142
k zprávě na čas budoucí, dokudžby P. Bůh lepšího přitom srozumění nedal. Potom souzeni jsou artikulové tito dole položení, i zavři ni každý oblastně e vážností i s u ptání m pri nich vůle Boží dobré podle nej vyšší možnosti naší, atd.
Nejprve, při časích stanovených lidmi: jakož hodův, slavnosti svátkňv, adventův, devítiiikuv, postov, suchých dtifl a křížových, i ochtábův a tak jiných. Jak se má nás lid při tom míthimyjej žernu vyučovali máme ? I usouzeno toto, aby vŠickni Časové ti v jeden čas nám obráceni byli, a že u Boha není žádný čas jeden mimo druhý vzáetnějši. Protož aby k těm časům svrchu oznámeným lidská svědomí zavazována nebyla, ale z tuho vězení vysvobozena, však tak, aby památky skut-kův Kristových podle článkuv víry pres celý rok držány byly, a v nich naše vykoupení a spasení v známost lidem uvozováno bylo, a aby se úražek a pohoršení slepým nedávalo, od-kudžby i pokušení na lid Jednoty této vzbuzeno býti mohlo. Jinač sic před Pánem Bohem z neostříhání tSch Časův nepokoj v svědomí věrným nemá Činěn býti,
Item. Pokoutní slibové a závazkové nemaji u nás tak jako n světa váženi býti, než slušné bez frejův, aby s vulí rodičův neb přátel, neb poručníkův ta věc jednána byla; neb bez toho na mnohé zmatky přichází se.
Protož i to tázání se v agendě nemá pominuto býti, ne-mášli slibu s osobou jiného pohlaví?
Item. V devítniky i jindy nám nesluší pod Božím svědomím zackovávati; ale bylftliby hodná příčina oddati, nic se v tom Boží urážky nebáti. Též manželům z neostříhání těch ěasuv svědomí nedělati, ale k slušnosti je napomínati, a s povolením se uprázdňovati, k modlitbám ucítí potřebí.
Lcta Páně 1532
v Brandojse stalo se usouzení o těchto věcech.
Nejprv okřeBt dítek pozňstánona tom, že mají křtěny býti Kristovým křtem plným a celým, tak jakž jej Kristus Pán vydal; nebo dítkám zjevně spaseni neb království nebeské Kristus Pán vysvědčil; protož jim má křest Činěn býti ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého ku posvěceni a přijetí za oudy církve svaté, Pánem Kristem vykoupené a oSistěné.
Druhé. Zůstáno na tom, aby řád Kristů v Jednotě zachován byl, a jedenkaždý z předložených, vyšších, prostředních i nižších, až i obecný Bratr podle práva Kristova jeho k sobě i od sebe požívati má, a to prvotně takto:
143
Jestliby zprávce v jaké nehodnosti při své povinnosti v smyslu aneb obcování nalezen byl, a lid by bo v učení jeho požívali nemob], a nevzdělával ae, tedy soudcové mají tu věc znamenati, a Čím se on i lid kazí to spatřiti, a to při kázáních, obcování i při soudích. A seznajiee to maji jemu z povinnosti a z práva Kristova s náležitou uctivosti a vážností ukázati, a on napraviti povinnen bude.
Pakliby prvního napomenutí zanedbal a neopravil, mají mu to podruhé s předložením Škod z toho jdoucích ukázati, však vždy vážnost a poctivost jako k zprávei zachovajíc.
Nebyloliby pak ani podruhem napomenutí opravy, a takové škody seznalibyi obecní Bratří při zprávei, tedy soudcové, po-volajíc některých osob rozumnějších obecníeh Bratří k sobě, mají jemu spolu s nimi takové věci ukázati. NechtěJliby pak ani tak napravit!, tedy soudcové povinni jsou bratřím starším neb jednomu z nieh (pro napravení jeho a pro odjetí škody, která se skrz něj děje) oznámiti.
Item: Jestližeby pak soudcové takových Škodlivých věcí při něm neseznali, aneb je na něm se škodou obecného lidu při spaseni jejich snášeli, a to by někteří z obecníeh Bratří seznali, bud dva, tři neb čtyři, aneb jich více, povinni jsou podle téhož práva Kristova s soudcemi o to rozmluvili, buďsně-kterými toliko, nebo i se všech něm i, a jim to ukázati, a soudcové slyšíce to, mají zprávei ty věci ukázati, ;podle svrchu oznámeného řádu." Pakiiby eoudeové takové věci přehlídali a zanedbávali, a škoda by v lidu predco Šla, a potupa na pravdu Kristovu i na jeho přisluhováni uvozována byla, a ta věc by vší obci zboru Kristova těžká, tesklivá a pohorši tedlná byla; tedy dva neb tří rozumnější, řádem slušuým ode vší obce svoléce se, jemu to ukázati, a s ním o to promíuviti a k nápravě napomenouti povinni jsou. Nebyloliby pak i tak nápravy, a škody předce šly, a soudcové se na to dívali; tedy ti obecní Bratří maji na starší tu věc vznésti, aby to k nápravě přivedeno bylo.
Item. Každá osoba v zboru, kterážby žalobu měla proti zprávei, tak žeby proto k němu dověrnosti a pokoje míti nemohla, povinna jest v tom se zjeviti a oznámiti: nejprve jemu samému, a neupokojíli se s ním sama, má to na soudce zboru vznésti. A on povinnen jest jako jiný obecní, bylliby vinen, ji před soudcemi práv bytí, zvláště co se jeho osoby neb věci dotyce. A nechtěíliby od sehc spravedlivého ten zprávce uči-niti, mají soudcové té osobě k starším zprávcům ukázati.
Item. Bylaliby pak která osoba svévolná a zpurná, a zoumyslné příčiny sobě zbírala k zošklivení zprávce a k potupení služebnosti jeho, a tudy Pána Krista a jeho pravdy,
144
tedy soudcové seznajice to pilným soudem, maji to té osobě ukázati, a z toho ji potrestán, a žaloby na zprávee nepřijímat!, leč pode dvěma neb třmi svědky.
Jestližeby pak předee ta osoba nepřestávala zlého díla dělati, a ze zlosti by toho zprávee ošklivila, a u vině shledána byla, má od zboru trestána býti, a nenapravilaliby, má vyvržena býti a za hříšníka vyhlášena; neb jest to kacířská a velmi škodlivá nepravost.
Item. MSlaliby která osoba zboru žalobu proti kterému z soudcův, povinnou jest před jinými soudci každý soudce stati a ji práv býti, bylliby v něčem vinen.
Item. Mělliby pak kdo žalobu proti všechněm soudcům strany soudu, žeby mu se ubližovalo při něčem, nemá jich ponilouvatt, ale na zprávec tu věc má vznes ti, a zprávee můžli, má ho v tom upokojili, a rozumělliby, že se mu křivda stala skrze nedopatření, to napraviti.
Pakliby na tom prestatí nechtěl, ale předce žalobu vésti chtěl, má s nimi na obec zboru podán býti. A jestližeby uznáno bylo, že by mu něco od soudcův ublíženo bylo, nechť se náprava stane s rozšafností. Pakliby taková věc byla, že by ji ten zprávee i s tím zbořena vyrozuměn' nemohl, mají k tomu jiných dospělejších povolati, zvláště starších Bratří.
Než jestliže by pak žalobník z své neústupnosti proti soudcům Čelil, a naučení i potrestání přijití nechci, ale bouřky by činil a soudce před jinými haněl a potupoval, má býti trestán od zboru i vyloučením; protože nepravost svou pro-vésti chce, řádu spravedlivému Kristovu poddán nejsa.
Item. Bylaliby pak tak znamenitá věc a nesnadná, žeby někdo tím řádem upokojen býti nemohl, tedy bez potupování a hanění i pomlouvání přítomných soudcův, s opověděním se jim, míiž se odvolati k starším vší Jednoty. A na tom přestátí povinuen jest.
Item. Zase pak zprávee s soudcemi i s pomocníky svými má míti péči o všecken lid, aby jej v pokoji zpravoval a v lásce zachovával, spasitedlnými věcmi v Kristu Ježíši jim přisluhoval, k tomu jiin slouže, aby hodně chodili povoláním.
Pakliby hodně nechodil kdokoli a z rádu vystupoval, v hříchy neb v bludy by šel, tedy zprávee věda o tom má podle řádu Kristova jeho povolati, a potrestati samého, a napo-menouti k hodnému chozeni v povolání. Uposlechneli, získá duší jeho; pakli neuposlechne a přece v nepravosti stane bez pokání, má zprávee povolati soudcův, a před nimi i spolu s nimi jeho trestati; a pakli ani soudcův neuposlechne, neb, kdyžby soudcův nebylo, tedy z obce přednějších, a jestliby i těch
145
neuposlechl, tedy s radou a usouzením zprávce svého podle Kristova rádu maji ho trestati.
Neuposlechne-li zprávce ani zboru, má za pekelníka a zjevného hříšníka drž á n a vyhlášen býti ode všech. A což takovým řádem svazuje se na zemi v církvi, to Bůh i v nebi svazuje.
Item: Jestližeby kdy z takových vyloučených kterému dal Pán Bůh pokání Činiti, týmž řádem má zase přijat býti. A nej-prv aby u zprávce pomoci a rady hledal, potom u soudcův s radou zprávee, vinen se dávaje Bohu, že jest jich neuposlechl. A potom Časem slušným zase vyhlášen za Bratra býti má, a milost k nemu utvrzená.
Item: Jestližeby pak obecný Bratr neb Sestra jaké neslušnosti viděl při druhém, ježto by proti jeho povolání byly, též jest povinen jeho potrestati a tu Škodu jemu ukázati; a pak-lihy se hneval a opraviti nechtěl, má to staršímu neb některému z soudcův oznámiti, a on řádem svrchu oznámeným k takovému se zachovati má, aby všeliká kázeň v církvi Kristově stati mohla, bez nížto lidé cizoložTiata jsou, jakož apoštol svěděl.
Item: Tímto řádem ti hříchové trestáni býti mají, kteříž se rozličnou chytrostí přikrývají, a nevelmi zjevni býti mohou. Protož potřebí prvního i druhého až i třetího trestání, aby tak skrze pilný soud na jevo k zjevnému trestání přišli. Nebo jakož apoštol praví, že některých lidí hříchové předcházejí soud, ale jiní soudem zjeveni bývají.
Ti pak hříchové, kteříž soud předcházejí, aby souzeni byli, a jsou ti, ješto všechněm zjevni jsou, jako: smilstva, cizoložství, opilství, krádeže a t. d. Kdež jsou tyto věci zjevné, tu není potřebí mnohého soudu, než zjevného trestání a vyloučení, jakož apoštol učí: Zjevné hřešící přede všemi tresci. A což tu mluví o služebnicích církve, rozumí se i o posluchačích.
Zprávce pak zůstávající na svém místě má právo i povinnost, všecky soudce i lidi sobě svěřené učiti, napomínati i tres-tati, jakžby kdy čí potřebu seznal, jakožto počet maje vydati za duse jich. A lid i soudcové přidržející se jeho tomu pro své spaseni poddán býti má dobrovolně. A však moc, právo i povinnost každý z soudců má, řádem slušným jemu nedostatky ukazovati, jakž o tom svrchu.
Tyto věci svrchu psané povinen jest podle rady Kristovy každý zacbovati, jestliže cizich hííehňv při tom při všem účasten a tady vinen před Bohem býti nechce. Nebo kdož toho nezachová a znaje zlé věci při bližních, k nápravě jich nevede, těchto všech zlých věci účasten bude. Také aby přestupuje řád tento a jinde o tom mluvě, tajný utrhač a pomluvač Dekrety Jednoty Bratrské. 10
146
v lidu proti zapovědí Boží nalezen nebyl. Nebo kdožby pomina tento řád, jinde tajně po stranách, o bližních utrhal a pomlouval, ten hříchem proti nařízení Kristovu, i proti bližním, i proti lásce vinen bude, a hoden jest přede všemi zjevného trestání a z Jednoty od radii vyloučení; poněvadž ho neostřihá, ale proti němu hřeší; nebo tajný utrhač v lidu ohavným jest před Bohem i přod lidem Božím.
Potom všech napomenouti sluší v zboru, aby se každý v tom věrně a sprostní zachoval, a vědčlliby kde co a při kom Škodlivého, tu, kdež oznámiti má, aby oznámil, a nic na to nedbal, by se ten měl i hněvati, na kohožby nepravost jeho oznámil, jedně jemu se opoveda, poněvadž opraviti nechce ani sám k světlu jiti, že toho na svém svědomí nechati nemfiž. Pakliby kdo věda i zamlčel a neoznámil tu, kdež toho řád a místo, a potom by po stranách to oznamoval a těžkal by se a horšil, takový že trestán bude.
Leta Páiié 1536
rozjímáno i zavříno o těchto věcech :
Nej prv, že se máme všickni jednomyslně celým srdcem zdravého a pravého učení Kristova aneb víry obecné křesťanské přidržeti, kteréžto vyučuje, věřiti v Pána Ježíše Krista, a pokání ve jménu jeho činiti. Všecky pak ceremonie a řády, neb všeliká ustavení tak a potud říditi i také držeti, pokudžby k tomu k víře v Pána Ježíše Krista a ku pokání pravému a v pravdě jeho přisluhovala, i také lid v lásce a v svornosti a v dobrém pobožném pokoji zachovávala.
Druhé, aby jedenkaždý z nás, kteříž jsme v radě, spolu řádného tovaryše držel býti na jeho místě za věrného a pilného Bohu i Jednotě jako sebe samého na svém místě, a jinače so o něm nedomýšlel, ani na něj jiným věřil, dokavádž by skutky zjevnými aneb dvěma i třemi svědky hodnověrnými na něho prokázáno, a v ouzké radě uznáno dobře nebylo. Aby se mezi námi řeč apoštola tudy plnila, kterouž jest psal zboru Filipenskému v kap. 2.: Jedni druhé za důstojnější mějte.
Třetí, aby tajnost rady od každého z nás zachovávána byla pod hříchem a pokutou rady Boží, a od žádného nikam vynášína nebyla žádným obyčejem, léčby komu od staršího co z hodných příčin dopuštěno bylo.
Čtvrté, na čem sme se společně svolili aneb kdy svolíme při kterékoli věci, bud veliké neb malé, to aby každý zachovával, toho se neodčital, dař se nebo nedař, a jinače toho nižádný neměnil, leč zase s společným úsudkem.
156
což mohou nejblíž sobě byli rovni. Ostatek se poroučí sondu rozumnému a pobožnému; nebo jednostejnou reguli to nemůže býti při všech osobách zpraveno.
Leta Pánŕ 1X38.
Věci zapovězené vŠeckněm Bratři m a Sestrám v Jednotě pod vyloučením podle dávných úsudkov Bratří starších.
Soudové na rathouzích a před pány, Činěni nesnází svévolných a nepokojných bez rady.
Dávání se v šenky a v ledajakés kupectví bez pobožné rady.
Snoubení k stavu manželskému pokoutní, neřádná synův neb dcer k ženitbám a k vdavkům bex povolení a rady tčch, číž jsou.
Láni hanebná, řeči oplzlé a jazyk nestydatý, mluvení po domích.
Vády na ulicecb neb na trhu s lidmi, a bánění jedni druhých b pohoršením.
Klevety, pomlouváni, utrhání a pře sužováni jedni druhých, tajná i zjevná.
Chození na pití do domů šenkovních, a sedání na kvaších a hodech s lidmi rozpustilými a bezbožnými.
Opilství, hry, taneové, a všeliké takové rozpustilosti i noční toulky, popíjení a posedávání. Šaty oplzlé, řezané, krátké, zpo-tvořené, Šmuky alaté, péří za klobouky.
Item. Ženám sukně vykrojené, široce premované, šněrované, třevíce nízké, čepce, tkanice zíaté, obojky peřesté. Dávání se v dluhy skrze vypůjčování peněz na lichvu neb jinak. A z toho potom klamové, neplacení lidem a jiné zlé věci pocházejí, Všickni kteřížkoli chtějí Bratřimi neb Sestrami vernými a Pána Boha poslušnými býti, těchto věcí napřed oznámených všech jako hříchů velikých mají se varovati a utikati, a kteříž je činili neb se jich dopouštěli, skutečně z nich pokání činiti mají a je napraviti, tak jakž o tom v nápravě psané a vůbec vydané zjevně oznámeno a o těch věcech vysvětleno jest. KteříŽby pak kol: takových zlých věcí přestátí nechtělij a v ně zoumyslně vcházeli, i v nich sobe povolovali, takovým Bratří sloužiti a v spasení jich ustavovat! ůmýsla nemají a pro Boha nemohou a nesmějí. Tím každý aby se zpravil.
O šenku z sněmu 1538.
Při užívání šeňkův kterak by se chovati měli ? Ač by nejlépe bylo všem Bratřím, toho obchodu prázdnu býti; však že na mnohých místech možno není zvláaf tu, kdež vrchnost