Alexandra Tamášová

Simone Weil, Opression et liberté

I ty na pohled nejsvobodnější činnosti jako je věda, umění či sport jsou hodnotné pouze tehdy, když
napodobují přesnost, důslednost a usilovnost, které jsou vlastní práci, možná[P1]  ještě ve vyšší
míře. Nebýt vzoru, který jim nevědomky poskytuje rolník, kovář či námořník, kteří pracují[P2]  jak
se patří, použijeme-li tento obdivuhodně dvouznačný výraz, upadli[P3]  by do úplné svévole. Jedinou
svobodu, kterou můžeme připsat zlatému věku, je ta, ze které by se radovali [P4] malé děti, kdyby
jim rodiče neurčovali pravidla. Tato svoboda je jen[P5]  pouhým bezpodmínečným podrobením se
vrtochům. Lidské tělo nemůže za žádných okolností přestat záviset od mocného [P6] vesmíru[P7]  ve
kterém je uvězněné. [P8] I kdyby se člověk přestal [P9] podřizovat věcem a ostatním lidem svými
potřebami a nebezpečími, oddal[P10]  by se jim ještě víc svými pocity, které by neustále působily
v jeho nitru a od kterých by ho neochránila žádná pravidelná činnost. Jestli bychom pod pojmem
svoboda rozuměli jednoduše absenci jakékoli potřeby, [P11] tohle slovo by nemělo žádný konkrétní
význam, nepředstavovalo by tedy pro nás něco, jehož odstraněním by život postrádal[P12]  hodnotu.


celkově velmi dobré  !*, pochopením smyslu i volbou lexika, větší chyba jen P11

________________________________

 [P1]a to

 [P2]čárka

 [P3]„upadly“– ty činnosti

 [P4]-ly

 [P5]ale ve skutečnosti

 [P6]česká vazba je „záviset na + 6. pád“

 [P7]čárka

 [P8]ano, velmi dobře

 [P9]lépe pasivně: „přestal být podřízen..“

 [P10]lépe: „vydal/ byl by vydán“

 [P11]pozor: „nutnosti“

 [P12]„ztratil/ začal postrádat“