24. Sv. Jeroným ó vpádu barbarů a pádu Ríma /396 - 412/. S. Eusebii HIERONKMI, Stridonehsis presbyteři, apistolae,-J. - F. Migne, Patrplogia latina, tom. XXII, Paříž 1864, sl. ÓOO - Ó01, 1057 - 1059 a 1094. -'Překlad z latiny. Listy bv. Jeronýma /kolem r. J40 - 420/, BVŠdčící o Širokém klasickém vzdělání autorově, jsou, i když jejich předmětem jsou především různé otázky náboženské a věroučné, též cenným pramenem pro poznání nejen církevníoh, ale i společenských poměří) jeho doby. Při historickém zájmu Jeronýmově, který se projevil v latinském zpracování a rozšíření kroniky Eusebiovy, je ovšem pochopitelné, že jeho listy obsahují též různé zmínky o soudobých událostech z dějin politických s odkazy na dějiny antické, k nimž náleží i následující zprávy o vpádech barbarů, vyňaté ze tří různých listů. První je z Jeronýmova listu Heliodorovi, biskupu altinskému /v Benátsku/, jímž jej utěšuje nad smrtí jeho synovce, kněze Nepotiana; mimo jiné právě tím, že zemřelý je ušetřen současných neštěstí a útrap; list náleží do roku 596. Drahý výňatek je z Jeronýmova listu vdově Ageruohii z r- 409, jímž ji zrazuje před druhým sňatkem vedle jiných důvodů i tím, že jí staví před oči neutešené současné poměry. Poslední pak je z listu psaného r. 412 dívce Frinci-piij v němž vychvaluje zásluhy a vypisuje bohabojný život vdovy Mar-celly, zemřevší několik dní po vyvrácení Ríma visigotským králem Alarichem r. 410. a/ ..... Duch se děsí líSiti pohromy našich časů. JiŽ po dvacet a ví- ce let je mezi Konstantinopolí a Julskými Alpami denně prolévána římská krev. 1/ p / k h. Skythii, Thrakii, Makedonii, Dardanii, ' Dacii, Thes3alii Achaiu, Spirus ' 5 ' Dalmácii a veškeré Pannonie Gotové, Sarmate, Kvádové, Alanové , Hunové, Vandalové, Markoman! pustoší , plení, loupí. Kolik vznešených žen, kolik dívek Božích, kolik svobodných a urozených mužů bylo těmto netvorům na posměch? Biskupové jsou jímáni, kneží a duchovní různých stupňů pobíjeni. Kostely jsou bořeny, u oltářů Kristových koně mají Bvé stáje, ostatky mučedníků jsou vyhrabávány. "Všude zármutek, všude nářek a nejrůznější výjevy smrti" ^ ■Římský svět se řítí a přece naše vzpřímené šíje se neohýbají. Jakou odvahu, 7 8 * myslil, že mají dnes Koriníané, Athénané, Lakedemoňané, Arkádové a celé itecko, jimž vládnou barbaři? A zajisté jmenoval jsem jen málo městj v nichž kdysi byla nikoliv malá království. Zdálo se, že Východ je ušetřen těchto zel a že je jen poděšen zprávami. A hle'dr minulého roku z nejzazších srázů 9 * 10 Kavkazu byli na nás vypuštěni nikoliv arabští, nýbrž severští vlci, kteří v krátké době protáhli tak rozlehlými kraji. Kolik klášterů bylo dobyto? Kolika řek vody byly zbarveny lidskou krví? Byla obsazena Antiochie a jiná 11 12 15 města, jež omývají Halya, Oydnus, OronteB y a Eufrat, Byly odvlečeny zástupy zajatců. Arábie, Fénicie, Palestina, Egypt byly zachváceny strachem. "I kdybych mel sto jazyků a sto iíst, kovový hlas .... nemohl byoh vypočíta- ti všechna pojmenování bšd"^ A ani jsem si nepředsevzal psáti dějiny, nýbrž - >7 - j»n krátce oplakávat! naše utrpení. Ostatně ani Thukydides, ani Sallustius neměli by slov, aby je vylíčili tak, jak by ai zasloužila...... b/ ... Stručně so dotknu přítomných utrpení, že nás několik málo dosud zftstálo usazeno, není zásluhou naší, nýbrž milosrdenstvím Božím. Jíesoetní a nej-ukrutnejší národové obsadili veškeru Gallii. Vše, co leží mezi, Alpami a Fy-renejemi, co je sevřeno Oceánem a Býnem, Kvádové, Vandalové, Sarmate, Alanové, Gepidové, Herulové, Sašové, Burgundové, Alamani a - o, politování hodná obci! -nepřátelští Pannonové zpustošili. "Nebot Assur přišel s nimi í! Mohuč, kdysi slavné raŠBto, byla dobyta a vyvrácena a v kostele mnoho tisíc lidí zavražděno. Vongioni ^ dlouhým obsazením byli zničeni. Přemocné mesto Remô,^ Ambiani,^ 20 21 P2 23 24 Atrebati, a nej,zazší z lidí Morini, Turnaoura," Nemeti, y Argentoratura by- ?5 2ó 27"' 28 ly přeloženy do Germania." Aquitanie a Nbvempopulonie, Lugdunská a Nar- 29 s- v bonská 7provincie až na málo měst jsou celé popleněny. A i tato města hubí' zvenčí meč a uvnitř hlad. Nemohu se bez slz zmíniti o Tolose,^která jen záslu- 51 hami svatého biskupa Sxuperia y byla až dosud zachráněna před zničením. Ba i Hispánia již již, ke zkáze odsouzené se denně chvějí strachem, vzpomínajíce na vpád Cimbrfc,^ a cokoliv jiní jednou zakusili, ony vždy strachem zakoušejí. O ostatním pomlčím, aby se nezdálo,'že zoufám nad dobrotivostí Boží. Kdysi od Oerného moře až k Julským Alpám nebylo naše, co je naše. A po třicet let po prolomení Dunajské hranice se bojovalo ve vnitřních krajinách římské říše.' Slzy dlouhou dobou vyschly. S yýjimkpu několika málo starců všichni zrodivše se v porobě á za nepřátelského obsazení netoužili po svobodě, které nepoznali. Kdo to uvěří? Které dějepisné dílo to důstojnou řečí vylíčí? 2e Kím ve svém lůně nikoliv pro slávu, nýbrž o své bytí bojuje? Ba dokonce ani nebojuje, nýbrž zlatem a vším zařízením si vykupuje život? A to se stalo 34 ' nikoliv vinou vladařů, kteří jsou zajisté nanejvýš bohabojní, ale zločinem polobarbarského zrádoe, který našimi prostředky vyzbrojil proti nám ne-r přátele. Římská říše se kdysi soužila věčnou hanbou, že, když Gallové vše 37 38 zpustošili a vojsko u Allie bylo poraženo* Brennus vnikl do Říma. A nemohla zahladiti někdejší potupu, dokud nepodrobila svému panství jak Gallii, 39 rodnou zemi Gallů, tak i Galatii, ^ kde" se usadili vítězové nad Východem 40 i Západem. Hanňibal, pohroma vzešlá z kra jin hispánských, když poplenil 4l Itálii, přitáhl ha dohled Šíma, ale neodvážil se jej oblehnouti. Pyrrha zachvátila taková tíota před římským- jménem, že zničiv vše ustoupil z blíz-kosti ftíma a neodvážil se, ač vítěz, hleděti na město, o němž svěděl, že je královské. A přece pro.tuto urážku /neboí nechci říci zpupnost/, která v v v mela příznivý výsledek,první jako vyhnanec celého sveta nakonec si sám Bi- 43 thynii jedem pripravil smrtj ^ druhý vrátiv se do vlasti, byl zabit ve svém .• 44 v ^království, a lid obojí země stal se poplatným fiímu. Nyní,' i kdyby vše šíastňe skončilo, kromě svého, co jsme ztratili, nemáme, co bychom přemoženým nepřátelům odňali. Líče sílu města Ríina, ohnivý básník praví : ,0o jest dost, js-li Rfm málo?" Což my zmanmea v jinou průpovědi "Co je živo^ zhyne-li Rím?" "I kdybych měl sto jazyků asto úst, kovový hlas, nemohu vypeati všechna utrpení zajatých, vypočísti všechna jména pobitých'i^^ A i to, co jsem řekl, je nebezpečné jak pro ty, kdo to říkají, tak i pro ty,kdo to slyší, jelikož ani nářek není dovolen, poněvadž nechceme, a ani.ee neodvažujeme plakati nad tím, co zakoušíme. --- hli o/ .....Zatím co se toto dálo v Jerusalemě, 'došla ze Západu děsná zpráva, 48/ že Hím. je obležen- a že. záchrana občanů je vykupována zlatem a že po oloupeno/ 1 ní byli znovu obleženi, takže po majetku ztratili i život. ? Hlas vázne a vzlykot přerušuje slova diktujícího. Je dobyto město, které dobylo celého ave- ta: ba dokonce zahynulo hladem dříve než mečem a bylo jen zcela málo těch, kdo byli zajati. Zuřivost hladovějících vybíjela se v zločinných pokrmech a navzájem bí rvali svá těla, zě ani matka nešetřila kojeného dítěte a brala je zpět do svého života^ něhož je krátce předtím vydala. "V noci bylo dobyto 50/ ^ ííoabu, v nooi padly jeho hradby1,! ' "Bože,, přišli národové do tvého dědictví a znesvětili tvůj svatý chrám. Dali Jerusalem pod ochranu ovocných stroma. Dali mrtvoly tvých svatých za pokrm ptákům nebeským, těla tvých svatých šelmám pozemským. Prolili, jejich krev jako vodu v obvodu Jerusalema a nebylo, kdo by je pohřbil'] 51/ "Kdo by pohromu oné noci, kdo zkázu z doslechu vypsal anebo mohl slzami vyrovnat hoře? Starobylé město se řítí, jež vládlo po mnoho let. Přemnohá nehybná těla jsou rozseta všude jak po ulicích, tak domech .... a nej-•různější výjevy smrtí. 1/ Římská provinoie, zřízená císařem Diokleolánem /285 - 505/ ve vnitrozemí Balkánského poloostrova na horním poříčí Vardaru a dnešním Kosově poli.-2/ Východní Část severního Řecka /od pohoří Pindu na východ/, dříve část provincie makedonské, ale od odby císaře Alexandra Severa /222-- 255/ samostatná' římská provincie.- 5/ Římská provincie, zaujímající celé střední a jižní Řecko. V Západní část severního Řecka,,od Pindu na západ /zhruba dnešní Albánie/, tvořící od doby Traiánovy /98 - 117/ zvláštní římskou provincii, když předtím byla součástí Achaie. 5/ He j východne jší kmen -sarmatský. 6/ Vergilius, Aeneis, kn. II, v. 568 - 569, kde však místo "nářku" /gemitus/ čte se,lhrňza" /pavor/. 7/ T.j. Sparíané. 8/ Obyvatelé středního Peloponnesu-. 9/ Jeroným naráží tu na příměr proroka Habakulta /Septuáginta, 9/, že Ohaldejci jsou rychlejší než vloi arabští /velociores erant lupís Arabiae/. 10/ Míněni jsou Hunové, kočovný národ asijský mongolské rasy, který vpadnuv do Evropy, přinutil r. 575 Višigoty k ústupu z ruských nížin za Karpaty. Bufinus, který vedl za východořímského císaře Ar'cadia /595 - 408/ v prvých dvou letech vládu, hledaje v nich spojence proti svým odpůrcům, vpustil je do východních provincií říše. 11/ Reka v Malé Asii, dnešní Kizil-Irmak. 12/ Reka v Kilikii, na níž leželo proslulé město Tarsus. 15/ Reka v 3yrii, dnešní Natr-el-Äsí, na níž leží Antiochie. 14/ Zkrácený citát z Vergiliovy Aeneidy, kn. VI, vi625 - 628. 15/ žalm 82, 9. Aesur = Assyrové, podmanitelé Izraelitů. - 59 - 16/ V orig. Moxuntiacmn. lj/ Germánský kmen, usazený na levém břehu Rýna v končinách dnešní Mohuce a Wormsu 18/ Remeš, ,pfiv. Durocortorums Remové by~ „li keltský kmen*- 19/ Keltský kmen .v belgické Gallii v okolí dnešního Amiensuj jejich hlavní rašato slulo původně Samarobriva. později Ambiani. 20/ Keltský kmen y belgické Gallii v okolí dnešního ArraBu /dř. Nemétaoum, Hemetocenna/. 21/ Jeroným užívá tu slov Vergiliových v Aeneide, kn. VIII, v. 727. Morini /jméno odpovídá slovanskému Pomořané/ byli keltský kmen, usazený při pobřeží ,v okolí dnešního Calais.~22/ V,orig. Tornacub, dnešní Tournai v Belgii na ' řeoe Selděj leželo v území keltského kmene Nerviů. 25/ Germánský kmen na levém břehu středního Rýna, jižně od Vangionů v končinách dnešního Spýru. 24/ V orig. Ar^entoratus, dnešní Štrasburk. 25/ Jeroným má zde na mysli obsazení Gallie .germánskymi Alany, Vandaly a Kvády /Sueby/, kteří r. 40ó překročili Rýn, když římské vojsko bylo odtamtud odvoláno k obrane vlastní Itálie proti nájezdům germánským. 26/ Provinaie,zabírájící jihozápadní část Gallie mezi Loirou, Garonnou, Cevermskými horami a Pyrenejemi. 27/ Jižní část Aquitanle při Pyrenejíoh, tvořící od IV. stol. zvláštní provincii. 28/ Lug-duneká Gallie zaujímala Čáet střední a celou severozápadní oblast dnešní Francie, jsouc ohraničena Loirou, Seinou a horním RhSnem. 29/ Narbonská Gallie zabírala dnešní jižní a jihovýchodní Francii; její západní a severní hranici tvořila řeka Garonna s Tamara., hory Cevennské a horní trk Rhonu až. k ííene.vskému jezeru. 50/ Dnešní Toulouse v jz. Francii. 51/ Byl toloským biskupem v 1. - 52/ R.104 př. n. 1., kdy germánští Cimbrové 2 Gallie, kde připravili Římanům několik těžkých porážek, vtrhli neočekávaně do Hispánie, kde kruté plynlli, ale již r. 105 se vrátili zpět do Gallie, odkudž vpadli do Itálie, kde však byli r. 101 potřeni konsulem 0. Mariem poblíž Vercelli. 55/ Jeroným naráží tu na velké výkupné, kterým římský senát r. 408 dosáhl od yislgotského krále Alaricha, že upustil od svého prvého'obléhání S.íma. 54/ Ár-cadia a Honoria, mezi něž císař Theodosius před svou smrtí /595/ rozdělil svou říši tak, že atarší ayn Arcadius /595 - 408/ dostal východní oblasti a mladší Honorius /595 - ^25/ západní, rozsahem mnohem větší část říše včetně Macedonie a Reeka. Tím došlo k trvalému rozdělení římské říše na říši západo-římskou- a říši východořímskou. 55/ Flavia Stilicha, pořímštělého syna vandalského důstojníka, který všrnfcstí a- vojenskými schopnostmi si"získal přízeň císaře Theodosia tak, že byl posléze jmenován vrchním velitelem vojska. Fo Theodosiově smrti jako poručník císaře Honoria vedl správu říše západořímské. Ač rodem Germán, hájil říši proti opětovným nájezdům germánských kmenů., zejména proti visigotskému králi Alarichovi, vpadnuvším?do Itálie, kterého několikrát porazil. 5á / Stilicho z-»'skav visigotského Alaricha za spojence proti východořímské říši, kde národní strana zlomila goteký. vliv na dvoře i ve státní správě, vypravil jej r. 4of do Epiru. Když však z války sešlo, Alarich žádal za poskytnutou pomoc náhradu 4000 liber zlata a Stilicho přinutil římský senát, že mu je odhlasoval. Když s prolacehím bylo otáleno, Alarich vtrhl r. 408 znovu do Itálie. Zatím Stilicho, maje proti sobe senát i vojsko,^zna-pokojené stálo sílícím vlivem germánským ve vlastních řadách, byl obviněn z velezrady a dne 22. srpna 408 na rozkaz císaře Honoria v Ravenne popraven. 57/ Dne ló. července 590 př. n.l.; Allia /dnešní Aja/ je pravý přítok Tibery. 58/ Vůdce sennonských Gallů /Keltů/, kteří toho roku obsadili a zpustošili Řím, až na kapitolskou tvrz, která se ubránila. 59/ V orig. Gallograecia, jak římští spisovatelé nazývali Galatii, t.j. krajinu v Malé Asii při středním toku řeky Halys, kde se ve III.- stol.př.n.l. usadili Keltové /Gallove/, kteří r. 280 od Dunaje vpadli na Balkánský poloostrov a po odražení náporu na JRecko a porážce v Thrakli přešli do iíslé Asie. 40/ Válka Hannibalova s Římany začla r..219 př.n.l. obležením a dobytím města Saguntum, ležícího na^ východním pobřeží hispánském a stojícího pod římskou ochranou. 41/ R. 211 př. n.l. , kdy Hannibal tažením na fíím chtěl zachránit! Oapuu, obleženou Římany, ale nemaje dosti sil, vzdal se svého záměru. 42/ Poraziv Šímany r. 280 př. n.l. u Herakleie, epirský král Pyrrhos pronikl aŽ do Latia /prý dokonce až k Praeneste/, aLe nedočkav se slíbené pomoci etruské, ustoupil zpět do jižní -Itálie, navázav s ííímany, arcií bezvýsledně, jednání. 45/ R. 185 př.n.l., když Římané požádali bithynského krále frusia, aby jim vydal Kannibala, který se k němu uchýlil. 44/ Pyrrhos byl zabit r. 2~f5 př.n.l. zákeřně cihlou. 45/ M. Annaaua Lucanus /J? - 05/, Pharsalia, kn. V. 46/ Pozmenený citát z Vergiliovy Aeneidy, kn. VI, v, 625 - 628. 47/ V orig. Jebus, jak se původně Jerusalem jakožto sídlo kmene Jebusitů, obývajících Palestinu v době příchodu Izraelitů, nazýval; 48/ R. 408 visigotským králem Alarichemj srov. výše pozn. JjJ. 49/ Když císař Honoriu8 odmítl Alarichovy nabídky smírného vyrovnání, Alarich oblehl r. 4l0 po třetí. Hím a v noci na 24. srpen se ho zradou zmocnilj město bylo pak po tři dny pleněno. 50/ Isaiás 15, 1. Moab, mesto Moabitů, .obývajících krajinu východně od Mrtvého mořej bylo dobyto králem Davidem. 51/ Žalm 7B, lad. 52/ Vergilius, Aeneis, kn. II, v. %\ - 365 a pó?.