votci ukázal rány,
jenž jest trpěl za všecky za ny (E).
Zvěděla sem tvorce svého
od židuov umučeného.
Ten jest z mrtvých vstal,
a to svým mlazším pověděti kázal,
že chce do Galile jiti;
ktož jej živa chtie viděti,
kázal jim po sobě přijíti,
že chce potom vzníti na nebesa,
tělesenstvie na božstvie nesa,
by otci pokázal rány,
že jest trpěl za všě křěstiany (D).
Zároveň jest tu zřetelný doklad, jak nedbale E text přepisoval, vynechávaje celé verše a měně výrazy až k neporozumění.
3*
36
37
Srovnání českých textů k Heu nobis, Quis revolvet, Quem queritis a j. podává další případy souhlasu E a. D v překladech recitovaných. Jsou však také případy, kdy E vybíral texty z C i Z) na př.:
My hledáme tvórcě svého Jhezu Krista nebeského, jenž je v tom hrobě položen, tomu jest dnes třetí den (C).
My hledámy mistra svého Jezu Krista nebeského, jenž jest v nově trpěl za ny na svém těle hrozné rány (£)).
~My hledáme mistra svého,
Ježíše nazaretského,
jenž jest trpěl za ny
na svém těle hrozné rány,
jenž jest v tomto hrobě položen,
tomu jest dnes třetí den (E).
Shrneme-li výsledky, jichž jsme se dobrali rozborem českých textu, nabýváme přesvědčení o vzájemné souvislosti jejich. Především zdá se býti jisto, že upravovatel E české texty, jak jsou obsaženy v C a. D, znal, ale velmi nedbale je přepisoval. Také texty v C a Z) jsou na sobě závislé, při tom nelze však tvrditi, že by jedna hra z druhé bezprostředně vyplynula, spíše třeba pro ně předpokládati nějakou předlohu starší, která se v D věrněji obráží než v C. Předlohy takové užíval již také skladatel A, jak shodné texty její s C a D potvrzují.
* * *
Kromě celistvých her tří Marií C, D, E a F nalézá se v knihovně Musejní ještě zlomek hry podobného druhu. Nebyl mi dříve přístupen, proto se o něm zmiňuji dodatečně. Latinské zpěvy opatřeny jsou notami a postupují za sebou v tomto pořádku: Omnipolens pater, Amisimus enim, Sed eamus ungentuni emere- Další zpěv Heu nobis internas mentes není již dokončen, ježto následuje mezera několika ztracených listův až k zpěvu Cum venissem ungere mortuum. Po tomto zpěvu zjeví se Kristus jako zahradník a táže se Marie Magdaleny: Mulier, quid ploras? Ona odpovídá : Domine, si tu suslulisti eum a zpívá pak hymny : Dolor crescit, En lapis est vere depositus a Heu redempcio israhel. Kristus dává se jí poznati a zpívá strofy: Prima quidem suffragia, Hec priori dissimilis. Ergo noli me tangere, Dimissa sunt ei a Ascendo ad patrem. Potom Marie
zpívá : Vere vidi dominům vivere a Victimae paschali. Petr a Jan jí žádají : Die nobis, maria, načež zpěvem choru: Credendum est magis hra je ukončena.
V postupu latinských zpěvů shoduje se zlomek Musejní nejvíce s E; těsná souvislost obou her potvrzuje se dále nejen dvojím zjevením Kristovým Marii Magdalské, nýbrž i mnohými shodami v textech českých. Může se tedy právem předpokládati, že upravovatel hry E měl před sebou nějakou předlohu, která se co nejvíce shodovala se zlomkem Musejním. Z ní převzal některé české překlady, jichž v C a Z) není, na př. strof: Prima quidem suffragia, Hec priori dissimilis a j. Zlomek Musejní podává ovšem v českých textech, z nich překlady zpěvů: Cum venissem, Dolor crescit, En lapis est a Heu redempcio israhel jsou opatřeny notami, znění jazykově starší a správnější než E. Kde však se české texty v zlomku Musejním od E poněkud odchylují, souhlasí zase nejvíce s hrou D. Tvoří tedy zlomek Musejní, pokud se týká českých veršů, jakýsi přechodní '"lánek mezi versí obsaženou v Z) k versi v £ a má zejména důležitý význam pro správnou emendaci českveh veršů v E, které jsou často chybně přepsány.
4. Episoda mastičkářská.
Osoba prodavače mastí uvedena byla již v osnovu velikonočních slavností přesně liturgických. V slavnosti pražské z kláštera u sv. Jiří sv. ženy kráčejíce k mastičkáři zpívaly:
Aromata precio querimus, Christi corpus ungere volumus, holocausta sunt odorifera, sepulture Christi memoria.
Mastičkář (ungentarius) jim odpovídal:
Dabo vobis ungenta optima salvatoris ungere vulnera, sepulture eius ad memoriam et nominis eius ad gloriam.
Tyto zpěvy se však neujaly, místo nich pojaty byly v hry velikonoční zpěvy nově utvořené.   Mastičkář uvítal tři Marie těmito slovy:
Huc propius flentes accedite, hoc ungentum si vultis emere, cum quo bene potestis ungere corpus domini sacratum.
38
39
Marie mu odpověděly:
Dic tu nobis, mercator iuvenis, hoc ungentum si tu vendideris, dic pretium, pro quanto dederis. Heu, quantus est noster dolor\
Mastiřkáí" na to:
Hoc ungentum si multum cupitis, unum auri talentům dabitis, non aliter unquam portabitis. Heu, quantus est vester dolor.9)
V mystériu Tourském (z XII. st.) jest scéna mastičkářská poněkud rozvedenejší a vedle jednoho prodavače nabízí se ještě druhý, od něhož Marie také masti koupí.10) V latinské hře velikonoční z kláštera Beuron-ského (z XIII. st.) dialog mezi mastičkářem a Mariemi nabyl většího rozsahu tím, že jsou tu spojeny zpěvy z liturgických slavností Aromata precio querimus a Dabo vobis ungenta optima se zpěvy Huc propius, Dic tu nobis a Hoc ungentum.11) Ve hře velikonoční z kláštera Murského (z poč. XIII. st.) žádá nejdříve kramář (institor, paltenaere) Piláta, aby mu dovolil vy-ložiti svůj krám, a slibuje mu hojný poplatek. Potom vychvaluje své masti a pobízí přítomné ke koupi. Následuje pak sestoupení Páně do pekel a teprve potom přicházejí tři Marie se sluhou Antoniem k prodavači a kupují masti.12)
V pašijové hře Beuronské (XIII. st.) má výstup s mastičkářem místo zcela jiné. Marie Magdalena za veselého zpěvu přichází s dívkami k prodavači a žádá od něho mastí a líčidel, aby své hříšné tělo vykrášlila. Na žádost její Mihi confer, venditor, species emendas kupec odpovídá: Ecce merces optime! prospice nitorem. Když se byla dost obveselila, jde spat a hlasem andělským je povzbuzena káti se ze svých hříchů. Tu znovu přichází k mastičkáři a žádá ho za masti slovy Dic tu nobis, načež kupec odpovídá Hoc ungentum. Vzavši vonné masti jde do domu Šimonova a kajícně klesne k nohám Kristovým.13) Totéž opakuje se ve Vídeň, hře pašijové.
Z těchto dokladů možno usuzovati, že v XII. a XIII. st. nebyla ještě vypracována určitá forma této scény, jak ji nalézáme v pozdějších památkách.
*) W.  M c y e r op. c. 108, kdež jsou také rozmanité varianty těchto zpěvů sestaveny.
10) M i 1 c h s a c k,   Die Oster- u. Passionsspielc str. 97.
11) W.   M e y c r   op. c. str. 126 a d.
ls) K.  Bartsch,   Germania VIII, 273 a d. 13) Froning  op. c. I, 284 a d.
': Jak z těchto počátků celkem nepatrných vyrostly obšírné scény
mastičkářské, které oplývají hrubými vtipy a oplzlými narážkami, o tom
\ hylo již často uvažováno, ale k bezpečnému resultátu se dosud nedospělo.
i Jest toliko jisto, že k vytvoření světské scény mastičkářské hlavně přispěli
, toulaví žáci (clerici vagi, scholastici, scholares vagantes), kterýrr* z ne-
dostatku kněží a zpěváků jiných svěřovány byly úlohy v delších hrách velikonočních. S počátku bylo asi mlčky trpěno, když tu a tam svým vtipem obveselovali shromážděné věřící, ale smělost jejich tím vzrostla a neznala konečně mezí.
Jen v několika památkách zachovala se scéna mastičkářská světsky vybujelá a v křiklavý obraz jarmareční změněná. Jsou to velikonoční hry německé: Inšp., Vid. Vel., Jag. III. a české zlomky A a B.
Blízká souvislost českého Mastičkáře s příslušnými episodami ve jmenovaných hrách německých všeobecně se uznává, ale o poměru závislosti jejich proneseny byly úsudky různé. V. N e b e s k ý (Č. Č. M. 1847. 325 a d.) vyslovil domněnku, že Mastičkář byl vzorem skladatelům hry Inšp. a Vid. Vel., v čemž jej utvrzovalo jednak vyšší stáří naší památky
* (dříve se totiž kladla do XIII. st.) jednak i některé výrazy české v obou
hrách. Zcela opačné mínění pronesl J. G e b a u e r (L. fil. VII. [1880] 107): „Ve formě Mastičkáře nenalézám nic, co by bylo specificky české a ukazovalo do Čech, a naopak nalézám v něm stopy nějakého vzoru, zejména
i také stopy překladu. Tyto jsou nejzřejmější ve v. 356 a 392 . . . Na obou
těchto místech je nápadno, že pro jeden pojem dávají se dvě slova se spojkou „nebo", takořka aby čtenář měl na vybranou a mohl zvoliti to neb ono a jako by skladatel sám nebyl se rozhodl, který z obou významů se lépe hodí; toto však jest právě způsob, který nalézáme často ve staročeských překladech, a dotčené příklady v Mastičkáři nasvědčují tedy positivně
; tomu, co podlé známého běhu literatury staročeské podobá se samo sebou,
že totiž Mastičkář není skladba česká původní, nýbrž překlad nebo lépe řečeno české spracovaní nějaké skladby cizí, a to bez pochyby nějaké hry latinsko- německé. Podoba Mastičkáře s oběma připomenutými hrami německými vysvětluje se pak tím, že oboje zakládají se na vzoru společném, nyní neznámém, na nějaké totiž hře latinsko-německé z doby okolo r. 1300 (tou teprv dobou vniká také němčina do her církevních,- dříve jen latinských), z níž předěláváním a přepisováním
( vznikly na jedné straně český Mastičkář, na druhé straně obě hry staro-
německé, dochované v rukopisích z r. 1391 a 1472."
S Gebauerem souhlasí celkem také J. Truhlář (Č. Č. M. 1891. 33) dokládaje, že při skladbě české i německých episod mastičkářských pracováno bylo podle nějaké latinsko-německé hry starší (asi z poč. XIII. st.), která v zachovaných hrách německých jen časově obměněna, v naší pak od nějakého žáka přeložena byla. Při tom však připouští, že přídavky s „nebo" ve v. 356 a 392, které Gebauer má za jisté známky překladu,
40
4]
mohou také položeny býti na vrub nepozorného písaře, který — jak mnozí jiní tovaryši — takto opravoval.
A. Patera (Č. Č. M. 1889, 123) myslí zase, že Mastičkář Musejní i Drkolenský jsou svobodným, samostatným a lokalisovaným zpracováním nějakého dosud neznámého latinského vzoru a nejsou nijak pouhé přetvoření snad německého jakéhosi plodu, nýbrž původní „památky nevázaného humoru a komických vloh našeho lidu ve věku dávno minulém", jak už V. Nebeský usoudil.
Pokusím se podati další příspěvek k vysvětlení záhadného původu episody mastičkářské v našich hrách.
Srovnáme-li všecky známé verse rozvinuté scény mastičkářské,. můžeme si z nich vybrati jisté základní motivy, jež tvoří společnou kostru jejich. Jsou to části následující: 1. Vystoupí mastičkář, ohlašuje se obecenstvu a najímá si sluhu Rubina. 2. Rubin způsobem dryáčnickým vychváliv lékařské umění mastičkářovo, žádá za dovolení, aby si směl na pomoc zjednati také sluhu, a najav si jej, odběhne." 3. Mastičkář ho volá, hádá se s ním a poroučí mu vykládati masti. 4. Rubin nevázaným způsobem vysvětluje obecenstvu význam a účinek jednotlivých mastí i složení jejich, maje však tlouci a připravovati nové, vzdálí se. 5. Přicházejí tři Marie a mastičkář zavolav Rubina, poručí mu, aby je pozval k jeho krámu. 6. Marie kupují a smlouvají masti. 7. Žena mastičkářova nesouhlasí s mužem ohledně ceny mastí, což je příčinou ostré hádky ano i pračky mastičkářovy se ženou.
Tyto hlavní části děje jsou v jednotlivých skladbách nestejně rozvedeny, často i novými vložkami doplněny.
V Inšp. motiv najímati sluhu opakuje se třikrát, neboť nejen Rubin, sám byv najat od mastičkáře, opatří si sluhu Pusterbalka, nýbrž poprav se s ním najímá si místo něho druhého sluhu Lasterbalka. Jak neústrojně tato vložka byla pojata v děj, vysvítá již z toho, že v dalším líčení vystupuje zase jen Pusterbalk a o Lasterbalkovi není již zmínky. Vedle ženy mastičkářovy přichází tu také služka její, s níž se zase Rubin pohádá jako mastičkář se svou ženou. Celý výstup končí se pak tím, že žena mastičkářova s Rubínem uteče. Snaha skladatelova rozváděli základní části děje obdobnými výjevy jest v celé skladbě zřetelná.
V Jag. III. vystupuje vedle Rubina pouze sluha Pusterpalk, ale za to přidána tomuto v ději mnohem širší úloha. Jako Rubin vychvaluje mastičkáře, tak zase Pusterpalk jeho ženu; spolu s Rubínem vysvětluje účinek mastí, přivádí ženu mastičkářovu, která utekla a p. Všecko to je novým doplňkem. Také žena mastičkářova vystupuje fu silně v popředí, jest terčem necudných žertův a má v ději značné účastenství. Hrubostí řečí oplzlých a žertů necudných převyšuje Jag. III. všecky své družky.
Nej jednodušší je episoda mastičkářská ve Vid. Vel. a mohla by se pokládati za první stupeň ve vývoji této scény. Vystupuje tu pouze jeden sluha Rubein, vynecháno je dryáčnické vychvalování umění mastičkářova
a hádka mastičkáře s Rubeinem, necudností je mnohem méně a p. Avšak Inšp., s níž Vid. jinak pevně souvisí, stářím ji převyšuje a proto třeba předpokládati, že skladatel její úmyslně krotil bujné výstřelky humoru vagantského a mnohé věci vynechal z předlohy, kterou měl po ruce, jako to také činili pozdější skladatelé her pašijových.
Ačkoliv uvedené verse německé místy do slova spolu se shodují, jsou přece často mezi nimi takové rozdíly, že nelze přímo jednu za předlohu * druhé prohlásiti (Kummer,   Erl. Spiele, str. XLV).   Předpokládá se
tedy, že tu prostředkovaly ještě nějaké verse jiné, neznámé x, y, z. Při tom se však obyčejně zapomíná, že takové výjevy, jako je mastičkářský, nešířily se jen opisem z určitých pramenů, nýbrž často také z paměti. W i r t h (op. c. 228) popírá sice možnost ústní tradice při šíření her velikonočních a pašijových, ale W a c k e r n e 11 (Altdeutsche Passionsspiele 1 CCLXXXVII) zcela rozumně takovou tradici ,,z paměti" připouští. Pro
' scénu mastičkářskou příznačná jest na př. poznámka v pašijové hře Pfarr-
kirchské, kde se praví: ,,Hic potes introducere medicum cum servo suo, si placet" (tamtéž str. 144). V Sterzingské hře velikonoční jsou zřejmé reminiscence z Mastičkáře, ale skladatel užil jich na místě docela jiném, ve výstupu totiž zahradníka a jeho sluhy s Marií Magdalenou. Proto nelze při scénách tohoto druhu mluviti o překladech a předlohách, nýbrž jen o vzorech a imitacích, při nichž jednotliví skladatelé měli úplnou volnost samostatné činnosti.
f Mastičkář český (A ) jest na počátku kusý a začíná teprve výstupem,
jak se Rubin hlásí mastičkáři za sluhu. Vedle něho jmenuje se také sluha Pustrpalk, ale ten má úlohu v ději podřízenou a není ani vysvětleno, že si jej Rubin najal. Ačkoliv v hlavních částech, zvláště na počátku, český text myšlenkově těsně přilehá k ději Inšp., přece tu máme zřejmé doklady, že český skladatel v provedení počínal si samostatné. Potvrzuje to především bizarní vložka o uzdravení syna Abrahamova Isáka, která nemá v žádné jiné dosud známé hře rovně. Originálně pojat a v duchu prosto-
| národním proveden je také spor Rubina a Pustrpaľka o přednost rodu.
Líčení této hádky není zajisté ohlasem nějakého podobného výstupu v hrách cizích, nýbrž je půvqdním výmyslem skladatele českého, o jehož samostatnosti svědčí také několik veršů, které bezpochyby převzal z Ale-
! xandreidy do svého líčení.  V hádce s mastičkářem praví totiž Rubin:
i
ŕ Tak sě musí veždy stati,
!' že sě zlob zlobí obrátí
a dobré dobrým sě oplatí,
I ktož zle myslí, ten vždy ztratí (v. 100—3),
i
' což připomíná obdobnou sentenci v Alexandreidě svatovítské:
: Zloba zlým sě vždy obrátí,
: dobré sě dobrým vždy otplatí
! a ktož zle miení, ten vždy ztratí. (Hattala-Patera 503—5).
42
43
Na značnou samostatnost českého skladatele ukazuje také nápěv písně Rubínový Sed vem přišel mistr Ypokras, který se rovná nápěvu slov Maria a Raboni, jak se zpívala v liturgických slavnostech svatojirských.14) Kdežto skladatelé hry Inšprucké a Jágerské drželi se věrněji svého vzoru, rozvádějíce pouze daný materiál, skladatel český rozhojňoval jej novými motivy, čerpanými z prostředí domácího.
Mastičkář v zlomku Drk. (B) je pouhým zbytkem obšírné scény mastičkářské. Začíná teprve výstupem, jak si Rubin najímá sluhu Pustr-palka, a končí vychvalováním mastí. Ostatek se nezachoval. Skladatel znal zajisté A neb jeho český prvopis. Převzal odtud s malými změnami asi 16% veršů (Truhlář, Č. Č. M. 1891, 173), dále vložku o vzkříšení syna Abrahamova, kterou však značně zkrátil, takořka jen naznačil, konečně i hádku obou sluhů, kterou zase nestydatě rozvedl. Kromě toho znal také hru Inšpruckou, s níž se shoduje v celkové osnově i v mnohých jednotlivostech. Že skladatel její pracoval kromě podle A také podle německého vzoru, k tomu zdá se ukazovati spojení jména Pustrpalk s rvmem šalk:
Pane, mně dějí Pustrpalk,
jáť sem velmi veliký šalk (135—6),
což připomíná podobný rým v Inšp.:
Ouch han ich gelogen alz eyn schalk, ich heisze czwar Pusterbalk (604—5).
Necudnostmi a oplzlými vtipy skladba B překonává i Mastičkáře A i Inšp. a přibližuje se po této stránce Jag. III.
Zvláštní jest umístění základních zpěvů liturgických v osnově scény mastičkářské. V Inšp. vystupují nejdříve tři Marie a zpívají známé žalozpěvy Omnipotens, Amisimus, Sed eamus; potom se dostaví mastičkář se ženou a služkou, najímá sluhu Rubina, ten zase sluhy jiné atd. Marie za tím nečinně stojí a všecky ty hrubé řeči poslouchají. Po celou dobu nikdo si jich nevšímá, jako by jich tu ani nebylo. Když pak Rubin vychváliv masti, tře s Pusterbalkem nové, tři "Marie znovu se ozvou a zpívají Heu nobis, lam percusso, Sed eamus et. Tu teprv mastičkář zavolá Rubina a praví mu:
leh sebe dort in eyner awen,
drý schone frawen,
sý weynen sere und clagen,
ich wene, ir here sý sere geschlagen;
ge hen und heiz sý her komen,
da mit schicken wir unsern fromen.
ll) 7,á.   Nejedlý,   Děj. předhus. zpěvu 211.
Rubin pro ně běží a přivádí je zpívaje latinský text, který se jinde nenalézá a byl asi znova utvořen:
Ibant, ibant tres mulieres,
Ihesum, Ihesum, Ihesum quaerentes etc.
Po té následuje dialog Huc propius, Die tu nobis, Hoc ungentum a kupo-f vání mastí.
V A přijdou však tři Marie teprve, když pro ně mastičkář Rubina pošle, zpívajíce Omnipotens, Amisimus, Sed eamus; hned po té následuje rozhovor s mastičkářem Huc propius, Die tu nobis. Postup takový je mnohem přirozenější; ale také skladatel český jej porušil jednak vložkou o vzkříšení Isaka jednak líčením hádky Rubina s Pustrpalkem. Vid. Vel. souhlasí v umístění zpěvů Marií s mastičkářem če.;kým. Skladatel Jag. III. užil obého, umístiv liturgické zpěvy Marií nejen na počátku jako v Inšp., nýbrž opakoval je znovu na tom místě, kde jsou v A a Vid. Vel. a kam přirozeně náleží.
Vystoupením tří Marií dělí se celá episoda mastičkářská ve dvě oddělení.  První oddělení, obsahující výjevy před vystoupením Marií —
| jsou to v disposici naší části  1—4, jest zajisté vložkou neorganickou,
; s vlastním dějem hry velikonoční nesouvislou a odjinud sem přenesenou.
\ Druhé oddělení (č. 5—7) začíná zpěvy tří Marií, po nichž následuje dialog
S s mastičkářem, kupování a smlouvání mastí, k čemuž se pojí zcela přiro-
zeně hádka mastičkářova se ženou, která není spokojena cenou mastí. Všecky tyto části s dějem her velikonočních organicky souvisí a tvořily
| prvotní jádro scény mastičkářské.15) Jiné hry, v nichž se zachovaly trosky
výjevu mastičkářského, jako Cheb., Donaueschingenská, Frankfurtská a velikonoční Wolfenbúttelská, obsahují pouze části druhého oddělení, toliko v pašijové Alsfeldské a Hallské z Tyrol   pozdější interpolator
\ podle her velikonočních rozšířil části tyto také reminiscencemi z od-
\ dělení prvního.
\ Nastává otázka, z jakého asi prostředí první část episody mastič-
kářské mohla se dostati do her velikonočních? Obsahem jejím je hlavně
; vychvalování mastičkáře a jeho divotvorných mastí.   Mastičkář jeví se
tu tedy spíše medikem než pouhým prodavačem mastí. V starších hrách,
i které nebyly proniknuty živly světskými, byl zajisté jen prodavačem
l mastí (ungentarius, mercator), úlohy medika dostalo se mu zajisté vlivem
jiného prostředí.
Creizenach (Gesch. d. neueren Dramas I, 120) upozornil, že komická osobnost divotvorného lékaře byla již dříve předmětem krátkých výstupů komických, jimiž se scéna mastičkářská mohla doplniti. Na jaké
,6) Že hádka mastičkáře se ženou náležela k prvotní osnově scény mastičkářské, usuzuje také H e i n z e 1, Abhandlurgen zum altdeutschen Drama (Sitzungs-I ber. d. W iener Akademie, phil. hist. Cl. 134. str. 5.5).
44
45
půdě komická figura medika-mastičkáře prvotně vznikla, o tom proneseny byly ovšem rozmanité domněnky. A. v. W e i 1 e n (Deutsche Litteraturzeitung 1891. 1412) tvrdí, že na půdě italské; italští medikové prý již ode dávna před svými budkami lákali obecenstvo drobnými výstupy komickými. D u M é r i 1 (Le théätre classique I. 56) vidí v tom zase zvláštnost francouzskou a vykládá, že malá světská hra francouzská o lékaři se železnou bradou mohla poskytnouti látky k rozšířené episodě mastičkářské. Mínění jeho, že tu působil vliv francouzský, nabývá ovšem váhy tím, že v literatuře starofrancouzské lze dokázati existenci podobných skladeb o medicích-šarlatánech. Nejznámější z nich je skladba pařížského básníka Rutebeufa „Dii de ľherberie" (z druhé pol. XIII. st.), v níž vystupuje potulný mastičkář, líčí divotvorné účinky svých lékův a p.16) Konečně i jméno sluhy mastičkářova R u b i n přes všechen odpor Wirtha, který je pokládá za čistě germánské, je nepochybně francouzské. Z toho usuzuji, že vůbec celá rozvedená scéna mastičkářská povstala nejdříve na půdě francouzské.
O francouzském vlivu nejen na scénu mastičkářskou, nýbrž vůbec na velikonoční hry této skupiny svědčí ještě jiné důvody. W. M e y e r, jak bylo podotčeno, se stanoviska literárního, rozborem textů dospěl resultátu, že původ her tří Marií sluší prvotně hledati na půdě francouzské, odkud se teprv rozešly do světa.17) Inšp. uvádí sám W i r t h, který jinak německý původ her velikonočních a pašijových až úzkostlivě obhajuje, v nejužší spojení se skladbami na půdě francouzské vzniklými, s mystériem Tourským a hrou Trevirskou. Dalším důležitým momentem je, že v českých hrách C a D máme také zřetelné stopy vlivu francouzského. Již A u g. W. A m br o s18) upozornil, že nápěv Amisimus naší hry D úplně odpovídá textu i melodii zpěvu Marie ve francouzské hře z kláštera Origny Saint Benoit z XIV. st. Z d. Nejedlý (op. c. 182 a d.) zevrubným rozborem nejen potvrdil toto mínění, nýbrž ukázal, že vůbec zpěvy Marií Omni-fiotens, Amisimus, Sed eamus v našich hrách C a, D shodují se skoro úplně s tímto nápěvem francouzským. V A se sice nápěvy těchto strof nezachovaly, ale při těsné souvislosti jeho s C a D možno s určitostí předpokládali, že se týmž nápěvem zpívaly. Notace nebyla k nim asi proto připojena, žc nápěv jejich byl klerikům z her kostelních znám. Působení francouzské jest tu tedy — po mém mínění — zcela prokázané.
České hry A, B, C, D i E jsou s německými hrami, jejichž nejstarším zástupcem jest Inšp., pevně spiaty obsahem i místem svého vzniku, jak bylo shora vysvětleno. Česká hra A a Inšp. jakožto nejstarší památky této skupiny shodují se i v chronologii; vznik obou klade se do polovice
") Srv. Cr e i z cnac h.   I, 382;   Htinze 1,  str. 55.
") Praví doslova: ..Bei der Ausbildung des Osterspiels scheint die Einführung der Erscheinungsscenc, der Krämer- und der Wächterscenen, ja auch der Zehn-silbertext der Krämersccne aus Frankreich entlehnt zu sein" (str. 180).
1S) Geschichte der Musik (Leipzig 1891), II, 328 a d.
XIV. st. Tato chronologie vykládá nám takořka sama o sobě původ a příčinu francouzského vlivu. Za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. spojoval Čechy a Francii těsný styk kulturní. Francouzská řeč, francouzské způsoby, módy i mravy šířily se tehdy v Čechách. Francouzové prodlévali u nás, Čechové zase docházeli do Francie a seznamovali se s literárními plody francouzskými.19) Při dvoře Jana Lucemburského žil vynikající tehdy hudební skladatel francouzský Guill. de M ach aut, jehož působením rozšířil se v Čechách vliv hudby francouzské.20) Můžeme tedy se vší pravdě podobností předpokládati, že za této doby dostala se také do Čech nějaká hra latinsko-francouzská s obšírnou scénou mastič-kářskou, podle níž byla upravena hra česká i německá. O tom, zdali podle předpokládaného vzoru francouzského povstala dříve verse česká či německá, nelze zatím z nedostatku srovnávacího materiálu rozhodovati.21)
I
i
Srv.   T a d r a,   Kulturní styky s cizinou, str. 182, 363. 2°) Z d.  Nejedlý,  op. c. str. 104 a d.
21) Otázku, zdali za panování Lucemburgů v Čechách nebyla do Čech zanesena látka, na níž se zakládá světská scéna mastičkářská, nadhodil již E. Martin (Anzeiger für deutsches Alterthum VIII, 311). Také Michels (Studien über die
f ältesten deutschen FastnachtfspiekvStraszburg 1896, str. 39) připouští možnost franc.
I vlivu, ježto jméno ,,Robin' ve franc. vaudevillech bylo obvyklé. (Adam de la Hale
\ složil pastýřskou hru s názvem ,,Robin et Marion"). Z d. Nejedlý .(Děj. předhus.
zpěvu str. 209) spatřuje i na formě ,,Mastičkářc" jako na jiných vlastnostech této rozpustilé hry vliv francouzský. R. Batka (Geschichte d. Musik in Böhmen, str. 116) jest nucen aspoň přiznati: ,,Dasz die äuszere Form des „Mastičkář" wie die aller mitteleuropäischen Possen letzten Endes in Frankreich ihren Ursprung
i hat, möchte ich von vornherein natürlich nicht leugnen.  Hier handelt es sich nur
darum, nachzuweisen, dasz sein Verfasser sich die Anregung nicht direkt von dort t\ geholt hat, sondern dasz ein deutsches Spiel zum mindesten der Mittler gewesen ist."
Ale argumenty jeho, jimiž chce dokázati, že český Mast. povstal podle německého, jsou tak mělké, že to až překvapuje. Nejpodařenějří z nich je tento: „Meister Severin selbst wird als Deutscher gekennzeichnet, denn er ruft seinen Diener deutsch an" (praví totiž k Rubinovi: „Rubine! wo pystu quest"). Na takových důkazech zakládá se zcela kategorické tvrzení Batkovo: „Der Mastičkář" ist die Bearbeiturg eines Stoffes, den der Verfasser aus deutschen Händen empfangen hat. Wir haben ein verloren gegangenes deutsches Urquacksalberspiel anzunehmen, dass jedenfalls um 1300 schon verfaszt war und das der Ahne sowohl des čechischen als seiner deutschen Seitenstücke ist" (str. 112).
hlava třetí.
Hry o vzkříšení Páně.
Ludi de resurrectione domini.
Hry o vzkříšení Páně byly zajisté v Čechách již za staré doby oblíbeny, ale písemných skladeb zachovaných, pokud jsou známy, jest jen málo.
1. V zlomku Drkolenském zachovalo se několik veršu, v nichž je krátce naznačeno vzkříšení Kristovo, sestoupení do pekel a rozmluva vojínův u hrobu Kristova před vzkříšením a po něm. Zdá se, že jest to stručný výtah z jiné hry, neboť v 34 verších jest tu krátce obsaženo, co bývá předmětem obšírných scén.
2. Celistvá hra o vzkříšení Páně zapsána je v rukopise knih. Klementinské XVII. E. 1, kde přicházejí také verse E a. F hry tří Marií. Nadepsána je: Inci-pit ludus de resurrectione domini.
Po žertovném prologu hlasatelově (praecursor) následuje hned výstup d á b e 1 s k ý. Ďáblové na rozkaz Luciperův rozběhnou se na všecky strany a vláčejí hříšné duše do pekla, kdež se duše ze svých hříchů zpovídají. Sociálně zajímavé jsou stavy hříšníků, jimiž se žali dňuj e peklo. Jest to duše mlynáře, jenž bral veliké měřičné, duše šenkýře, který dával málo piva za halíř, a když přišli k němu sedláci s ženami, naléval jim pivo s kvasnicemi, jen žákům čepoval z plného; duše ševce, která vyznává: ,,K tomu sem zle krpala, jako bych nebozezem vrtala, když sem měla ušiti koninu, tehdy sem ušila ovčinu" a p.; duše pekaře, která zhřešila tím, že „berúci lacino obilé tyto nynější chvíle, maléť sem preclíky pekla, protož musím s čertem do pekla"; duše lapky (loupežného rytíře), který loupil bez milosti, „nebyloť věčího dráče, pobrach ženám i rubáše, když sem dosěhl postele, nezřistavil sem nikúdele". Posléze přichází čarodějnice Rebeka,1) která osobě praví:
47
„Neb sem veliká čarodějnice,
proto sem diablova svódnice, ;
trlici sem místo krávy dojila
a s hvězdami na rozhraní lítala,
lidi sem čarovati učila
a je s pravé cesty svodila."
Po tomto výstupu v pekle na druhé jeviště vystupuje Pilát se svou družinou a rada židovská s Kajfášem, žádajíc za stráž k hrobu. Kajfáš a ostatní židé slibují rytířům Pilátovým dobrý plat, což tito přijímají a za zpěvu táhnou s centurionem k hrobu. Tam se seřadí a centurio je povzbuzuje k statečnosti. Aby neusnuli, žádají kostek ke hraní- Rytíři hrají, až se poperou. Zatím zjeví se anděl a vzkříšený Kristus; stráž přestrašena jsouc dává se na útěk. Kajfáš domlouvá jim, aby vezmouce peníze zatajili, že Kristus vstal z hrobu. Kristus s andělem vstoupí do pekla a vyvádí odtud duše prarodičů do ráje.
Zápis naší hry pořízen byl teprve v 1. 1516—1526, ale z mnohých míst je zřetelno, že vyplynula z nějaké dobré předlohy starší, která byla později rozvedena novými vložkami a přepracována.
Rozlišiti v nynější podobě naší hry vrstvy starší a pozdější není snadno, ježto v české literatuře nic obdobného nemáme. Zbývají jediné některé podobné hry německé, za jichž pomoci lze aspoň přibližně komposici naší hry kontrolovati. Jest to především Inšp., která i svým stářím i prokázanou již příbuzností s českými hrami k srovnání nejlépe se doporučuje. Dále se hodí k srovnání hry Ludus Mariae Magd a len a e in gaudio a Ludus Judeorum circa sepulchrum domini, t. j. IV. a V. hra v sborníku Jagerském (Jag. IV., V.), jehož souvislost s hrami na půdě české složenými jest taktéž nepochybná. Konečně třeba přihlížeti k Vídeňské hře pašijové (Vid. P.)2), v níž přichází poprvé jako předehra široce rozvedená episoda dábelská, která byla vzorem nejen pro mnohé hry pašijové, nýbrž i pro velikonoční.
Ve výstupech hry o vzkříšení Páně nelze ovšem v jednotlivých skladbách hledati tak pronikavých shod jako u her tří Marií, což plyne z povahy nových výstupů, které neopíraly se vždy o určit}' text liturgický, nýbrž povstávaly často volným vzděláním.
Prolog jest v české hře docela samostatně proveden. S Tnšp. jest tu společné toliko obvyklé napomenutí k pozornosti a udání předmětu hry.   V české jest obsah krátce naznačen:
Nebť my chceme zde hru míti, ač nám chcete toho příti,
l) Rebeka—obvyklý název čarodějnic na př. v kázáních polského husilv i jinde (Brückner,   Bibliotéka Warszawska, 1894, II. 446).
J) Wiener Passionsspiel vyd. H an p t (Archiv f. d. Geschichte deutseher Sprache u. Dichtung I, 359) a Fronin g (Das Drama des Mittelalters I, 302); zachovala se v rukopise z 1. pol. XIV. st., ale původ její klade se již do XIII. st.
L
48
49
0 Kristovu z mrtvých vstání
1 o jeho oslavení.
V Inšp. jest však téměř celý prolog vyplněn líčením obsahu hry. Za to český praecursor vpletl v řeč svou hojné humoristické narážky místního a časového rázu jako:
Dosti sme již smutnu byli,
čtyřidceti se dní postili,
jedúc kyselo i huby,
mohlyť sú nám vyhniti zuby,
zapíjejíc lithoměřickým pivem,
jenž vždy smrdí bahnem i dýmem.
Buďmež již veseli zase,
snědúc plece a k tomu prase atd.
Zvláštní je v české hře umístění výjevu ďábelského, který hned po prologu následuje. V Inšp. tak jako v skladbách s ní souvislých scéna tato je zařáděna až po sestoupení Páně do pekel. Kristus vyprázdnil peklo a odvedl duše do nebe; ďáblové k podnětu Luciferovu svádějí tedy lidi k hříchu a vláčejí duše jejich do pekla, aby znovu zalidnili peklo. Takový byl asi myšlenkový postup. V naší hře však jako v hrách pašijových tvoří tato scéna ďábelská jakousi předehru, po níž teprve ostatní výstupy následují. Vid. P. mohla především k tomu působiti, že výjev ďábelský položen je na počátek; avšak v základní osnově scéna pekelná ve hře české podobá se více analogickým výstupům v Inšp. a Jag. IV.
V Inšp. a Vid. P. jediný Satan obstarává rozkaz Luciferův a přivádí hříšné duše do pekla; v české hře hlásí se k službám Luciferovým několik ďáblů: Satan, jehož oborem je sváděti lidi, aby více milovali zlato než Boha, a paní aby se krásně líčily a věhlasně strojily; V r b a t a, který nejraději svádí řeholníky k cizoložství; B e 1 z e z u b, jenž učí báby čaro-vati, léčiti a z trlice mléko dojiti; A s t a r o c h, který má v moci svůd-nice, rozvodnice a čarodějnice. Toto individualisování úkolů ďábelských ukaziije zase vliv her pašijových, kdež bylo obvyklé a přichází též v Dri<o-lenském zlomku pašijové hry české (z 2. pol. XIV. st.). Analogii nalézáme v Jag. IV., kde se také nejdříve hlásí S a t h a n a s, který svádí ,,die phaffen zu der geitichait (= geiz), die frau zu der eitelhait eíc." (40—41); z ostatních ďáblů toliko Astaroth má stejné jméno jako ve hře české.
Očekávalo by se, že ďáblové přiměřeně svému umění svůdnickému, jímž se vychloubali, budou dodávati materiál k zalidnění pekla. Zatím Satan přinese duši mlynárovu, Belzezub šenkýřovu, Astaroch ševcovu, jiný démon duši pekařovu, jiný lapkovu, Vrbata duši Rebeky čarodějnice. Stejnou nesrovnalost nalézáme však i v jiných hrách (srv. Wacker-nell CXC).
V Inšp. jmenuje se mnohem více hříšných duší než ve hře naší, mezi nimi také duše pekaře, ševce a šenkýře. Lapka (spo-liator) a čarodějnice (incantatrix) vystupují zase ve Vid. P. Trest, který lapku stihne, vyměřen je takto:
To-li "je ten lapka plný zlosti, pohrám s ním bez milosti, ruče s ním do pekelné školy, ať mu nalém v řiť smoly.
Ve Vid. P. praví Lucifer:
Nimm, Satan, den abbrechér!
er sol uns sin niht vumer:
er hat behalten unser gebot
und hat getan wider got,
geuz im suevel in den cragen,
mit dem peche vulle ime den magen!
Loupežník vedle ševce, pekaře a šenkýře jmenuje se též v Jag. IV.
Ve hře české Lucifer výslovně zakazuje ďáblům, aby do pekla nepřiváděli žáků:
Běžte ruče na vše strany, mezi židy i pohany, mezi pány i sedláky, než nechoďte mezi žáky, jak se vberú v naši říši, všichnuť nám rodinu zpýší.
V Inšp. nechce Lucifer přijmouti do pekla záletníka (heiser):
Sathan, lyber geselle,
den brenge nicht in dý helle,
komt her in dý helle myn,
wir musten alle kebes kinder sin.
V Jag. IV. jmenují se zase výslovně žáci (schůler, goezdiener), o nichž Lucifer praví:
Und furcht, chámen si mír in di hellen zu den andern mein gesellen,
si wurden m!r prueder machen an der můter mein, das muset mír ein grosz laster sein (222—5).
Skladatel Jag. IV. oblíbil si tento motiv tak, že jej znovu opakuje o žáku (v. 266—293) a o pyšném písaři (v. 244—265).
4-
50
Výstup druhý, v němž se líčí příchod Pilátův, žádost židů za stráž a najímání stráže, jest v čes. skladbě samostatně proveden. V některých částech znamenáme souvislost s Inšp., v níž je také vynechána po příchode Pilátově delší porada židů, která se obyčejně vyskytuje v jiných hrách německých. Skladatel český, jak se zdá, část tuto sice znal, ale užil jí později v dialogu židů najímajících rytíře za stráž.
Příznačný je v české hře poměr Piláta k židům. Když mu tito oznamují své obavy, Pilát zastává se Krista proti židům, vytýká jim nemoudrost a zradu, a k jejich žádosti, aby dal stříci hrobu, odpovídá, aby si stráž opatřili sami. Proto židé přemlouvají rytíře, aby za hojnou odměnu se v to uvázali. Celkem odpovídá poměr takový evangeliu (Mat. 27, 65), kdež Pilát namítá: „Máte stráž; jděte, ostříhejte, jak umíte." V Inšp. Pilát vyhovuje však žádosti židův a odešle hned posla, aby najímal stráž.
V jiných hrách Pilát přímo své rytíře vybízí, aby na stráž šli a pilně hlídali. Analogii k odmítavému chování Pilátovu nalézáme pouze v pašijových hrách tyrolských (Wackernell CLXXIV), kde Pilát jednání židů nazývá směšným, vytýká jim nerozum a žádosti jejich za stráž vyhověti nechce.
V Jag. V. s počátku rovněž namítá:
Ir sůlt des grabes selber phlegen,
ír wolt leicht di schuld auf mich legen.
Potom však židy podporuje.
Zvláštní je v čes. hře také židovský zpěv naznačený počátkem „skobris"; nelze ho z žádné jiné památky doložiti leč z Kapitulního zlomku pašijové hry české z konce XIV. st., kdež zní „Skorbris abraham azbu-nyky". I v takové drobnosti vidíme zřejmý doklad, že přepis naší hry ukazuje na nějaký starší pramen domácí. Píseň stráže táhnoucí k hrobu jest v české hře i v německých obdobná a náleží asi k nejstarší součásti tohoto výjevu.
Jinak jsou v českém přepise zřetelné chyby. Na odmítavou odpověď Pilátovu odpovídá na př. centurio místo Kajfáše, rada druhého žida je vynechána a p.
Výstup stráže u hrobu úplně se odlišuje v české hře od podobného výjevu v Inšp. , Vid. P. a j., kde je tato scéna zcela stručná a krátká, a přibližuje se více pozdějším hrám velikonočním a pašijovým. O rytířích, kteří se přihlásili za stráž, obyčejně se mluví velmi posměšně; v naší hře krátce, ale případně charakterisuje se při té příležitosti rytířstvo středověké, jeho chudá pýcha a loupeživost. Jeden ze strážců praví totiž:
Blaze nám té družiny, majíc s sebú ty hrdiny, jak slyšíte o jich chvále, bývaliť sú dobře dále
než pan Hrnčic po rytiřstvie,
tak se jejich klenoty stkvie
jako černá škorně v blátě, '
ani všickni v příplatě
utáhli sú se v rohožie,
potom vy znajte jich zbožie.
Majíť hrst plev, dva věníky
a šindelné tři hřebíky,
zboží dosti u franského,
zlata dosti u uherského atd.
Kromě toho jest děj rozšířen zcela novou vložkou obsahující hru v kostky, což se nenalézá v žádné jiné hře velikonoční, v nichž rytíři buď ironicky
^ se chvástají svým rekovstvím nebo slaví hlučnou pitku. V české hře na-
lézá se teprve v dalším výstupu také narážka, že rytíři statně popíjeli, neboť rytíř Mařata byl prý nejručejší při útěku, „ježto byl vypil patnácte češí kyselice-kapalice". Hra v kostky vyskytuje se však často v hrách pašijových jako v Cheb. (vv. 6280 a d.), Tyrolské (Wackernell vv. 2158 a d.), Svatohavelské (Mone vv. 1084 a d.), kde hrají vojáci pod křížem o sukni Kristovu. Podobný výjev přichází v Kapit. zlomku české hry pašijové a byl odtud asi převzat v naši hru velikonoční, jest však jinak proveden. Kdežto v čes. hře paš. hrálo se pouze dvěma kostkama, a kdo měl nejvíce
' ok, sázku vyhrál, ve hře velikonoční hráli rytíři třemi kostkami a sukni
vyhrál sluha Kajfášův Chadim, jejž pán jeho poslal, aby napomenul stráž
| k bdělosti.3)  Také v Cheb. hráli vojáci třemi kostkami a průběh celé hry
i poněkud se podobá líčení v čes. hře velikonoční.
\ VzkříšeníPánějev Inšp.   velmi   krátce odbyto. Zatím,
l co stráž usnula, přijde anděl, zpěvem dá Kristu znamení a ten vstane z hrobu.
V české hře jest děj mnohem složitější. Nejdříve zjeví se anděl a napomíná „ctné rytířstvo", aby netropilo hluku a popřálo Kristu pokojného spánku. Vojáci spatřivše tajemný zjev andělský, nevědí si rady. První, druhý a třetí líčí svůj strach a chtí utéci; čtvrtý, pátý a šestý napomínají k statečnosti a k obraně; sedmý a osmý přes napomínání centurionovo radí k útěku. Anděl přiblíživ se k nim delší řečí je vyzývá, aby obměkčili srdce svá a uvěřili, že v hrobě leží syn boží. Když centurio mečem mu i vyhrožuje, anděl srazí všecky k zemi.  Plnou analogii k tomuto ději nalé-
' záme pouze v pašijové hře Brixenské, v níž zrovna tak anděl nejdříve
napomíná vojáky, aby se tiše chovali a křikem svým nezbudili Krista, po té někteří vojáci dávají na jevo svůj strach, druzí je povzbuzují k statečnosti,  anděl je však ranami omráčí (srv. Wackernell CCLXXIX).
Vlastní děj vzkříšení vylíčen je na základě církevních antifon složených podle žalmův a evangelia tak jako v četných jiných památkách,
i -
3) Srv. výklad obou her u Č. Z í b r t a, Z her a zábav staročeských, str. 58 a d.
4*
52
jen pořádek zpěvů jest jiný a kromě toho zpívá anděl antifonu Veni pater optime, která se jinde nevyskytuje.
Zvláštní jest zase umístění výstupu stráže po vzkříšení. Jediné ve hře naší a Inšp. výstup tento následuje hned po vzkříšení, ve všech jiných památkách položen je teprve po sestoupení Páně do pekel a po scéně ďábelské. V provedení se ovšem obě hry značně rozlišují. V Inšp. Pilát posílá sluhu, aby napomenul stráž k bdělosti. Když sluha vidí, že stráž spí, oznámí to Pilátovi. Ten spěchá k hrobu a probudí stráž. Jeden z vojáků vypravuje, jak je anděl pobil (ač to ve hře dříve vylíčeno nebylo), druhý myslí, že učedlníci ukradli tělo Ježíšovo. Na konec se vojáci pohádají a poperou. Český skladatel zůstal však věren své kresbě Piláta, který odmítl veškeré účastenství při hlídání hrobu, a proto již činně nevystupuje. Místo něho vystoupí Kajfáš, vidí prchající stráž a posílá svého sluhu, aby vyzvěděl, co se děje, Rytíři přiběhnou ke Kajfášovi a humoristickým způsobem vyličují, jak byli od anděla přestrašeni a poraženi.  Dostane se jim odměny, zatají-li, že Kristus vstal z hrobu.
Sestoupení Kristovo do pekla vylíčeno jest celkem obdobně jako v Inšp. Ve shodě s předehrou ďábelskou vystupuje tu ovšem celý zástup čertů, vedle Lucifera a Satana ještě Belzebub, Astarot, Vrbata, Hoďata a Kosata. V Inšp. jmenuje se výslovně jen Adam a Eva, jejichž duše Kristus vyvádí z pekla, v české kromě nich ještě duše jiné, mezi nimi zvláště duše lotra, který byl s Kristem ukřižován. Vliv her pašijových jest v tom zřetelný.
V českém zápise velikonoční hry s poč. XVI. stol. vidíme tedy zřejmě základní osnovu nějaké staré předlohy, která byla blízka Inšp. Osnova tato byla rozšířena rozmanitými detaily z her pašijových, ale dosti záhy, neboť většinu těchto zvláštností lze doložiti jednak z pašijových her českých ze XIV. st., jednak ze staré hry Vid. P., tak že vložek, které by ukazovaly na pozdější spracovaní, jest tu poměrně málo. Nalézá se tedy naše hra na přechodu mezi staršími hrami velikonočními a pozdějšími pašijovými. Ten, kdo ji na počátku XVI. st. zapsal, mnoho na ní asi neměnil, drže se dosti věrně starší předlohy, která mu byla po ruce a v níž se již nalézala většina těch zvláštností, jimiž se odlišuje od hry Inšprucké.4)
3. Vzdáleným ohlasem staročeských her o vzkříšení Páně jsou dvě skladby Šimona Lomnického. Jedna zachovala se v jediném dosud známém výtisku v knihovně Musejní, ale mnoho listů v ní schází. Titul její poznáváme z dedikace Vilému z Rožmberka, v níž mimo jiné čteme: ,,Jakož nyní, nemaje čím jiným, na malou chvilku sem se uprázdnil a tento T r y u m f aneb komedii kratičkou o přeslavném Syna Božího nad smrtí, peklem a diáblem vítězství k tomuto přeradostnému hodu, pod kratochvilnými rythmy, pro občerstvení
*) A.  Brückner  (Bibliotéka Warszawska 1894, II, 447) právem chválí obratnou komposici naší hry na rozdíl od her jiných.
53
lidské mysli, na potupu nevěrným pohanům a k potěšení věrným kře-stianům jsem složil a sepsal." (Datum na pivovaře Lomnickém v neděli, jenž slove Laetare, leta 1582). Pokud lze souditi ze zachovaných úryvkův, obsahoval „Tryumf" pouze sestoupení Páně do pekel a osvobození proroků z moci ďábelské. Lomnický znal sice podobné výjevy z her starých, avšak skladba jeho je pouze vybledlou kopií jejich a připomíná spíše suché hry jesuitské.
Druhá hra Lomnického zachovala se v přepise z r. 1707 (v knih. Klem. XVII. H. 25); podobá se pravdě, že byla r. 1617 již po druhé vytištěna. Přepis její není úplný a schází jí mimo jiné i počátek. Jungmann (Historie čes. literatury IV. 228) uvádí tento titul: „Komédia neb hra kratičká, potěšitedlná a nová, o radostnem vzkříšení Krista pána". Skladba Lomnického je pokusem o dvoudílnou hru velikonoční; v první části líčí se najímání stráže, stráž u hrobu a vzkříšení Páně. V druhé části přicházejí výjevy z hry 3 Marií. Lomnický psal svou hru volně podle starších vzorů. Humoristická vložka o vzkříšení omdlévajícího Petra pivem Lomnickým zdá se k tomu ukazovati, že spisovatel měl na zřeteli zvláště německé hry, v nichž se podobným způsobem humoristickým líčí běh apoštola Jana a Petra k hrobu Kristovu.5)
6) O hrách Lomnického srv.   Svátek v Č. Č. tamt. 1864, 36;  J.  Truhlář tamt. 1891, 40.
Mus. 1860, 336; Hanuš
r,5
HLAVA ČTVRTÁ.
Hry pašijové, na květnou neděli, o Božím těle, hra Magda-lenská, na nebe vstoupení Páně a j.
Drama církevní rozkvetlo v Čechách nejbujněji ve st. XIV. Další rozvoj jeho byl přerušen reformním hnutím husitským, které hrám tohoto druhu nepřálo. Proto se u nás nedospělo k cyklisaci jednotlivých kusů v složitější celky. Zachovaly se však ukázky rozmanitých her partikulárních, které svědčí o hojnosti předmětů v Čechách dramaticky vzdělávaných. Zbyly z nich pouhé trosky po různu v bibliothekách rozptýlené, možno však předpokládati, že jich bylo daleko více, než dosud známo.
1. Zlomek hry pašijové.
Zachoval se v Kapitulní knihovně pražské z konce XIV. st. a má tento obsah.
Jan těší Marii pod křížem naříkající a odvádí ji do města. Vojáci hrají o sukni Kristovu v kostky. Centurio dosvědčuje, že Kristus byl syn boží. Přichází slepý Longinus a žádá sluhu Gocína, aby mu ukázal Krista. Slibuje mu za to „vól a dvě krávě". Sluha namíří kopí v bok Kristův a podá je Longinovi, jenž bok protkne, krví Kristovou nabývá zraku a poznává syna božího. Satan s Belzebubem přicházejí pro duši Kristovu, poznávají však, že to zemřel velký prorok, jenž osvobodí duše v mukách jsoucí. Naříkajíce, že k jeho umučení židům radili, pospíchají do pekla oznámiti to Luciperovi. Šimon, Josef, Marie a Jan odeberou se k Pilátovi prošiti za tělo Kristovo, aby je mohli pohřbíti. Pilát jim to dovoluje. Josef s ostatními odejde ke kříži, naříká pod ním a sňav tělo svaté vyzývá k nábožnému pohřbení. Ke hře připojeny jsou dva humoristické epilogy „sermo pascalis bonus" a ,,secundus sermo tres mordas válet", jichž ostří je hlavně namířeno na baby čarodějnice, které na stoupách létají, na hradě honí, trlici dojí a měsíc zobají. Projevuje se tu zřejmě drsný humor
vagantský zároveň se žádostí za mazance a s výhrůžkou, kdo by nedal, že „se vší školu přídú k němu".
Česká památka tvoří přechod od starších her pašijových, jak je představuje hra benediktinů Beuronských (ze XIII. st.), k pozdějšímu hrám toho druhu. Postup děje není v ní ještě ustálen, tak jako ve hře Beuronské; s pozdějšími hrami pašijovými má společnou scénu, jak vojáci hrají o sukni Kristovu v kostky a jak ďáblové přicházejí pro duši Spasitelovu.
Zvláštní je v naší hře nedostatek zpívaných textů latinských, které i v mladších hrách pašijových se vyskytují. Možno tedy předpokládati, že písař zlomku opisoval z předlohy, kde takové texty byly, hlavně partie české, vynechávaje texty latinské. Odtud nejasnost a nelad v postupu děje i v jednotlivých situacích.
2. Zlomky hry na květnou neděli.
a) V témž zbytku následuje po hře pašijové začátek hry n a n e-děli květnou: ,,Incipit ludus palmárům et primo Johannes baptista exeat cum suis discipulis" etc. Jan Křtitel vyzývá k pokání a hlásá příští Spasitelovo. Přichází Kristus a sv. Jan ukazuje naň jako na spásu světa a vypravuje o jeho pokřtění. Po té uzdravuje Kristus syna setníkova, pak malomocného a jiné nemocné, kteří se k němu utíkají. Tím zlomek ' se končí.
Děj zakládá se podstatně na vypravování biblickém a má spíše ráz epický než dramatický. Později byly tyto výjevy předmětem her pašijových.
b j Jiná verse hry na květnou neděli zachovala se. v rukopise Tegernseeském (nyní ve dvorní knihovně Mnichovské) a je nadepsána: ,,Incipit ludus in die palmárům". Podle latinského návodu vystoupí nejdříve Ježíš se 12 apoštoly, bera se do Jerusalema. Celý chór zpívá rituální větu: Collegerunt pontifices et Pharisei consilium et dicebanť. Quid facimus, quia hic homo multa signa facitP Si dimittimus eum, sic omneš credent in eum. Načež Kayfáš s Annášem a synagogou zpívají: Ne veniant Romani et tollant nostrum locum et gentem. Biskup Annáš zpívá pak: Unus autem ex ipsis Kayphas nomine, cum esset pontifex anni illius, prophetavit dicens, k čemuž připojuje český text recitovaný, který se vztahuje na ono pro-| roctví Kayfášovo.   Po těchto verších Kayfáš, ukazuje na Ježíše zpívá:
Expedit vobis, ut unus moriatur homo pro populo et non tota gens pereat. K tomu přidává české verše obsahující volnou parafrasi zpěvu latinského. Po něm zpívají apoštolé: Ab illo ergo die cogitauerunt interficere eum di-centes: Ne for. Temptator dicit ad Jesum ducens eum ad montem. — Další schází.
Tato verse hry na květnou neděli souvisí úzce s církevní slavností konanou na květnou neděli. V knihách liturgických ze XIV. st. vyličuje
í
56
57
se tato slavnost takto. Po svěcení ratolestí sestavil se průvod, který zpíval obřadní antifony: Cum appropinquassset, Cum audisset populus, College-runt pontifices. Po této antifoně zastavil se průvod na příhodném místě, kde vybraní zpěváci stojíce stranou zpívali: Unus autem ex ipsis. Načež chór předstupuje zpíval: Ne forte veniant. Po té následovala antifona: Ante sex dies a responsorium: Circumdederunt me. Chlapci stojící uprostřed průvodu mimo chór zapěli hymnu: Gloria, laus et honor a majíce v čele dva chlapce nesoucí zahalené kříže kráčeli k oslici, která byla vedena v průvodu s obrazem Spasitelovým. Tam poklekli a zpívajíce antifonu: Pueri hebreorum tollentes ramos olivarum, vrhali ratolesti před obraz. Zpěvák a chór antifonu opakovali, načež chlapci zapěli: Pueri hebreorum vesti-menta prosternebant in via a rozprostřeli roucha před obraz. Za zpěvu responsoria: Ingressus pylatus šlo se dále průvodem. Když vešli do brány města, zpívali responsorium: Ingrediente domino in sanctam civitatem. Před branou chrámu, který byl zavřen, průvod se zastavil a po modlitbách, zpěvech a žalmech vešel teprve do kostela.1)
Z tohoto obřadu slavnostního povstala nejdříve partikulární hra na květnou neděli, která později přešla v osnovu her pašijových nebo o Božím těle. S naším fragmentem nejvíce souhlasí Chebská hra o Božím těle, která je ovšem v příslušné partii rozvedenější a přiléhá ještě těsněji k uvedené slavnosti liturgické.
3. Zlomek hry o Božim těle.
Svátek Božího těla r. 1264 založený slaven byl v církvi katolické s neobyčejnou nádherou. Středem slavnosti byl velkolepý průvod, při němž byly dramaticky představovány jednotlivé scény z Písma sv. starého i nového zákona. Mělo to býti jakousi náhradou lidu za hry velikonoční, které sesvětačivše nemohly býti v kostele provozovány.
Místy ovšem vrchnost církevní ani těmto hrám nebyla nakloněna a zakazovala je. Tak tomu bylo i v Čechách, jak dosvědčuje zákaz arcibiskupa Jana Očka z Vlašimě v r. 1366, který zní: ,,Itemcum Deus in modu-latione cantus instrumentalis non delectetur, sed potius in devotione cordis, quare omnibus et singulis decanis, plebanis, clericis et laicis in virtute sancte obedientie districtius mandatur, neludos theatrales vel etiam fistulatores vel ioculatores in festo corporis Christi in processio-nibus ire quovis modo permittant et admittant" (Hofler, Concilia Pragens. p.  13).   Zákaz byl obnoven synodou r. 1371.
Zlomek české hry o Božím těle spatřuji v jmenovaném již fragmentu Tegernseeském, kdež před hrou na květnou neděli přicházejí tyto výjevy. Anděl zjevuje se proroku Eliášovi a přináší mu k roz-
') Srv. brevířc v knih. Mus. XIV. E. 13, XV. A. 10. v knih. Klem. VI. G. (i. VII. A. 12 a j.
kazu božímu pokrm a nápoj. Přichází Ježíš a oznamuje, že poslán je od otce svého, aby potěšil truchlivé a nakrmil lačné chlebem svého těla. Potom zavolá Mojžíše a přikazuje mu, aby zbavil národ židovský jeho strastí. Mojžíš však žaluje, že ho lid často neposlouchá, a prosí Ježíše, aby mu popřál té moci, by mohl lid ten tvrdý příměti k poslušnosti. Jménem božím oznamuje pak Mojžíš židům, že jest od Boha poslán, aby ho poslouchali a jméno boží chválili. — Další schází.
Na listě druhém následuje konec řeči, která náleží patrně jednomu z pastýřů, kteří přišli se klanět narozenému Kristu. Potom vystoupili tři králové. Baltazar za ostatní pozdravuje Ježíše a obětuje mu myrhu, zlato a kadidlo, prose za jeho milost a požehnání. Malý Ježíšek za ty dary děkuje a žehná jim.
J. Truhlář (Čas. Č. Musea 1892. 38) zcela správně usoudil, že úryvek, v němž vystupuje Ježíš, Eliáš a Mojžíš, jest zbytkem hry o Božím těle. Potvrzují to jednak jiné hry tohoto druhu, v nichž jako v naší hře na počátku vystupují proroci, jinak k tomu ukazuje i obsah, neboť nasycení Eliáše chlebem a olejem jest zřejmým symbolisováním nejsvětější svátosti oltárni, k jejímuž uctění slavnost Božího těla byla založena. Úryvek druhý, v němž vystupují tři králové a Ježíšek, pokládá Truhlář za partikulární hru vánoční.
Po mém mínění úryvek druhý tak jako první jest částí jedné a téže hry a to hry o Božím těle. Potvrzuje to zřejmě provozovací návod k druhému úryvku připojený :,,Deinde vadant circum ecclesiam. Et sic est finis istius ludi etc." Po hře šlo se tedy processím kolem kostela a tento průvod charakterisuje právě hry o Božím těle.
K jednotlivostem těchto zlomků poskytuje nejbližší analogii Chebská hra o Božím těle, tak jako k hře na květnou neděli v témž zbytku Tegernseeském. Rozmluva Kristova s Mojžíšem a řeč Baltazarova k narozenému Kristu jest v obou hrách znění dosti podobného. Z Cheb. možno si také doplniti, co v našich zlomcích mezi úryvkem prvním a druhým schází. Hra česká byla ovšem proti rozvinuté Cheb. mnohem kratší a jednodušší.
4. Hra veselé Magdaleny.
Ve většině her pašijových vyličuje se dosti obšírně světácký a roz-kbšnický život Marie Magdaleny, a potom její pokání.2) Ve staré hře pašijové benediktinů Beuronských jest již tento výjev v poměru k ostatním částem hry tak široce rozveden, že W. M e y e r právem z toho usuzuje, že tehdy již existovala separátní hra o hříšné a kajícné Magdaleně, kterou spisovatel hry Beuronské pojal do své skladby.3)
2) Srv.   Kummer,   Erlauer Spiele str. XLXIX; M.   W i 1 m o t t e, Les passions allemandes str. 23, 79.
3) Fragmenta Burana str. 65.
V české literatuře máme takový vzácný doklad partikulární hry veselé Magdaleny. Nalézá se v Drkolenském zbytku staročeských her dramatických vedle zlomku episody mastičkářské a jiných ještě fragmentů. Skládá se ze dvou částí. V první části obsažen je výjev dábelský, kterv bývá úvodem k hrám pašijovým. Lucifer zpyšněv, chce se vyrovnaíi Bohu. Michal s ostatními anděly uvrhnou ho za to do pekla. Lucifer naříká, že byl zbaven nebeského stánku, a svolává své druhy, aby přiváděli hříšné duše do pekla. Přihlásí se B e 1 z e b u h, Satan a B e ř i t.4) Lucifer posílá tyto své „milé panoše" mezi lidi a přikazuje jim, jakého druhu hříšné duše mají vláčeti do pekla. Ďáblové se vracejí a přivádějí dvě duše: jednu nejmenovanou, druhou popovu.
Po té vystoupí Marie Magdalena, zpívajíc veselou píseň, a zve k sobě záletníky. Ďáblové ji obklopí a pobízejí k tanci i zpěvu. Sestra Marta ji však varuje před ďábly, ale Magdalena nedbá její výstrahy. Marta znovu přerušuje její veselý zpěv a napomíná ji, aby následovala krále nebeského. Magdalena dá si konečně říci a táže se Marty, zdali smí očekávati odpuštění svých hříchů. Marta jí dodává útěchy slovy, že Bůh kajícímu hříšníku rád odpouští. Magdalena slibuje pokání a společným zpěvem obou .Dimissa sunt ei končí se hra.
Dosud je znám jediný příklad partikulární hry o Magdaleně shodné s naší skladbou. Jest to IV. hra Jágerská ,,Ludus Marie Magdaleně in gaudio". Možno předpokládati, že naše hra i Jag. IV. zakládají se na nějaké předloze společné. Česká hra, převyšujíc německou svým stářím, nabývá tím ještě větší zajímavosti. Jag. IV. značně se odchýlila od původní předlohy; jest mnohem obšírnější a obsahuje některé nové vložky, jako o kuplířce a záletníku Prokusovi. Skladatel její chtě osnovu co nejvíce roz-šířiti, často se uchyloval k nechutnému opakování týchž motivů.
Ve výjevu ďábelském naše hra stýká se také těsně s Vid. P., která začíná svržením Lucifera a jeho druhů do pekla. Ale i proti této hře jest česká mnohem jednodušší a podává příklad primitivního stupně ve vývoji výstupu ďábelského, který tvořil úvod k hrám pašijovým a pojat byl také do osnovy her velikonočních.
5. Zlomek hry na nebe vstoupení Páně.
Na konci rukopisu Drkolenského přichází drobný úryvek hry nadepsané ,,Ludus de ascensione domini". Obsahuje nábožný dialog Krista s apoštoly Petrem, Janem, Jakubem a Filipem, a zakládá se na podání biblickém. Podobá se v obsahu hře Svatohavelské,6) jest však mnohem jednodušší.
*) V mystériích francouzských přichází často jméno ďábla Berich, ve hře Alsfeldské Beruh. V stč. Pass. 436 vyskytuje se rovněž Berit jakožto jméno nějaké modly (Gebauer, Stč. slovník, I, 41).
6) M o n e,  Schauspiele des Mittelalters I, 251.
Hry liturgického původu v době husitské a za čes. reformace přestaly se vzdělávati. Jednak v nich nekatolíci přirozeně spatřovali produkt nenáviděné církve římské, z jejíchž obřadů se vyvinuly, jednak bouřlivé doby tuhých sporů náboženských nebyly vhodnou půdou pro církevní hry toho druhu; neboť byla-li tehdy o něčem řeč, co se týkalo náboženství, nemohlo to býti projednáváno tónem klidným a objektivním, nýbrž vzrušeným a polemickým.
Později ujali se her liturgických zase jesuité, kteří je horlivě pěstovali se svými žáky ve škole i veřejně. Zprávy o nich jsou dosti hojné.6) Provozovaly se s velikou nádherou vnější, ale literární cena jejích byla daleko chatrnější než her staročeských. Lid si je však zamiloval a začal je po svém vkusu vzdělávati. Sbírku takových her prostonárodních, vánočních i velikonočních, vydal F. Menčík.')
6) Sestavil je pečlivě F. Menčík. Příspěvky k dějinám českého divadla. V Praze 1895 (Rozpravy Čes. Akademie roč. IV., tř. III. č. i).
7) Prostonárodní hry divadelní. I. Vánoční hry. V Holešově 1894. II. Velikonoční hry. Tamtéž 1895.
II.
SKLADBY.
I.
Mastičkář Musejní.
(Mast.)
V knihovně Ces. Musea na 3 dvoulistech pergamenových 8° nalézá se zlomek výjevu mastičkářského. O provenienci rukopisu jsou dvě rozdílné verse. V. Hanka vydávaje jej r. 1823 v „Starobylých Skládáních" tvrdil, že jej sám „nedávno" našel na deskách latinského rukopisu Bemhardi liber opusculorum divinorum. Naproti tomu prohlásil V. Nebeský (Nauč. Slov. s. v. Mastičkář), že rukopis našel J. A. Dundr r. 1822, což také potvrzoval A. J.Vrťátko. Pravost rukopisu proti námitkám Šemberovým nade vši pochybnost obhájil J. Gebauer (Listy íil. Vil, 1880, 108 a Archiv f. slav. Phil. IV, 1880, 549); pozdější nález rukopisu Drkolenského to skvěle potvrdil.
Rukopis napsán byl kolem r. 1350, spíše dříve než později. Nepře-hlasované u má v něm ještě převahu; přehláska přichází pouze v těchto dokladech: 45 na wíy utyechu, 75 dyrzy, 122 gma zymnyczy, 304 chytroíty, 315 myítrzy . . . mazy, 331 maíty pomaže. Proti četným nezměněným u jest to počet dosti skrovný. Za to vyskytují se často rasury původního u na př. 334, 353, 357, 372, 373, 377, 385. Pravidla o i o t a c i šetřeno velmi přísně (Gebauer, Listy fil. 1880, 120). Změna ó v uo vyskytuje se pouze jednou: 153 wuonye, ale původní 6 je chráněno rýmem: 152 z baby-lonye. Vedle 5 genetivů na -a vyskytují se pouze 2 na -w od subst. mase. neživotných kmene -o (Vondrák, Listy íil. 1885, 261). Těmito jazykovými zvláštnostmi řadí se Mastičkář k památkám z 1. pol. XIV. st.
V rukopise nalézají se chyby, které možno klásti na vrub písaře, jenž nepozorně přepisoval. Zřejmé chyby písařské jsou: 82 poeza m. počal, 172 wychícze m. v chyšce (rým: jeptišce), 252 tyrpyel za ny za wíye m. za všě za ny (rým: rány), 290—1 czo ííye, czo íye (verše porušené), 301 bozy íyny m. synu (rým: nehynu), 388 pro me dobre dyenye dawne m. dávné děnie (rým: za oděnie), 467 íluwy m. slívy (rým: hlívy), 123 kýly m. kýlu (rým: v týlu), 208 toho m. teho (rým: mnoho), 153 wuonye m. voně
64
65
(rým: z babylonye) a j. Na přepis z plnější předlohy zdá se ukazovati ta věc, že v rukopis pojat toliko překlad strofy lam percusso cen pastore, kdežto latinský text je vynechán. Na mnohých místech jest text porušen, což také svědčí o přepise. Originál, z něhož přepisováno, nebyl asi o mnoho starší a nelze jej klásti na počátek XIV. st., nýbrž spíše až do 2. čtvrti téhož věku. V Mastičkáři je totiž několik veršů z Alexandreidy, jejíž vznik se klade do 1. čtvrti XIV. st., možno tedy jeho původ zařaditi přibližně do 2. čtvrti XIV. st.
O rázu hry, jejímž zbytkem jest Mastičkář, není ještě míněno ustáleno. J. Truhlář (Č. Č. Mus. 1891, 32) zařadil sice výjev mastičkářský správně do hry velikonoční, ale nevylučuje možnost, že bv to mohl býti také výjev hry pašijové. O této možnosti však pochybuji. Ježto totiž podobná episoda mastičkářská se vyskytuje pouze v cizích hrách v e 1 i k o-noční C h, můžeme s plnou jistotou totéž tvrditi také o zlomku českém. Může býti pochybnost jediné o tom, zdali český Mastičkář jest zbytkem jednoduché hry velikonoční či dvoudílné. Ve Vid. Vel. a Inšp. jest totiž analogický výjev mastičkářský částí hry dvoudílné, v Jag. III. pak částí hry jednoduché. Jest tedy obojí případ možný; ale ježto v Čechách nelze v XIV. st. prokázati spojování dvou partikulárních her v jeden celek, můžeme i výjev mastičkářský považovati za část jednoduché hry velikonoční.
Vydání: Hanka v Starobylých Skládáních V, 1823, str. 198; Výbor z literatury české I, 1823, str. 65; J. Gebauer v Listech fil. VIL, 1880, str. 90. — Články: V. N e b e s k ý v Čas. Č. Mus. 1847, L, 325; J. Gebauer ve Světozoru 1880, 59, Listy fil. VIL, 90, Archiv f. slav. Phil. IV., 549.
Zkratky rozvádím; jsou to hlavně tyto:
1. m: gyný = gynym 357; kěnye = ke mnye 206; kra ,= kram 322; nebozyezě -- nebozyezem 148; fyě  = íyem 178; wě = wem 42.
2. ra: pha = praha 157; píye = prafye 188; uíďwity = ufdrawity 33.
3. przy: p'íel = przyfel 280.
4. xpč = criftus 340; xpa = crifta 250.
Kubinus accurens dicit ricmum.
Sed, mýftrze, íed ýaf k tobýe byezu, la Snad íýe tobýe dobrzýe hozýu.
Mercator.
Uytaý, mýlý ydonechuí Dawýe lýudem doftý fmýechu.
j. Uytaý: iniciálka červenci; taktéž červenou barvou přetrženy jsou začáteční litery veršů jednotlivých.
5 Powýef mý, kak tý dýeýu prawe gmýe, At í tobu czyele ídýeýu.
Rubinus dicit.
Myítrze, gíem tý dworný holomek, Dýeýut mý rubýn z benatek.
Mercator dicit ricmum.
Powýes mý to, rubýne, 10 Czo chczes wzýetý ote mne.
Rubinus dicit.
Myítrze, od tebe chczu wzýetý hýrnecz kýíýelýczýe, A k tomu trzý noue lzýczýe; Mozlý mý to od tebe przýgýtý, Chczu yas owfem twoý rad býtý.
Mercator dicit.
15 Rubíne, to tý wfe ýaf rad dam,
Czo gfý potrzýeboual f am;
Gedno na to wfdý ptaý
A týech mýeft pýtaý,
Kde bychom mohly fwoý kram wiklaítý 20 A íwe maítý draho prodatý.
Rubinus dicit.
Myítrze! hýn gíu mýeíta ídraua, A w ných geít kraína upraua, Tu racz íwe íedýenýe gmýetý A íwe drahé maítý wýnýetý.
Item Rubinus.
25 Myítrze! wítupýe na tuto ítolýczýu,
Poíadýz k íobýe íwu zenu holýczýu. Silete.
5. Verš porušený; dýeýu s následujícím ídýeýu se asi rýmovalo.
20. Verš porušený; maítý se asi rýmovalo s předcházejícím wiklaítý.
26. holýczýu: v rkp. holýczu a ý napsáno nad cz.
26. Silete: připsáno po straně a rukou pozdější; totéž platí o všech následujících „silete".
66
87
Deinde cantet cantionem cum Pustrpalka sic:
Sed wem przyíel myítr ýpokras de gratia divina, Nenýeth horzíýeho w tento czas 30 in arte medicína;
komu která nemocz \\ ícodý lb a chtýel by rad zýw býtý, on geho chcze uídrawitý, zet muíý duííye zbytý.
Rubinus dicit ricmum.
35 Poíluchaýte, dobrzý lýudýe, Mnoho varn radosty przýbude, Tyech nowýn, gýez wam powýedýe, Gýez welmy uzyteczne wýedýe. A wý baby íwe íeptanýe 40 Puíte ý wíe kleuetanýe,
W czaí tý mýlczýetý neíkodý; Poíluchaýtes, dobrzye wem hodý. Przifelth ge hoít owíem ílawný, Lekarí mudrí, chytrý, dawný, 45 Wam bohdá na wíý utýechu,
Nenyeth nýcz podobno k ímýechu. Czos prawýu, wýeríte mý gýítýe, Yakíto rozcye na íyey tyítýe. Ný w czechach, ný v morawýe, 50 Yakíto vezený mýítrzý prawýe, Ný w rakuíýech, ný w uhrzýech, Ný u bauorzýech, aný w ruíýech, Ný u palanýech, ný w korutanyech — Prawýeth veíde geho gmýe íwýetýe, 55 Kratczýe rzkueze po wíem íwýetýe — Nykdyes gemu nenye rownýe, Kromýe zet pýrdý neíkrownýe. Y gmath take drahé maítý, Gýezth geít przyneíl z daleké wlaítý, 60 Gymyf nemoezý wíelýke, Raný kakoí kolý welýke
27. Sed: iniciálka červená; text je psán pod notami.
34. zbytý: často nelze tečku od čárky nad y rozeznati.
35. Poíluchaýte: iniciálka červená.
48. rozc . . nafyey tyítýe: v rkp. opravou po rasuře nejasně.
4g. sl. Syntaktické spojení veršův 49—53 s v. 54—55 není správné.
Zaczýelý beí pomeíkanýe.
Boh geho poraíz, ktoí gho hanýe!
Ktos ge boden, nebo íýeczýen 65 Neb ínad palýczýemy mýeczen,
Neb ínad gmalý w íwem uífye zparý,
Przidelý k memu mýítrzý í darý, ||
Moý myítr geho tak nauezý, 2a
Pomaže íýe, ýako pes wíkuczý 70 A potom íýe náhle wzpruczý.
A wý paný, chezetelý dobrzý býtý,
Mozete gýeý kýgý býtý. Silete.
Quo finito currit inter homines.
Mercator, non rejpondit Rubinus. Rubíne! rubme!
Secundo clamet. Rubme wo pýítu?
Ipse respondeat. 75 Sed, mýftrze, dýrzý za rzýt týítu.
Ipse iterum mercator clamat dicens. Rubíne! wo pýítu queít?
Ipse re]pondeat. Sed, mýftrze, chlupatu týítu za peíd.
Mercator iterum bis clamat. Rubíne! rubine!
(Rubinus.) Czo kazes mýítrze feuěríne?
Mercator ad cum dicit.
80 Mýlý rubíne, kde íýe tak dkiho tkas, Ze o íwem myítrzýe nyczfe netbas?
Rubinus dicit.
Myítrze, w onomno byech poeza lyudý leczý*ý Tu mý poczýechu ítare baby pod nos pzyelýei:
82. poeza m. počal.
68
69
Idem.
Mýítrze, w onomno kutýe býech, 85 Tu mý íye íta dwomý ímýech,
Rozedrzýechu mý í puíkamý mýech. Potom íem k tobýe býezýetý uchwatýl, Abých po tobýe weíken lyud obratýl. Siletc.
Mercator clamet bis dicens.
Rubine! Ipse non respondet. Secundo dicit.  Ip/e refpoňdeat ut prius.
Tercio clamet. 90 Rubíne! Ip/e veniens dicit ut prius.
Mercator dicit. Mýlý rubíne! ut prius.
Ipse re/pondit dicens.
Mýlý myítrze, tý wídý na mýe krzýkas, I íwým hnýewem na mýe kdýkas;
V welýkem íýe mýítrowítwýe znas, 95 Wíak proto ý howna ýuí neymas.
Mercator dicit.
Tot ge ot ítarych ílýchano,
Y u pýímýe take geít tho piano, Acz czo z blaínem kdý ulowýs, Ale nerownýe í ným rozdyelís.
Rubinus dicit.
100   Tak íýe muííý weídý ítatý, 2b Zet íye ílob zloby obraty A dobre dobrým íye oplaty; Ktos zle myílý, ten wídý ztratý.
Mercator dicit.
Rubíne, puftwýe tento hnyew na ítranu, 105 Howýeyí lepe íwemu panu,
96. ot ítarych: v rkp. oftarych a t nadepsáno. IOT. V rukopise setřeno.
Budewýe w ten czas bohatá, Mýne naýu wíye zla ztráta.
Rubinus dicit.
Takos, mýlý mýítrze, tako, Tyehnýewye oba za gednako! 110 Wíe po naýu wolu bude,
Potom nama dyabel íhude. Silete.
Mercator  clamet ter.
rubine!
Ipse veniens refpoňdeat dicens. Czo kazes, míítrze íeueríne?
Mercator ad eum.
Rubíne, rozproítrzý moý kram, 115 At íýe ýas ide lyudem znatý dam.
!Rubinus rejpondet. Praw tho kaídý ýuf waí druh k druhu, Ze ke wíelýkemu neduhu I ke wíelýkeý nemoczý Meho mýítra maitý mohu ípomoczý. 120 Ktos gma kteru nádchu w nozýe, Od thohot gma mleko kozýe; A ktos gma zýmnýczý w týlu, Neb ínad neíkrovnu kýly, Neb ínad gmu dna lama uííý, 125 Neb gma ínad czýrwý w duííý, To wfe moý míitr uídrawý Y wíye nemoczý zbawý. •
Mercator dicit. Rubíne, íkorolý me maítý budu?
Ipse dicit.
Gednak, mýítrze, przýed tobu budu, 130 Az gých z pýtlýka dobudu.
jjó. Praw: iniciálka červená. 123. kýly místo kýlu. 128. budu: v rkp. budou.
70
71
Mercator dicit.
Rubíne, ýuít ge poczal mazanecz quíítý, Racz mý maítý íýem me wiczyítý.
Ipse dicit. :
Kto chczete radý ílýíyetý, ' Mozete íýem rady hledyetý.
Rubinus.
135 Pozehnaý mýe bozy íynu i íwaty duííe, At mne dyabel nepokuííýe. II
Item dicit.
Totho ty ge, miftrze, pýrwa puíka, 3a
Od teth íýe poczýna wole iako hrufka;
Naýpyrueth bude ýako dýnýe, 140 A pothom bude yako íkrzý:iýe.
Totho ge, mýítrze, puíka druha,
Od teth zpleíkagyu wole tuha;
Czot ona pýrua neduha zapudy,
A tatoth wvecze neduha zbudý. 145 A tothotý geít puíka trzetýe,
Pro thut baby ícrzýetkem k czertu wzletýe.
Tothotý ge, mýítrze, puíka cztwýrta,
Tath pohrzychu yako nebozyezem wírtha.
A v pateý myel gíem trzý íwýrczký 150 A polcztwertha komára;
Tu ge ínýedla onano baba ítara.
Tato tý geít, mýítrze, maft z babylonýe;
W nýeýt ye taka drahá wuonýe,
Ktos gýe kupy tako twyrdýe, 155 Poýde od nýe pzdye a pýrdýe.
A tothotý geít maft tak drahá,
Zeth gýe neyma wyednye any praha;
Czynýla yu pany mlada,
Wíe í komaroweho íadla; ► 160 Pzdýn k nyey malo przýczýnýla.
Abý byrzo nezwýettrzyela; ■ Tuth mý wíýczkný naylepe chwale.
13y. Stránka velice setřená. 151. onano: opravou z onana.
155. k tomu na straně jinou rukou připsáno: a pyrdye a íe . . . z57 wyednye: konec sedřen.
Pompkný gýe tam k íobýe dale,
At gýe každý nepokuíye; 165 Tath gedno k myloftý íluíýe.
A thatot, mýítrze, naylepe wonýe,
Znamenaý, czo gýe do nýe.
Bých gýe komu w zuby podal,
Ze bých tho wam wýdýetý dal, 170 Wídý bý íýe drzewe zathoczýl,
Neí bý gednu nohu kroczýl.
A tuto maft czýnýl mných wychícze II
Mnych sedýe na gýe . . . czýe, 3b
Ktos gýe z was okuííý kolý, 175 Wítane gmu ýako pol zebraczye holý;
A to geít maít nade wíýe maítý,
Ale nenýet gye w teýto wlaítý,
Tlukut gýu zaczý na íkolnem praíýe
Lecz bud w teple lecz na mrazýe; 180 Ale nemoítý gýe zwatý,
Gedno oblu w zýwot czpatý.
Ale tho z was kaída wýes,
Zeth pýekne leczý beí penýes;
Pakly nepyekna przýde í darý, 185 Teyt lacznyeý dadýc parý,
Bud od czyrta bud od chlapa,
I poílednyeý dadýe kwapa;
A pakly gýe w ktereý nemoczý,
Kaíte gýeý przýgýtý na trzý noczý, 190 Budet ídraua yako rýbba,
Neb tu maítýu nebyua chýba.
A gýnych maítý gmas doítý,
Prodawaýí gýe, azt nyekto ítepe twe koftý. Silete
Rubinus ad Postrpalcum.
Býrzo maítý natlucz doítý, 195 Po czas budem mýetý hoítý. Drzewes mý gýe byl dal malo, Az íýe gýe mnohým nedoítalo; Przýkýdnýs mý gýe íýem wýecze, Ath neczakaýu ítogyecze.
i6g. po bych bylo napsáno gýe (ze řádku předešlého); chyba opravena tržením.
272. wychícze za wchýfcze.
186. chlapa: v rkp. c nadepsáno.
72
73
200 Gýných, mýftrze, puífek gmas pýln kram, [ A z týech uczýnýs, czo chczes íam.
Statím currat inter populum. Hoc dieto
Mercator bis clamet dicens. j
rubíne! rubíne!
Mercator dicit. j j
Hý rubíne, zeth wran oka newýklýne, J ■
Ze moý týrh czný pro thýe hyne! 205 Rubíne, mozes prudkým ílým newýerny finem býtý, Ze kdý tebe wolagýu, a tý nechezes ke mnye przýgytý?
Rubinus dicit.
E zadný miftrze! nemluw mý na hanbu mnoho, Neb íem nedoítogen íloua teho; II Neb kdes ýas ítogýu nebo chozu, 4a 210 Tuth wefdý twu ezeít plozyu.
Mercator dicit.
Rubíne, moý wýerny íluho, j Tuto býtý nemozem . . dluho, Nechcze k nama ý geden kupecz przýgytý; Yus muíywýe odíud przýcz gýtý.
Rubinus dicit.
E zadny myítrze! racz weíel bytý, Chcze k nama dobrý kupecz przýgytý. Wýzuth ondeno dobrého druha íina, A u nýeho geít welýka lýfýna; Bude nama zaplaczena tohoto poítu wýzýna, Gez lepíý bude, nez í welýký noezý kozýna.
Mercator dicit.
P
Slýíal íem, rubme, zwýeítýe, ze gíu ide trzý panye u myeítye, A týth, rubíne, dobnch maítý ptaýu;
205. finem: snad za fluhu.
212. za „nemozem" razura.
2ig. zaplaczena: v rkp. -na nadepsáno.
221. Slýfal: iniciálka červená.
215
220
A ídat tý mne, rubíne, neznaýu? 225 Sdat mý íýe, ezth ondeno ítogýe, Ezth íýe o nych lýude brogye. Dobyehný tam, rubíne, k nym A czýeítu ukaz ke mnýe gým.
Rubinus dicit ad perjonas.
Dobroýtro warn, krafne panýe, 230 Wý tepýrw gdete zeýfpanýe A neíucze hlawý ýako lanýe. Slýfal gíem, ze drahých maítý ptáte; Hýn gých u meho mýítra plyn kram gmate. Siletc.
Statím prima Maria cantet.
Omnipotens pater alti/fime, 235 Angelorum recior mitijjime, Quid faciemus nos mijerrime? Heu quantus e\t nojter dolor!
Prima dicit riemum.
Hoípodýne wíernohuczý, Angeíký kralu zaduezý! 240 I czo ge nám fobýe fdýetý, Ze nemozem tebe wýdyetý.
Secunda Maria cantet.
Amijimus enim solacium Ihesum christum, marie filium, Ipse erat nojlra redempcio, 245 Heu quantus e!t nojter dolor!
Leinde dicit riemum.
Ztrathýlý ímý miítra íweho, Jheíu eriíta nebeíkeho; Ztratylíímý íwu vtýechu, II Geíto nam zýdýe odgýechu, 4b 250 Jheíu eriíta laíkaueho,
Przýetele owíem wýerneho,
Gens geít týrpýel | za ný | za wíýe,
Na íwem tyele lutne raný.
2>g. Dobroýtro: též. 238. Hofpodýne: též. 246. Ztrathýlý: též.
74
75
• Tercia Maria cantet.
Sed eamus vngentum emere, 255 Cum quo bene pojjunius vngere Corpus domini jacratum.
Leinde dicit ricmum.
Yako fýe owczýczký rozbyehugýu, kdyíto paftuíký neýmaýu, Takez mý bez mýítra íweho, 260 Jheíu criíta laíkaueho, nebefkeho, Geíto naf czaíto vtyefíowal A mnoho nemoczných vfdrawowal.
Mercator cantet.
Hue propius flentes accedite, Hoc vngentum ji vultis emere, 265 Cum quo bene potejtis vngere Corpus domini jacratum.
Contra mercatorem Marie cantent.
Die tu nobis, mercator iuvenis, Hoc vngentum- fi tu iKndideris, Die prccium, auod tibi dabimus.
Mercator dicit ricmum,. 270 Sýemo blyze przýítupýte A u mne maíty cupýte.
Item mercator dicit ad Rubinum. Wítan, rubíne, wolaý na nýe! Wýf vmyrlczýe bei pomeíkanýe, Tyemto panýem na pokuííenýe 275 A mým maítem na pochwalenýe.
Deindc Abraham procedit portans f ilium cum Rubino. Qui dicit lie.
Bých mohl wzwýedýety od myítra íeuerína, Bý mý mohl vleczytý meho íýna, Chtyel bych gemu trzý hrzýbý a pol íýra.
252. za ny za wfye místo za vši za ny. jak v rkp. kolmými čárami naznačeno.
2.57- Yako: iniciálka červená.
260. laíkaueho: první polovice slova toho přetržena a má býti celé vynecháno
270. Syemo: iniciálka červená.
Iiem veniens ante mercatorem dicit.
Wytaý, miftrze czný y ílowuthný! 280 Yas lem przyíel k tobýe ímutný, Horzem íam neczugýu íebe! Protos ínaínýe proííýu tebe,
By raczýl memu íynu z mýrthwích kazatý wítatý.
Chtyelth bych mnoho zlata datý. 285 Pohýnulo nebozatko!
Przýedýwne býeííe dýetatko, II
• . . byely chleb gedyefíe 5a
A o rzýenem nerodýeííe;
A kdys na kampna wííedýeííe, 290 Tehdy widýeííe, czo ííýe
Czo íye proztrzyed gyítbý dýegýeííe;
Take dobru waínýu gmýegýeííe,
Kdys pýwo uzrzyeííe,
Na uodu oka neprodrzyeíte.
Mercator dicit ad eum.
295 Abrahame! tho ya thobýe chezu rzeczý, ze ýa tweho íína uleczýu, Acz mý das trzý hrzýwný zlata A k tomu íwu dezers meezu.
Abraham dicit ad mercatorem.
Míítrze! tho tý wie rad dam, 300 Czos potrzýebowal íam.
Mercator dicit.
Pomahaý mý bozý íýný, Ath yas u meý prawdye nehynu! We ýmýe bozye ýaí týe mazýu, Gyuzt chýtroítý wítatý kazýu! 305 I czo tý lezyíí, ýzaku, Czynye otezu zaloít taku? Wítan, daý chwalu hoípodýnu, S wate marzýe gegýe íynu.
287. Verš opet na okraji porušeném (srov. v. 101). 295. Abrahame: iniciálka červená. 301. íýný místo synu.
303. mazyu a 304 kazyu: litera u bledší, snad setřením. 305. lezyíí, ýzaku: v rkp. lezy   yíía ýzaku.
76
77
Quo jinito funduni ei feces juper culum. Ipse vero Yjjaak jurgens
dicit ricmum.
Awech! auwech! awech! ach!
310 Kak tho, mýítrze, doftý ípach, A wíak ýako z myrtwých wítach, K tomu íýe bezmal neofrach. Dýekugýu thobye, mýítrze, z toho, Ez mý uczýnýl cztý przýelís mnoho.
315 Gyný mýftrzý po íwem prawu Mazy íwýmy maítmý hlawu, Ale tyí mý, mýítrze, dobrzye zhodýl, Ez my wíýchnu rzýth maítýu oblýl. Silete.
Mercator ad Marias dicit ricmum.
Mýle panýe! íýem vítaýte, 320 Czo wem trzýeba, toho ptaýte. Slyíal íem, ez dobrích maítý ptate, Ted gych v mne pln kram gmate! I|
Iterum mercator dicit.
Lethos den íwathe marzýe 5b
Przýneíl íem tutho maít z zamorzýe ; 325 Nýnýe u welýký patek
Przýneíl íem tuto maít z benatek;
Tath ma maít welýku mocz,
Zeth uídrawuge wíelýku nemocz;
Geítlý w uonomno kuthýe ktera ítara baba 330 A geít na gegýe brzýííýe kozýe flaba,
Yaki íýe tuto maítý pomaže,
Tak íobýe trzetý den zwonýtý kaze.
Lyczýthelý íye, panýe, radý,
Tutho maítyu pomazethe lýczka ý brady; 335 Tath íýe maít k tomu dobrzýe hody,
Ale duííyth welmý íkodý.
31Q. Mýle: iniciálka červená. 320. trzýeba: v rkp. e nadepsáno. 327. Tath: h seškrabáno.
334- maítyu: litera poslední seškrabána, lýczka: v rkp. a nadepsáno.
335- Tath: h seškrabáno.
pomazethe: h poškrabáno.
Marie dicunt.
Mýlý mýítrze! mý íýe mladým lýudem ílubýty nezadamý; Protho take maítý nehledamý, Kromýe naí ímutek welyký zgýewugem thobýe, 340 Ze naí iheíus criftus pohrzeben w hrobýe, Protho bychom chtýelý umazatý geho týelo, Abý íye thyem ílechetnýegýe gmýelo. Maflý mait f mýrru a í tymyanem, S kadydlem a í balfanem, dobry druže, tu prodaý nem.
Mercator dicit.
345 Zagyíte, panýe, kdys v mne te maíty ptate,
Ted gýe v mne welýku puíku gmate.
Lethos den íwateho ýana
Czýnýl íem tuto maít z mýrrý a í týmýana;
Przýczýnýl íem k tomu rozlíczneho korzenýe, 350 W nýemí geít íylne bozye ítworzenýe.
Geítlý které mýrtwe thýelo,
Ze gye dluho w hrobýe hrzbyelo,
Budelý thu maítýu mazáno,
Týem bude ílechetnýegýe zachowano.
Maria dicit.
355 Mylý mýítrze, racz nem tho zgýewýtý,
Zacz nem geít thu maít gmyetý neb przýgýetý.
Mercator dicit.
Zagýíte, panýe! kdys íem gynym lyudem taku maít
prodawal,
Zatrzý hrzýwňý zlata íem ýu dawal; II Ale pro welyký ímutek warn 6a 360 za dwýe hrzýwnýe zlata dam.
Vxor mercatoris dicit contra eum ricmum.
I kam, mýlý muzý, hadas,
Ze fye mladým newyeítkam flubýtý zadas,
341. umazatý: v rkp. za nadepsáno.
342. gmýelo: opraveno ze gmýela. jjr. mýrtwe: v rkp. ý škrabáno.
353. thu: h škrabáno; — maítýu: u vyškrabáno. 357.   lyudem: u vyškrabáno. 36r: I kam: inicialka červená.
78
Ze taku maít za dwýe hrzýwnýe zlata wykladas?
I czo paífes íam nad ííobu 365 I nade mnu chůdu zenu?
Protho thý lkas chudobu
A ýa take hubena í tobu,
Nebo ge to me wíe víyle,
A ya íem wýdala na nýeý íwe obýle. 370 A to gýe neponeííu thý panýe
Drzýewe, neí mý hrzywný trzy zlata dadýe.
Mercator dicit.
Mnohé zeny then obyczýeý gmaýu,
Kdy íýe zapýv, tehdy mnoho bayu;
Takés tatho býednýczýe nezwarna 375 Mluwý weídý íloua praína.
Zapýwíy íye mluwýs mnoho,
A gýus zlým vzíues toho,
Nebo czo tý gmas do thoho,
Ze mýe oprawuges welmy mnoho? 380 Radýlt bych, aby przýeítala,
Mnye í pokogem býtý dala;
Pakly toho neprzýeítanes,
Snad odte mpne í placzem wítanes.
Náhle oprawýeý íw przýeílýczu, 385 Nebth dam pýeítýu po twem lýczu!
Uxor clamat.
Toly gýe me k hodom noue r ucho, Ze mýe tepeíí za me ucho? Pro me dobre | dýenýe | dawne Dawas mý polýczký za odýenýe; 390 Pro mu weídý dobru radu Zbylí mý hlawu ýako hadu.
A to íýe gýus chczu í tobu rozdýelytý nebo rozluczýtý, Tye wíýem czerthom poruczýtý.
372. then: h vyškrabáno.
372. gmaýu a 373 bayu: u škrabáno.
374. tatho: h vyškrabáno.
J77. gýus : u škrabáno.
383. odte: v rkp. t nadepsáno.
385. Nebth: h škrabáno; — pýeítýu: u škrabáno.
388. dýenýe dawne    ísto dawne dýenýe.
79
Pujtrpalk dicit rictnum.
Wýtaýte wý panýe drahné! II 395 Wý gíte mladým zaczkom výdýetý hodne. 6b
Rubinus dicit.
Poítrpalku! mohl bý mluwýtý týííýe, Azby íye oborzýlý chýííýe.
Pojtrpalk dicit.
Rubme! by thý moý rod znal, Snad by na mýe lepe tbal.
Rubinus, ad cum.
400 Poítrpalku! daily my íwoý rod znatý, Chczu ýa na thýe lepe tbatý.
Pojtrpalk dicit.
Rubíne! chczeílý o mem rodye ílýííýetý, To tobýe chczu powýedýetý. Ma ítrzýczýe oba, 405 íoba 1 take koba,
Prodawata hrzybý, hlýwý, I take hluííyczye íluwý, Czaíto chwoítyítýe prodawata, Prothoth welyku czeít gmata,
Rubinus dicit.
410 I czos tý, zebracze chudý!
Tkagýe íye íudý i onudý
Prawýs mý o íweý rodýnýe ?
Y as thobye lepíiýe powýedýe.
To geíto lepíýe wýedýe. 415 Ma theta wawrzyena
Byla w ítodole zawrzýena
S gednýem mn . . em komendorem
Blýs pod geho dworem;
A ma ítrýna hodawa
39j. oborzýlý: v rkp. napsáno zborzýlý, z podtrženo a o nadepsáno.
402. Rubíne: iniciálka červená.
40y. íluwy m. slívy.
410. czos: v rkp. 5 nadepsáno.
80
420 Czaíto kyfýelýczu prodawa;
Drzýeweth geít krupý drzýela,
Prototh geít welyku czeít gmýela.
Phý! kde bych íýe ítawýl,
Bych tobýe weí íwoy rod wýprawilí 425 Thebe bych wíýe cztý zbawyl,
A ííebe bých za gednu pianu hnýlyczu nepoprawyl.
Náhle przyeítan, newolaý mnoho,
Nebo zlým uzýwes toho!
Przyeítan, nebo tye przýewraczu, 430 Zyly, koítý tyemto kygyem w thobye zmlaczu!
S Het e.
Mercator dicit. Czne panýe! na tho wý nýczí netbaýte.
I
II.
Drkolenský zlomek.
(Drk).
R. 1887 našel A. Patera v klášteře Drkolenském na deskách rukopisu latinského z r. 1412 dvě papírová dvoulistí obsahující zlomky staročeských her dramatických. Podle jeho šetření „písmo jest zběžné a pochází asi z let 1365—1385 od písaře, který své předloze na mnoha místech nerozuměl, a jak patrno z četných pisárskych chyb a vadného rozdělování slov, snad ani českého jazyka dosti mocen nebyl."
Ze rukopis pochází asi z 3. čtvrti XIV. st., potvrzuje také jazyk. Přehláska uvi jest úplně provedena, počet genetivů na -a a na -u při neživotných o-kmenech mužských jest téměř stejný (5 na -a, 6 na -u), tvary 1. osoby praes. sloves tř. III—Vi na -m a na -i mají též rovnováhu (13 na -m a 13 na -i).
Druhy her zlomkovitě v tomto fragmentu zachovaných pokusil se určiti A. Patera i J. Truhlář, ale k bezpečnému závěru nedospěli. Podle mého výkladu, jejž jsem v Listech fil. 1906. 24 zevrubněji zdůvodnil, sborník Drkolenský obsahoval celý cyklus partikulárních her, z nichž se zachovaly tyto části: 1. hra veselé Magdaleny, 2. úryvek episody mastičkářské, 3. zlomek hry o vzkříšení Páně, 4. počátek hry na nebe vstoupení Páně.
Zbytky Drkolenské vydal A. Patera v Čas. Čes. Musea 1889. 122.
Zkratky rozvádím takto:
1. m: wkerě = w keřem 44; wzelene = w zelenem 68; íwý kyge íwvm kygem 306.
2. ra, rza: pwye = prawye 206, 272; pwem = prawem 374; pwym prawvni 347; p íyíí = prauyfí 349; pwdu = prawdu 364; pha = praha 254; pzye = prazye 208; p:zye = praczye 263;  napwyla = naprawyla 58; íttyte = ítratyte 351; neptelíku = neprzatelíku 376.
3. przye: zaple = zaprzyele 346; ptel = przyetel 369; pbywaty = przyebywaty 385, 386; pzaduczy = przyezaduczy 387.
82
83
4. przy: p'waíí = przy waíí 381; p'yety = przyyety 392.
5. pro: pty = proty 4; ptywnycze = protywnycze 6; píwu = pro íwu 10; pme = pro me 19, 349; pífyt = profíyt 122; ptye = pro tye 199; pclata = proclata 300; pclaty = proclaty 308 a j.
6. ri: dob' = dobri 49.
7. ro: íeít0 = íeítro 95.
Lucifer dicat*).
Ponyz íem tak welmy kraíný,  la N Mezy gynymy angely wíaczny, Chcyzt íye wrownaty naywyíymu, Poítawym íwu ítolyczy proty kraly nebeíkemu.
Sanctus my cha.
5 Zly, newyerný zawyítnycze,
Ne angele, ale bozy protywnycze, Ze íye chczeíí nayuyífyemu wrownaty? Ze íye nechczeíí k tomu przyznat\', Ze od boha czeít y kraíu maíí. 10 A to pro íwu pychu dnes wzdaíí;
Berzyz íye, dyable, do uyeczne zaloíty, Vyecz neuzrzyíí nebeíke radoíty! Tunc trudant démonem infra et inci-pia(n)í ,,Te deum laudamus."
Secundus angelus dicat.
Chwala tobye, tworcze zadný, ze w twem kralowítwy pyíny zadný 15 Czyeíty zadne nemoz myety, Nez pokorným raczyíí przyety. ,,Te eternum patrem."
Lucifer.
Ach byeda mnye, nebozatku, wyhnan íem z nebeíkeho ínatku,
*) Po straně na pravo psáno. Stejně ostatní latinské návody, o. od boha v rukopise: od b boha. — y kraíu v rkp. y kv y krafu.
pro me zloíty y chytroíty 20 Neopatrzym wycz nebeíke íwetloíty. ,,Tibi omneš angeli."
Lucifer.
Podte íyemo, mogye fluhy, nezbudete íe mnu pekelné muky; Pobyehnete íym, myle Kuíye, A neíte íyem hrzyeífne duííye.
Primus démon dicat.
25 Mvítrze, mnyet dyegy belzebuh. Kterezt ya doíahu w íey zub, Tat nebude gyeíty hub.
Secundus démon.
Myítrze, mnyet íathan dyegy. Tot dobrzye powyedyety ímyegy,
30 Zet nenye kupczye lepíyeho Any czyzebnyka chytrzyeyíyeho! Znamt íem w czechach y po wliíyech, W ruíech, w flandrzyech y po íaíyech, Wíyeczkyt lydy dobrzye znagy,
35 gednoho dne wíe ztyekagy.
Tercius démon.
Myítrze, mnyet dyegy berzyt, Czot vhonym, to wíe wíenu w rzyt; Lecz bud baba lecz bud kmet, Muíy geho byty íe mnu vet.
Lucifer dicat.
40 Byztez po íwyetu, myle panoíye, A neíte íyem hrzyeíne duíye, Takmyerz íewczye y panoíye, íedlaky, Takmyerz krayczy, krzmarze y zaky,
23. pobyehnete v rkp. pobeyehnete. — Kuíye: po straně připsáno; v textu
dufye.
25. mnyet v rkp. myey mnyet. 38. Lecz v rkp. Lez.
6*
84
85
Kohož popadnete w keřem hrzyeíye, 45 Przyneítey my gey íyem, czoz mozte, nayfpye.
Démon.
Pouyez, duííye, ííwa dyla, lb Kterýs obchod na onom íwetye gmyela, at ty wraymy podle rodu czyty, budesly dobři, damyt ryuolu pýty.
Secundus dem.
50 Ted íem, myítzre, nalez popa,
an pye med pywnyczy í gednu í zkopa, a tak gy myle obgymaííe a czos v nye w nadrzyech hladasííye; le ona gemu nechtye daty,
55 le on gy podtepem wzraty.
Madalena procedat.
Kudy íem ya chodyla, tudy traua zelena; íwoy ílogyerz naprauyla, hledagycz batka, hledala.
Rikmum dicat.
60 Kde íu tu knyezy y zaczy, Kde íu fregyerzy y duorzaczy, Podte íyem, at í waray íwu chwyly kraczy.
Ttem demones dicant.
Ted maff, pany mandaleno, trzy gynochy, Jaco naykraíyc tzy dochy, 65 Skocz a racz zpyeuaty, A myt budem ozbyeuaty.
Item cantat madalena.
Byla ty íem w íadku, w zelenem hayku,
i
Trhala íem kwyety 70 fwemu brachku;
Tot wíe czyny brachku na myloft.
Marthta dicat: reuertere.
Oítan toho, íeítro mogye, ya tye volám íeítra twogye, Vyz, ze po tobye dyably chodye 75   A tye í dobre czyeíty íuodye.
Magdalena dicat.
Seítro martha,
hrayz tam í zaky hazarta,
A nechat y a veíelc plody m.
Ja tobye y gynemu nycz nefkodym.
Tunc cantet.
80 Chczyt veíela byty veída y nynye, Heduabnu vylu vyty íwemu mylemu.
Tot wíe czynym brachku na myloít, 85 Aby byl mog myly hoít.
Martha dicat.
Seítro mandaleno, Owíem nemúdra zeno, Oítanuczy bluda íweho, Naíleduz krále nebeíkeho.
Magdalena.
90 Seítro, martha myla,
Tiíí my wzdy na dobre radyla,
Jat íem zena zabludyla!
Kak by to mohlo byty,
By my boh chtyel hrzyechy odpuítyty?
45. nayfpye za: nayfpyefe.
51. pywnyczy za: w pywnyczy.
53. hladasffye psáno hladas ffye.
54. daty v rkp. daty le on
71. czyny brachku v rkp. czyny fwemu brachku.
73. feítro (psáno na konci polo o polo a). — twogye v rkp. mogye twogye.
76. v rkp. Sefto.
82. vylu snad za vylnu (vlnu).
86
87
Martha.
95 Aby to, íeítro mandaleno, zaczyelo vyedyela A mnye na tom dobrzye vyerzyla, Nenyet tak hrzyíny y geden, Kteryz by íye obratyl den, Hned gemu buoh hrzyechy odpuíty 100 A wíyeczky gemu vyny f puf ty.
Magdalena dando alapam sibi.
O dneínyeho dne az do fkonczeny
náhle ode mne zle ftworzenye.
et cantent ambo: dymi//a junt ei et. \.
(2.)
(Medicus.)
Vyz, bychom nyeczo vtyezyely 2a A fwych penyez przifporzyly.
Rubyenus dicat.
105    Myftrze, chczeííly, at bych íluzyl, Abych toho dobrým vzyl, Przieg my nyekakeho panoffye, Aby nofyl po mnye koffye.
Medicus dicat.
Tohot chczy rad prziety, 110 Dobud íobye, kterého mozeíf myety, bychom od neho nemyely ítrafty, by nam nepokradl naffych mafty.
Ruby.
Geítly tu který otrok, Rychlý, brzký yako klopot, 115 Gefíto by chtyel vyernye fluzyty, Chtyel bych gey prhy nakrmyty.
ioi. O za Od.
j05. Začátek tohoto odstavce označen je od písaře znaménkem q, což se často i při začátku následujících odstavcův opakuje. 106. Abych v rkp. Abycho. 115. chtyel v rkp. chytyel.
Pujtrpal.
Ted, pane, ya k tobye byezym A fwog penyez f uyeru tyezym, Vmyem kraíty a fuodyty, 120 Do ífkoly krafne panye vodyty; hodymt ya íye dobrzie tobye, proífyt, przigmy mye fpyefíe k íobye.
Ru.
Vytaý, myle pachole,
Za ge tobye bratr popele? 125 Podoben íy k nemu, to vyez,
Neb mafí gyfty kozy palczierz.
A podobení k nemu kczyczy,
Ale gíy okr uhlu, oílyczy lyczy.
Chczeííly íe mnu trh ídyety, 130 Pouyez, czo chczeíí ode mne wzyety?
budeíí po mnye poftely mefty
A w teyto moíínye pufíky . . .
Pouyez my, kak ty dye(g)y,
At tuto í tebu yhned í(d)ygy.
Pu/trpalk.
135    Pane, mnye dyegy puítrpalk, yat íem velmy velyky ííalk; Chczeíí my odplatu daty, Chczit íluzyty, ze my nebudeíí dyekouaty.
R.
Puítrpalku, damt haczny paíí, 140 A duye onuczy ode mne maíí A k tomu blchu gednooku, Tyem zaplaczy íluzbu twu.
Pujtrpa.
Tot vczynym, pane, pro tye, A przyday my nyekake kotye.
120. v rkp. kraínye.
I2g. íe mnu psáno íemru.
132. Za puffky slovo setřeno, bez pochyby: nefty.
88
89
Rubye.
145    Syed, puítrpalku, v meho pana, Strzieha geho a yeho kráma, A wezmy tento koíí k íobye, Azt íye wraczy opyet k to(bye). II
Rubienus.
Myly myítrze, odpuít mye vynyty 2b 150 A wyru yhend czhy przygyty, Aneb gyz nemohu ítaty, Ano my fíye czhe velmy fr. ty.
Med\
Trzyebalyt k crzytu gyty, protot ya budu pyuvo pyty.
Angeli cantanť. Silet, jilete. 155 Mylczte, poííluchte!
Medigus. Rubyne, rubyencze!
Rubinus. Co kazes, myíítrze hubencze?
Med'.
Y kdes tam byl tak dluho, Ku . uy íynu a ne íluho?
Rubienus dicat.
160 Vyeru, myítrze, lyde gdyechu A velmy na mye hledyechu, protot muíych poczekaty, Nemoha íye okakaty.
Judeus dicat, cantat: chyry.
f
150. A wyru yhend czhy místo:   A wyeru ynhed chczy.
152. czhe místo chcze.
153. crzytu m. czrytu.
Judeus.
Chyry, chyry, achamary! 165 Vytay, myítrze, velyky,
Lekarzy velmy daleky,
Mohlly by to vczynyty,
Me dyetatko ozyuyty?
Trzy hrzywny zlata gmam, 170 Ty od neho tobye dam.
Pohynulo nebozatko
A byeííe dobré dyetatko,
Když byely chleb vzrzyeííe,
Yhned rezny powrzyeííe.
Medicus dicat.
175 Chczyt to, zyde, vczynyty, Zet gye mohu ozyuyty.
Medicus dicat, dicat jic: Rubyenus.
Rubyene, rubyene! Rubyene, panoííye mog!
Rubienus. Ted íem, myítrze, íluha twog.
Medicus. 180 Rubyene, vo pyítu kueít?
Rubienus.
Ted íem, myítrze, polyb mye w pezd.
Medicus.
Myly brachu, kde íye tkaíí, O íwem panu y howna netbaíf. budeíí ty žebrákem wíkorzye, 185 Aczt íye neítane geíícze horze.
Rubyenus.
Myly pane, ze tak mnoho ííkrzyekaíí A ííwym na mye zwadlem bekaíf,
90
91
velykym íye panem zdaíf, wfíak proto y howna nemaíí.
Medicus dicat.
190 Tot geít y w knyhach piano y od ítarych dawno íflychano, Acz czo í bláznem umluuyff, Ale neprauye rozdyelyíí. !i
Médi.
Rubyene, kde ge twog puítrpalek? 3a Ruby.
195 Neuyedye, pane, kde ge z ku. wy fialek.
Rubienus.
Puftrpalk, poítrpalk, puftrpalku, vo pyítu?
Pu/trpalk dicat, bc (?) R. Ted dru ftaru babu za pyzdu.
Rubienus.
Ach poftrpalku, czo pro tye ztraczy, 200 Gyz tobye twe fluzby vkraczy.
Pultrpal.
Ba myly rubyene, czym íye fdaff,
Ze na mye tolyko fíkrzyekafP
Známy tye, kterehoí rodu,
Wífakí byrzyczow íyn z czefkeho brodu. 205 Mnye íye nemozeff wrownaty,
Acz mne chczeff prawye znamenaty:
Megt materzy dyegy hawlyczye,
Tat ge w prazye wffyek mnychow fwodnycz(ye);
A ma bratry oba, 210 ííebek a take koba,
Tat íye w prazye w rohozy tkata
A potom czty doíty mata.
Rubyen.
By ty moy rod lepe znal,
dobry by my pokoy dal. 215 Czo íye chlubyíí, chlapyííy,
Aneb tye tuto palyczy tkyííy.
Prauyíf my o íwem rodye,
A ya to tak dobrzye vyedye'
Ma tetka gylka, 220 A druha mylka,
Tyet íye po íuyetu tkata,
Awííak po prazye wííycchny mnychy znat(a);
A ma íeftra byeta,
A druha kwyeta, 225 Podolkyt raky louye,
Ktoz tam byual, tent lep poaye.
Proto mlcz, nemúdre tele,
At tebe moy kyg nezmelc.
Pultrpal.
Rubyene, myly pane moy, 230 Yat fem vyerny íluha twog;
Puítwa ten hnyew í obu ítranu, Sluzua lepe íwemu panu.
Rubyenus.
Tako, myly puítrpalku, Neuczyny nad tobu gednoho kualtu, 235 Syeduye a natluczuye maíty,
Gednak budu hoíte z daleké wlaíty.
E t cant. can. un.
Straka na straczye przieletyela rzyeku, mafío bez koíty prowrtyelo dyewku, Okolo turnegye, hoho, 240 y wrazy íye mezy nohy to mnoho.
Pultrpal.
Ba, myítrze, kak tato maft dobrzie vonye, A yako íame howno konye.
93
Rubyenus.
Myítrze, gyz íem tuto maít tluk! doíty, A z mye bolegy me wííye kofty. II
Medicus.
245 Rubyene, íyem my poítaw maíty, 3b
Gednak przydu kupczy z daleké wlaíty.
Rubyenus.
Gednak, myítrze, budu, Az gych z teto kroínye dobudu.
Rubyenus.
Praw to kazdy druh druhu, 250 Ze k rozlycznemu neduhu,
K rupom, k nehtu, k rozlyczneg pakoíty Mohu ípomoczy tuto maíty.
Rubyenus ftonit.
Totot geít maít prwa drahá, Nemat gye wyeden any praha. 255 Kteraz muzye zena gma, Geíto w noczy newítaua, Kup v naí maíty teto, budeíí myety lepííy dwe to; Když íwemu muzy malo pomazeíí, 260 Kdy chczeíí, kokrhaty gmu kazeíí. Totot geít maít druha, W tegto maíty ítara wítuha. Myelt íem í tu maíty mnoho praczye A wtlukl íem w ny ítare haczye, 265 Przyczynych w ny kobyleho mozku A take przylozych praííywu kozku.
Tote maít velmy czyfta, Nenyt lzyua, ale gyíta; Przylyl íem k nyeg myífyeho tuka, 270 Puítrpalek w ny prdyel tluka. A tat maít tu mocz ma, Kteraz gy baba prauye zna, Když gye íobye k zubobom dobude,
Gefto v rkp. Geíto ge.
Hned y í maíty v wííyech czrtow bude. 275    Totot geít maít z myíínye,
Kupyl íem gy za trzy byele vyíínye, Dyelanat ge z íczynomat, Poítrpalek gy dyelal chodye íír . t. Tegt maíty nemoz nycz byty rowno, 280 Takt ge drahá, neítogyt za pffye howno. Totot geít maít cztwrta, Geíto zeny mezy nohy wrta; A tot geít maít te moczy, Kterat íye gy pomaže we dne neb w noczy, 285 Drzyew nez ípadne prua roíía, Zroíte gyeg brzych wyííe noíía.
Tatot geít maít z nachoda, Vonyt ma yako z mnychoweho zachoda, K zymnyczy a k rupom velmy moczna, 290 K hluchotye a k ílepotye velmy zpomoczna; Yakz by gye kto prwy v naí kupyl, Hnedt by gey czrt do pekla y í maíty zlupyl.
Tatot geít maít z dobruííky, Kupyl íem gy za trzy plane hruííky; 295 Kteraz panna pomaže íwe pufíky,
Zroítu gyeg w nadrzyech kuzelate hruíky.
Pu/írpalk.
Czo chualyíí maíty lítywe A mluuye rzyeczy lzywe. II
(3-)
Iheíus rel. 4a
Otewrzyete íye pekelná wrata, 300 Hrzechy dawnymy proclata, Neb negedna dnes duíye íwata Bude z twe moczy, dyable, vyňata.
Lucifer: quis?
Ktc na ma wrata tlucze, Az my w mu vffy bueze? 305 Náhle íye tam dale berzy,
At tebe fwym kygem neuderzy!
94 Iheíus.
Ya íem, dyable, tworzecz íwaty, J a tobye, czerte proč Jaty, Chczy moczy íwu wrata zlamaty 310 A duíye íwue k íoby pobratý. Podyz íyem, adame a gyene, A kteraz íye duíye k nam przyuyne, Podte wíyechy do nebeíke radofty, Gyz uaíí zbauym pekelne zaloíty.
Primus miles.
315    Podmy tam, rzytyerzy, k tomu hrobu, zat wítane z hrobu w tuto dobu, Byt neprzyducz apoítoly A \v noczy nem geho newzyely, Rzkucz: wítal z mrtuych opyet.
320 Tak poyde zydowíka wyera zpyet.
Secundus mile(s).
Stuoymy tyííye, nemluuyecze A wíychny íye vtagyecze, Abychom hanby nemyely, Byt nem geho krady newzyely.
jus miles.
325 Zle íye ítalo, myly kraly, Yat toho pruy nechualy: Tot naíí wíyech geden rozplaíy; Przybyeh w yakemí byelem rubaííy, Tak nem hrozne rany meczem dauaffe,
330 Az íye nem í nym wííyem ítyíkaííe. Dogidechom í nym wííyczny praczye, An nam íby wííyem íe pzda haczie.
(4.)
Item fequitur ludus de afceníione domini,
et primus petrus cantet: Domine e(cce) nos reliquimus omnia et jecuti Junius te: quid ergo erit nobis} et d{icať).
Synu bozy, przyezaduczy,
W nebi y w zemy wfíemohu(czy),
316. wítane v rkp. wftanoe.
95
335 Pro tye ímy wííe opuítyly
y pro tye ímy z íbozye wyítupyl(y).
Czeho íye nam velyíí przigyety,
kdiz tebe í íobu nem . . .?
Ach bycda nam, ímutnym íluham, 340 Gyz budem poddaný íylnym tuhám.
Chtyely bychom to za íwu íluzbu wzyety,
By nem bylo pro tye ímrt przygiety;
Acz ímy twu rozhnyeuali myloít,
Vczyn to pro íwu muku y pro nebeíku radoít, 34^ Odput nam naííye zle czyny,
Neípomynag my zaprzyele vyny.
Ihejus cantet: Amen, amen dico vobis. Ric.
Zawyrne, petzre, pravým vam, y to zaczelo povyedam:
Ty prauyíí, ze íte pro me íbozye oppuítyly II 350 Y . . íte zvyetha odbyly. 4b
.... w . . pro mye ítratyte,
......w nebeíkem kraloítwy nawratyte.
(To)bet, petzre, tu mocz davam
. . . nebeíke khcze poddávám, 355 (A) kohož ty puítyíí v nebeíke radoíty,
Ten bude zbawem pekelné zaloíty;
A kohož ty íwyezeíí na zemy,
Ten bude íwazan y na neby.
Iohannes dicat riemum.
Smutec, zaloít tuhu zmyííye, 360 íyreze íylnu truchlot zwyíye, ze naíí (o)ítaviíí í tezkeg zaloíty po ííobye, tworczye, az do ítaroítý. Racz nam uyezcu odtuchu daty, Bychom Mochly prawdu y wyc pýímo znaty.
338. nem. . . další odříznuto, snad: nemozem gmyety.
344. nebeíku radoft v rkp.   nebefku muku   a nad podtečkovaným muku nadepsáno radoft.
345. Odput místo Odpuít. 350 a d. Řádky setřené. 355. nebeke v rkp.
360. truchlot za truchloít. 363. uyezcu snad za wyecznu.
96
97
365 Ach, tepyrw zaloíty kaídy bude,
Když tebe zrzyefmye í namy nebude.
Ihejus ad Iohannem ricmum dicat.
W íyrobye vaíí neoítavym, Duchem íwatym vaíí oílavym. Jene, tyíí mog przyetel zwlaíczny 370 y budeíí appoítol v neby zaczny, nedám y gedne muku zmyety, Tot (wa)m í tyelem y duíy na nebe wyety.
(Chtěly bychom na tom doíty zmyety Y to za íwu zluíku od tebe przyyety.
i
Ihejus ad phillippum.
, i Phillippe, za tomu prawe neuyerzys
A tho gyítye nemnyíí, 395 Ze, ktoz mye wydy, myítra íweho, I Tyz wydye y otczye meho.
Iakobus ad Ihejum dicat.
Tworczye, kdiz íedeíí í webeíkem tronye,
v íveho otczye na pravém lonye, 375 Tehdy racz na ny íwu parnyt gmyety,
Z neprzatelíku ruku racz naíí vynyty,
byt nad namy íwo mo neymyly,
Za by pro te w naíey vyerzye ítaly.
Chíczeíly, racz nam navczenye daty, 380 Abychom mohly proty ych zleíí vyerzye odolaty
Ihejus ad Iacobum dicat.
Iacobe, yat chczy przy vaff wefdy bity; nerodte fye pohaftwa any fmyrty knty. Acz vam zyvot odeimu, Nycak(ez) vem vafye dufye uefmu; 385 po fmrty budete fe mnu przyebyvaty, v myeho otczye na nebye przyebyvaty.
Philippus dicat ad Ihejum ricmum.
Myly panye, przyezaduczy, Kraly nebefky vlyemohuczy, Racz nam vkafaty otczye fwyeho, 390 Toho pana nebefkeho;
3gi. zmyety m. gmyety.
392. zluíku snad m. fluzbu.
3g6. Dole na okraji cosi latinského připsáno.
366. zrzyefmye snad zrzyeymye.
371. muku zmyety za: muky gmyety srv. 391.
575. na ny psáno na naíí   a nad tím nadepsáno ny.
377. íwo mo neymyly za: íwu mocz ncymycly.
380. zleíí m. zley.
382. pohaftwa m. pohanítwa.
III.
První hra tří Marií.
(Hra Vel.)
Mezi latinskými rukopisy ve sborníku knihovny Klementinské v Praze sign. I. B. 12 našel r. 1861 H ö f 1 e r latinsko-českou hru velikonoční. Dva latinské rukopisy v sborníku tom se nalézající jsou datovány z r. 1384 a z téže asi doby pochází také hra česká.
Vydání: Hanuš, Malý Výbor ze stč. literatury 1863, str. 41, Die lateinisch-böhmischen Oster-Spiele 1863, str. 36, kde je též str. 34—36 zevrubný popis rukopisného sborníku, v němž se hra nalézá.*)
Dum  traníiííet.  Et valde mane 135b una fabbatorum veniunt ad monumentům orto iam íole. **)
Prima perjona cantet.
Omnipotens pater altiííime, angelorum rector mitiííime, quid faciemus, nos miíerrime? Heu, quantus est noíter dolor!
Hoípodyne wíemohuczy, Andyelíky kraly zaduczy, Czo gye nam neboham zdyety, Když tebe nemuozem wydyety.
*) Srv. též   J. Truhlář, Catalogus codicum manu scriptorum latinorum (Pragae 1905) I. cod. 68.
**) Části proloženým písmem vytištěné jsou v rkp. opatřeny notami. Viz přílohu.
99
Secunda perjona cantet.
Amiíimus e n im íolacium, Iheíum chriítum,  marie filium, ipíe erat  n o í t r a redempcio.
5 Stratyly íme myítra fweho, Jeíu kryíta nebeíkeho, Przyetele owíem wyerneho, Jenz gye trpyel za wíye za ny Na íwem tyele tyeíkey rany.
(Tercia perjona cantet.)
Sed eamus  vngentum emere, cum quo bene poííimus vngere corpus  domini íacratum.
10 Poípyeíme maíty kupyty, Jeíto muozem zaleczyty Rany naííeho tworczye myleho Od zyduow vmuczeneho.
Quo finito dicant omneš ryhnum i/ttim et jequ.
Ach, kaku my zaloít gmame. 15 Ach, kaka naííye nuzye,
Nebudeme'y gyeho gmyety na dinze!
Quo finito prima perjona procedat.
Heu, nobis inter n a s mentes quanti  pulfant gemitus pro noftro confolatore, quo priuamur miiere, quem crudeli iudeorum morti dedit populus.
Quo finito dicat ricmum.
Horze nam neboham, kaczy fmutczy W naffem nynye lezye frdczy. Gym íme byly vtyeííeny, 20 Toho íme gyz íbaweny. Ach naííye tyeíka zaloíty, Ze tak zaduczyeho hoíty,
100
101
Spaíytele íme ítratyly, Gyehoz zyde vmuczyly.
Jam percuíío ceu paftore oues erant miíere, íic magiítro diícedente turbantur diícipuli, atque nos abíente eo dolor creícit nimius. II
Quo finito die. ricm. 1364
25 Apoítoly myítra íweho, A my ípaíytele cztneho Ztratyly ííme po naííyem hrzyechu, Pro nyz nam nenye do fmyechu.
Tercia per/ona.
Sed eamus et ad eius properemus tumulům, íi dileximus vi u entern, diligamus mortuum et vngamus corpus eius oleo íanctiííimo.
Quo finito riemum jubiungat.
Poydem íkuoro k gyeho hrobu, 30 Drahé maíty neííucz ííebu,
Yakz ííme gyey zywa mylowaly, Myluyme gyei mrtwa íueze.
Hoc finito omneš per Jone cantent;
Q u i s reuolluet nobis ab hoítio lapidem, quem tegere íanctum cernimus íepulerum?
Quo finito riemum jubiungant.
Ktho nam ten kamen otlozy, Yenz prykrywa hrob bozy?
Hoc finito j tatím angelus in fepulcro cantet.
Quem queritis,  o tremule mulieres,   in hoc tumulo plorantes?
Quo finito dicant riemum omneš jimul.
35 Koho wy, panye, hledáte w tom hrobye, Tak welmy ítyítycze ííobye?
j Perfone cantent.
í
; Jeíumnazarenumcrucifixum
j q u e r i m u s.
j; Quo finito riemum jubiungant.
í My hledamy tworczye ííweho,
Ihezu kryíta nebeíkeho, Yenz gye w tom hrobie položen, 40 Tomu yeít dnes trzety den.
Angelus cantet.
Non  eít  hic,  quem queritis; sed cito  euntes nunciate diícipulis eius et   petro, quia íurrexit iheíus.
Quo finito riemum jubiungat.
I Koho wy, panye, hledáte,
Toho wy ide negmate. Ale wyeíte to zaczyelo, Ze tye to swatey tyelo 45 Opyet yeít íw duííy wzalo
, A wyernyet yeít í mrtwych wítalo.
Dyete íkuoro a powyezte Jeho mlaííym, gyeíto wyete, Ze buoh naplnyl íwa ílowa, 50 Yenz geít wítal í mrtwych í hroba.
Pro nyz místo pro nyez.
45. wzalo v rkp. chybne: zwalo.
48. wyete: rým žádá starší tvar vieste.
102
103
Quo finito angeli ftatim cantent: „Venite et videte" et per/one in fc. Mariam magdalenam j e inclinando rejpiciant in fepulcrum et fitam.*)   Turn tercia perjona dicat ricmum ad primam et jecundam perjonam.
Nuz wy, ííeíítryczye, prycz dyeta, A yat budu bdyety az do ffwyeta.
Et hoc finito prima et jecunda perjona tranjeant fucceffive retro altare can-
tantes ant.
Ad monumentům venimus gementes, angelům domini íedentem vidimus   et dicentem, quia furrexit iheius.
Quo finito tercia perfona cantet paulatim.
Cum veniffem vngere mortuum, II monumentům inveni vacuum; 136b heu nefcio recte difcernere, vbi poííim magiftrum que re (re).
Když byech przyííla leczyty mrtweho, Nadgydech hrob a w nyem nykoheho. 55 Awech, nemohu prawie iwyedyety, Kde bych mohla myftra fweho naleíty.
Quo finito cantet ricmum.
En lapis eít vere depoíitus, qui fuerat in íignum politu s. M u n i e r a n t locum militibus, locus v a c a t eis abíentibus.
Eodem modo.
Owa, kamen, gyenz byeze na hrob položen, Awech, kak yeít daleko otlozen, Gyehoz rytyerzy znaínye ítrzyezyechu, 60 Awíak wííkrzyeííy yeho newedyechu.
*) sita = terminus, limes, ut videtur (Du Cange, Glossarium mediae et in-fimae latinitatis).
51. ffefftryczye:  v následující hře správně jejtrzyczy.
60. wífkrzyefíy: patrně porušeno. Podle hry v rkp. Mus. (č. V.) možno předpokládat!, že zde původně bylo: avšak ustřieci jeho nemožiechu.
Quo finito cantet.
Dolor creícit, tremunt p r e c o r d i a, de magiítri pii abíencia, qui íaluauit me plenám viciis, pulíis a   me leptem démonii s.
Eodem modo cantet.
Boleít roíte memu írdczy wtrobe, Jaz nebohá bywííy v bozyem hrobye, Tut ííem chtyela drahey maíty pryneíty, Yeho tyela nemohla ííem naleíty.
Cantet heu redempcio.
Heu redempcio iírahel,
ut qui  naíci voluit.
Heu redempcio iírahel,
ut qui pati volnit.
Heu redempcio iírahel, I!
ut qui mortem íuítinuit paciens. 137"
Quo finito eadem nota cantet in vulgari.
65 Awech, mnye hubenyczy,
Yenz ííye chtyel narodytv.
Awech, mnye hubenyczy,
Yenz trpyety iaczyl za ny.
Awech, mnye hubenyczy, 70 íenz chtyel vmrzyety za ny pokornye.
His finitis ihefus exeat indutus facerdotali apparatu portans iexillum ct
cantet ant. „Mulier".
Mulier, quid ploras, quem queris?
Powyez, cztna zeno, czo hledas a procz ííye tak truchle maíí?
Maria cantet?
Domine, íi tu íuítuliíti eum, dicito  mi c h i,  aut  vbi  poíuiíti eum, ut ego eum t o 11 a m.
104
105
Postea dicat ricmum.
Cztny muzy, racz powyedyety, Acz muozez prawye wyedyety, 75 Twaly cztnoít yeho icowala, Powyez, abych yeho optala.
Hoc finito Ihelus cantet.
Maria!
Maria cantet.
Rabbi!*)
Ihelus cantet:
Prima quid em iuffragia íola tulit carnalia, exhibendo communia s e m p e r**)  nature   muni a.
Maria cantet. Sancte deus!
<»
Ihelus cantet.
i
Hec priori diííimilis, nec eft incorruptibilis, qui dum íuit paííibilis, i a m non erit folubilis.
Maria cadens ad pedes. I Sancte fortis!
(I he/us).
i
Ergo noli me tangere, nec vltra velis plangere, galy leam die II ut eant 137b et me  viuentcm inveniant.
*) V rkp. Rabibi. **) Hrob Boží: sed per; Mař. Mus. a Div. Klem.: super.
Quo finito ihejus dicat ricmum.
Maria, nerod plakáty, Tot ííye gye muííylo wife ítaty, Czo buoh kázal o mnye píaty. 80 Ale do galylee ííye ptayte,
Petrowy a gynym wyedyety dayte, Ze cheze kuoczy na nebefía wítupyty, To gym racz powyedyety.
(Maria).
Sancte  miíericors íaluator, miíerere nobis!
Quo finito ihejus recedit cantando. Aícendo ad patrem....
Hoc finito Maria cantet.
Vere vidi dominum viuere, nec dimifit me pedes tangere; diícipulos oportet credere, quod ad patrem velit aícendere.
Eadem nota in vulgari.
Zagyíte ííem wydyela hoípodyna, 85 An my ííye nedal ííwych noh dotykaty. Apoítoley muííye w to wyerzyty, Ze cheze kuoczy na nebeíía wítupyty.
{Hoc finito cantet: Victime paíchali la).
Quo finito cantet per ordinem „Victime paíchali" usque ,,Dic nobis Mana."
Interim Petrus et Iohannes currant ad earn et dicant: „Die nobis, Maria, quid vidiiti in via."
Maria cantet „Sepulcrum chrifti viuentis" usque „Surrexit ebriftus." Quo finito Petrus et Iohannes dicant „Die nobis Maria" ut s. Maria respondeat: „Surrexit Chriitus."
Chorus cantet: „Credendum eit."
Demum fequitur: „Te deum laudamus (laudamus te deum, digna laude gaud.)"
í
IV.
Druhá hra tří Marií.
(Hrob Boží).
V smíšeném kodexu Klem. knihovny v Praze sig. VIII. G. 29 nalézá se jiná latinsko-česká hra tří Marií; nyní je vyvázána zvlášť (sign. VIII. G. 296). Ježto části toho sborníku pocházejí vesměs z konce XIV. st., lze to také o rukopise hry předpokládá ti. Podle původní vazby kodexu a mnohých jiných známek vnějších i vnitřních usuzuje J. Truhlář, že si jej pořídil nějaký student university pražské.
Vydání: Hanka v Starobylých Skládáních III. 1818, str. 82 s názvem „Hrob Boží"; Výbor z literatury české T. 1845, str. 419; H a v u š, Malý Výbor, str. 44, Oster-Spiele, str. 26; J. Truhlář v Listech fil. XIX. 1892, str. 54. Zevrubný popis kodexu jest u Hanuše, Oster-Spiele, str. 23—26; srv. též J. Truhlář, Catalogus codicum manu scrip. lat. 1611-2.
Omnipotens pater altiííime 133a angelo r um rector mitifíime, quid faciamus nos miíerime? Heu, quantus eít noíter dolor!*)-
Ricmus.
Hoípodyne wíyemohuczy, andyelíky kraly zaduczy, Czo nam neboham zdyety, když tebe nemozem gmyety? 5 Ach, kaka geft naííye nuze, nebudely tebe na dluže.
*) Začátek českého textu po té následující „Otcze bozye wíyemohuczy, andielíky kraly zaduczy" jest přetržen. — Texty proloženým písmem vysázené jsou v rkp. opatřeny notami. — Provozovací návody jsou psány červeně; iniciálky jsou též natřeny červeně.
107
Prima per/ona.
Heu, nobis intern as mentes quanti pulíant gemitus pro noítro coníolatore, quo priuamur miíere, quem crudeli iudeorum morti  dědit populus.
Ricmus.
Ach, naííye welyka zaloíty, ze tak zaduczyeho hoíty ípaííytele íme ztratyly, 10 gehoz zyde wmuczyly!
2a perjona:
Amiíimus enim íolacium, iheíum chriítum,  marie filium, ipíe erat noítra redempcio. Heu, quantus eít noíter dolor! I
Ricmus. 133b
Ztratyly íme ípaííytele, wíyech hrzyeíínych wykupytele, genz ge pro ny í nebe ítupyl a ny íw íwatu krwy wykupyl.
2" per/ona.
am percuíío ceu paítore oues errant miíere, íic magiítro diícedente turbantur d i í c i p u 1 i, atque nos abíente eo dolor creícit nimius.
Ricmus.
15 Apoítoly myítra íweho a my ípaííytele czneho ztratily íme po ííwem hrzyechu, pro nyez nam nenye do ímyechu.
lOS
Due éerlone recedani et cantent hanc.
Ad m o n u m e n t u m venimus gementes angelům domini íedentem vidimus et dicentem, quia íurrexit iheíus.
Tercia per j ona.
Sed eamus vngentum emere, cumquobenepoííimusvngere corpus domini í a c r a t u m.
í
Sequitur antiphona jub eadcm melódia.
Poydemtamokupytidrahemaíty, j 20genzbudemykgehoranamklaíty. il ] Horzye,  tuho naííye welyka! 134a
Poíípyeímy maíty kupyty, gyzto muozem zaleczyty
rany naííyeho tworcze myleho j 25 od zydwow vmuczeneho! j Ach, kaku my zaloít gmame, i donydz tworcze neoptamy.
Sed eamus  et ad eius properemus tumulům, íi dileximus viuentem, diligamus mortuum et vn gam u s corpus eius oleo íanctiííimo.
Poydyem íkoro kgeho hrobu, neíiucz drahé maíty íobu, 30 y a k z ímy mylowaly zyweho, abychom gey v mazal y, myluymy gey mrtwa í u c z r, S we m a í t i tam przyneífucze.
Poíípyeímy k hrobu geho, 35 tworcze naííye laíkaweho! Mylowaly íme zyweho, Myluymez gey y mrtweho. *)
*) Pod tím poznamenáno „Chorus cantet: Maria Magdalena stabat."
109
Omneš tres cantent.
Quis rewolvet nobis ab hoítio lapidem, quem II tegere íanctum 134b cernimus íepulcrum?
Ricmus.
Kto nam ten kamen odlozy, gymz geít przykryt hrob bozy?
Angeli cantent.
Quem queritis, o tremule mulieres, in hoc tumulo plorantes?
Ricmus.
40 Myle panye, czo wy zde hledáte, a procz íye tak truchle gmate?
Per/one omneš cantent.
Iheíum nazarenum crucifix um q u e r i m u s.
Ricmus.
My hl< damy myftra íweho, ihezu kriíta nebeíkeho, genz geít w nowye trpyel za ny 45 na íwem tyele hrozne rany.
Angeli.
Non eít hic, quem queritis, sed cite euntes  nunciate diícipulis eius et petro, quia íurrexit iheíus.
Primus angelus.
Gehoz wy zde hledáte, zawyerne ho zde neymate; ale myeyte to zaczelo, ze to bozye íwate tyelo 50 opyet geít íw dufíy wzalo
a wyernye geít z mrtwych wítalo. Gdyete íkoro a powyezte
110
111
geho mlazfym, gefto wyete, ze buo naplnyl iwa flowa, 55 gyzt geít wítal z mrtwych znowa.
Angeli omnes cantent.
Venite et videte locum, vbi pofitus erat dominus, alleluia, alleluia.
2' angelus dicat ric.
Podte, myefto ohledayte, kdežto bozye tyelo fwate, zet geít gyz z mrtwych wftalo, polozene gefto ležalo. I]
Hunc ricmum dicat 3" perjona, qui jequitur. 135a
60 Mylc feftrzyczy, prycz gdyeta,
yat ho budu hledaty az do fwyeta. *)
Tercia perjona cantet.
Cum veniffem v n g e r e mortuum, monumentům inveni vacuum, heu, nefcio recte difcernere, vbi poífim magiftrum querere.
Antiphona.
Kdyz byech przyíla leczyty mrtweho, uadgydech hrob a w nyem nykoheho, Auwec h, nemohu pra wye znamenat y, 65 kde bych  mohla íweho miítra hledaty.
Dolor crefeit tremunt precordia de magiítri pii abíencia, qui íanauit me plenám a uiciis pulíislla me leptem démonii s. 135b
Boleft rofte frdezy memu wtrobye, y a hrzyeínycze bywffy v bozyem hrobye tu mu chtyela drahé mafty przyneíty, geho t y e ] a nemohla fem nalézt y.
*) Pod tím později připsáno: Ad monumentům. Corus: Maria stabat.
i
Enlapiseftveredepoíitus, j quifueratinfignumpoíitus, I munierunt locum militibus,
I locusvacateisabíentibus.
j 70 Ow a, kamen ten geít precz odllozen,
3 gymzto geít byl hrob bozyprzylozen, ||
y r y t y e r z y kam íu íye podyely, 136a genz ítrzehuczye okolo hrobu b d y e c h u. *)
A naítoyte horzye meho, 75 welykeho, nemalého,
ze newyzy tworcze íweho, ,( wtyeííenye frdeze meho!
j A zdaly wy geho wyete,
procz my geho nepowyete? 80 Chtyela bych íye tamo braty,
Bych ho wyedyela kde optaty,
Chtyela bych den y nocz gyty,
Nechtyecz geíty any pyty,
bych mohla geho dogyty. 85 Ach nelechka moge nuze!
Tot tak hubenycze w tuze
Budu den y nocz plakáty,
Az íye muoy zywot vkraty.
Iejus appareat ei cantans. M u 1 i e r, q u i d p 1 o r a s, q u e m q u e r i s?
Powyez, czna zeno, ezo hledaíí, ! 90 A procz íye tak truchle gmaíí?
i Tercia perjona cantet.
'.\ Domine, fituíuítuliftieum, dicito
mihi aut vbi poíuiíti eum et ego eum tollam.
Ricmus.
Czny muzy, racz my powyedyety, Acz muozeíí prawye wyedyety,
*) Prípis po straně: Tulerunt, Heu redempeio. y2. podyely: rým žádá podyechu.
i
112
113
Twaly cznoít geho íchowala, Powyez, abych geho optala.
Ihejus.
Maria!
Maria.
Rabi, quod diciturmagifter!
Ihejus cantet.
Prima  quidem fuffragia fola tulit carnaliall exhibendo  comunia 136b i? á   per nature muni a.
Maria. Sancte deus!
Iejus cantet.
Hec priori diffimilis nec eft incorruptibilis, qui dum fuit paifibilis, iam non erit folubilis.
Maria: Sancte fortis!
Ihejus cantet.
Ergo noli me tangere, necvltra   velis plangere, que mox in primo iydere, tendens ad patrem ícandere. *)
Maria,
Sancte miíericors faluator miierere nobis!
Deinde scquitur ricmus.
95 Nerodyz wyecze plakáty,
Gyz iye twoy fmutek vkraty.
*) Místo: quem mox in puro sidere : cernes ad patrem scandere.
Odlechczy gyz íwey vtrobye:
yat íem, genz howorzy k tobye,
Iheíus kriítus krzyzewany, 100 Genz íem myel welyke rany
y moy takr bok proklaný
za wíyeczky wyerne krzyeítyany.
Kdyzíí mne tak mnoho plakala
y myloítywye na mye ptala, 105 hledagycz mne tak mnoho,
Nebudet zel tobye toho.
Když íem íye tobye pokazal,
Gyz íem tye z ímutka rozwazal;
Przyílo twe wíye vtyeííenye, 110 když me wydyíí z mrtwych wítanye.
Mogy mlazíy íobye ítyíty,
Chodyecz po mnye truchle w nuzy;
Kazyt, by gym powyedyela, II
Ze íy mye zywa wydyela; 137a 115 A ktoz mye chtye zywa wydyety,
kaz gym do galyle gyty,
Tu íye gym chczy vkaz.-.ity
A ge ímutne vtyeííyty.
Maria jlectens genua.
A moy myly hcípodme, 120 Wtyeíínne gedine,
Dyekugy twey ovylofty,
Zeíí mye vtyeííyl w truchloíty.
A ya íem byla ímutna zena,
Tyezkym fmutkem obtyezena, 125 A gyz íem welmy vtycííena,
když í my dal wydyety íebe
Wíech gynych lydy naydrzyewe.
A baze mnye doczekawíyi ,
Ze lmy tye wydyrty z mrtwych wítawfye, 130 wtyeífenye írdczye meho,
Ihezu kryíta laíkaweho,
yehoz tyelo krwy oplakáno,
yakz gtít to wííem lydem známo.
Iefus cantet. Afčendo ad patrem raeum etc.
114
115
Maria cantet.
Vere vidi dominum vi u ere, nec dimisit me pedes tangeie, difcipulos  oportet credere, quod ad patrem velit afcen(de)re.
Zawyernet fem boha zywa wydyela, 135 a w £ a k dotknuty fem fye nefmyela, apoftole muffye wyerzytv, z e c h c z e kuoczczy na  nebe wftupyty.
Deinde fequitur ricinus. 137b
Zwyedyela lern tworcze fweho,
od zydwow vmuczeneho, 140 ten ge£t z mrtwych wftal,
a to fwym mlazfym powyedyety kazal,
ze chcze do galile gyty;
ktoz gey zywa chtye wydyety,
kazal gym po ffobye przygyty, 145 ze chcze potom wznyty na nebeffa
Tyelefenftwye na bozftwye neffa,
By otczy pokazal rany,
ze geft trpyel za wfye krzyeftyany.
Pofpyefte tarn apoftoly, 150 gychzto po nyem frdcze boly,
Aby myftra wydyely zywa,
yakz fte gey drzyew zdrawa wydaly.
ria cantet ,.Victime". Apojtoli ,,Dic nobis", pojtca ncmum.
Swata marzy mandaleno,
Pro bozy fmrt fmutna zeno, 155 Czoff na tey czeftye wydyela,
Proffy, by nam powyedyela.
Obweffel ny fmutne lydy,
Nebot fye nam fproftnye klydy,
My newyeme fwe nadyegye, 160 proto fye nam fproftnye dyegye.
,,Sepulcrum christi viventis." Ricinus.
Kdyz fem tworcze meho przyfla, proftyeradla geho
w hrobye lezecz fem wydyela,
Ale geho nenye tyela, 165 A u^hroba fedy andyel,
genz my wyernye geft powyedal
Tak rzka: myeyte to zacyelo,
wyernye bozye tyelo,
Gefto geft tuto leželo, 170 Gyz geft wyernye z mrtwych wítalo.
A ya wem to dam wyedyety,
Tako wyernye y tak czele
yakozto drzyewe w f wem tyele.
A kazal wem powyedyety: 175 ktoz chtye gey zywa wydyety,
Spyeffye do galile gyty
wyeducz,  ze tu chcze wem przygyty.
Petrus ei Johannes ad jepulcrum cantent „Currebant duo jimul"'.*) Redcant
ecclesiam portantes pallam.
Owa, w hrobye nycz gineho,
Gedno to rucho geho 180 Warn fmy na znamenye wzely,
Aby wfyczkny to wydyely,
Yakz maria powyedyela,
Nenye w hrobye geho tyela,
Protož gmyeyte to zaczelo: 185 Wyernye zywo bozye tyelo.
Sequitur ricmus ,,0wa".
Apo/toli sive chorus cantet ,,Credendum ejt magis joli Marie ueraci, quam iudeorum turbe fa(llaci)".
*) Na straně správně připsáno: Corus.
161-3. Verše nedbale přepsiné; podle Mar. Mus. zněly asi takto: Kdyz fem przyfla k hrobu tworcze meho, | proftyeradla w hrobye geho | lezeeze fem wydyela..
8*
117
V.
Musejní zlomek hry tří Marií.
(Mar. Mus.)
Rukopis Musejní (sig. I. F. 43) z XV. st. neznámé provenience skládá se z 8 listů. Na prvním listě je zapsán tropus ,,Benedicamus" k rozličným svátkům s notami. Na listě druhém začíná se hra tří Marií (bez nadpisu), potom schází několik listů, na nichž bylo pokračování její, a na dalších šesti listech jest ostatek hry. Listy byly asi původně vytrženy z nějakého kodexu, který se podobal kodexu v knihovně Klementinské (VIII. G. 29), kdež se nalézá druhá hra tří Marií, před níž předchází také ,,Benedicamus" k rozličným slavnostem s notami. Též formát zlomku Musejního je dosti shodný s kodexem Klementinským. V úpravě je ten rozdíl, že zlomek Mus. je psán ve dvou sloupcích na každé stránce.
Hra tří Marií upravena byla podle nějakého originálu staršího ze st. XIV., jak ukazují některé zvláštnosti jazykové, jako 1. os. praes. razit (v. 45), n e w i z y (50, 81), gen. p i e í k a (23), f m u t k a (145, vedie f m u t k u 58, 130), poměrně dosti pravidelná jotace a p. Pravopis je velmi pestrý, — jednoduchý, spřežkový a diakritický s tečkami i kličkami ,v. Grafika je vůbec neustálená, diakritická značka stává dilem nad souhláskou, na př. tworče (16), pŕyífla (17), mužy (31) a č., dilem nad samohláskou, jako: tworcě (27), tworcé (158), mari (48 = maři), hriechow (22 = hřiechów), hrýechy (24 = hriechy), raciz (57 = račiz), wzezri (54 = wzezři), hore*(79 = hore), zacčlo (102, 164) atd. Někdy položeno znaménko diakritické mezi souhlásku a samohlásku, jako wiern'e (163), vmuc'eneho (14) a p. Místy nelze také rozeznati tečku od kličky. Častěji psáno i bez tečky než s tečkou.
Iniciálky jsou větším dílem červeně natřeny, provozovací návod je též červeně psán; verše v textech českých jsou oddělovány kolmou čárkou, červenou neb černou.
Nápěvy neliší se mnoho od nápěvů první a druhé hry tří Marií; zejména s druhou hrou shodují se až na nepatrné výjimky.
V přepise zkratky rozvádím a to: mift (50) = miftra, p wie (32) — prawie; w ný (18) = w nym, mluwý (120) = mluwym, wá (169) = warn; mile° (13, 43) = milého, zle° (39) = zlého, fwe° (47, 81) = íweho, me° (79) = meho; ihš xpš (11 a č.) = iheíus chriítus; gt (často) — gest. *)
Prima.**)
Ohtnipotens pater altijlime, 2a angelorum rector mitijjime, quid faciemus nos mijerime? Heu, quantus ejt nojter dolor!
1 Hoípodme wííiemohuci,
angelfky králi zaduci,
čo nam nebohim íobie zdieti,
kdiz tebe nemozem myeti? 5 Auwech, kteraká geít naííie nuzie,
nebudeli tebe na dluzie!
S e c u n d a. **)
Amijimus enim jolacium, Ihejum Chrijtum marie f ilium; ipje erat nojtra redempcio. II Heu, quantus eft nojter dolor! 2b
Ztratily f me ípaíitele, wfíiech hrzieímch wikupitele, genz geft pro naf í nebe ítupil 10 a nas íwu íwatu krwy wikupil.
Tercia.
Sed eamus vngentum emere, cum quo bene pojjimus vngere corpus domini jacratum.
Pofpiefme mafti kupiti, gimiz bichme mohli vlečiti
*) Pan bibliotekář A. Patera, který zlomek Mus. chystal k vydání, ale pro jiné práce od toho upustil, ochotně mi dal k disposici svůj přepis, který jsem s rukopisem znovu srovnal a k vydání náležitě upravil. Za laskavost jeho vyslovuji zde upřímné díky.
**) V rkp. připsáno pozdější rukou. — Texty vysázené kursivou jsou v rukopise opatřeny notami.
12. gimiz přeškrtnuto a později připsáno: gyz. — vleCiti nad c polo tečka* polo klička.
118
119
rany naífieho tworce milého, od zíduow vmučeneho! 15 Ach, kteraku my zaloft mame, dokawadz tworče neoptamy!
Prima.
Heu, nobis internus mentes quanti puljant gemitus pro nojtro----
(Mezera několika listův.)
jweho mi/tra nalej ti. 3a
Cum venijjem vngere mortuum monumentům inveni vacuum; heu, nescio recte dijcernere, vbi po/jim magijtrum querere.
Když bych přyjjla lecziti mrtweho, nadgydech hrob a w nym nykoheho. Auwech, nemohu prawie zwicdieti, II 20 kde bych mohla jweho míjtra naleztt. 3b
Ach mnie přehřyííne zenie pro íwych hriechow zabluzenie, w morzi nenie toliko pieíka yako ma duíůe hrýechy tiezka, 25 nenie na nebi hwiezd toliko
yako ya mam hrziechuow koliko. O nuly tworcě naís drahý, racz my odpuítiti me winy etc.
Ortulan u s.
Mulier, quid ploras, quem queris?
Cztna zeno, czo tak rano hledáš 30 a procz íie tak truchliwie maš?
14. vmuřeneho tečka uprostřed mezi c a e.
20. mohla v rkp. molhla.
21. piehrylfne tečky psány mezi r a samohláskami.
P e r í o n a.
Domine, ji tu jujtulijti eum, dicito michi, aut ubi pojuijti eum, et ego eum tollam.
Cztny mužy, rač my powiedieti, acz mozeís prawie wiedieti, aneb zdali twa miloít geho íchowala, :» powiez mi, kde bych geho optala.
Ortulanus.
35 Powiez, mar a, czo tak rano hledaís ímutnie w tomto II zborze vkrutnie; ta potkagili tie zíde, „ aneb zly niekteŕy lide,
vczinie tobie zlého mnoho,
40 pykati budefs potom toho.
P e r í o n a.
A ty míly zahradniče,
a zdali ty newiež me welicze tuziee,
f pro meho milého ípaíitele
f geít mi hoře wehke čele.
J Ortulanus.
45 Maria, razit při miloíti, zapomenuč íwe wífie zaloíti, chwahz íweho hoípodina, Iheíu chriíta, íwate mari íyna.
P e r í o n a.
Dolor cre/cit, tremunt precordia de magijtri pii abjencia, qui janavit me plenam viciis puljis a me jeptem demoniis.
'} Bolejt rojte jrdcy memu na vtrohe, II
50 kdyz newizi jweho mijtra w hrobie, 4b J Genz mie vzdrawil y wjjech hrziechuow zbawil
I a jedm dyabluow ote mnie zapudil.
I 37. V rkp. psáno podkagih; d přeškrtnuto a t nadepsáno.
38. niekteŕy: nie přeškrtnuto červeně, j 42. Psáno wehke; ke přetrhnuto a cze nadepsáno.
120
Iheíu chriíte tworcze zadny,
wzezri na mye pro twe rany, 55 Genz íy m e hrieíínu vzdrawil
a íedm duchuow zlých ze mne wypudil.
Raciz mi íie vkazati
a ímutku meho vkratiti,
a at me vvííečky zaloíti 60 obratí íie v wehke radoíti.
P e r í o n a.
En lapis ejt vere depojitus, qui juerat in jignum pojitus, Munierant II locum militibus, 5a locus vacat eis ab/entibus.
I tot kamen, genz byl na hrobie položen, tent gejt díwníe daleko otlozen, gehoz ntierzi púnie /trziežechu, wjjak vjtřyczy geho nemožiechu.
65 O moy nuly ípaíitelí,
me duííie vzdrawiteh,
tobiet íie tieííy ma íyla,
neb ya íem ímutna žena byla.
O hoípodine wííemohuci, 70 vílyís mie híiefínu hřieífnyci,
racz my íwoy oblyczey vkazati
a mie ímutnu vtieííiti. II
Heu redempcio ifrahel, 5b vt qui mortem non timuit.
Auwech, kto by jie toho nadal, by fie on jmrti nebal.
Heu redempcio ifrahel, vt qui pati voluit.
75 Auwech, kto by fie toho nadal, by fie vmucziti dal.
Heu redempcio ifrahel, vt qui mortem fu/cepit paciens.
121
Awech, kto by jíe toho nadal, II
by on za ny fmrt pokorme przigal. 6a Ach, naítoyte horé meho, 80 wehkeho, nemalého,
zet newizy miítra íweho,
vtieííenie írdcé meho.
A zdali wy geho wiete,
proč my toho nepowýete? 85 Chtiela bych íie tam bratí,
bych ho wyediela, kde ptati.
Chtiela bych den a n oč gyti,
nechtiecz gieíti any pití,
bych mohla geho dogiti. 90 Ach, wehka moge nuze,
tot ya hubenycze w tuzie.
Budu den y nocz plakati,
az íie muog zywot vkrati.
I h e í u s.
Maria!
Maria. Rabi, quod dicitur magifter! Maria, racz fly(ífeti!) :»5 Miítre, r(acz) p(owiedieti.)
I h e í u s.
Prima quidem fuffragia jola tulit carnalia exibendo communia super náture nimia. II
Iheíus. 6b
Maria, wiez to zawierne, zet me tielo geít gyz tak ílawne, Geííto przed ímrti bylo trpiehwe y take krzechkoíti plne.
Maria.
100 Bud tobie chwala tworče íwatí,
genz gíi wykupil lid hriechem yaty.
94., 95. V rkp. racz fly. r. p. a červeně podtrženo.
122
123
Maria ca n tet  „Sancte deus!"
Hec priori dijjimilis hec ejt incoruptibilis, que dum fuit pajjibilis,
iam non erit jolubilis. j I h e í u s.
Maria, wiez to zacělo, f zet me blahoílawene tielo nebude wieč nedoítatkuow trpieti 105 a tot mági wffečkni za wierne gmieti.
Maria cantet „Sancte f or t i s!" et dicat.
Swaty božie močy, filny, Smrti na wieky neomilny.
I h e í u s.
Ergo noli me iangere,
nec vltra velis plangere.
Galileám, dic, ut eant
et II  me vivenlem videant. 7a
Iheíus dicat.
Protož, maria, nerod íie mie dotykati, any fóbie wieče ítiíkati, 110 ale appoíítolom day wiedieti, zet chčy do gahlee giti a gym íie tam vkazati.
E t   í t a t i m   maria    cantet    „Sancte   et   i n m o r t a 1 i s homo, miferere n o b i s" et dicat.
Zywy na wieky íwaty bože,
ty íy chudých rayíke zbožie, ' 115 y wífech ímutnych vtieííenie
a nemocznych vzdrawenie. ^
í
Iheíus. 1
Dimifja junt ei peccata multa, quoniam \ dilexit multum. i
106 močy místo močny. I iog ítiíkati v rkp. jtijtati. ^
I h e í u s.
Nerodyz wyecze plakati,
gyzt íie twuoy ímutek vkrať',
oblehčyž gyz íwe vtrobie. 120 Jat gícm, kteryz mluwym k tobie,
Iheíus chriítus krzižowany,
genz íem miel welike rany
y muoy take bok proklaný
za wííečky hrzieííne krieítiany. 125 Když mne toliko plakala
y miloítiwie na mie ptala
hledagiczy mnie tak mnoho,
nebudeť zel tobie toho,
když íem íie tobie pokazal, 130 gyz íem tie ímutku rozwazal,
piyíílo wífe twe vtieííenie,
když me wiďz z mrtwych wítanie.
Kazyt, aby powiediela,
ze gíi mie zywa widiela, 135 a ktozt II mie chtie zywa widietí, 7b
kaz gym do gahlee giť,
tut íie gym chčy vkazati
a ge ímutne vtieííiti.
Nebudut ítebu wieč mluwiti, 140 chčyt k uotczi na nebe wítupiti
a í nym wieczne przebywati.
Iheíus.
Ajčendo ad patrem meum et patrem vejtrum, deum meum et deum vejtrum, alleluia.
Maria dicat.
Diekugit, boze, twe miloíti,
zes mie zbawil wííie truchloíti,
Iakz mi íie nayprw vkazal, 145 y hneds mie ímutka rozwazal.
A blaze mnie doczekawííe
widieti tie z mrtwych wítawííe,
vtieííenie írdče meho,
Iheíu chriíta laíkaweho. 150 O muoy míly hoípodine,
vtieííenie me gedine,
124
125
chcyt twu flawnoft welebiti , a twe zkrieífeme zwieítowati, ? apoíítoluom dam wiedieti, 155 czoz gym kazal powiedieti.
Vere vidi dominům vivere nec dimijit me pedes tangere,
difcipulos opor II tet credere, 8a i quod ad patrem velit ajcendere.
Maria cantet.
Victime pajchali laudes ymolent crijtiani! Agnus redemit oves, cri/tus innocens patri reconciliavit peccatores. Mors et vita duello conflixere mirando, dux vite mortuus regnat vivus.
Petrus et Iohannes.
Die nobis, maria, quid vidijti (in via) ? *) II
(Maria,) j
Sepulcrum crijti viuentis 8b et gloriam vidi rejurgentis.
Angelicos teftes, I judarium et vejtes: jurrexit cri/tus jpes mea,
precedet juos in galilea. i Widiela íem boha zyweho
a z mrtwych wítaníe tiela geho. j
I
tunc   chorus   cantet   ,,Credendum   eft magis"
Když gíem přyfíla k hrobu tworcé meho, ^ proítieradla w hrobie geho j 160 lezieče íem widiela, ale geho nenie tiela a w hrobu íedi andiel,
Genz mi geít wierňe powiediel,
Tak rzka: miegte to zacelo, 165 zie to božie tielo,
Geíítot geít tuto ležalo,
gyz geít z mrtwych giítie wítalo.
A on, kdyz mi íie take vkazal,
tak wam powiedieti kazal, 170 abiííte do galilee pŕyííh
a geho tam zyweho nadeííli
a toho znamenie,
diéte k hrobu, ze tho tam nenie.
Amen.
*) V rkp. in via schází. 157. V rkp. geho tiela.
VI.
Svatovítský zlomek.
(Div. Vít.)
A. Gindely nalezl v Kapitulní knihovně pražské na deskách latinského rukopisu ,,Prima pars morálním magistri Procopii de Cladrub" dva papírové listy obsahující zlomky her dramatických. Datum bylo označeno po straně v přípisku nyní již sotva znatelném: „Anno Domini Millejimo trccentejimo nonagefimo nono in przibienicz in . . . pcnthecojten". Rukopis jeví se jako nedbalý přepis starší předlohy, které písař nejspíše často nerozuměl. Obsahuje konec hry pašijové a počátek hry na nedeli květnou, a psán je o dvou sloupcích na každé straně.
Vydání: Výbor z lit. čes. II. str. 29 (část); A. P a t e r a v Cas. C Mus. 1894, str. 73.
Zkratky jsou rozvedeny v otisku takto:
1. per: lučila — lucipera 86.
2. pra: pwye = prawye 37, pwy = prawy, 49, fpwu =-- fprawu 50 a j.
3. pri: pif lýka = priíílyka 160.
4. pro: proka = proroka 35, pty = proty 41, pzrzyech — prozrzyech 47, pelany = proclany a j.
5. ru: dvhu = druhu 219.
Navodné texty psané červeně jsou místy již nezřetelné.
......ííyn przykazal la (1. sloupec).
a mnye tobye za íyna dal a tye mu matku nazwal; vezynyz me zadanye: 5 podyz do myeííta nenye, ezekay geho ííkonczyenye. Et recedat Maria etc., cantetur antiphona de laudibus: Auxi(li)avit
enim.
127
Primus miles. *)
Myly, zda íme zapomnyely íuknye geho?
wííak geít gyz bez nyeho; y czo dele o ny nehrate, 10 zda gye komu chowathe?
Miles.
Wrzme íye o ny íaduez krychle, nekteryt gy zyítye rychle.
Miles.
A tot koííty nowe gmate, to wy ííamy dobrzye znáte; 15 mecztez íprawednye oko lyczy, neb dam někomu po holyezy!
Miles re{tine)ns taxillos dicil.
Který naywyeczy uwrzye, ten íye w fukny vwyez::.
Et proiciat. Demum dicit.
ya mam íí zyezem ezs, 20 ty íu negednomu oberwaly ples!
Primus miles.
ya mam drygy í kotrem, negeden bude pro ny lotrem.
Secundus.
ya drygy íí tuííem mam, chezy tu ííukny wzyety ííam.
Tertius.
25 Nemluwtez tak dwornye,
przydaytez my k tomu fíwe ííkornye,
*) Připsáno po straně inkoustem. y. zapomnyely psáno zapomiyely. 13. koííty: snad za koftky. 24. wzyety: v rkp. wywzyety. 2^ Nemluwtez: v rkp. Nemlutez.
128
f
129
neb ffyem vwrhl dwa zyze;
nebo lot(ru) potrzyebye kterého gzíe.
Secundus.
Tot czrt pomozye we wrzye, 30 ze íye o nye rwaty nelzye!
Tunc centurio ludentibus super (taxillis dicit.)
Ba wyeru, ze to íyn bozy byeííye, genz mnoho dywow czynyeífye!
Longinus vocet fervum. Goczyne, goczyne!
Servus.
(.'zo kazes, panne longyne?
Longinus.
35 Pokaz my toho proroka,
at ííye hozy geho boka:
vkazeííly my geho prawye,
damt wol a dwye kra wye;
budelyt po te ranye zyw, 40 tot bude welyky dyw!
Servus.
Tot, panne, kopye proty boku, dayz mu ranu az do hrotu.
Tunc Longinus recipiens ha/tam perfodit latus eius. Servus videns vulnus dicit.
Tot mu dam welyku ranu,
az by tam wlozyl czelu wranu.
Longinus deinde  (per sanguinis oculis)  aspersionem   videns dicit.
45 Yakz krew meho oka dogyde ynhed íílepota íí nyeho íínyde; | tudy oczyma prozrzyech   (2. sloupec)
a ííwatu krew na ííobye uzrzyech. Zagyííte to wam prawy, 50 wyeru na tom íprawu dawagy, ze beze wííyechgyeho wyn na krzy pny bozy ííyn!
(Deinde venit) Sathan et belzebub dicit (holomcis suis). Kto ge ten,
geíto ge dnes vmuczen? 55 Prawye, zet geíít prorok taky, gyehozt nenye pod oblaky; wííak tam byezety muííyme a geho duííye pokuííyme. etc.
Belzebub dicit.
Wyeru, tyem íye nemeííkayme, 60 angelom k nyemu gyty nedayme;
yat k nyemu í perem byezyety muííym, a budely zyw,  toho pokuííym; ze bychom mohly geho duííy myety, muíyly bychom ííye tomu íímyety.
Et teneat pennam (ad) Os . . . Sathan ad belzebub.
65   Hleday dobrzye í one íítrany, gehozt ma bok proclany, zda bychom mohla uítrzyczy. bychowye myla ííwyczy k tomu, prawy tobye nowe, 70 kromye vkradlyly ííu duííy angelowe.
Belzebub dicit.
Ach naíítoyte, gyzt nam netrzyeba tuto dele íítaty,
potrzyebye geíít nam rugyczye rzwaty;
neb geíít ten prorok vmrzyel,
genz geíít na duííye v mukach fíucze wzezrzyel.
28. kterého: v rkp. ktehreho. — gzfe  snad za gyfle (od jišel).
29. —30. we wrzye, ze íye: v rkp. we fy e ze.
50. wyeru: snad za wyernu.
51. wííyech psáno: wffyeho a ch nadepsáno.
52. na krzy za krzyzy. 65. fftrany psáno: íftramy. 68. myla za myela.
72. rugyczye: nejspíše místo ruczye; mezi ru dole tečka.
130
75 Ach, zo tomu zdyegyeme,
neb pro nyeho vczynyty nycz neíímyeme;
neb geíít prorok ífwrchny ten,
genz namy íítrczyl pro nas pych z nebes wen.
Ach, bychom to byly wyedyely, 80 na czyem bichom zydom byly radyly,
ze ííu gyey vmuczyly,
we, czo ííme ííkutyly!
Muííyme ííye do pekla braty,
tu czrt cztrta hnyewem bude zraty. 85 Ach ach, gyz byezyme,
zlu nowynu przyed lucipera íítezyme!
Si(mon, Joseph), Maria et Joannes (veninnt) ad Pilátům, rogantes corpus Christi. Jozeph dicit.
Kraly, nenyet podobno, any wffemu lydu hodno, byt na krzyzy dluho pnyelo 90 przyed hody vmrzyele tyelo.
Pyllatus.
Gyeíítyely czo wyeczye prawys, czoly ty mnye k tomu radys?
Jozeph.
Odpuíft gey íí krzye íílozyty
a w [| nowy hrob polozyty.   lb (1. sl.)
Pyllatus.
95 Wezmyetez to ííwate tyelo, neb geíít nycz zlého nezdyelo; a íí krzyezye ge ífeymyete, pohrzyebtez ge, yakz vmyete; dobudte velykeho kamene, 100 przylozte hrob, at newíftane,
75. zo tomu: v rkp. zo tmu. 80. radyly: v rkp. radaly.
83. braty: v rkp. pbraty.
84. cztrta: za czrtá.
86. íítezyme: sm>d za íítyezyme. 93. krzye: za krzyzye.
131
at napyíy na znamyenye: zydowííkeho krále vmuczyenye.
Cayphas.
Vílyí íílowo lyda ííweho, kraly, nerod czynyty toho, 105 by kialem píal zydowffkym geho.
Pyllatus.
lo ííye gynak nemoz íítaty, by to kto íímyel ífmazaty.
Iozeph.
Kraly, twe myloííty dyekugy, dayt boh zdrawye w twem pokogy.
Tunc vadant ad crucem. Tunc Iozeph, jtans ante crucem, dicit.
110 A v wech, tworczye myloííty wy,
twoy ííwathy zywot nelíítywy
tak geíít naramnye prorazyen
y wííyem na dywy obnazyen,
íípaííytely wííyecho ííwyeta, 115 me weífele, ma roznyeta,
tak ííta zbyté ruczye y nozye,
\v twe hlawyczy oíítre hlozye,
w twem boczye rana welyka:
kakoz krzyze nepronyka? 120 Proííy twe myloííty, bozye,
wezmy mv duííy w nebeííke lozye.
Tunc deponant corpus et Jozeph dicit.
Racztez wííychny z waííye myloííty pomoczy pokornye pohrzyeííty tho przyeííwathe bozye tylo, 125 genz na krzyzy pro hrzyeííne pnyelo, bychom pokornye plakaly a íí nabozeníítwym pohrzyebly;
112. naramnye: v rkp. napsáno nemarnye,   což přeškrtnuto  a nadepsáno naramnye.
124. tylo: za tyelo.
9*
132
by buoh take ze ííwe myloííty
podle ííwe welyke wyííokoííty 130 przy naííyem ííkonczyny raczyl beyty,
když ííye bude duííye íí tyellem dyelyty,
bychom ííye gemu doíítaly
a íí nym wyecznye przyebywaly.
Toho racz nam beyty pomoczyen 135 otecz, ííyn, ííwaty duch, wííye geden
hoíípodyn. Amen etc.
Et recedunt cum corpore ad jepulcrum, cantantes Ricmum: Recefftt
l/tor.
Sermo pajjcalis bonus.
Slyííte, panny y wy panye, takot prawy naííye pííanye: w íftarych kutyech y w okrz|ynych
140 malo prawdy mathe przy nych; awííak wy nekteru mrtwyczy, nehet, rupy y fítudenyczy na ííwe íírdczye obdrzyte, acz mye prawye uwyerzyte.
145 O przyeneííczaíítne íítare baby, genz ííkrzyechczyete yako zaby, panny y panye zprawugyczye y wííyech íítawow poííuzugyczye: ty odpuíítky wy obdrzyte
150 a u pekle gych uzywethe
y ííe wííyemy íí tyemy zlymy, geííto pohrzyegy íílowy meymy, zet íínad dwa mazanczye gmage, a kayphaííye dobrzye znagye
155 y neda gednoho gemu:
ííe wííy ííkolu przydu k nyemu. Ba mam pííano w íítare m zachodye: nebyway zkup w tomto hodye. Skorbrys abraham azbynuky
160 priíílyka, ktoz ma dwye íukny, proday gednu, kup ífoby mecz;
(2. sloupec)
128. ífwe myloííty v rkp.: fftwe mylofft.
130. ííkonczyny: za fíkonczyeny.
141. awffak: v rkp. awffyak.
144. uwyerzyte: v rkp.: neuwyeržyte.
154. znagye: v rkp.: rznagye.
133
a ktoz ma dwa mazanczye,
wrz druchym do ííkoly prycz.
Nechczyetely my wyerzyty, 165 chczy wam dywy dolyczyty,
gychz ííye dyegye nenye mnoho;
y zda ííte nefílychaly toho,
zet ííu íílepy newydaly
a chromý ííu wzdy kulhaly? 170 Geíítyet powyedye geden dyw,
geíítyt krzywda, yakz ííyem zyw,
zye tye baba promluwywffy
a k telety ííye zafímyewííy,
na íítupye tye létala 175 a potom na hrzyezye honyla,
pak tye trlyczy dogylla
y wííyeczken tye myeííyecz íízobala.
O íílyííte baby clewetnyczye
a wy ífwodne czarodyenyczye, 180 wy ííte horííye nezlý czertyczye
a prawe ííte domudnyczye!
A tohot chczy dolyczyty,
muozes wyeczye nez czrt uczynyty;
czrtta ííye odzehnaty muozye, 185 racz zle baby vchowaty, bozye.
Ba obrate ííye, zywy budte,
a wy baby, czarow zbudte;
przygmyetez wy pozehnanye,
at wam bude na zatraczynye! 190 Gmathe, dyetky, otpuííky
z puíítky do puííky,
ífyííky w h agy a kalyny we krzy.
Secundus sermo tres mordas walet etc.
Myle dyetky, poííyedtez tu na male II a powyedye wam o chwale       2a (1. sl.) 195 o zydowíkem kraly rytem.
Pelech a chocholata pyzda non eít rudele, conecz pr . . le, mtempeíít nadrpeíít, oblykym w krabacz tantury lech. Myle dyetky, geííto ííyem wam tato íílowczye domaczym hlaholem
J75. hrzye: v rkp.: hozyezye. 186. obrate: za obratte.
134
135
prozwagdal, pyííye nam fíwata czyepyczye, karkulyna matye 200 w fftarych kutech y w okrzyenyech, gyeííto malo prawdy mathe ' przy nych: gemz magy byty panny, panye zakom,
a korbelly chlapom, | a oíílyczye mnychom a ííwynye konwrífom, 205 a baby wííyem czrtom; ^ ííut zde gedny baby, tyet ya neznagy,
ale dawno ííye na nye ptagy. 1 Prwe babye dyegy, | o te babye kuíía powyedyety neíímyegy, , 210 S geíft cznta y íílethna, J zet gy kazdy dyabel v pekle zna. I Druzye babye M dyegy etc., I ta otoczywííy koíítel nýty
y ííedla na prahu holu rzyty; | 215 to kúzlo íípacha gednho czaííu, j az íye gy wííychny czyertye v pekle vzaíu. ' Trzyetye Babye N dyegy,
tat geíít pofíta wyla gedmu nohu na mlynarzowye ítodole
a druhu na koítele. t 220 Znaly ííte gyegye ííyna guyraza, |
przy nyemz ge byla geho wííyeczkna kraíía:
myelt geíít lyczy yako dwye mofínye
a brzycho yako herynkowe kroíínye.
Myle dyetky, poííyetez tu na male, 225 dam wam za dwa pywa
a powyem wam dyw dywa:
ííyrycz byrzycz chody po íítrnyííty,
plachtamy ííye podpyeragye
a kygy ííye oíítyerage; 230 vtkach ííluncze, anno poledne obyeduge,
dachu my ííyrowatku kygem poíftrzyebaty |
a mléka ííochorem pochlemtaty etc.
1
Incipit ludus palmárům et primo Johannes baťtijta exeat cum juis b
dijcipulis etc.
Poííluchay, íítary y mladý, ' czo wam buoh ííkrzye mye rady;
208. dyegy: v rkp.: d y e k n g y dyegy.
2io. cznta y fflethna: za cztna y fflechetna.
215. gednho: za gednoho.
224. poííyetez: za pofíyedtez.
235 poíílal mye ííyem znowa,
bych wam zwyeíítyl tato íílowa:
czynte pokanye, tot wam buoh rady,
donyz íte geíítye w ííwem zdrawy,
nebot | kralowíítwye nebeííke     (2. sloupec) 240 tot geíít nynye welmy blyzke,
íínadnye ho dobude
kazdy, ktoz ííye hrzyechow katy bude;
bez dyety gye mnozy magy,
kakz ho nezadagy. 245 Proto íílys to kazdy czlowyek ten,
genz mu rzecz íílyííy w tento den:
genz gye przyííel po mnye muz geden,
genz geíít przyede mnu vczynyen,
gehozt ya neyííem doíítogen, 250 bych rozwazal ten rzyemenecz,
geííto geíít v geho poíítolecz.
Y prawyt to zewnye wam,
geííto bohem dobrzye znam,
zet geíít Cryíítus na ííwyet przyeííel, 255 gehozt poííyelíítwye ya ííyem wyííyel,
abych wam tho zwyeíítowal,
czoz geíít yííayas- prorokowal,
hlas wolagyczy na puííty,
zde y na ííwyetye w teto huííty: 260 czyeíítu  buohu przyprawyete,
ztezky geho naprawyczye;
budu krzywa w prawa obraczyena,
bude nerowa czyeííta zahlazena;
protož wííyczkny dobrzy lyde 265 krzyczte k nyemu, at ííyem przyde,
at was zbawy waííye tuhy
y wífye vzdrawy neduhu.
Tunc Jhejus exeat. Johannes indicans cum digito dicit
Ay tot beranek bozy wynyka,
ay tot, genz íínyma hrzyechy z ííwyeta;
240. nynye: v rkp. nynnenye.
e
241. dobude: v rkp. dobudu.
241. —2. dobude kazdy: m. kazdy dobude.
242. ííye: v rkp. tye ííye.
243. bez dyety: m. bezdyeky. 263. nerowa: m. nerowna. 267. neduhu: m. neduhy.
r
136
270 tot ííyem o nyem prawy wam
a rzka: przyde po mnye czlowyek k wam,
genz geíít po mnye uczynyl,
gehoz ya neyííyem doíítogen,
bych rozwazal rzyemenecz ten, 275 geíít o gefít w obuwy geho,
neb to ííwyedczym ya ot nyeho,
ze ííyem geho w yordanye krztyl;
nebo nad nym toho czaíía
wydyech otewrzena nebeíía, 280 a duch ífwaty welyke zarzy
wfítupy nan w holubye twarzy.
A když tu czyeíía ííye íítogyech
a geho dotknuty nefímyegyech, J potom bozy hlas uíílyííyech, 285 an wola z ííwe welyke ííyly:
tot geíít ííynaczyek moy myly, \ gyeííto my ííye dobrzye íílybyl,
neb my geíít wzdy poííluíen byl. j Tunc centurio ad Telum dicit. ;
. 4
Myíítrzye, pane, íípaííytely, L
290 wííyemo|huczy íítworzytely, 2b (1. sl.)
me dna dyetye ííylnye lama, | to twa myloíít gedno ííama
rychle moz vzdrawyty, !
acz ííye raczys íímylowaty. I|
Johannes (m. Je/us) ad eum dicit \
295 Ya tam ynhed bez meííkanye i' pro geho przydu vzdrawenye.
i
Item centurio. i'
i
Pane, nyeííem hoden tomu,
by ty wííyel do mehu domu, *
270. prawy: m. prawyl.
272. chybný verš; viz 248.
277. krztyl: rým kusv.
279. nebeíía: v rkp. nebej/ka nebeíía.
282. czyeíía ííye: snad m. czyekagve.
297. nyeííem: m. neyífem.
298. mehu: m. meho.
137
ale racz íílowem przykazaty, 300 a z nemoczy kaz mu wíítaty, neb czo ty kazyes, to wííye ge, twe ííye moczy nycz nefíkryge; neb ya czlowyek ííyem pod moczy, když przykazy které wyeczy 305 ííluham ííwym, chtye gy gmyty, ynhed my ííye muííy zdyety; a tomu rzku: dy tam, gynym take ííyem y tam, tot ííye íítanye po me woly. 310 Takez angely nykoly neuczynye nez po woly, czo ty, tworczye, gym przykazes; neb twe paníítwye gyeíít ííwyet wes.
Jejus ad populum dicit.
Zayííte ya wam to prawy, 315 czoz w ydowífkych knyhat znagy:
takez ííem nenalezl wyery,
podle cznoííty geho fímyery,
yako pohana tohoto;
tot prawym wam proto, 320 ze mnozy przydy od wzchoda
ííluneczko y zapadá,
y budu otpoczywaty,
z bohem wyecznye przyebywaty,
kromye czaííu bez konanye, 325 tu, kdež wyecznye kralowanye,
gehoz radoííty any oko
any íírdczye any vcho
nykdy prawye nepoznalo,
acz ííye pro to geíít kdy yako; 330 chtye zwyedyety ty rozkoííy,
blazye take kazde duííy,
306. muííy: v rkp. rnane muffy. 308. gynym: v rkp. gvmz gynym.
315. w ydowífkych: v rkp. wzydoíí w ydowífkych knyhat m. zydowííkych knyhach.
320. przydy: za przydu.
321. ííluneczko: snad za ííluneczneho. J29. yako: m. yalo.
331. take kazde: v rkp. ka take kazde. 331-2. verš porušený.
138
ze przy take kdy duííy
geíít przy take byty chwale
v namocznyeííyecho krále. 335 Ale zydowílty ííynowe
pro newyery negednake
od kraloíítwye odluczyenye
wyecznye budu wywrzyeny,
tu kdež placz a ííkrzecht zubowy, 340 bez chladnoííty ohen nowy,
genz wzdy muczye bez myloííty;
ímrdute tam propaííty,
tu kdež dna nedolety,
donyz budu w neby ííwyety.
Johannes (m. Jejus) centurioni dicit.
345 Gdy a uzyw ííwe wyery, neb gyz bezze wfíye íípery wolas í podle íírdczye ííweho,      (2. sloupec) nalezneš gey gyz zdraweho.
Centurio dicit.
Gyz ífye wyeru naplnylo, 350 czot nam pyífmo geíít íílybylo
Ot yaífyafíye cztneho,
proroka nematneho,
genz powyedal bez omyla:
ey przy de angeííka ííyla. 355 Gyz geíít przyííel nas íípaíílyel,
wííyech nemožných vzdrawytel,
wfíye nemoczy,
komuž raczy, moz ífpomoczy;
gemu bud na wyeky chwala 360 od nas hrzyeíínych wzdy nemala.
334. čti naymocznyeyffeho.
337. čti odluczyeny.
33g. placz: v rkp. v\ placz.
351. yaífyafíye: m. yffayafíye.
354. angeííka: m. angelfka.
355. fípaíflyel: m. íf paf y tel. 357. verš neúplný.
J 139
I Tunc centurioni occurrunt juum janatum fiuerum nunciantes.
Pane, racz daty kolacz, przyeíítanez twy gyz weíítken placz, zdrawot geíít gyz dyetye gyííte, to ya toby prawy zwyeíítye 365 wo tzzety tak hodynu, *J w tom ííye íí prawdu nycz nemynu.
Centurio dicit.
Gyíítye, když ííe mnu geíít mluwyl, me dyettatko geít vzdrawyl.
I Tunc leprojus dicit medico remocius.
Pane, chczeííly mye vzdrawyty, 370 malomoczeííeníítwye mozes mye zbawyty, abych vmrzyel nebyl lydu, ííkrzye twu mocz toho zbudu. ' Oczyíítyz mye ty hrzyeííneho,
I bych tye chwalyl, tworczye ííweho.
i *
Jejus dicit.
375 Bud zdraw yako kazdy zdrawy,
wííak ííyem przyííel pro hrzyeííne wy; dyz przyed knyezy, buoha chwale, nepronaífyege nykdez dale, a przyed knyezy ífye vkaz tam
380 a íí ofyeru wendy w chrám, yakz przykazal geíít moyzyes, j ty wzal, yakz rozumyes.
Et uadit ad templům.
Dyekugyt, buozye, twe myloííty, 4 zes my teto ífkarzyedoííty
i 385 dneífny den raczyl zbawyty
a mrzkofíty mye ommyty; ííkrzye tweho wyeczneho ííyna íínatat bude naífye wyna.
36s. twy: m. twoy. 365. tzzety: m. trzety.
370. malomoczeífeníftwye: m. malomoczenftwye.
140
Demum contractus cum aliis infirmis.
Yefíu cryííte, bozy ííynu, 390 kaz, at mye gyz íítaroííty mynu,
vczyn ííe mnu myloíft z boleíítywym,
przyelys chromým y kulhawym,
poprzye my prweho zdrawye,
at o tobye zyde pra wye; 395 ychoz ke drzyewy moczy,
komus raczys, mozyes íípomoczy;
opatrz k tomu gyne take,
geííto lezye..........
389. cryííte: v rkt>. zkratkou xpe.
391. ííe mnu: v rkp. í íwemm ííe mnu.
393- poprzye: m. poprzyey.
395. ychoz: snad za yakož. — ke drzyewy: snad ke drzyewnye.
VII.
Tegernseeský zlomek.
(Tegerns.).
V dvorní knihovně Mnichovské našel r. 1879 J. Truhlář dvě dvoulistí papírová, která se původně nalézala na deskách latinského rukopisu darovaného r. 1497 klášteru Tegernseeskému. Podle jazyka a písma pocházejí tyto zlomky asi z polovice XV. st. a jsou nedbale přepsány z nějaké předlohy starší. Obsahují úryvky z hry na Boží tělo a na neděli květnou. Vydal jej. Truhlář v Čas. Č. Musea 1892, str. 35.
Angelus ad Heliam veniens dicit ricmum. la
Wítan, czlowyecze, ze ípanye; Wezrzyel geít boh na twe lkanye. Aby íie nycz nemuczyl, Any íobye welmy teíknoít cznyl, 5 Polial me boh k tobye;
Kázal my zgewyty w tey dobye, Aby ííel wíkuorzye, Tu odpoczynul na horzie. Tu wzal poííylenye, 10 Napoy y nakrmenye.
Et videns ibi Helias panem et vas oley et dicat ricmum.
O welika bozye myloíty! Komuž raczyíí, mozeíí ípomocy. Toho nykdy nezapomnyz, Když raczyíí, tehedy zmyenyz.
4. cznyl: místo czynyl.
5. me: místo mye.
14. tehedy: místo tehdy.
142
143
15 Mye welmy ímutneho
A k tomu przyelyíí laczneho, Mye dywnye raczyls nakrmyty A w mey mdlobye poííylyty. Giz poydu íylnye y weífle
20 Kamz koly mye boh poííle.
(Jejus.)
Opiet prawym weíí . . . Czoz moczy otcze fweho wyem, Ze my íeílal na tento íwyet, Dawage wííem take kwyet:
25 Kdož bude w kterey w nuznoíty Prziebywaty neb w truchloíty, Mne bude na pomocz zadaty A w to pylnye vííylowaty, Toho ya každého
30 Poííylym y laczneho Chlebem czela íweho, Wyernye na krzyzy vmrleho. Tyem nakrmeni íyllen bude, Radoíty me nykdy neubude.
Item Jejus vocet Moyjen et dicat.
35   Moyzyííy, moy wyerny íluho, Nemezkay przyeleíí dluho, Wywed moy lyd ítraíty, [ Neday gym myety vfíaíty, lb Mem otczom zwolenym 40 Y wííyem gynym mem.
Day gym vtyeííyenye teto chwyle, At í tebu budu myle. Ktoz tebe poííluíny budu, Toho ya vtyeffym bez bludu.
ig weffle místo wcíícle. 21. Na konci vytroleno. 23. my: m. mye. 34. Radoíty psáno Rad°fty. 37. ítraíty: m. z ítraíty.
Moyjes veniens ad Jejum dicit.
45 Pane bozye wííyemohuczy,
Lyd twoy horuczy
Czaíto mne nepoílucha,
A newyem, czym íye zatucha.
Když ya ot nych malo odgyedu, 50 Ynhed íye gynak obeydu.
Protož proíym twe myloíty
Y twe welyke plnoíty,
Racz my íweho íluchu vílyífyety,
Bych mohl tw mocz myety, 55 Zda te lyd twrdy,
íwe myííly welmy hrdy
Mne owííyem poíílechly twym kázaným.
(Jejus) ad Moyjen d(icit).
Moyfeffy,., moy wyerny ílucho,
Nezday íye tobye dlucho, 60 Potray toho malo,
Zda by íye ot nych lepe ítalo,
Spomenuly na me dyenye,
Gyeítot gym wyernye mynye.
Protož dy tam k nym gyeítye, 65 At íoby nycz neítyeítye.
Movjes tranjeat ad Judeos et dicat coregendo*) eos.
Boh my gye poílal k wam A kázal powyedyety wam, Abyíte mne poííluííny byly, A gynak toho neczynyly, 70 Nebt gyeít wam myloítywye welmye,
*) Coregendo psáno nezřetelně; písař napsal coregyndo a y opravil hned v e.
46. horuczy psáno nezřetelně.
4g. odgyedu: m. odeydu.
53. my: m. mye. — íluchu: místo íluhu (srv. 58).
55. te = ten.
56. íwe myííly: m. w íwe myííly.
57. poíílechly: snad m. pofflechl by. 63. mynie: m. myni (1. osob.).
65. neítyeítye: m. nefítyftye.
65. íoby: místo íobye.
66. my: za mye.
<
144
í
145
Abyíte chwaly gyeho gmye,
Pakly warn bude potrzyebye gyeho,
Abyíte nemyely mezy íobu zlého.
Kdy íye hrzyechow nevchowame 2a 75 A gyeho myloíty íye kocháme,
Tedy gye hotow nam to dawnye
Poprzyety nebeíkeho kralowanye
Gyenz íme íye tuto sebraly,
Abychom to na myíí braly 80 A wyeczny zywot obdrzyzely.
A í tu myloft kazdy waíf
Pozehnay íye kazdy z waíí,
By nam to boh raczyl pomoczy,
Otcz, íyn, íwaty duch wííyemohuczy.
Deinde procedant tres reges et primus videlicet Baltazar dicat pro omnibus.
85 Bohday myety dobry den, dyetatko myle,
Pyekne, kraííne y vdyele!
Z dalekých íyme wlaíty k tobye przyfly,
Neb íme to dobrzye znamenaly
Skrzye hwyezdu íwyetlu, 90 Welmy gaíínu a vdyelu,
Ze íty pan nade wíyemy pany
V boh nade wííye bohy nazwany.
Ty íve raczyl í cyíte dywky narodyty,
A wííyechen íwyet wykupyty. 35 . . . myru a zlato
A k tomu y kadylo
Tue myloíty ofyrugyemy
A kralowítwye w tu mocz wzdawamy,
Aby to raczyl myle przygyety
yi. chwaly: za chwalyly.
y 4.—84. Bez pochyby konec výjevu pastýřského.     — 74. nevchowame: m. vchowame.
76. dawnye psáno nezřetelně; snad třeba opraví ti: za to dawanye, y8. íye : psáno fye. 79. myff: m. myffl.
81. Verš nějak porušený. — miloft: v rkp. psáno milofti. 95. Počátek vytrolený. 9S. w tu: m. w twu.
100 A nam naííye hrzyechy odpuítyty. Protož proííyme twe myloíty Y twe welyke welebnoíty, Aby nam raczyl pozehnanye daty; Neb íye mamy gynu czyeítu braty.
Jesus respondct — parvulus Jcsus.
105 Kraly myly,
Z dalekých wlaíty przyíly, S tych darow dyekugy warn, A nebeíke kralowítwy warn dam. Protož budez pozehnay 110 A wííyeh hrzychow zbaweny. Deinde vadant circum ecclejiam. Et sic ejt finis iftius ludi etc.
I
Incipit ludus in die palmárům. Primo exeat Jejus cum 2b XII apojtolis in proceffione tranfeundo ad Jeru/alem cum /acerdotibus 1 cantantes ,,Collegerunt", et Mi cantent litterati cum eis, qui jciunt
! cantare.   ,,Collegerunt pontifices et pharisei concilium et dicebant:
Quid facimus, quia hic homo multa jigna facit? Si dimittimus eum, : jic omneš credent in eum."  Tunc cayphas cantat cum Anna et syn-
agoga cum clamorc: ,,Ne veniant romani et tollant nojtrum locum et geniem." Annas pontifex cantct cum clamore: ,,Unus autem ex ipjis Kayphas nomine, cum ejjet pontifex anni illius, prophetavit dicens" et dicit rycmum:
Raczte wííyczkny malo pomlczyety, Czo ya warn chczy nayprwe povyedyety, Ze tento naíí cztny byíkup Kayffaíí, Byeííe vítawen toho leta a ten czaíí, 115 Geít prorokowal gedno prorokowanye, A to nam welmy zle nenye: Ze lepe gyeít gednomu czlowyeku ínyty, Nezlý wíícmu íwyetu za (hynuty).
Finito rycmo Cayphas incipiat tam grojfa voce demonjtrando fuper Jesum furioje digito et juper turbam: ,,Expedit vobis, ut unus moriatur homo pro populo et non tota gcns pereat." Et dicit rykmum monjtrando digito juper Annám et deinde fuper Jesum:
10y. S tych: asi m. S tyech.
iog. budez pozehnay: asi m. budtez požehnaný.
146
Czoz tento byíkup Annas, muz cztny, 120 Prawyl geít o mem prorokovaný, To wííeczko geít prawdu prawyl, Neb geyít o tom dobrzye a gyítye vyedyel, Ze lepe geít gednomu czlouyeku ínyty Nezlý wííemu zydowítw zahynuty.
Deinde apojtoli incipiant in tran/eundo et cantent: ,,Ab illo ergo diz cogitauerunt interficere eum diceníes: Ne for{te)". Temptator dicit ad Je juni ducens eum ad montem.
\
VIII.
Klementinský sborník her velikonočních.
(Div. Klem.)
V kodexu knihovny Klementinské v Praze sig. XVII. E. 1 zachovány jsou tři hry velikonoční. Vedle nich jsou v kodexu ještě jiné kusy, z nichž možno vysvětliti dobu, kdy byl napsán. V letaniích na íol. 256 přichází totiž modlitba za krále Ludvíka, ,,ut regem nostrum nomine Ludovicum dominus conservet". Z toho plyne, že sepsání jeho stalo se v 1. 1516—1526. Mimo to nalézá se v něm také „Responsorium Johannis Hus", což zase svědčí o původu husitském. Husitský ráz úpravy nápěvů v hrách drama-t ckých rovněž to potvrzuje. >
Jak jsem se již v úvodě zmíní, možno z některých míst bezpečně usuzovati, že hry tam obsažené v některých částech zakládají se na předlohách starších. Svědčí o tom zřejmě některé zvláštnosti grammatické, podle nichž možno klásti původní složení předpokládaných předloh starších až do 2. polovice XIV. st. Ačkol v ráz jazykový i v partiích starších značně je změněn a stavu jazyka na poč. XVI. st. přizpůsoben, přece nejsou stopy starší fase jazykové zcela vyhlazeny. Jeví se to jmenovitě v rýmech.
1. osoba praes. tř. 3—5 má často v rýmech koncovku i místo pozdějšího m: dějí — uměji (C 103—4), pravi — krávy (C 128—9), leci — na pleci (C 132—3), králi — chváh (C 271—2, 279—80, 881—2), práci — ukráci (C 640—1), ostříhali — nechváli (C 770—1); mimo rým: chlubí (C 575). -.
Nepřehlasované iu, iú třeba předpokládati aspoň v těchto rýmech: majíce — nemohúce (A 156—7), lidé — orudie (C 317—8), v lidě — súdie. (C 360—1).
Na ó nerozložené ukazují rýmy: mohu — buohu (C 319—20), buože — zboží (A 351—2), wskuoře — hoře (C 526—7), zhuoru — vzdoru (C 255—6), koli _ vuoli (C 366—7, 542—3, 805—6), voli — nikoli (C 323—4). O starší
10*
148
f asi jazykové svědčí dále rýmy: sebú — dobu (C 410—1), z hrobu — s tebú (C 738—9).
Hojné doklady na pravidelnou přehlásku a -é a na nezúžené ie, jakož i četná imperfekta a aoristy podávají další svědectví, že skladatel vážil z předloh starších. Pozoruhodno je, že nejvíce archaistických tvarů vyskytuje se ve hře C, nejméně v B.
V kodexu nalézají se tyto skladby dramatické:
A. Třetí hra tří Marií.
B. Rozšířená hra tří Marií.
C. Hra o vzkříšení Páně.
Všecky tři vydal Hanuš v Oster-Spiele, str. 46 a d., ale neúplně a často chybně. Popis rukopisu viz tamtéž, str. 41—6. Srv. J. Truhlář, Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a univ. knihovny Pražské. Praha 1906. č. I77.
V rukopisu užito hojných zkratku, z nichž hlavní jsou:
1. ra: pwa B 310, pwie A 227, pwiti B 2, pwiechu C 631, pwdu B 326, misí = mistra B 59, tpiti = trápiti B 48, zďwi = zdraví B 94, zpwuge A 57 a j.
2. r: vtw'd = utvrd A 406, zťatili A 72, nayk'affi = najkrasší C 53.
3. ro: p = pro A 157.
4. m, n: má A 199, 202, ná A 13, 46 a č., bychô A 30, powi A 63, w nié A 215, samý A 284, w ftrziebrn" C 194, zená C 191 a j.; kame A 107, ílúcze A 56, géž A 57, proftrana B 16, paíiy C 253 aj. — gev = jemu A 105, to^ A 133, gednv A 168, mev A 252, mae = máme A 545, ftarae = staráme B 69, ocžia fwya B 339, przeíljcze' C 797, o chrav = o chrámu B 78, dov = domu B 247, geruzalea B 92 atd. — pa1 = paní A 3, fya = syna A 90, ne' = není A 253, wiere = wierné A 406, nowiy = nowiny A 497, žev = ženu C 219, neftav = neítanu C 314, obľ'li = obinuli A 424, aa = ana C 181, hubea = hubená B 308 atd. — vtieífe1 = utěšení A 24, pokole1 A 36, zpiwa' B 16, známe1 B 299 a j.
5. ho: me° A 202, fwe° A 25, wfíe° A 580, mno° A 8, to0 A 45, ge° A 68, ko° A 124, nebefke0 A 26, mile° A 34, mrtwe0 A 100,  boži0 A 90 atd.
6. Před koncovkou -l, -la, -lo pravidelně se vynechávají slabiky, jako va: boyou A 417, milola A 141, zpiu A 90, lito'° B 119, vkržižo" B 198 a j.; vi: mlu1 B 73, pra1 5 78, vzdra'^ 254; by: ne1 5 196, ne11B 197; wě: ne" B 86; podstu1 4 177, wyku1 C 725; se: £liu B 85; ťť: wra1 C 884; m: neucžiu B 42 a j.
7. Před inf. se rovněž často zkracuje: obraczo" B 8, przeby" B 341, zwietí = zvěděti A 277, potí = pověděti A 330, mlu" = mluviti A 383, známe*1 B 152, pratí = praviti C 408 atd.
149
8. Před-/: ži* = život ^ 417, ra* = radost B 108, mi* = milost A 228, mití = milosti A 240 a j.
9. V koncovce -tel: ípaíy1 = spasitel C 907, vzdrale = uzdravitele A 498 a j.
10. Před -ní: kralom<: = kralovánie C 916, pozdra111 = pozdravení fí 201, znani = znamení B 194 a j.
11. Jiné zkratky jsou: íoe = sobě B 66, podo11" = podobné B 87; wyíwo*' = vysvobodí B 67; buoa = buoha A 560, buov = buohu B 43 a č.; poflucha" = poslúchajíc B 55, fpiwacz = zpívajíc B 333; chwav = chválu A 415; nabi = na nebi B 313; kw = krev A 291; kž = když ,4 291 'a č. ktek = kterak B 84, imuM = smutné A 19; ť = tvé A 406, takoe = takové B 139, toiyffi = tovaryši B 201; blahoflane = blahoslavené A 338; pržipraho = připraveného B 319, newyge0"1 = nevyjevich C 803; mlute = mluvíte B 202; cžlok = člověk B 215, 249 a p.
12. Z jednotlivých slov uvádím ještě: Ste = svaté A 22, Sch = svatých A 39, Sv = svatů A 176, S° = svatého A 598 a j.; trzi* = třikrát B 141; zmr* = z mrtvých A 37 a č., gt = jest A 20 a č., xps = Krystus ^ 82 atd.
Písař rukopisu často psal nad i a. y čárku (místy tečky), ale počínal si při tom zcela libovolně, tak že to pro kvantitu nemůže míti žádného významu. Proto jsem v přepise od toho upustil a místo čárky kladu pouze tečku.
Incipit ordo triům perjonarum in die rejurectionis domini 135b scpulcrum vijitancium. *)
Et primo finito vltimo rcjpon'orio pcrjonc egrediuntur de capella cl canunt vcrsum vltimum rejponjorii, illius jcilicet: „Et walde" etc. cum „Gloria patři" rcpcticionem rejponjorii jemper ccntinente. Moxque pojt hoc chorus incipit antiphonam: „Maria Magdalena". Qua jinita perjone procedunt verjus jepulcrum cum antifonts, que jequuntur etc. Tunc primo*'*) unus dicit rykmum: I!
Panny! pani, poftupaýte 136a
A dale ie rozftupayte,
Neb fe tudy magi trzij krafne pani brati, A gežiffe ukržzowaneho hledati. 5 Panny, pani fe rozítupag
*) Provozovací návody json psány červeně. Texty proloženým písmem vysázené jsou v rkp. opatřeny -notami.
**) V rkp. P'o, což Hanuš vykládá jako , praeco". Pro takový název hlasatele není však jinde analogie.
r
150
A babky wždy meííkagi. Procž vvy babky meffkate, ZdaJi mnoho mazanczuow mate? Pomohut ýa g ch odneíti warn, 10 Nebude! it kde bliže, ale do ííkolý k nam.
Dum traníiííet íabatum Maria m a g (d a) 1 e n a   e t   m a r i a II J a c o b i 13ťb et   íalome   e m e r u n t aromata. Ut venientes vngerent J e í u m, alleluia. Alleluia.
Omnes tres per/one canunt.
Et ilvalde  mane  vna  fabatorum 137a veniunt   ad monumentům ortoiam tole. Gloria Patri et filio et spiritui s a n II c t o. 137b
Prima persona canit ŕc.
Omnipotens pater altiííime, Angelorum rector mitiííime, Quid faciemus nos miíerime? He u! Quantus est noíter dolor!
Hoípodine vffemahuczý, Angeliky králi žaduczý, Czo nam nebohým íobie zditij, || Když tebe nemuožem mitij? 138a 15 Ach, kteraká naííe nuzé, Nebudeli tebe nadluze.
Wííemahuczý otcže prženaywýííi, Ty angelský králi pržežaduczý, Czo v c ž i n i m e my ímutne zeny? 20 A u we c h!  Jaka  geít naííe b o 1 e í t. *)
Secttnda per/ona canit ricmum. 138b
Amiíimus  enim I o 1 a c i u m, Jeíum   c r i í t u m Marie filium,
V rukopise následuje ještě jednou recit. strofa-Hojpodine, wjjemahuotý etc.
j 151
Ipíe erat noítra redempcio. Heu! Quantus eít noíter dolor!
Stratili íme naííe v ti e Híí e ni, 139a Jezu kryíta, íwate marži íyna, Neb on geít byl naííe vtieííeni. Auwech,  yaka geít naííe boleít!
f
25 Ztratili íme miítra íweho, Jezu Kryíta nebeíkeho, Genž geít trpiel za ný Na íwem tiele hrozne rany.
Persona dicit ijtum rykmum.
i
■t
Angelus canit ant.
J Sedeamusvngentumemellre, 139b
Cum quo bene poífimus vngere corpus  domini íacratum.
Ale podme maíti kupowati, 30 Kteruz bychom mohli v 1 e c ž i t i i» Tielo pana p r z e í 1 a w n e h o.
Leta Syon 1 a u d a n s. *) II
Poípieíímy maíti kupiti, 140a Giz bychom mohli vlecžitŕj Tielo naííeho tworcze milého, 35 Od zídu vmucženeho.
Angelus canit apud jepulcrum.
Leta Syon, laudans pla u d e, renouata terra gaude, agens deo grácia s. Ijtam antiphonam debet cantari Angelus apud jepulcrum po/t ,,Sed
ľeamus". Buď weíelo wííeczko lidíke pokoleni, ! Wítalt geít Krýítus z mrtwych nenlj,
Ten geít pekla poboyowal 1 A otczuow íwatych s íebu duííe poýal.
*) Zbytečně zde napsáno.
38. poboyowal-. v rkp. Poboyol.
152
Prima perjona dicit rykmum.
40 Poílechnietež, feítrý milee,
Kteraké to zpiwani ílýíííme etc. I! Radoít diwnu wyznawagicz,   140b Že pan z mrtwych wítal, tak prawicz. Neb ya gdu, napržed poípiííím
45 A toho giítotu lepffj zwim.
Prima -perjona canit.
Heu, nobis internas mentes Quanti pulsant gemitus pro  nostro consolatore, Quo priuamur miíere, Quemllcrudeles  Iudeorum 141a morti dědit populus.
A v w ech nam,  milyjeíu Krýíte, Yaký ímutek mamě pro t i e, za naííeho tieííitele, Gehož íme my zbsweni bidne, 50 G e h o z lid krutý žilldowíky 141b na ímrt wýdal ze zloíti.
Ach naííe wehka truchloíti, Když tak przezaduczeho hoíti, Spaíýtele íme ztratili, 55 Gehož íu žide vmucžili.
Angelus canit.
Veni defiderate, Ve ni criste amate, Veni patris gloria, Veni sanctorum corona. ]]
Giž íe ílunce wykítwieczuge, 142a Neb ten, genž nebeía zprawuge, Nepržitele mocznie geít porazýl, A lidu wykupeni nawratil.
Tunc jecunda perjona ad terciam.
60 Neítýfítt íobie, íeítra míla, Puozoítati tuto fama,
153
A ya k hrobu napržed poípiííím,
Yake tamto ípiwani ílýffim, tobie powim.
Prima perjona canit.
lam percuíío ceu paítore oues errant miíere, Sic magiítro diícedente li turbantur diícipuli. 142b Atque nos abíente eo*) dolor creícit nimius**)
Když bitého yakžto paítýrže 65 o w c z e b 1 u d i hubené,
Tak my miítra nemagicze. Bol! lei t mági apoíítole, 143a ý nam geho nemagiczým boleít roíte pržiliíína.
70 Appoíítole miftra íweho A my krale nebeíkeho Ztratili íme po hržichu, Protož nam neni do ímichu etc.
Secunda perjona dicit***)
Canit angelus circa jepulcrum.
Q v is  eít   lite,  qui  venit  cum gloria, Cum quo sanctorum iicopia 143b peragitat celi palacia.
Angelus dicit Rykmum.
Kto geít tento moczny pan, 75 Genž íe berze tak ílawnie k nam,
Mage angeluow množítwi za íebu,
Neíucze wífeczku ílawu z íebu?
Wííeczký wieczý gim poítupagi, 80 Nebeía íe íamý otwiragi.
A zda geít toto kral naymocznieyííi,
Gežiís kryítus nayduftoýnieyíh,
*) V rkp. chybné: oos. * *) V rkp. chybně; minimiis. ***) Vztahuje se na recitované verše předcházející.
63. Rýmovalo se: pospíším — slyším; tobě povím jest pozdější dodatek.
154
Racžiž pržigiti naííe prozbý k fóbie, Ktereá mý ditký wzdawame tobie, 85 Genžs oíydlo pekelni Racžil íetržiti neni, Wýwedffi nas z meho,
Okazugeís czeftu kralowftwi fweho, j Daý, býchme tie wždý w mem chwalili, ^ 90 O wzkržiffeni íyna božího pisen zpiwali. íl 1
Tercia per)ona canit. 144a
Sed eamus et ad eius í properemus tumulům.
Si dileximus viuentem, j diligamus mortuum,
Et vngamus corpus eius i Oleo fanctiffimo. H
Ale po ď m e n e m e i í k a g i c z e,     144b k hrobu íe pržibližugicze.
M i 1 o w a 1 i  f m e ž i w e h o, v m i 1 u j m e ž ý m r t w e h o, é 95 a pomažme tiela geho
Olegem  nayfwietieyííim. II
Pofpieffme k hrobu miítra fweho, 145a Na nas welmi lafkaweho, Múowali íme žiweho, 100 Milugmež take mrtweho, A na to íe pilnie ínažme, Geho tielo drahú maíti zmažme etc.
Omnes tres perfone canunt apud jepulchrum. Qvis  reuoluet  nobis  ab hoítio
lapidem, quem tegere íanctum ^ cernimus   íepulchrum? II
Prima per j ona dicit Rykmum. 145b
Ach, kto nam ten kamen odložij, Gimž geít pržikrýt hrob božij, 105 Chczeme gemu to dati,
Czo na nas f mi požadati. - ;
4
155
Omnes tres perfone canunt apud jepulcrum.
Kto odwali nam kamen ode dverži
hrobowych, gimžto pržikrýty íwaty w i d i m e
hrob buožij? li
Angeli canunt in jepulcro etc. 14Ga
O v e m queritis, o tremule mulieres, In hoc tumulo plorantes?
Unus angclus dicit.
Cztne pani, koho wý zde hledáte, 110 a procz íe tak fmutnie mate?
Angeli canunt.
Koho hledáte,  o t r u c h 1 i w e  žen ý, w tomto hrobie placžicze?
Perfone canunt apud jepulcrum.
JefumlINazarenum crucifixum I40b q u e r i m u s.
Gežifíe nazaretíkeho vkrž^zowa-n e h o hledáme.
Secunda per/ona dicit.
My hledáme miftra íweho. ,15 Gež fíe nazaretíkeho, Genž geít trpiel za ny Na fwem tiele hrozne raný, Genž geít w tomto hrobie položen, Tomu geít dnes trzeti den.
Angeli.
Non est hic, quem queritis, ',.
Sed cito euntes   nuncia- t e 147a discipulis   eius et petro, Quia íurexit Iefus.
120 N e n i t zde, gehož hledáte,
Ale brzo g d u c z e z w i e í t u ý t e ž to
i
156
vcžedlnikuom geho y petrowi, z e geít wítal z m r t I! \v y c h pan J e ž i í s.   147b
Unus angelus dicit.
Koho wý pani hledáte, 125 Toho giž w hrobie nemate, Ale do galhlee íe ptayte,
Petrowi a giným vcžedlnikuom wiedieti daýte, žet geít pan gežiís z mrtwych wítal A do galhlee íe bral etc.
Itcrum angelt caniint.
Venite et videte locum, vbi pofitus erat dominus, alleluia, aeva.
130Pržiftupte a ohledaýte miíto, k t e z t o položen II byl   pan n a í í, a e u a, aeua. 148a
Unus angelus dicit.
Podte, miíto ohledaýte, A tomu lepe uwieržte, kdež tielo íwate leželo, 135 Genž geít w nowie z mrtwych wítalo.
Tunc tercia perjona dicit.
Wý, íeítržicžky, domuow dieta,
A ýa zde budu bditi až do íwieta,
S prawu wieru hledagiczý
A íwým írdczem ítazugiczý, 140 Zdali bých geho kde optala,
Gehož íem držiwe milowala.
Buowýzehnay, mile pani,
Mniet giž nebude do ípani,
Muíymt íe tam hned brati, 145 Kde bých ho mohla optati.
Due -perJone vadunt cantantcs et tercia tacet. II
Pan ježiís naííe wý kup en i, 148b racžil pro  kržeítianfke í p a í e n i dati íe na kržiži truditi, chtie   nas tudý obžiwiti.
157
150 Tiet  pržemohla miloítiwoít, bý neíl naííe prohržifíeni, || gía buoh racžils býti  cžlowiek,   149a wtielil íy fe w poíledni wiek.
Wííak boleítne ptani tebe 155ítýíkagi pržilifs íobie, maíti  drahé  m a g i c z e a w hrob  pro kamen n e m o h u c z e.
Gezu kryli í te ípafyteli, 149b wííech hržiíínych wýkupiteli, 160 g e n ž s nas í w u k r w i w y k u p i 1,
kdýž przehorzku ímrt podstúpil.
Nakržiži pro nas v mirage, hržichy naííe obmýwage, racžiz íe nam v || kazati 150a 165 a nas fmutne vtieííiti.
Chwala otczý buohu ý íynu, milému duchu f w a t e m u, wííe gednomu hoípodmu, na wieký požehnanému.
Jeíu noítra redem II pcio, 150b amor e t desiderium, deus,  creator omnium, homo in fine temporum.
Qve te vicit clementia, ut feres nostra crimina, crudeli*) mortem paciens, n vt nos a morte t oil e res.    15 ľ1
170 Gezu naffe vtieffeni,
Tys pro kržeítianfke fpafeni dal fe na kržiži truditi, chtie nas tudý o b ž i w i t i.
Secunda perjona dicit Rykmum.
Gezu kryfte wýkupiteli, 175 Wffech hržiífných fpafyteli,
*) crudeli m. crudelem.
158
Genžs nas fwu swatu krwi wykupil, ií Kdýžs vkrutnu ímrt pro nas podstúpil, 151b Na kržiži vmirage, Naííe hržichý obmýwage, 180 Racžiá íe nam vkazati A nas imutne vtieííiti.
Due perjone canunt euntes.
Ad monumentům venimus gementes, angelos domini fedentes vidimus et dicentes, Quia íurexit Jeíus.
Prima per j ona dicit Rykmum. 152a
V hrobu íme býli placžicze, Naííeho miítra hledagicze, Angely íme íedicze widieli, 185 A tij íu nam tak powidieli, Že gežiís z mrtwych wítal A to wam powiedieti kázal.
U hrobu byli íme placžicze a kwilicze, angeli božie íedicze widieli íme 190 a rzkucze, ze geít wítal z mrtwych pan Ježiís.
Tercia per/ona ca%it. II
Pro buoh racžte poítupati, 152b Racžte mi tam imutne ženie vkazati, kte bych mohla íweho miítra na lézt i, Genž geít ípaíytel nazwaný, 195 na íwem tiele trpiel geít hrozne raný, za nas za wííeczky hržiííne krzeítianý. II Avwech zli žide a newierni, 153a zahubili íu mi miítra neni, komuoz íe mam ímutna vtieííiti? 200 Pycž mie kwitij ý k o r ž e n i,
pycž mie trawa, lilium, wííe ítworženi, kteréž ýa mam pro meho ípaíytele nýni. I) Pycž mie íkale, wody ý morze, 153b ý wííeczko ítworženi meho horze, 205 Kteréž ýa mam pro tie, milý buože.
185. powidieli za powiedieli.
159
Maria dicit Rykmum.
Ach bieda mnie. imutne ženie, Nemagicz nižádného vtieííeni! Ztratila íem miítra íweho, Gezu krýíta nebeíkeho, Genž geít byl vtiecha ma, 210 A ya geho hržiífnicze hubena, Czo mi geít íobie zditij, Newieduczý íe kam diti.
Maria canit antiphonam. ii
C v m veniíem vngere mortuum, 154a monumentům inveni vacuum. H e u, n e í c i o recte diícernere, vbi poííim magiftrum querere.
Kdýž íem II pržiííla lecziti mrtweho, 154b 215 nadjidech hrob a w niem nižádného. Auwech nemohu prawie zwiedieti, kte bých mohla geho miítra nalézt i.
j"vt ■
Maria dicit antiphonam.
Ach, pržehrziífne mnie ženie, Pro mých hržichuow zaíluženi. 220 W morži neni toliko piíka,
Jako duííe ma hržichy tiežka. II O milý naís tworcže drahý, 155a Racž mi odpustiti me wmý!
Tunc ortulanus canit. Mulier, quid ploras, quem queris?
Cztna ženo, czo tak rano hledaís, 225 A procž íe tak ímutnie maís?
Maria. ''■
Domine, li tu íuítuliíti
eum, dicito michi aut vbi
poíuiíti eum ut ego II eum tollam. 155b
160
101
Maria dicii.
Cztny muži, racž mi powiedieti, Acž muožeís prawie zwiedieti, Zda mi twa miloít geho ichowala, Powiez, kde bych ýa geho optala.
Ortulanus ad earn dicit.
230 Powiez, zeno, czo tak rano hledais
A procž fe tak fmutnie mats?
Potkagili tie žide,
A neb gini zli lide,
Vcžini tobie mnoho zleho, 235 Budefs pýkati potom toho.
Maria ad eum etc.
A tý, milý zahradmcže,
A zdali newiís mne welicze tužicze,
Pro meho milého ípaíitele
Geít mi horže welike czele.
Ortulanus dicit.
240 Zeno, radimt prži miloíti,
Zapomeň wííi žaloíti,
Chowaý íweho hofpodma, íl
Gezu  kryíta swate marži íyna. 156a
A protož náhle berž mi íe í ocži prýcž, 245 Nebt zlámu o hlawu tento rýcž,
A netlacž mi po czýbuli,
At nedám rýczem porebuli,
A nechaý íe mnu toho mluweni,
Nebt mi do toho nicz neni, 250 At ya íwe dílo pržedcze dielam,
A íwym ditkam chleba dobýwam.
Maria canit antiphonam.
Dolor creícit, tremunt precordia de magiítri abíencia, Qui íana II uit me plenám viciis, 156b pulíis a me íeptem démoniis.
Boleít roíte írdcý memu na utrobie když giž neni miítra meho w hrobie,
G e n ž m i e v z d r a w i 1 a m ne w f s e c h h r ž i c li u o w í! z b a w : ],   157n 255 A fedm diabluow ode mne zapudil. Evo v a e.
Gezu kryfte, ítworziteli zadný, Zezrži na na; pro twe rany, Genžs mne hržiffnu vzdrawil A fedm cTabluow ode mme zapudil. 200 Racžiz mi fe vkazati
A ímutku meho vkratiti, At me wfíeczký žalofti Obratí íc v wclike radosti.
Itcrum maria canit.
En 1 a p i s v e r e í! d e p o f i t u s,   157b q u i f u e r a t in f i g n u m p o f i t u s. M u n i e r a n t 1 o c u m m i 1 i t i b u s, 1 o c u s v a c a t eis a b í e n t i b u s.
Ay ten kamen, gen ž geít na hrobie položen, 2(55 ten II geít d i w n i e daleko odložen,   158;1 G e h o ž r ý t i r ž i í y 1 n i e í t r ž e ž i c h u, awffak geho oítržiczý n e m o h u c z e.
O muog milý ípaíýteli,
Me duífe vzdrawiteli, 270 Tobiet íe tieffi ma fyla,
Nebt íem ya ímutna žena býla.
O hoípodine wffemahuczý,
Yflvfs mie hržiffnu hržifíniczý,
Racžifs mi íwuoy oblicžcy vkazati 275 A mie mých hrzichuow zbawiti.
Maria canit Anlijonam cic. II
Kdýž fem przeí czelu nocz chodila,   158b t placžem ptagicz miítra íweho, kteréhož duííe ma milo w ala. Kdýž m i e 1 i žide í w a t e k, 280 w ten weliký patek, Okázali moc z,
t r a p i c z pržiliís krýfta p r žes czelu nocz,
267. nemohucze: rým ukazuje na starší ncmožcchu. s8i.—2. verše porušené.
11
í w i e d k y f a II 1 e í í n e naň z g e d n a 1 i, 159a
pržedfamym bií kupem r w a 1 i, b i 1 i j 285 a na twarz geho p 1 w a 1 i.
P i 1 a t o w i kázali m r í k a t i,
potom s lotrý vkržizovati.
Po ímrti nemiel pokoge ten pan,
Ano mu od longina byl kopim bok proklán, 15í)1' 290 teprw nam miloít pržiííla,
když krew í wodu z boku wyííla.
K t o z n e m a p 1 a k a t i,
í e mnu h r ž i í í n u k r ý í t a pana h 1 e d a t i, An každý í nim muže na wieký kralowati. 295 Na angelíku ržecž íem nicz nedbala, gedno' abych II nalezla toho,   1 (>0a kteréhož d u í í e ma m i 1 o w a 1 a.
Maria dicit Rykmum.
Proíym pro buoh vkažte mi ípiífe,
At naydu kryíta gežiííe, 300 A zdali wý geho wite,
Nastogte, procž mi geho nepowite.
Chtiela bých íe tam brati íama,
Atbych nalezla íweho pana.
Dotud budu hledati, 305 Až mi íe ímutku vkrati,
Mamt na írdczy weliku žaloít,
Pane Ježiííi, obrat mi gi w radoít.
Maria canit.
Heu redemcio !: Iírael, l(!0b
V t qui mortera non t i mu i t.
A v w ech, kto by íe toho nadal, bý íe on ímrti nebal.
Heu redemcio Iírael,
V t qui p a t i v o 1 u i t.
310 A v w e ch ktoby íe toho na II dal, 16ľl býonzanytrpietichtieletc.
284. bili j zbytečné.
Heu redemcio Iírael,
V t qui mortem í u í t i n u i t p a c i e n s.
Avwech kto by íe toho nadal, bý íe on ímrti nedal pokorníc.
Ach naítoyte horže meho, 315 Welikeho, nemalého,
Nebt newidim miítra fweho,
Vtieífeni frdeze meho etc. II
A zdali wy geho wite, 161
Naítoyte, procz mi geho nepowite, 320 Chtiela bych íe tam brati,
Bych wiediela geho, kte ptati,
Chtiela bých den y nocz gitij,
Nechticz giíti ani pitij,
Bych mohla geho dogitij. 325 Ach, ma wehka nuze,
Bude-li toho nadluze,
Budu den ý nocz plakati,
Az íe meho ziwota vkratij.
Maria! Rabi! Maria! Rabi! II Maria! 162a
Rabi, quod dicit u r m a gifte r.
Jeíus dicit Rykmum. Maria, racz ílyffeti!
Maria ad cum. 330 Míly miítrže, racž powiedieti.
J eius canit Antiphonam.
Prima quidem íufragi IIa, 162b fola tulit carnalia exibendo comunia í u per náture munia.
164
Maria, wiez to zawierne, Ziet me geft tielo giž tielo tak ílawne, Geífto przed ímrti bylo trpiehwe, y take wííi krzehkoíti plne.
S a n c t e deus!
335 Bud tobie chwala, tworcže íwatý, Genž fý wykupil lid hržichem gaty.
Jejus canit.
Hec priori diíi il mil i s, l(>3a hec est incoruptibilis, c] u i d u m f u i t p a í í i b i 1 i s, iam non erit íolubilis.
Maria, wiez to za czclo, Žet gež.ffowo blahoílawene tielo Nebude wicze nedostatku trpieti, 340 A tot mági wíficzkni zawierne miti
S a n c t e í o r t i s!
Swaty buože, moczny, íylny, Hržichuow na wieky neomylný.
Jesus canit.
Ergo noli II m e tangere, 1631' nec vltra velis plangere, g a 11 i 1 e a m v t e a n t d i c, Et me vi uen tem videant.
Jesus canit.
Protož, marva, nerod íe geho dotýkati, Ani fóbie wicze ftyfkati, 345 Ale appofftolum daý wiedieti,
Žet chcze na nebe kotczý wľtupiti.
Maria canit.
Sancte et inmortalis deus, miferere nobis! il
16")
Maria, nerod íe wiez mutiti, 164a Neb chezy na nebe wľtupiti, Tu budefs miti wiecznu radoít, 350 Nepotká tie zadná zaloft.
Ilium rykmum debet Jhejus dicerc.
D i m i f ľ a í u n t e i p e c c a t a m u 11 a, Quoniam dilexit multum.
Illum rykmum debet Maria dicerc etc.
Ziwý, nawieky fwatý buože, Tý fy chudých rayfke zbožij, Wífech ímutnych vtieífeni A nemoezných vzdraweni. II
G r a c i a s a g i m u s t i b i   164b propter magna m glóriám t u a m.
355 Diekugit, buože, twe miloíti,
Žes mie zbawil wffi žalofti,
Chczýt fc tebe wždyczky bati
A fwych íe hržichuow katij.
Gižt odpufftieni beru od tebe, 3(>0 Žet nechczý wiecze hniewati tebe.
Jejus dicit Rykmum.
Nerod wicze plakati,
Giž fe twug fmutek vkrati.
Oblehcžiž giž fwe vtrobie,
Ont geft, genž mluwi k tobie, 3(55 Gežifs kryftus vkržizowaný,
Genž geft miel welike raný,
Y geho bok take proklaný
Za wffeczký hržiífne kržeftianv. II
Kdýž fy geho toliko plakala,    1 G5a 370 A miloftiwie fe na nieho ptala,
Hledagicz geho tak mnoho,
Nebudet žel tobie toho,
Když fe tobie vkazal,
Giž tie fmutku rozwazal; 375 Pržifflo wife twe vtieífeni,
Když geho widifs z mrtwych wítani.
1
TT
ltíO
Kazugit, bý powiediela, Ze fy geho žiwu widiela, A ktot mie chti žiwu widieti, 380 Kaž gim do gallilee giti, Tut fe gim chcze vkazati A ge fmutne vtieffiti. Nebudet f tebu wieze mluwiti, Neb chcze na nebe k otczy wítupiti.
Tunc Jejus vadit ad capellam cantans.
Aícendo ad patrem meum et
patrem vestrum I65b denní meum et deumveítrum a e v a.
Ve re vidi dominum vi u entern
nec dimifit me pedes tangere.
Appoftolos oportet credere,
quod ad patrem velitafcendere. 166"
385 Z a g i í t e t í e m w i d i e 1 a b u o h a ž i w a,
An mi fe geft nedal noh íwych dotknuti.
A p o f f t o 1 e m u f ý u w i e r z i t i,
žet chcze k otczy na nebe wítupiti.
Maria dicit Rykmum.
Widielat fem tworcze fweho, 390 Od zíduow vmuczeneho,
Ten geft wczele z mrtwych wftal lí
A fwym powiedieti kázal. 166b
A ktož chtij znveho widieti,
Kázal gim po sobie pržigiti, 395 Neb chcze potom na nebe wítupiti,
Cžlowieczenítwij naboženítwij nefa
Aby wotczy vkazal rany,
Genž gest trpiel za wífeczky za ny.
Maria canit.
V e r e vidi dominum meum, redimentem acriter omnem hominem r e u m.
396. cžlowieczenítwij naboženítwij nefa: místo cžlowieczenítwij na božítwi neía, srv. IV. 156.
167
Et exultauit ípi ritus meus, 167a
Quia viíitauit nos verus deus.
Miferere, miíerere, miferere.
Alpha et o dictus v e r °,
qui  f u r e .\ i f t i  a  m o r t u i s,
da í a 1 u i e m  Bohemis tuis, aeua.
Widielat lem   g i ž pana í w e h o, 167b 400 a n f 11 b i 1 p o t i e f í i t i každého z a r m u c z e n e h o. A z r a d o w a 1 a í e d u f í e  w m e m t i e 1 e, neb fem nalezla s we h o ípafytele. Smilugfegiž  krýíte pane, neb to wime. že  t w a izecž  oítrzeýfíi  nežli  m e c ž. jj 405 Genž ítal z mrtwych,  odpuft 168a nam  h r z i c h ý, v t w r d  w p r a w d i e t w e  w í í e c z k ý w i e r n e c z e c h y, alleluia, aeua.
Maria dicit rykmum.
Ktera  duffe widij pana krýfta, Tat grit g ž od zlého gifta. Zičny toho nemnož wvprawiti, 410 Czo christus racžil fwym pržiprawiti. Kdo chcze w geho pržikazam ftati, Tomu zawazal fe fameho íe wfíim dati. Krifte pane, genžs wftai dnes z hrobu, Pržimiž nas k íobie w tuto dobu.
Maria cahit.
Victime paícali  1 a u  d e s   1 (i8b i m m o 1 e n t c r i s t i a n i.
Agnus rede m it o u e s,  c r 111 u s i n n o c e n s patri reconciliauit peceatores. Mors et vita duelle ronili x erunt
m i r a n d o, dux vite m o r t u u s r e g n a t v i u u s.
Petrus cum Johanne canunt etc. Die nobis maria, quid v i d i f t i in via?   1 69
ICH
1(59
Maria.
S e p u 1 c r u m c r i f t i  v i u en t i s et glóriám vidi r e í u r g e n t i s.
Petrus cum jocio „Powiez nam". Maria canil.
A n g e 1 i c o s t e í t e s, í u d a r i u m et v e í t e s, I u rr e x i t c r 111 íl s í j) es mea, p r e c e d e t íuos in   g a 11 i 11 e a m.    1 09b
415 O b i e t i \v e 1 i k o n o c z n i c h \v a 1 u o b i e t u g í e kržcítianý. Beranek fa nevinny k r y í t u s
w y k n p i 1 o w c z e, í m i r ž i 1 g e í t s o t c z e m f w y m n a s
11 d i h r ž i f f n e. Smrt a ž ; w o t, to d w o g e b o ý o w a 1 i, 420 p r ž e d i w n i e w y w o d a li ž i w o t a ž i w   170a k r a 1 u g e.
Petrus cum Iohaime canunt.
P o w i e z nam, maria, czos na czeítie w i d i e 1 a?
Maria canit
Hrob prazný kryíta ži weh o, w i d i e 1 a fem y o í 1 a w u g e h o. T y í w i e d k ý a n g e 1 ý, rúcho, w n i e m z o b i n u 1 i,
425 w í t a 111 g e f t c r i í t u s, m e d u o f a n i,   170b ta m t   was przedcyde do galilee.
Petrus cum Iohanne canunt.
Powiez nam, maria milá, Wffaks v hrobu nini býla, Gižh krýftus z mrtwych wítai, 430 Tak ýakž fa ziw rozprawiwal. Czos widiela, racž prawiti A nas f mútne vtieffiti, Obwefel nas ímutne lidij, Neb f e nam nedobrze kli dri.
Maria dicit Rykmum.
435 Petrže, Jene, to ýa prawim wama.
Zet íem v hrobu byla fama,
Angely fem widiela íedicze,
A ť j ke mne takto mluwicze,
Ze gežifs kryítus wffemahuczý kral, 440 Ten geft giftie z mrtwych wftal,
A tak wam powiedieti kázal,
Kto ho chtij ziwa widieti, II
Kázal gim do gallilce pržigitij,   17 ľ
Tam fe gim chcze vkazati 445 A ge fmutnc vtieffitij etc.
Tunc vadunt cantantcs.
P r a w, maria, giftie, c z t) s w i d i e 1 a n a c z e f t i e?
Maria canit.
Hrob k r ý f t a ž i w e h o pana, c ž e f t t a k e c h w a 1 u z mrtwych w f t a 1 e h o. Ty í w i e d k ý a n g e 1 ý, rúcho, w n i e m z o b i n u 1 i,
450 w í t a 1 t li geft kryítus m e d u f a n i,   17 lb tamt fwe pržedeýde do gallilee.
Appostoli etc.
P o w i e z, m a r i a, czos widiela,
na k r ž i ž k r y f t u o w  když p a t r ž 11 a?
Maria canit.
V i d i e 1 a fem g e ž i í f e v b i c ž o w a n e h o, 455 a na k r z i ž i p o z d w i ž e n e h o,
od r u k o w h r ž i f f n y c h z i d o w.    172a
Appoftoli.
P o w i e z, m a r i a, c z o s w i c z e   w i d i e 1 a ?
Maria etc.
H 1 a w u t r n i m koruno vva n u a t w a r ž w e 1 m i f 1 i n a m i z a p 1 w a n u 460 y take welmi zfynalu.
170
171
Appojtoli canunt ctt.
P o w i e z, maria, c z o s w i c z e Í! w i d i e 1 a, 172b na kržiž kryítow když p a t r ž 11 a?
Maria canit.
YV i d i e 1 a í e m, že o t c z ý í w e m n
ponicžil fe gest A í k 1 o n i w h 1 a w u d o 1 o w t r n i m  k o r u n o w a n u 465 wypuítil  geít duííi.
Appojtoli canunt.
P o w i e z, maria, c z o s geíítie II w i c z 173a w i d i e 1 a?
Maria canit.
Bok kopím o í t r y m proklaný, r u c z e ý nohý g e h o oítrymi h r z e b i k ý probodene.
Apojtoli canunt.
P o w i e z, maria, c z o s v c ž i n i 1 a, 470 kdyz gežiífe milého ztratila?
Maria canit.
Ma II r y g i p 1 a c ž i c z y í e m pochopila 173b
a do domu í e m g i j v w e d 1 a. -
Potom fem na zemi vpadla,
A p a n n i e íyna plakati fem pomohla.
Apojtoli canunt cic, 475 P o w i e z, maria, c z o s potom v c ž i n i 1 a?
{Maria canit.)
Potom fem II drahých mafti nakupila 174a a na u í w i t i e k hrobu fem pržiffla nenalezli i, gehož fem m i 1 o w a 1 a, placze fóbie d w a k r a t wicze fem p r ž i c ž i n i 1 a.
Apojtoli canunt.
480 Man a, ncrod plakati,
ale r a c ž II n a m p o w i e d i e t i. 174b
Maria canit.
P o w i m w a m n o w i n u g i f t u o panu Jezu k r ý f t u, o m e m milém ípaíyteli, 485 w f f e c h h r ž i f í n y c h w y k u p i t e 1 i.
G i f t i e f k rz e mnoha d u o w o d n a znamení w i d i e 1 a t fem k r y í t o li w o z m r t w y c h   175a wíta n i.
Thomas dicit rykmum ad Mariáni ctc.
Ale czo tu, maria bagefs, Takli fe íwych hržichuow kagefs, 490 mezy lidmi tuto chodicz,
Nicz gmeho než ímich plodifs. Prawifs, ze Geziís z mrtwych wítal A tobie íe widieti dal.
Maria ad cum.
O thomaífi newierziczy, 495 O gežiffowi pochybugiczy,
Prawimt tobie to ímiele,
Žet fem widiela fvveho fpafytele,
Y wffech hržiffnych vzdrawitele.
A odpuftil geft mi me wmý 500 A rozkázal mi powiediti tyto nowiny,
Abýffte do galilee pofpiffili
A tielefnie gey widieh.
Tomas dicit.
Mlcžte ržecái neozdobne, Ani k prawdie podobné, 505 Wfíak to geít prawa leít, Ani podobné geft, II By kto mohl z mrtwych wftati 175b A po fmrti widieti íe dati. Neb kryítus byl tak welmi ztryznowan,
510 Že cžlowieku není ten fmyfl dan, By mohl muky wffecky wyprawiti, kteréž on pro nas racžil íneíti. Protož berz íe niekam domu klidu A necžin íwu ržecžij rozb oge w lidu.
..Prawdut" Iohanncs canit.
515 Prawdat g> ít, petrze, czo geít k riani maria mluwila,
Neb íme toho giž fáma ocžihc widiela,
Žet w hrobie zadného neni,
Wezmiemež toto proftieradlo na znamení,
Budem ginym lidem prawiti 520 A to, czo íme widieli, mluwiti,
Žet geít to konecžnie kryftus naplnil,
Cžo geft mezy nami w íwietie mluwil,
Podmez a nechtieymež tu dele ítati,
A t nas žide w íwe rucze nepocti wati.
C e r n i 11 s, o ľ o c i i, II e c c e 17(ia 1 i n t i a m i n a e t í u d a r i u m,
E t corpus non e f t i n u e n t u m in í e p u 1 c r o.
Pctrus dicit.
525 Wizte a znamenayte,
Proftieradlo ohledaýte,
Gimžto tielo geho fwate
Od židuow na kržiži rozpäté
Bylo geft obaleno, 5150 To w hrobie neni nalezeno.
Tomas clamans ad cos dicit.
1 czo \vý tu rycžite. Swu mvflí nadarino tocžite, Wfi'ak mie na to nezwedete i! Ani k tomu pržiwedete, 17íib 5'5 Bych ya tomu vwieržil,
Lccz bych íwu ruku w geho 1 ok ulož 1, A ] rsly sw   w g ; o rany, Genz íu gemu od židuow vdiclany, Teprw bych tomu mohl vwierzitii, 540 Když bych ho mohl opatrzitij.
klidu: snpd m. w klidu.
Petrus ad cum.
Thomaííi, bylo í nami by ti,
Chtiellis o tom zwiedieti,
Myt fme s Janem v hrobu byli.
Žádného íme tam newidieli, 545 Ted znamení toho proíti radlo maníc,
Czo my tobie neni prawime . . .
Marygi na czeftie íme widieh,
Te fme fe take tázali,
Aby nam powiediela, 550 Czo geít chodicz widiela.
Y prawila nam geho žiwu widieti
A giným wfíem appoíftolom kázala powiedieti.
Toinas ad cos.
Doíti geft wiecz nepodobna,
Že ma was fwefti žena hubena, li 555 A neb chodezowe tito dwa, 177''
Geífto íu howada prawa,
Chodi] po íwietie, kde by czo mieli,
A lidij o ítatek pržíprawowali,
neb když gim daís kragicz chleba, 5ÍI0 Chczeffli, dij, že buoha na nebi neni tržeba.
Tunc Jejus in afparatu nobiliovi vcnicns stabit in nicdio corum:
Pax  v o b i s, e g o íum,  a 11 e 1 u i a.
N o 1 i t e  timere  a 11 e u a,  a c u a.
A e u a,  pax v o b i s,  ego íu m,
a I; 1 e u a,  n o 1 i t e ti m e r c,  aen a,  a e u a. 1
IJicshs dicit.
Pokoý wam, nerodte íe bati, A giž w wirze pewnie trwati, Bylt geft gežifs miítr waís, Genž geít vkržizowan pro was, r>(>5 Protož nerodte íc giz domniwati Ani w íwa frdeze myííleni brati, Bycht byl blud a neb obluda yaka, Kazdy z was me koíti ohmaka, Kterýchž nemuož miti duch žádný,
541. newidieli: v rkp. newidiedi.
174
17.5
570 Neb geít wfíech koíti prázdny.
Zwlaíftie tý tomaffi, jenž daleko ítogiís,
A pro newieru íe mne bogiís,
Pržiítup blize a pržibiehni,
A íwu ruku w muog bok ítiehni. 575 Prítý íwe w hrzebowe rany wlož
a íwu newieru odlož! I!
Tunc apprehcndcns manům thome canit. 178"
Mitte manům t u a m,  a e u a, i n 1 o c u m clauorum, a e u a.
Wizýž, thomaííi, bok geho ý rucze obie, kteréž geít dal proklatí fobie, Protož wpuítiž ruku íwu w bok geho, 580 Vz-žiís, že tie buoh ítworženi wííeho, Y nerod wicz býti w newierže, Ale ítalý bud w geho wirže.
Thomas canit.
Dominus  m e u s et d e u s m e u s, a 1 1 e 1 u i a.
Thomas dicit. 178b
Ont geít pan a buoh íwieta wííeho, Ya nehodný íluha geho. 585 Wieržim, ze geít mocznie z mrtwych wítal, A wííem wierným Swu Swatu miloít dal. Racžiž, proíým, ý mnie miloít dati, Neb íe giž cbczý íwých hržichuow kati.
Tunc Jesus canit.
Qvia vidiíti me,  thoma, credidiíti. Beat i, qui non viderunt etcrediderunt. a e u a.
Thomaííi, žes widiel bok y rucze geho, 590 wieržiís, že buoh ítworženi wííeho.
Prawim tobie, že íu tij blahoílaweni, II
Acz koli newidieh íu geho vmucženi, 179a
Ale ze pra wie wieducz wierži tomu,
Wííecký ty pogme do íweho domu. 595 Ale yat nyni na maly cžas odeydu od wa£,
A potom zaíe nawíítiwim was,
A budu odyaty zamutkowe írdcze waífeho,
Když budete miti íeílani ducha Swateho.
B.
Ludus pasce ffoeliciter incipit.   Ante omneš barbatus vadit ct dicit rvkmum sequentem etc.
Slyfs a nachýl každý vcha íweho, Czo ya wam budu prawiti noweho. Vítal íem bieže z daleka, Neb mi toho byla potržeba wehka, 5 Abych wam poíelítwi zdiel,
A czo íe tuto ma ditij, powiediel. To ya nýni chczy rad vcžiniti, Acž w fmich toho nebudete obraczowati, Neb nicz nebude takoweho 10 Ani czo k ímichu podobného.
Wííak nayprw zamutek appof f toliký, Potom radofti hlas andielíky Bude íe tuto pamatowati, II
Vmucženi y z mrtwych wítani kryítowo zpommati. 179b 15 Protož dielayte gim miíta proítranna, a geít gim czeíta proítranna zpiwani, Nechagicze wfíech ífeptuow na ítranie, Poíluchayte ílowa každého pilnie.
At primům XI Apojtoli canentes Re/pon/orium de capella exeunt, demum ad locum paratům venientes.
Qverunt íine querela
ante dominům et ab
inuicem,  non íunt lepara I! ti. 180a
Calicem domini
Biberint et amici dei facti íunt. Tradiderunt  corpora íua propter de u m ad íuplicia,  ideo c o r o II n a n t u r 180b et accipiunt palmám. Calicem do.
i6. místo: k zpiwani proítranna.
176
lohanncs primus rvkmum dicit.
Poíílyííte mie, bratrži milij, malo, 20 Neb newíme, kterak íe nam ítalo, Chodíme ted yako owcze bludicze. Nad íebu paftyrže nemagicze. Tak nas weliky ítrach obklíčili, Ze zadný z nas tak ímielý nebyl 25 Stati tu, kdež miítra naífeho gimah. A vbitého na krziž rozpah. Jat íem íe nemohl zdržeti, Muíyl íem z íebe plaíítie pozbyti. Pro ítrach židowíky vtikage, ."50 pomoczý zadne necžakage.
Petrus.
Yat íem byl wyfíel za nim do íynie, Klel íem íe ítrachem huben? ženie II Prawie, že íem ho newidiel, 181a Ani kdy czlowieka znal. .'35 Newimt ý geíítie czo íobie vdielati, Nebt mie ítrach nemuož pozuítati.
A ndrcas.
Diwalt íem íe ya wam zdaleka, Kterak na was bazén býla wehka, YVida to neímielt íem tam gití, 40 Hlediel íem, kde bych íe mohl íkryti, Atbý mie žide newidieli a mnie nietczo zlého neucžmili. Bylt íem w ítrachu buohu íe modlicz, Tiežku žaloít na frdczy magicz.
lacobus maior.
45 Pomnim, když íme byli w zahradie fpolu,
Že íme mieli ítaroít nemalú,
Geh íme íe geho rzecži rozgimati,
Z toho íen weliký pocžal nas trapiti.
Jak íme hržmot zberzni vílýííali, 50 Rýchle z rozkázaní miítra nahoru íme íe schopili,
26. na krziž: v rkp. nakrzil.
177
Bogicze íe hluka židowíkeho,
Byl kazdy prziprawil biehu žiwota íweho.
Thomas. II
Neracžte, bratrži mili, tak welmi kržicžeti, 1811
Neb nemuožeme wífeho zwiedieti. 55 Muožet niekdo poíluchagicz tu ítati
A židom wiedieti dati.
Strach, bý ý nas nezgimali,
Yak íu fe welmi rozlítili,
Neb poniewadž ani miítra nam nenechali, 60 neyfut tak hlúpi, bý íe y o nas nepokuíyli.
Thadeus.
Mamt ya geíítie w tom wiru íylnu A nadiegi welmi pewnu, Žet nam racžij zaíe pomoczý, Pomniegicz na geho drahé rzecži. 65 Nebo prawil, že mnohé zamutký budem miti, Na tomto íwietie íobie ftýfkati, \V tom pak gednoho každého wýíwobodij, Když íwým Swatym okem na nas pohledij.
Bartolomeus.
Diwna wiecz, íami íe o íebe ítarame 70 A na íweho miítra mez newzpominame,
Kteraké on miel muky welike
A trpiel na tiele boleí i wfíelike,
Chtie to, czo nam z piíma mluwil, naplniti,
A kterak nas vcžil na fóbie vkazati, 75 Dobrowolnie íe wydal na !i vmucženi 182a
Pro naííich otczuow prohržiífeni.
lacobus miiior. Wite, když nayprw obžalowan byl, Tu geít miítrum židowfkým o chrámu prawil, že geý ruku zborži 80 A trzeti den vítánowi.
Taký ý o ýonaííowi w podobenítwi prawil, Kterak on trži dni w rybie byl, Znamenage o íobie, kterak ma w hrobie býtij A trzeti j den z nieho mocznie wygiti.
62. V rkp. verš 63 napsán před 62, což jako chyba označeno +.
12
1
178
85 Mnohé íme ý gine rzecži íliííeli,
Na kteréž íme giž strachem nicz nemieli. Pak budeli íe wam za podobne zdati, Muožeme zde toho wííeho pocžekati.
Philipus.
Pocžekaýme, bratrži milij, 90 A modlme íe buohu každú chwiľ, Neodchazeymež od tohoto mifta, Neb tie nam neni zaroítla do geruíalema czeíta.
Matias.
Welmi dobrže tito bratrži prawi, Chczemelý mý byti prži íwem zdrawi, 95 Budme zde czekagicze
A przihís kržiklawie nemluwicze, Neb ítrach, kdý bý žide zwiedieli, I! S tohoto miíta aby nas nepropudili. 182b Poíluchaýme racže íedicz pilnie, 100 Ne zda nam pržide (?) nowiný gme.
Simon.
Y czož toho meííkate
A ítrachem íobie pokoge nedáte,
Vludiz íe každý na íwa miíta,
Neb geít to nowina giíta, 105 Zet nas kryítus neracži opuítiti
Ani na nas czo zlého dopustiti.
Neb yak po mracžnu yaíno býwa,
Tak po zamutku wííehky radcít miwa.
Vpokoytež íe a poíluchaýte pilnie, 110 Vhhdate, že nam pržidu nowiný gine.
Tunc primům more suo perjone vadunt cantantes. Et cum in loco fuerint, Vmis Barbatus fulciíus ad morem medici cuiusdam*) vcnit dicens in obiliam ctc. — — ■
Czo wý tu, pani, dielate A lidem ípati nedáte? I! Powiezte mi íwu potrzebu, 183a lat was chczý opatržiti w tu dobu.
*) V rkp. ad mô medicíne iugam.
J 179
Prima perjona dicit.
115 Milý muži, nebud tobie do toho, Neb mý mame zamutku mnoho Pro naííeho miítra drahého, Na krž ži ohawnie rozpätého. Ale racže powiez, kde bychom kupili] ( 120 A drahých maíti optali.
Iterum Barbatus.
Mila brachu, na maíti íe ptaís,
V mne gich w moíínie doíti maís.
lat íe w íwietie tak obírám
A žiwnoíti íobie tim dobywam 125 A íem miftr onaký,
Geííto rownie nemam pod oblaky.
Mamt maíti takowe,
Zdrawým lidem przihodné,
Komužt nicz neííkodij, 130 Každehot ýa chczý vzdrawiti.
Secunda perjona dicit. II
Milý muži, racz íe í nami ímluwiti, 183b Myt tobie chczeme radij zaplatiti; Budelit czo íluííneho, Nepobiehneme czenu tweho.
Barbatus dicit.
135 Wezmietež tito maíti za íto hržiwen, Ažt gich dobudu z mofíny wen, Dobroty gegich nechczy chwaliti, Neb pemezy by gich nemohl wywažiti, A íut takowe moczý :
140 Kdy bý kdo naytwrdiegi ípal w noczy,
Držiwe než ho trzikrat puííku w hlawu vderžiís, z naýtwrdííiho ína každého probudiís.
Tercia perjona gratificat.
Diekugemt, milý muži, welicze, Giž odeydeme od tebe tužicze, 145 Abychom to tlelo zmazali,
kteržiz newierni žide vkržizowali. 146. kteržiz: místo kteréž.
180
t
181
Demum progrediuntur fuas canentes antifonas ujque ad locum Monu-menti.  Et in redeundo due perjone canunt ,,Ad monumentům". II Finito rykmo tune Symon inquit etc. 184a
Slyííte a nakloňte vcha íweho, A pozorugte ílowa každého! Prawi onýno zený, že v hrobu býly 150 A angely íedicze wi diely,
Tij gim weli ginde kryíta ptati, Czo geít toto, muozete znamenati.
Thomas jibi respondet.
Sfymone, na rzecž zeníku íe mcz nedaý, Ani po nich poftupay, 155 Chtielitbý nas wýmluwiti A odíud ruzno wyluditi. Aby nas po gednom zbirah, Zberucz vkrutme zmordowali.
Andreas.
Milý bratrze, nebud tobie do toho, 160 Necht ýa wždý zwim, czo geít toho; Pugdu a pohledím, czo geít tam, Ale newim, brzoh íe nawratim k wam.
Et in capcllam it, post hec ja persona canit ,,Pro buoh raczte pojtupati". j Et agunt, vt conjueueruntí ujque victime paschali Et cum ,,Mors 184 et vita" finiet. Paulolum rejurgens (Johannes) dicit.
Nadarmot tamto lide nehlucžij,
Wííak íem ya z was naýmladííi, 165 Mohut ya tam dogiti
A vpržimu prawdu zwiedieti.
Budeht pak czo giíteho,
Nezameííkamt ýa toho,
Bych ý wam nepowiediel, 170 Czo bych o mif.tru naííem zwiediel.
Petrus ad Iohannem etc.
Milý yene, necht ýa pugdu í tebu, Wezma íwuoy klicz s íebu. Zwirne, pročz ta žena tak weíele zpiwa, A yaku ona toho radoít ma.
175 Zdali geít koho na czeítie widiela,
Budem gi profyti, aby nam powiediela.
Et jurgentes vadunt ad earn canentes ,,Dic nobis maria". Post quod autem jinient jingula, vt modus est. Maria in capellam reuertitur. At illi ad monu\mentum gradiuntur et accipientes lintiamina canunt. ,,Cer- 185a nitis, o locii" et venientes ad locum appostolorum dicit Iohannes rykmum:
Wizte a znamenaýte Prostíeradlo ohledayte etc.
Quo finito peregrini duo in emcius vcniunt, quos Ihejus habitu eorum vejtitus a longe jequitur eos auflultando. Tunc primus, cui nomen Cleophas, dicit.
Wýfsli, towarýííi, že mame do emaus giti 180 A tu noczleh fwuy mame miti. Slunczet íe k západu blizij A oblaczý íe duoluow niži. Kraczey íípiííe fwyma nohama, Nebt geít mile welika od geruzalema.
Alter peregrinus.
185 Nepoípichaý, milý, tak welmi,
Ale rozmluwayma rzecži fwymi,
A zda íe nam czefta vkrati
A dobra mýfi íe nam nawrati.
Neb íe geít diwna wiecz pržihodila, II 190 Kteráž gefftic od wiccžnoíti nebyla, 185b
Aby íluncze íe zatmielo
A pro cžlowieka íwu krafu potratilo.
Nepochybugit, že syn bozi biííe,
Poniewadž prži ímrti takowe znameni cziniííe.
Iterum Cleophas.
195 Wiez, towarýííi, zet geít weliky prorok byl,
Gemužto žádny w íwietie rowen nebyl,
K tomu nizadne winy k niemu nemieli
A tak ohawnie geho vkržižowali.
Wííeczko znamemtie geho ítworzeni htowalo, 200 I po ímrti geho íkalni kameni íe pukalo.
Tunc Jefus a longe eos fequens canit antiphonam:
Qvi íunt hij  íermones.que confertis ad
i n u i c e m, ambulantes
et eítis   tristes   aeua. 186a
182
183
Finito ea accedit ad eos et dicit rykmuni etc.
Pržimiete ode mne, towaryííi, pozdraweni, A proíým, powiezte, o cžem mluwite nyni. Smutni gite a ímutite íe, Proíym pržimiete mne take mezý íe, 205 At ya í wami putugi
A zamutku waíleho take politugi.
Tunc alter peregrinus ait.
Mily, wííak y tý putugeís od geruzalema,
Y zda íy newidiel oczima fwyma, Czo gíe geít ítalo
210 Nebo neni írdcze, aby toho nehtowalo.
Jejus dicit.
Czo geít, proíym, tak noweho, Powiezte, at ya politugi toho.
Cleophas dicit.
Y ba o gežiííi nazaretíkem, !i O tom proroku wehkem, 186b
215 Kterýžto czlowiek znamenitý biííe,
Božíkym rzeezem lidij vcžifíe,
Kterak íu ho židowíka knížata potupili
A na ímrt hroznu odmdili.
Nam z myíh to nemůže wýgiti, 220 Než ze by on miel yírael wykupitij A nad to dnes trzeti den geít otmu,
Yak íu tý wieczý vcžinili gemu,
Ted pak z naííích niektere zený
Prawilý nam diwne nowmý, 225 Žebý przed ílunczem v hrobu byly,
Nenaležííe tiela andiely dwa widielý.
A když prawilý geho žiwu byti,
Z naííích niekterži to chticze zwiedieti,
K hrobu rychle íu odefíli 230 A tak, yak prawilý ženy, nalezli.
Tunc Jelus canit etc. II
O stulti ettardi cordeadcredendum 187' in omneš (?), Que locuti íunt prophete, áeua aeua.
Dicit rykmum.
O blázni írdcze zpozdilého, Y zda íte od prorokuow neílichah toho, Kterak kryítus muíyl trpieti A tak do íwe ílawý przigiti. 235 Poczna od moyžiííe až do proroka poíledniho, Chtiel bych wam wyprawiti piíma mnoho, Ale že geíítie mam daleko giti A na teto czeítie í wami íe rozlucžiti. II
Alter peregrinus.
Naís milý, zuoítan í nami, proíyme tebe, 240 Bychom pak mieli zaplatiti od tebe; Nebo íe k wecžeru blizi A íwietloít k mracžnofti íe níži, Puoydem racže do wonohono domu A pogime, czo budeme miti k tomu.
187"
Tunc exponunt panes et
Vadunt ad diuerjorium et Cleophas dicit. . Jejus dicit ad eum:
245 Poday íem toho chleba íam, At ya geho wam požehnám.
Pojtquam refregerit panem, iterum dicit Jejus.
Wezmietež a poíýlniete íe, A ya íe muíym nawratiti zafe.
Et c uejtigio ab eis dijcedit ipjisque appaerientes (?) juos occettos dicit prius Cleophas:
Giítie ten czlowiek krýítus byl geít, 188a 250 Wííak nam zuotcži zmizel geít. Hned geít to nafíe írdcze cžilo A z ržecži geho w nas zapáleno bylo, Když geít nam na czeítie piíma wýprawowal A gegich rozum otwiral. 255 Poípieíímež hned tehdy z te hodiny A powime g.ným tý nowmý.
Et huic alter jibi rejpondit.
Diž napržed, wííak vmiís czeítu, A praw každému nowinu giítu, Že íme widieli z mrtwych wítaleho, 260 Jezu kryíta vkržižowaneho.
184
185
Et tunc vadunt ad appoitolos canentes ,,Surexit enim jicut dixit. . ." |l I ue finem et finita jtantes coram eos dicit Cleophas. 188b
Slyíítež, bratrži milij, a budte weíeli, My íme kryíta neni widieli. Tent geít f nami od Jeruzaléma putowal A wufobie putnika fe wokazal. 265 Když íme naýprwe geho widieli, Poznati íme hned ho nemohli, Až y chleb naís lámal A tak teprw fe nam poznati dal.
Tunc Tomas venit et inclamat ijtos diccns.
Czo wý fobie zde pocžinate, 270 Že tak weíele wolate,
Brzo íte žaloíli zapomnieli
A czinite íobie, yako byffte gi nikda nemieli.
Date íobie mluwiti ržecži neflufíne
A k pravdie welmi nepodobné. 275 Byt bylo, wííakt býcbt ílvffel,
A chodicz po czeítie nietczo widiel. |l
f
Iterum Cleophas.   189a ,
Milý pržiteli, mluwríf, ýak íe tobie zda, A neni tobie tiech ržecži trzeba. Ted oba žiwa ítogime 280 A tu nowinu take tobie prawime, Zet íme mý ho žiwa widieli A na czeítie í nim putowali. Zda mi íe, že nam muzeíí wierziti a wo geho z mrtwych wítani nepochybowati.
Tomas.
285 A czo wý to mluwite, ,
A nadarmo ižeczi trudite,
Wffak wy mne na to nezwedete
Ani k tomu pržiwedete.
At bych ýa mohl wieržiti, 290 Byt won miel z mrtwych wítati,
Lecž bý geho vhledal raný
2gi. by: za bych.
S
A íwe prítý wložil w geho bok proklaný,
Teprw bých tomu vwieržil,
Že by on muoý prawy buoh byl. II
Petrus ad eum. 189b
295 Tomaííi, bylo s nami na miítie býti,
Chtielhs o tom zwiedieti.
Mýt íme s Janem v hrobu byli,
Žádného íme tam newidieli.
Ted znameni toho proítieradlo mame, 300 Czo mý tobie neni prawime.
Marygi íme na czeítie potkali,
Te íme íe take tázali,
Abý nam powiediela,
Czo geít chodicz widiela; 305 Y prawila nam geho žiwa widieti
A giným wííem tak kázala powiedieti.
Thomas.
Doíti wiecz nepodobna, Zie ma íweíti was žena hubena, A neb chodczowe tito dwa, 310 Geííto íu howada prawa.
Chodi po fwietie, kde bý czo mieli, II
Neb když gim daís kragicz chleba, 190a
Chczefíl), diegit, že buoha na nebi neni tržeba.
Tunc Iefus in apparalu nobiliori veniens ftabit in medio eorum et pax vobis etc.
Pax vobis ego fum aeva, aolite timere aeva ae etc.
Iterum in occurfum duo angelt venientes ad Iefum canunt: ,,0uis cjt ifte qui venit de edon" et finitio dicunt versus:
Witaý, buože wffemahuczy, 315 Witaý králi pržežaduczý. Tobie w czeítu wychazýme, Kteréhožto mý cziítu myíli cztime. 190b Racžiž giti s nami do pržibytku íweho, Od wiecžnoíti wierným pržípraweneho, 320 Gehožto ocžekawa wífecka ržiííe nebeíkř A diwi íe czela mocz indielíka,
321. czela: v rkp. wola.
186
I
187
Rzka, kto geít to, genž íe berze z rage zemíkeho A geít pržepaíane rúcho geho,
Sa uade wfíeczky lidij naýkraííi , 325 Mezý angelý naýduítoýnieýfíi, Mluwi prawdu o pokogi A diwne wieczý w zemi ítrogi. Patrite, ýak geít kítwuczý rúcho geho,
Gimz od hržichuow ocžiítil czlowieka každého, f 330 kdýž racžil íwu ívvatu krew wýliti i A tudý nebeíku branú otewržiti. Protož podiž í nami, neracž mefíkati, Neb mý tebe fpiwagicz nepržeítaneme chwaliti.
Et ume capientes eum per manus ducunt canentes „Switiezil"*) u/que aí capettam. II
Tunc con/urgens minor Jacobus dicit.    19 la
Giž tomu, bratrži, wierzimie 335 A za prawe wieczý držime,
Že geít kryítus z mrtwých wítal
A wfíeczký zamutký naííe odýal. r
Pugdem a wratime íe do yeruzalema, *
A budem prawiti, ezo íme widieli oezima fwyma, 340 Židowíkeho ie ítrachu iiebudem bati,
Dokudž w chrámu budem przebýwati,
Tut docžekame wietcži radoíti,
Ažt nas buoh nawíítiwi íwu miloíti.
Protož wítante a nemluwte wieze, 345 Ale podme Te deum 'audamus zpiwagicze.
Finis. C.
Incipit ludus De rejurrectione domini. Et primo sermo etc. rykmieus. ||
-
Zawýtaý duom w tyto chalupy,   191b ^ Ažt z niekoho poprífi chlupy, Tak dobrže z kmetuow yako z bab, Newrt íe tuto vher ani ífwab. 5 Poílyíítez me rzecži nýni, Wííiczkni pani, panny ý wy patu,
*) V rkp. switie1.
i
Ržecž, kteruž wam prawiti budu,
Prawie beze wííeho bludu,
Genž íte prziííli k hodu dneíínimu, 10 Ke czti, chwale nebefkemu.
Giz poítupayte na ítrany,
A neuhonite ezepami rany;
Pakh kto neuítupi,
Damt mu wždy, žet zupi. 15 Sluííit wam mudru býti,
Acž nechezete biti býti.
Náhle mieýtt to na pamieti, Starži, mlaďj ý wy dieti, II Nebt mý chezeme zde hru miti, 192a 20 Acž nam chezete toho prziti, O kryítowu z mrtwych wítani
Y o geho oílaweni.
Doítit íme giž ímutnu býli, Ctyržidczeti íe dni poítih, 25 Geducz kyíelo y huby,
Mohht íu nam wyhniti zuby, Zapigegicz lithomieržiezkym piwem, Genž wzdý ímrdi bahnem y dýmem.
Budmež giž weíeli zaíe, 30 Snieducz pleeze a k tomu praíe. Pržimiete rzecz, acžt geít giíta, Neb negiíta nema miíta.
Pakli íe ta rzecz nehbi komu, Berž íe od nas k íwemu domu, 35 At ýa mu nedám na wary, Zet pobiehne ýako z darý, II At neuhonie porebule, 192b Bud kucžal neb íekule.
Y íluííiet giž s ezeítý giti 40 A nam pržmeíti piťj.
Náhle ítuogte tuto kroteze
Yako przed wlkem owcze.
Czos tý na mie wocži wytrzeíítil,
Snad íem tebe geíítie ezepy nepleíítil?
45 Giz ukratim te ržecži,
Neb cžigi mazaneze w peczý, Budiž konecz nýni tomu, Bud libo nebo zel komu!
Et primo precurjor exeat.  Dcinde Encipher ad feruos dicat rykmum.
Tunc wrbata.
Mogi towaryííi milij, 50 Yak fme íe zle docžinili, Že nemáme ítawu íweho Na nebeíých veíeleho. II Yat íem byl andiel naykraííi, 193a A giž íem diabel naýífkaredieyffi, 55 Když íme zbaweni radoíti, Pomítiemež íe giž íwe žaloíti Biežtež rucže na wííe ítraný, Mezý židy ý pohany, Mezý paný y íedlaký, 60 Než nechodte mezý žáky, Yak íe wberu w naííi ržiífi, Wííichnut nam rodinu ípiííi. Beržte piíícze, bubeniký, Hudcze, hracže, lupežniký, 65 Kraýcži, ífewcze ý kožiffniký Y newierne hchewniky, Berzte baby cžarodieýne, Do pekla geít gim giti hodne. Czo íe wam giných namiete, 70 Tý wífeczky prziede mne nefte. II K tož mi gich naýwicz dobude, 193b Ten muog wierný íluha bude.
Ssathan dicat.
Miítrže luczýperže, mmet diegi ííathan,
Ya poletím íem y tam, 75 Y poradím lidem na to,
Aby milowali wicze nežli buoha zlato,
A panim, abý íe licžili kraínie
A ítrogili íe wiehlaínie.
Týt ya giž ýako w pekle mam, 80 Když racžifs, tedýt gi dam.
Lucyper ad eum.
Tý mi íe, ííathane, dobrže hodiís, Když mi ty chytroíti plodiís, Tie chczý íwym purkrabím miti A chczyt nade wífeczky prziti.
70. nefte: asi za mcziete (mečte).
85 Miítrzie, znaý mie wrbatu íweho, II Na ržemeíle wýborncho, 191a Vmimt chytroíti tifýcze Anebo ínad geíftie wicze; Neýradiegit wraždu plodim
90 A k czyzolozfítwu ge prziwodim. Tot ya vdielam fwu moczý, Žet íe ítane wražda w noezy.
Tunc belzebub.
Miítrzie, mniet diegi belzezubub, Wyražen mi przedni zub, 95 Geííto mie bilý babý kamením, A ýa mezý nimi íedie bzdim, Protož gich íe naýwicz lekám, Když od nich znamení mam, Vcžim ge cžarý leežiti 100 A z trlicze mléko dogiti. Tot ya dowedu íwu chlubu, Žet wífeczky babý w pekle budu. II
Tunc altar och. 194b
Miítrze, mniet aftaroch diegi,
A take nietezo vmiegi, 105 Budelit íe toho chtieti,
Budeíí przed febu trži baby mieti.
Gedna geít hodna fwodnicze
A druha manka rozwodnicze,
Tržeti zawržena cžarodieynicze, 110 Týt ýa giž w íwe moezy mam,
Když racžiís, tehdy ge dam.
Lucyper ad omnes.
Biežtež, cžinte, czo wam íiuííie, Noíte pržede mne hržiííne duífie Skocže každý na íwu ítranu, 115 Pržimcžiž duíii yako wranu.
87. vmimt: v rkp. vnímít.
190
191
Fiat jilcncium et jtatim currant inter homines demones et portant ali ad infernum.
Ssathan portat animam. II
Ted ýa, miítrže, k tobie teku 195a A duííi na pleczy vvleku, Racžiž gi íam otazati, Muíyt na íe žalowati.
Luciper ad animam.
120 Nuže, duííe hubena,
Mužhs byla cžihli žena,
Prawiž neni íwa diela,
Czos na onom fwietie dielala.
Anima molendinatoris.
Ya íem byla mlynaržowa duííe, 125 Vcžinila íem z miecha y z loktuífe
Mieržiczy malo
A neczkami, czo mi íe zdalo.
A geíítie wicze na íe prawi,
Miel íem íwinie ý ta ke krawy, 130 Dawala íem gim hdíkeho íladu,
Protož giž mam \v pekle wadu. II
Belzebub portat animam. 195b
Ted ya, miítrže, k tobie leczy, Neía hrziíínu duííi na pleczy, Gednakt powi íama íwa díla, 135 Czot geft gich na íwietie zdiela.
Anima pincerni.
Ya íem byl na onom fwietie fferikerž, Dawal íem malo piwa za haleŕz, Když íu pržiífli sedlaczy s ženami, Dalt fem gim s kwaíniczemi. 140 Radat íem pržicžitala A k tomu íe wierowala, A když íu pržiffh žaczy, Kazalit íu íobie z plne dati.
126. Verš neúplný.
Na tom íem boha hniewala, 145 Ze íem to kdy czinila,
Protož muíym w mukách by ti, Toho mi giž nelze zbyti. II
Luciper ad animam. 196a
Toh geít ten ífenkerž, Geííto dawal malo piwa za halerž; 150 Protož muífyíf íem pod me kržidlo, V wiecžne pekelné bydlo.
Ajtaroch portat animam.
Ted geít, miítrže, hržiíína duííe, Czinilat geít, czot gi neflufíi; Czož geít ímiela vcžiniti, 155 Tobiet muíy powiedieti.
Anima sutoris.
Yat íem byla ííewczowa duííe, Síilat íem zle vííiti za dwa groííe, A k tomu íem zle krpala, Yako bych nebozezem wrtala. 160 Když íem miela vííiti koninu, Tehdy íem vííila owcžinu, Pro to me zle dielani II Muíym za to do pekla nyni. 196b
Tunc Luciper ad eam.
Toli ten ííwecz biííe, 165 Geííto zle boty dielaííe, Kaži gey cžertom drati, A budem geho kuži natahowati.
Démon portat animam.
Miítrže, przinefl íem pekarze, Duoftogent geít pekelného horže.
Anima pijtoris.
170 Ya íem byla pekarzowa duííe, Wierna fem yako kuííe,
192
Beruczy laczyno obile, Tyto nynieyfíi chwile, Malet íem preczliký pekla, 175 Protož muíym s cžertem do pekla.
Luczyper ad eam.
Toli geít ten pekarž, !:' Tak geít wierny yako oharž, 197a Geííto male preczliký pekl, Buodaý íe we pekle ítekl.
Démon portat animam.
180 Ted opiet duííi nefu,
Popadl íem gi, ana bieži k leíu, Protož, miítrže, nalož s ni íam, Tcdt ya gi tobie w rucze dam.
Anima lapkonis.
Ya bych lapka plne zloíti,
185 Bralat íem bez miloíti, Pycžuge gich obile, Nenechalat íem te chwile, Bych negel na bráni w noczy, Víage w íwe paníke moczy,
190 Nebylot wiecžiho dracže, Pobrach ženám y rubaííe. Když íem doíehl poítele, II Nezuítawil íem ni kudele, 197b Chodie w ítrzibrnem paííe
195 Czinie íobie kaderžawe wlaííý. Protož muíym do pekla giti, Toho mi nelze zbyti.
Luciper ad eam.
Toh ge ten lapka plný zloíti, Pohrám í nim bez miloíti, 200 Rucže í nim do pekelné ííkoly, At mu nalem w rzit fmoly.
184. plne: za plny, srv. 198.
185. znělo asi: brach sedlákem bez milosti.
193
Wrbata clamat juper Sathanam.
Síatane, mily towarziííi, Slyííal íem w krczmie weliku ržiííi, Ani íe chti opilczý biti, 205 A dwiemat geít zabitu byti, Skocžicž rucže, brachu, tam A przineí ty duííe k nam.
Satan ad cum. II
Y ktes íe tak dluho babil, 198" Žes toho dawno neprawil, 210 Býlo tobie wzeti bradu
A pocžiti mezý nimi íwadu. Když by íe pocžala boíti, Mohlo bý tim twe írdcze roíti.
Wrbata ad eum.
Miegich, towaryííi, gine cžiniti, 215 Chtie dwa manželi ípolu rozlucžiti, A když nemožech prziluditi, Muíych babie ftrzewi kupiti, A onat ge y hned íwadi, Že ten mucž íwu ženu zabi. 220 Ted tu babu mam,
Miítru lucyperowi gi dam,
Luciper ad cum.
Toli ge, wrbato, ta baba, Ana pruhata gedem yako žaba, II Zdála íe víty íwata, 198b 225 Ano doíti na nie naííeho kata. Gižli ítanu twe chýtroíti, Zlamemý w tobie w pekle koíti. Powieís gednak íama na íe, Czims na íwietie obírala íe.
Rebeka respondet.
230 Ya íem tak zla baba, Horííi než had ani žaba,
194
195
Czo mi íweíti nebo rozweíti,
Yako mi geít prowaz ípleíti;
Neb íem welika cžarodieynicze, 235 Proto íem diablowa íwodnicze.
Trliczy íem miíto krawý dogila
A í hwiezdami na rozhráni lítala,
Lidi j íem cžarowati vcžila
A ge í prawe czeítý íwodila. 240 Protož giž muíym do pekla, ||
Lecž bý mi íe miloít ftala, 199a
Zet íem wam cžertom pomáhala,
Deržte mnu neb nederzte,
Wííak wzdý wicz vmim než wy cžertie, 245 Neb to chczy vcžiniti íwu chlubu,
Z'et wífeczký babý w pekle budu.
Et jjtatim fiat sylencium.
Leinde Pilatus procedat cum militibus et cantet: ,,Ingrefjus pilatus" n/que ad locum deputatum. Leinde centurio ad populum diät.
Pofluchayte, chudij ý bohati,
Nebt ma na to kazdy dbati,
Abý každý se vkazal 250 A íwe wífeczký íkutky rozwazal
Przed krále y pilatowym dworem
I pržed Kayphaffowým comendorem.
Protož flyífte, panny, panij y wý pani, I!
Genž íte zde buohem pozwani, 199b 255 Raczte powftati zhuoru,
Nemagicz toho na wzdoru,
Bý mohl proítrannu czeftu miti,
Cztný kral íwu woli zdieti,
Muzete ho radi cztiti, 260 Genž geít racžil k wam pržigiti,
Kral pilat tak duftogny,
Mudry, radný y pokorný.
Miegtež wy radofti mnoho,
Diekugicze gemu z toho, 265 Zie geít racžil k wam zawitati
A wam fproítným dal fe znati.
Geítli tu kto mezý wami,
geííto wam geít dobrže známý,
Geífto magi ínad nedoítatký,
270 Magicz na íobie zle fiatky,
Rýchle pržiítupte k memu králi, II
Gehožto ya nyni chwali, 200a
Naís geho kral tak obdarži
Yako lakomého pía oparži. 275 Protož budte wierni gemu.
Králi pilatowi cztnemu,
A tuto chcze fedieni miti,
Racžte mu toho pržiti.
Deinde Synagoga procedat cum Caypha cantando ,,Scobris' hoc cayphas dicit Rykmum:
Zdraw buď, pilate moczny králi, 280 Ya tie swým židowítwem chwali, Neb íy naííe cztna hoípoda, A íwe cztnoíti íy íwoboda.
Pilatus dicit.
Witaý, biíkupe, knieže naís,
Zda kteru potržebu maís, 285 Pro niž íy íe ke mnie trudil, II
Kto tie geít k tomu zbudil, 200b
Powiez, knize, nicz netage,
Na niekoho nicz netbage,
Zdali tobie czo przekažie, 290 Chczýt twa býti moczna ítraže.
Pojt
Pojt hoc annas dicit ad pilatum.
Králi pilate naís zadny, Duoítoýný, mudrý ý radný, My íme pržiííli k tobie proto, Dawagicz wiedieti toto,
295 Genž ten ludoíwietecz nehodný, Naífemu zákonu welmi ífkodný, Gemužto gežifs gdiechu A weň mnozý giž vwieržichu, Gehož íme íwu radu yali
300 A í prawem geho žiwot odýali
288. niekoho: za nikoho. 297. gdiechu: za diechu.
13*
196
Pro geho ludoíwietítwie welike Y pro newiernoíti wííelike, II Tent geít mluwil takto, 201a Gemuž newieržime nikako,
305 Chtie tržeti den z mrtwých wítati, Gehož íe to nemuož ítati, Kromie lecž ínad geho íluhý, Genž proň magi mnohé tuhý, Mohut geho w noczý vkradnuti,
310 Pak gducze do gine wlaíti Powiedi, bý byl žiw opiet, Tak naííi íkutký puogdu zpiet. Kázal, králi, toho ítržeczý, Att íe neítanu tý wieczý.
Pilát ad Caypham.
315 Poíluchaý, ty kayphaííi,
Žet íem ýa ílyífel ržecz waííi, Doíti íte nemudrzi lide, A íproítnet geít waííe orudie, Czož ya znamenati mohu, II
320 Byl geít podobny k buohu, 201b Czož ya widiel znamení Prži geho ímrti íkonanie, Být giž býlo po me woli, Nestalo bý íe to nikoli,
325 Žiwil bých gey proti wííem wam; Ale ya te moczý giž nemam, Protož když íte ho zradili, Genž íme ho zbawili, Stržežtež ho, yak chowate,
330 K tomu straže doíti mate, Ale wííak chczý powiedieti, Budem proň ímutek miti.
Centurio (?) dicit.
Nedbaý nicz, králi, o tom, Zwieís to dnes potom, 335 Žet ho chczem tak chowati,
309. vkradnuti: rým žádá ukrásti.
328. Text chybný; snad: žiwota geho zbawili.
197
Tolik zbožij ítraznym dati. |! Bud proto weíel gedine, 202* wííeczka tie tato pecže mine.
Cavphas ad milhtes.
Wy cztni pani y rýtirži, 340 Každý z was nam dobrže wierži, Racžte íe w to vwazati, Chczem wam, czo kážete, dati; Za to ítrzežte geho ínaznie, Tak wiernie gakz přzewiernie, 345 Abychom ííkody nemieli, A wý drahé darý wzeli.
Primus Judeus.
Totot geít, knize, rada ma, Acž íe tobie za podobné zda, Když budu hrobu oítrzehati,
350 At nedadi tu zadnemu pržiftupiti, Tu, kdež gežiís mrtwy ležij, O niemž rzecži mnoho bieži, Bý chtiel zhuoru z mrtwych wítati, i! Kaž rytiržuom oítrzihati, 202b
355 Wždyczky bdieti a neípati.
Tercius Judeus.
Vcžinte to, cztni íílechticžý, Swe íílechtý prawi diediczy, Dietež tam bez meífkani Pro waííe dieti ý pani, 360 Aby nebyl mietež w hdie, Yako lide mnozý íudie, Rzkucz, že on chcze z mrtwých wítati, A to íe nemuož ítati.
Quartus Judeus.
Rýtirži, wý íe nelekaýte 365 A na penize nedbayte, Czož budete chtiti koli, Dat wam po waííe wuoli
1
i
198
199
Naís duftoyny biskup, Wfíak nebude w tom íkup, 370 Být wam za waííi praczy nedal, II Wííakt geít gindy nelhal. 203a
Quintus Judeus.
Prawimt, knize, na mu wieru, Slyííalt íem diwnu nowinu, Že geít gežiíí giítie mluwil 375 A tim íe geíítie tak chlubil,
Chtie tržeti den z mrtwych wítati, Geííto němuž íe to nikdy ítati, Ale wfíak ítrach vkradeni A lítiweho zamýffleni.
Sextus Judeus.
380 Bud, bifkupe, weíel proto, Neb ya prawim tobie toto, Y ty take, králi naíí, Genž ý tý ímutek maís, Daducz gim darý y penize,
385 Necht íe w hrob vwazie.
Centurio.
Mý chczeme wiernie oftržihati, II Gedno racžte darý dati,   203b Swe žiwoty chczem íložiti Než od hrobu poítupiti 390 Wzhuorut nikoli neítane, Ažt geho íwiet zapomene.
Sextus Judeus.
Racžte, pani, darý wzeti A w pamieti geý pilnie mieti, Byffte hrobu oítržihali 395 A pržes czelu nocz neípali, Stržeztež tak ho vchovati, Toho wam chczem pomocz dati Dwa biíkupowa rýtirže, Giž neni w teto mirže.
Pojt hoc vadunt cantantes millites ,,Puydi
400 Puoýdem, puýdem w tu dobu,
Poítrzezem geho hrobu,
Okolo pochodíme, II
Czo íe ítane, vzržime. 204a
Tak wecze prorok ten, 405 Žet chcze wítati tržeti den.
Appoíítole pržiducze
A nam geho vkradnucze,
A lidem prawiti budu:
Wftal gežiís krýítus z hrobu.
Chadim.
410 Pani a pani, poymiete mie íebu, Chczýt byti hotow w tu dobu, Když naymyn bude tržeba komu, Yat ý hned pomohu tomu, Než chczýt gedno powiedieti
415 A tím íe nicz neítýdieti,
Když by která potržeba býla, Geííto by íe prži mnie dala, Y hned vteku y ako íhoržim, Nebo íe kyge welmi bogim;
420 Neb  íte o to držiwe mluwili, II Tiem íte mne welmi ftrafhh, 204b Nechuten íem welmi pro to nýnie, Neb íe bogim kygowanie, Wííakt tam take í wami puoydu,
425 Czo íe ítane, toho doýdu.
Primus milles.
Podiž s nami, acž chczeís giti, Swe mocznoíti pokuíyti, Kdyžs tak rýtirž nematný A sy witiež welmi platný, 430 Staneís íe mnu w gedne ítranie A žádnému íe nebranie, Acž kto pržide a chcze tie biti, A nebudeíí íe moczý íkrýti,
411. chczýt: v rkp. chyt.
200
Naítaw h Jawy aneb boku, 435 Prži tom hleday czeíty k íkoku, Bý mohl zbyti íe czti íeczý, •    ; A chytay raný wzdyczký na pleczý.
Et -sic vadunt cantantes \upra II scriptam cancioncm: Puoydem etc. 205a Et jtantes pcnes sepulcrum, centurio ad eos dicct etc.
Nuž paniczy ý wý pani, Od krále íme íem poílani, ■tw Bychom hrobu oítržihali, Czo íe ítane, to znamenali, > Každý na íwe ftraži ítoge Nebiehali ýako zloge. Stuy ty tuto mr.ožítwij plný, 445 A ty tuto z nich íylný,
A ty tuto w dobrodružftwij plný, A tý tuto z giných ílawný, A ty tuto nayudatnieyífi, A ty tuto namudrzeýííi, 450 A ty ítuoý s teto ítraný, i Geííto ma bok proklaný,
A wy gdieta w tuto ítranu, Puoýdelit tady, daytež mu ranu. II A ya tuto ítanu íam, 205b 455 Kdož íem puoyde, s nim íe potkám. Stuogme wíííczkni mužíku mýíli, Tit íu cžafý nyni pržifflý, Každý yakož na koho íluffie, Hrobu ítržiha ýako duííe. 460 Doítit geít nas ípolu tuto, Budet Ježiííi s nami krupno, Acž giž on z mrtwých wítane, Doítit íe mu hrubie ítane, Tudiž geho apaíítoluom, 465 Dame gim w bok ýako woluom. Budiž každý na íwem miítie, Druh druhu prawie geíítie, Býííte vdatni tehdy býli, Neprzatelý kdý býííte cžili.
r
447- Z
: v rkp. zhginych.
201
Secundus milles.
470 Blaze nam te družiny,
Magicz s íebu ty hrdiny, II Yak ílyííite o gich chwale, 206a Bywalit íu dobrze dale Než pan hrňcžicž po rýtirzítwie.
475 Tak íe gegich klenoty kítwie Yako cžerna ífkornie w blatie, Ani wíficzkni w prziplatie, Vtáhli íu íe w rohožie, Potom wý znaýte gich zbozie.
480 Magit hrít plew, dwa wieniký A ííindelne trži hržebiký, Zhoži doíti v íraníkeho Zlata doíti v vheríkeho. Wieztež, íu li pani toto,
485 Yať ge nýni chwalim proto, Neb to do nich íhledano geít, Protož ge mieýte wíííczkni w cžeít.
Tercius milles.
O to, brachu, nemieý pecže, Nemat žádny z lipy mecže, II
490 Ani írdcze zagecžiho, 206b Neni tuto naýmenííiho, By byl ýako cžlowiek matný, Než geít každý witiež platný, Y poznaný w dobrodružítwi,
495 Podobnit íu wíííczkni k muozftwie, Czo gich tuto ítogi, Czert íe gich w pekle bogi. Protož íwe czti oftržihaýme, Czo íe ítane, toho doczekaýme.
Silencium. Cayphas ad Chadim.
500 Poíle, di k rytirzuom íkorže, A nedoýdeíí s nimi horže, A rczý gim tak ode mne, At ítržehu hrobu dobrže.
496. ítogi v rkp. ftofgi.
1
200
201
Naítaw hlawy aneb boku, 435 Prži tom hledaje czefty k íkoku, Bý mohl zbyti íe czti íeczý, ■ř .-■ : A chytay raný wzdyczký na pleczý.
Et sic vadunt cantantes jupra II scriptam cancioncm: Puoydcm etc. 205a Et jtantes pencs sepukrwn, centurio ad cos dicet etc. |
Nuž paniczy ý \vý pani, Od krále íme íem poílani, 4*0 Bychom hrobu oítržihali, Czo íe ítane, to znamenali, i Každý na íwe ítraži ítoge Nebielrali ýako zloge. Stuy ty tuto muožítwij plný, 445 A ty tuto z nich íylný,
A ty tuto \v dobrodružítwij plný, A tý tuto z giných flawný, A ty tuto nayudatnieyfíi, A ty tuto namudrzeýífi, 450 A ty ítuoý s teto ítraný, i i Geííto ma bok proklaný,
A \vy gdieta w tuto ítranu, Puoýdelit tady, daytež mu ranu. i A ya tuto ítanu fam, 205b 455 Kdož íem puoyde, s nim íe potkám. Stuogme wíííczkni mužíku mýíli,
Tit íu cžaíý nyni pržiíílý, I
Každý yakož na koho íluííie, :
Hrobu ítržiha ýako duííe. i 460 Doítit geít nas ípolu tuto,
Budet Ježiííi s nami krupno, j
Acž giž on z mrtwých wftane,
Doítit íe mu hrubie ítane,
Tudiž geho apaíítoluom, 465 Dame gim w bok ýako woluom.
Budiž každý na íwcm miítie,
Druh druhu prawie geíítie,
Býífte vdatni tehdy byli,
Neprzatelý kdý býííte cžili.
Secundus milles.
470 Blaze nam te druzmý,
Magicz s íebu ty hrdiny, II Yak ílyííite o gich chwale, 206a Bywalit íu dobrze dale Než pan hrňcžicž po rýtirzítwie.
475 Tak íe gegich klenoty kftwie Yako cžerna ííkornie \v blatie, Ani wííiczkni w přziplatie, Vtáhli íu íe vv rohožie, Potom wý znaýte gich zbozie.
480 Magit hrít plew, dwa wieniký A ííindelne trži hržebiký, Ztoži doíti v franíkeho Zlata doíti v vheríkeho. Wieztež, íu li pani toto,
485 Yať ge nýni chwahm proto, Neb to do nich íhledano geít, Protož ge mieýte wíííczkni w cžeít
Tcrcius milles.
O to, brachu, nemieý pecže, Nemat žádny z lipy mecže, II
490 Ani írdcze zagecžiho, 206b Neni tuto naýmenííiho, By byl ýako cžlowiek matný, Než geít každý witiež platný, Y poznaný w dobrodružítwi,
495 Podobnit íu wíííczkni k muozítwie, Czo gich tuto ítogi, Czert íe gich w pekle bogi. Protož íwe czti oítržihaýme, Czo íe ítane, toho doczekaýme.
Silencium. Cayphas ad Chadim.
500 Pofle, di k rytirzuom íkorže, A nedoýdeíí s nimi horže, A rczý gim tak ode mne, At ítržehu hrobu dobrže.
447- z ginych: v rkp. zhginych.
496. ítogi v rkp. ftofgi.
202
203
C hadi m dicit.
Rad, milý pane muoý, 505 Ya íem íluha wierny twuoý.
Tunc currens ad milites dicit. II
Cztne rýtiržftwo, kázal kral hrobu ftržiczy, 207a Nikdy neípati, gedine wdý bditi, Acž chczete geho miloít mieti, Racztež to giž zdieti.
Centurio ad eum.
510 Radi, mili brachu, chczem to zdiecz.
Gini íobie hde bagi bdiecz,
Abý gich íen neumdhl
A potom gich neuípil.
Puoýcžiž nam koítek mile, 515 Doydeís s nami kratochwile.
Chadim ad eum.
Puoýcžim wam koítek hrati, Nechczeteli íe rwati, Hraýtež nýni v pokogi, Gednak íe was každý zbogi.
Primus milles sumens tejjaras dicit.
520 Towaryítwo mile,
Vcžinme íobie kratochwile, i!
Yat nyni wrhu koítkami 207b
A budu hrati í wami.
Gižt mi geít íedl ziž s kotrem, 525 Nechczyt býti zadnému kmotrem.
Secundus milles.
Chczemeli w koítky hrati, Nemáme íe o nie drati. Sed mi take nieczo rowncho A íukni nieczo zyítneho. 530 Gižt mi íedl kotr z drýgi,
Bogim íe, že mie za to zmýgi.
5JO. chczem: v rkp. czem.
Tercius milles.
Kmotrže hnoítku, Nemecz mi na koítku, Gakž mi na koítku wržeís, 535 Damt, až íe zwrzeís.
Quartus milles.
Czo tý pleteíí, czo ty mieteís,
Že mi na koítku meczefs! II
Yat íem vwrhl žiz í czynkem, 208a
Protož nechczý byti wnikem.
Quintus milles.
540 Tobie žiž s czýnkem biííe,
Podaý mi gich take ípiííe,
At wrhu, yak buď koli,
Ňeczot wdý íedne k me wuoli.
O gižt mi íedl tauís, eis, 545 Mufymt za to choditi piefs.
Sextus milles.
Malo's to vwrhl, brachu, Mohl by dogiti potom ítrachu, Gednim ímiícen czan, Adt nebudu od íwých pran. 550 Sedl mi czýn a dwa tuííe, Giž na tomto íuííe.
Septimus milles.
Necht íe diege, ýak íe diege, Niekto íe tomu naímiege. II Síeít a deíet íedni mi k tomu, 208b 555 Buď hbo neb žel komu. Gižt íem vwrhl dry žizem, Protož íe ginak potižem.
548. Verš nesrozumitelný; snad má zníti: jedním smyčcem (smykem, hodem) czan, při čemž slovo „czan" může souviseti s franc, chance. Srovnej obdobná místa v něm. hrách paš.: XII ist myn schantz; -din schantz hastu verlaren (Froning II. 512).
356. dry žizem: za drygy s žizem.
204
Octavus milles.
Nemluw hrdie, prawim tobie,
Pržigmi ímýíl lepííi íobie, 560 Chczeís snad koítký zawrczý.
Wííak ya mam geíítie wrczý:
Patnaczt devviet sed mi nyni,
Vžrim, kto mi í toho powini.
Giž mi íedli wííiczkni czýnczý, 565 Wezmu fukni y tu mienzcý.
Pakli mi gi nechczete dati,
Budem fe my o ni prati.
Et dent jibi jimul adinuicem alaphas.
Chadim currens ad ipjos dicit.
Slyfíte a wiecz nehráýte, |]
A mnie koftek fem podaýte. 209a
Summcns quartus milles tejsaras dicit ei,
570 Ted, chadime, koftký mafs, Chczeffli, wrz take mezy nas.
Chadim proicit et dicit.
Ach, pani, male to wrhy cžinite, Sami fe fuknie zbawite. Patnatzt, gedenaczt, fed mi rownie 575 A fe potom chlubi fkrownie. Dwa czýnky a žiž fedi, To z was kazdy na to dobrže hledi. Yat fem wyhral, fukni daýte, Gine fóbie w bubnich ptaýte.
Post hoc fummens tunicam currat ab eis. Tunc fiat filcncium. Deindc angelus percucicns procedat cantans ,,Fiat pax" et dicit
580 Rytiržftwo cztne, neracžte wolati, Daýte memu miftru fpati, II Nemuožte wý ho vchowati, 209b Neb chcze fkuro z mrtwych wftati.
575. A: snad za A t.
205
Primus miles dicit.
Czo fe, bratrže, hýn bhíítie, 585 Protož mi fe welmi ítyíítie, Nebt fe fylnie bogim za to, Zet geft giítie angel toto Z nebefkeho poflan hluku. Tot fe dorazýchuom luku, 590 O, horczet fe darži nam,
Po zrakut ýa to dobrže znam.
Secundus milles.
Giítie pravvdu prawiís, brachu, Nebo od welikého ítrachu Wííeczken íe trzeíu ýako hit; 595 Bud tiem dobrže giít,
Že nam dati o czem býti, Tohot geít nam nelze vgiti.
Tercius milles. ,!
Ya to prawim a to wiezte, 210a Kto kam wi, raucže biežte,
600 Tak mi íe geít írdcze leklo Y vžeíti krwi ípeklo, Zmámen íem ýako pen. Giz pohržichu priiífel nam den, YVfficzkni íebu zaplatimý,
605 Neb žiwotý stratimý.
Quartus milles.
Nemluw toho, bud prži íobie, Strachugeís íe yako robie, Wííak íy muož, mužíky cžin', Teto hrozy íe obwin. 610 Pržiítup k bráni í mužíku mýíli, Nyni íu tuto cžafý pržiííly, Bychom íebe pokuíyli, Na vdacztwi íe zdiehli. Pomniemež na íwc vrozeni, 615 Vcžinmež take dieni, li
Jakž by nas cztilo ý potom, 21 Pomyílmež nyni o tom.
596. dati: snad za dagi.
206
207
Quintus milks.
O, na waííe ženfka dila, Že íta kdy phfkati ímiela,
620 A ginochý tý dobrže znagicz A tak w írdczý magicz Yako lwi, mužftwij plni, Sam by z nich každý pro ni Ciertu \v hrdlo íkocžil,
625 Proti buohu take krocžil, Boha, czerta íe neboge, Gedno s nami mužíky ítoge. Budem miti darow mnoho, Acž nam kral bude pržiti toho.
Sextus milles.
630 Giž ma ílowa nadgidechu, Nebo gim držiwe prawiechu: Ni cžert, ni kto, wííe chczem zbiti, li A íwe buoýnoíti pokufyti.   21 la Tot cžas, pani, kež feczete,
635 Kež íe s miíta nýni hnete, Zda íte k zemi prziwazani, Neb oítržeííem pržeítraííeni.
Septimus miles,
Býwal íem, brachu, w przihodach Przi wohnich ý prži wodach
640 Ý w rozlicžne gine praczý, Protož rzecži íwe vkraczy, Nikdy mie tak ítrach nebylo, A tot mi írdcze zkamenielo. Tielo na mne wííe zbledlo
645 Pro nafíe neítatecžne dielo,
Gednakt bude beze mne pro ítrach, Ach, tot íe hrobu dooítržehach.
Centurio.
Aý, hrdiny žiwota cztneho. Drž íe každý mecže íweho! II 650 Braňme íe tuto ítogicze,   21 lb A neduoýdeme hanby wiecze. 646. Verš nejasný.
Octavus milles.
Ba, nehrdinaý, nehrdinaý, Czo hýn stogi, to znamenaý, Ne darmo tak hrozne twarži,
655 Wohniwe kítwuczy zarži,
Sam íe berže í uoítrým mecžem. Ach naítoýte, kam mi vteczem. Protož duííe zatagicze, Podme wíííczkni prýci mlcžicze,
660 Czo íe ítane, to vzržime A to králi wýprawime.
Sylencium.
Deinde appropinquet angelus dicens.
Ya wam to prawim zawierne,
Obmiekcžete írdcze íwe,
Tot geít w hrobie íyn božie, 665 Gehož žide nepoznali mnozie, II
Pržíprawili íu geý k tuze, 212a
Genž mnohým pomáha z nuze,
Yakož íu proroczý o niem mluwili,
Tot íu žide naplnili. 670 Protož miey každý írdcze pokorne,
Wida týto hrozý diwne.
Sluncze íwu kraíu ztratilo,
Neb geít božij ímrti htowalo.
Zemie í koržen íe trzeíýífe, 675 A tu ítati hrozno bifíe.
Skale íe hroznie pukaííe,
Každý widiel, ktož tu ítaííe.
Opona, genž w chrámu bifíe byla,
Ta íe napoly rozedržela. 680 Mrtwi lide z hrobu wítali,
Mnohým íe widieti dali.
Protož mý owííem mnoho
Želegicze írdecžnie toho,
Že íem ýa kdý prži tom ítal, II 685 Kdy božij íyn íwu ímrt bral. 212b
Centurio ad angelům.
Nepržiítupuý íem, tot radim,
Neb na tebe timto mecžem hodim,.
208
209
Lecž buóľ andiel, lecž cžert, lecž cžlowiek, Giž bude twuoý kratky wiek.
Angelus ad millites,
690 Ach, wý blazniwe ítworženi,
Ach, na waífe blazniwe ípani,
Že wý íe tak hrdiny cžmite
A tomu íe protiwite,
Genž nebe ý zemi take 695 Y ítworženi wííeliake
Ma (w) íwu ruku ý w íwe moczý
Po wííe czaíy y po wife noczý.
Wizte, yaka geft waííe obrana,
Když was zemdli ma gedina rana. 700 Ya angel z nebeíke ržiííe,
Stupil íem na tento íwiet tiffe, !l
Poflan íem od otcze íwrchniho, 213a
Abych skržifyl íyna geho.
Tunc pcrcucict millites cantans: ,,Terra tremuit et quieuit" etc. et dicif rykmum.
Zernie geít f e tržafla í koržen, 705 Když byl íyn buoži vmoržen, Až z mrtwych zaíc wítane, Hned zemie tržefeni pržeítane.
Tunc angelus cantcl introitum:   ,,Exurge, quarc ubdonuis" et dicit rykmum.
Hoípodine, dokad budefs ípati, Giž hodina geít z mrtwych wítati. 710 Wftaniz žádný ípaíyteli,
Wffech hržiííných wýkupiteli.
Tunc Iejus cantet in jeptdcro jedens: ,,Ego dormiui" ct dicit.
Yat íem w hrobie odpocžiwal A íen íem býl pržiýal, II A giž fem z mrtwych wítal, 213b 715 Neb mie otecz ze ína podýal.
Angelus ad Je/um.
YVftan', milý ípaíyteli, Wfíecjr hržiííných wýkupiteli!
Racž tam giti wíkuorže, Kdežto duííe w pekle horžie, 720 Swu íwatu krwi ge wýkupiís
A wííech gich hržichu ge zbawiís.
Jesus exiens de jepulcro dicit.
Byl íem vmržel a giž íem žiw, Tomu íe cžlowiek každý diw, Proto íem z hrobu wýítupil, 725 Abych z pekla bržiífne wýkupil.
Angelus cantet: ,,Veni pater optime, accipe fceptrum glorie!" et dicit.
Racžiž giti, tworeze, wíkuorže, Tu kdež wiecžnie duííe horže, \V pekle trudnie wolagieze, W tobie íamem czaítku magicz(e). II 730 Racžiž, tworeže, nemeífkati, 214a Pržed peklo íe íe mnu brati, Racžiž ty duííe wykupiti, Pro niež íe dal vmucžiti.
Iejus cantet: ,,Data est michi omnis potejtas!" et dicit rykmum.
Dana mi geít mocz od otcze meho, 735 Neb íem cžinil pržikazani geho, Abych tý duííe. wykupil, Pro niež íem byl na krziž wítupil.
Iejus cantet: ,,Rcjnrexi!" et dicit rykmum.
Wýítupil íem nyni z hrobu, Abych ííel pržed peklo í tebu.
Angelus cantet: ,,Pojuijti juper me!" et dicit.
740 Wložú íý na mnie íwu fwatu ruku, Opatržiž íwych w'erných muku, Žadagi, bý íe gim vkazal, A kržiweho diabla íwazal.
Herum fiat jylencium et projtet II Iejus cum angelo in áliquo loco 214' deputato. Leinde Cayphas alta voce dicit ad Chadim.
\Viz, Chadime, bez meííkanie, 745 Kam rýtirži bieži nynie,
210
211
Straííliwie íe bogicze. Procž neítřehu hrobu wicze, To ty brzo na nich zeptay A to mi hned wiedieti daý!
Chadim ad caypham.
750 Hotow íem wife cžiniti,
Czož mi gedno ímiís rozkazati.
Chadim ad millites veniens dicit.
Zdrawi, pani, y wždý nyni, Od biíkupa rozkázáni Raczte pilnie znamenati, 755 A pržedeň íe ípuolu brati, Kniezý wííeczko wyprawiti, Jak íe dalo, 'rozprawieti. II
Quartus mittes dicit.   215a
Acž neradi, ale bezdieký, Wim, nebudem miti dieky
760 Od biíkupa ý od krále,
Giž geít naííi czti na male; Muíýme na íe wife proweíti, Když pržed knize chcžeís nas wefti. Gdiž ty naprzed, my po tobie,
765 Ale praw každý íam o fobie.
Et jic vadunt omneš ad Chaipham, quibus Cayphas dicit.
Cztni rýtirži, k nam witaýte, Czo íe ítalo, to mi prawte.
Quintus milles ad eum.
Zdraw, bifkupe kaifafíi, Racž flyffeti puotku naífi. 770 My fme hrobu oftržihali,
Czo íe ítalo, toho ýa nechwali. Gedno íe íwietloít wýgewi, II W tom fe angel s meczem zgewi, 215b Wehke, íwietle zarži
775 Y pržehrozne twarži.
Hrdiny íe pro ítrach leknu,
A hned wííiczkni k zemi kleknu,
Potom take vtecžechu,
Ano ge angel poftiha, 780 A po hlawach ge poítržiha,
Dada w hlawu y da w bok,
Tu by byl, kníže, vzrzel diwný íkok,
Ano íkacži, chutnie biežicz,
Do kuta íe wííiczkni ítiežicz. 785 Wííak maržata byl nayruczeýííi,
Geííto býl wypil patnaczte cžeííi
Kyíelicze, kapalicze,
Tut íkakachu prže(s) ítohcze,
Tot v cžerta, kdes wzal nohý 790 Ten marzata prževbohý,
Gini take vtiekali, 11
Straííhwe íe ohledali,   216a
Než yat íe, knize, rucže zbocžich,
Mezy babý muoznie íkocžých, 795 Chtie íe take tu íchowati,
Gichu fe mne obierati f Kýgmi, pieítmi, przeíliczemi,
Ay ležim mezý nimi.
Tak íe dluho obierach, 800 Až bez mala obdržach
Ran paliczowych wííeho doíti.
Znamenaý teto mudroíti,
Wííak fe z tiech bab newýgewich,
Až odtud angela zbých; 805 Protož ýak fe ítalo koli,
Wždý geít wítal proti naííi wuoli.
Cayphas ad eos.
j Zle íe ítalo giž pohržichu,
t Pro niž nam neni do ímiechu,
Pro tuto nowinu proklatu, li 810 Tut fe fkutky nafíe zmatu.   216b Pro kryítowo z mrtwych wítani, I Ale pro naííe dieti ý pani,
Toho raczte vtagiti, S tiemito íe dary vkagiti.
(815 Tyto penize wezmucze, 14*
213
Przed íweho krále gducze, Toho neprawte nikomu, By kdy gežiís wítal z hrobu. Když to dobrže zatagite, 820 Dobrže nam w tom vcžinite.
. Fiat jilencium.  Tunc vadunt vias millites vel proftent in aliquo loco.
Leinde Jejus cum angelo ad infernum cantant: ,,Cum rex glorie" ujque ,, A dueni/ti Desiderabilis".
Angelus cantet, tangens ad hostias: ,,Tollite portas, principes, ve/tras1" Et Jefus dicit rykmum.
Otewržete íe pekelná wrata, 217*
Na wieky wiekuow proklaté!
Dnes, diable, vcžinim na waííem dworze,
Zbawim wííeczky duííe pekelného horze.
Tunc fatan horribili voce clamat: ,,Quis ejt i/te rex glorie" et dicit rykmum etc.
825 Y kto geít tak welmi hrdý, A w íwe myíli welmi twrdy, Ze na naííe wrata tlucže, Až mi w obu vchu hluííe?
Angelus respondet: ,,Dominus fortis et potens". Et dicit rykmum.
Kral nebeíký geít zaduczý, 830 A w bogi wííemahuczý.
Angelus jecunda vice cantet: ,,Tollite portas".
Et Jejus dicit rykmum praedictum. Tunc jatanas dicit: ,,Quis ejt ijte etc." et dicit rykmum. II
Y kto geít tak horliwý, 217b A tak welmi neftraíílywý, Acž toliko íe nas nebogi, Ale k tomu íe welmi ítrogi 835 Naííe panítwi potlacžiti A duííi nas chcze zbawiti?
Angelus tercia vice cantet: „Tollite portas" etc. cum rykmo predicto. Tunc*luciper dicit: ,,Quis ejt ijte rex glorie" cum rykmo etc.
Ba wýzrži, tý wrbata, Anebo tý hodiata,
828. srv. II. 304: až mi v mú uší bucze; prvotně snad hluče.
Anebo tý aítarota, 840 Anebo tý koíata,
Kto tak íylnie tlucže nama wrata.
Tunc Belzebub ad luciperum dicit.
Wítan' zhuoru, miítrže luczýperže, Ktoíý na naííe wrata perže, Newítaneííh welmi rychle, !! 845 Duoydem í nim krychle. 218a
Tunc Jejus dicit ad demones.
Jat íem, diable, tworžecz íwatý, Genž tobie duííe wezmu, proklatý, Náhle otewrži chwatati, Nechczýt tuto dele ítati.
Et jic apperiat infetnum et anime canunt: Et tunc vna vel due dicunt rykmum.
,Aduenisti deíiderabilis.
850 Witaý, nebeíka íwietloíti,
Witaý, bôžika prawdo y mudroíti, Witaý, bozi pokolení, Wííech nemoczných vzdraweni' Ty íy z nebe duolow ítupil
855 A íwu dráhu krwi ny wykupil, Tebe íme cžakali placžicze, Twemu íe pržeííti radugicze. Vhas tworcže maký klaté, WywecT duííe w pekle yate, II
860 Bychom s tebu kralowali, 218b Na tie zržicze radoít mieli.
Jejus ad animas dicit.
Wýn'dietě wen, duííe íwate, Genž íte bylý dawno ýate, Ya was dnes zbawugi muky y nuze, 865 Nebudete giž nikdy w tuze. Ya íem pro wý s nebe ítupil A was íem íwu krwi wýkupil.
84 5. Krychle: snad m. kry kle od krik = váda, hádka.
214
215
Je/us dicit ade. Das, adame, íwu ruku,
Att tie wýwedu z pekelného hluku .,1
870 Y íe wííemi duíficžkami,
Giž diablu vicze nedamý J
Nikdy panowati,
Ale budete íe radowati
A íe mnu wiecžnie kralowati.
Adam ad Jefum.
875 Witaý, tworcže miloítiwý, II
Swrchniho boha íynu žiwý, 219a
Ja íem tobie zawinil,
Proto íem w mukách mnoho býl.
Bud tobie dnes chwala wiecžna, bože, 880 Giž nas wííech tuha mine.
Anima comunis.
Witaý, mily, nebeíký králi, I
Ja twu miloít se wííemi chwali. ^
Czož býl adam otecz ztratil,
Tos nam tworcže owííem wratil. 885 Ewa pro lakomítwi íwoge
Zbawila nas raýíkeho pokoge,
Ale týs nam opiet dal,
Genžs za ný na kržiži ítal.
Blaze gim, kto íe tobie tieííi, 890 W tom kralowítwie býti muíý,
Giž geít nýni wííeczka pakoít,
A pržigde gim wííeczka radoít,
Tu netrzeba gine diediný miti, II
Gedno na twe licze zržeti. 219b
Anima Ewe dicit. |
895 Ja íem ewa, prwnie mati, ' Tweho íem íe kazani nechtiela bati,
Že íem w ragi yablko shryzla, I Proto íem w pekle býla;
Snad místo: Giz ge mine wííeczka pakofi.
Ale giž í mi, bože, odpuítil, 900 Žes mie íwu íwatu krwi wýkupil.
Angelus ad latronem.
Y kto gíý tý í tim znamením, Ya íe tobie welmi diwim.
Latro respondet.
J a íem lotr kržizowaný, Pro íwe cžiny s krýítem vmuczený Na prawiczý íyna božieho,
Y pržiýal íem wieru geho, II Že ge on prawy ípaíytel A wííech hržiííných wýkupitel;
Y proíyl íem ímilowani, II An mi geít dal to znamení: 220a Wezma kržiž, diž pržed raý, Angelom to znamení daý A rzka: geziís mie geít poílal, Aby mie puítili w raý, pržikazai, W raýíke bydlo bez meííkanie, Tu kdež wiecžne kralowanie.
Jejus ad angelům dicit.
Michale, wed do rage týto duííe, Dayž gim bydlo, yakžto na nie íluííe, Tut mie cžekati budu, 920 Azt k nim tržeti den pržigdu.
Angelus ducal animas et cantet: „Salue fefta dies' Leinde Jejus recedat. Leinde fiat Sermo. Amen.
905
910
915
rejstřík.
Uvádějí se jen důležitější výrazy a vazby. Zkratky značí: 1. Mast. = Mastičkář Musejní ; 2. Drk. = Zlomek Drkolenský; 3. Hra Vel. = První hra tří Marií ; 4. Hrob Boží = Druhá hra tří Marií ; 5. Mar. Mus. = Musejní zlomek hry tří Marií. ó.Div. Vít. = Svatovítský zlomek; y. Tegerns. = Tegernseeský zlomek; 8. Div.   Klem.   (A, B, C) = Klementinský sborník   her   velikonočních.  — Číslice
vztahují se k veršům.
Ač, conj., jestli: to já tobě chcu řeci, že já tvého syna uléčiu, acz mi dáš tři hřivny zlata Mast 297; acz co s bláznem umluvíš, ale nepravě rozdělíš. Drk. 192; srv. Hra Vel. 74, Mar. Mus. 52, Div. Vít. 294, Div. Klem. C 426.
anjel, mase. : nevěrný závistníče, ne angele, ale boží protivnice Drk. 6; takéž angely . . . neučinie než po voli Div. Vít. 310; kromě ukradli-li sú duši angelowe t. 70.
Annas, m., jm. osobní: biskup Annas Tegerns. 119.
apoštol, mase. : apoítoly mistra svého (ztratili) Hra Vel. 25, Hrob Boží 15, 149; byť nepřídúc apoítoly Drk. 317; apoftole musie věří ti Hrob Boží 136; apoftoley musie v to věřiti Hra Vel. 86.
Astaroch,  Astarota,  jm. ďábla : mistře,
mněť aftaroch dějí Div. Klem. C 103;
nebo ty, Aftarota t. 839. at: chceš-li, at bych slúžil Drk. 105; at
bych   já   mohl   věřiti   Div. Klem.
B 289. ľ :
Babiti sě, baviti sě, meškati: i ktes se tak dlúho babil Div.  Klem. C 208.
Babylonie 1, (4 slab.): mast z baby-lonye Mast. 152.
balšán, m.: s kadidlem a s balfanem Mast. 344.
baieh, m., demin. z báťa, miláček, milovník:  hledajíc  batka  Drk. 59.
báti — baju, fabulari, na prázdno mlu-viti: (ženy) kdy sě zapiú, tehdy bayu Mast. 373; ale co tu, Maria, bagefs Div. Klem. A 488 ; jiní sobě lidé bagi bdiec t. C 511.
Bavory, pl., jm. země: u bauorzyech Mast. 52.
bekali, bečeti; beka ti na koho, utrho-vati se na koho, hubová ti: že svým na   mě   zvadlém   bekaff   Drk. 187.
Belzebub, Belzebnh, m., jm. ďábla: mněť dějí belzebuh Drk. 25 ; mněť dějí belze(zu)bub Div. Klem. C 93.
Benátky, plur. f., rubyn z benatek Mast. 8; mast z benatek t. 326.
Beřit, jm. ďábla: mněť dějí berzyt Drk. 36.
Běta, f., jm. osobní: má sestra byeta Drk. 223.
bezděky, adv., proti vůli: ač neradi, ale bezdieky Div. Klem. C 758.
běželi, běžu: jáz k tobě byezu Mast. 1.
biřic, m.: ffyrycz byrzycz chodí po strništi Div. Vít. 227. — Adj. — óv: byrzy-czow syn Drk. 204.
blcha (lslab.), íem., blecha: blchu jednookú Drk. 141.
blud, m., klam: toho já utěším bez bludu Tegerns. 44; přelud: neroďte se domnívali, bychť byl blud Div. Klem. A 567.
bádaj, adv. z bóh-daj: buoday se ve pekle stekl Div. Klem. C 179.
bohdá, adv.: vám bohdá na vši útěchu Mast. 45.
bolestivý,   adj., nemocný : učiň se mnú
milost s bolefftywym Div. Vít. 391. bósti,  -bodu: když by se počala boíti
Div.  Klem.  C  212; boden: ktož je
boden Mast. 64. bóvyžehnaj, adv. z bóh vy žehnaj : buowy-
zehnay, milé paní Div. Klem. A 142. brada, f., vousy: bylo tobě vzetí bradu
Div. Klem. C 210. brach, m., druh: milý brachu Drk. 182;
0 to, brachu, neměj péče Div. Klem. C 488 a č.
brachek, m., demin. z brach, miláček, milovník: trhala sem kvietí svému brachku Drk. 70; to vše činím brachku na milost t. 84.
braň -i, f., obrana, odpor: přistup k braní s mužskú myslí Div. Klem. C 610.
bránie, n., loupež: bych nejel na bráni
v noci Div. Klem. C 188. Brod   Český,   jm.   města:   biřicóv syn
z czefkeho brodu Drk 204. brojiti sě, sem tam choditi, hemžiti se:
ežť sě o nich (okolo paní) liudé brogye
Mast. 226. brzký, adj., rychlý, bujný: rychlý, brzký
jako klopot Drk. 114. brzo, adv., rychle: brzo jdúce zvěstujtež
to učedlníkům jeho Div. Klem. A 121. Bubni,  Bubny,  plur.,  jm.  místní: jiné
(sukně) sobě w bubnich ptajte Div.
Klem. C 579. bujnost, f., bujnost:   vše chceme sbiti
a své buoynofti pokusiti Div. Klem.
C 633.
búkati — búču, bučeti, houkati: kto na má vrata tluče, až mi v mú uší bueze? Drk. 304.
bydlo, n., bydliště, sídlo: pekelné bydlo Div. Klem. C 151; v rajské bydlo t. 915; dajž jim bydlo t. 918.
bzdieti, bzdím, pzdieti: a já mezi nimi sedě bzdim Div. Klem. C 96; pzydyety Mast. 83; pojde od nie pzdye t. 155.
Cele, adv. jistě, pravdivě: ať s tobú czyele   sděju   Mast.   6;   tako věrně
1 tak ezele Hrob Boží 172; jest mi
hoře veliké cele Mar. Mus. 44 ; cele Div. Klem. A 239. celo v. tělo.
cep, m., palice: aneuhoníte ezepami rány Div. Klem. C 12; snad sem tebe ještě ezepy nepleštil t. 44.
cink, m., (z franc. cinque), pět ok ve hře kostkové : jáť sem uvrhl žíž s czynkem (6 + 5) Div. Klem. C 538; tobě žíž s czynkem bíše t. 540; sedl mi czyn a dva tuše (5+2+2) t. 550; již mi sedli všickni ezynezy (3 x 5) t. 564; dva czynky a žíž sedí (5 + 5 + 6) t. 576.
cný v. čstný.
ctnost v. čstnost.
Cakati v. čekati.
tan: jedním ímiícen (smykem?) ezan Div. Klem. C 548 (podle něm. schanze, schanz = Fall der Würfel, Glückwurf, z franc. chance).
čaroděnicě, f., čarodějnice: vy svodné czarodyenyczye Div. Vít. 179.
čas, po čas, zanedlouho: po ezas budem mieti hosti Mast. 195.
částka, f., podíl: v tobě samém ezaftku ma íce Div. Klem. C 729.
Čech, m., jm. os.: utvrď v pravdě všecky věrné ezechy Div. Klem. A 406; Čechy: w ezechach Mast. 49, Drk. 32.
čekati. čakati -a;u: ezekay jeho skončeme Div. Vít. 6; tebe sme cžakali Div. Klem. C 856.
čěpicě, f.: píše nám svata czyepyczye (iron.) Div. Vít. 199.
čert v. črt.
čertice v. črticě.
čiest, f., část: pyšný žádný czyefty žádné
nemóž mieti Drk. 15. čiešé, f., číše: vypil patnácte czeffi Div.
Klem. C 786. čiti v. čúti.
čižebník, m., kdo číhá na ptáky: nenie . . . czyzebnyka chytrejšieho Drk. 31.
črt, čert, m.: czrt Drk. 292, Div. Vít. 183; od czyrta Mast. 186; czrtta Div. Vít. 184; ezerte proklatý Drk. 308; všichni czyertye Div. Vít. 216; u všech czrtow Drk. 274; všem ezerthom Mast. 393.
črticě, čertice, f.: vy ste horšie nežli czertyczye Div. Vít. 180.
črv, m., červ: jmá snad czyrwy v duši
Mast. 125. čstnost, ctnost, f., poctivost: tvá-li cztnoít
jeho schovala Hra Vel. 75, cznof t Hrob
Boží 93.
čstný, cný, adj.: tyrh czny hyne Mast.
204; mistře czny i slovutný t. 279. čúti,   čiti,   -ju:   hořem  sám neczugyu
sebe Mast 281; naše srdce cžilo Div.
Klem. B 251; czi?i t. C 46; nepřátely
kdybyste cžili t. 469. Ľúti,   dám:   téjť  lacniej   dadye pary
Mast. 185; dadye kvapa t. 187; dawye
(my dva) liudem dosti smiechu t. 4;
dá ti sě na něco: na řeč ženskú se nic
neday Div. Klem. B 153. dávný, adj., starodávný: lékař chytrý,
dawny Mast. 44; pro mé dawne dobré
děnie t. 388. dbáti v. tbáii.
dědina, f., majetek, statek; tu netřeba jiné diediny míti. Div. Klem. C 893.
děkovati komu z čeho (zač): z těch daróv dyekugy vám Tegerns. 107.
děnie, n., konání, skutek: učiňmež také dieni Diy. Klem. C 615 ; zpomenú-li na mé dyenye Tegerns. 62; dobré děnie, dobrodiní: pro mé dávné dobré dyenye Mast. 388.
dieti, — dějů, dicere: kak ti dyeyu pravé jmě Mast. 5; dyeyut mi Rubin t. 8.
dlaho,  na  dlúzě,   dlouho: nebudeme-li
jeho jmieti na dluže Hra Vel. 16, Hrob
Boží 6 ; na dluzie Ma\ Mus. 6 ; na
dluže Div. Klem. A 16, 328. dna, f.: snad jmu dna lámá uši Mast. 124;
dna dietě silně lámá Div. Vít. 291. dobrojtro, pozdrav ranní, z dobro jutro!:
dobroy tro vám, krásné panie Mast.229. Dobruška, í., jm. místní: mast z do-
bruffky Drk. 293. dočiniti sě: jak sme se zle docžinili Div.
Klem. C 50. doch, m., došek, otep slámy: teď máš tři
jinochy   jako   najkrasšie   tři dochy
Drk. 64.
dojiti koho : bych mohla jeho dogiti Mar. Mus. 39; dogitij Div. Klem. A 324.
dohad, conj., iak dlouho: hospodine, dokad budeš spáti Div. Klem. C 708.
218
doličiti čím,  dokázati: chci vám divy dolyczyty   Div.   Vít.   165;   a tohof chci dolyczyty t. 182. doniúdnicé, i., nadávka (od múd, stsl. mado): ó slyšte, baby klevetnicě a vy svodné čaroděnicě, vy ste horšie nežli čertice a pravé ste domudnyczye Div. Vít. 181. donidž,   doniž,   conj.,   dokud: donydz tvórcě neoptámy Hrob Boží 27; donyz ste ještě v svém zdraví Div. Vít. 238; donyz budú v nebi světí t. 344. doraziti sě suku (metafor.), naraziti na tuhý odpor: toť se dorazychuom suku Div. Klem C 589. dóstojen, ad., hoden: jehožto já nejsem dofítogen, bych rozvázal ten řěmenec Div. Vít. 249; duoftogent jest pekelného hoře Div. Klem. C 169. dôvodný,   adj., na  důvodech založený: skrze mnohá duowodna znamení Div. Klem.  A 48S. dráč, m,, lupič: nebyloť věčího dracže
Div. Klem. C 190. drahný,   adj.,   vzácný,   hezký: vítajte,
vy panie drahné! Mast. 394. dráti — deru: deržte mnú neb nederzte
Div. Klem. C 243. dřicti  —  dru,  odírá ti:  krúpv drzyela
Mast. 421. drijě, dryjě, i., (ze stněm. drie a toto z lat. tria),  tři oka ve hře kostkové : já   mám   drygy   s   kotrem   (3 + 4) Div. Vít. 21; já drygy s túšem mám (3 + 2) t. 23; jižť mi sedl kotr s drygi (4 + 3) Div. Klem. C 530; jižť sem uvrhl dry(gy) s žížem (3 4- 6) t. 556. držěti, -žu: dyrzy Mast. 75. dvořák, m., kdo žije při dvoře: kde sú
frejieři i duorzaczy Drk. 61. dvorný, adj., dvorský, hezký: jsem ti dworny holomek Mast. 7; dworny smiech (pěkný smích, pěkná věc k smíchu) t. 85. — Adv. dvorně: nemluvtež tak dwornye Div. Vít. 25. dýně, f.: vole bude jako dynye Mast. 139.
Eš, n. (z rom. as), jedno oko ve hře kostkové: iá mám s žiežem ezs (6 + 1) Div. Vít.  19; jižť mi sedl tauš, efs
(2 + 1) Div. Klem. C 544.
ež, conj., že: děkuju, ez mi učinil cti přieliš mnoho Mast. 314; slyšal sem,
219
ez dobrých mastí ptáte t. 321; ežť = žeť:   zdáť   mi   sě,   ezth ondeno
stojie, ezth sě o nich liudé brojie t. 225—6.
Fi, interj.: phy! kde bych sě (řečí) stavil Mast 423.
Flandry, pl. m., jméno země: w flan-
drzyech Drk. 33. franský, adj., francouzský:   zboží dosti
u franíkeho Div. Klem. C 482. frejieŕ, m., záletník: fregyerzy i dvoŕáci
Drk. 61.
Gocín, Gočín, m., jm. osobní: Goczyne, goczyne! Div. Vít. 33.
Háce, pl. f., spodní oděv, podvlečky: vtlúkl sem v ni (mast) staré haczye Di k. 264; a nám sbi všem se pzda haczie t. 332. hacný (adj. z hác!'): dámť haczny pás Drk. 139 (t. j. pás k spodkům = stč. hacník).
hádati,   -aju,   mysli ti,   souditi:   I kam
hadas, že sě nevěstkám sľňbiti žádáš
Mast. 361. haléŕ, m.: dával sem málo piva za haleřz
Div. Klem. C 137. Havlicě, f., jm. osob.: Méj mateři dějí
hawlyczye Drk. 207. hazart, m. (ze stněm. hasehart, hasart,
Würfelspiel, a toto z franc. hasard),
hra toho jména: sestro, Marta, hrajž
s žáky hazarta Drk. 77. herinkovy,   adi.   od   herink, slaneček:
mělť   jest   břicho   iako herynkowe
krosně Div. Vít. 223. hi!, interj. hie: Hy, Rubine Mast. 203. hin, hyn, adv., (z něm. hin), tam: hyn
jsú miesta sdravá Mast. 21; hyn jich
u mého mistra pln krám jmáte t. 233;
co se, bratře, hyn blyštie Div. Klem.
C 584; co hyn stojí, to znamenaj t. 653.
hlahol, m., řeč, jazyk: ješto sem vám
tato slovce domácím hlaholem pro-
žvagdal Div. Vít. 198. hlavice, f., demin. z hlava: v tvé hlawyzcy
ostré hložie Div. Vít. 117. hliva, f., druh houby. Staubschwamm:
má  střícě   prodáváta  hřiby, hlywy
Mast. 406.
hložie, n., kollekt. z hloh: v tvé hlavici
ostré hlozye Div. Vít. 117. hluk, m., zástup, sbor:  jest jistě anjel toto z nebeského poslán hluku Div. Klem. C 588; ať tě vyvedu z pekelného hluku t. 869. Musice,  f.,   veliké,  červené  slívy: má střícě prodáváta . . . hluffyczye, slívy Mast. 407. hněvali koho na čem: na tom sem boha
hniewala Div. Klem. C 144. hnilice, í.: Tebe bych všie cti zbavil, a sebe bych za jednu planú hnylyczu nepopravil Mast. 426 (za planú hnilicu = za nic, o nic). Hnostek, m., jm. osobní: kmotře hnoftku
Div. Klem. C 532. hod, m.,pl., hody = svátky, zvláště velikonoční: to-li je mé k hodom nové rúcho Mast. 386; před hody Div. Vít. 90; v  tomto hodye  t. 158. Hodata, m., jm. dábla: ty hodiata Div.
Klem. C. 838. Hodava, i., jm. osobní: má strýna hodawa
Mast. 419. hoden,  hodný,  adj., hodící se k čemu, vhodný: nenieť podobno ani všemu lidu   hodno   Div.   Vít.   88; nejsem hoden tomu t. 297; do pekla jest jim jiti hodne Div. Klem. C 68. hodili, -zu: dobře vem hody Mast. 42; hoditi sě: snad s š tobě dobře hozyu t. 2; hoditi sě koho = hodem, vrhem zasáhnou ti: pokaz mi toho proroka, ať sě hozy jeho boka Div. Vít. 36. holicě, {., holé místo na hlavě, lysina: neb dám někomu po holyczy Div. Vít. 16.
Holice, f., jm. osobní: posadiž k sobě svú ženu holyczyu Mast. 26.
holomek, m., služebník: dvorný holomek Mast. 7.
hoře, interj. běda: Horze nám nebohám Hra Vel. 17; hóře = hůře: ač f sě nestane    ješče horze Drk. 185.
horúci, adj., prudký, tvrdý: lid tvój horuczy často mne neposlúcha Tegerns. 46.
hospoda, m., pán: neb si naše ctná hoípoda
Div.  Klem. C 281. hovado,   n.,   (nadávka):   chodcové tito
1
220
221
dva,   ješto   sú   liovada   pravá Div.
Klem. A 558, B 310. hověli,   -ěju,   vyhověli:   howyeyf lépe
svému pánu Mast. 105. hrada, f., bidlo v kurníku: (baba) na
hrzyezj'e honila Div. Vít. 175. hřbieti,   -b'u,   pohřbenu  býti,   v hrobě
ležeti: (tělo) je dlúho v hrobě hrzbyelo
Mast. 352. hrdinati,   -aju,   hrdinsky   mluviti, se
stavětí:   Ba   nehrdinay, nehrdinay,
co hin stojí, to znamenaj Div. Klem.
C 652.
hřebový, adj. od hřeb: prsty své v hrze-
bowe rány vlož Div. Klem. A 575. hřib,   m.:  chtěl bych jemu   (dáti) tři
hrzyby Mast. 278, 406. hřivna, í.: ač mi dáš tři hrzywny zlata
Mast. 729. Hrňčic,   ni.,   jm.   osobní:   Bývali ť sú
dobře dále než pan hrricžicž po ry tířstvie
Div. Klem. C 474. hrnec,  m.: hyrnecz kyselice Mast. 11. hubenec,  m.  ubožák:  co kážeš, mistře
hubencze? Drk. 157. hubeníce, L, ubožačka: awech, mně hube-
nyczy Hra Vel. 65, 67, 69; hubenycze
v  túzě budu  Hrob  Boží  S6., Mar.
Mus. 91,
hubený, adj., ubohv, bídný: já hříšnice hubena Div. Klem. A 210; žena hubena t. 554, t. B 308 ; hubené ženě t. 32; duše hubena t. C 120.
hudec, ni., hudebník: berte pišťce, bubeníky, hudcze Div. Klem. C 64.
húščé, -ě, f., houština, množství: zde i na světě v této huffty Div. Vít. 259.
Chlapýš, -ě, m., chlap ve smyslu potupném: Co sě chlubíš, chlapyííy Drk. 215.
chodec, m., tulák, žebrák: Dosti jest věc nepodobná, že má vás svésti žena hubená aneb chodczowe tito dva. Div. Klem. A 555, B 309.
choditi, -zu: viz, že po tobě diabli chodye Drk. 74; chodyecz po mně truchle v núzi Hrob Boží 112.
chovati, -aju, chrániti, šetřiti: choway svého hospodina Div. Klem. A 242; žeť ho chcem tak chowati t. C 335.
chutně, adv., s chutí, rychle: ano skáčí,
chutnie   běžíc   Div.   Klem.   C 783. chvostišie,  šťe,   -ě,  n.,  pometlo, koště:
chwoítyítye prodáváta Mast. 408. chyry, chyry, achamary, napodobení řeči
židovské Drk. 164. chytrost,  f., obratnost,  chytráctví : južť
chytrofty   vstáti   kážiu   Mast. 304.
Idonech, -a, m., jm. osobní: Vítaj, milý
ydonechu! Mast. 3. inhed, adv., ihned: ynhed slepota s něho
snide  Div. Vít.  46; já tam ynhed
bez meškanie prídu t. 295; ynhed mi
sě musi zdieti t. 306. Ipokras,   -a,   m.,   Hippokrates: mistr ypokras Mast. 27.
Jan,  m.,  vok.  Jene: gycne Drk. 311. 369.
jáz, pronom. já: yaf Mast. 1, 15, 302 a č. jeden, num., v záporné větě = žádný: neučiní gednoho   kvaltu   Drk. 234; i jeden = ani jeden: nechce k nama y   geden   kupec   přijití  Mast. 213; nenieť tak hříšný y geden Drk. 97; i nedá gednoho jemu Div. Vít. 155. jednak, adv-., brzy, hned: gednak mistře, před   tobú  budú  Mast 129; gednak přídú kupci z daleké vlasti Drk. 246; gednak budú  hosté z daleké vlasti t. 236; gednak, mistře, budú t. 247; pověz gednak sama na se Div. Klem. C 228;   gednakt   poví   sama   svá díla t. 134 a č. jedno, adv.,  jen, jenom: gedno na to vždy ptaj Mast. 17; tať gedno k milosti slušie  t.   165; v hrobě nic jiného, gedno to rúcho jeho Hrob Boží 179; to tvá milost gedno sama rychle móž uzdraviti Div. Vít. 292; gedno račte dary dáti Div. Klem. C 387; gedno se světlost vyjeví t. 772 a č.
Jilka, i., jm. osob.: mři tetka gylka Dik. 219.
jistba, i., jizba, světnice: tehdy vidieše, co sě prostřed gyftby dčjieše Mast. 291.
jistý, adj., bezpečný: iest od zlého giíta Div. Klem. A 408.
jiti, -jdu: my (puojdem) po tobě Div. Klem. C 764; jiti zpět = ustupovati: tak poyde židovská viera zpět Drk.
i
320;  tak naši skutky puogdu zpět
Div. Klem. C 312. jmé, -jmene, n.:   pravé gmye Mast. 5;
ymyc t. 303. Jxtras, -a. m., jm. osob.: znali ste jejic
syna guyraza Div. Vít. 220. juž, adv., nyní: yus musívě odsud pryč
jiti Mast. 214.
Kadilo, n., kadidlo: myru a zlato a k tomu
i kadvlo Tegerns. 96. Ka-jfáš, m., jm. osob.: byíkup kayfaff
Tegerns. 113; kayphaffye do':ře znaje
Div. Vít. 154. kak, conj., jak: kak ti dějů Mast. 5. kakož   koli,   jakkoli:   rány  kakof koly
veliké Mast. 61. kaký, adj.. jaký: Ach kaku my žalost
jmáme Hra Vel. 14; kaka núzě t. 15;
kaczy smutci t. 17. kakž,   conj.,   jakž:   kakz  ho nežádají
Div. Vít. 244. kamna, kampna, pl. í. a n.: když na
kampna vsedieše Mast. 289. kapalicě, í., nápoj nějaký: vypil patnáct
češí kyselice, kapalieze Div. Klem. C
787.
karkulin, adj. posses. od karkule, čepice: čepice, karkulyna mátě Div. Vít. 199.
kátí sé, kaju sě: ktož sě hřiechóv katy bude Div. Vít. 242; svvch se hříchuov katij Div. Klem. A 358, jS^.
kázanie, n., přikázání: mne ovšem poslechl bv tvvm kázaným Tegerns. 57; tvého sem se kazani nechtěla báti Div. Klem. C 896.
kazovati, -uju, přikazovati: kazugit, by pověděla Div. Klem. A 377.
kčicě, 1, kštice: podoben's k ňemu kczyczy Drk. 127.
hdýkati, -aju, v řeči se osupovati: svým
hněvem na mě kdykas Mast. 93. keř, křě, m.: jmáte . . . kaliny ve krzy
Div. Vít. 192. klenot, m., odznak, jejž rytíř nosil na kabátě neb na helmě: tak se jejich klenoty kstvie jako černá škorně v blátě Div. Vít. C 475. klevetáme, n., klevetání : Vy, baby, své šeptánie pusťte i vše kleuetanye Mast. 40.
klopot, m., klopotání, proudění: rychlý, brzký jako klopot Drk. 114.
kľuditi sě, -zu; kludí sě= děje se: neboť sě nám sprostně klydy Hrob Boží 158; neb se nám nedobře klidij Div. Klem. A 434-
kmet, -i, m.: tak dobře z kmetuov jako
z bab Div. Klem. C 3. Koba, m., jm. osobní: má střícě oba,
íoba i také koba Mast. 405; má bratry
oba, fíebek a také koba Drk. 210. kochali se, -aju: a jeho milostí sě kocháme.
Tegerns. 7;. kokrhati, -aiu, coitum petere: kdy chceš,
kokrhaty j'mu kážeš Drk. 260. koláč, m., odměna poslovi: Pane, rač dáti
kolacz Div. Vít. 361. komárový, adj., z komár: Mast z koma-
roweho sádla Mast. 159. komendor, m., představený kláštera neb
dvora: s jedním mnichem komendorem
Mast.  417; před Kajfášovým comen-
dorem Div. Klem. C 252. konanie, n., práce, namáhání: kromě času
bez konanye Div. Vít. 324. konina, f., obuv z koňské kůže: když
sem měla ušiti koninu Div. Klem.
C, 160.
konvrš, m., (z lat. conversus), klášterník
laický: mají býti . . . svině konwrffom
Div. Vít. 204. korbelm., nádoba: Majíbýti panny, panie
žákóm a korbelly chlapom Div. Vít.
202.
Korutany, m., pl., jméno země: w koru-tanyech Mast. 53.
Kosata, m., jm. ďábla: anebo ty kofata Div. Klem. C 840.
kotr, m., (z franc. quatre), čtyři oka ve hře kostkové: Já mám dryji s kotrem (3 + 4) Div. Vít. 21; jižť mi jest sedl žíž s kotrem (6 + 4) Div. Klem. C 524.
kozina,   í., maso  kozí:   s   veliký noci
kozyna Mast. 220. kóžka, í., dem. z kóžě: přiložich prašivú
kozku Drk. 266. kradu, adv. kradí, kradmo: hyt nem jeho
krady nevzěli Drk. 324. krčmář, m.: krzmarze Drk. 4á. křikali, -aju, vykřikovati: ty vždy na
mě krzykas Mast. 92. křivda, f., nepravda, lež: jestiť krzywda,
jakž sem živ, že baba . . . trlici dojila
Div. Vít. 171.
222
223
křivý, ad j., lživý, nevěrný: žádají, by krziweho ďábla svázal Div. Klem. C 743.
hrumé, adv., leda, jenom: Pro to masti nehledámy, kromye náš smutek zjavujem tobě Mast 339; kromye ukradli-li sú duši anjelove Div. Vít. 70; kromie leč snad jeho sluhy mohúť jeho v noci ukradnuti Div. Klem. C 307; praepos. kromě čeho = mimo co, bez čeho: budú . . s bohem věčně přě-bývati, kromye času bez konánie Div. Vít. 324.
krosně, f., krůsna: Až jich z téio krofnye dobudu Drk. 248; mělť jest břicho jako herinkové kroffnye Div. Vít. 223.
krpatí, -p'u, šiti: a k tomu sem zle krpala Div. Klem. C 158.
krupno, adv., hrubě, zle: budeť Ježíši s námi krupno Div.  Klem. C 461.
krychle, 1, kostka ku hře: vržme sě o ni sadúc krychle Div. Vít. 11. duojdem s ním krychle Div. Klem. C 845 (snad za krykle od krik, něm. kriec = váda, hádka).
kryti,   -ju:  neroďte  se  pohanstva ani
smrti krity Drk. 382. kstvieti sě v. stvieii sě. kučal,  m.,   nějaká rána:   ať neuhonie
porebule, buď kučzal neb sekule Div.
Klem. C 38. kudel, f., koudel: nezůstavil sem ni kudele
Div. Klem. C 193. kúpiti, -p'u: masti cupyte (impt.) Mast.
271.
kusé, í., kusý pes: Poběhněte sim (m.
sěm)  milé kufye Drk. 23. věrná sem
jako kuffe Div. Klem. C 171. kúzlo, n., kouzlo: to kuzlo spáchá jednoho
času Div. Vít. 215. kuželatý, adj. z kužel, kuželovitý: zrostú
jiej v ňadřiech kuzelate hrušky Drk.
296.
kvalt,  m., (něm.   Gewalt),  násilí: (Já)
neučiní jednoho kualtu Drk. 234. kvap, m., dá ti komu kvapa = vypuditi,
vyhnati jej: i posledniej dadie kwapa
Mast. 187. Květa, f., jm. osobní: Má sestra kwyeta
Drk. 224.
kvísti,  kvetu:   južť  je  počal mazanec quifty Mast. 131.
kyjovánic, n., bití kyjem: neb se bojím kygowanie Div. Klem. C 423.
kýla, i.: a ktož jmá — neskrovnú kýly (m. kýlu) Mast. 123.
kyselice, i., polenta, kyselý pokrm: hrnec kyíyelyczye Mast. 11; často kyfyelyczu prodává t. 420; vypil patnácte češí kyfelieze Div. Klem. C 787.
kyselo, n., polévka z kvasu: jedúc kyfelo i huby Div. Klem. C 25.
Lacný,  adj., snadný, lehký :  téjť lacz-
nyey dadie pary Mast. 185. lakomstvie,   n.,   žádostivost :   Eva pro lakomftwi svoje zbavila nás rajského pokoje Div. Klem. C 885. lámati, -aju: neb snad j'mu dna lama
uši Mast. 124. lapka, m., loupežník: lapka plný zlosti
Div. Klem. C 184. le, conj. ale: le ona jemu nechtě dáti,
le on ji podtepem zvrátí Drk. 54—5. leč bud — Uč, conj.,: lecz bud v teple lecz na mraze Mast.  179; lecž bud anděl, lecž čert, lecž člověk, již bude tvuoj   krátký   věk   Div.   Klem. C 688; leč buď — leč buď: lecz bud baba lecz bud kmet Drk. 38. léčiti,  -ču:   když   běch   přišla leczyty mrtvého Hrob Boží 62, Hra Vel. 53 Div. Klem. A 214; leeziti Mar. Mus. 17; učím je cžaty leeziti Div. Klem. C 99. lép, adv., lépe: ktož tam býval, tenť
lep povie Drk. 226. líce, n., obličej, tvář: okrúhlu osličí lyczy Drk. .128; lyczy jako dvě mošně Div.Vít. 222; líc (oppos. rub): mectež spravedně oko lyczy Div. Vít. 15. líčiti sě, -ču: lyczythely sě, panie, rády
Mast. 333. líčko, n., dem. od líce: lyczka i brady
Mast. 334. lichevník, m., lichvář: berte . . . nevěrné
lichewniky Div. Klem. C 66. lkáti,   -aju:   Proto   ty   lkas chudobů
Mast. 386. loktušě, i., plachta: učinila sem z měcha
i z loktuffe Div. Klem. C 125. Longin, m., jm. osob.: co kážeš, pane
longyne? Div. Vít. 34. ludosvětec, m., kdo loudí, obluzuje, klame svět: ten ludofwietecz nehodný Div. Klem. C 295.
ludosvětstvie,   n.,   obluzování, klamání:
pro jeho  ludofwietftwie  veliké Div.
Klem. C 301. i'utný, adj., krutý, hrozný: lutne rány
Mast. 253. ľutoměfičský, adj. z Lutoměřicě: litho-
mieržiezkym pivem Div. Klem. C 27. lysina,   i.,   lysá  hlava:   veliká lyíyna
Mast. 218.
Mandalena, 1, jm. osob. Magdalenai paní mandaleno Drk. 63; marzy manda-leno Hrob Boží 153.
Manka, í., jm. osob. : Manka rozvodnice Div. Klem. C 108.
Maří, 1, jméno osobní, Marie: Svatá marzy mandaleno Hrob Boží 153; svaté marži syna Div. Klem. A 22.
matný, adj., obyčejný, sprostý: člověk matný Div. Klem. C 492; srv. ne-matný.
mazanec, m., koláč mazaný: dva mazan-
czye Div. Vít. 153, 162 ; mnoho ma-
zanezuow Div. Klem. A 8. Meče, -ě, 1, jm. osobní:  ač mi dáš svú
dceř meezu Mast. 298. měčiti, -ču,   ztlouci, zbiti: ktož je . . sečen, neb snad palicemi myeczen Mast.
65.
měch, m., pytel: s puškami myech Mast. 86; z miecha i z loktuše Div. Klem. C 125.
městec,   m.,   měsíc:   (baba) myeffyecz
szobala Div. Vít. 177. meškali, -aju, prodlévati: i babky vždy
meffkagi Div. Klem. A 6. metati,   -cu:    mecztez   spravedně Div.
Vít.  15 ;  nemecz mi na kostku Div.
Klem. C 533; že mi na kostku meczefs
t. 537.
mětež,  -ě,  m.,  zmatek,  zbouření: aby
nebyl mietež v lidě Div. Klem. C 360. miera, -y, í. míra; v téj mieřě = v tom
způsobu: jíž není v této mirže Div.
Klem. C. 399. miesti, matu, másď: co ty pleteš, co ty
mietefs Div. Klem. C 538. Milka, f. jm. osobní: druhá (tetka) mýlka
Drk. 220.
milostivost, f., milost: Těř přemohla miloftiwoft Div. Klem. A 150.
minúti sě, -nu : v tom sě s pravdu nic nemynu Div. Vít. 386.
mistr, -ě, m., mistr: k mému mystrzy Mast. 67.
Míšně, Míšeň, -ě, {., jm. země: z myff-
nye Drk. 275. mladý, adj., komp. slož. mlazší, učedlník,
discipulus: jeho mlaífym Hra Vel. 48;
jeho  mlazfym   Hrob   Boží 53; moji
mlazfy t. 111; svým mlazfym t. 141. mlčěti, -ču: Mlcž té řeči neozdobné Div.
Klem. A 503. mnichovy, adj., mnišský: z mnychoweho
záchoda Drk. 288. moci, mohu; móž = lze, nemóž = nelze
mozly mi to od tebe přijití Mast. 13
ale nemofty  (= nemóž ti) jie žváti
t. 180.
Mojžieš, m., jm. osobní : Moyzyes Div.
Vít. 381; Moyzyffy, mój věrný sluho
Tegerns.   35;   Moyfeffy,   mój věrný
sluho t. 58. Morava, f., jm. země: v morawye Mast.
49.
mračnost, f., soumrak: světlost k mracž-
nofti se níží Div. Klem. B 242. mrzkost, í., ohavnost: a mrzkoffty mě
omyti Div. Vít. 386. mútiti, -múcu, rmoutiti: neroď se víc
mutiti Div. Klem. A 347. mužsky, adv., statečně: však si muož,
mužíky čiň Div. Klem. C 608; přistup
k bráni f mužíku myslí t. 610; jedno
s námi mužíky stoje t. 627. mužstvie, n., zmužilost, statečnost: stuoj
ty tuto muožítwij plný Div. Klem.
C 444; k muozftwie ib. 495; jako lvi,
mužftwij plni t. 622. myrrha, f.: máš-li mast s myrru Mast.
343; z myrry  t.  348; myru a zlato
Tegerns. 95. Nádcha,   f.,   nátcha:   nádchu   v nose
Mast. 120. nadjíti, najiti: nadgydech hrob Hra Vel.
54, Hrob Boží 18, Ma*-. Mus. 18; jeho
tam živého nadelili Mar. Mus. 171. na dlúzě v. dlúho.
náhle, adv., rychle: Náhle sě tam dále béři Drk. 305; naMe ode mne zlé stvorenie t. 102. náhle mějte to na paměti Div. Klem. C 17 ; náhle stuojte tuto krotce t. 41; náhle otevři chvátati (m. náhle chvátej otevřití) t. 848.
Náchod, m., jméno místní: mast z na-choda Drk. 287.
221
225
nákrm, m., pokrm: tiem nakrmeni silen
bude Tegerns. 33. namiesil sé, -matu: co se vám jiných
namiete Div. Klem. C 69. napravili, -právu, přímým učiniti: steaky
jeho naprawyczye (rým. s připravěte)
Div. Vít. 261. nebohý, adj., ubohý: co je nám neboham
sdieti Hra Vel. 3, Hrob Boží 3; jáz
nebohá Hra Vel. 62. nehet, -e; m., nemoc oční: k rozličnému
neduhu, k rúpóm, k nehtu Drk. 251;
vy některú mrtvici, nehet, rúpy i studenící obdržíte Div. Vít. 142. nechutný,   adj. ;   býti   nechutný = ne-
míti dobré chuti,  dobré mysli: ne-
chuten sem velmi pro to nynie Div.
Klem. C 42 ?. ncjťdnaký,   adj..   nejeden:   pro nevěry
negednake Div. Vít. 336. někaký,   adj.   nějaký,   nyekakeho pa-
noffyc Drk. 107. nelze,   adv.,   nelehko,   nesnadno: tohot
jest nám nelze ujiti Div. Klem. C 597. nematni;  adj.,   řádný,  bezúhonný: od
Isajašé ctného, proroka nematněno Div.
Vít. 352; když's tak rytíř nematný
Div. Klem. C 42?. nenič,   adv.,   nynie:   pojdiž   do města
nenye Div. Vít. 5; jichž (divů) sě děje
nenye mnoho t. 166; vstal ť jest Krystus
z mrtvých nenij Div. Klem. A 37; my
sme  Krys ta  neni  viděli   t.   B 262;
co my tobě neni pravíme t. 300 a č. neomylný, adj. :  smr i  neomylný Mar.
Mus. 107; hřichuov na věky neomylný
Div. Klem. A 342. nepodobný, adj., pravdě nepodobný: dosti
jest věc nepodobna Div. Klem. A 553;
dosti  věc  nepodobna,  že má svésti
vás žena hubená t. B 307. nerodili, -rozu. nechtíti, nedbati: o ržě-
ném  (chlebě)   nerodycffc Mast. 288;
nerodte sě pohanstva ani smrti kryti
Drk. 382; Maria, nerod plakati Hra
Vel. 77; nerodyz vičce plakati Hrob
Boží 95 a č. nestrašlivý,   adj.,   nebojácný:   kto jest
tak horlivý a tak velmi neftrafflywy
Div. Klem. C 832. nešvarný, ;.di.: biednicě nezwarna Mast.
374.
nevěstka, f.: že sě mladým newyeítkam
sl ubiti žádáš Mast. 362. nikako,   adv.,   nijak:   jemuž nevěříme
nikako Div. Klem. C 304. nikdo, pron.: nadjidech hrob a v něm
nykoheho Hra Vel. 54, Hrob Boží 63,
Mar. Mus. 18. nositi,  nošu:  aby  noíyl  po  mně koše
Drk. 108.
núznost, f., nouze: kdož bude v kteréj v nuznofty Tegersn. 25.
Obědovali, -oběduju, obědvati: utkach slunce, anno poledne obyeduge Div. Vít. 230.
obchod, m., živnost: kterýs obchod na
onom světě jměla Drk. 47. obité, n. : já sem vydala na niej své
obyle Mast. 369. obierati sě, -aju, meškati: tak se dlúho
obierach Div. Klem. C 799. obinúti, obvinuti: rúcho, v němž obinuli
Div. Klem. A 424, 449; obvinuti sě
čeho: této hrózy se obwin Div. Klem.
C 609.
oblehčiti, -lehču: oblehcžiž již své útrobě Div. Klem. A 363; oblehčyž Mar. M s. 119.
obluda, f., příšera: bychf byl blud, a neb
obluda jaká Div. Klem. A 567. oblý,  ad . ;   jedno oblu v ž vot cpáti
Mast. 181. obořiti, -řu, zbořiti; až by sě oborzyly
chýše Mast. 397. obrátiti, -cu: abych po tobě vešken liud
obratyl Mast. 88. obvinuti v. obinúti.
obživili, -v'u, život dáti, vykoupiti: chtě nás tudy obžiwiti Div. Klem. A 149, 173.
očitě, adv.: neb sme toho již sama oezitie
viděla Div. Klem. A 516. odpustili v. olpustiti. odpuščenie v. otpuščenie. odtucha v. ottucha. odžehnati sě v.  otžehnati sě. ofěra, 1, občt, nábožný dar: a s ofyeru
vcndi v chrám Div. Vít. 380. oferovali, -uju, obětovati: myru a zlato
i   kadidlo   tvé   milosti ofyrugyemy
Tegerns. 97. ohaí; m.: tak jest věrný jako oharž Div.
Klem. C 177.
ohledali, -aju, prohlednou ti: prostěradlo
ohledayte Div. Klem. A 526. ohmakati, -aju, ohmatá ti: každý z vás
mé kosti ohmaka Div. Klem. A 568. oko, n., číslo na kostce: mectež spravedně
oko lyczy Div. Vít. 15. okŕín,   m.,   mísa,   nádoba :   v starých
kútech i v okrzynych Div. Vít. 139;
w okrzyenyech t. 200. onaký :   sem mistr onaký Div. Klem.
B 125,
onen, pron.: w uonomno kůtě Mast. 329;
puojdem — do wonohono domu Div.
Klem. B 243. oparili, -řu, ošiditi: jako lakomého psa
oparži Div. Klem. C 274. opatŕiti, -řu, spatřiti: Neopatrzym víc
nebeské světlosti Drk. 20; když bych
ho mohl opatrzitij Div. Klem. A 540. | optati,  -ju,  doptati se,  najiti: donidž
i tvórcě neoptamy Hrob Boží 27, Mar.
: Mus. 16; abych jeho optala Hra Vel.
76, Hrob Boží 94; kde bych jeh i optali j, Mar. Mus. 34 ;  zdali bych jeho kde
optala Div. Klem. A 140; kde bych ho 1 mohla optati t. 145; kde bych já jeho
optala t. 229; a drahých mastí optati
t. B 120.
orudie, n., nádoba, nástroj, prostředek: sprostnéť jest vaše orudie Div. Klem. C 318.
ostatí,   -stanu,   zanechati:   oftan toho,
sestro mojč Drk. 72; oftanuezy bluda
svého t. 88. ostierati sě, -aju, zastírati se: a kyji sě
ofítyerage  (ironicky)   Div.  Vít. 229. ostriež, m., ostříž: oftržeffem přestrašeni
Div. Klem. C 637. otpustiti, -šču, dovolí ti: odpuft mě vyníti
Drk. 149; odpuft jej s kří(žě) složití
Div. Vít. 93. otpuščenie, n.: jižf odpufftieni beru od
tebe Div.  Kleni. A 359. otrok, m., sluha: jestli tu který otrok
Drk. 113.
ottucha, í., odlehčení: rač nám odtuchu
dáti Drk. 363. otžehnati sě, -aju, odžehnáním zbaviti:
črta sě odzehnaty muože Div. Vit. 184. ova, interj., en: owa, kámen, jenž bieše
na hrob položen Hra Vel. 57, Hrob
Boží  70;  owa,  v  hrobě  nic jiného
t. 178.
ovčina, f., obuv z ovčí kůže: tehdy sem ušila owcžinu Div. Klem. C 161.
ovšem, adv., zcela, zúplna, vůbec: host owfem slavný Mast. 43; sestro Manda-leno, owfem nemúdrá ženo Drk. 87; prie tele owfem věrného Hra Vel. 7; mne owffyem poslechl by tvým kázáním Tegerns. 57; tos nám tvórče owffem   vrátil   Div.   Klem..   C 884.
02pievati,-a,)ví, cantando persequi, zpěvem doprovázeti: rač zpievati a myť budem ozbyeuaty Drk. 66.
Pakost, f., pokost, neduh: k rozličnému neduhu, k rúpóm, k nehtu, k rozličnej pakofty mohu spomoci tuto masti Drk. 251; protivnost, nesnáz: již (je mine) všecka pakoft Div. Klem. C 891.
palcieř, m. (ze střhněm balzer), kštice, brada: neb máš jistý kozí palezierz Drk. 126.
palicový, adj., od palice: obdržach ran paliczowych všeho dosti Div. Klem. C 801.
pamatovali sě, připomínati: zamutek apoštolský . . . bude se tuto pamatovali Div. Klem. B 13.
panic, m.: nuž paniezy i vy páni Div. Klem. C 438.
panoše, m.: milé panofye Drk. 40, 42.
pary (?): téjť lacniej dadie pary Mast. 185.
pastuška, m., pastucha: paftufky ne-jmajú Mast. 258.
pelech a chocholata atd.: napodobení řeči židů Div. Vít. 196.
pěš, adj., pěší: musímť za to choditi piefs Div. Klem. C 545.
pezd, gen. pzda, bzda, m., zadnice: an nám sbi všem se pzda háce Drk. 332; polib mě w pezd t. 181; za pefd Mast. 77.
picovati, -uju, brati píci, loupiti: Bralať sem bez milosti pycžuge jich obilé Div. Klem. C 186.
piščec, -cě, m., hudebník, který píská: berte piffeze Div. Klem. C 63.
pivnice, f., pivní sklep: an pie med (v) pywnyczy s jednu z škopa Drk. 51.
pizda, í.: za pyzdu Drk. 198; pyzda Div. Vít. 196.
plakati, pláču : když's mne tik mnoho plakala Hrob Boží 103 ; toliko plakala   Mar.  Mus.  125 ;  když si jeho
15
226
toliko plakala Div. Klem. A 369; a panně syna plakati sem pomohla t. 474.
platný, adj., váhu mající, mocný: a si vítěz velmi platný Div. Klem. C 429, 493.
plésti, pletu, masti: co ty pleteff, co ty
meteš Div.  Klem. C 536. pleš, f.: ty sú nejednomu obervaly ples
Div. Vít. 20. pleštiti, plešču, pleskatí, uhoditi: snad
sem  tebe ještě cepy nepleíítil Div.
Klem. C 44. pkskati, .pleskatí,  tlachati: ó, na vaše
ženská díla, že sta kdy plifkati směla
Div. Klem. C 619.
plnost, i., hojnost: prosím — tvé veliké
plnofty Tegerns. 52. plodili, -zu: smích plodifs Div. Klem.
A 491; chytrosti plodifs t. C 82 ; nej-
radějiť vraždu plodim t. 89. plvali, pľujú, plivati: na tvář jeho plwali
Div. Klem. A 285. poběhnúti, -nu, míjeti, opovrhnouti: ne-
pobiehneme cenu  tvého Div. Klem.
B 134.
podobný, adj., pravdě podobný: ani podobne jest. by kto mohl z mrtvých vstáti Div. Klem. A 506; slušný: králi, nenief podobno Div. Vít. 87; bude-li se vám za podobné zdáti Div. Klem. B 87 ; ač se tobě za podobne zdá t. C 348.
podolek, m.: podolkyť raky lovie Drk. 225.
podlep, m. (podtepati): le on ji podtepem zvráti Drk. 55.
pohřésti, -hřebu, pohřbíti : račtež pokorně pohrzyeffty Div. Vít. 123; po-hrzyebtez je t. 98; pohrzyebly t. 127; pohrzeben v hrobě Mast. 340.
pohrzéli, -ěju, pohrdati: ješto pohrzyegy slovy mejmi Div. Vít. 152.
pochlemtati, -cu: dachu mi . . . mléka sochorem pochlemtaty Div. Vít. 232.
pochopiti, -p'u, uchopiti: Mariji plačící sem   pochopila  Div.   Klem.   A 471.
pochválili, -cu,: ať nás židé . . . nepochwati Div. Klem. A 524.
pokázati, -žu, ukázati: pokaz mi toho proroka Div. Vít. 35; pokazal rány Hrob Boží 147; pokázati sě = ukázati
se: když sem sě tobě pokazal Hrob
Boží 107, Mar. Mus. 129. pokusili, -šu, zkusiti: a jeho duše po-
kuffyme Div. Vít. 58; a bude-li živ,
toho pokuffym t. 62; chcem — své
buojnosti pokufyti Div. Klem. C 633;
bychom sebe pokufyli t. 612. pokušenie,   n.,   okušení:   těmto paniem
na pokuffenye Mast. 274. pokúšěti, -ěju: ať mne diabel nepokuffye
Mast. 136. Polány,   pl., jm.   země:   w palanyech
Mast. 53.
pomočen, adj.: toho rač nám bej ti po-
moczyen Div. Vít. 134. pompknúti,   pomknúti,   -nu,   postrčí ti :
pompkny jie tam k sobě dále Mast.
163.
pomstili sé, -mšču: pomftiemež se již své žalosti Div. Klem. C 56.
poniž, conj., poněvadž, ježto: ponyz sem tak velmi krásný, . . . chciť se vrovnati najvyššímu Drk. 1.
popraviti,-v\i, ponapraviti, zlepši ti: A sebe bych za jednu planú hnilicu nepo-prawyl Mast. 426.
popršéti, -šu, prchá ti, léta ti: ažť z někoho poprífi chlupy Div. Klem. C 2.
porebule, f., nějaký druh rány (rebule = = zadek, porebule = rána na zadek Jireček ČČM. 1864. 315): ať neuhonie porebule Div. Klem. C 37; ať nedám rýčem porebuli t. A 247.
poštolce, n., dem. k postola = obuv: bych rozvázal ten řěmenec, ješto jest u  jeho  pofítolecz  Div. Vít. 251.
postřěbati, vysrkati: dachu mi syrovátku kyjem pofftrzyebaty Div. Vít. 231.
postříkali, -aju, ve smyslu biti, sekati: (anděl) po hlavách je poftržiha Div. Klem. C 780.
Postrpalk, Pustrpalk,Pustrpalek, m. jméno osobní : Mast. 396, Drk. 135, 194, 199 a č.
postúpati, -aju, ustoupí ti, couvati: panny, paní poftupayte Div. Klem. A 1; pro buoh račte poftupati t. 191; postúpati po něčem, následovat! něčeho: na řeč ženskú se nic nedaj ani po nich  postupay  Div.   Klem.   B 154.
posuzovati, -uju: všech stavóv poffu-zugyczye Div. Vít. 148.
227
potkali, -tkaju, potkati se s někým = = v boj se dáti : Ktož sem puojde, s ním se potkám Div. Klem. C 455.
potratí, -traju, potrvati: potray toho málo Tegerns. 60.
potratiti, -cu, ztratiti: a pro člověka svú krásu potratilo Div. Klem. B 192.
potřebovali, -uju, žádati: co jsi potrzye-
bowal sám Mast. 16, 300. pověděti, -viem: proč mi jeho nepowite
Div. Klem. A 301, 319. pozóstati, -anu, opustiti: nebť mě strach
nemuož pozuftati Div. Klem. B 36. práti, peru, tlouci: ktosi na naše vrata
perže Div. Klem. C 843. právě,   adv.,   náležitě,   opravdu: nemohu prawie   zvěděti  Hra Vel. 55,
Mar. Mus. 19, 32, prázdný,   adj.,   zbavený:   (duch) jest
všech kostí prázdny Div. Klem. A 570. preclík, m.: maléť sem preezliky pekla
Div. Klem. C 174, 178. příštíe,  n.,  příští,  příchod:   tvému se
przeííti radujíce Div. Klem. C 857. přičiniti, -ňu, přiloží ti, přidati: przyczynyl
sem k tomu rozličného kořenie Mast.
349;   pláče   sobě   dvakrát   více sem
pržicžinila Div. Klem. A 479. přičítati,   -aju,   připočítati:   rádať sem
pržiczitala Div. Klem. C 140. přieti, přěju, přáti: račiž przyety Drk.
16 a č.
přijieli, -jmu, dostati: móž-li mi to od
tebe przygyty Mast.  13; přijmouti:
aby to ráčil mile przygyety Tegerns.
99;   přijieti   sě  něčeho,   chopiti se:
čeho sě nám velíš przigyety Drk. 337. přijíti, -jdu: kázal jim po sobě pržigiti
Div. Klem. A 394. přikydnúli, -nu: přihodí ti: przykydnys
mi jie (masti) viece Mast. 198. přilúditi, -zu, privábi ti: a když nemožech
pržiluditi Div. Klem. C 216. přimčietí, -mču, přivléci: pržimcziž duši
jako vránu Div.  Klem. C 115. příplata, f. záplata: ani všickni v prži-
platie Div. Klem. C 477. přivinuti sě, -nu: kteráž sě duše k nám
przyuyne Drk. 312. prodřieti, -dru, prodřieti oko : na vodu
oka neprodrzyeífe Mast. 294.
propuditi, -zu, vyhnati: s tohoto místa aby nás nepropudili Div. Klem. B 98.
prorokovati, -uju: jest prorokowal jedno prorokowanye Tegerns. 115.
provésti, -vedu, na sebe provésti, pro-kázati, dokázati: musíme na se vše proweíti Div. Klem. C 762.
prožvagdati, -aju, prožvachtati: ješto sem vám tato slovce domácím hlaholeni prozvagdal Div. Vít. 199.
pruhatý, adj., plný pruh: baba . . . pruhata jedem jako žába Div. Klem. C 223.
ptánie, n., hledání: však bolestné ptáni tebe Div. Klem. A 154.
ptali, ptaju, hledati: tyt (panie) dobrých mastí ptayu Mast. 223; ptáte t. 232, 321, 345; kde ptati Mar. Mus. 86; ptagicz mistra svého Div. Klem. A 277; Krysta ptati t. B 151 ; = žádati : co vam třeba, toho ptayte Mast. 320; ptáti sě: do Galilee sě ptayte Hra Vel. 80 Div. Klem. A 126; na co ptáti: jedno na to vždy ptay Mast. 17 ; na mě ptala Mar. Mrs. 126.
pustili -šču: puítwye tento hněv na stranu Mast. 104; puítwa ten hněv Drk. 231; puíte vše klevetáme Mast. 40.
pústka, f.: jmáte, dietky, otpustky z puíítky do pušky Div. Vít. 191.
Pustrpalek v. Postrpalk.
puška, f. (něm. Bůchse) nádoba: puíka Mast. 137, 140; pufíku . . . udeříš Div. Klem. B 141; s puíkamiMast 86; pušky = prsa: kteráž panna pomaže (mastí) své puííky Drk. 295.
pych, m., pýcha: pro náš pych Div. Vít. 78.
pykali, -ču, litovati: Pycž mě kvítí i koření, pycž mě tráva, lilium, vše stvoření, pycž mě skalé vody i moře Div. Klem. A 200, 201, 203.
pytati. -cu, hledati: těch miest pytay Mast. 18.
pzdieti v. b zdi e ti.
pzdina, f., od pzdieti: pzdyn k niej málo přičinila Mast. 160.
Radný, adj., zkušený: král Pilát důstojný, múdry, radny i pokorný Div. Klem. C 262, 292.
Rakúsy, pl., jm. země: w rakufyech Mast. 51.
15*
228
229
režný, adj. od rež, žitný: když biely chleb uzřieše, ihned rezný povržieše. Drk. 174.
rohožie, n., rákosí: tať sě v Praze w rohozy tkáta Drk. 211; pletivo z lýka, šlaků a p.: utáhli sú se v rohožie Div. Klem. C 478.
rovné, subst. m. a f.: jemu nenie rownye Mast. 56.
rozľútiti sé, -cu, rozhněvati se: jak sú se velmi rozlítili Div. Klem. B 58.
rozněta, f., roznět, roznícení: spasiteli všeho světa, mé veselé, má roznyeta Div.   Vít. 115.
rózno, adv., na různé strany : odsud ruzno vylúdili Div. Klem. B 156.
rozvázati, -viežu, zbaví ti něčeho: již sem tě z fmutki rozvázal Hrob Boží 108; již sem tě smutku rozwazal Mar. Mus. 130, Div. Klem. A 374; mě ?mutka rozwazal Mar. Mu=. 145 ; = ukázati: aby každý — své všecky skutky rozwazal Div. Kl-m. C 249.
róžcě (?): jakžto rozcye na siej tistě Mast. 48.
rubáš, m., roucho, šat: příběh v jakéms bielém rubaffy Drk. 328; pobrach ženám i rubaffe Div. Klem. C 191.
Ruben, Rubin, m., jm. osobní: Rubyene, rubyene! Drk. 177 ; rubyn z Benátek Mast. 8; rubyna t. 9; Rubyne, rubyen-cze ! Drk. 156.
Rubin v. Ruben.
rúče,  adv., rychle:  Běžtež rucze Div.
Klem. C 57; rucze s ním do pekelné
školy t. 200; rucže t. 206; kto kam ví,
raucze  běžte   t.   599;  jáť   se rucže
zbočich t. 793. rúči,   adj.,   rychlý:   nayruczeyffi Div.
Klem. C 785. rúpy,  pl.  m.,   (nemoc):  k rozličnému
neduhu, k rupom Drk. 251, 289; vy
některú mrtvici,  nehet,  rupy  .   . .
obdržíte Div. Vít. 142. Rusy,  pl.,  m.,  jm.   země:   w ruíyech
Mast. 52; w rufech Drk. 33. ryčěti, -ču, ryk působiti, křičeti:  I co
vy tu rycžite Div. Klem. A 531. rytem (?) : o  zydowskem  kraly rytem
Div. Vít. 195. ryvola, rivola, f., nektar: budešli dobrý,
damyť ryuolu piti Drk. 49.
ržěný, adj. (z n.žant) režný: o rzyenem (chlebě) nerodieše Mast. 288.
Řěmenec, -cě, m., řemínek: bych rozvázal ten rzycmenecz Div. Vít. 250, 274.
říše, f., hluk, řev: slyšel sem v krčmě velikú ržiífi Div. Klem. C 203.
řit, 1: rzyt Mast. 75; rzyth t. 318; holú rzyty Div. Vít. 215.
Sasy, pl., jm. země: po íafyech Drk. 33. Satan, m., jm. ďábla : mněť ra'han dějí
Drk. 28; mněť dějí ffathan Div. Klem.
C 73 a č.
sběrný, adj., společný : jak sme hřmot
zberzni uslyšali Div. Klem. B 49. sbožie, zbožie, n., majetek, statek: pro
tě srny z íbozye vystúpili Drk. 336;
že ste pro mě fbozye opustili t. 349;
ty si chudých rajské zbožie Mar. Mus.
114; zbožij Div. Klem. A 352; jich
zbožie t. C 479. sčinomaty (?) (Mast) dělánať je z íczy-
nomat Drk. 277. sděliti  sě  na  něco,  společně prokázati
něco: bychom na udactví fe zdielili
Div. Klem. C 613. sdieti, sděju, učiniti: ať s tobú fdyeyu
Mast 6.
sdravý, adj., zdravý: budeť fdraua Mast.
190; hin jsú miesta fdrava t. 21. sěč, f., boj: by mohl zbyti se ctí feczy
Div. Klem. C 436. sed,  adv.,   teď,  zde:  Sed, mistře, fed
jáz k tobě běžu Mast. 1; sed vem přišel
mistr Ipokras t. 27, 75, 77. sedenie, n., sídlo: tam rač své fedyenye
jmieti   Mast. 23. sekule, í., nějaký druh rány: ať neuhonie
porebule, bud kučal nebo fekule Div.
Klem. C 38. sěmo, adv., sem: syemo blíže pristúpi
Mast. 270, Drk. 21. szsiřicě,   i. :   nuž  vy   (dvě) ffefftryczye
pryč (j)děta Hra Vel.51; Milé fef trzyczy,
pryč jděta Hrob Boží 61. Severin, m., jm. osobní: co kážeš, mistře
feuerine? Mast. 113; od mistra feuerina
t. 276.
shoditi, -zu, vyhověti: tys mi, mistře, dobře zhodyl Mast. 317.
í
T
shořěti: ihned uteku, jako fhoržim Div.
Klem. C 418. shústi, shudu: potom nama diabel fhude
Mast. 111. sieci, seku: ktož je fyeczyen Mast. 64. siesti,   sadu,   (ve   hře v kostky): jižť
mi jest fedl žíž s kotrem Div. Klem.
C   524;   seď mi   také  něco rovného
t. 528; jižť mi sedl kotr s dryjí t. 530;
sedl mi cin (= cink) a dva tuše t. 550. siroba, 1, osiřelost: v fyrobye vás neostavím Drk. 387. skalé,   rí.,   kollekt.   od  skála:   Pyč mě
skale Div. Klem. A. 203 ;   skale se
hrozně pukáše t. C 676. skalní, adj.: po smrti jeho fkalni kamení
se pukalo Div. Klem. B 200. skonanie,  n.:  při jeho smrti fkonanie
Div.  Klem. C 322. skončenie, n.: čekaj jeho ffkonczyenye
Div. Vít. 6. Skorbrys,  abraham azbynuky, židovský
zpěv Div. Vít. 159; v. Div. Klem. C
278-9.
skoře,   adv.,   rychle,   brzy:   Posle, jdi
k rytířuom fkorže Div. Klem. C 500. skoro, skuoro, adv., brzy, časně, rychle:
fkoroly mé masti budú? Mast. 128;
jděte fkoro Hrob  Boží  52; pôjdem
fkuoro Hra Vel. 29; děte fkuoro t. 47;
fkuro Div. Klem. C 583. skřeht, m., skřehot, skřípání: kdež pláč
a ffkrzecht zubový Div. Vít. 339. skřehtati,   křehotati:   staré  baby, jenž
ffkrzyechczyctc jako žáby Div. Vít.
146.
skřiekati,  -aju, křičeti:  milý pane, že
tak mnoho ffkrzyekaff Drk.  186; že
na  mě   toliko   ffkrzyekaff?   t. 202.
(Srv. Listy fil. XIV. 41 pozn. 2.) skřictek, m., skřítek: baby fcrzyetkem
k čertu vzletie Mast. 146. skrýti sé, -ju: tvé sě moci nic neffkryge
Div. Vít. 302. skúp,   skúpý,   adj.,   skoupý, lakotný:
nebývaj zkup v tomto hodě Div. Vít.
158; nebude v tom fkup Div. Klem C
369.
skutiti, stropiti,  spáchati:  vé,  co sme
ffkutyly! Div. Vít. 82. slaviost,  í., sláva : chcif  tvú ílawnoít
velebí ti Már.  Mu-,. 152.
slovce, n., slovo: ješto sem vám tato fflowczye domácím hlaholem pro-žvagdal Div. Vít. 198.
sľubiti sě, -b'u, slíbiti se, zalíbiti se: my sě mladým liudem flubyty nežáda-damy Mast. 337; že se nevěstkám flubyty žádáš Mast 362; ješto mi sě dobře fflybyl Div. Vít. 287.
slúžiti, -žu: Sluzua (my dva) lépe svému pánu Drk. 232.
smiera, i., pravá míra v něčem: podle cnosti   jeho  ffmyery  Div.  Vít. 317.
smútiti sě, -cu, smutným býti: smutni jste a fmutite se Div. Klem. B 203.
sňatek, m., spojení, spolek: vyhnán sem z nebeského fnatku Drk. 18.
sníti, sejdu, zemříti: že lépe jest jednomu člověku fnyty, nežli všemu světu zahynuti Tegerns. 117, 123.
Soba, m., jm. osobní: má střícě oba, foba i také koba Mast. 405; srv. má bratry oba, ffebek a také koba Drk. 210.
spéci, speku, pečením z tvrdnou ti, sraziti se : tak mi se jest srdce leklo i úžestí krví fpeklo Div. Klem. C 601.
spěra, f., opora: neb již beze všie ffpery voláš podle srdce svého Div. Vít. 346.
spěše,   spíše,   adv.,   na  spěch, rychle:
přijmi mě fpyeffe k sobě Drk. 122;
kázal . . . fpycffye do Galile jiti Hrob
Boží 176; ukažte mi fpiffe Div. Klem.
A 298; kráčej fpiffe svýma nohama
t.  B  183;  podaj   mu  jich (kostek)
fpiffe t. C 541. spleskati,   -aju,    splasknou ti :   od téť
zplefkagyu vole tuhá Mast. 142. spravedně,   adv.,   spravedlivě: mectež
fprawednye Div. Vít. 15. sprostně,  adv.,  špatně:  neboť  sě nam
fproftnye klidí Hrob Boží 158; proto
sě nám fproftnye děje t. 160. sprostný, a j., špatný: a fproftnet jest
vaše orudie Div. Klem. C 318. spustili, -šču, odpustiti: a vš'cky jemu
viny fpufty  Drk. 100. stáhnuti,  -nu:  svú ruku v muoj bok
ftiehni Div. Klem. A 574. stanuti,  -nu,  přestátí: již-li f tanu tvé
chytrosti Div. Klem. C 226. státí, stojů; v něčem stati, zachovávati
něco: kdo chce v jeho přikázání ftati
Div. Klem. A 411.
230
stavili sě, -v'u, ocitnouti se: kde bych sě
ítawyl (řečí) Mast. 423. stazovati v. vztazovati, štěknuti sě, vzteknouti se: Buodaj se ve
pekle ítekl Div. Klem. C 179. stěžěti(?),-žu, táhnouti, přines ti: zlú novinu
před lucipera íftezyme Div. Vít. 86;
do kúta se všichni ítiežicz Div. Klem.
C 784.
strěví, m., střevíc: muších babě ftrzewi
kúpiti Div. Klem. C 217. stříc, m., strýc: má ítrzyczye oba Mast.
404.
strnišíe,   n.:   biřic   chodí po fítrnyffty
Div. Vít,. 227. strýna,   f.,   teta:   má   ftryna Hodava
Mast. 419. studeníce, f., zimnice: některú mrtvici,
nehet, rúpy i íítudenyczy Div. Vít.
142.
stúpa, f., stoupa: (baba) na fítupye tě létala Div. Vít. 174.
stvieti sě, -stv'u sě; kstvieti sě: tak se jejich klenoty kfítwie Div. Klem. C 475; kfftwuczy záři t. 655.
stýskati, -stýšču: protož se mi velmi ítyfítie Div. Klem. C 585; stýskati sě s někým = nelíbí ti se: až sě nem s ním wšěm ftyfkaffe Drk. 330; stýskati si: moji mlazší sobě ftyftv Hrob Boží 111; ať sobě nic neftyftye Tegerns. 65; nefftyfft sobě, seftra milá Div. Klem. A 60; koho vy, panie, hledáte v tom hrobě, tak velmi ftyftycze ( = stýštíce) sobě Hra Vel. 36; s:bě ítiskati Mar. Mus. 109.
svaditi, -zu, někoho, do vády přivésti: a ona (baba) je ihned fwadi Div. Klem. C 218.
svésti, svedu: však mě na to nezwedete
Div. Klem. A 533. svět, m., svit, svítání : jáť budu bdieti až
do ffwyeta Hra Vel. 52; jáť ho budu
hledati   až   do   fwyeta   Hrob Boží
61 ; až do fwieta Div. Klem. A 137. světití, -cu, velebiti: právěť vežde jeho
jmě fwyetye Mast. 54. svoditi, -zu, sváděti: a je s pravé cesty
fwodila Div. Klem. C 239. svrček, m., cvrček: měl jsem tři fwyrczky
Mast. 149. svrchní, adj., přední, svrchovaný: neb
jest prorok ífwrchny  Div.  Vít. 77;
poslán sem od otce fwrchniho Div. Klem. C 702; swrchniho boha synu živý t. 876. szobati,   -u,   sezobati:   (baba) všecken tě měsiec ffzobala Div. Vít. 177.
Šalk, m., (něm. schalkch), sluha, šelma:
jáť sem velmi veliký ííalk  Drk. 1£6;
z kurwy fialek t. 195. šátky, pl., m., šaty: majíc na sobě zlé
fiatky Div. Klem. C 270. šeňkéř, m., šenkýř, hostinský: já sem
byl   na   onom   světě   ffeňkerž Div.
Klem. C 136; ffeňkerž ib. 184. šept, m., šeptání: nechajíce všech ffeptuow
na straně Div. Klem. B 17. Siryc,   m.,   jm.   osobní:   ffyrycz biřic
chodí po strništi Div. Vít. 227. škařědost, f., ohavnost :   děkujiť, Buože,
tvé milosti, žes mi této ffkarzyedoffty . .
ráčil zbaviti. Div. Vít. 384. škoditi, -zu: komužť nic neffkodij (nic
není) Div. Klem. B 129. škop, m., škopek: an pie med (v) pivnici
s jednu z zkopa Drk. 51. škorně, í., boty (ze skorá, pellis): pridaj tež mi k tomu své ffkornj'e Div.
Vít. 26.
šlojieř, m., závoj: svój flogyerz napravila Drk. 58.
Šváb, m., jm. os.: nevrť se tuto Uher ani ffwab Div. Klem. C 4.
Táhnuti, -nu, : tyehnyewye oba za jednako Mast. 109.
takměř, adv.: neste sěm hř ešné duše takmyerz ševce i panoše, sedláky, takmyerz krajčí Drk. 42.
tbáti, tbaju, o někom, o něčem, dbáti: o svém mistře ničse netbas Mast. 81; nedbaj nic, králi, o tom Div. Klem. C 334.
téci, teku, běžeti: ted já, mistře, k tobě
teku Div. Klem. C 116. ted, adv., zde, tu: ted sem, mistře, sluha
tvój Drk. 179, 181. tělesenstvie, n., tělesenství : telefenftwye
na božstvie nesa Hrob Boží 146. tělo, n., dial. celo: chlebem czela svého
Tegerns. 31. tesknost,   i.:   ani   sobě   velmi tefknoft
činil Tegerns. 4.
231
lista, f., canicula, čubka, čuba, lehká ženská: na siej tyf tye Mast. 48; tyftu t. 75, 77.
tkáti sě, tkaj u sě, toulati se: kde sě tak
dlúho tkas Mast. 80; tkagye sě sudy
i onudy t. 411; kde sě tkaff Drk. 182;
tat sě v Praze v rohozy tkata t. 211;
těť se po světu tkata t. 221. tkysati, tkyšu, dotýkati se, napadnou ti:
aneb tě túto palicí tkyffy Drk. 216. tlačiti, -u, šlapati: a netlacž mi po cibuli Div. Klem. A 246. točiti, -u, sem tam obraceti: svú myslí
nadarmo tocžite Div. Klem. A 532. Tomáš, m., jm. osob: O thomaffi nevěřící
Div. Klem. A 494. tovariš, m.,  tovaryš: Satane, milý to-
warziffi Div. Klem. C 202. trh, m., tyrh Mast. 204. tylicé, i., nástroj, na němž se len láme,
mědlice:   (baba)   trlyczy  dojila Div.
Vít. 176; z trlicze mléko dojiti Div.
Klem. C 100;   trliczy   sem místo
krávy dojila t. 236. trpělivý, adj., trpící :   ješto před smrtí
(tělo mé) bylo  trpieliwe  Mar. Mus.
98, Div. Klem. A 333. trpěti, -p'u,: tyrpyel za ny Mast 252. truditi,   -zu,   trápiti :  ráčil — dáti se
na kříži truditi Div. Klem. A 148;
dal se na kříži truditi t. 172; truditi
sě, namáhati se: pro niž si se ke mně
trudil t. C 285. truchle, adv., truchlivě: a proč sě tak
truchle máš Hra Vel. 72; proč sě tak
truchle jmáte Hrob Boží 41, 112. tudiťž,   adv.,   podobně,   rovně, také:
dosti se mu hrubě stane, tudiž jeho
apoštoluom Div. Klem. C 464. túlia,   í.,   smutek,   utrpení : připravili
su Jel (Ježíše) k tuze Div. Klem. C
666; nebudete již nikdy w tuze t. 865 ;
již nás všech tuha mine t. 880. turnej, m.: okolo turnegye Drk. 239. túš, m., touš (z tus, dusz, deux), dvě
oka ve hře kostkové: já dryji s tuffem
mám (3 + 2) Div. Vít. 23; jižť mi
sedl   taufs,   eš   (2 + 1)   Div. Klem.
C 544; sedl mi cin (cink) a dva tuffe
(5 + 2 + 2) t. 550. tvář, í., podoba: duch svatý — vstúpi
naň v holubie twarzy Div. Vít. 281.
tvořec,   m.,   tvůrce:   Ja   sem tworzecz
svatý  Drk.   307;  jáť  sem tworzecz
svatý Div. Klem. C 846. týl, m., záda: ktož jmá zimnici w tylu
Mast. 122. tymián,   m. :   máš-li  mast  s  myrrú a
s tymyanem Mast. 343; z tymyana
t. 348.
Udactvie, n., udatenství: bychom na vdacztwi se sdělili Div. Klem. C 613.
udělý, adj., spanilý: Děťátko milé, pěkné, krásné i vdyele! Tegerns. 86; skrze hvězdu světlu, velmi jasnú a vdyelu t. 90.
ujati, -aju, doufati: vfage v své panské moci Div. Klem. C 189.
Uher, m., jm. osob.: nevrť se tuto vher ani Šváb Div. Klem. C 4; Uhry: w uhrzyech Mast. 51.
uhoniti, -ňu, na sebe uvaliti: a neuhonite cepami rány Div. Klem. C 12; ať neuhonie porebule t. 37.
uchovati, -aju, uchrániti: nemôžete wy ho vchovati Div. Klem. C 582; uchovati někoho = uchrániti před někým:' rač zlé baby vchowaty, Bože Div. Vít. 185; uchovati sě = uchrániti se: kdy sě hřiechow nevchowame Tegerns. 74.
uchvátili, -cu, kvapiti: potom sem k tobě
běžeti uchwatyl Mast. 87. ukrátiti sě, -cu: až se mého života vkratij
Div. Klem. A 328. uléčiti, -ču, léčiti: bychom mohli vlecžitij
tělo našeho tvorce milého Div. Klem.
A 33; vlečili Mar. Mus. 12. umazali, -žu, pomazati: umazaty jeho
tělo Mast. 311; abychom jej vmazaly
Hrob Boží 31. umdliti, -mdlu, mdlvm činiti, seslabiti:
jiní sobě lidé bají bdiec, aby jich sen
neumdlil Div. Klem. C 512. uměli, -ěju, znáti:  (j)diž napřed, však
vmifs cestu Div. Klem. B 257. úprava, f. : a v nich jest krásná upraua
Mast. 22.
upřímý, adj., přímý: vpržimu pravdu
zvěděti Div. Klem. B 166. úsilé, n., práce, námaha:  nebo je to
mé vše vfyle Mast. 368. usilovati, -uju: a v to pilně vffylowati
Tegerns 28.
232
233
uspiti,   -sp'u,    uspati :   aby   jich sen
ncumdlil a potom jich neufpil Div.
Klem. C 513. ustaviii, -v'u, ustanoví ti, určití, zvoliti:
bieše vftawen toho léta Tegerns 114. ustřieci,   -střehu,   ústřici :   zda bychom
mohla (dva) uftrzyczy Div. Vít. 67. ušitie, n., obuv. šilať sem zlé vffiti za
dva groše Div. Klem. C 157. utajiti sé,  skrytu  býti:  stuojmy tiše,
nemluviece  a   všichni   sě vtagyecze
Drk. 322.
utéžěti, -těžu, stěžili, výtěži ti: viz,bychom
něco vtyezyely Drk. 103. utkali,  -tkaju,  potkati:  vtkach slunce
Div. Vít. 230. uvázali sě, -viežu, v něco: ten sě v sukni
vwyeze Div. Vít. 18. užasnuti sě, -nu, uleknouti se: až sě jí
všichni čerti v pekle vzafu  Div. Vít.
216.
užasl, úžest, f., úžas, bázeň: nedaj jim mieti vííafty Tegerns. 38; tak se mi jest srdce leklo i vžeíti 1 rvi speklo Div. Klem. C 601.
užiti, -uživu, zakusiti: a juž zlým vziues toho Mast. 377; zlým wzywes toho! t. 428; u pekle jich uzywethe Div. Vít. 150.
Vary, pl., m.: ať já mu nedám na wary
(ať nedostane bití) Div. Klem. C 35. vášni, f., vlastnost, mrav: také dobrú
wafnyu jmějieše Mast. 292. Vavřěna, f., jm. osob.: Má teta wawr-
zyena Mast. 4l5. vcěle,   adv.,   najisto:   ten   jest wczele
z mrtvých vstal Div. Klem. A 391. wdy, adv., vždy: nikdy nespati, jediné
wdy bdíti Div. Klem. C 507; něcoť
wdy sedne k mé vuoli t. 543. ve,  interjck. (něm. wche) : we, co sme
skutili! Div. Vít. 82. věhlasné,   adv.,   skvostně:   poradím —
paním, aby se líčily krásně, a strojily
se wiehlamic Div. Klem. C 78. vehnali, vženu: coť uhoním, tovšewfenu
v řiť Drk. 37. věk, m., čas, doba: vtělil si se v posiední
wiek Div. Klem. A 153. viník,   m.,   věchet:   majíť   hrst plev,
dva wieniky Div. Klem. C 480.
věrné,   adv.,   skutečně,   jistě: wvernye
na kříži umrlého Tegerns. 32. věrovati sě. -uju,  zapřísahati se: rádať
sem přičítala a k tomu se wierowala
Div. Klem. C 141. veš, pron., všechen: neb tvé panstwie
jest svět wes Div. Vít. 313. vet, adv.: musí jeho býti se mnú vet
Drk. 39 (musí býti jeho věc se mnou
tak srovnána). vežda, adv., vždy: weída Drk. 81. vežde, adv., vždy: weíde Mast. 54. vidět i, vizu:   wyzuth   ondeno dobrého
druha syna Mast. 217. Viedeň, Viedne, f., jm. města: wyeden
Drk. 254; wyednye ani Praha Mast.
157.
vila: hedvábnú vylu víti Drk. 82 (snad
m. vylna = vlna.) vítéz, m., hrdina: když's tak rytíř ne-
matný, a si witiež velmi platný Div.
Klem. C 429, 493. Vlachy, pl., m., jm. země: po wlaíyech
Drk. 32.
vlast, f., země : jdúce do jiné wlaíti Div.
Klem. C 310. vran, m.. havran: že ť wran oka nevy-
kline Mast. 203. Vrbata, m., jméno ďábla: mistře, znaj mě wrbatu svého Div. Klem. C 85; wrbata t. 837. vrovnati sé. -aju, vyrovnati sě, podobati sě:   chciť   sě   wrownaty   naj vyššímu Drk.   3;   že   sě   chceš najvyššiemu wrownaty?   t.   7;   mně  sě nemôžeš wrownaty t. 205. vrtě ti sě, vrcu: newrt se tuto Uher ani
Šváb Div. Klem. C 4. vskóřě. vskiwřě, adv., brzy, záhy, rychle: budeš   ty   žebrákem  wfk rzye Drk. 184; aby šel wffkuorzye Tegerns. 7; rač   tam   jiti   wfkuorže   Div. Klem. C 718, 726. vskučéti, -ču: jako pes wfkuezy Mast. 69. všemahucí, všemohoucí: Hospodine wffe-mahuezy Div. Klem. A 11; wííema-huezy otče t.  17; wffemahuczy král t.   439;   wítaj,   Buožc wffemahuczy t. B 314.
výborný,   adj.,   na   něčem:   na řemesle
wyborneho Div. Klem. C 86. vyklásti, -kladu: krám wiklafty Mast. 19.
vyklinúti, -nu. vykluvati: žeť vran oka
newyklyne Mast. 203. vykstvěcovatí,   -uju,   vystkvěcovati: již
se slunce wykftwieczuge Div. Klem.
A 56.
vynikali, -aju, povstávatí, vycházeti: aj toť beránek boží wynyka Div. Vít. 268.
vyníti, -ndu, vyjiti: odpusť mě vynyty Drk. 149.
vypraviti, -v'u, vylíči ti : žádný toho nemuož wyprawiti Div. Klem. A 409; by mohl muky všecky wyprawiti t. 511.
vytřeštiti oči, vyvalili oči: Cos ty na mě wocži  wytrzefftil Div.   Klem.  C 43.
vývoda, m., vévoda: wywoda života živ kraluje Div. Klem. A 420.
vyzina, f., maso vyzí: bude náma zaplacena tohoto postu wyzyna Mast. 219.
vzdáti, -ám, s sebe složití: to pro svú
pýchu dnes wzdaff Drk. 10. vzdora, i., na vzdoru, na vzdor: nemajíc
toho nawzdoru Div. Klem. C 256. vzpručiti sé, -ču,  vzpřímiti se: potom
se náhle wzpruezy Mast. 70. vztazovati, -uju, tázati se: svým srdcem
ftazugiczy Div. Klem. A 139. vztuhati, tuhnouti: v téjto masti stará
wftuha Drk. 262, vždy, adv.  wfdy Mast. 17.
Za. zda: 7a je tobě bratr popele? Drk. 124; za by pro tě v našej vieřá stáli t. 378; za tomu nevěříš t. 393; zat vstane z hrobu v tuto dobu t. 316.
zacěliti, -l'u. zaceliti : rány kakož koli veliké zaczyely Mast. 62.
zacělo, adv., zajisté, najisto, podle pravdy: aby to zaczyelo věděla Drk. 95; zaczelo poviedám t. 348; ale vězte to zacyelo Hra Vel. 43; zaczelo Hrob Boží 48; mějte to zaczyelo t. 167; zaczelo t. 184; zacělo Mar. Mus. 164; věz to zacělo t. 102;  zaczelo Div. Klem. A 334.
zacný, adj.. vzácný: budeš appoštol v nebi zaczny Drk. 370.
zaléčiti, -ču uzdraví ti: ješto muožem zaleczyty Hra Vel. 11, Hrob Boži 23.
zámutek, m., zármutek: zamutkowe srdce vašeho Div. Klem. A 597; po zamutku
t. B 108; máme zamutku mnoho t. 116; zamutku vašeho polituji t. 206
a č.
zapiti sé, -p'u, opiti se: Mnohé ženy . . . kdy sě zapyv (= zapú), tehdy bajú Mast. 373; zapywfy sě mluvíš mnoho t. 376.
za plvaný, adj.: a tvář velmi slinami za-
plwanu Div. Klem. A 459. zapomněli, -mnu: zda sme zapomnyely
sukně jeho Div. Vít.  7:  toho nikdy
nezapomnyz Tegerns. 13. zatuchati sé, -aju, kaziti se: newiem, čím
se za tucha Tegerns. 48. závěrné, ad verb., vero, zajisté: zawyerne
pravím vám Drk. 347; zawyerne ho
zde nejmate Hrob Boží 47; zawýernet
sem boha živa viděla t. 134; Maria,
věz to zawierne Ma .   Mus. 96, Div.
Klem. A 331; zawierne jmietiMar. Mus.
105, Div. Klem. A 340; já vám to
pravím zawierne  t. C 662. zavinili, -ňu: já sem tobě zawinil Div.
Klem. C 877. zboží v. sbožie.
zbočiti, -ču, bokem se obrátiti: jáť se ruče zbocžich Div. Klem.   C 793.
zbyti, pozbyti, zbaviti se: vy bab v čáróv zbudte Div. Vít. 187; nezbudete se   mnú    pekelné   muky   Drk. 22.
zdieti, zděju, učiniti: neb jest nic zlého nezdyelo Div. Vít. 96.
zejspánie = ze-z'spánie, ze z'spánie, z vyspání: vy jdete zeyfpanye Mast. 230.
zemdlili, -mdťu, seslabiti : vizte, jaká jest vaše obrana, když vás zemdli má jediná rána Div. Klem. C 699.
zeptali -aju, na kom co : to ty brzo na nich zeptay Div. Klem. C 748.
získati, žíšču: některýť ji zyftye rychle Div. Vít. 12.
zištný, adj., prospěšný, výhodný: sed mi také něce rovného a sukni něco zyftneho Div. Klem. C 529.
zlob, -i, f., zloba: žet sě flob zloby obrátí Mast. 101.
zlúpiti, -pu. sebrati: hnedt by jej črt do pekla i s mastí zlupyl Drk. 292.
zmazali, -žu, pomazati: abychom to tělo zmazali Div. Klem. B 145.
zmlátiti, zmlácu, ztlouci : kosti v tobě zmlaczu Mast. 430.
zmléti, zmelu, ztlouci: ať tebe mój kyj
nezmele Drk. 228. znamenali, -aju, vy znáčova ti:  ač mne
chceš právě znamenaty Drk. 206. zpara, í., horkost, palčivost: neb snad
jmá-li v svém ušě zpary* Mast. 66. zpýchati, -šu, pyšným učiniti: všichnut
nám rodinu ípifíi Div. Klem. C 62. zrak,   m.,  vidění,  přízrak:   Po zrakuť
já to dobře znám Div. Klem. C 591. ztěkati, -a}u, zběhati: jednoho dne vše
ztyekagy Drk. 35. ztryzňovati, -uju: Krystus byl tak velmi
ztryznowan Div. Klem. A 509. zúpěti, -ěju, vzeúpěti : Dámť mu vždy,
žeť zupi Div. Klem. C 14.' zvéstě, ad v., jistě: slyšal sem, Rubíne,
zwyeftye Mast. 221; to já tobě praví
zwycfitye Div. Vít. 364. zvěstili,   -šču,   zvěstovati:   bych vám
zwycfftyl tato slova Div. Vít. 236. zvětrěti, -ěju, zvětrati: aby (mast) brzo
nezwyettrzyela Mast. 161. zvolený, adj., vyvolený: mém (m. mým)
otcóm zwolenym Tegerns. 39. Žádanie, n., žádost: učiniž mé zadanye
Div. Vít. 4.
žádati,   -aju :   mne   bude   na pomocz
zadati Tegerns. 27. žádný,   adj.,   žádaný,   milý:   e zadny
mistře! Mast. 207, 215; chvála tobě,
tvórče zadny Drk. 13,  M;.r. Mus. 53;
stvořiteli zadny  Div. Klem. A 256 ;
Králi Piláte náš zadný t. C 291; vsta-
niž žádny spasiteli, t. 710 a č. žebračie, adj., žebrácký': pól zebraczye
holi Mast. 175. živili, -v'u, na živu zachovati: žhvil bych
jej proti všem vám Div. Klem. C 325. žiež, m., žíž, šest ok na kostce (ze stněm.
ses a toto ze stfranc. seix): já mám
s zyezem eš  (6 4- 1)  Div. Vít. 19;
neb sem uvrhl ď\va zyze (6 + 6) t. 27;
jižť mi je t sedl ziž s kotrem (6 + 4) Div.
Klem. C 524; žiz s cinkem (6 + 5)
t.  538,  540;  dryji s  žizem  (3 + 6)
t. 556; dva činky a žíž sedí (5 + 5 + 6)
t. 576.
zvadlo, n., (od žváti?): a svým na mě zwadlem bekáš (t. j. hubuješ) Drk. 187.
žváti, žuju, žvvkati: Ale nemóž-ti jie (masti) zwaty Mast. 180.
obsah:
Předmluva. I. Literárně  historický úvod.. Hlava první. Stručný přehled vzniku a vývoje středověkého dramata církevního.
1. Hry vánoční......................... 3
2. Slavnosti velikonoční ..................... 4
3. Hry velikonoční ....................... 8
4. Hry pašijové......................... 13
Hlava druhá. Hry tří Marií....................... 15
1. Latinsko-české hry tří Marií.................. 18
2. O poměru her českých k cizím................. 18
3. O vzájemném poměru českých skladeb............. 22
4. Episoda mastičkářská .................... 27
Hlava třetí. Hry o vzkříšení Páně ................... 37
Hlava čtvrtá. Hry pašijové, na Květnou neděli, o Božím>Těle, hra Magdalenská 46
a na nebe vstoupení Páně.................... 54
1. Zlomek hry pašijové...................... 54
2. Zlomky hry na Květnou neděli ................ 55
3. Zlomek hry o Božím těle................... 56
5. Hra veselé Magdaleny..................... 57
4. Zlomek hry na nebe vstoupení Páně.............. 58
II. Skladby.
I. Mastičkář Musejní ...................... 63
II. Zlomek Drkolenský...................... 81
III. První hra tří Marií..................... 98
IV. Druhá hra tří Maní .................... 106
V. Mnse ní zlomek hry tří Marii................. 116
VI. Zlomek Svatovítský..................... 126
VII. Zlomek Tegernseeský.................... 141
VIII. Klementinský sborník her velikonočních........... 147
A. Třetí hra tří Marií ..................... 149
B. Rozšířená třetí hra tří Marií ................. 175
C. Hra o vzkříšení Páně..................... 186
R- j střik ............................ 216
Příloha: První hra tří Marií podle ruk. Klem. I, B. 12.
^uk.JUenU.iB. íŽ.Smemeno asi jaho 2:3.
♦4
iOt . to tfttn a
1
to tfttn ft te^-&tti
"T
—r-*-
»4
0^ "* *
2.
Ě^»^a^---]- ľľľ^^Hr*-
-1—-A4- 4, W'WW--
#7 XV
-4+
ups
iEEäSSS?
im»
>-v
5
--ftM^~"
itnctmt) ttctnm* ^cttukA
-ľ*
3.
litt» amofititg ťtw fa^vCstta^ôfttte rWimmát lotiutf tndttä?
———-■-——ŕ-CK»*?*«*8 Btw
5
í
+ 4 >4C
4.
iflittr tyftft flotftg q^ttt) güä-f     Mtmtft ft tu foftuttji^tttt
4 y#^«frcfiM»j
i3±
'M
ábi        &Jtľ 4rimA cftttötm ftift%ťt
fej&faflit cAHt^ltAíV f)ibewtia ^tttttwa feme nflftvž miwfo
4v4,4 «»^»vy \/
!_^_i_v Jř_VC'
3*:
5.
f&tz <mt ammw anuevg 4*" &rmtát w ifos tangem stójfcž
3^
^5
'4 e^^^ggi^ «*fefr
P«r«liý. 'Jlratia
^38867