MZK-UK Brno •2619050601» VelkÉfS Pr;lva ^'hrazena. OSOBY : Cléopatra, královna syrská, vdova po Demetriu Nlkanorovi. S o 11- n c u s I , . ,.„, ^ntiOthllS I synovt-' D< niľlľiovi a C leopatrini. Rotí o g u n a, sestra Phraaia, krále partliskélio. I i m a ge n c s, \ydio\atel ohou princii. C) r o n t e s, vyslanec: Phraatav. l. a o n i k e, sestra ríľnagéňova, diivěrmce Uéopatŕiua. Dějt se v Seleneii, \ paláci královském. TiM Molí Lapáček, Praba-V. 2619850601 DĚJSTVÍ PRVNÍ. Výjev první. I aoniké, rimágenes. 1 a o n i k é. Den slavný konečně, clen »t:istiiý Svitá náin, jenž skone! dlouhý svár, v klín \nikiie temnot.ím. den svateb slavnostních, kď> sášeíí pomstv hasne a s Parthy posle/ míľ nám dají shody jasné, jt n udv n-skytnou ji/ k válce díivodu a kněžně zajaté též vrátí svobodu. Den velký nastal, hle, kd\ sejme tiaŠE paní svou vratkou koninu a v/d í se práva na ni; v/dor rušíc mlčení, pak /jevit popili, kdo z knížat blíženců je starší o chvíli, a tato výhoda, již dal© naro. uií, jež nám je /tajena ta osud bratří zimní, len, jemuž přeje los, m.i přijmout korunu, tak jeden bude rab -i druhý na n ..m:, l.er m-ní divu vám, jak královna to řídí, že syna ">s oi bí té, kterou nenávidí, iej králem u'iní, s lim královnou n.í> vš tu, kterou trýznila tak dlouho v okovech ? Je Rodoguna to, jež byla otrokyni, ta její vůlí, lile, se vznese k trůnu nyní, a onen ze synu, jenž králem stane se, slib její dostane, ji k sobě povznese. T i ni a g e n e s. Bych víc se podivil, pak prosím, byste /cela mi odhalila vše, čím Sýrie kily vřela. Já ješté vzpomínám — znám vsak jen první spor, jak úspérh neblahý měl slavný Nikanor; lstný Partii když unikal, jej stíhal v lehl smělém, leě cíli dostihnuv, byl zajat nepřítelem. To byl" příčinou, jak laké ještě vím, že I rv Ion proradný se vzbouřil povstáním; zře krále v zajetí, rhoť jeho opuštěnu, on Vratkou korunu si urval jako eenu, a osud, pří/.nivv jsa lstuému útoku, pul zenu"- podrobil hned jeho nároku. I n v b.izui králová z těeh nově vzešlých zmatků přec ukrýt dovedla dvě oejvzácnějšfch statku, loz dětství synu svých a pověřen jsem byl je QJlést v Mcmfidu, kde její bratr žil. lam nic k nám nevniklo, jen pověsti jsme znali, jak reci zmatené je ruzno rozsévah , a tak k nám dolehly t\ velké převratv jen v rOUChp měnivé a temné sepialy. la O H i k é. Nuž, vězte, Tryfon zlý, vždv vítězem jsa v boji, Siem V hradby z.dinal n;ís a sevřel mocí svojí, nás rychle obklíčiv a hrůzy plná zvěst \ Se přtrvi dla pak, že král náš mrtev jest Tu postrašeny lid, již reptající v duši, že vlády ženiny mu snášet nepřísluší, svou nutil královnu, bv zas šla za muže. lak sama, proti všem co žena vy mu že? I věřte v chotě smrt, se Snoubí s bratrem jeho. a dobrý výsledek byl skutku rozvážného: Antiochus, jenž lak se našim králem si.iI. /dar věrnv, zdálo se, si zevšad připoutal, šlo vítězství s ním vidy, však za to nepřítele zas nezdar, jak dřív nás, led pokořil si cele, a Trvíonova smrt, jen/ v jedné z bitev pad, náš osud změnila a ucelila st.it. Leč ač se zavázal choř opuštěné matce, ŽC na tri 111 oleovskv jí Syny vznese v krátce, lak malou jevil chul' slib onen dodržet, že ona bála se je povolati zpět. Když vláíll sedm let, dal odvahou se svés'.i, bv v.ilku roznítil, v níž bratr ztratil štěkli, a ihned na 1'arthv se krutě vrhl on, hy pomstil zajetí i bratrův časný skon; až v říši hluboko s ním jeho vojska táhla, :> byl tam obáván jak strašná bouře náhlá. •\ v jedné bitvě pak, kde řádil jako rek... I cě někdy jindy zas vám povím ostatek, uď kralevic sem jde. (Chce se vzdáliti.) Výjev druhy. Antiochus. lim jenes. I.aonikc. A n t i o c h u s: Jen setrvejte, paní; Snad bude možno vám — (k rtmagenovi) i vám - - mé splnit přání. Mám těžké starosti a cítím smutku ciilad, tmím mnoho douřati, ntít musím 5C též bát. Dnes slovem jediným se velké /měny stanou: to dá či vezme trťm i ženu milovanou. Až padne tajemství, pak mi se rozedni, zda v štěstí první jsem či z bídných poslední. V to jenom doufal smím, co náhodou mi /bude, však šťasten budu jen, kdy/, bratr strádat bude; než tak mi drahý jest tím svatým bratrstvím, že jeho neštěstí je také horem mým. Bych méně v sázku dal, chci zkrotit touhu svoji, snad ránu odvrátím, jíž srdee mé se bojí, nechť / blaha dvojího on skvělejší má díl, bych to, eo dražší mně, siůl sobě /ajivdl. I i, irávo staršího má jenom trapnou cenu, rád za trun nejistý já přijmu kněžnu ženu. tak děle — zastavím snad příval vzdechu zlých, jenž plynul by z mých ran či smutku bratrových. Hled', iima^ene, jdi jdi jménem mým mu říci, že vládu odstoupím mu /a tu krasavicí, leé tak mu vynášej slast říší vládnouti, by trůnu skvělostí se nechal poimouti a proto nepoznal, jsa v moci této záře, že za velký jen zisk ho u/nám za vladaře. (Timageties odejde a kníže mluví dále s I.ao-nikou.) A vv v mém prospěchu k ní spějte zbožněné, ji híeďte naklonit, ať na to vzpomene, že můžu.i jevte dnes by koruna má byla, jen kdyby /jevem svým mne ona nevábila a kdyby nebyla mi dražší hodností, jíž obětuje rek svůj život s radostí. T i m a g e n e s (se vrací). Hle, zde je kralevic — nuž, bez pomoci cizí mu nabídněte trůn, jak cit váš káže rv/í. A n 1 i o c h u s. O, chvěji se mám strach: má právo odmítnout, tím zaniká slovo mé a kalí se muj sond. Vyjev třetí. SeleiKiis, Aiitioehus, ľimagcnes, I aoniké. Sele n c u s. Smím v přímé důvěře zde pohovořit s vámi? A n t i o c h u s. Jen mluvte; sva/ek náš by trpel poehvbanii. Sele n c u s. Je v blízku neštěstí a pro ně v strachu Jm-hi, a rovnost, bratře nnij, jest jeho důvodem, loť /.iklad přátelství i zástava i pouto, leč jeho prospěšnost se bortí chvílí touto, já právem strachy mám, že rovnost zrušená i konec přátelství, dmi sladkých znamená. 12 13 a že den osminy, jenž nerovnosti ctní, / nás hanbou jednoho neb závistí ho špiní. A n t i o e li U s. Vždv mysli jediné jsme, bratře, bývali; mně tytéž obavy se v duši vrývaly, než eheete-li, znám lék, jenž ihned klidu dá vám. S e I e n e u s. Ó,ehei-li! Mnohem víc! Jej nesu - sám jej dávám, co vláda vnadv má, vše postupuji vám — tak, pane vznešený! (již s králem rozmlouvám), leč za moc vydanou mi tlejte Rodogunu, a nechci záviděl vám velikosti trňiiu. lak naše osudy pak budou bez vady, tak naše blaženost pak prosta z;íhad\, in\ zhnlnem úkladem, jejž starší právo strojí, vystfftnein spokojen, já s krásnou kn nou svojí. (), běda! A n t i o c h u s. S e J e n c n s. Není snad vám nabídka má vhod? A n t i o e h u s. V)' zvete nabídkou ten rozníceny svod, když rukou jedinou mi podáváte říši i rveti jediný mi statek, pro nějž dýši! S e 1 e n c u s. Snad Rodogiimi ? A n t i o c 1) n s. Ji! Těch můžete se ptát. (S poukazem na Timagena | l.aoniku.) S e I e n c n s ak ceníte si ji ? A n t i o e h u s. A což — vy méně snad? Sele n c u s. Mně cenu trůnu má to pravím s upřímností. A n t i o c h u s. Mně stojí za všecky, co \sie jich hostí. Selené u s. Vy milujete ji, můj bratře? A n t i o e h u s. A vy též — m lij žal s mou starostí se mísí pro totéž. Já doufal jsem, že trůn, jenž svůdným leskem září, vám hovět bude víc než žena sličnou tváří, leč jako já i vy jste její cenu zřel .i volbou poctivou jste tak mne předešel, ó, kníže neblahé! S e I e n c u s. Jak trpký osud snáším! A n t i 0 C li n & o vsi- nych podniki- ion nebýt bratrem vaším! Sele n C vi s: Svým bratrem soka zvu toť příliš zvláštní los! Co všľ bych poilnikl jen být to jiný kdos! A n t i u l hu s. <*), kam náš dovedeš, tv bratrský náš svazku? S c l e ii c u s. A koho voliti - zda bratrství či lásku? A n t i o C h u s. Jen I risku — lásku j ľ n; a smutné bratrství jen soucil oběma nám v duši navrství. Vždyť srdci velkému lze snadno triinu vzdát se, pak ctnosti korunu má v dejinách ten vládce; však předmět důstojný když cit náš zapálí, jcii podlcc odstoupí, jenž lásky neznalý. Nám srdce oběma táž žena láskou světí, a proto nesmíme ji láskou uráželi, vždy!" nemá za chotě si vzíti mne ni vás, než. jenom onoho, jenž. králem bude z nás. .My nevíme, kdo z nás se octne na tom místě, leč ona královnou má býti zcela jisté, — a zatím, zmámeni svou touhou bláhovou, ji oba činíme jen ženou rabovou! Nuž, k vládě! Ctižádost je vždycky krásná cena, ať pro ni zapřena či pro ni probuzena, a trůn, jenž odmítnut byl námi oběma, íi přejme oba dva ať ona pak jej mi; tof rada jediná, jež. pro nás nyní platí, niv mužem reptali — však jest nám vvckáxati. S e I e n c u s. Je více potřebí: je třeba, aby dnes byl triumf bratrství .i nejen lásky ples. Dvé obleženi znám — boj Théb a zápas v Iroji, ten skončil v plamenech a onen v krve zdroji, tam strasti nesčetné z týchž příčin prýštily, jež spojil proti nám dnes osud zavilý. Ty šijí mezi nás zlou žárlivost tu \šic zradí ruměnec, co mým je tajemstvím, 24 a kdyby já /.a t\ v/.ala lstí, (f> v taji chovám svaté, násilí bych Záštím stíhala tě. Á aby nejaká snad hříčka náhody můj nezradila cit a jeho důvody, ty končím hovory, k nimž tobč právo chybí. 'si m i slib), radostí. Bud s bohem! Pamatuj, že v nichž naděj poklidu duch dala vítá Ô, paní vznesen L a o n i k é. á! mé věřte věrnosti! | DĚJSTVÍ DRUHÉ. Výjev první. C 1 é o p a t r a. O, klamná přísaho! 0, spasitelná kázni, ty plode násilí, jenž byl mi vnucen bázní, ó, věcný hněve niiij, lstí šťastnou skryté v vy sta'tu přeludy — ó, vyprchejte v ráz, vy v nebezpečí zlém jen z hrůzy zrozeny jste, když. hrůza minula, zas vybledněte, zmizte, těm slibům podobny, jež bouře vymámí, jež padnou v uepamět, když zlo již za námi. A ty, již uměle jsem kryla v tajů plášti — ty, berlo bezmocných, mé zapírané záští, ty ctnosti královská ó, ty můj zálude, mé tajemství je dm, jenž pomsty dobude. Ji/ ohi zjevme se, ne jako oběť vraha, leč já, jak jsem - a ty se v pravdě objev nahá. Partl. jest již daleko, lze s odvahou si vést a netřeba se bát a zbytečná je lest; ja ještě kraluji a nenávidím. Vládu 'jen slavně opustím, když třeba mého pádu; mým skvélým odchodem, jenž dá mi odplatu, trůn staň se osudným té, která čeká tu. 26 27 Toľ jeltě, ještě táž má sokyně, jež ke cti se hodlá po\ -nésti, když nepřítelku /nectí, v svém záští věřící, že zákon vyhlásí, jímž s vidí mou i mne i cit miij poddá si. ('), ženci bláhová, jak 'vníš si mne malo, když myslíš, srdce mé Že 1 ikto by se \/dalo sňatek strpělo, jejž spoutal slibu d vin, !>v v ruku vtiskl ti i pomstu s žezlem mým. Y i/ půvab koruny, s nímž láska má se řítí, viz, co jí krve dám — a chvěj sr o své bytí nemysli dle smluv, je/ teď jsou be/ cenv />• daruji ti dar tak příliš nl cenv! Výjev druhý. C 1 é o p a t r a. Nuž, l.aouiké, b\ uctil sňaté rci, zda lid se chystá k slávě, ten, jenž nastává nám právě: a o n i k e. Vše tone v radosti, a obě knížata jsou lidu nadšením i přáním zajata; tak málo žádosti však každý /. obou j< /e v přání zmateném lid, komu stranit a pokud náklonnost přec v koms je vid to f slabý výsledek je prvních dojetí. Jsou nakloněni sem -však zas jim onen ten cit se upevní, až sezná volbu vaši, neb vlastní úsudek tak málo hodnotí, že \.išc tajemství je snadno sjednotí. ;\ i, , neví, čti, dražší — i C 1 é o p a t r a. Víš, Že mé tajemství je jiné, než se zdá vám ? I. a o n i k é. Kdo rodem starší jest -- to s všemi očekávám. C I é o p a t r a. Ac žiješ u dvora, kde mnohý příklad máš, přec jeho tajemství jen málo pronikáš. Nuž, ně se znát: mne, jak ji znám samu sebe. Když /tajím posloupnost, jak určilo ji nebe, \ě/, dokud výrok muj v tom směru nepadne, já jenom vládu mám z nich žádný nevládne; ač oba čekají, že připadne jim vláda, přec z bázně před ztrátou jí nikdo nepožádá, já Z tím třímám moc - své žezlo v ruce mám a právem nejistým los jejich ovládám: lile, toť mé tajemství! /.náš účel záhady té, proč dlouho u bratra jsem nechala je skryté: L a o n i k é. Autiochus, váš choť. snad toho si tak přál, by státu užil víc, jichž znova nabýval. C 1 é o p a t r a. Oji bál se synu mých, kdy/ sám se chopil vesla, sinech těl je zde mít má moc však tím se v/nesla, neb přesně plnil vždv mé nřísné pokyny, když pohrozila jsem, že pošlu pro syny. A tuše ránu vždy v ráz plynoucí z mé zlosti, on nenu! odvah) k mé jednat nelibosti, když. moři královské inu stačil název jen, on vlád. místo nich, vš:ik vždy muč podroben. A povím ještč víc: muč nechtčlo se zhouby, .-ľ.' jer. krá; Nik.inor se s jinou ženou snoubí, když v dálce zůstane, tou láskou jsa si jist, mní povržené pak dá vládu za kořist. Ne sňatkem — náv rateiu se moje pomsta vzňala. Proč kotlinová! ji'J Já bych ji milovala, Iv víš, jak namáhal se k cíli tužeb svých; a tu jsem jednala a více svedla bych, jen cestu najiti, ai' ctnou či plnou viny, ti k släVl vedla by anebo ve zločiny, jen abych urvala ten luzný štčstí zjev, Uii, pro nějž prolila jsem manželovu krev. Dnes, v sniuhiéin Stavu mém, kdy \ vchodu jižném', o, srdci rozkoši! nám kyne rozloučení: já musím ale ta, jež moc mou podvrací. ta záliv uvidí, jak osud odplácí. Mou lásku dřívější ted v záští mění doba, jak bvla veliká, tak velká bude zloba, a ježto osud hned mi předmět pomsty dal, je Ztráta snadnější a lehčí je můj ž:il. I. a o n i k é. Jakž! Ještě o pomstě tu řeč a zlobě líté k té, kterdu královnou dnes sama iičiníte!-' C1 é o p a t ra. Jakž'J Krále jmenuji - a choť se vznese s ním, a jejich hněvu tak se sama vystavím ? i\ nikdy nesvedeš svou nízkou, hrubou duší věc jinak vnímali, než jak ji luza tuší. Ty přece znáš len lid, víš, jak je zbabělý, když pod své prapory mu žena povelí leč Autiochcm hned byl Tryfon zničen cele, neb lid se probudil, když. muž mu stanul v čele. Když krále jmenuji, to přece pochopíš, chci, by mne poslouchal a nesl boju tíž. Znám právo staršího -mám volbu provedu ji. a ježto podpory jsouc slába potřebuji, a ježto jenom s ním zas muže válka vzplál, chci dobře uvážit, než budu jmenovat. Jen onen dobude si vznešeného místa, kdo pomstu převezme, jež sokyni se chystá, jen tím, kdo pomstí mne, si hodnost vyrvat tlám. kdo. vládna, ochotný mi bude ke službám. I. a o n i k é. Ne, neznala jsem vás. C 1 é o p a t r a. (chci, bys mne zcela znal I Když Rodogunu jsem v tvé ruce jatou dala, té krve Šetřila jsem, ne snad z. lítosti, mé rámé nezdržel ni ohled k hodnosti. Než Antioohuv pád mne nechal bez opory, a rychle sehnané a vybídnuté sbory mé pomstě sloužíce, svou našly smrt, ó, žel, a slabou, bezmocnou ume její bratr zřel. Já byla Ztracena — a za malou jen cenu: on v bázni zuřivé však chtěl svou di.ihou směnu. mne spoutal smlouvami a přísahami \ ráž já všt jsem přiiala, bych vyzískala čas. len dobře povita, kdo šetřit umí s časem, a lak, jej získavší, zas vrchu nabyla jsem. l.ze bylo oddechnout a falešnou zas hrou... 1 cč, hic, mých syníi dvé! Sem na môj povel jdou. Nuž, slvš a uvidíš, co bude z toho .matku, jímž dneska skončili má dlouhá řad;: zmatků. Výjev třetí. Cléopatra. Antiochns. Sclcncus. I.aouiké. CI é o p a t r a. Mé děti, sednete. Dnes naslává nám den, jenž splní přání mé a lásky sladký sen, kdv vínkem ozdobím z vás jednu hlavu drahou, tím, který v bouři stu jsem bránila svou maltou; ten statek přijmete, jejž. v sterých Útrapách vám zachránil můj pláč, mé starosti, muj strach. ŽdaŽ tušit můžete, co slz jsem vymítila, když drsně sevřela mne Irvťonova síla, a nezbylo mi nic, než posiati vás pryč dřív, než vás zasáhne zlé jeho vlády bič. O. kterých bolestí jste nedali mi, bozi?! A bol i ztráta má dnem každým rústi hrozí — hic, celé království se octlo v těchto zdech — váš otec mrtev prý a po těch pověstech lid králi novému chtěl odevzdati vládu; ja darmo vyctla jsem mu bázeň, nevděk, zradu a křivou přísahu byl v přání surový — nuž, třeba voliti, než. sám si vyhoví. ( .•> nepodstoupun vše, chtíc chránit vaše starky \ tedy volila jsem chotě zrakem matky. \ntiochus, víš strýc, jím stal se, který snad vám stolec zachrání, kdy blízký je již pád. Xcž jeho podporou když přešla strastí tíha, řas jeho osobou mne krutý osud stíhá: když jeho statečnost stát z. bídv wehvátí, on nechce dědicům jej pravým vvdati. Kdo o vis promluví, ten tresty sobě ehvstá on zmohl Iryfona, b v uspěl jeho místa, a tak ten ochránci, jenž nesl svobodu, se mění v hiana a krádec národu. Než. sám se potrestali My odpusťme mu viny vždyť bloudí plný chyb zde s námi mnohý jiný Vál otce Nikanor, muj první manžel... však nač jfistĚ dávali mu jména sladká tak:' když, mrtvý domněle, jen proto ožil, zdi se, by zle je ponížil, ne, hv je získal z.i^e. Než dosti; ještě dnes mne děsí rána ta, jím na mne mířená, mnou v něho zaťatá. Zda ctná či hříšná jet, jen stěží soudit mohu, zda právo? křivda to? Zda vhod je soudu boha? Než bud si tak či tak: to nyní přisahám, že to, co stalo se, vše hvlo z lásky k vám, ni láskou k životu, ni touhou po hodnosti mi v nitru nevzplála ta slepá vášeň zlosti. Mn,' unavoval trůn, kde věčné neštěstí mně denně chystalo vždv nové bolesti. Muj život /.tráven byl a marný zbytek jeho, bych s vámi ukryla tam v městě bratra svého; leč vidět po strastech a práci, po letech, f.v <>!,-.• odnímá vám plody roku třeli, í a v a-c konina -že po něm stanovena b) byla potomkům, j\ž dá mu druhá žena — ne, po tŕ potupe jscin pouta rozbila to všecko směla jscm, bych trun váš chránila. A 2 niky matčiny teď prijmete to véno, je/ otee ni štěstím je kruté vykoupeno, já mním, /e hrešil on, kdy/ hodlal vám je brlt, já jen jsem bránila - a jseni-li vinna snad, rač nebe veliké, je/ stíhá naše eestv, vám nechávajíc plod, mně poueehati tresty, rač podle zásluhy mne stíhat ranami, leé požehnáním svým vždv bdíti nad vámi. A n t i o e h u s. (). paní! Nikdo z nás preč pochybnosti nemá, že draze platila jste táakvl svou k nám dvěma, a myslím, ze strastí té lásky vy kvétá dnes naděj ve vládu i sladká chvíle ta. Go díte, krásné jesl, tím větší naše přání, \ám vděčnost projevit, k níž jsme vám zavázáni; než, bychom trvale jí mohli hověti — co bvlo potom dál, ucelil' zmizí z paměti. Jsou v žití záhady, kdy duse rozechvělá je náhle nucena víc činit nežli chtěla, pak černé obrazy tu vzniknou truchlivé nechť skryje opona je všem co nejdříve. Svu hřeší zločinné, kdvz zkoumá tyto děje, a ať pak jakkoli jim nebe zdaru přeje, já z mysli pudím je a věřím, v soužení že lépe nežli pláé nám sluší mlčení. /. nás každý čeká trůn, touž nadějí se živé, než oba čekáme též stejně trpělivé, .j. íiáiu také bez vládv je život stejně vhod nuž, dlouho užijte svých dlouhveh tnul 11 plod, nám teprv připadne, až budete ho svta, a bez rozpaku pak my přijmeme, co skýtá; když hned jej vezmeme vtom výtku možno zřít, že jsme se vrátili ho mocí vydobýt. S e I e n c u s. Já, pani, k bratrovi se pojím málo slovv, /e třeba s radostí my čekáme stav nový — pře( není ctižádost nám metou uejvvšší; dál buďte vládkyní — my šťastni v zátiší, ľo bude správné jen, že tolik velikosti my aspoň splatíme vám holdem poslušnosti, a při tom onen z mís, jenž nebem určen jest, se od vás naučí, jak ve vládě si vést. (; 1 é o p a t r a. Vše rcete, děti mé: že koruna vás děsí, ne velkým leskem Svým, ne tíhou -- v citii směsi len díivod jediný vám louhu odnímá, ži hanba na ní lpí i na tom, kdo ji má. To jistě v očích vám je hanbou velmi velkou, když máte sdíleti ji s naší nepřítclkou, když sňatkem nehodným v klín padne bezmála té, která přišla sem, by vám ji vyrvala. Zda duše chovali nuiž' city vznešenej -i ? O, synu výkvete! Ó, matko nejšť.istnčjši! l.os otce vašeho je nyní jasný již. bvl nevinen, a já tež svrhnu viny tíž, on vždy vás miloval a jisté že se vzpouzel, otvmik světové poesie l-í?. 34 t sestra s bratiTin dobe í V au ho jali í kruii s\ velí kouzel, tak márnym úsilím ho léčka vábila jej Rodoguna pak mnu rukou zabila, a takto láska ta ton divnou mrví svoji vám otce zničila, mně bezúhonnost moji, a kdyby ruka má se byla zdržela, pak lásky výsledek vás obral doeela. lak čest i nevinnost mi navrátí z mých -ynu ten, kterv ztrestá tu, jež vzbudila rnou vinu. Tu ruku, ktera dni!6 vám žezlo navráti, já v krvi prokleté jsem mohla mách.ui, Ké podíl trpících jste měli v času zlobě, nuž, nechala jsem vám i podíl v pouisiv A aby nadále v$e jasné bylo vám: je cena jediná, již za trun požádám: ten z obou (jiinžto přec jsem láskou stejně blízka), kilo podstoupí mŮj boj - ten starší právo získá, smrt Rodoguny jen ho starším jmenuje. Jakž' Úžas oběma se v tváři zjevuje? Snad z bratra máte strach? Hned po potupném míru, jejž proklínala jsem, v něj přisahajíc víru, jsem tajně kázala, by najímán byl lid, jenž všude čeká již a chce se za vás bít. Náš sok se odebral v boj s vládci '\rmeni.' tu snadno zlomíme moc jeho tyranie. Kdo strach váš vyvolal, kdvž výsledek je jist-' J*, to sňati soucit S ní? Ci k: -mně nenávist? Snad za choť chcete tu, jež vzdoruje mi nyní, muj osud vydáte v plen mojí otrokvni? Oh, žádná odpověď ('), děti nevděčné. já marné stlala jsem vám cesty bezpečné. Zas mohu zvoliti vám krále, sobě muže, a ještě jméno mé víc nežli vaše zrnil že. Selené u s. [en. paní, považte, že první povel ten... Cléopatra. Ki zváží každý z vás, čím je mi povinen. Já vím, že tato krev, jíž. Žádám, není dosti -nad vhodným dňkazem a zkouškou statečnosti, leč za život i trun chci vděčnost viděti, tož lásk\ vzájemné to bude pečetí. Jer, tato zástava miij ztiší hněv - dost skrovná! mne očistí jen čin, jenž činům mým se rovná — a proto neinistno si rozpačitě vést. J a opakuji zas: to cena trůnu jest, jak o svém výboji já rozhodnu, jsouc v právu, '.•u -Marši, ten je král, kdo dá mi její hlavu. Miij výrok rozhodne - a aby zločin můj hvl plodný, nutno jest jej skončit stůj co >iuj. V) j l v čtvrtý. Selencus. Antinrhus. S e 1 e n c u s. Zda ->tačí odvaha, jež úder blesku snáší, když kruté slovo to v prach deptá touhu naši ? A n 11 o c h u s. /■la iídcr hromový lze srovnat s ranami, \ jež kruté slnvo to dnes kupí nad námi? 36 S ť I ľ n c U S- ó, /.istí zuřivé a líticĽ jen hodné! Té ženy nesmím zvát již jménem matky rodné Když plně vládly dřív tvé hnusné /ločinv, jak snesla bys, bv duch tetf vládl nevinný ? Co myslíš, jakých vnad že konina ta chová, když. zase zločin jen / tvé ruky dá ji /.nova? A jakých nahrne as na nás neštěstí, kdy/ tobě podobni se máme pov/nésti. A n t i o c h u s. Ne! K právům přírody víc úctv /achovcjnie a smutnou událost fen sudbě přičítejme. Dřív krutou /dála se, však laskavá je přec, když dá nám bojovat jen spolu na konec. Dřív, svěřivše si vše a nav/ájem si soky, my nechápali jsme žal taký přehluboké, a nyní chápeme, té hrůze lícem v líc, že prve hvlo to jen smutku polovic. Sele n e u s. Tak moudrý zármutek, jejž tlumí údy něha, buď příliš nebolí, bud příliš neualéh.í toť věru silný duch, jenž ihned ve trudil zná strasti příčinu a vlivy osudu, (.o mne se týče, díin, Že snáze již. je nesu; vrou z. drahé příčiny — jen výsledek mi k děsu nic nechci podniknout jen k vůli odvetě; a za lásku dám rád vše, co mám na světě. Vím, čím jsem povinen • však v hněvu, jeuv mne dusí, i kd\ž rámě zadržím, pak aspoň postesknu si a když. jsem uražen a jen si stěžuji, lim věru dostatek jí úcty věnuji. Zda správní vidíte ten úkol zlořečený, jv jž od nás žadati si troufá záští ženy ? toužící zas po zločinech zlých, udělat chce z knížat synu svých: to vidíte - zda smlčíte to zkrátka- A že A zntc, katv když . vidím j( čím víc ště víc -zločinem lá to matka, znectěn byl, měch žil. A u t i o c li u s. já vidím: r vztah tento tím více kalu též se misí v krev Já cítím, z bolestí jak roste prudká pýcha, než zmatek citu mých mi ukládá, bvt zticha, vždyť máme na čele těch činů znamení toí stopy hanebné, z nichž též jsme zrozeni. (), jak bych shladil rád v své nivsh důkaz každý a zbloudil od pravdy až po tu chvíli vraždy, sám sobě ukrývám tu hnizu neštěstí, kde hanby tolikéž je jako bolestí, a matky nedbaje, jež. hnizy jen si cení, vše svedu na osud a na své narození. Než - bez vší naděje přec nechci být i živ • - vždyť přece matkou jest a krev má mocný vliv. Ať osud učinil ji sebe nelidštější, snad slza synova ji přece ukonejší. Sele n c u s. \cli. bratře - daleko jsme v mládí měli skrýš, pak láska nevzniká tak prudká přespříliš, vždvť jako v otroctví nás jenom živit dala. 3K by k službě vztekli svých nás potom zavolala. Svvm nářkem chlubí se - já odhalím ten klam V tom srdci jako vy já málo mísu mám. \č láskou Chvástá se, Že rozezvučí nebe. jen sebe miluje a vždy dbá jenom sebe a ač se před námi tak sladce rozplývá, lest jenom o sebe, ne o nás pečlivá. Toť láska falešná, neb zášť je její mo.lla, a objímajíc nás — nás zavraždili hodlá, té ženě ukládá, již každý z nás má rád, chce na nás její krev a lni n tak dra/e dát. Nám čekat netřeba, až dá jej z ruky svojí, je náš, nám náleží - - jen odvahu to stojí: tak vzpoura nevin ti á jen cestu rovná si, on patří jednomu, když druhý souhlasí. Nuž, vládněm -její hněv pak zhyne v íualoimiei, a kněžnu vyrveme jen takto z její moci. K ní pojďme, bratře muj, vžily svorní, pospolu -kdvž. takto zustanein pak bude po bolu. Já snuji krásný plán, jenž v základech má lásku, chce mít v^ak oporu i v našem pevném sva/kii. Dnes láska stižena jest hořem bez mezí leč naším přátelstvím snad přece zvítězí. A n t i o c h u s. snad nevěříte mi? — Pak soudíte mne křivě, leč stejně chápu vás a snáším trpělivě. Nuž, pojďme; buďte jist, Že ani smrti zmar těch svazku nezničí, jichž lásky šetřil ra,\ DĚJSTVÍ TRET1. Výjev první. Rodoguu.i. Ořou lev I aoniké. I\ o d o f u n a. '), hic, jak zašel hněv a zbyl Jen pocii sladký, jak jinak nezří mne leč vlídným okem matk) a jak má ráda mír, spor vládní vyrovná a se mnou, se syuv jak jedná královna! ž'e ještě nedávno jsem křivdila jí v zlobě? l.ož nebránila vším jen vlastní právo sobě? Kdvž tys ji klamala vžil v oči přivřela. \ nedůvěra má mne mátla docela! (), I aoniké, viz! 1 aoniké. A vy, č), paní, vizte, •'»• věrnost oddanou mé srdce chová čisté, že vidouc omyl svůj a její věčnou zlost ač s těžkým srdcem jen - svou ruším povinnost i zradím tajemství, jež. hrůzným se mi jeví, f a jdu vám odhalit svou mýlku, její hněve. 40 Rod o g n n a. "len spasný pokyn tvůj toť pomoc poslední, jíž budu dekovat snad za zbytek svých dní. I cč tvoje povinnost je přece ještě větší: h musíš upravil mi odchod z nebezpečí, je třeba mi tv\'eh rad, bych přišla k cíli blíž — I a o n i k é. O, paní, pro bohy, víc nežádejte již; dost na toni, k vidi vám že /rádnou jsem se stala, uaě ještě proti ní bych radou pomáhala f Je s vámi Uroutes, jenž jako vyslanec má zvvíit sňatku lesk a řídit celou věc, vždyť jemu uložil král, bratr milující, Že lihnu predrihou mu bedlivé má stříci. Zde spolu raďte se, vás samu nechám S ním, co bude vvsledkcm, ať se však nedovím! lo věřte, synové jsou oba láskou jati, než \ás by /tratili radš svoje země /.tratí, než nelze /aruěit, že ona, divá saň, když oni odmítnou, nenajde jinou /hraň. Já báin) /mírám tu a spatřcna-li budu, pak budu ziiiécna a vás víc stihne trudu. (), kněžno, prchněte a sneste loučení! R o d o g u u a. Jdi! Moje vděčnost v čas tvou službu ocení. Výjev druhý. Rodoguna. Orontes. Rod u g u u a. Co éinit, Oronte, v tom strašném nebe/peči, kdy za skvost koruny SE mojí krví vděčí V Mám prchnout k bratrovi? Či smrti vvčkati ? (á vzdorovali ií, až zbraně uchvátí ? O r o n e s. \áí ňtčk, paní má, by dal se provést stěží, je vojsko v městě zřít, jež všecky cesty střeží. Vás jistě stopují, když smrt vám souzena, a prchnout smíte-li to léčku znamená, co I.aoniké dí, že jest jen úskok lliavý — své paní slouží jen a vám se věrnou staví. Vždyť strach má královna přec ze sokyně té a proto děsí vás a mní, že prchnete, chce sňatek překazit, jejž nerada jen snáší, a jeho /maření tak být má vinou vaší, svým přáním poděsí tak svoji sokvui, že nedodržen mír a tím vás obviní, a král pak popuzen víc na vás nežli na ni, když /novu v/budíte tak neklid jeho zbraní, ten jistě pokáře vám lehkou mvsl, strach, že o věrnosti smluv jste v marných pochybách, a maje S Armény dost práce v těžkém boji, ji nečiní bez trestu - a v hanbě sestru sv:>ji. Těch nízkých prostředku se chraňte užiti, zde nutno kralovat - anebo zemříti, vždyť jinde nedá los vám ke koruně práva — a jest jí nchoden, kdo snadno se jí vzdává. R o ti o c u u a. O, jak bvch vítala ta leč naši odvaze se síla slova varovná nerovná. 43 Což možno, abychom se vůbec v zápas dali;, kdvž br.ilľ nechal mi jen lidí hlouček malý V O r o n t e s. Já byl bych šíleny, chtě tvrdit, proti všem že možno bojovat s tím malým zástupem. Co vaši oddaní vám uabídnouti mohou, jest to, že zanyriOU vám u knížecích nohou. sdyl pravé zde vám pilo/ králů, bohu pán. nutno, ráda, hladce, vám hradbou proti matce, ár pak vše jim snadno nový vzestup Iravc. mocná je a hrozná, zkázu svoji dozná. jest, Než, nač se bojíte, je moeiiv obhájce Vše 1 í--,ka učiní, co a budou synov' Jen řiífté jejich žár neb vše je zbožňuj /de vládne královna leč vv to zmůžete, . Než v krajní nouzi té již dovolte mi jít, bych zatím shromáždil svůj rozptýlený lid toť hr-tka statečná, nechť čelí zanícením i první urážce a dalším překvapením. Nuž, rnéné bojte se a hlavně toho d když máte vládnou ti, ať láska ovládne. Výjev třetí. K o d o g u n a. Jakž'' Tedý ke lsti též mám vzíti útočiště : Mám žebrat u téch dvou, z nichž choť muj bude přišlé, a klamným pohledem jim stavit nectný mosl a v jejich Milcích tak SVOU hledal bezpečnost: \ i mého rodu jsou, ti před nízkostí trnou, a ženské uskoky jsou čestné krvi skvrnou, ať pomoc jakkoli mi oba osnují, já dosti učiním, když jenom snesu ji. In lásku uvidím a poznám její sílu, \ : ik bez tichůtei všech a bez poskvrny cílu, a je-li silná dost umě býti pomocí ,?c neznám její O, záští, hněve své živte poclu Prve s tvrdou král velký po právu buď Muč vzkřiste jeho zjev -než láska zuřivá ho ještě tak jsem ho viděla, když lei: „Sbohem! Pomstěte, /cl, drahý stíne, žel! já u i noc mne nesmi přemoci, muj, je/ marné rozum spíná, nlni'' si z citu královnina, úmluvou, jež k míru nutí nás, pomstěn již je čas! on mokvá krví, běda, v lesku zvedá plný ran, tak sám . já pro vás umíráni." i ta jsem bylá i niku vražednou jsem postéz políbila i té se kořila, jež prolila tvou krev leť stavu povinnost íak káže krotit hněv; tím více zrození dá ke koruně práva, 1 án velkost otroctví se obtížnější stává. Milí k lásce, ke hněvu nám srdce sloužit snad : Ne — našich vášní vznět smí jenom poslouchat <) my jsme urážku tu zbraní pomstít chtěli — leč vydavše mne v šauc, mír špatný uzavřeli. Já, oči zakryvši, zla nechtíc viděti, jsem sudbč podlehla, jsouc státu obětí. l)ii"s však, kdy zjevno jest, že ruka ta se řítí, JSOUC d-ze dychtivá i zbytku tvého žití, b\ ňadra nešťastná mi probodla — ó, žal! >y- srdce hledala, jež tys mi daroval, — 44 víc nejsem zástavou já mini, který ruší mé skvělé otroctví, je/ Lámu cestnou duší, chci zase srdci- mít, v něm lásku, nenávist. jen tebe poslouchat, bv sva/ek náš bvl cist. Zda svolíš k tomu Iv, jej/ hýčkám v duše laji, ty, jeho obra/e, jej/ cilv oblé Ují — <'), kníže, jméno tvé ni v nejsladších svých snech já nesmím vyslovit /.de v palácových /dech. Já tuším snuitkv tvé i obavy i boje, tvé vidím svízele a slyším nářky tvoje: než je tu povinnost i tv ji králi v/.dej, jenž tobě Život dal a /a ume /tratil jej. Já totéž \ytrpim, i ke nim' neklid kráčí kde ty si povzdychneš, já budu hynout v pláči. o, bozi! Děsím se tu, vidouc knížat pár! Má lásko /radíš mne! Skryj alespoň SVŮJ žár. Měj na mém srdci dost. tam vláda náleží ti, hled překvapený však tě nesmí prozradili. Výjev čtvrtý. Autioelius. SelentMis. Rodorruna. Aut i o c h u s. (), kněžno, promiňte náš příchod chvíle té, že jdeme líčiti vám moc, jíž vládnete; Uč nejsme poddáni jí teprv ode dneška, hned první pohled váš mís vrhl v pouta těžká. V té úctě povstale i mlčení i cit táž. úcta nutí nás zde s vámi promluvit. lile, slastný okamžik x rychlým krokem blíží, kdv, kněžno, osud váš se s naší sndbou skřiží. 45 kdv právo staršího tak má žezlo dáti nám a vám Než hanba bvla bv, když vratké docela -zas manžela, sami nevolníci sve by hodnost královny vždyť hra to n.íhodv bud právem královny Nač sloužil koruně? j a toho nestrpte, by vás Náš osud upravte, by nám právem staršího Náš <át má čísly zdroj ó, kněžno, výrok váš a obětuje vám - jak i naši ctižádost i naši Nuž, paní, vyvolte a dali panovnici je, srdcím nemilá; by krále určila. !í sama dejte ny jen dali při ní. is( íalion lirám, ■U: líbiti se vám. a proto výš si cení, než hříčku narození přání svádějí — naději. ustanovte vládce, nam označeni to |iz nedá příčin k hádce, a ten, kdo zlratí vás, jsa smířen s losem tím, ten aspoň zůstane vím prvním poddanvin, a jeho věčný cit vždy postačí mu k pýše, vždyť u vás hodnosl la je víc než jinde říše, v toni slávu uvidí a v tom i neštěstí, váni k službám moha být, pozbude bolestí. R o d o j u 11 a. Já velmi vděčna jsem lé příchylnosti vaší, jež obětuji' mi, co mužům nad vše dražší, a jest mi radostí váš jemný, dvorský mrav. Leč dcerám královským — těm nepřísluší práv. Vždy bez nich králové si o nich rozhodují, když trůny budují anebo plány snují. Zde osudem je stát • - vše přijde, jak chce on, a podle státničil smluv se řídí srdce sklon. On řídí kroky mé a víc než vínek platí, lak on mi poruč!, tak musím milovati. Co halí tajemství, to k budoucnu je mosi, má láska /rodí se, až svolí povinnost. Je mamo, čekat víc; já nezasáhnu v práva, je/ patří královně - ač cit váš mi je dá\ í, ji jen bych dráždila, chtíc jednat, jak jste řek' Snad zamlčeli varn, až kam jde její vztek; já dobře však jej znám a vážím činy, slova, bych zamezila vše, co roznítí jej znova. Čím vším mne stíhala! Kam šla v své odvaze! Chci Ě vámi včřiti, že pícšly nesuá/e, než se mnou bojte se: v té volbě dřímá pn-au. by záští hynoucí se v/ňalo v nově zločin ten výraz promiňte, že mír jím ruším zas, jejž zvolna upevnit měl milosrdný Sas. lak plamen uhašen se pod popelem skrývá a toho překvapí, kým náhle vzbuzen bývá a stravu poskytnouc. v ta břevna plamenná já zasloužila bych být ohněm /trávena. S e 1 e n c u s. Proč nová nenávist by dčsiti vás měla, kdy v ruce vaší jest, ji ro/drtiti zcela'' jen krále vyvolte a vládněte pak s ním, a odzbrojený hněv se stane bezmocným, a všechen její vztek v té bouři bezvýsledné jen jako plytký dým S€ k modru nebe zvední Je od té volby snad strach její odvislý, by z něho vzešlo zlo, jež mate na mysli ? Nám patří koruna - a té to neponíží .1 právům přírod) to také neublíží, když kdo z nás druhému svůj podíl přímo dá, když rozhodnete vy a nejen náhoda. \\ jemné ohledy hy neslv všem jen škodu, vždvť vaše náklonnost se rovná právu zrodu, jež z klidu nunilc vás potom vulčsí, když vyzni naopak než srdce přeje si. slavili by vás - a byla byste k pláči, tam slujíc vládkyní, kde násilí vás vláčí; být slavnou v otroctví, toť pocta bez ceny, i jedem kalili by dar ten vznesený. Nuž, při tom plameni, jenž naše nitra moří, či, kněžno, neucelíte nás hvnout v tužeb hoři, a manželova slast, jenž čeká v naději, se zdvojnásobí tím, že sama dáte ji. I< od o g u n a. Váš krásný zápal žhne, však oslňuje oči. vy chcete ku předu a on vás nazpět točí. Což víte s jistotou, že ro/hodnu-li hned — jen stčstí vyvolám a neprobudím běd ? Mám strach, ať jakkoli se duch váš ctností /brojí, že dvěma /budím žal, až zjevím vlili svoji, ne že bych /hrdala snad city vašimi z vás komus náležet, vždy .Štěstí značí mi. led mu^ím poslechnout tak, jak mne osud zmáhá, leě máui-li se již dát, pak cena bude drahá; ji pokorně se \/dám, jak vládci napadne, lec n a m n ě dobýt m n c je velmi nesnadné. Coä víte, jakých sil, co služeb a co praceme pýchy rozmarům kdv dosti bude zdát se? \A slavné rekovství mne teprv uchvátí-hrůzných překážek je třeba zdolati? 4s Mé sľd(.v patří vám jeť Smluv to článkem platným, než fárajte se pak je nechat samostatným, a možná na v/dvckv že přece zhořkne vám, až cenu pro/radím, již /a ně požádám. S e 1 e n c u s. Ať jakýchkoli sil vám treba, služeb, práce, je láska vvplní vždy ráda, snadni, krátce. Kde / hriiznvch překážek strach jaký vznikne as, kdvŽ po těch stupních l/e si vysloužiti yás? A n t i o c h u s. ('), kněžno! Utevřtc své srdce — naše \ izte a lépe posuďte žár naší lásky čisté a rcete zřetelně, čím \ ámi se zavděčí ten, komu výrok váš dá štěstí ncjvélM. R o d o g u n a. V v tedy cheele läk? A u t i o e h u s. Nám nad tu přání není. I< o d o g u u a. Já brzv uvidím, jak žár si' v lítost mění. Sele n c u s. Pak smrtí pykejme tu lítost neblahou! k Dil dj; h ii ;i. Nuž, chcete skutečné ? S e I e n e u s. ľ'> ztvrdnu píiV hot)! h' .1 d o » u u a. Nuž, tedy znejte mne i čím je duch mm \eden, jsem krále poslušná neb z \ás jím hmle iedeu. Než, až muj výrok pak \ ám bude nemilé, mně svědčte bohové, Že jste mne nutili, Že proti váli své ty prozrazii|i toulu a zápal vy/náváiu. jejž zákaz tlumi! dlmihv, neb stará povinnost mi budí v paměti, co zřetel na smlouvy již nesmí zdržen. (), hrůzy, knížata, ó, hrůzy / hrobu vstanou: váš otec mrtev mnou a vaší matky ranou! Dřív otrokyni smluv to v mysli Usíná, leč nyní, svobodna, vím, čím jsem povinna. NuŽ, volte záští mé • neb lásku! Krále svuv ij oba miluji a oba královniny já nenávidím. Hle! Nuž, volte ' vzdejte se má viíle prostřední však cesty nesnese." Cl stranu volíte- Já tím se řídit musím, ctím stejně |eďioho, jak druhého si hnusím. Go u vás miluji? 1'oť slavná krále krev, i znetí také mne, kdo znectí jeho zjev. Iriui, který zanechal, krev, kterou máte v solx snad hodny úvahy jsou tyto věci obé: to sláva žádá si a láska vymáhá — zda jiných diivodu tu jaká převaha. Kdvž láska k mateři cit k otci nepřekoná, Sburnlk fMtaW |.nr>ir ii? .} jSÍC krutí, nevděční i vra/i jako ona; když odsoudíte ji — pak vykonejte trest -ji napodobte však, když milejší vám jest. Hle, zápal je ten tam! A v obou duše malá! ('), to jsem ŕíkala! Ô, to jsem předvídala! A n t i o r h u s. ó, kněžno R o d o g u ti a. Není kdy! Vše řečeno jest již. Dřív moje mlčení vám bylo na obtíž. Snail záští — krutostí ta povinnost se zdá vám mstít otce třeba však — a za to jen se vzdávám, lak Rodoguna chce kdo odváží se Z vás? Kdo ráčí přijmouti mne polom určí čas. Dost! S bohem, knížata! Výjev pátý. Antiochus. Sclencns. A n t i o r h u s. Ô, běda - krutý žale Toť tedy odměna jest lásky dokonalé? S e 1 e n c u s. ť), bratří, prchá nám toť krutá odpoveď. Au t i o c h u s. '• in srdCC protkrmla a k Parthinu prchá ted Sclencns. Jak bohu soud je křiv! Ta duše zatvrzelá má naši matku mít a z ní se zrodit měla. A n t i o c li u s. Náš pláč huď bez kleteb! S e 1 e n c u S. I), jak mne soužíte svou věčnou mírnosti i nyní v bouři té. Nač ještě vládnouti? Nač ještě milován':- A ii t i o c h u s. Víc třeba úcty k té, jež láskou srdce chvátí! S e 1 e n c u s. Ioť milovati trun neb milovati ji, a trůn chce koupen být a líska opijí. A n t i o c h u s. Toť nialv jemnocit, to náhlá, velká vzpoura, jež úctu ke trůnu i k zbožňování bourá. Sele n c u s. Když žádá poslušnost si tolik neřesti, tu může vzpoura jen nás správně vyvésti. A n í i o c h u s. Ne vzpoura, bratře müj, je odpor marně Miiělý, když odvolati lze ten předpis, jemuž čelí. A lak ť' muže chtít jen nerozvážně bloud své štěstí nádherné tak snadno dosáhnout. Jen / práce slávu mám - to vulc jest! bohu; když získám vítězství, pak v triumf U jít mohu. Než marně snažím se strast naši laskali náš bol svou silou vždy Iv khtmv vyvráti, lo hoře propast jest, jak zdání mé mne ji-úi, kde zloéiu ověnčen má běli nenávistí, lam sláva nemá cti a ehv.il) nemá etnos: a jenom vraždami lze získal blaženost. A váda obraz ten a j.ho htuzu ehladuoii, já povzbuzuji vás — však moje síly vadnou, mám strach a kolísám a srdce skííěi ué tu k bolu chýli se tu ctnosti vzpomene. (). bratře odpusťte mé nesouvislé řeči, jež zmalck zrcadlí mé duše, stál.' větší. Sele u c u s. Já stejně jednal bych však pobouřeně duch se snaží strasti jho a zlomit těžký kruh. Mne učí ctižádost, jež v žáru lásky stená, a vidím, co je trnu •■- a vidím, co je žení A in're cenou jich i jejich držení, svou hasím ctižádost i lásky nadšeni a Ve váš prospěch rád se všeho zříci inohn — Ic* cítě volnost zas, mně danou přízní bohu, též cítím výčitku a eíllrn také strach, že osudný bych dar dal tomu, kilo mi drali, Ô, bratia1 ujděme těm duším krutých citu, své boje svárlivé bv bez nás skončily tul \ u 11 o e li u 9, Já mnoho miluji a proto doufám víc. < ož zhasne naděje, když plamen vlá jí vstříc? A její bludný vrak mne nese k jakés tuše, bych lépe nežli vy ty soudil hrdé duše. Mně věřte: obě dvě náš nářek čekaly, tu Srdci pozbyvše, těm vzdechům prchaly. \ež kdyby jejich vztek byl vyčkal našich vzdechů, pak by1 in odzbrojil a měl by prb nás těctui. Sele n e ti s. Nnž, plaste před nimi a v/buďw vzdech i sten, a já se budu bál, že sen náš vyplněn. \ť nářky \ymohou vám jejich přízně dosti, \žd\ Iřeba uhýba, lé obapolné zlosti. ic chr.iňii navzájem — a v/tekem jejich ran vy. -ť-ii uprostřed, pak buďte ubodán. Á to jen k pláči jest! Nač kořit sc tem dvěma? tu žádná k luzkaztim ni k volbě práva nemá, a: žádá Cokoli vztek jejich na kom z nás — přec kněžna vaše jest, neb králem činí vis. 1 >, -k:'da přo obi ji pláče upřímného — já Štěstí našel jsem - a vy se chopte svého, mé srdce nežárli, jen věrné soucítí, a smutný in přátelstvím vás budu střežiti. Výjev šestý. A n l i o c li u s. I z lásky k bratrovi již roste mi jen hoře, .iu zkázv nevidí, sám v neštěstí se noře, než moje přátelství snad /.ame/.í ten svod — chci za vás jednati, ať nevhod vám či vhod, a mine, bratře nuíj, to vaše rozhořčení, vždyť vaši naději jen ukvapenost mění. Nás často omýlí ran bolest veliká, když roste, myslíme, že již již zaniká; ač spravedlivý hněv nám na mžik mysl ví/e — kdo necítí svých běd, je nemocen tím tíže; v tom poklidu jest jed, jste klamu obětí, a zdraví zdánlivé jen smrt má v zápětí. Ó, velcí bohové! Kéž tušení mé klame! Leč zatím zkusme to, zda bouři zažehnáme, a nad tím výbuchem a hněvem bez mezí zda láska s přírodou svou silou zvítězí. DĚJSTVÍ ČTVRTÉ. Výjev první. Antioehtis. Rodoíniua. R od o ff u n a. (.'oslyším, kníže — jakž? Mé vzdechy slyše, mini že miluji — a hned tak směle mi to dítě? l'o bratr váš či vy v svém náhlém zmámení -á myslíte, že já ... A n t i o c h u s. O, kněžnoI Shovění! / nás nikdo na tolik přec není bez rozvahy, bv doufal ve štěstí, že vám je náhle drahý. Já vaši cenu znám, svých jsa si vědom chyb, a drahý sok muj zná své vad) ještě lip. leč vám, foť nedávno, zde srdce promluvilo, chtíc lásku projevit, jíž trochu v skrytu zbylo, tož vyslechnout! nás snad není nesnadné vždyť někomu z nás dvou přec posléz připadli a je-li bláhové se kochati tou věrou, lim také \ pochybnost se boží sottdv htjron, pak hoře bodni jsme, jež nám jste určila, ne oné naděje, jež svitla spanilá, Ó, kněžno, pro bolu a při tom citu novém Rod o g n u a. Dost! I)u-"r hlubina se nevyváží slovem. A přiliŠ naděje si smělost horlivá z mých odvozuje slov, jich/ slušnost užívá. Je pravda, řekla jsem .. . ať význam jakýkoli, leě třeba zasloužit si té, již srdce volí. Nr, pro vás nebyly mé v/dech\ dřívější, jen pro manžela stesk se jimi koncesi. lak jeho památce má vzpomínka se kláni, ji budí jeho smrt neb stále nivslím na ni. ('), syny budle mu! íslít jeho zvedněte! A u t i o c h u s. Vy jeho SfdCe pak \ nás ohnu přijuiéli'! I o Srdce, poddané vám mocí láskv svaté, to srdce, pro které ru denně vzdycháváte, to srdce horoucí, \ němž rána strašlivá, bv nulovala \ás, zas krve nabývá, zas živne, miluje a čerpá z naší krve a jeví milují'1, že totéž je co prve. O, kněžno, v stavu tom, jimž osud váš je spiai, že syuv jeho jsme jak lip lze dokázat!' R o ti o g n u a. Když máte srdce to a když vás láskou mami — to čiňte, co h\ sám byl <"'• i 11! 1, jsa tu námi) váni srdci zanechal — nuž, propujcte inu pěst; či možno míti je a jen je hluše nést? A špatně řiká-li, co od vás očekává, mni h Jas mu pomáhá a jemu síly dává. Již, kníže, po druhé on lakto mluví k vám, je třeba mstíH jej! A n t i o c h u s. len rozkaz přijímám. Jen vrahv jmenujíc, a jdu. R od O g u n a. Aj proč pak v taje svou matku halíu, ten rožka/ přijímaje' Au ti och u.s. nechcelc-li /rít nás ndiipánv v prach, pak jiné musí b V l bud' mstitel nebo vrah. R od o g u n a. Již vidím jssnž doSl jí vaše duše straní, is'e. kníže, oddán jí! \ n t i o c h u s. Ba, isetit) jí oddán, pani! a k uoháiii nesu vám své krw čistý var, již dala příroda mi narozen im v dar. Vv tlum.ľ'ite nám hla. k pomstě volající, nuž, hud'tc m.mtclkou a nejen prostředně í, ten ro/ka/ vyplňte a spěšte smrtí inou i krále pomstili i /trestat královou. 59 kí zlá ta povinnost však smrtí moji ranne, hl k dobru bratrovu vám nastávají jiné. Hlt*. Kraleviců dvé tu v lásky zajdi buď chotěm jeden z nich a druhý obětí, t.ik matky zločinnost vy v jednom potrestat! a v druhém otci /as vděk svého srdce v/dáu-. a zbude potomstvu ten příklad na odiv, /'■ soud náš přísný byl a stejně spravedliv. Jakž? Sluchu nedáte ni hněvu ani lásce r Já trestu nezískám ni odměny v té sázce ? l'o srdce zbožňuje a ukrutný váš soud... žel! kníže R n d o o- u n a. A n t i o c h u s. Ještě král eáni loudí pláče proud? Vidy stojí íu ten stín a vzdech vás po něm pátrá! K o d o g u n a. <'), jděte! Jděte již neb zavolejte bratra! Byl méně strašlivý ten zápas pro muj cit, když s vámi oběma mi bylo zápasit. Jsa sám, jste silnější, než. "kdy/ jste oba spolu, dřív byl mou zbraní vzdor, a teď se třesu v b< |i Ja miluji! Ó, žel! Má láska veliká, když záštím planout chci, mi maní uniká, ach, se rtů prchá mi má zdrženlivost mizí. když naléhá váš zrak a mluví cit váš ryzí. Má láska volila — a přes hnév bláhový in vzdechem posledním to doznám — jste lo vv ! Mám krutou povinnost — a lásce místo přeji, vy neviňte mne z. ní vždyť příčinou jste její, vy vzbudil jste ji sám, mne k volbě donutiv, lim padly závazky, jež. platný byly dřív. Váš otec pro ume pad mně divná sudba zbyla: Když budu svobodna, je třeba, bych ho mstila lak plamen v duši mé se mamě rozpíná, a musím-li se vzdát — je cena jediná, než nemyslete si, že žádost má vás nutí, je správná sic však též je správné odmítnutí; w s láskou pojíte i úctu — tím jste čist, mých poslechněte slov mou mějte nenávist. 1 pro mne pomsty čest má příliš malou cenu, než. abych zločinu snad byla za odměnu, led' jest mi poslechnout, co v smlouvách mírových neb navždy /;; i nu vás, když vyprostím se z nich. Víc pro vás učinit mi nelze již, ó, kníže! též pýcha rodinná mé činy přísně vížc — byť sebe mocněji žár lásk\ ve mně vzplál, já jsem si povinna, by chotěm mým byl král, a čekám od matky, když. cit jsem umlčela, - trůn mi dá buď vás buď bratra za manžela. Než padne tajemství, jsem s vámi v přáních všech, když obdrží mo" on ■ vám náležím v svých snech. Tof vše, v čem se smlouvou se ve svých citech snáším, toť vše, co přislíbit mé city mohou vaším. A n t i o c h u s. (i) mohu chtíti víc? Jest jeho štěstí mým, jej šťastným učiňte a pranic neztratím, 60 a svolí přátelství tam, k minu va-e vasne! C 1 é o p a t r a. Již marný byl můj v/dor — Muž' síla přírody být srdci na odpor? Již nic vám neříkám — vás láska k matce světí, a cit ten z.amlěí, co třeba zamlčeli. A n t i o c h u s. Jakž tedy vítězím, byv mrtev hezmála ? A ruka snu říci mi léku podala? C1 é o p a t r a. lak jest - chci odměnit hi vaši lásku něžnou; nuž, jděte, jděte již a všecko sdělte s kněžnou, Sb«mík svetov* poesie 142. 5 fi7 neb jisté zaplesá tak jako její pán — vy nepl.il bvste tak, sám nejsa milován. A n t i o c h u s. Ó, Antiorim, lile, jsi šťasten s chotí svoji — ba, pani vznešená, nás blaho rovné pojí. C1 é o p a t r a. Nuž, jděte! Každý mžik, jenž vám tu uniká, je slasti na úkor, jež. čeká, veliká, a dneska na večer, až dojde ke slavnosti, mé nitro objeví, zda dosud záští hosti. A n t i o c h u s. A my chcem dokázat v tom velkém plesání, že vždy, i s koninou, jsme vám jen poddáni. Výj2v čtvrtý. r.léopalra. Laoniké. L a o n i k é. Přec velká odvaha ty velké zmohla hněvy. Cléopatra. Ach, srdce matčino což synům nepoleví i Laoniké. Pláč dosud neoschl té chvíle dojemne.. . Cléopatra. Nechť přijde druhý syn sním samu nechte mne. Jej čeká velký bol, já vím to — ale záhy já svedu hoře to zas v klidné žití dráhy. Jen neprozraďte nic - tak snese lip ten trud, když zví to od matky, že osud rozhodnut. Výjev pátý. C 1 é o p a t r a. C), špatně pronikáš taj temné urputnosti! A /.říš-li slzy mé to jsou jen slzy zlosti, a hněv můj, o němž mníš, že pozbyl marně sil, jim dává proudí ti, jen by ti pravdu skryl. Již samo v sobě jen mé tajemství se chrání — ty, bědný milenec, jejž oklamalo zdání a jehož lehký duch se chtivě ováže, kde vnadu úskočnou má léčka ukáže jdi, kam té zavádí tvá láska potutelná, dej přednost sladkým snům a nedbej nesmrtelná. Znám pomsty umění — ty jásej v štěstí svém, já zchystám moře běd a utopím tě v něm. Vždy pýchy přemíra dbá dobře rovnováhy, a boj se úklaďů, když vzdá se příliš záhy — a neznáš odlišit pak srdce od hlavy, když věříš v náhlost změn — v spěch vždycky nepravý. Zda vskutku jiná jsem to večer uvidíte! r 68 69 Výjev šestý. Cléopatra. Selencus. C I é o p a t r a. Již jsem se pomstila, ó, Selenou zda víle ? Selené u s. Ó, kněžno ubohá! C I é o p a t r a. Jak, máte pro ni žal ? Ji miloval jste? Sele n e u s. Dost, bych skon ten oplakat, C I é o p 11 r a. Nuž, dále služte jí, jak věrnost káže něžná: jsem pomstěna a přec je ušetřena kněžna, Sele n c u s. Ó, nebe! Koho pak jste pomstou stihlaJ C 1 é o p a t r a. Vás! jenž chcete, /rádný syn, se /mocnit jejích krás, vás, jenž ji máte rád i přes matčinu vůli, vás, jemuž hnusí se být k službám mojí zvůli, vás, jehož /márnení — mých přání nedbajíc mé boří radosti, mou pomstu bije v líc. Mne! Selené u s. Cléopatra. Tebe, proradný! Jen stav se nevědomým k těm žhavým plamenům a ke zlu, jímž tě zlomím, a svádí-li tě blud, že tak se zaštítíš, nuž, o něm /vídaje, je poém cítit již. Jsi starší — trůn je tvůj, trůn slavný po tvém otci, a Rodoguna s ním by propadla tvé moci, jen tys měl králem být, ji /a choť dostat pak -ž.e rodu tajemství jen mně je známo však, tu právo rodové dle vůle mé se svezlo, a nyní sok tvůj má tvou milenku i žezlo. Mii j bratr' S e 1 e n c u s. C 1 é o p a t r a. Slovem iným má právo ke trimii. S e I e n c n s. Mne nijak nermoutí, že dostal korunu. Však zatlili z důvodů, jež ovšem jsou vám skryl) dřiv než jste jednala, vás předešly mé city. Mně nejsou vábný tak ty statky královy, dfív, než jste vzala je, jsem dal je biatrovi, a v to-li sevřete svou celou zvůli škodnou, pak přání obojí se velmi dobře shodnou. C 1 é o p a t r a. I ak rozhořčení zle se hodlá ukryti, lak zálud poklidem je hodlá zdobiti, "O tak duch se domnívá, že zajme v léčky známi' tv, jejichž počinů se právem obáváme. S e I e n c u s. Jakž což snad chovám já v s\éi nitru tajný hněv ? Cl é o p a t r a. Jak, sketo, ztrácíš ji a nevře tvoje krev ? Ji, s kterou bohů soud ti štěstí sňatku dával, ji, jejíž klamný skon jsi právě oplakával'^ S e I e n c u s. Aj, provázel-li dřív tu zprávu soucit mu|, to ještě neznačí, že chci ji stií j CO slflj. C; I é o p a t r a. Ať smrt ji zachvátí či sok ať unese ji, vždy stejně milence přec dojme ztráta její, a ten, kdo po ztrátě se teprv konejší, ten ned;í soko\i svůj statek vezdejší, vždy v hloubi rozhořčen jej zpět chce dobyl chtě soka překvapit, je chladný okázale, hněv roste vědomím, že tím, co osmi sklál byl lásce povinen i milenec i král. ale Sel c u s. Snad. Ale reete mi ehce prou' bratrovi Chce, aby zuřila? Tu to matka láskou Svojí mou bolest vyštvať k boji' as. zisk v tom máte í Cléopatra. Mám bych ji poznala a zmařila ji včas, mám, aby "přes tebe ini kynul úspěch díla, lež chce "mi zmařili tvé tajné zloby síla. Sele n c u s. Nuž, tedy věřím to. Leč zisk to nebo lest nás činí staršími, jak právě libo jest? Kdo z nás má včŕiti? A který príkaz práva mně jedinému jen trest celý trpět dává a za totožný cit, jímž srdce raněna, mně připadá jen trest a jemu odměna? Cléopatra. jsem královna! Jak chci, já Iresci — dávám milo,-a velmi divím se, zkad tato odvážlivost, že syn můj, obviněn byv právě ze zrady, si troufá zkoumati mé přízně záhady. S e 1 e u c u s. Nuž, tedy odpusťte mé nerozvážné snaze, co bratr od vás má — ať užije to blaze. Já vidím lásky té, již věnujete nám, víc, než si myslite, a vic, než chci jí sám: dál o tom nemohu však mluvit z uctivosti. Já nejsem zaslepen — a odvahy mám dosti! Lee nikdy nevěřte, že cit jen nestálý je láska k bratrovi a úcta ke králi, ľoť vše. — 72 Výjev sedmý. C 1 é o p a t r a. Chci vraždil /as! Má lačná duše křáčí, /lom jejich láska jest - však přátelství mne ničí, a proti zlobě své tu vidím v synech svých dví děti vzbouřené, dvé soku spojených, (in ztrácí milenku i trůn a nezastená! 0, jaký je tvůj čar, ty kněžno zlořečená" A plamen vzuítivši, ni, jakým právem pak si zvolíš jednoho mně oba vezmeš však? Než ještě nedoufej, že nenávist má /chladla, a nejsi královna, bvs dvěma .srdci vládla. Vím dobré, vidouc je v tvé moci docela: dřív musím zmařit je, hvch k tobě dospěla. Nuž, budiž. Ruka má, jež k otci troufala si, i ty dva životy, jel /radily mne, /hasí -vždy stejně hrozivé jak on jsou cestám mým jak s ním jsem začala, tak s nimi zakončím. Ať /mlkne krve hlas či ohne jejich šíje, bv záští sloužili dí'ív nežli zahubí je. 1. eč jeden seznal již, že chci je /trestati kdo váhá, zamešká, co jiný uchvátí; nuž, vyhledejme včas, jak na jatka je věsti a hrůzou zločinu se vznesu k svému Štěstí. DĚJSTVÍ PÁTÉ. Výjev první. (; 1 é o p a t r a. Dík bohům velikým! /.as bližší je muj cíl! Je mrtev Selencus! Tof pomsty první díl že bratr s nevěstou ho najdou v stínu moci, to muže přislíbit mým jménem svernu otci — ó, přijdou v zápětí a vše jest hotovo, by svazek přervaný byl spojen nanovo. Á ty, jenž Sekáš jen, až slavně světla vzplanou, bys k nohám sokyni mi strhl potrestanou, kdy oba milenci, až tuto zasednou, trůn, manželství i smrt zde přijmou najednou - ó, jede, vrátíš mi muj vínek panovnicky ? /da věren budeš mi, jak ocel byla vždycky'' Zdá Stejftl posloužíš? A v nevítaný čas proč, ctnosti hláhová, se náhle vracíš zas, tv něžný soucite, jen skrvK v rouše jiném? Síe, Roďoguny cítol ten nesmí být in vin synem, mé krve není v něm již ani krůpěje, kdvž s trůnu strhne mne a s ní tam drtspěje, 72 Výjev sedmý. (ľ 1 é o p a tf a. Chci vraždit /.as! Má lačná duše křičí, /lem jejich láska jest -- však přátelství mne ničí, i proti zlobě své tu vidím v synech svých dvi děti vzbouřené, (>n ztrácí milenku ("), jaký je tvůj čar A plamen vzuítivši, si zvolíš jednoho Než ještě nedoufej, a nejsi královna, bvf dvé soků spojených, třtin a nezastená! ty kněžno zlořečená? rci, jakým právem pak mně oba vezmeš však? že nenávist má zchladla, dvěma srdci vládla. Vím dobře, vidouc je v tvé dřív musím zmařit je, bych Nuž, budiž. Ruka má, jež k i tv dva životy, jež zradily mód docela: k tobě dospěla, otíá troufala si, mne, zhasí vždy stejně hrozivé jak on jsou cest ím mým jak s ním jsem začala, tak s nimi zakončím. Ať zmlkne krve hlas či ohne jejich šíje, by záští sloužili dřív nežli zahubí je. I eč jeden seznal již, že chci je ztrestati kdd váhá, zamešká, co jiný uchvátí; nuž, vyhledejme včas, jak na jatka je věsti a hrůzou zločinu se vznesu k svému šiěstí. i DĚJSTVÍ PÁTE. Výjav první. (; 1 é o p a t r a. Dík bohům velikým! Zas bližší je můj cíl! Je mrtev Selencus! Toť pomsty první díl - ze bratr s nevešlou ho najdou v stínu moci, to muže přislíbit mým jménem svému otci — ó, přijdou \ zápětí a vše jest hotovo, by svazek přervaný byl spojen nanovo. A ty, jenž čekáš jen, až slavně světla vzplanou, bys k nohám sokyni mi strhl potrestanou. kdy oba milenci, až tuto zasednou, trůn, manželství i smrt zde přijmou najednou - ó, jede, vrátíä mi mu j v ínek panovnický ? Zda věren budeš mi, jak ocel byla vždycky ? Zdá stejně posloužíš ř A v nevítaný čas proč, ctnosti bláhová, se nalil.' vracíš zas, t\ něžný soucite, jen skrytý v rouše jiném ř Sle, Rodoguny choť ten nesmí být mým synem. mé krve není v učni již. ani krůpěje, kdvž s trůnu strhne mne a s ní lam dospěje 74 O, plémě manžela, ieňi odměnil mne zradou, tys lásky dědicem k těm, kdo mi čest mou kradou, mou miluj sokyni, zhyň, láskou bezbranný, já, chtíc ji přemoci, ji zbavím ochrany; vždyť sama spěchala bych v zhoubná virů kola, své rámě zdržujíc, kdy zločin vzplál jen z. pola. Aj, dám-li království, jsem sama prokleta, mne stihne za otce i bratra odveta. Kdo zpola jen se mstí, ten v zkázu svou st čití, zlo nutno zahubit anebo vyvršiti. I kdyby pro syny se vzbouřil všechen lid. chtě bídnou krví mou iim Iirobv pokropil, a kdyby mstící Parth mne našel bez obrany a kdyby boží soud mne stihl rozhněvaný ó, trůne, nesvolím tvůj opustiti lesk, ať spíše rozdrtí mne s nebe náhlý blesk; ať osud nejkrutší mi zchystá vůle bohů, ať nebe sřítí se jen ať se pomstít mohu. Já přijmu poklidné ten smrtnv sudby krok je sladko zemříli, když. vím, že padl sok; ať osud jakkoli pak naměří mi zloby — smrt méně vezme mi než dal by život roby. Než L.aoniké jde; v klam skryji troufalý, co jenom výsledek všem záhy' odhalí. Výjev druhý. Cléopatra. Laoniké. í", 1 é o p a 11" a Nuž, jdou jíž milenci? 75 a o n i k é. Již přicházejí, paní, lze čisti na čele jim duše rozplesání, i rodu vznešenost i lásky plam tu je, a půvab královský je září zjasňuje; tak jdou, jak žádá zvyk nám platný v syrské říši, by spolu vypili ztle svatební svou číši, a pak až do chrámu náš provodí je ples, kde k Štěstí věcnému je spojí velekněz -tam očekává je, by žehnal jejich svazku, l.id všechen nadšením jim projevuje lásku a velkým voláním se k bohům utíká, a za ně přednáší jim přání všeliká a netrpěliv pak /as utkává se v hádce, že obřad začne snad a skončí příliš v krátce A s námi Parthové jdou v davu smíšeni, hněv dávnv vyprchal, a zbylo nadšení, tu průvod zvětšuji a provázejí k trůnu svým přáním knížete i kněžnu Rodoqunu. 1 eě již. je vidím zde nuž, na vás, paní, jest, by krásný obřad ten jim začal na počest. Výjev třetí. Cléopatra, Antioehus, Rodoguna, Laoniké, Oron-tes, zástup Parthň a Syřanů. Cl é ú p a t r a. Sein, blíže, děti mé — (vždyť také vás, ó, paní. má láska mateřská jak dceru v srdci chrání, a doufám, jméno to že není nevhod vám?). 76 R o cl o g u n a. Až /a tne/ života je v úctě zachovám. Je příliš sladké mi — v tom štěstí mého sňatku, že smím vás poslouchat a ctíti jako matku. C I é o p a t r a. Ne - pouze milovat! Moc vaše začíná, a úch třeha-li, jsem já jí povinna. A u t í o c h u s. Aí moc i nej vyšší dá úřad panovnické, přec naše poslušnost vám věrna bude vždycky, vy s nami vládnete kdvž stlutnočí náš v tom není ú h on v, as i vaše zákony. ('. 1 é o p a t r a. (áici tomu věřili; však na své místo, pane, eo musím učinit, to ať se rychle stane. (Tu Antiochus se posadí do křesla, Rodoguna po jeho levici na témž stupni, (déopatra po jeho pravici, ale o stupeň níže, což značí jakousi nerovnost; Oroutes sedne si vedle Rodoguny, s týmž rozdílem; a Cleopatra. zatím co usedají, šeptá cosi Laoniké, jež. pak odejde pro číši otráveného vína. Když odešla, Géopatra pokračuje.) Slyš, lide, který hyls až podnes lidem mým, či bratru kněžninu jsi věrným poddaným hle, z obou synň mých ten staršího je práva, jím na trůn vstupuje a tím jej kněžně dává, /de bere z nikv mí svou zachráněnou říš, 77 má vláda končí se —- ať jeho začne již; lá nesmím královnou se ua/ývati dále /de máte královnu, /de máte svého krále, je ctěte, služte jim, je láskou sevřete a - nutno bude-li i /.a ně zemřete Vy zříte, Oronte, že nic jsem neváhala, jim odevzdávám moc, jíž bvla jsem se vzdala, vy tlbejtc ostatku, by smlouva mírová s tím činu výsledkem se kryla do slova. (I.aouiké se vrací, nesouc pohár.) () r o u 1 e s. Dík vaší přímosti jde všecko směrem pravým, ó, paní vznešená, já krále o všem zpravím. C I é o p a tra. led péčí uejdražší nám svatební je děj on zde má z.aěíti, tak káže obyčej. 7de pohár záslibný vám nika moje podá, a doušek společný vás věčným svazkem oddá ó, kéž. vám zástavou je navždy ode mne i mého přátelství i láskv vzájemné. A n t i o e h u s (bera číši). In lásku mateřskou kéž odmči \áin nebe! O.as kvapí C 1 é o p a t r a. xlkladera ji a oloupíte - !->e. 78 A n t i o g hus (k Rodogim ). Nuž, pani, uspé.šrne ten šťastný okamžik, rurlu k blahu věrnému nás spojí starý zvyk. ť), kde je bratr múj, by sdílel moje štěstí.. C 1 é o p a t r a. Vy chcete, by je zřel? To kruté přání jcsti; má příliš velký žal, a podál, v zátiší, jej snáze ponese a snáze utiší. A n t i o c h u s. On^ ujistil mne však, že na bol zapomene. Než budiž; skončime. Výjcv čtvrrý. Cléopatra, Antiochus, Rodoguna, Orontes, ľiina-genes, Laoniké, družiny T i m a g e n e s. O, pane! Cléopatra. Jak drzý je to vpád ? Timagene! T i m a g e n e s. Ó, pani! 79 a ti t i o r h u s (vraceje čí-ši l.aoniké). Jaký spěch ? I i m a g e n c s. Jen chvíli strpení... Mně nestaéuje dech... A n 11 o c h u s Nuž, mluvte již, co jest? T i m a g c n es. Váš bratr, jasné kníže. A n t i o c h u s. Snad k vzpouře dohnala ho odříkání tíže? ľ i m a g e n e s. Jej hledav předlouho* bych byl mu útechou, kdvž slepá štěstěna mu byla macechou, tam nalezl jsem jej v tom hustém stromořadí, kam s nebe slunce jas se prodírá jen kradí; tam skleslý rozložen byl v hebkém trávníku, jak pláčem vybílen, již němý k výkriku — snad za ztraceným snem mu odešla i duše — tak s hlavou k"rameni tu odpočíval hluše a snivě, bez hnutí, jak bědný milenec. . A n t i o c h u s. to tedy učinil - Nuž, odpovězte přec! i imagenes. • . . a z rán> hluboké, je/ na prsou mu /eia krev ruda prýštila, že kolem mně celá.. ' je mrtev! CI é o p a t r a. Ti m age n es. Paní, jest! (; I é o p a t r a. Ó, lstivý osude! lile, rázem štěstí mé své záře pozbude; 6, já jsem tušila tu ránu v chvíli každou — lot' lásky zoufalství, jež kouří sebevraždou, on příliš miloval a pozbyv naděje, i žití zahodil, vás, paní, ztráceje. 1 i m a g e n e s (ke Cléopatře). On, paní. promluvil — je jeho raka cist í C i é o p a t r a (k Timagenovi). lož tvá je zbrocena — vždy drzou ranou jistá; ó, vzteklá podlosti, že rovné není ti, že zavraždivši jej, inu dáváš mluviti. a n t i o c h u s. ľu bolest matčinu již strpte, iiinagenc, i podezření zlé, v něž slepý vztek ji žene; jef zvěst to strašlivá - když není svědku však, já, méně znaje vás, bych soudil právě tak. Než, co vám pověděl? Zda jasna nám to přidá? T i m age n es. Já strašně vzkřikl jsem, ten hrůzný výjev vida, a na mé zvolání, jak vzbuzen v hrůze té, se náhle otevřel hled mroucí knížete a nejistý již zrak, jak ve mrákotě pátrá, mne nepoznává - ne. on mní, že vidí bratra, a mně tak pověděl, rně za váš maje zjev, ten vzkaz, v němž přátelství je větší nežli hněv: „Ta ruka, jež nám byla drahá, mstí odmítnutý čin, jenž příliš krutý byl; ó, bratře, chraňte svého blaha, ta ruka má svůj další cil, neb je to..." Sudička tu píervala ho zcela, zrak mroucí pohasl a duše odletěla; a já pak, vyděšen tou sudby nástrahou, sem spěchám podati vám zprávu neblahou. A n t i o c h u s. Ba, neblahá to zvěst a hrozná sudby rána! Hm radost obecná je v smutku pochována. Můj bratr! Milejší mi světla denního! Sok, stejně drahý mi jak láska! — Není hol Mně dává tušiti má bolest neskonalá, že horši než tvá smrt je rána, jež ji dala, vir hrůzy propastný mi v duši kolotá — ta slova poslední — ó, jaká temnota! Když ruku vražednou já vyhledati zkusím, Sbcrnlk svMové poťalf 14« t> hned každou myšlenku si , strašné hanbě hnusím, leč podle znamení, jímž svítí temnot klín, kam muže padnout] mý n podezření stín? ,,Ta ruka, jež n:'m zbvla drahá..." Jc ruka matčina ei vaše rukou vraha? Vy obě krutý čin jste chtěly vymoci, a my jsrne zamítli, být při tom k pomoci. Z vás která mstila se ? Je ona to - či tato, jež hříchem zasáhla v to, co nám bylo svato ? bnad vás mam za s' hopnu mít toho zločinu'J Či vás rnám báti se, že také zahvnu ? Jak C 1 é o p a t r a. rnyslíť- tím mne ? .. . R o d o g u u a. Či mne tím podezřením A n t i o c h u s. Jsem -vy u a milenec, vás miluji i cením, mně srdrí vašich cit je nad vše poklady; než jinak usoudit z té nelze záhady. Rci, dobře slyše! jsi: Ó, Timagene, rci mi! T i m a g e n e s. Radš zemru tisíckrát, než myšlenkami -svými bych jasnou královnu neb kněžnu urážel — já nepravím nic víc, než to, co kníže děl. Ať tak anebo vždy váhám v ti A u t i o c h u s, lak, chci smysl vzkazu snovat, B nesmím pochybovat. a c s 0, pane, zadržte! Ať kterákoli z vás však spáchala ten čin mně ránu nechystejŽ, dost nakupila \in. Jen sluhy odbojné jste nalezly v nás obě, když záští vzájemné se utkávalo v zlobě; £ odmítl Jsem však dřív úkol proklatý, ..ám nyní posloužím vám k činu odple.tv. Ať kterákoli z vás zde po mé krvi volá — zde život, jejž váš vztek mi oderval již zpola (Vytasí meé a chce se jím probodnouti.) R o d o g u n a. T i m a g e n e s. Co, pane, má to být ? A n í i o c h u s. Jim slouže oběma, chci ranám předejít. C 1 é o p a t r a. Jen žijte, vládněte! A n t i o e h U s. Nuž, tedy pochybnosti mne zbavte, ruku tu mi zjevte, strašnou dosti, by pomáhaia mi, ume vraždit hodlajíc, jež ehee mne zachránit i vésti smrti vstříc, "ož mohu býti živ, tu věčnou trýzeň vleka, e vinná s nevinnou vždy na mé cestě čeká, mohu zříti vás a nebouřit se snad, ( že což vás obou báti se a obě milovat? S tou mukou v srdci svém já stále zmírat budu, nuž, zhynout nechte mne — neb zbavte mne těch trudů, a rána vítaná, z níž poklid má mi zkvést, i vraždě zabrání té z vás, jež vinna jest. C 1 é o p a t r a. Hic, dnes, kd\ korunou vás věnčím ze svých synů já ztrácím jednoho; a druhý zc zločinu mne podezírá tam, kde čekám pohnutí, a lásky odpadkem mne na soud donutí. Nuž, nevíte-li lip, jak matčin žal se smíří, než tím, že s cizinkou ji štvete ku pranýři, pak, pane vznešený - (můj soudce, král a pán přec nesmí býti již mnou jinak nazýván) to vězte: nenávist ta na mne namířena, jíž přes mír smluvený ta soptí strašná žena: ta v srdci vyrůstá jí z dávné paměti, a já jsem po právu ji chtěla zdržeti Chce piti moji krev, jí pomsty vždy jest málo, co nyní skutkem jest, to dávno se mi zdálo h é podlehnuvši vám, již. nedbala jsem víc. (K Rodofíuně.) Pak, věříc v jeho pláč, jsem klidné šla vám vstříc, než, paní, pro bohy! -- jak vztek váš stále kyne: vám syna dala jsem — a druhý vámi hyne, tu slabou oporu mi záští vychvátí, již matka ubohá v něm mohla shledali. Kam uteku se pak, až na mne dolehnete? Když půjdu ke králi — v něm soudce ovládnete, a přec-li dá mi sluch, snad nadarmo pak, ž.eM by před tou rukou zas se ochrániti chtěl. Jsem přece matkou jim, vy jejich nepřítelkou, já slávu přála jim vy jenom hanbu velkou, a nebýt lásky mé k těm, je/ mi loupíte, byl by je vydědil váš pobyt v zemi té. Ted na něm záleží, by dobře rozeznával dle našich úmyslů svých podezření nával a která věrna jsme! On jistě pozná ji — nuž, zkuste, zda váš čar vás nyní obhájí. R (j d o g u n a (ke Cléopatře). Což lze. se ubránit? Má nevinnost je němá, Že tam je stíhána, kde účastenství nemá. Jak mohla předvídat tak velké útrapy? A proto žaloba ji snadno překvapí. Já nic se nedivím, že vztek, jenž vás tu spíjí, chtě vinnou míti mne, již Timagena míjí, a vaší důvěry je hodným jeho vzkaz, jsa k tomu vítaný, vše na mne svésti v ráz. Přec jej jste vinila, když chvěla jste se bázní, ''.( synu s mroucích rtu snad vaši jméno zazní, než polom dvojsmysl když vyzněl na konce, hned v rozepři nás dvou jste strhla tuto věc. Aj, ovšem, chcete-li, by věřil tomu každý, Že jenom jedna z nás je pachatelkou vraždy, má úcta nepriete vám pranic za vinu — leč ruku schopnější vv máte k zločinu; 86 kdo na svém manželu se cvičil, zločin nový pak snadno dovede též spáchat na synovi. Já pranic nezapru — vše znáti můžete, cit každý správný jest, jenž ve mně vykw vy chtěla jste mou krev — já žádala jsem vaši, král dobře důvod zná, v němž tato žádost raší, on všecko utišil svou klidnou rozvahou vždyť přece snad vás zná — i mne zná, neblahou (K Autiochovi.) I oť zvláštní prostředek vám, pane, drahou býti, když darem ke svatbě vám bratra zbavím žití -— a víc mi přičteno: že čin ten znamená jen přechod k ráně té, jež vám je určena. (Ke Cléopatře.) Kam potom uteku, když takou zuřivostí mne, paní, stíháte0 Zda Sýrie kde hostí mi oporu či skryt, že před útoky bych ... vy neslyšíte však, ó, pane, nářku mých! A n t i o c h u s. Ne, neposlouchám nie a nad mrtvolou v hádce já soudcem nebudu ni vám, ni svojí matce, aj, syna ubijte a zničte manžela — vstříc svému osudu jdu klidně docela. Svíij osud sleduji a po cestě jdu přímé, chci všemu dát se v šanc — nuž, sňatek ukončíme. Tak na smrt, hratře, jdu; hněv ruky záhadné, ]ež tebe proklála, i na mne dopadne. Já toužím po tobě a půjdu bez obrany, by snáze překvapil mne úklad uchystaný; ,S7 já budu rád, když hněv tvé smrti náhončí — se brzo projeví a na mně ukončí, a s nebes trpících, by vinnice ta žila blesk náhlý zabráni, by zločin znásobila. Sem pohár! R o d o g u n a (bráníc mu, by se chopil poháru). Pane můj! A n t i o c h us. /ni nadarmo váš hlas — sem pohár! R o d o k u n a. Střezle se i té i oné z nás! Toť podezřelá číš, neb pošla od královny, a vám jest báti se, že záštím jsme si rovny. C1 é o p a t r a. Hlr dříve šetrnost, ted žaloba a soud! R o d o g u n a. On, paní, od obou vše musí zamítnout. Vás nechci obvinit, jak sebe mním vás čistou, leč ihned provésti jest o tom zkoušku jistou; já podrobím se též, jak žádá povinnost; když jde nám o krále, tu není obav dost. Nuž, důkaz podejte -- a místo marných řečí, ať někdo ze sluhů to zkusí nebezpečí- 88 C1 é o p a t r a (berouc číši). Ne! Já to učiním! (Pije.) Hle, kde že záští účinek se ještě dostaví? I tuto urážku jsem snesla trpělivě. jsou obavy, An tiochus (bera pohár / ruky Cléopatřiny, když tato se byla napila). Jí, paní, odpusťte, že posuzuje křivé: je porozeno přec, když vy ji viníte, že na vás uvrhnout chce hrůzu vraždy té, :t ať to láska jest či touha, ztišit hněvy, přec méně zločinnou ji tato starost jeví. Já marně h leda v směr, jenž moh by vyvěsti mne z víru zármutku, zře propast neštěstí a pevně doufaje, že pravda vzplane světlá, žc viny potrestá pak boží pomsty metla, již neotálím, jdu ... R o d o g u n a. f), pane, hle, ten zrak, jak těká zuřivě a vyděšeně tak, ten vizte strašný pot, jenž po líci jí kane, jak hrdlo nabíhá... Ó, záští neslýchané, lak chtěla zahynout, vás ničíc v zápětí! A u t i o e h u s (vraceje pohár 1 aoniké neb někomu jinému) Než je to matka přec, jí třeba přispěti. (Kleopatra. Jdi! Marně voláš ume a nad mým skon.-m kvílíš. Mé záští věrné jest a slouží mi až. příliš, i přišlo předčasně a již tě nezdrtí — loť bolest jediná, již cítím ve smrti; leč přc.-e aspoň slast mi zbývá v truchleni pádu, že nezřím sokyně, jak přejímá mou vládu. jdi, kraluj -" li.áYliu směs ti cesiu postélá: já otce, bratra jsem i sebe zničila O, kéž. by za občt vás vyvolili bozi, \ám tresty určíce, jež. za mé hříchy hrozí! Kéž v novém spojení nic víc váni nezkvete, leč hrůza, nevěra a sváry prokleté. a abych přála vš.\ co nejhorŠího mohu: kéž syn, mné podobný', vám určen soudem bohu! A n t i o c h u s. llněv láskou zaměňte dál žijte se svvnii. (1 ě opat r a. 1 bohy prokleji, když život vrátí mi! Ať odnesou mne prve; ó, I.aoniké, hynu — mně sloužíc naposled, měj vděčnost královninu, bvl marný všechen vztek ú, chraň mne, ubohou, ať v hanbě nepadnu jí ještě u nohou. (Odchází, 1.aoniké ji podporuje v cim/i.) Oront e s. í::k osud strašlivý přec spravedlivé vyzní, o, pane vznešený! Vás nebe daří přízní, vás vlídně chránilo svou mocnou účastí, kdy číhal před vámi již jícen propasti. Jste povinnosti prost, neb /trestány jsou a jenom vinniee je obětí své pýchy. h říci n A n t i o e li u s. Já nevím, Oronte, v mé duši upřímné, zda víre její smrt ěi život bolí ume; \i lioře v obojím a bolest nevýslovná, (i, 8« mnou truchlete. A v chránili ať se srovná teď smutek s veselím, lesk svatební a jas ať pláěi ustoupí. Fak uvidíme včas, zda vhodnou obětí se osud ukonejší a našim modlitbám pak hude příznivější. 47 4 51 52 53 94 55 50 57 58 59 60 61 63 63 64 e Oi B7 ftS t 711 71 72 73 74 75 76 n m : i SU HI 82 83 84 85 86 87 88 89 10 91 in in 94 95 9* 97 !>8 Shakespeare. Sen noci svatolanaké. Přeložil ]. V. Sládek. II. vydaní. Moore, Lilia Rnokh. část II. PfemJ.ll dr. Fr. Krsek. Ar an v, Budova smrt. Itunski povést. Z maďarštiny přeložili Fr. Hrábek a Jaroslav Vrchlický. Solokles, Elektri. Tragedie PřeloilJ Joscl Krrtl. 1897. Asnyk. slejstut. Tragedie. Autorlauv. překlad Fr. Vondráčka. Coleridge, Skládáni o starém mlmoinlku. Christabel. Kublai chán Wcložil los V. Sládek, lihl and, Romar.ce a ballady. ior p< Shakespeare, hitlus Ca K o n o p n i c k A, Výbo O o c I h e, Hermann Shakespeare K SI-K Ing. Clnská r Vrchlický I. cast. S F.. Výbor básni. 7. angllílny pre- Oill M. Iir.l-i k dle Píeloill J. Červenka. »rfl. drama PřeloHI Pr S. Procházka. ffcl'.ill Ladislav Arletto. r Tragedie. Přeložil os. V. SUdek. ľf l'iíil Fr. J Pavllsta. DII L s. Přeloill Otmar VaAorný. ský. 'Jrarnu Přeloill Jos, V Sládek I. Kniha I -VI. Prelozil dr. R. Dvořák a Jar . ■ ra R. Dvořáka. Moore, lollo Ro'kh. Přeložil dr. Fr. Krsek. Cásl II. Shakespeare, Jak se vám Ubi. Hra. Preložil Jos. V. Sládek. Rob Inson - Darmest c t er Mirý loill ]ar. Vrchlický. Ibsen, B*»ne Přeložil K. Kuceia ne Müsset, Divil sny Komedie. Přel Ca I oeron, Soudce z.ilamelský. Korne Moore, Irské melodie. I Preložil O.C II n u p t in a n n, Potopený zvon. Pnhád Alschylos. Sedm proti Thcbám Tragnedle. Přeložil dr. Fr. Lnukotka. lleredln. Troleje PřePill I. Žcranivský Sevceuko, Výior básni Přeložila R. Jesenská Hyron. Vfcr.cn Chlllnntký. P.'cloill A Kláštersky Tennyson, Vybrané hásnf- I Přeložil dr. Fr. Krsek. Ten n) son. Vybrané básne II. Tennyson, Vybrané básne. III llamerltng, Král siónský. 1 Přelollln E Krásnohi.i*ká Ilamerl Ing. Kral siónský Ii Byron, Mazeppa. Přeloill Ant. Klášterský. K a 11 d a ». Méghadnt. Přeložili ). Zubatý a J. Vrchlický Maeterlinck. Monna Vanna. Hra Přeložila Marie Kalusová A lil r ich Výbor r pnijle |eho Přeloill Ant. Klášterský. Lo n glel low, Mlctiael Angelo Přeložil F. Krsek. Hebbel, Ovges a jeho prsten. Tragedie Přeliti) Isrosla" Sutnar Lord Byrbir, Fnrlsina Z »ngt přeloill Ant. KMátciský. Loril Byron, Don Juan. Satirický román ve verSlcb. Přeložil V A. long I a IL 7 CK v Lord 11 y run. Don Juan. 111 a IV. xnív Verlaine. Výbor i puesle Přeložil Fr. Sekanina de Ba n ville. Sokratova iena. Komedie. Přeloill Jaromír Borecký Piiákln, Boris 'jodunov Dra-tiallekd fcáseft Přclojlla El. Krásnohorská K r asi ň ski, Irydlon Přeloill Fr. Kvapil Tolstoi hr. A K,, Car ľeodor Junnnovlc. Tragedle. Přeložil dr. Fr. Krsek. Moderní poesie americká I Vybral n přeložil Ani. Kuttterský. Petbll. Noví překlady hásnl od Fr. Btábka a Jaroslnva Vrchlického, Kniha I Onellie, Faust. Tragedie. Přebili lar Vrchllclý. Druhé vydáni. Tli e u r lei, Kniha kra|anky Přeloill V- Rovinský. Pik li.u t Sl.irospanéiský zpěvník. Anthologie lyrických básni ipantlskych ze století XV—XVII. Ibsen II.. Brand. Draiiallcks báseň. Pi.ložil K. Kučera. Otway, Zachrán-nl Benátek. Trsgedle Přeloill V. A Jung Longiellow. Píseň o Hlawatě Přeložil Jos. V. Sládek. Srbská národní epika I. Pioioill Jos Holiček Moderní noesie americká II. Vyhral a přeloill Ant Klášterský Pokračováni viz na 4. i I