PROBLÉMY DIVADELNÍ KRITIKY II
Ukázali jsme základní funkce kritiky. Z nich ■vyplývají, i íľ it é r i a nn> posuzováni kriti-ky, p ro k r i tííču KHiTtčy. ~Ňe) záv azne j san je po- ■ cnopitelnfi p r a v d i v o s t k r i t i n k ľ h n sond u. Kritik by měl být schopen posoudit dílo synchronně i historicky, jp.lio význam pro soudobou • společnost i 'místo, ve vývojr^imeloe• kélipdruhu ■ a národního .fpbpř. světového) umění vůbec. Relace, přesahující hranice měs-
. la, národa, a státu,; jsou pak důležité zvláště v - divadle, protože žádné jiné umění není tak
.'■ lokálně ..omezené jako divadlo. Mnohá inscena ■ce  jsou ■ koncipovány . pro zcela; 'špecifickou
^společenskou situaci a jsou proto těžko, přenosné. Kočovné divadlo si nemůže svoui: diváckou složku voziť s sebou (bylo jby. "to i. prbti-smyslné) a proto je univerzálnost jeho; apelatívni funkce zásadně odlišná od divadla hrajícího stálo doma, nikoli- p r o, ale se svým publikum, jistě, i hostující divadlo muže hrát s publikom, rozdíl v možnostech- je však. nabíledni ; (nemluvě o jazykových přehradách)—.
nokáini) vzdálenější divadelní kontexty nemůže zastoupit .směrem, k publiku v žádném pri-.        padě kinematografie včetně televize. Z rriuoha ; ■;.-,//    príčin je pro její účely nutno divadelní dílo •■. porlstaíně přebudovat, neboť jinak dochází k neúnosným posunům. (Jedním z nejírapantnoj-■j ; }-""ff\      šich -případů byl;televizní Michelangelo divadla '. Y.) Přiblížit' takovýto kontext hostujícího souboru by ale mohla a měla fundovaná kritika. . Pravdivost kritického .soudu .posoudí: vždy po.. .., •  -.delším  oi kratším čase historie. Kritika, má *^..jr^JJ:      jvlastne vždy charakter predikce -   Jj?. "j^ýnv .-Vy:V'h;l^^/si^ do pravdivostif»£Ssadu:
cjrsu. je zajímavě, a souvisí.to zřejmě s trau-■ ' zlíorností divadelního umění, že doba, potřebná k ověřeni pravdivostních hodnot kritiky, jn zde podstatne kratší než napi1, u malířství nebo :"/ u vážné hudby:;JmtJUa^Q^JĚÍU^'^^me- ha mys->i kritiku divadla, tj. představení, nikoli her, tj. .literatury!) .    ' .- .' ';.
Kritik se pochopitelné múzo mýlit, stejně jakn meteorolog. Jsou-li ale jejich předpovědi mytnf:. ; z 50% i více, jsou nejenom k ničemu, ale mo~ liou být ! škodlivé. Určitou smysluplnost takové divadelní kritiky zaručuje pak pouze její dnkumentární hodnota, 'ľa by u žádné, skutečně d i v a d e 1 rrt."~1iTtttky neměla chybět ujaté--.
'Podívejme se nyní na několik dalších, prak-t i c k ý r: h problému; naší současně divadelní kritiky,;jichž, jsme;se: v minulém článku pouzo (iotkli nobo jc nezmínili vůbec.
líž otázka, maji-li se recenzovat zás/tdnžĽJiie-: raftlŕy má mnohá "pro. i: proti, kladem je přft-■ ÔTBÝSffiT;to,' Že všichni kritikové píší . o témž, predstavení, o témž dílo. jeho tvůrci pak mo-■: hou jednotlivé stmdy syntetizovat — i když ani tak není zdaleka jisté, ze pravdu má většina.
.Výhodou, je i možnost včasného využití kri-
.samozřejmě .předpokládá . především u herců, méně obvyklá, leč stejně potrebná je však i u
režie. Konečně ve směru opačném — k divákům — je recenze premiéry rychlou informac' — reklamou (ai již kladnou či zápornou] a ovlivněním návštěvníků již: prvých,repríz. ; jsou zde však i četné nevýhody. Premiéra he-mívá; obvyklo optimální atmosféru. Výkony tiý-vaji „neusazené," celý divadelní aparát, umělec-1 ký i technický, nemívá věc ještě zažitou, v zákulisí panuje nervozita. Publikum pak nebývá reprezentativní (v sociologickém slova smyslu). -Proto mnozí odborníci chodi raději na pátou až desátou, reprízu. Postupné recenze ria různá představeni téže inscenace (ovšem vždy s uvedením data] by měly též výhodu pro historiky, neboť by zachycovaly:. Vývoj; inscenací, vývoj pojetí- a realizací jednotlivých postav .atp. Konečné í .pro samotné tvůrce by bylo jisté významné průběžné reflektování jejich popromié rové práce. Důležitá je: zde i otázka alternací, a hostování (nejčastěji v opeře), které si někdy vyžadují samostatné recenze celých .představení. Tím se; dotýkáme již minule; zmíněné potřeby opakovaných kritik týchž inscenací. Každý toatrolog zná velice dobře zvláštní důležitost ikonografických materiálů v tomto oboru. Obrázků nebude nikdy dost, je však třeba, aby ty, které jsou, byly opravdu kvalitní a byly maximálně využity. Pryč jsou doby, kdy stav fotografické techniky dovoloval pouze záběry pořízené v ateliérech, v. šatnách nebo maximálně při zkouškách. Dnes by mělo být místa, určeného pro snímky, využíváno Výhradně pro záběry z představení a to z konkrétních představeni — tedy opět s datem. U divadel pracujících v netradičním (resp. neku-.kálkověm) prostoru na nich může : být zachyceno i obecenstvo. V každém případě je výhodné, neomezuji-li se všechny fotografie pouze na detaily, je-li možné učinit, si z nich i celkovou představu o aranžmá apod. Nemělo by proto .chybět v popisce i určení momentu pořízení snímku — např. úryvkem právě odezněl ého textu (jakkoli by tento způsob mohl připomínat texty k ilustracím starých vydání Vernoovek).
r opsání představení ■ často na nepřekonáte] tř.ěboval., vyskočit od onou ■ „psólsoběťovskor scénu : předehrát.' [ Zer pohybem.) To samozř některý herecky t a lei svě recenze v ťelevi; by mohla být velice : rika], kle někdy by j náčrtku, schématu (n i pochopitelně na. mys kol i denní tisk.
Velkým a zřejmě nej blémem je prostor vě Ve „zlatých dobách" reprezentované jmen; V 'lilie, ]. Fučíka, O. divadel u nás mnoher byly jejich/premiéry bylo k recenzovaní vznikly od té doby ce v divadle i v jiných '< tehdy  psalo minimá televize nebyla, nebyl a podobných,center s feslóňální uměleckou mě? .o zábavné hudb deníků více a měly i žádnou výjimkou re -poloviny; archu citieši . kovem prostoru se tehdejší .kritici to d výkonu bylo možno . tak ovlivňovat nejen hledávání nových tal polemiky a diskuse, tické názory. Současná situace je v novinách i. v časo[. dvě stránky strojopi na stránku jedinou, málně půl stránky r údaje (lokalizace a překlad, texty písní,
éru opačném — k divá-iiniéry rychlou informací kladnou či zápornou) a i již prvých repríz, nevýhody. Premiéra ne-lí atmosféru. Výkony bý-■ divadelní aparát, umělec-i věc jeĚté zažitou, v zá-a. Publikum pak nebývá ologickém slova smyslu). . chodí raději na pátou až-upné recenze na různá nace (ovšem vždy s uve-též výhodu pro historiky, / vývoj inscenací, vývoj íotlivých postav .atp. Ko-tvůrce by bylo jistě vý-ektovárií jejich popremié-je zde i otázka alternací ji v opeře), které si ně-tné recenze celých přestárne již minule zmíněné kritik týchž inscenací, velice dobře zvláštní duch materiálů v tomto obo-íikdy dost, je však třeba, byly opravdu kvalitní a iity. Pryč jsou doby, kdy miky dovoloval pouze zá-iliérech, v šatnách nebo ikách. Dnes by mělo býí snímky, využíváno výhrad-dstavení a to z konkrét-tedy opět s datem. U di-netradičním [resp. neku-na riich může být zachy-J každém případě je výše všechny fotografie pou-ožné učinit si z nich i cel-íranžmá apod. Nemělo by ;ce i určení momentu po-ipř. úryvkem právě odez-by tento způsob mohl pří-Sustracím  starých vydání
ľopsaní představení pouhým slovem naráží často na nepřekonatelné potíže. Kritik by potřeboval vyskočit od stolu a pomoci si gestem, onou „osolsobětovskou" ostenzí „vejce : vejci", scénu předehrát. [Zenonské vyjádření pohybu, pohybem.) To samozřejmě nejde [leda že by některý herecky talentovaný kritik realizoval své recenze v televizních novinách, což by mohla být velice zajímavá a oblíbena rubrika], ale někdy by pomohla možnost kresby, náčrtku, schématu [např. půdorysu). Mám zde pochopitelně na mysli odborné časopisy, nikoli denní tisk.
Velkým a zřejmě nejobtížněji řešitelným ^_gr;> blémem je prostor věnovaný diy„ad£Jut^r-]&ck>._ "Ve "zlatých dobách" české divadelní kritiky, reprezentované jmény J. Vodáka, M. Rutteho, V Tille, J. Fučíka, O. Fischera a dalších bylo divadel u nás mnohem méně než dnes a ačkoli byly jejich premiéry častější, celkově toho nebylo k recenzování zdaleka tolik. Mimo to vznikly od té doby celé nové poddruhy a žánry v divadle i v jiných druzích umění, o filmu se tehdy psalo minimálně, o rozhlase rovněž, televize nebyla, nebylo množství klubů mládeže a podobných center s bohatou amatérskou i profesionální uměleckou činností, nepsalo se téměř o zábavné hudbě, atd., atd. Při tom bylo deníků více a měly větší rozsah. Nebyla proto žádnou výjimkou recenze, zaujímající rozsah poloviny archu dnešních deníků i větší. Na takovém prostoru se již dalo napsat mnohé □ tehdejší kritici to dovedli využít. Hereckému výkonu bylo možno věnovat celý odstavec a tak ovlivňovat nejenom růst umělců, ale i vyhledávání nových talentů atp. Bylo místo 1 na polemiky a diskuse, ve kterých se tříbí kritické názory.
Současaá_siíli,a£.e _ je taková, že rozsah recenzí v novinách i v časopiseclTTřě^ěTáTPSje^Bvg^e dVS~Tín;anTey~""sTŤô7^^ e nF^&á^k!TlMTno13ir"t3Tědomírae-li si, že minimálně půl stránky representují pouhé základní údaje (lokalizace a název, autor, úprava, režie, překlad, texty písní, scéna, kostýmy, choreogra-
fie, autor hudby popř. dirigent, obsazení postav) a dalších minimáSně půl stránky je třeba věnovat textu (doba vzniku, společenské zázemí, místo autora v naší divadelní kultuře apod.) — na vlastní recenzi již mnoho nezbývá. Prostor postačuje sotva, jde^li o známý text a průměrné představení. Co však jestliže jde o dílo nadprůměrné, novátorské, experimentální (nebo naopak úplně špatné)? Co když je třeba rozebrat a zhodnotit samotnou literární předlohu — např. pro to, aby se posoudilo, je-li chyba v dramaturgii (protože vybrala divadelně nevhodný, nekvalitní text] nebo v režii (protože nedovedla využít možnosti textu]? je třeba pochopit, že právě pro syntetický charakter divadelního umění je nutno pro divadlo nárokovat větší recenzní prostor než pro jiné umělecké druhy. A nejenom proto. Je tů již zmíněná u divadelního umění jedinečná dokumentární úloha divadelní kritiky, pro kterou je prostorově náročnější. (Z tohoto hlediska jsou pak nevýhodné recenze v rozhlase a v .televizi.)
Na nedobrou situaci v denním tisku a v relativně univerzálních časopisech jsem již poukázal. Jak to ale vypadá v tisku speciálně zaměřeném?.. " '~ ~~~~ —<-—~ — ~— Je zde jediný čtrnáctidenník Scéna s neúnosně dlouhou dvouměsíční výrobní lhůtou, který proto recenze konkrétních představení nemůže prakticky tisknout, Navíc se o něj dělí divadlo s rozhlasem, filmem a televizí. Přitom např. film má ještě čtrnáctideníky Kino a Záběr, měsíčník značného rozsahu Film a doba a teoretický časopis Panoráma. (Počet filmů uvedených během roku nelze srovnávat s mnohem větším počtem divadelních premiér v ČSR.) Naproti tomu má divadlo nouze úzce zaměřené, rozsahem i dopadem omezené [i když nesmírně potřebné a nenahraditelné) měsíčníky ůmaLé«M^&céna, 5^skojl^ejB£k^Jayik^ř^ Ta-nečníjistj^a P^ĚQgl^sa^SJáJnlho^diyadla v Bŕríe. Po třech svazcích zhasl tolik p"offeoTTy*"Kísto-ricko-teoretický sborník Ol^zlcy^dlvadl.a.a..filmu a tak jen zmíněné měsíčníky vedle svých spe-
! ciální.ch úkolů záslužně suplují i neexistující | platformu pro teorii. Při tom však nejsou, jak i  jsem měl v posledních letech mnohokrát příležitost se přesvědčit, ani v úzce profesionálních kruzích divadelníků obecně známy.
I když by např. právě Scéna mohla věnovat určitý prostor teorii, zůstává zde akutní potřeba divadelního týdeníku dostatečného rozsahu, který by byl pokud možno nezávislý na SČDU (přímá závislost kritiky na umělcích není nikdy vhodná, stejně jako naopak, což pJatí např. i pro situaci ve filmové kritice, — všechny naše filmové časopisy podléhají přímo či nepřímo Barrandovu) a schopný uveřejňovat kritiky maximálně do čtrnácti dnů.
Hlavním nositelem divadelní ^kritiky však je a zůstane místní, i celostátní denní tisk. Vedle tlaku na větší rozsah by zde měr být především tlak na odbornost. Nedomnívám se, že zde je řešením jakékoli „divadelní škoiení" novinářů z povolání. Historický vývoj ukazuje, že zvýšení úrovně ve všech! oblastech lidské činnosti vede ke specializaci.) Není důvodu, pro který by divadjlo mělo být výjimkou. Novináři za teatrology práci neudělají ní vědy na pražské i brně teoretické katedry na AMU i Bratislavě absolvovalo v letech tolik posluchačů, že potřební odborníci jistě našli které je sledování divadelr součástí, jejích1 zaměstnání, náplně  [nebo I alespoň mělo
Katedry divadel-iské univerzitě a v   Praze, Brně posledních třiceti by se mezi nimi . jsou to lidé, pro ího dění cbvykie složkou pracovní by být). Oni by měli, jako externí spolupracovníci deníků, tvo
rit jádro naší | divadelní kři svému celkovému přehledu
souvislostí  (povědomí o stavu divadla v za-
t i jednu z mož-pro jednotlivé re-vše, ale psát :pou-o . dílech1 a výkonech: zvláště dobrých či originálních, nebo zvláště špatných. O méně (představeních! by še tak psalo více (řádek)
petr pavlovsk?
hraničí), by mohli realizóví ností zisku většího rozsahu cenze: Spočív^ v praxi vidět ze o něčem
iky. Vzhledem ke vidění širších