- 40 -
"~móci k tomu přinuceni býti. Že by naše shromážděni moci a vlyvu nomělo; myslím', nejsou pouhá" formálnost. Jsme vysláni z vůle národů. Reálnost platí, nikoli appelace na sněmu. Poměr náš k 3ihoslovanům má býti jenon pevná aliance, pomohouce jim a tim i Slovákům, též i vládě; u té kdo pr de, ten mele. Na papíru máme dost privilegií, v skutku nic. Běda, abyc! prospěli, co před sebou máme, pak se Rakousko rozpadne samou naši lega; ti. Oak vypukne vojna, padneme Uhrům do zad, a vtlskněmež je do přiroz| mezi. Giny jest poměr náš k Polákům. U nich jedná se jen, abychom jim mohli k samostatnosti, jakou máme sami, a to cestou diplomatickou.
Vyslovmež zjevně, že nechceme jinak stati, než při rovnosti všech Slovanů. /.../
(Václav Žáček /ed../, Slovanský sjezd v Praze roku 1848. Sbírka dokumeni Praha 1958, s. 248-249)
lilii-
10a, b 1848 , 6. - 13. červen
Z petic venkovského lidu Národnímu výboru a zemskému sněmu ./a/   Vysoce slavný národní výboreII
Blahostě dané konstituci se mají na všechny občané rakouských zem: vztahovat!, všecky stavové maji tim obdržením dobročiném svá zadržená , nespět dosáhnouti. Čas nespravedlivé násily a otrockých přednost má ji. nouti á každý měštan má stejná přirozená osobná práva Užívati.
Z té přičlny hodlá taky jeden řád občanstva českého předstoupit!, chtěje přednosti své stížnosti a nynější země vládu o pomohnutí žádati jest to řád venkovských domkářů, z kterých svá chudoba otroky sedláků -új nila, jenž se neštitěji od nich k prospěch obci nesmírné daně vynutiti koliv domkáři od každého podílu na obecní jmění odmrštění jsou.
To potlačování, kterému jsme nyní od sedláků a chalupníků drženi, tak nehodné a blíži se tak porobo, že jen naše chudoba k tomu patři, jej snésti, a pozůstávají naše velijaké etižnostě v následobnim:
1. Bez ohledu, že my náši celou potřebu si nádenickou prací vydělal jenž se sedláku za Jemu líbící cenu do díla pronajmujem, Jsme Ještě přij ceni pro ulechčeni našeho živobytí malý kousky pole od obci a vrchnosti] nájmu vzlt.i. Při veřejných licitacích těchto gruntů nás sedláci nesvědqj potlačují j sedlák, který Jak známo sám vstavu nóni svou polnost řádně z( covati, licituje při tý příležitosti sebou a proto, když vi, že domkář kousek póle nevyhnutedlně miti musí, tak tento chuďas musí ten trupel z<
^ za cenu pachtovat, která jemu při nejpřisnějši práci a při největším poj náni boha sotva vyplejvá. Ty docílené pachtovní peníze za obecný grunty] padnou do obecni kasy, a ačkoliv na nich náš krvavý pot lepl, od sedlákj se promarněji.
2. Poneváč vlastni grunty nemáme, tak tu krávu, kterou pro náše ži\ byti držeti musíme, společně se sedlským dobytkem pasti přinutceni jsmej za to ale sedlákům činži platiti musíme, kterou oni dle své libosti vyz\ huji, tak že za právo paseni jedné krávy ročně 2-4 zl. v. č. k placeni l|
- 41 -
,6f i za každé prase, husu, slepici daň odvécti musime, kterýto plat se od iedlakä promarni a na který my slzemi peníze shromaž<3ujem.
3. Nechají nás sice sedláci břemena obci stejně s nimi nésti, ale ne->řeji nám žádný podii užitku z jmění obci, tak jako by jsme do obce nepatři-m.í, a Přec k ODCi se počítá každý, který ležicí jměni v tý samý máj pročež Itaky domkář jest oud obci, a když nese břemena, tak taky má potahovat! užitky tohoto spolku a nemá se jen tenkrát na něj pamatovat!, když se jedná [o rozděleni břemen.
tZ těch ohledů my bereme náše outočiště k vysoce slavnému národnímu ýboru, který nám svým dosavátnim Činěním plnou důvěru dal a v kterém ro-umni a láskavi mužové pro zem náši pracuji; my se tomu zemskému výboru Užime s tou prozbou:
By při spořádáni věci obecních se na náš stav spravedlivý ohled vzal, Jtak že ta-  částka, kterou za společné pasení našich krav platiti musíme, Ibu9 vyzvižena neb zákonem levně ustanovená byla a my rovnomernej podii [z obecného jmění měli. .
Domkáři panství Planickóho v Klatovským kraji, dne 6. června 1848. V jménu domkářů neurazských: Dohan Pillmann. Ve jménu domkářů mlynarov-ských: Oohan Král. Ve jméně domkářů Kramolinských: 3an Kus na žádost všech druzích domkářů z těchto obci.
/b/   Řeč sousedů okresu brumovského.
My za 'robotu dát nemůžeme nic s tej příčiny, proto že dilem nic nemáme. Naše grunty ty nám naše živobyt! nenesú, proto my musíme naše živobyt! dílem ve světě vyhledávat a naše grunty živit. Dost je to věc truchlivá, že my až posavát jsme takové těškó břemena jsme nést musili a nikde žádného ohledu stranivá našich nedostatků se na nás vzit u žádného úřadu nechtělo, když nám naše obecni grunty a lesy odbirali a naše pasinky z panskýma občania vypásali, tak že my zkrzevá to náš potřebný dobytek jsme živit nemohli. Pes tli jsme ale nějaký dobytek k našemu živobytí chtěli mět, tak ho máme fěpatný, že sotva chudobů chodi a na něm velikou škodu trpíme. Co se tejká roboty, tou těšce odbývat musime, kdyby aspoň na tom bylo dost, ale když ten jistý, kdo plati ročně 10 nebo 12 fl. C. M. daně, musi bu3to dělat Iv každém týdni 2 1/2 dní roboty a nebo ročně za takovú 20 fl. 48 kr. C. M., ouroku 24 kr. C. M. a mistami až 1 fl. 24 kr. stříbra, potom obilného osypu jednu měřici žita a dvě měřice ovsa, 5 kuřat a 30 vajec a laudemium z jedno-ho_rýnského 7 krejcarů vrchnosti odvádět musi. Za to jsme měli odplatu, když jsme přišli zkrzevá nějakou důležitó příčinu k vrchnosti, tak jsme jt "tuseli k tomu dobře zaplatit.
Silnice, které vzděláváme, nás koštujú každoročně až 16 fl. C. M. a také jsme k tomu zkrzevá ně z exekucím trápeni byli. Také vrchnosté také v některých obcích grunty kontribuntni, které k svým dvorům přitrhnuté maji, držijou a my jich musime ve všeckem zastávat, to je hrubá újma v pořadových illi v společných pracích obecních, když tolik pomocníků stratí. K tomu také židé a knězi kontribuntni grunty držijou.
I
ľ1!
- 42 -
Tak mili páni k sněmu požádaní povšimnou sobě těchto daní, my douf že uznajú, že nám nejni možná platit; to ,bude mnohým povědomo, že v naš krajích se tyto roky dost aji travin pojedlo, kdyby byly peníze, což by nestalo. K,tomu také ježte mnohé jinší břemena neseme, které zde nejmen me. -
Milí pánovél Nám se zdá, že kdyby se podívali do patentu jeho milój císaře pána Oozefa, že by sobě museli říct "tito lidé by měli dostat náj du", ale ne ještě platit, obzvláště podle nynější jeho milosti císaře p povolenej konstitucí. Náhrady tej bychme ovšem' potřebovali, aspoň za to co s nás ubohých šaty jak říkáme zvlékli, abychme se aspoň mohli obléct Hladu co jsme skúsili, to juž jim odpustíme.
Co se tejká duchovních, od tych jsme také velmi přetahováni, který musíme ku příkladu jeden každý dva mandele z pšenice, dva mandele ovsa,, mistami i kuřata a dřevo dávat. Vícej darmo mluvit, nebo jeden každý ví že maji pytele bezedné.
K vinšování by bylo, kdyby jejich grunty mezi lid rozdělené byly, , oni sedlákami .být nemuseli, ale pozůstávali osobami duchovními a jejich] platy od slavného sněmu vysázeny byly.
Ve Štítnej dne 12. Června 1848. *
fCit. dle: /a/ František Roubik /ed./, Petice venkovského lidu z Čech kj rodnímu výboru z roku 1848. Praha 1954, s. 427-428; /b/ 3iři Radimský -lada Wurmová /edd./, Petice moravského lidu k sněmu z roku 1848. Praha 1955, s. 130-131)
11.
Zpráva o jednáni slovanského sjezdu '
1848, 7. červe]
Milý příteli l Dobře si mohu Tvou nedočkavost vyobraziti, bys něčeho blil ho o našem zdejším počínáni zvěděl, a dobře také vim, že ode mne to očet váš; než představ si mne ráno od 8 hod. a dřivé až do půlnoci a víc ve lém zaměstnáni, ovšem počítaje sem i obcování a zábavu se Slovany a.zvlí Pražany na veřejných místech, a uvěříš mně poněkud, že Ti sotva' tolik vj vu jsme sděliti, než čeho se v novinách dočteš. Strany našeho jednání, a zvláště vyjednání a dokonání, nemohu Tobě ještě mnoho sděliti, již prc poněvadž při shromáždění tak četném, ačkoli na sbory rozděleném, a při metech tak nepřipravených, jak je slavismus, pohybováni při vší svornosi tak snadné není, ačkoli jsme tak zvaným polským sněmům tak tak ještě dos| váda se vyhnuli.
Počet oudů celéha sjezdu Ti-ani ještě aděliti nemohu, ale ve sboru sekcí čechoslovanské již máme čislo 222, ovšem nepočítaje takové, jenž na všeobecných a veřejných shromážděních podíl berou. Dle programu, pro; sjezd slovanský od Zacha pracovaného dosti diplomaticky, bylo by postupo| ní našich práci mnohem zdlouhavější bylo; Gihoslovanó, jenž zde krásnou jistou čilosti a mužností vynikají, prosili ale, aby se co nejrychleji jj nalo; nebot prý prahnou domů se navrátit, poněvadž v jejich vlasti již jj meč se tasí. Adoptoval se tedy nový, zkrácený způsob od Poláka poznaňskéj
- 43 -
L   Llbelta, navrhnutý,  totiž aby se vypracovaly následovné tři věci zvlášt-
ir *
: pimi komisemi, které by pak sbory a celý sjezd po náležitých opravách a debatách přijaty měly, totiž: manifest na všechny národy europejské k osvědčeni se, že Slované nejsou reakcionárně, ale pravě svobodomyslně a mravně [smýšlející; za druhé: manifest na císaře rakouského, oznamujíc jemu skutečné sbratření rakouských Slovan, jenžto svobod milostně udělených jen v ten smysl užívati chti, jak se to s důstojnosti svobodných, stejněprévných národů a Čilým vyvíjením a šlechtěním se srovnává, a/t./d., a konečně ustanovení prostředků, jakých ku svému společnému cíli, totiž vzájemnosti nejen literární, nýbrž /i/ politické všech Slovanů, zvláště rakouských, užívati budeme, na příklad: zřízení stálého klubu aneb výborů sjezdů slovanských a/t./d. a/t./d. Libeltův projekt k tomu značí obzvláštního muže; on je i přednostou polské i ruské sekci, ale nicméně tato sekce jest největši ne> snázi sjezdu našeho, neb jsou tam strany mnohé a příkře proti sobě postavené ./.../
Tvůj věrný Helcelet
(Dopis Dana Helceleta Ignáci 3. Hanušovi. Cit.,dle: Dan Kabelik /ed./, Korrespondence a zápisky Oana Helceleta. Brno 1910, s. 37-38)
12.
1848, 11. - 12. červen
Červnové povstání v Praze
V Praze 11. června 1848 Milé děvy.
Oušno je tu, dusno, dvojnásobně dusno: Pánbůh topi, že se .člověk potl, a druhá dusnost je ta politická; vedle hostince, v němžto já bývám fu Císaře Rakouského), stojí kanóny, plný dvůr jich, kanonýři nachystáni, koně po čtyřech zapraženy - dále kavalerie hejno. Po městě po celém chodi vojska - ale víte, jen tak hezky po dobrém a nic není vidět nakvašeného: lidi jsou ve svátečních šatech, a nepomýšlejí na rvačky a sekačky, ač jinak v skutku schyluje se k tomu. A jak -to? .
Takto asi: Národní výbor v posledních časech není tak energický, jak~ by se na mnoze očekávalo od něho; mimo to je tu kníže Windischgratz komandujícím, ač dříve ustanoven byl a to definitivně za komandanta dolnorakous-kého, a pro Čechy určen arcivojvoda Karel. Od Videňanů vyhnán,, vplychtil se Windiscfígritz sem a tu zcela podle předešlého spůsobu svého chová se.
On jest vlastně ten jediný revolutionář v Praze; nebo dotud, dokud on k nespokojenosti příčiny nedával, chovala se celá Praha, ač celá nenávidí ho, mírně a klidně, nečiníc mu příkoři žádného. Ale tu od nějakého času, už co tu jsem, počiná on zneuživati moci své Praze na skážu. Tak k. p. vojsko na parády vyvádí z města, a tu ondyno - (an to píšu, klusají husaři ulicí) stratilo, čili zmizelo prý v noci asi 1« kanónů, a nikdo nevěděl kam. Při druhé parádě vyvlekl zase děla za město a po navráceni nechal jich několik postavit v městě, na miste, kde jindy nikdy nestávaly. Po třetí parádě nechal - (už zase husaři klusají) asi 6 děl - někteří