ýznam a postavení kritiky v kontextu •uměleckých složek divadel- ní tvorby» Divadelní kritika je součástí divadelního procesiu áyxásx xento proces jako souhrn všech vývojových proměn divadla, jež se uskutečňují za historicky konkrétní situace, obsahuje v samotném systému divadla tři základní složkyjež při něm rozhodujícím způsobem spolupůsobí jako jeho subjekty: tvůrce, obecenstvo Ex:ag2i±sx a organi2átory»^^gx±±Jrggágg3bcgrgBrarKxg:g Přes činnost těchto subjektů se naplňuje smysl divadelního procesu i jako výraz určitých objektivních skutečností, jimiž jsou jsou primárně společenské poměry, společenská praxe0|Íení tu třeba jistě příliš rozvádět, že toto spojení mezi spo-lečenskými poměry a společen- T skou praxí s divadelním procesem je velice komplikované a že iS-sšx v něm hraje svou roli řada dalších momentů,0ak píše Engele v dopise j.Blochovi: "Překrucuje-li to nyní někdo v tom smyslu, Že ekonomický moment je jedině určující, mění onu tezi v nic neříkající, abstraktní a šľsx absurdní frázi."Divadelní procese se odehrává v souvislosti s řadou- dalších vývojových změn, které se nějak dotýkají i divadla.Vezmeme-li na př. v úvahu, že divadlo je také součástí uměleckého systému, pak nesporně jisté prvky vývodových procesu v jinačh druzích uměních mají vliv iYproces divadelní. A. xára podobně bychom mohli uvalovat i jiný širší systém-kxžjtocfcrxkul torní <> rokládáme-1 i xHxžsirx kulturu za soubor všeseh materiálních a duchovních hodní^i vytvořený li 5mi i za proces^osvo-jov-ktí těchto hodnot, pak zc.se pohyb bohato kulturního systému důsažně a. poastatná zasahuje í?výwi impulsy do divadelního proce-ííiU to u z n«:aluvirf.£- vňbso o jinycn cl<\s t f-: c n, i: t e r f; b-;;ne zs.nr- pgůobení,a: v ní Š se na konec nekonečným množstvím razných jevů o rušných souvislostí prosazuj á jako ss& onen primární fakzt společenské ggžasrg: poměry, společenská praxe* Divadlo ovsem navíc nezrcadlí společenské dění pasivně•Vyrovnává se s ním na základě možností a ±x materiálů, které mu (.lává jeho vlastní praxe. Twistu j e <1ÍBMHHÍtfttbL řada autonomních, spéci-fíkých výsledků, tradic, forem e. koneckonců i vlastních vývojových jasiEŽ-ste potřeb, jez vytvářejí ksqg&x napětí jak uvnitř divadla tak i ve vztahu s dalšími mimodiva.deIními skutečnostmi*,^sou tu rozpory uvnitř dive-dla, mezi jednotlivýnmi obdobími i uvnitř těchto období, mezi jednol^ivými školami, styly, ale i rozpory, jež vlastně provázejí každý tvůrčí akt, kdy materiál díla je po každé nově formován a využíván a často se tak děje za cenu porušování určitých do té doby platných norem0xxsEn>nr Je-li ve smyslu dia-chronním pro divadelní hiétorii určující zpětné, následné zkoumání těchto vývojových proměn, pak ve smyslu syne hojním se divadelní kritika se zabývá jejich vznikem^A. dokonce se na něm oo díl:' Celý tento úvod shrnující nepoch^jně velice známé věci neměl za cíl nic jiného než vymezit právě funkci kritiky v diva- delním procesu jako funkci, jež poznává situaci vzniku^ Toto poznání pokládejme za dominantní funkci kritiky, jež její postavení 'a význam v kontextu umeleckých si-, že k divadelní tvorby0 2KÄXxpx±±anxx '^alo by se to říci iaké% tak, že divadelní kritika míří k tomu, aby stanovila stupen Hxxjř.sl±.tia:^xjÍ!2Žxs8EXx a sílu, divadelní produkce rozvíjí a konkretizuje v nichž ggäKff±x±^xäx%axiäž:KažKŽKÍxr.^ diva- dělní procese AMĚĚÉtíÉĚĚ J6Wfc®čMÍ8$^ fývojové j no věj kvality Ťeú pojem produkce tu není použit náhodou,Rozumí se tím^vytvaření určitých děl tak i jejich jistý souhrn. Základní jednotkou divadelního procesu je jistě inscenacee^ez ^hbpÉÍBBÍ" inscenaci, 3 bez existence jejich divadelního jazyka a bes jejich komunikace s divákem v představení by prostě JHtNMfc nebylo divadelní kultu-ryyrgfrgr ani divadelní xfcx. kritika by wésm nemela co poznávat.Což zajité není ±sxx třeba záůrazň:vát«Leč jeden závěr pro samotnou kritiku tu asi lze vyvodit: je-li inscenace základní jednotkou divadelního procesu, pak účst kritiky na tomto procesn se zakládá na sjcHxaEtxekfflHx systematickém sledování a poznávání těchto jednotek©Jedině tak je v nejl(v)astnějším a nejelemfitárnějším smyslu kritika účastna na situaci vzniku*Xaeáíá Divadelní?: produkce pro ni takto znamená skutečně okamžik vytváření, zrodu, nikdy neukončený proces vynikání, jejž poznávámA mohli bychom jít ještě dále« Inscenace představuje pro divadelní kritiku onu objektivní realitu, z níž vychází svými smyslovými vjemy, počátky a předsta-vamijc a již zpracovává pojmovým myšlením v jistou výpověď, která usiluje o to být B.t%kxx ire&ativně adekvátním Eaxnánžia odrazem struktury a systému této objektivní realJd;y#A ten pojem relativní tu ^ÉähHBHaÉHÉMtab nemá vyjadřovat jenom v souhlase s obecnou teorii poznání všeobecnou mBsxsasss±x historickpu podmíněnost ade- kvátnasii lidského poznáníoOznačuj e také jistou specifikou podmí-^7_^ .£Qgnání j něnost\divaďelní "kritiky, která inscenaci X33tmk%K$sx reflektuje jako právě Vzniklou nej aktuálnější podobu divadelního procesu. To znamená, že nutně preferuje ty prvky a složky, které tuto aktuálnost nejvýrazněji ztělesňují a méně nebo vůbec ne poznává a vyslovuje prvky a složky jiné, VHttlBIÉÉMHfcMttBBHNfl0K;í° Z tohoto hlediska bychom se znovu dostali k žánrům kritiky* A. zjistili bychom, že jejich existence je kromě jiného podmíněna i tím, co poklaádá Ja±± kritik za nutné a potřebné vyzdvihnout jako onu nej aktuálnější složku ve formě, jež nejenom-obsahově tuto aktuálnost náležitě podtrhne, ale navíc se co nejrychleji dostane ke čtenář3m»Neboí nezapomínejme, še je-li kritika 4 kritika při poznávání inscenace jako základní jednotky divadelního procesu vedena Dředevším vůlí a záměrem vyslovit situaci vzniku, pak i okamžité, rychléVzveř^nění této situace jeYrieaíl-nou součásstxt^ÉMMHHHH^^ebot takto se ášaKtw^kmwxžážgxgžžagg a&xstávají znalejšími a poučenějšími účastníky tétox&x situace i diváci, kteří nejsou äíx&ÉExsxks: divadelními odborníky,,Vymezuje-li tedy M.Kouřil ve své stati. ..Umělecká kritika ( sborník Teo-ria dramatických umení) Yvhd^ŕio st jednotlivých žánrů kritiky podle obsahu věcných zpráv, které podávají, je to kritérium jaksi á±E druhotné prvotní je tu nutná ehsdc snaha o včasiiost této zprávy, jež v sobě nese onen moment poznání situace vzniku, jíž daná inscenace Astgcspc vstupuje do divadelního procesu^ Což - řekněme v menších a malých rozměrech kritických žánrů - znamená ma- relativněj ximální zvýraznění jenom jednoho ryau, jež jeYaTuškvätňim odrazem této situace,. Což máze být samozřejmě jakýkoliv rys«Včetně toho, že lze využít toho, že divadelní jazyk se skládá s řady sxsmx komponentů a kritik se soustředí jenom na jfesKts jeden jediný komponent, aby jeho popisem^ a poznáním vyzdvihl s maximálním důrazem #y&k, že právě takto, skrze něj inscenace nejvýrazněji vstupuje do divadelního procesu|Í^S3c 2ía příklad: pokusy o analýzu jednoho herecké-ho výkonu v jedné roli jsou takto nejenom oceněním hereckého u-mění a jistým způsobem i uchováním tohoto výkonu pro divadelní historii, ale především zařazením tohoto výkonu do aktuální inscenační praxe, která tvoří divadelní proceseA takto bychom mohli pokračovat vlastně do nekonečna*A stále bychom se vraceli k tomu, každý Že xsžáa žá~nr divadelníkritiky pokud se zabývá inscenacíjnemá a nemůže mít jiné východisko a jiný záměr než být úsilím o rela-tivně adekvátní poznání,vodraz právě vzniklé jednotky divadelního procesu.S tím, že podle kvantity a rozlohy žánru rozmnožuje % dále různé rysy xfeEK&sehkjsk inscenace, 3 e a v tomto směru považuje za podstatné, učinil-li jsem ovšem aktuálnost - jako to, ccVčasově současné, Živé a co budí zájem a pozornost - jistou prvotní hodnotou a vlastností divadelní kritiky pokud jde o její spoluúčast na ±±x divadelním procesu, pak se tu asi nemůžeme vyhnout dalšímu pojmu, jímž je divadelná život, Nebo t je t dpřns ničení pro živou čás$ divadla; tu jež se děje vskutku právě a jenom nyní^. ted*0Je to sám ffxsrcTKg proces tvorby, ohlas i všechno ostatní, co doprovází vývoj a existenci divadla v určitém období»Íixx Divadelní život je širší a také Ébc užší než sám pojem divadlo^Užší proto, že v něm nejsou obsaženy ty momenty, které nestojí v daném okamžiku v centru pozornosti ^■ÉriHÉNHttlttHMMÉtaHlÉÉHMliMlfc äle na druhá straně širší proto, že do sebe zahrnuje i řadu jevů, které nejsou přímo spojeny s divadlem jako tvorbou4 ^gSHHHk-' 40HÍ*^£ to samo úsilí o tvorbu ( na př.vznik a pokusy o vznik nových divadelních souborů ei postavení nové divadelní budovy), ■rozchody Hrš±±^Ekxmaš±s a zase nové formování souborů ( včetně přechodů jednotlivých tvůrců do souborů jiných a také - což v divadle není nepodstatné - ustanovování nových šéfů a ředitelů} \ různé události, které nesouvisejí přímo s inscenacemi, ale jsou významné z jiných hledisek ( výročí nějakého souboru, umělce či úspěšný! zájezd nějakého divadla do zahraničí nebo naopak příjezd zahramičního souboru či hostování zahraničního tvůrce).á také -gjsÉsí k&xxšj&hsesíx činnost různých institucí, které opět přímo a bespro-středně neovlivňují vznik inscenací, ale nepochybně pa&žžx jejich práce.......-äs^aráatšxjskjscc■ nějakx.....zasahuje do celkové reflexe, poznášaní, zmnožování, rozšiřování divadelní kultury. u inscenací, n<: najaktuálnejší in? o e načni t vo.ro í SKasy praxi a její podoVy k i výol^dky.To nes ?.rejmě specifický úkol divadelní kritiky v jejím sledovaní divadelního živo ta* Zcela, konkrétne: píše-li kritik článek k výročí nějakého souboru, pak jeho hlavním cílem nemůže být pohnání minulých etap jeho vývoje. To přísluší divadelní historii/jjro něho je nej důležitější ukázat, čía. tento soubor přispěl a přispívá do současné fáze divadelního procesuoStejně tak §.odnotí-li kritik jakoukoliv publikaci o divadle, pak se nemůže spp jenom s tím, že posoudí její kva- lity na poli, které šssrsc předmětem jejího sájmtra, ale přinejmenším alespoň naznačí, jak boto nej vlastnější pole opět přesahuje k otázkám,; jež se týkají najaktuálnejší inscenační praxe^xx^soccnasa A na konec: divadelní kritika samozřejmě nereflektuje tyto projevy divadelního života jenom samostatně a jenom při některých příležitostech ( na př» nehodnotí jenom něj akou publikaci nebo nesmýšlí se jenom u příležitosti nějakého výročí Wty&fctô soubory, ale zabudovává je trvale do svého poznání aktuálního divadelního procesiioJe to jedna z podstatných součástí profesionální připravenosti kritika*A také jedna z nutných podmínek poznávat divadelní ^o.~f- j-ko ^iM^^^^ ^ ^Y^U ^Xt^^VlUl N) Tínto souhrnem rozumíme to, Že kritika zařazuje inscenace do větších a vyšších celků*Toto .zařazování může probíhat po mnoha o šách* J edna z nich vychází od osobnosti tvůrce a sleduje na saco klade souboru, jeho děl zvláštnosti jeho tvorby i to, šiaa tato. tvorba hžísjeěíhxscjc přinesla a přináší za vývojové podněty, jak sejejí vlivprojevujeha vzniku inscenací.(Tady by se bylo možno vrátit k předešlým žádkům a poukázat na to, že právě znalost divadelního života může kritikovi pomoci třeba při posuzování formování určitého souboru.ftebot vědomí o tom jací 8 tvůrci tu doposud působili a jací sem přicházejí dovolí jistě hlouběji a poučeněji pozngtvat všechny proměněné podoby inscenací i vůbec program divadla0A opačně: neméně tak případněpoznávat zda tvůrci splnili naděje do nicfr kladené či nikoliv.) Další osou může být hsx poznávání celkové inseenan^jí praxe souborvuA vzhledem ke strukturalizovanosti divadelního jazyka nabízí se i osa, která umožňuje v jistém úhrnném pohledu poznávat podíl té nebo oné složky na divadelním procesu0Dramatu, režie, herectví, senografie - abychom jmenovali jen ty nejpodstatnejší, jimž kritika obvykle věnuje nejvíc zájmu*A. sát existují samozřejmě osy, které se mohou pokusit i o souhrny ještě vetší.Na příklad, nahlédnout divadelní proces jistého období či si dokonce položit otázku celkového divadelního procesu jistého národa v údobí, jež příslu-ší kritice - to jest v údobí nej současnější^ v situaci vznikuo Á odtud už není tak daleko k jistému zařazování některých projevů národního divadelního procesu do souvislostí v tímto procesem V jiných divadelních kulturách,. Tyto osy jistě nevyčerpávají všechny možnosti poznávání divadelní produkce v jejíipn souhrnu.A navíc: jsou možné a také běžné knmťbinace různých os0Tak třeba hešx obsáhlé souhrnné poznání dramatu může vést až k jgjs&L$.%&&RX úvaze h podílu této složky divadelního jazyka na prosperitě či úpadku celé insceaační produkce0 A nepochybně může přesahovat až do souvislostí mimodivadelních, což se v případě dramatu nabízí evidentně ve vztahu k literatúře, äíkx Obdobně souhrnné zamyšlení nad dílem významného režiséra či herce může dojít až ke zkoumání jeho účasti na tvorbě některých ..témat.......a......zvýraznění některých hodnot, jež vstoupily a srvstu- pují do jiných nedivadelních vrstev nadstavby.(Znovu lze na tomto místě připomenout spjatost divadelního života a divadelním procesem.Součástí divadelního života jsou také osudy >žs&Xä±Ejí&: 9 - a vlastní aktivní účast tvůrců "na veřejném životě - politickém, uměleckém, divadelním.xx^KmixsjíámyÁ bylo by možné uvádět ohromné množství případů, kdy tato účast či tento osud mely enormní vliv bud na vlastní tvorbu umělce či na přijetí jehoxáx díla ve veřejnosti. Včetně tolio, ze díky tomu posléze vstupovaly jeho impulsy divadelnímu procesu určité doby do zcela jiného historického kon-následného textu jjbiáioa: vývojového období a prtitdStručně řečeno: nejde jenom o uměleckou hodnotu jednotlivých inscenací, x&e o její stupen, ale takt-' c p-v« Xf -y»do:3^;vlP"!: těchto stupňů vůbec, o důvody těchto skutečností a tím tedy o komplexní pohyb či naopak stagnaci divadelního procesu0 V tomuto smyslu divadelní kritika spolutvoří a ovlivňuje divadelní kultmrjí ■své doby a-působí na celkový stav divadelní produkce. A to i ve vztahu k těn, kteří jsou diváky„í.-ůže to činit a také činí opět po několika osách*Za jistých okolností může vyj&rovat zájmy obecenstva vůči divadelní produkci.To jest: jak zájmy určitých skupin a vrstev tak i celospolečnské.A-ř už tím, že sqsasEXX upozorňuje ha některé nedostatky a mezery, na to, co ftyyfrčx chybí v divadelní;:; procesu vůbec nebo co je v něm obsaženo málo. Hůže takto varovat před jednostranností vývoje divadelního xwss. procesu či pžsx odhalovat jeho neschopnost ws.yJ^mma±x dotýkat se některých.......podstatných životních obsahů.3te!|ně tak ovšem může působit v tomto směru pozitivně: z j isto vat vzmach divadelního procesu, jenž se stává středem divácké pozornosti.Ha druhé straně se ovšom může kritika postavit proti některým zájmům diváků, jejich určitých skupin a vršte v. Od hal:-vat je jako konzervativní 16 pokleslé, zaostalé - at už divadelně či myšlenkově nebo v obojím směrucTady může kritika hájit a probojovávat zájmy jiných skupin a vrstev nebo i zájmy celospolečenskéoAt už tak nebo onak: tudy vst^uuje kritika nejvýrazněji do divadelního života a podílí se n% celkovém ohlasu a přijetí jak jednotlivých inscenací tak stylů, Žánrů* tvůrců atd^atdoSkoro by se dalo říci, že tu vytváří ecž±s určité klima, které e?se±hhx±x2z spoluovlivňuje podmínky pro stav a vývoj divadelního procesu.Něčemu v něm bá^ií a něčemu v něm pomáhá^řitom samozřejmě p^o\jení kritiky v tomto smyslu a v této rozloze nemusí být vžájbky objektivně na prospěch všem pazfcfcgKJig pozitivním procesům,Při kritickém konsensu se také může stát, že tHHI obecný soulad názorů a hodnocení vyzdvihne nad míru něco, co sd takového vyzdvihnutí nezaslouží či naopak: odsoudí ně-co, co stojí za pozornost a nedošlo s&ekhé&s: uznání jenom proto, že narazil1 na bariéru všeobecného neporozumění,Snad právě proto je žádoucí, aby v cellu kritiky trvale a dostatečně fungovaly diferenciace vznikající jak na základě skupinových tak i individuálních diferenciací , aby se v ně^nprojevovaly různé zájmy a nacházely výraz různé potřeby0 I fímto způsobem,vytvářením příznivého klimatu v celku diva-delniho života pro rozvoj divadelního procesu se kritika\po d í 1 í na tvorbě0*amozřejmě - nemůřeme přeceňovat možnosti kritiky,Nemůžeme ji Činit odpovědnou za stav - dobrý nebo špatný - divadelní tvorby, divadelního procesu.J^ste - přiznali jsme její postaven v něm, tedy tím i podíl na něm.Leč - kritika'.stojí -.imo tvorbu, Pouze ji oosnává a hodnotí a tín - jak bylo řečeno- také přispívá -x.........3-e-o-i-mu........seoepoznani a sebeuvec-^vání.Dokonce může a íwsí ve svdtýjh pc^jramov^oh projevech stavět před ixirax tvorbu jisté cíle a požadavky,Ale řekli-li jsem, že základní jednotkou divadelního procesu je inscenace, pak pouze v této základní ' jednotce, její kvalitou ííg ľor:'o.:uv. r, - V 17 o. i vede lr-í ho procesu, o doopravdy exis !;ujíoí a objektivní úrovni oi adelní tvorky, produkce* K-ritikc může oro tento oodstatn-r, existující, obiiskti vní to k tav učiň !.t ledacos, v j j.yté-'! směru i doste TíTehudenví tu opakovat to, co už bylo řečeno: že přispívá \ t o kuj. , aby si tvůrci a tedy tvorba jako celek uvědomovali jednak uměleckou hodnotu svého díla, poznávali souvislosti nejrůznějšího drnu, v nichž se jejich tvůrci aktivita pohybuje a tak koneckonců i své směřování ve větších obloucích.Stejně tak už- nebudeme znovu rozvíjet a upřesňovat postavení divadelní kritiky mezi tvrbou, produkcí a diváci, kem, teOtoté KakatKŠHHjäx múze výrazným způsobem ovlivňovat ohlas a přijetí tvorby0íedy přispívat v jistém směru k normálnímu fun- i. Jování divadelního života.Což zajisté může - jak jsme stručně ukázali ve výkladu věnovaném této ks?d±a±«x otázce - š±k± dělat divadelní kritika i jinak*A je-li - jak v.z jsme také konstatovali-rozvinutý divadelní život vhodným a příznivým prostředím pro vývoj tvorby, pak samozřejmě kritika i takto napomáhá utvářet pro tento vývoj vhodné podminky.Včetně toho, že napomáhá růstu osobností a formulování pro^ramů0 kritika ovšem nůše i ještě další věci, které opět ovlivňují podmínky pro divadelní tvorbu.^a příklad, může zkouraa^mešľi ú-rovní divadelnic k inscenací a provodně- řídícím s ub sy s t ém&m 0 A zase napomanac <.~o;;íu, aby si všechny složky, které tento subsystém tvoříjuvědomovaly v čem-v jistém, okamžiku brání dalšímu rozvoji tvorby, může přispívat k poznání toho, kudy a jak by se měly ubírat změny tohoto subsystému.dknak řečeno: za jistých okolností v můžekŕlTika^ zastupovat a zveřejňovat i zájmy' tvůrců, tvorby a objasňovat je, případně hájit proti zájmům a potřebám provos* ně- řídícího subsystému.Má na to plné právo.Hebot je-li najvlastnejší doménou kritiky poznání a hodnocení inscenace, odkud do- 18 chází k dalším kontextům, pak toto poznání zajisté může zjistit i problematický stav eek.ííx provozně- řídícího subsystému ( nebo alespoň některé jeho dílčí problémy) a upozornit ( dokonce vynést rozhodné stanovisko) na to, co tento stav vyvoláváni v tomto případě tedy xzxttiks kritika na sebe bere povinnost a úkol spolu-vytvářet příznivé podmínky pro tvorbu*A budiž ještě úplně na závěr této problematiky řečeno, že někdy se může stát, že dokonce bude hájit zájmy tvorby, dobré úrovně a pozitivního vývoje diva-delního procesu p r o^ samotným tvůrcům.-^ebot zajisté iskekmx musíme i připustit, že někdy mohou tvůrci ze sxex setrvačnosti, zvyku či z obav před změnami trvat na vyzkoušeném a osvědčeném pro- vozně-řídícím subsystému a neuvědomovali si, že je limituje, že jim >j prosf^fnedovoluje překročit jjbtxjistý stupen umělecké^ hodnoty. y I tím koneckonců znovu - byt odjinud - plní svou roli na půdě sebepoznání a sebereflexe divadelního procesu0 Mgížná, Že tudy někudy se kritika dostává i ke své úloze v e±s± estetické výchově0To znamená k tomu, že acxxscHŽ&KHisáai pomáhá v současném sxscxiax etapě divadelního procesu i divadelního života"používat" C chápat, oceňovat, využívat) nashromážděný souhrn Hsx&xtEkýsr. uměleckých hodnot; návyků, prostředků, způsobů, jimiž se tyto hodnoty tvoří.Jde tedy o dvě stránky téhož pro- cesuoJeana stránka míří k tomu, že se tu takto rodí jisté xxddtřf vnitřní xsíxhxí přesvědčení tvůrců; vznikají mravní, ideové,' umělecké zásady, jež se mění v návod k jednání, ve vědomé umělecké činy. I tohle je opět ona funkce kritiky v procesu sebepoznávání a sebe-H3CŽEEG3ás:.x uvědomování 0 T v^c i se tu upevňují\ve svém přesvědčení9 ve.........svých.........postojích a rozvíjejí i prohlubují svou tvůrčí a tvořivou činnost.Což samozřejmě neplatí jenom pro tvůrce, ale vlastně pro všechny složky ( tedy i lidi), které jsou součástí divadelního systémuoTedy i pro diváky*Tam už ovšem začíná fungovat ona 1 o druhá stránka estetické výchovyo Už nejde o to rozvíjet předpoklady k tvorbě uměleckých hodnot, ale k tomu, aby sé je jejich příjemce ( divák) naučil " užívat", ^ajisté, že na počátku je stejné východisko - to jest jisté mravní, ideové zásady, které jtexsiKJx na konee přestupují do sféry jednání, činůoUmělecká hodnota ovšem nikdy neleží na povrchu, její skutečné pochopení a "užití" vyžaduje jistou námahu a mažná také znalosti,,^" tomto smyslu může kritika přispívat jak k určité vzdělanosti tak i - a to předevšain - právě k výchově, jez se nezastavuje před onou námahou0I když obojí spolu souvisí, přece jenom nemůžeme jednoduše směšovat výchovu se vzděláním*, %fx^z±B±áj&xx Výchova se samozřejmě o vzdělání opírá, vychází z z jisté ,sumy znalostí.Proto už s|ám fakt, že kritika také infor-muj_e, podává zprávy o tom, co se děje v divadle, uptiornuje i na různé jevy divadelního života^je jejím nezanedbatelným příspěvkem k těmto znalostem,,Což bychom samozřejmě mohli i rozšírite v př. podrobná stat o práci jednoho umělce nebo jäsksížjibcx jednoho souboru je nejenom příspěvkem k sebepoznání a sebeuvědomění v rovině tvorby^, tvůrců, ale i jsžxsíhx příspěvkem pro rozšíření znalosti diváků.SMBHMMHHBHHMaHÉHniHI znalostí, které se týkají divadelního procesuo případně divadelního ŽivotaoHebot je jasné, že svou úlohu hex 57 oblasti vzdělání a znalostí plní kritika jenom v této sféře.Zásobuje prostě diváka jistými zprávami a informacemi, k-eré mu dovolují lépe a přesněji se orientovat v divadelním dění současnosti, zprostředkuje mu znalosti o jeho podobách, x^siEáxisfcx výslec&ch, tendencích, směřováních -■ ■a.......zejména.......a........opět.........o......umleckých hodnotáoh.1- s tím - a to je třeba připomenout - že kritika informuje i <íj specifičnosti divadla, zprostředkuje divákovi jisté vědomosti a znalosti o tom, co může a má od divadla očekávat, jaké jeho potřeby může asEka us- ľo koj o vat gaxsEX divadelní ^asxkkxx jazyk.To není zvláště dnes nepodstatná úloha divadelní kritikyjfcři šíření jistých znalostí, které ji v její sféře informační nárzejí.Oož se ovšem dá rozvíjet ještě dále.Nebotx kritika takto může diváka informovat i o tom, jaké jeho potřeby uspokojí "^en nebo onen soubor či ten nebo onen tvářce, proč se tak stane a jakým způsobem.A konečně to nepochybně platí i o zmík znalostní informační hodnote v hodnoceních jednotlivých inscenací. Divák tedy je v optimálním případe kritikou vyzbrojen určitou sumou informací, které mu pomáhají vytvářet jeho znalosti a vědomosti o současném divadelním procesu a životě, jež se mohou postupně s&ožit v jakousi soustavu vědění o současném divadle, přesahující pouhou míru ±sfarma±xsuax informavanosti že tam a r tam se hraje to a to a hrají v tom ti a ti.Formuj e se - opět postupně - v jistý uvědomělý estetický zájem a divadlo jako určitý druh umění, které po svém jedinečně a specificky rozrušuje běžné vnímání reality a ruší ssssx j istouxmaxEľfcHH&si: mono-to nno s t t o o vnímání •^■■MHM^MMBPHHHHBBB^HNtaÉÉMtai _ i Samo zře j mě, že ±K±sxms2iia t»nto estetický zájem mohou vzbuzovat všechny druhy umění. AI e je právě tf9.Vkr~s.tíc"ě, aby svou informativní hodnotou dokázala Eixáká svým čtenářům sdělit to, co mohou - a také ječ lne musejí čekat o ô divila, max čin divadeDr..:' pm-r *-f • •■>.? -ij" ne z as tup i tel-ne do celku současné kultury a současného umění .Hekněme ±ysb; ted, Že takto kritika působí při xtocstý. vytváření smyslu pro divadlo. Což nutně znamená i spoluúčast při fixaci jistých obecně usnáva- vaných uměleckých hodnot.....divadelního dílaMMVHHMHBHpMBfti, které pak jednotlivci slouží jako normy, kritéria a vzory k vyjádření je.-lo vlastních myšlenek a pocitu. A tím se už dostáváme ke vkusu.Právě kanonizace některých norem, kritérií a vzorů může vést ke ko nformno s t i^vnímání díla^ 21 i skuté cnosti o Vznikaj í tak četné ^jarwJ^xEx^gsiÄXHfx^sxyxs: stereotypy, které vlastne odjinud znovu..zavádějí onu eľsíkxx monoton- >T „jsou nost* a tomto rozmezí gs pak postavem a funkce divadelní kritiky zvláště choulostivé, fe nepochybné, že z hlediska své úlohy v procesu sěbepoznávání a sebeuvědomování divadelní tvorby, z hlediska své interpretace B2EE32E uměleckých hodnot nutně ^Fjorngmi napomáhá upevňovat právě jisté obecné normy, obecná kritériaoKoneckonců - touto interpre-tací na konec zprošredkuje i společenské zaměření divadla, které se stává součástí jisté hodnotové orientace, jak pokud jde o normu estetického vztahu ke skutečnosti tak i$ v oblasti Životního způsobu, Tak to vlastně kritika programově zaměřuje divadlo nějakým 4iebo odmítl sociální směrem a> přijím^v nej základnějších souvislostech x^D^&š&HSxé interakce vše co bylo jím vytvořeno a vyprodukováno*A nesporně tak ovlivňuje i vkus diváků*, Ale - tuto roli kritiky nemůžeme přeceňovat,Vkus je zajisté cosi, co není člověku vrozeno^ eoxzjtiikáxx Vzniká jako duchovně praktická, emocionální schopnost, která se utváří v gisfeis procesu vzdělávání a výchovy<>^edy: programově zacílené rozhodné soudy kritiky'do tohoto procesu vstupují,přinejmenším mohou právě W v rovině xisx vzdělání X£zx±xs3řa± být svým díle/přítomné při realizaci prvořadé podmínky dobrého vkusu: nabízet szk znal.st o předmětu,' který e±s±s tete ticky vnímáme a Kz±XKX2iáx2:piášxí2H o němž si vytváříme svůj úsudek©Ovšem ani tato znalost, ani serioz-nost, upřímnost a poctivost takového úsduku ještě nezaručuj e"dobrý vkus",Ani v rámci jednoho společenského systému a jedné společenskéskupiny neexistují často stejné názory na různé jevy umění ax xhxí kultury - a to už vůbec nemluvíme o individuálních rysech povahy, jež se do této sféry samozřejmé výrazně promítají, ^a rozman^ost a někdy i protikladnost vkusu působí zřejmě celá 22 řade. mimoestetifckých a rcxnsgžl mimouměleckých momentů a nepochybně tu rozhodující je na konec celkový životní názor dané osobnosti, proto se může Ěssxsstx občas stát, že vkus jako historicky proměnlivá a ^n>2onestranná kategorie v dané současné chvíli nerozpozná skutečnou podstatu umělecké hodnoty, která právě vznikla. Tohoto Hax±Hxfe^:xsixiHěxsx]s^:i;x& osudu nemusí být ušetřena ani kritike.oC to vícre by si měla být vědoma, že normy a kritéria, které xytž&js vytyčuj e a v nichž kodifikuje svůj názor a jimiž chce ovlivňovat vývoj divadelního procesu, nepredpisují přesně jakékoliv vztahy člověka k umění ani ke skute ono st i 0 d sou svým způsobem pouze výrazným a ostrým, í-'koro extremním, vymezením hranic tohoto vztahu, v nichž j e ponechán velký prostor pro vlastní názor, úsudek, vkus, te&sH&Äesixíc ho d no c e ní « xekmeíž *U určitě povinností kritiky ^ hodnoty . tyto Hranice formulovat, in t epppBe t o va t fs. tak, aby dostávaly normativní charakter jako společensky přijaté a uznávaná v jisté hietpricky konkrétní epo8e,0v&era zároveň s tím stá\Le. musí existovat ono vědomí, že v tomto rámci je právě onen prostor pro samostatné postoje a s.-?mo statná s t ano v :t s k a. Co ž platí i pro kritiku* či^.épe: pro jednotlivé kritiky,-1 v jejich interpretaci hxe^jxsžx je vzteky obsažena tnto samostatnost zal:zená na individuálních zájmech potřebách, ind i v id uá i n im vkusu, myslení a cítění. Vést spor o dobrý vkus, o plat.nos & normy, kritéria, jEŽxisjítax které tento vkus jako jakýsi ideál stanovují, je věc krajně složitá a vyžaduje velkou n'Jtru taktu a citlivosti.V kritice pak obzvláště* «9 oo t její zásado vos t jsksx a rozhodnost při n^inocení,' které směřuje k oněm normám a kritériím .je zajisté svým způsobem pro- způsobilosti jevemnejenomprbfesidh;ílhí ' x&EEa±5fcax.i±, ale také charakternosti. nicméně - tato zásadvost e, »ozhodnostxs a chnrakternost není dogmatičností a netolerantností.To jest: není trváním na správnosti pouze jednoho názoru, jedné normy, jednoho kritéria bez vědomí 23 toho, se vskutku nejde o závesný a neporušitelný předpis, pokyn zahrnující do sete jednu jedinou fo mnu a podobu vztahů člověka k umění v. ke skutéčnosti«Budeme-ll mluvit v tomto smyslu o tom, že norma se tu může stát také jakýmsi ideálem, pak žsxsisxx ten pojem ideál chápejme jako myšlenkový projekt skutečnosti, jako příklad, v jehož specifické formě se odráží to j čeho už bylo dosaženo i to, co by mělo býti dosaženo«A příklad rozhodně může být přitažlivý, může neobyčejně silně a iniciativně ovlivňovat, &í&xK3Ľ&£x&xM®.i£^&xkf±x může vyzývat k hhj&kx napodobení, může být á ukázkou, na níž lze mnohé .Vysvětlit a doložéý a&s může H^tx sloužit jako úloha k řešení - ale určitě není a nechce být právě závazným předpisem, pKynem, direktivou, i'entO( příklad 4fc slouží nejspíše jako model, na jehož základě se vytváří specifický, osobitý vztah k umění i ke skutečnosti. To znamená i osobitý smysl pro -u$ění, ks±k± vkus, soud, názor, hod.nocení^e to příklad kritiky pro diváky."''ady se kritika může stfít výzvou k Jra^&á&x&iixx: napodobení při tvorbě druhotného vkusového soudu, v němž od pouhého "líbí - nelíbí", kde citové převažuje nad intelektuálním se přechází k postojům stále více logicky zdůvodnovaným0|)ři čemž samozřejmě ono citové není opuštěno, ,y v ale je harrrmicky doplňováno práve rozumovým, Které postupně od-stranuj e či omezuje různé přidrmžené představy motivy, jež obvykle doprovázejí'první dojeni,A znovu: kritika také není v > tomto duchu ničím jiným než korigováním prvotních dojmů, upřesňováním citových reakcí a rozumový^m zobecňováním získaných zážitků a pro-žitkiuJTa této bázi může jistým způsobem najít společnou, řeč s divákem-,.........■usnadnit.......mu do......jisté míry jeho logickou rozumovou analýzu prvních dojmů, vést jej k hodnocení vlastních vkusových soudů a tím i ke spolehlivější bez prostř_.ed.,n.í.....es. te.t.i.ck.é.„r„eakc.i,„.na divadelní dílo,Á v srelém souhrnu pak jej takto připravovat na 24 na stále nová setkání s divadelním jazykem, s inseenací jako " předmětem" zvláštního poznání9 v němž se především vyčleňují ty zákonitosti, které se koncentrujíVSpecifického estetického vztahu ke skutečnosti, pro nějž je divadl.. určeno, uzpůsobenoo ritika tu může nabídnout diváku jistou námahu, jisté úsilí, ale zároveň také radost ze schopnosti hlouběji a a smyslupib- SÍ 6BEX OSVOJit něj i ^ECšásxKXHXŠáia2£±±xs± zážitek i prožitek z vnímání tvorby,, A tím ái osvojit i jistou skutiečnost v oněch dimenzích, jež divadlo nabízí. Onen model, jež vzniká na bázi Hjaryx normy jako jednoho z nejdůleŽitějších výsledků kritické činnosti, se ovšem nevztahuje jenom k divákoviofternéně tak má vliv i^samotnou tvorbu*Vgechny ty vzory k napodobení, příklady, které cosi dokumentují^ ukazují a nabádají k řešení jsou totiž také naprosto konkrétní výzvou k tvorbě,sósfeKH ^sou to dny vytýčené hranice, v nichž se tvorba pohybuje.A tyto hranice mohou být respektovány a uznávány nebo mohou být posouvány či dokonce rušeny„JprogEamovost kritiky, ideály, kx&xs do nichž projektuje jak shrnutí současného stavu tak i jistou představu fcHž&HEX&ax toho, co by mělo ještě být ( i tím co říká &4 není) tvoří ne j soustavnější tlk(9> kritiky na vlastní tvůrčí procestr^ucí tvorba s kritikou souzní^ nebo ji odporuje, neuznává z nějakého důvodu ony hranice, které jsou'stanoveny a hledá si jiný modele^ebot tento model-ji nevyhovuje. V tornto duchukritika a tvůrci proces, tvorba, produkce fenx bytostně spojenyc^e však xx&EGsxÄ&EteH tak, jak se Často říká: jaké .....je divadlo takováje kritik?/Do je příliš jednoduchá úměra, ne- bot s tupenuměleckých hodnot a úroveň divadelního procesu se vskutku řeší fsxsx^m g.en a jen inscenacemioA o tom kritika nerozhoduje - stehně jako tato úroveň nerozhoduje o kvalitě či 25 nekvalite kritiky.Ale - je-li kritika na základě inscenací {iako základní jednotky divadelního procesu schopná přesnou analýzou, adekvátním poznáním a argumentovaným hodnocením, určit společenské zaměření divadelní kultmry, provést výběr hodnot, které interpretuje v souladu se součsnými zájmy a potřebami s^jsczašsuskéka, pak nepochybně tyto interpretované hodnoty se stávají oním příkladem, jak o něm byla řeč0Jsou tedy normou i jžescxesi ideálem, jež nastavuji tvorbě nejenom zrcadlo, ale zárpven ji nutí stále $$3O08j* s tímto zrcadlem vyrovnávat.Onen akt sebeposnání a sebeuvědomění tu přerůstá v akt tvůrčí činnosti, jednání, v němž si i tvůrci znpvu a znovu xxx&xkx vybírají své hodnoty a ideály, V v upevňují je a upřesňují nebo transformují a mění© Je to 3ř±K±á tvořivá konfrontace, která vychází se samotného divadelního procesu, z uměleckých hodnot v něm dosažených, v níz kritika nejenom definuje a formuluje podobu, stupen a uroven tohoto už získaného a dose,ženého stavu, ale zároveň provoguje0A nejenom tím, že uazvírá do určitého zobecnění i to, co ještě dosaženo nebylo, ale právě tím - a možná především tím - že vede tvůrce k tomu, aby s4 trvale ověřovali skutečnou platnost oněch hranico Aby je prověřovali a zkoušeli na bázi svých schopností a životních i uměleckých zkueenostío Touto provokací nore-i, kritérií, ideálů zřejmě kritika nejvíce a nejzásadněji vstupuje do procesu divadelní tvorby©