SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC Nová rada K VYDANÍ PRIPRAVIL JIŘÍ DAŇHELKA ORBIS - PRAHA 19 5 0 jsou spojeny, jak již řečeno, rýmem jednoslabičným. Rýmy jsou celkem nenápadné a nevtíravé, rýmová technika je tak ve shodě se zásadami výstavby Nové rady. Verši a rýmu je věnován obsáhlý rozbor Gebauerův, připojený k jeho vydání Nové rady. V něm také Gebauer navrhuje zvláštní čtení některých slabik a skupin slabik, aby se vyhovělo požadavku pravidelné osmislabič-nosti. Hrabák tyto snahy odmítá s tvrzením, že básníkům ve 14. století nezáleželo na takové pravidelnosti, jakou od nich vyžadovali theoretikové poslední čtvrti minulého století. (Z tohoto důvodu není v přítomném vydání v žádném případě verš neplný nebo nadměrný rekonstruován na osmislabičný jen proto, aby se dosáhlo žádoucí osmislabičnosti.) Sám se však podrobněji zabývá otázkou metrické hodnoty slabikotvorného -/- a -r- (v cit. spise str. 44-45). Rýmové technice Nové rady a eufonické hodnotě verše věnuje Hrabák obsáhlý rozbor (v cit. spisu str. 47-55). POČÍNÁ SE NOVÁ RADA Král lev, ten času jednoho byl rozeslal poslóv mnoho po všech krajích na všě strany, po svá kniežatá i pány, s po zvěř veliký i malý, aby všickni před ním stali. Tak se byl o to utázal, že také orlovi kázal, aby, pojma ptactvo všaké, io by{l) u jeho dvoru také, neb ho bylo vše poslušno. A to bieše dobře slušno, by slyšeli jeho slovo, neb tehdy panstvie orlovo i6 k moci krále lva slušalo, těch časóv, když sě to dálo. Tehdy orel bez meškánie, slyšev královo kázanie, sta před králem svými ptáky, so ano již zvierat hluk taký, ani se před králem brojie, k jeho poslušenství stojie, cákajíce rozkázanie. Tehdy král bez meškánie s s poctivě a velmi míle orla přivita té chvíle, se ctí jej k sobě přivinu. Popatřiv na tu družinu, děkova z toho orlovi, 16 2 Nová rada že jest k službě tak hotový. Když se sebrali biechu, což král káže, nevědiechu. Tehdy král lev rukú kynu, chtě jim zjeviti příčinu, proč se jim [kázal] sebrati a všem vuókol sebe stati, vece: „Slyšte, moji milí! Viem, že ste vždy věrni byli otci mému do skončenie. Ve všech zemiech tajno nenie, že vaší radú i pomocí veš svět byl pod jeho mocí. Téhožť vám také úfaji, jakožť vás v téj vieřě znaji; kniežatá, páni, rytieri i všě obci, jakž vám věři! Vidíte, žeť jsem král mladý, | protož prosím vašie rady. Radiž každý, jakž kto stojí, k řádu, k zemskému pokoji, což jest mé ctné, také vaše." Orel podlé krále stáše, což král prosi, by neváhal a raditi neodtáhal, neb proto všem býti kázal. Snad by [někto] rád otázal řka: „Kaké jest to pravenie? Já mním, že to pravda nenie, ani kto múdrý uvěří, by mezi ptáky neb zvěří, jakž svět světem, byl sněm taký. Leč má úmysl někaký, chtě nás v omyl uvésti krásně, 99a za pravdu nám pravě básně. [Viemeť], že zvěř nerozumie aniž co mluviti umie; ktož skládal to pravenie, vždyť při dobrém smyslu nenie, snad mní, bychom byli děti." Dávám to tobě věděti, ktožkoli má to myslenie, věz, žeť to múdrá věc nenie, ktož praví to, toho ptáti, ale což praví, na to dbáti, jest-li dobré, by srozuměl, zlého sě vystřieci uměl. Bud ktožkoli, netbaj na to, jest-liť pravda, přijmi za to, nepleta se v další práci. Již sě k svéj řeči navráci, kdežto lev orlovi velí . . raditi a řka: „Muój přieteli, nic to nepodobné nenie, ty počni řeč, nečiň dlenie!" Orel se od toho vzdáli s kázní a řka: „Milý králi, račiž mě zbaviti toho, neb máš ctné družiny mnoho, ještoť mají smysla viece. i Zdali proti slunci sviece jasně kdy muóže svietiti ? Takež já málo raditi | tuto uměji k tvéj ctnosti. Protož, králi, z tvéj milosti s máš tuto dobrých bez čísla, ještoť mají viece smysla; kaž jim raditi počieti. Pakli vždy nebude chtieti 99 b tvá milost bez toho býti 100 a vždy mně bude raditi, tuť také, ač neumiem, však rád poviem, což rozumiem, najlepšému tvému ctnému." Král lev odpovede jemu: los „Rač sě toho nedáliti, ctný orle, a rač raditi, což vieš, ještoť jest mně hodné." I všem se zda podobné; což jich bieše při tom hluku, no ti všichni k tomu ponuků, aby se orel nedálil a radil, to každý chválil. Toho již nemoha zbyti orel i je se mluviti lis králi, takto řka jemu i všem, ktož biechu při sněmu: „Já jsem na to vyjel z domu i své všecky pojal k tomu, abych učinil tvú vuóli, no což jedno rozkážeš koli, abych hotuov byl i k svádě, a když potřebuješ, k radě." Orel radí „Ne, v tomť nechci [odmlúvatij. Račiž, králi, poslúchati íts a na to mysliti pilně, aby v tvém srdci nemylně měl vždy na paměti Boha, jenž tě vyvolil ze mnoha a dalť lidi, zbožie i čest. i3o A to vše v jeho moci jest, prodlíti toho i vzieti, tě živiti i umořiti. Ten, jenž nevýmluvné moci, komuž ráčí, móž spomoci; 155 i móžť [věčný] život dáti, také do pekla posiati. Jenžto šeredně provinie | a jeho vuóle nečinie, i00a jsú jeho daru nevděční, no tyť posélá v oheň věčný, kdež odpočinutie nenie. Jehož chválí vše stvorenie, toho měj na srdci vážně a vždy premietaj e snažně íit o téj drahé velebnosti, tak naplníš srdce ctností a budeš ctně kralovati. Budeš-li sě Boha báti, budeť zbožie trváti i čest. i5o Počátek múdrosti jest báti se Boha najviece, na jeho velebnost zřiece. Věz to, že člověk všeliký, buď malý neb veliký, 155 ktož v Boží bázni stojí, vše se ho stvorenie bojí, on sám pak nikohého, jedno nejviec Boha svého, bydle vždy v jeho bázni, no Ale ne tak činie blázni, jenž sě světa bojie viece, jemu sě slíbiti chtiece, jenžto nemôž dlúho stati; 20 21 * ■ 1 musé sě zlých lidí báti, 165 smrti, pekla, čerta také i příhody nejednaké a jsú v nejednaké strasti žasajíce se propasti, onde jě svedomie viní. i7o Toť mnohý nemúdry činí, Buoží bázeň v sobě ruší, pak se všeho báti muší, cožkoli v světě stvorenie, a nikdy bezpečen nýnie. 175 Protož, králi, razi tobě, měj Boží bázeň při sobě, nade vše toť tobě hodno : budeť tvé srdce svobodno, jehož všecko jest poslušno. i8o Toť jest, králi, tobě slušno. Tak dojdeš rajského zbožie, staneš-li u bázni Božie. | Boha sě jest slušno báti 100b a nadto jej milovati. las Nadarmo by usiloval, ktož by Boha nemiloval; by na oheň dal své tělo, neb dělal najtěššie dielo, což pod nebem býti móž, i9o žádnému to nepomóž, nemá-li milosti k tomu. Račiž rozuměti tomu a svú mysl na to dáti: jestiť jej proč milovati, 193 jakož svědčí Písmo svaté; i člověčí rozum také svědčí, že to jinak nenie. A k tomu vede přirozenie. Bud starý neb buď robě, 2oo ktož pozná přietele sobě, an jej beze lsti miluje, na to snažně usiluje, aby mu sě týmž oplatil a té milosti nestratil sos a vždy hledá jeho libosti. A jestli pak že kto zprostí koho, an přěvelmi snuzen anebo na smrt odsúzen: nad toť má jej milovati 2io a toho zasluhovati. Poněvadž sě v světě děje, že druh druhci tak přeje, když sě naděje od koho přiezni, viec miluje toho: 2i5 čím pak viece milovati Boha slušie, znamenati toho Pána laskavého, jenžto, Slovo otce svého, k nám na tento svět jest sstúpil 220 proto, aby nás vykúpil, laskavě sě k nám přibratřil; kto by právě srdcem spatřil, že ráčil člověkem býti a z Dievky sě naroditi, 225 tak nám sě v těle přiblížil a v tom sě velmi ponížil; svú dobrotu v tom dal znáti, s hriešnymi chtěl | obcovati, íoia aby od hřiechóv odvrátil 230 a k milosti jě navrátil, jich temná srdce osvietil a k svéj milosti roznietil. Ten přědobrý sám jediný dobrovolně, bez své viny 2ss trpěl muky nejednaké pro naše spasenie také, aby nás k bydlu navrátil, ješto Adam byl potratil, trpěl jest pro tu příčinu, 2*0 aby dosti za naši vinu Bohu Otci tak učinil; jenžto sám byl neprovinil, ale byl nade vše čist, náš milý Pán Jezukrist, 24s tak sě obětoval za ny a bolestné trpěl rány a krvav od vrchu do pat a trudně na kříži rozpat, ten, ješto vešken svět stvořil, >so pro nás svú svatů krev prolil a svú smrtedlnú hořkostí dobyl nám věčné radosti. Jenž tak pro ny usiloval, kto by ho pak nemiloval, 255 an nám s sebú kralovánie chce dáti pro milovanie! Protož nic tak pilné nenie nám, než jeho umučenie na srdci vždy přěmietati no a v milosti sě kochati. Ale jest mi velmi divno, že mnohým to tak protivno slyšeti, jenž v něm jest spasenie, Ježíšovo umučenie, 2«5 jenž najviec zbudí k milosti a vede k věčné radosti a všecky nám hřiechy shladí, [protivné věci osladí]. Milost Vavřinci svatému, 170 ta osladila rošt jemu. I dnes, ktož jest v té j milosti, všecky přěmóž protivnosti, by byl v kaké koli núzi. | Ktož jiej zakusí, ten tuží íoib 275 a roste v milosti spoře a vyžene všecko hoře. Ani sě ten kdy zamúti, čiež srdce Ježíš natrutí tú nevýmlúvnú sladkostí, iso Ktož tak přebývá [v milosti, s tiem přebývá] v jednom těle Jesus Kristus, věz to cele. Kde bych se sám řečí stavil, poniž žádný nevypravil les o téj milosti bez cíle. Jedno zpomínati míle o drahém Božiem umučení, to upřiemo vede k spasení. Toť nám snímá všecky hřiechy, no tak duójdem věčné útěchy s Ježíšem, kdež život věčný, [budem-li toho vždycky vděčni] daru, jímžto nás obdařil. Neščastný, kto by to zmařil, 295 nebyl jemu vděčen z toho, a vzem od něho tak mnoho. Buď ktožkoli ve všem světě, buď chudý, starý neb dietě, ktož chce znamenati toho, soo každý vzal daru přemnoho. Všecky pak lidi zřiediece, tehdy ty, králi, najviece darováns od Boha svého ctí, zbožím z milosti jeho, 305 dary mnohými bez čísla. Žádný nemá tolik smysla, by vypravil jeho chválu a štědrost jeho nemalú. Nadtoť, králi, pravi tobě, 510 měj na srdci vážně sobě, že Ježíš své svaté tělo, jenž pro ny těžce trpělo, i svú krev jest nám ostavil a v svatéj cérkvi oslavil 3i5 na pamět svého umučenie, aby [brali] posílenie všem dušém | svým pokrmem, 102 ktož přistupují s rozumem. Tiť sú vždy toho bezpečni, 3so ktož sú té milosti vděčni, že jim [nikdy] neubude milosti, ale přibude. Nevděčnost vše dobré duší, jako zlý vietr vysuší 325 studnici Božie milosti, jenž jde jeho šlechetností. Viz, by ť ten vietr nezsušil, v tobě milosti nezrušil. Bydliž a tak Boha chvále 330 toho najvětčého krále. Najprv hledaj Boha svého a všecko čiň ve j mě jeho. Nebudeš nikdy vomýlen, budeš-li tak Boha pilen, 33 3 ve všem se ho dokládati. Tak budeš ctně kralovati nad lidem poddaným tobě. Sám také dobudeš sobě nebeského kralovánie, 3!o jemuž nikdy konce nenie. Nebuď také skup na zboží, ač chceš mieti milost Boží. Což jest Buóh dal zbožie tobě, nechovajž ho skupě sobě, 31« podávaj ho štědře dále. Přišlať ohyzda na krále, kterýž skup jest a nedaří, ten chováním zbožie zmaří slovo dobré, chválu i čest. 350 Dobře tobě slušno jest, když připadne sbožie tobě, daj štědře, nechovaj sobě: tudy cti a sbožie nabudeš, stokrát bohatějí budeš. 355 Již sem, králi, pravil mnoho. Vystřiehaj se také z toho, což jsem tuto z své hlúposti pravil, králi, | tvé milosti, by ráčil míle přijieti 3 80 a mně za zlé nemieti." Král lev k tomu odpovědě a na orla míle hledě: „Netřěbať se [omlúvati]; ale věrně děkovati, 3<5 ctný orle, chci tobě věčně a toť přijímati vděčně. V ničemž si mě neomýlil. Bóhdaj by mne v tom Bóh posílil, cos mi radil, abych požil 370 a ve ctnosti se rozmnožil, pamatuje vždy tvá slova." Tak král orlovi děkova. 27 Levhart radí Potom vece levhartovi: „Mój věrný a vždy hotový, 375 tys najprvnější z mé rady, tebúť sem bezpečen všady a nad jinéť úfám, to věz, protož, což vieš, to mi pověz." Levhart vece: „Žádný králi, »o orlovuť já radu chváli a raziť sě jie držěti, chceš-li prospěšenstvie jmieti, jehož mé srdce vždy žádá. Ale máť jesti sprostnie rada, ses však v tom nezději meškanie, máť sě stati tvé kázanie, cožs rozkázal k tvéj libosti. Buóh velebný z své milosti, ten tobě pójčil za chvíli 3io svého lidu mieti pili, jenž jeho krví kupen draze. Dojdeš-li s ním, tobě blaze, [tam do nebeské té radosti, pravímť, králi, tvéj milosti]. 3*5 Čehož sě koli přichvátiš, tam mnoho lidu obrátíš; kterúž koli pojdeš cestu [k črtu] neb k [rajskému] městu, tamť jich puójde s tebú mnoho. 400 Protož razi, drž se toho, coť k věčné radosti vede, budeš mieti | radost [sebe], žes přišel v nebeskú chválu, a nad to radost nemalú 405 těch, jenž tvým příkladem zbudu 103a pekla a vždy s Bohem budú. Puójdeš-li na zatracenie — král nikdy bez hluku nenie auvech, co jich tu zatratíš 4io a sám to hořce zaplatíš pro jich zatracenie příčinu a sám také pro svú vinu. Protož, mój pane i králi, já tě tak velmi chváli, 4i5 lidé, na [tvé] skutky zřiece. To pamatuj vždy najviece, aby najprv Boha svého hledal nežli co jiného. Nedrž se velikého spanie, 420 a když pak vstaneš za ranie, bud toho najviece pilen, aby nábožně a míle mši slyšel a Boha chválil, všeho sě jiného vzdálil, 425 v ponížení srdce svého zbuda myslenie jiného, své tělo tak k tomu trudil, v sobě náboženstvie zbudil, mysle na Pána Ježíše, 430 jehož všě nebeská říše chválí i všecko stvorenie, bez něhož nic dobrého nenie. Toho vzývaj věru celú, ř klanějě sě jeho tělu, 435 jenž na pamět umučení dáno jest nám k utěšení. K tomu sě svú myslí bližě, pomni muky jeho kříže. Tak budeš vežde prospěšen, 440" ve všech příhodách utěšen, mši svatů najprvé slyše. A potom, ktož v radu sluše, kaž jim všem u sebe býti. ■ - - Třěbať sě často raditi 445 pro příhody nejednaké. Toť slušie věděti také, by vždy věrné | měl v své radě. 103b Pakli by kto radil mladě, nikdy ho netrp na dlúzě, 4io ač zbyti chceš mnohé núze. A kohož poznáš ve cnosti, toho přijmi k svéj milosti, neb což mluví, to srdcem miení, pro nic toho nepromění, 4S5 pro dary, pro přiezen žádnu, jenž věru mocně vládnu. Dobřěť to dóstojno jest, čiň jim rád nad jiné čest. Zlato, striebro vieru lomí: 480 co zlého činie lakomí, ješto dary v radu berú! Ti svú nesklidnú nevěru obci vše zlé přivodie. Toběť, králi, najprv škodie, 465 nebs ty hlava lida svého. Požívaj v tom smysla mého, aby to právě rozsúdil, nevěrného z rady pudil, jenž tak pokutně zlost kutie 45o a celú zemi zamútie, aby naplnil svú skříni. Obec jich nic neviní, nebť oni toho nevědie; na těť, králi, všeho hledie. 47í Protož sezři pilně radu, ať na tě viny nekladú. Múdrý král má múdré mieti 30 v svéj radě, ač chce prospěti. Po radě pána poznati, 4 8o kakú jemu chválu vzdáti. Vystřiehaj sě také z toho, ať jich nenie v radě mnoho: ve množství jest rozbrojenie, v úmyslech svornosti nenie. 485 Král múdrý, ten má mír všady, [široký kraj] a úzké rady. Cizozemcóv v radu nevnad a v chlapiech naděje neklaď, by jě vnadil v pilnú radu, 490 neb to neslušie tvému řádu. Ale urozené pány, jenž sú ve cnosti poznáni a dobře vzchovalí v zemi, | raziť sě raditi s těmi. 11 495 Pravímť z pravé viery tobě, [hodieť] sě obci i sobě. Budiž téj rady vždy pilen, nepřátelóm budeš silen, tiem odoláš mnohé vojně 5oo a kraluje vždy pokojně. A když pak bude po radě, tož po své velebné vnadě máš ve cnosti za stuól siesti a, jakž králi slušie, jiesti, 505 kdež sě množstvie dobrých brojí, ne v malém a úzkém pokoji. Tu také ať jiní sadů, každý podlé svého řádu, jakož čest na kom přilezl. bio Preláty, biskupy, kněží, ty vzlášče v čest slušie mieti, vždy duchovním stuól počéti, 31 na jich duóstojenstvie hledě. A když již bude po obědě, 5i5 buď ochoten <^s> svú družinu, ať sě k tobě mile vinú. Třeba-li jest s tebú komu mluviti, nebuď léň [k tomu], řeči ochotně přěslyše, co ne hněvivě, ale tiše, daj odpověď lidu celú, ať každý s tváří veselú od tebe jda byť děkoval; a což dieš, ať by zachoval, 686 ať by ti Udě neláli, ješto sú dřiev děkovali. Tvé slovo ať jest vždy čisté, což dieš, to bud velmi jisté, neb všeliká sprostná slova, 680 tať mají býti králova jistější, než když [přisahá] kupec [a] svú ruku ztahá. Již sem, králi, mluvil dosti. Máš múdré, statečné hosti, 535 ještoť sú na to přijeli a ve všem tvú vuóli zděli, aby jich každý pověděl, což by najlepšého věděl." Sokol radí | Sokol, ten najblíže stáše. Králi sě podobno zdáše, by se toho neodvláčil i jemu raditi ráčil. V tom nic nečině meškánie, 104b Titulní list latinské parafráze „Nové rady", pořízené Janem Dubraviem a s názvem „The-riobulia" vytištěné v Norimberce r. 1520. (Skutečná velikost dřevorytu 12,5x17,2 cm j sokol učini kázanie 645 i je [sě] mluviti směle a řka: „Králi, věz to cele, veš svět muší na tě zřieti, budeš-li jedno sám chtieti požívati dobré rady, eso zvelebíš své jméno všady. Ti, ktož sú poddám tobě, — měj to naučenie sobě —, by na ně ruky neztahal ani kdy násilím sahal, 655 ale vždy dobrotivé bránil jich a milostivě, ať tě miluji a chvále. Sahaj tam přes mezi dále, ktož tvým násile učiní eso neb kto jinak proviní zpurnú myslí a hrdostí a nechtiece tvé milosti svú službu poddám býti: těmť sě slušie protiviti. ses A když sě poddadie tobě, přijmi jinú mysl k sobě, [výpuste z svého srdce zlosti, přijmi jě míle k milosti] a sehni pak opět dále. 670 Toť bydlo slušie na krále, tiem rozšíříš svój meč spoře na vše strany až do moře." Nedvěd radí Když sokol to dopovědě, král vece: „Nuž ty, nedvěde, 575 [prav také, což jest na mysli] 3 Nová rada 33 na to sme jsem tuto přišli, aby každý podlé řádu mně pověděl svoji radu." Nedvěd vece: „Toť se stane, 10 poslúchajž, mój králi, pane! Každýť radí, cožť sám činí, v tom já jich nic neviní: mluvie podle přirozenie. Méť tu rady jiné nenie. 5 Měj ve všem | vždy svú voli, cožť sě líbí jedno koli: sladké pitie i jedenie i ve spaní sděj své chtěnie. A ktož co na tom překazí, i toť já tobě směle razi, daj mu bez meškánie ránu, dokudž neodstúpi v stranu, ať sě tvoji tebe bojie, třěsúc sě před tebú stojie, což činíš, ať každý chválí řka: ,Toť dobře, milý králi'." Ihned po nedvědovi zmluvi takto k řěřábkovi Řeřáb radí král a řka: „Milý hosti, eoo prosím, radiž mi k méj cnosti; umieš raditi, to vědě." Pomlčav řěřáb povědě: „Poněvadž neráčíš zbaviti a mně vždy velíš pravili, sos králi, buď hotov k slyšení, lOSa 34 ale nekvap k mluvení: mluvenie častokrát škodí. A velmi řiedko sě přihodí, by kdy kto pykal mlčenie; nikdy to slýcháno nenie. Kto chce mluviti uměti, nauč sě prvé mlčeti. [Každý podlé přirozenie] dvě uši má pro slyšenie a jediná ústa k tomu, aby právě rozuměl tomu, že jest to na znamenie, že užitečno jest mlčenie. Nechať jiní, kto chce, brebcí, ty mlč a znamenaj řeči. Nebuď slovy velmi kvapen, aby v řeči nebyl lapen, neb mnohé královo slovo po stu letech bude novo, v desáté sě zemi staví, mnohýť ho v Římě popraví. Málo mluv, ale čiň mnoho, věrněť tě vystřiehám toho. | Buď v tom poslušen mé rady, pilně shlédaj své úřady, jenžto vládnu na tvém dvoře, ať sě množí tvá čest spoře, nebudeš nikdy omýlen. Vidúc, a ty sám tak pilen, budeť každý hotověji k tvému ctnému i snažněji. Nadto o zemském úřadě, neměj sě tak k tomu mladě, věz, kterak kto tvú obec súdi, ať vdovy, sirotci, chudí, 105 b 35 [po zléj odsázené ztrátě] plačíc netúžie na tě. Všecka vina na tě spadne, neb tvá milost najviec vládne eis právem, všelikými súdy. Mnohý v sudě těžce blúdí, jenž od tebe jest usazen věře, aby byl snažen pravdy, pomoci každému, eso bohatému i chudému by za roveň pravdu činil. Ač bych já jich nerad vinil, jižť jest zjevno v každém kraji, žeť tu pravdu najímají. «56 Nejeden sě v úřad vkúpil proto, aby lidi lúpil, což nejviece móž vydřieti přes nájem chtě sobě vzéti, a nájem pánu zaplatil, «so k tomu tobolku zbohatil. Co se křivdy pro to stane, ach, zlý a nevěrný pane! A zda tě črt na to radil, aby miesto sebe sadil «6 z peněz v úřad lakomého ? Pravím podlé smysla svého; kdež se sudce daru [kojí], mnohokrát křivý ostojí, svú při vede vedle chtěnie. «70 Někdy se také deky změnie jedné straně ku pomoci. Lakomstvo jest také moci, že pravdu grošem zastiení a právo | v křivdu promění; íoea «T6 toť lakomstvo mnohé [mračí]. Protož, ač tvá milost ráčí, muóž to dobře znamenati a na to sě dále ptáti. A to, králi, tvá jest práce, «!o tobě to razi na krátce, o to již nemluvě mnoho, ač jest v [úřadě] co toho a v zemském šúdě neřádu: jsú-liť takoví v úřadu, tas neroď sě k tomu leniti, ale rač jě vyplenili, ať sě jiní jimi káží a v téjž zlosti sě nezmaží. A tiem, králi, rač nedlíti, •so nedaj jim v tom déle býti, ač chceš býti k Bohu sčasten a jich zlosti neúčasten." Tak řěřáb skona svá slova. Král lev jemu poděkova, «»6 jeho radu velmi chvále. [Pak] zezřěv na jiné dále, málo poseděv a mlče, tož pak vece: „Nuž ty, vlče, Vlk radí rad také, neroď meškati!" too „Ba, králi, toť sě má stati, zjevimť věrně svú radu. Kde muóžeš, netrp hladu. Kto chce, jednaj rýnské skoky, ty vždy naklaď oba boky. ;os Toť jest velmi zdrávo tobě, neboť já hádám sám po sobě: z sytosti buojnost pochodí; i co tobě, králi, škodí. na svú moc se rozpomena, Sup radí že mimo tě nenie pána, muóžeš, což chceš, komu vzéti. Potom sě sup v řěč uvázal, Pakli mně ráčíš popřieti jakž jemu král raditi kázal, krávy i ovce na dvoře, 745 řka: „Králi, toť nýnie škodné, vydruť, což'jest i v komoře. což vlk radi, jest podobné. Naleznuť já cestu k tomu. Tiem, králi, rač nemeškati, Jenž mají potřebu v domu, | na odúmrti sě ptáti, ve dskách změtenie přičiní, 106b kde kto umřel v kterém domu. uviežiť se jim v dědiny. 750 Jáť sě dobře hodím k tomu, Budú-liť žalovati chtieti, na třetí zemi já čiji, nedaj jim před se vstúpiti. kde kto umřel, ihned zvyji Věř [mi] lépe, svému hrdině, a pověděť ti noviny, komuž vzato, ten jest u vině, zda by mi dal ty dědiny. na tohoť sě jest hněvati, 755 Budú-liť sirotci kací, chce-liť z toho žalovati. a od čeho sú v deskách zmatci ? Leč bez viny, leč buď s vinú, Netbaje panského súdu, jáť sě vždy uvieži v dědinu. do jich let držěti budu, Buduť lép tobě slúžiti moci anebo snad ještě dále, všudy vuókol bera mocí, 760 maje pomoc | svého krále, kde co vzieti, tu se ptaje. hospodářstvie budu vésti. Z daruóv tebe neupomínajě Veš kraj mój sě tiem pronésti, [vždyť] hotov budu svú sběří. a jáť pořád z domu klidím, A cožť nás jest, všeť sme šeří, což tu prodajného vidím, divoceť hledíme z kukly. 785 nechce tomu shniti dáti, Na kohož bychom se schukli, káži vše pořád prodati, tohoť viec Buóh zapomane, což tu koli, to vše [schytím] až sě nám v ruce dostane. [k tomu všechny lesy zmýtím], Miluj ty, ješto tak derú, aby mě potom pomněli kozy, ovce s chalup berú, 770 sirotci, když by dospěli. a mievej je rád v svéj radě: Udá-li se jim umřieti, tiť sě dobře hodie k svádě. tepruv kvasy budu mieti; Tudy tvá milost dolíčí, věčněť já jich zapomanu, což chceš, nechať veš svět křičí." a mněť dědiny ostanú." 775 Ještěť by byl viece blučal, tož král kynu, aby mlčal. 38 39 Jelen radí že drah jest, ani má ceny. Svój pokojný stav promění Tož jelen podjě řeči a bude potom pykati řka: „Králi, nestroj seči! a viec sě k témuž nenavrátí. Kdež môžeš, jednaj ku pokoji, sis Ktož zlého stavu dobude, 780 toť tobě přědobřě stoji. blázen jest, ač jeho nezbude A rač zlých nemilovati, dobrovolně, bez přiekazy. nad nimi popravovati, Králi, tvéj milosti razi, nad nevěrnými zloději. pamatuj rád své předchozie, Za pravduť to řieci směji: šlo kterak jsú kralovali v Bozě, 7 8 r, nedaj činiti násile. Bohu i lidem jsúc mili, S dobrými ochotně, mile dobrú pamět ostavili. prebývaj, vina je k sobě, Jich kroniky přěmietaje, toť já věrně radim tobě. na dobré sě skutky ptaje, Vešken svět o to stojí, 825 túž stopů aby rád chodil 790 chtě rád bydliti v pokoji. a dobrým nikdy neškodil. Zloději i násilníci Nad zlými popravuj krutě, na to dú, i válečníci, ať dobrých lidí nemútie. válkami chtiece dobyti, Tady dojdeš ctí i sbožie by mohli v pokoji býti. s3o a k tomu milostí Božie, 705 Ale to vedú neřádně, ještoť každý dobrý žádá. protož nedobudu snadně Toť, králi, tobě má rada." násilím pokoje sobě. [Rytieř páv tudiež stáše, Toť já, králi, pravi tobě, na krále svého míle hlédáše.] ktož dobývá sobě pýchu 800 pokoje, myslí netichú, ten pokoj nebude trváti, Páv radí nebezpečnoť jest v něm spáti. Zle dobytého ktož požívá, 83 5 Tož pak podlé téhož práva řiedko ten bezpečen bývá; dosta sě třieda na páva. s or. když ncmní, bude ubuzen, | Ten radi z úmysla ctného ktož tak zlým zbožím obluzen. ion řka: „Jáť nevědě jiného Každý rád o pokoj stoj, poraditi tvé milostí, toť jest vždycky smysl mój. sio než podlé své velebností: Mnohý bydliti [neumie] králi, choď vždy v krásném rúšě. 810 [u] pokoji, ani rozumie, Toť dobře tobě přislušie, 40 41 aby vždy byl v rozeznány kdež jsi ty a tvoji poddaní, s u v kráse se rúcha kochaje, libost toho v srdci maje, žes tak povýšen nad lidi. | Každýť sě tebe ustydí, mušě tě vždy v čest mieti, eso z daleka na tě hlcdčti, vysoko tě u mysli váže, jakž tvé dóstojenstvie káže. Premietaj to u mysli vážně a o to stoj srdcem snažně, 855 aby se vně osvietil ctností, jakž podlé své dôstojnosti jsi krásným ruchem ozdoben. A tak nebudeš podoben k hrobu, jenž zbielen po vrchu, eso a vnitř má škaredú mrchu." Kuóň radí Kuóň, ten mluvieše svobodně řka: „Mluvi páv podobně, neb to, králi, slušie na tě, aby chodil v ryzém zlatě. 885 Nad to tobě pravi cele, měj sě vždy rád vesele: tanec, turnej, časté klánie, szuova krásné panny, panie, ať sě tiem tvé srdce kojí, 870 když sě sjedu páni tvoji připraviec sě bohatě; mnohý chce shořěti v zlatě, táhnúc pod svými klejnoty. Pak sě silně sběhnu roty. 875 Tu mnohý na tom potkání letění sě neobrání a tak těžce bude ztlačen. Ty pro to nebud rozpáčen, když sě tak rytiersky sberú, 880 tepúť sě i v tvář sě zderú, křičiec: „Reta! Reta!" v hluku. Ihned nejednoho ztlukú opáčivše jej na ruby, mnohémuť vytepú zuby. 885 Tuť mnozí svú vuóli zdějí v takém [ rytieřském turneji. Svých srdec vuóli napasú, ktož jsú koli při tom času. Po tom ať tvé srdce stojí; eso rytieřstvie nechce pokoji. Ihned potom bez meškanie, kdežto stojie panny i panie, bud hotov býti na poli, kdežto rytieři kolí. 8»5 Všady slyšeti trubače; mnohýť křičí na vazače, aby mu dal dřevo v rúče, sahá [kopie] i bez kotúče; až sě strach dívati tomu, »oo ondeť třieská jako z hromu, když silná búře z uoblaka, kdež jest rytieřstva zběř taká, aby sě tomu okojil, vždy rád veselé strojil." Kokot radí •os Ihned tudiež podlé koně kokot stáše sě kaboně i mluvieše múdřě dosti řka: „Já pravím tvé milosti, buď dobrotiv svému lidu. ii o Ale ktož pak nechce klidu a tobě sě chce protiviti, nikakž mu nedaj v tom trváti, aniž daj pokoje sobě, ažť sě jeliž poddá tobě. »15 Ohlásiž tak svú moc všady, protivná města i hrady pod svú moc aby přinutil, ale nikakež aby nemútil těch, jenž jsú vždy v tvéj [porobě], no Nad toť, králi, pravím tobě, aby nikdy nespal mnoho, věrněť tě vystřiehám toho. Buď veždy bedliv nad sebú, ať zlý duch nevládne tebú. »25 Neb ktož jest tak diáblem lapen a tiem hriešnym snem otrápen, z hřiecha v hřiech jej diábel vodí, | an nečije, kto, co jemu škodí. W9a Všudy v těle hřiechem hyne, »9o zatiem ten drahý čas mine; ač jej tak marně ztratí, však jeho věčně nenavrátí; ■ své hrozné škody nevidě, ani sě za svú hanbu stydě. »35 Když taký bude probuzen, tepruv zvie, že bude obluzen, pozná, že svá vuóle vzteklá přiemo jej vede do pekla. Tiem snem neroď nikdy spáti, », když sě udá tak odjeti, aby měl sě co napiti." Osel radí »»5 Osel sě sprvu bránieše, nikakž raditi nechtieše řka: „Vieť každý, ktožť zde stojí, že já ani strýci moji nikdy srny k tomu nezváni, íooo kdež sě pilně rádie páni. Ihned nás poznají po uší — pravduť pověděti muši — jakožto blázny po řeči; poznajíc, k takové věci 1005 nikdy nevolají v rady. Protož což jest do mé rady? Jáť nesu, cožť na mě zvalé, břiemě velké nebo malé, nic o to nestýšti sobě. íoio Takéž, králi, pravím tobě, tys vzal na se břiemě vážné, třěbať v tom | paměti snažné. Neho věj e přieliš tělu nesiž je s myslí veselú. 1015 Král i knieže, pán veliký, biskup i prelát všeliký, čím má na světě větči čest, tiem viece u větčí práci jest. Každémuť pravím na krátce: 1020 zbožie, čest nenie bez práce. Ale mnohý o to stojí, v sboží, ve cti chtě pokoji, ješto nemóž spolu trváti. Protož neroď o to stati, íoio by chtěl kdy svému životu ve cti jsa i dáti lhótu: neboť jest to nepodobné. Nadto což jest tobě škodné, což by tě mělo potkali, íoso by se uměl vystřiehati [po] těch, jenž jsú napřed sešli. Kak jsú mnozí v zlosti klesli, dotud sú zlost za zlost kladli, najposléze tak těžce padli, io85 ve cti, v životě zhynuli, potom pekla neminuli. I dnes, kto tú cestu [chodí], též se jemu to přihodí. Tu cestu slušie minuti 10*0 a na jinú sě dobrú hnuti, kdežto lidé nepadají. Tak přiemo jda, dojdeš k ráji, kdež jest bydlo bez přiekazy. Toť já tobě, králi, razi. 104» Na oslať to vědie všady, žeť nikakež nejde tady, kdež vidí klesajíc jiné: ihned se s cesty vyvine. Mnohý člověk též nečiní, lose vida, kdežto padli jiní, cti sě váží i spasenie, tadyž jde na zatracenie." Holub radí Inhed pak tiem pořadem holub vece takým řádem: 1033 „Králi, já pravím tobě, měj vždy | pamět při sobě, nob aby nikdy v svéj náhlosti nemstil, radímť tvé milosti. Ač jest kto provinil íooa a [co] nemúdřě učinil, žeť sě zdá veliká vinna a k náhléj pomstě příčina: nadto měj vždy rozmyslenie, neb tu spravedlnosti nenie, io«5 kdež sudce v svém hněvu sudí. Tadyť mnohé čert přelúdí, žeť od spravedlnosti zblúdie, v hněviech křivě, zle odsúdie. Kdežto sudce jest hněvivý, io7o ten často [vydá] súd křivý. Hněv má v sobě tyto moci, ktož se jemu dá přemoci, žeť z múdreho bude blázen čině nečest a nekázeň. io75 Hněvem v svém rozumu lapen, náhel, ke všiej zlosti kvapen, kohož náramný hněv pálí. Rač to znamenati, králi, jakož oheň dřievlm svieti, íoso tak sě hněv řečí roznietí. Mnohý pro přielišné řeči z hněvu přijde k marnéj seči. Protož nic lepšého nenie proti hněvu než mlčenie: 1085 o kohož sě hněv pokusí, mlče jej najdřiev udusí. Tak čině s Boží pomocí, hněvu odejmeš všecky moci. Pak přlda ku paměti zdravé, io»o křivé rozeznáš i pravé, bylo-li by sě proč hněvati. Toť slušie pamatovati, že tvój hněv těžce uškodí a mnoho zlého přivodí, 10S5 i od všelikého pána, komuž moc nad lidmi dána. Protož odolej vždy zlobě, | maje tu pamět při sobě, žeť Buóh milostivě činí: íioo ne ihned mstí každé viny, hově, trpě naše zlosti, chtě nás vrátiti k milosti. Takéž od nás chce Buóh mieti, že mámy milostivi býti. nos Ještě, králi, pravím tobě, jakž chceš milostiva k sobě Boha mieti k každéj vině, tak bud milostiv chudině. Radímť milosrdně sieti, íiio neb též budeš žieti. i Nová rada Pravímťj králi, při mé vieře v kteréž koli [měříš] mieřě, v túž mieru bude oddáno, jakožť jest ve Čtení psáno." Svině radí His Pak holub konec učini. Potom sě dosta na svini, pakliž vepře, jenž tu bieše. Slyšte, kakoť ten mluvieše řka: „Toť jest, králi, má rada, uio což koli tvé tělo žádá, daj ve všem voli životu, netbaj nic na čistotu. Ve smilstve skutky šeredné jednaj v noci jako ve dne. u» I nechceš-li mieti [zámutku], v takovém nečistém skutku, bude-liť jej kto viděti, jedno se neroď styděti, na hřiech ani hanbu tbaje, ii»o na stav manželský sě neptaje, podlé zlé vuóle, žádosti zmaš sě, ukálejě sě v zlosti." Tak mluvi svině prokletá pořád slova nestydatá. nás Byloť by mrzko slyšeti, protož o ní chci mlčeti. Hrdlice radi | Pak hrdlice bez odpory vece takto z své pokory: „Králi, pomni pilně toto, 111b ii4o že tebe Buóh povýšil proto zde nad lidmi miesto sebe, věz, žeť tomu chce od tebe, aby plodil kázeň i čest, to vše, což jeho vuóle jest, mé duchovní v tom radu maje, na Boží sě vuóli ptaje. Dobrýť zlosti nenávidí: měj v tom příklad dobrých lidi, kak ti, jsúc v tomto životě, íiio v řádu bydléc i v čistotě, ve všem sě líbili Bohu. Za jisté to řieci mohu, troj stav nám jest zde ukázán; ktož tiem [jedním] nenie svázán, ii66 [manželstvím], vdovstvím, čistotu, nikakž k věčnému životu ani k spasení má čáky. Ktož jest koli člověk taký, že tak bydlí bez zákona ii6o [a] v tom svój život dokoná, ten bez zákona zahyne a věčně pekla nemine. Toť chci naučenie dáti, rač v tom povolání stati. ii«5 Jsi-li k manželskému řádu povolán, měj v tom mú radu, bydliž, jakž ten zákon káže, Boží voli nad svú váže. Bude-li to v Božím chtění, liro že tvój stav jinak promění, budiž do smrti v čistotě, viec netbaj jiného chotě, všeho sě veselé vzdále, v čistém vdovství Boha chvále." Zajéc ii75 Zajiec po svéj váze plaše také při tom sboru stáše řka: „Králi, měj se na péči a nestroj se k žádnéj seči, ale ve všeliké potce U80 buď jakožto na poskocě. Netbaj | oděnie ani meče, lUa nebť každý snáze uteče, ktož sě braní nepřěťéží, nerovněť rychlejé běží." Vrána nes „Chceš-li sě budúcé škody vystřieci i zlé příhody, což tě má potkati potom, napřed rád premietaj o tom." Tuto řěč mluvieše vrána ii»o a řkúc, že: „Všeliká rána, kteráž předvedena bude, vždy jie spieše člověk zbude a někak sě snáz vyvine a se zlú sě pótkú mine, nos napřed zvěda, ne v ty doby. Chceš-li ty zbyti chudoby, takéť já radu dám k tomu. Najprv buď opatřen v domu, v hospodářství i na poli; íaoo často sám přihlédaj k roli, kak tvoji rataji voří. Tak se tvého sbožie přispoří. Vše opustě, těš sě tomu a nejezď daleko z domu 1205 a nadto do země jiné, ať hospodářstvie nezhyne. Ani sě ptaj kam za moře, čakaj novin v svéj komoře. Toť já, králi, radím tobě." ííio Tať sě rada slíbi kobě, strace, vrabci i strnadu, všickni chváléchu tu radu. Beránek radí Beránek pokorně, tiše králi radi proti pýše 1215 řka: „Měj srdce vždy pokorné a všecky úmysly dvorné aby z sebe pustil z kořen, neb Buóh [pro něhožs ty] stvořen, tomu od počátku byla 1220 pýcha i vždy jest nemilá. Pro pýchu musil upasti diábel do věčné propasti. I dnes, ktož sě pýchu nadme, tudiež | do pekla upadne, na 1225 kdež jest pláč i bydlo strašné. Tu jest pyšných bydlo zvláštne, kdežto luciper jest jatý pro pýchu věčně proklatý. Ktož tak čertu v pýše slúží, 1280 tu k němu muší v túž núzi, v biedu, v [ smutek], v věčné hoře. Protož daj srdce pokoře, níže se v sobě, nehrdě, pamatuje velmi tvrdě H35 v srdci pokorně a tiše řeč svého Pána Ježíše: 52 53 Ktož sě níží, bude zvýšen, a ponížen, ktož jest pyšen. Ta předrahá jeho slova i«4o ať vždy jsú v tvém srdci nova. Buóh jest milovník pokory a na toť je 5 Králi, drž sě mé rady; dávaj takovým úřady, ktožť věrně umějí vlasti. Nedaj vlkóm ovec pasti, neb to úřad nenie malý. isoo Ktožť jest pak v dobrém poznaly, tomu rač popravy přieti, ktož má Boha na paměti: ať hubí žháře, mordéře, i ktož na silnici béře, nos jenž jsú v zlosti jedovatí. ať pořád všecky utratí, klije jakžto v hlavu hada." Taka by čápova rada. | Kočka radí Kočka ihned mluvi potom ísio a řkúc: „Přizři, králi, o tom, jakž jest čáp věrně radil, aby poprávce usadil na zloděje i mordéře. K tomuť jest třeba špehéře, Isis ještoť ostře v noci vidí, nebť [jest obyčej zlých Udí], [žeť] svú zlost nezjevně vedú, po tmě viec než ve dne jedů; neradiť zjevie své moci, i32o kromě kdež mohu přemoci. Protož ktož sě na to snaží, musíť mieti tajnú stráži. Zvěda, kde mají své stavy, tak spieš nad nimi popraví." Tetřěv radí i3!5 Tetřěv podlé svého řádu také vyda králi radu a řka: „Králi, tobě razi, chceš-li býti bez přiekazy, nebývajž tu, kdežť jest lidno, 1830 ale vždy, kdež jest úklidno: v skalí, v horách, ne u poli! Tu budeš živ po své voli, prostřed lesóv, ne na kraji, tuť sě tebe nedoptají." Pes radí 1835 Jeden pes tu také bieše, ten všech psóv slovo mluvieše a řka: „Králi, radím tobě, měj své věrné vždy při sobě. Najviec, kdež jsi pohostinu, 1340 ať se tvoji k tobě vinú, jenž o tvé dobré pečují. A cožkolivěk učijí, úklad nebo který skutek, proňž by tobě přišel smutek, 1345 svú to snažností uhradie, tomuť dojiti nedadie. A když spíš na svém pokoji, ať jsú věrní stráže tvoji | veždy tudiež vedle tebe; laso tak budeš bezpečen sebe. Takéť pravím tvé milosti, vždy buď pilen myslivosti, ke všelikakému lovu měj svú mysl vždy hotovu. 1355 Honiž všeliká zvieratá [na shon nebo na] tenata Tak čině dle kratochvíle, pozbudeš tužebné chvíle." Pes dokoná a sova počíná Pak pes dokoná svá slova. 1880 Ihned po něm mluvi sova řkúc: „Chceš-li rád pokoj mieti, kaž všady pokoj zavřieti, zámysle počet nebo radu. Od toho máš [sjezdy] s zadu, i8«i aby, dočekaje noci, ukradl sě jim všem z uočí, veždy sě od hluka dále <(s> svými zvláštními u mále při takovém temném času. i»7o Tak poživeš svého kvasu, když sě vešken svět uklidí, prostranně beze všech lidí v přepití sděje svú voli. Potom, cožť sě líbí koli, «7s tu vše učiníš bez studu, když lidé při tom nebudu." Sýcova i kalusová, těch všech biechu taká slova. Liška radí Liška podlé obyčeje is8o jakžto sě pochlebník směje, křičieše, hlediec z nice vece: „Žádný královice, však js' ty, najvětčie hospoda, pošel z králového řáda, tasí překrásný, a máš předosti, nad jinés poznaný v múdrosti, aniž máš na sobě vady! Protož cožť jest třeba rady, by jim | sě tak chtěl poddati ia»o a jich rady poslúchati ? Neb kniežatá, mocní páni, ježtoť jsú k radě vydáni, cožť nepodobného zvědie, i v uočiť pravdu povědie, 1305 uchopieť tě po své voli, čehožť se uradie koli, chtiec, aby poslúchal rady. A tys člověk bujný, mladý, neroď sě tak zavázali, noo daj sě jim, což chtie, tázati, a ty buď živ k svéj libosti. A k tomu máš nás menších dosti, ježto, ač co na tě zvědie, v uočiť toho nepovedie, nos Ale cožť zvieme na jiné, toť tvé milosti nemine; kteréž koli budú věci stalé v skutku nebo v řeči, což my zvieme na tvém dvoře, Kio tajněť poviemy v komoře." Kuna, vydra tovařiška též mluviechu jako Uška. Luňák radí Luňák, k tomu káně myšie, ty král na krátce přěslyše. ítis Těch biechu taková slova řkúc: „Buď tvá mysl vždy hotova k rytieřství i k šlechetnosti. A to počni z své mladosti vysokú myslí a hrdě; i42o a v tom úmysle stoj tvrdě, jeliž vstúpiš v mužská léta. Tož sě zlepšíš, jako cketa přijma obyčeje jiné, nechaj žť zbožie i čest zhyne, 1496 když zostaneš při životě ? — Najposléze skonáš v téj psotě." 58 59 Ježek radí Ježek i to zvieře sysel také bieše k tomu přišel řka: „Což máš svých tvrzi všady, | íMo tvrdá města, k tomu hrady, dobudiž na ně za času, aby měl dosti soli k masu, vína, k tomu také chleba — tohoť jest každému třeba — 1435 i rozličnú k tomu spíži, neb když sě zima blíží, již musíš o tom živ býti, nebudeť viec lzě dobyti." Veverek radí Múdrý veverek, ač malý, i44o královi těch slov pochváli řka: „Múdráť jest to řěč jistě, ktož chce rozuměti čistě. Králi, poslúchaj té rady a hromazď sobě poklady. 1445 Mravence měj k příkladu, kakoť ten, boje se hladu, jsa přěmalitkého těla, těžké dielo snažně dělá. Protož, králi, tobě pravi, 1450 dokudž jsi v síle a ve zdraví, dobývaj pokladov sobě. Toť já věrně radím tobě, jímžto tvá duše omladne, a těch zloděj neukradne. 1455 Před moli jest bezpečný ten nebeský poklad [věčný]". špaček radí Špaček rozumnými slovy takto řka mluvi královi: „Pomni výsost svého stavu, 1460 žes lidem vydán za hlavu, nad lidmi moc tobě dána, aby tě měli za pána nad jiné v tomto životě. Protož nebuď [rád] v samotě, 1465 kdežť sě zdá býti koli, v domu nebo na poli, aby vždy byl s mocnú rukú: nikdy nebývaj bez hluku! Ať sě tvé srdce kojí, | i47o kdežto sě družina brojí, lisb kniežatá, rytieri i páni vókol [tebe] na vše strany, v nichžto [měj] své všecky poklady, jimiž města, tvrdé hrady 1475 přěmóžeš, kady potiehneš; tak cti i zbožie dobudeš. Totoť, králi, pravím také, slyš rád řeči všelikaké v piesniech i v každém pravení, i48o nač sě které slovo miení. Uč sě tak, aby rozuměl, potom též praviti uměl." Rys radí „Rysovéť obyčeje mají, vše v jednu stopu šlapají, 1485 velmi jsú povolni sobě. Též já, králi, pravím tobě, aby nepřešel nikoli. Buď to k šturmu neb na poli, tak jednaj, ať lidé tvoji i<9o každý na svém miestě stojí, jakžto šikován v svéj rotě. Když tak lid máš v té jednotě, s rovným lidem jsa tak pilen, nepřátelóm budeš silen. i4»i Pakliť běžie nepřátelé, ty ihned nemeškaj déle rychle sě po nich zdvihnuti, zda by je mohl postihnuti, a [to] kdež jest v čirém poli. km Do lesa nehoň nikoli, stíhaj jedno na tři skoky, neb vieš, žeť jest [les] široký. V lese nebo v hustém [chvojí] nevieš, kdeť nepřietel stojí, mm byť sě náhle nevyrazil a tvého šiku nezkazil. Protož drž sě v tom mé rady, | aby škody nevzal tady. U6a Měj to také na paměti, um tomuť slušie rozuměli, aby z svého chtěnie pilně dělal své spasenie. Pustě marnú všicku psotu, chvátaj k věčnému životu, i»is ještoť všichni věrní spějí věru, [milostí], nadějí. Těmi [třmi skoky] bez zlosti dosiehneš Božie milosti." Papauck radí Potad rys svých slov ukrátí m* a papauch řěč uchvátí řka: „Toť jsú přěvěrná slova; sčastný ten, ktož je zachová v skutku, v [mysli], v svéj paměti. Račiž, králi, rozumětí, ují že k Bohu nelze nikoli, ktož chce zde mietí svů voli. Pravím to každému cele, ktož zde má svú voli v těle, dokud živ jest v tomto zdraví, ísao ten své časy marně ztráví [a zde svú volí utratí], takže sě jemu viec nenavrátí. A když život skoná smrtí, budeť podán mezi čerty, íMs jich voli plnití muší, jsa jim poddán s tělem i s duší. Protož vzdaj Bohu vše chtěnie, tak nalezneš své spasenie, když ty zdáš svú voli směle. imo Každému to pravi cele, ktož by s Bohem býtí žádal, aby své vole ostával a [dal] ovšem voli Bohu. Zajisté to řieci mohu, ií45 aby měl naději [jistu], [že tvú svatů voli] čistú Buóh jie chová a neutratí, k tvé ji potřebě vrátí, aby jie požíval věčně, isto v nebi kraluje bezpečně." Opice radí Potom všetečná opice vece: „Žádný královice, oddaj svú voli i chtěnie | 62 63 i za všelikaké uměnie čáry i zlato dělati. O toť slušie pilně stati, aby zvěděl chytré věci a k tomu neznámé řeči a všech jiných zemi hesla. Pokus sě i o všě řemesla, netbaj na to, ačť sě zkazí. Toť já tobě, králi, razi, neroď nic tbáti na to. Ač všichni mají za to, že ty k tomu nerozumieš, [protož měj ty za to, že vše umieš]. Nad to, což kto kdy učiní, anebo kterak chodie jiní, spatřě střihy i všecky kroje, neměj ž nikakež pokoje, ač téhož dobudeš sobě. Toť já, králi, radím tobě." Skřivanec radí Skřivanec jasně i vesele vece: „Králi, pravím tobě cele, buď vždy mysli ustavičné, neb žádnému nýnie sličné, ktož tak svú myslí nevládne, pro malú věc v žalost upadne, pro ztrátu nebo rovnú škodu, aneb pro protivnú příhodu, když jemu nenie vše po voli; ty toho nečiň nikoli. Ráčíš-li přěhověti, chciť o tom viec pověděti. Peklo, jakožto slýchámy, 116b ■ 1 1 9$ <|^agttp^ii wjŘ^a^tó/^tó^ř^ ťŠaif* fetiše :ttj»* tt,o*jc*y £v**!S. (líjfetó Cf>*«j SI Začátek „Nové rady" z musejního rkp. IIF8, list 98b. (Velikost listu asi 15,5x20,5 cm, popsané Plochy v ohraničení asi 11x16,3 cm) T to upřiemo jest pod námi. Tam vždy bez odpočinutie trpiec hrozně sě mútie, tu žádné naděje nenie, i.-.oo než pláč a zubóm škřípenie, tma ústavná, věčné hoře. Ale na nebi nahoře, tam jest světlo bez přěstánie, v božství předivné kochánie, 1695 vždy jest tam den, nikdy noci, žalost nemá žádné moci ani který nedostatek, | o němž mój jest smysl krátek. Pro istí Toho drahého pokladá pilně chovaj, toť má rada. Ktož panenstvie jednu zbude, věčně jeho nenabude. Protož měj [se] v mysli vážně 1880 a střěz své čistoty snažně, neb ktož zde drží čistotu, ten andělskému životu rovná sě, ač má úsilé. Ježíšovi jest jim pile, 1885 jenž svých neostává v núzi, ktož jemu tak v čistotě slúží. Toť také pravím za celo, když chováš čistě své tělo, mějž i mysl k tomu čistú, 1890 tak sě slíbíš Jezukristu. Čistota v ráj nedovodí, kteráž z srdce nepochodí. Protož měj čisté myslenie a to věz bez pochlebenie, 1895 že máš Ježíše při sobě. Protož, králi, | pravím tobě, 120b hověj pilně hosti tomu, neb jakž vynde z tvého domu pro hřiech nebo zlé žádosti, i9oo tak máš ihned diábly hosti. Tiť mocně v tvé srdce sědú a z hriechu v hřiech tě povedu, nemajíce práva k tobě. Protož rúče přiď sám k sobě, 1905 aby pravému dědici, Jezukristu královici, dal přiebytek svého domu, neb on sám má právo k tomu: on tě stvořil, pro tě sstúpil i9io a svú drahú krví vykúpil, ne v střiebřě, ani v kterém zlatě, ale hořce umřel za tě. Což sě tehdy křivdy stane Bohu, ktož se zapomene, i»i5 po tak drahém vykúpení dá svú duši k zatraceni, svú volí, [myslí] proklatú v ruce pekelnému katu! Pomni, králi, na to pilně, i»2o aby ve cnosti stál silně, nedada nad sebú moci diáblu, neb nemóž přemoci, ani v hřiech uvésti nikoli, jedno ktož jemu sám povolí. i»!5 Tohoť on mocně osiehne, za sebú do pekla vtiehne. Jehožto pekelné moci střěz sě každý ve dne v noci!" Labuť radí Labuť vece: „Radímť tobě, 1930 dokudž máš čas daný sobě, plačiž a kvěl na své hřiechy, pustě všecky světské útěchy. [Blaženi] jsú, ktož zde lkají, neb ti útěchy čekají. 1935 Smuten buď, dokudž si v těle, aby pak umřel vesele: nebo kto zde rád v světě kvasí, ten mra hořké má časy. Hleď svým rozomem, ktož ráčí, i94o vše|ckoť nás ponutie k pláči. ízta Pohleď před se, kam sě stěžíš, že přěbystřě k smrti běžíš. 75 Zajtra, dnes, v kterú hodinu, nevieš, kdy časové minú, nu v žádný čas nejsi jist sebe; [hotov-lis pak, otěž sebe]. Opatřiž sě také z zadu, kaks ztrávil svá leta z mladú, mnohým přěšeredným dielem, i«5o kochaje sě v hřieších tělem, chvíli krátě [v marném] kvasu. Auvech, co jsi ztratil času, ještoť sě viec nenavráti, protož máš čeho plakati! i»í5 Zveda pak svoj rozom zhuóru k tomu nebeskému dvoru, tam uzříš nebeského krále. S ním j sú dobří v jeho chvále. Ktež j sú jemu živi byli i»«o a tento svět potupili, tuť j sú, světí, mučedlníci, apoštolé, zpovědníci, panny i také vdovy. Nelze vypraviti slovy i»e8 té radosti, ještoť mají ti, jenž sě v Bozě kochají. Do toho svrchnieho města jest jedna úzká cesta. Ktož kříž vezma, s věru čistú i9!o nese jej po Jezukristu, zapra své vuóle i sebe, ten tú cestu puójde v nebe. Poněvadž tam jiti žádáš, co den ode dne otkládáš ? i»7s Rúče plač zde na své hriechy, tak duójdeš věčné útěchy. Hled také pod se do pekla na litá zvieratá vzteklá, 76 na hrozné, potvořené čerty, i»so kdež hriešni žádají smrti, ale smrt sě od nich dálí a věčný jě oheň pálí. Tu pláč jest a hoře věčné, auvech, bydlo nebezpečné! i»8s Anebo v tom nej srny jisti, u milosti-li jsme, čili v nenávisti. Nižádný nevie do sebe, | pekla-li hoden jest, či nebe. Protož máme sě lekati i>9o a smilovánie čekati, abychom zbyli plamene. Leč má kto srdce kamenné, tož by sě ku pláči nezbudil, kto by to právě rozsúdil! 1995 Takéť, králi, pravím tobě, opatř své svedomie v sobě, velmi pilně, toť já razi. Tu najdeš mnohé přiekazy, v svědomí zapletenie divné, «ooo svému spasení protivné. Uzřě sě sám tak vinného, ne lap posuď jiného, vida do sebe [tyto] viny. Ščastný, ktož to záhe činí, soos poznaje, co [má] vnitř [vady], že své hřiechy pláčem [shladí]. Když spatříš svú srdečnú schránu, vezříš pak na pravú stranu, jenž sě miení sčestie světa, aoio žes bydlil svá všecka léta v česti, v zdraví, maje zbožie, dařen jsa z milosti Božie lásku, ctí v světě nemalú, a to vše pro Boží chválu: 121b 77 aoi6 což jsi měl na světě prospěchu! Tohos pak požíval v hřiechu, plně v hřiechu své žádosti. Protož máš těch příčin dosti, pro kteréžto slušie plakati 2080 a snažně sě hřiechóv kati. Kdyžs již hleděl na pravici, hlediž také na levici, totiž na neščestie světa, ještoť mnohé lidi střetá, 3025 lživú řečí zlé přivodě, od zlých lidí mnoho škodě. Nemoc v těle, ztráta v zboží, toť jsú vše poslové Boží, tak sě nám zde Buóh protiví, 2030 abychom jemu byli živi, púštiec všecky zemské [ žádosti 122a táhli k nebeské radosti: protož přepúštie ty puótky. A tys snad v tom nebyl krotký, 2035 nepřijímáš toho míle, svú sě volí jinam chýle, libost si měl v světské psotě ? Daj sě [vinen] v svéj slepotě, žes neznal Božie milosti. 2040 Protož té i jiné zlosti kaj sě a plač bez meškánie, ať čas nemine pokánie. Ktož ve slzách budú sieti, ti mají v radosti žieti. 2046 Jižs slyšal dosti znamenie, žeť zde nenie utěšenie! Ještěť viec praviti budu o hrozném budúcém súdu. Když sám Ježíš, král všech ctností, 2050 přídě súdit v svéj velebnosti, vuókol něho oheň zplane. Tu dobrý i hřiešný stane a uzří jej oko všelikaké, jenž jej ubádalo také. »055 Ktož sě Ježíšem styděli, pokorně ho nepřijeli, v hrózě jej budú slyšeti, bud[eť] sě jimi styděli, Ježíš spravedlnosti tvrdé 20co setře jich úmysly tvrdé. Ten den hněvu i súženie, den tesknosti i [búřenie], hubenstva, hoře v temnosti, den mhly, vichru i mračnosti, 2035 den hrozné trúby a jeku, hoře hriešnemu člověku, kdež nemá žádné pomoci, nelze zbyti Božie moci! Běda, hřiešniče neščastný, sovo když již tvoji hřieši vlastní dolíčie toho, žes provinil, a řkúc: ,Teď smy! Tys nás činil!' Ze všech skutkóv, každé věci dáš počet, i z prázdné řeči! 2075 Tehdy v tom přěhro|zném súdu sotně svatí hoře zbudu, o zlých pak i řeči nenie! Auvech, hrozné rozlúčenie! Slyš to, ktož jest v hřiešiech bez studu, 8080 kak dočekáš toho súdu, když v tom posledním orteli Buóh zlé od dobrých rozdělí řka: ,Poďte, moji zvolení!' a zlým: ,Děte, zlořečení, Boss ať vás věčný oheň pálí, neb ste mne v světě netbali!' Tu pláč a zubóm škřípenie, věčné peklo bez skončenie, až jest pomysliti hrozno so™ hriešnych otdělenie ruózno! jDěte!', ,Poďte!' — tě dvě slově, ktož má na paměti hotově, ten nechá mnohého bludu, boje se hrozného súdu, 9096 kdež sotně probude svatý. Slyš, křěstiane, hřiechem jatý, ješto strojíš marné [kvasy] a řka: ,Na ty dlúhé časy až do poslednieho súdu 9100 na dluh já hřěšiti budu!' A tak tiem úkorným smiechem krmíš diábla v sobě hřiechem: tak [v téj] naději obludné zapomnlš své smrti trudné, aio5 jenž jest hrozna a tak strašná zlému křesťanu nesčastna, neb jej vydá k zatracení! Slyš, kto má uši k slyšení, dělajž každý své spasenie, 8110 nebť zde našeho bydla nenie, chvátajmež tam žádostí k na|šie budúcie radosti, skutky činiec u vieřě čisté. Pomoz, drahý Jezukriste, 8115 bychom věčné núzě zbyli a s tebú v radosti byli. Amen. Skládáno jest toto pravenie tisíc let od narozenie Pána Boha Jezukrista, 8190 v tom počtu, kdy psáchu tři sta 80 123a devadesát čtvrté léto, stal sě konec řeči této. Ktož těm knihám ména žádá, věz, žeť slovu Nová rada. sial A tak této řeči konec, jako bez vlasóv bývá holec. V sobotu před Květy před polednem leta od narozenie Božého 1459 v Ledči. 6 Nová rada 81