I
ústavní poměry cislajtanské svolením Cechů upravily prvé, než se bude vyjednávat! s Uhry       ježto by jinak obnoveni smlouvy s Uhry bez řádného svolení českého národa opět nebylo platné a pro ně závazné -, a tudíž by řiŘc neměla pro případ zápletek zahraničních těch vnitřních morálních záruk, které se nedají nahradit! znásilněním ani majorxsoyáním - ani fiktivními ústavami. Propadne-li návrh Váš, vystupte s protestem proti všemu, co říšská rada příště učiní. Podejte zároveň spis císaři, kde ospravedlníte svůj krok a odůvodníte křivdou Němců a Ma3arů proti Slovanům a zmáháním se Prušáctvi, které český národ na nebezpečí Rakouska vylučuje z politické činnosti, který směr Auersperkové podporuji. Ta rána něco vydá, zvláště půjdou-li Tyrolané sebou. Kladu Vám to na svědomí. Rozvažte to.
S Bohem!
Váš Rieger.
(Dopis dr. F. L. Riegra dr. A. Pražákovi. Cit. dle: F. Kameníček /ed./, Paměti a 13stář Dra Aloise Pražáka II, Praha 1927, s. 135-136)
Ostatně sme v našem protestu při vstoupeni do rady sobě zadrželi jednat! dle okolnosti a bu3te přesvědčen, že stati budeme při společném nám programu konečného upraveni veřejných našich poměrů.
Zdá se mí nejdůležitějši nyni změna volebního řádu tak do říšské rady, jak do sněmu, a možná, že běh věci v Rakousku a zevněji přinutí ku změně vlády a že nová vláda musila by oktroyovánim takových řádů počiti svou činnost. Snad se naskytne příležitost, bych s Vámi ústně dále pohovořil, a nestane-li se to dřivé, než podáte radě Váš 3pis, očekávám, že budeme dříve o něm zpraveni a nestane se, jak před rokem, kde sme čtenou zprávou ve sněmovně obdrželi vědomost o Vaši manifestaci /.../.
(Z dopisu dr. A. Pražáka dr. F. L. Riegrovi. Cit. dle: 0. Heidler /ed./. Příspěvky k listáři Dra. Frant. Lad. Riegra II. Praha 1926, s. 53)
56.
1875, 17. říjen
Češti poslanci z Moravy pro aktivní politiku v říšské radě
/..„/ Váš list od 12. t. m, obdržel sem s potěšením a dlouho sem již toužil, s Vámi jednati o našich záležitostech'. Lituji, že sem nebyl vé Vídni, když ste tam v zimě v posledním'zasedáni byl, an ústně se dá lépe vysvětlit!, co listy a žurnalistikou nedorozuměni působiti může.
Když v roce,1873 po volbách do říšské rady.Váš klub v Praze se redi.Ě| o vstoupeni neb nevstoupeni do říšské rady a účastnili se z Moravy někte-| ři poslanci, nesouhlasil sem, že Vás chtěli přemluvit! jiti do říšské rady. Pochopuji a schvaluji úplně, že nestane-li se nějaké novum, dle Vašich deklaraci a po opětném odmítnuti voleni do řišské rady Vaším sněmem nemůžete přijití do řišské rady, a postaral sem se o to hned, když sme myij Moravan! se rozhodli pro jití, bych na rozhodném místě vyslovil, že nelze| očekávat! přijití Čechů, aniž by jim dřivé garancie od nich žádané byly a dány. Velmi těžce však my Moravané to nesem, že česká žurnalistika otázkuj o chování se Moravanů k řišské radě tak málo šetrným způsobem probírá, ^ jak se stává často v "Politik". Pochybuji také, že by bylo možná způsober| jak Vy, velectěný příteli, myslíte, nyni vystoupit!.
Neváhali bychom činit! Vám po vůli, kdybychom jen naději měli,, že položíme rozhodnou váhu ku prospěchu národu; avšak nebude-li jiná situace by nyni naše vystoupení z říšské rady bylo marné.
57.
Břevnovský program československé sociálni demokracie
1878, 7. duben
Program sociálně demokratické českoslovánské strany v Rakousku. I.
Práce jest pramenem všeho bohatství a vzdělanosti a an užitečná práce jen společnosti možná jest, tedy náleží společnosti, to jest všem je-jim údům, všechen pracovní výtěžek, při všeobecné pracovni povinnosti, dle stejného práva a každému dle jeho rozumné potřeby. -
V nynější společnosti jsou pracovni prostředky, to jest životni prameny monopolem jedné třidy, tim povstalá odvislost pracujlciho lidu jest' příčinou bidy a otroctvi všech tvarů.
Osvobození práce vyžaduje změnu pracovnici, prostředků v obecné dobro společnosti a společenské upravení společné práce ve všeobecně užitečné a spravedlivé rozděleni pracovního výtěžku.
Osvobozeni práce musl být dilem pracujícího lidu.
Boj za osvobozeni dělnické třidy není bojem o třídní privileje a monopol, nýbrž o rovné právo a rovné povinnosti a o zrušeni všeho třídního panství.
Na základě zásad těchto působiti chce českoslovánské socialistická strana, a ač působiti hodlá v rámci národním, uznává velmi dobře, že osvobozeni pracujícího lidu není žádnou mistni ani národní, nýbrž sociální úlohou, která všecky země obejímá a jejíž luštěni v praktickém i teoretickém spolupůsobeni všech pokročilých zemí záleží. Uznává však také zároveň.