Historické prameny - písemné prameny - literární památky - epigrafické památky - ostatní - papyry a destičky - - hmotné prameny - archeologické nálezy - architektura - výstroj, výzbroj - umělecké památky - monumenty - náhrobky písemné prameny.jpg Písemné prameny Literární památky - dějepisectví - tendenční - výběr nejzajímavějších a nejdramatičtějších událostí - literární styl někdy přednější než historická přesnost - jen minimální zmínky o každodenním životě vojáků a jejich úkolech v době míru - minimální popis výzbroje, výstroje, zásobování a bojové taktiky - stručné topografické informace - - autoři - Polybios (asi 201-120 př. Kr.) - řecký historik píšící ve 40 letech 2. st. př. Kr. - do Říma se dostává jako rukojmí => přítel a učitel Scipiona Aemiliana - účastnil se s ním obléhání Kartága v letech 147-146 - ve svém díle podrobně pojednává o římské armádě - její organizaci, vybavení a výstavbě pochodových táborů Titus Livius (59 př. Kr. – 17 po Kr.) - obsáhlé pojednání o římských dějinách - méně spolehlivý než Polybius - historické nepřesnosti - Appianos (2. pol. 2. st. po. Kr.) - řecký historik z Alexandrie - řecky psané Římské dějiny (24 knih) - nedochovány celé - popis občanských válek - informace ze starších autorů Plutarchos (asi 46-120 po Kr.) - životopisec, vyslanec v Římě - 46 životopisů řeckých a římských osobností - informace ze starších autorů - 220px-Plutarch_delphi_1.jpg Gaius Iulius Caesar (100-44 př. Kr.) - zprávy o válečných taženích - Zápisky o válce galské - nejstarší literární zpráva o Germánech (odlišení od Keltů) - Zápisky o válce občanské Tacitus (55-120 po Kr.) - římský dějepisec - informace o římském vojsku na počátku principátu - Josephus Flavius (37 - asi 100 po Kr.) - židovský dějepisec - jeden z vůdců židovského povstání proti Římu => zajat, ale brzo propuštěn - O válce židovské - velmi podrobný popis římské armády 444px-CaesarTusculum.jpg Ammianus Marcellinus (asi 330 – kolem 400 po Kr.) - dějepisec - dílo Res Gestae - podrobné popisy tažení a obléhání, přičemž čerpal z vlastních zkušeností - štábní důstojník při taženích Iulia Apostaty proti Peršanům - - - součástí literární tradice jsou i teoretická díla - vojenské příručky - nejsou zcela přesné v popisu armády => sklony k popisu ideálního stavu, nikoliv stavu skutečného - - autoři Frontinus Sextus Iulius (asi 40 – 105 po Kr.) - vojevůdce - dílo - O válečných lstech (Stratégémata) - popis struktury armády za principátu Arriános (asi 95 - 175 po Kr.) - císařský důstojník => konsul - díla - Dějiny Alanů - Taktické umění Pseudo-Hyginos - tvořil za vlády Traiana - dílo - O opevňování tábora (De munitionibus castrorum) - Vegetius Flavius Renatus (konec 4. st.) - čtyřsvazkové pojednání o římské armádě - Nárys vojenského umění (De re militari / Epitoma rei militaris) - - Epigrafické památky - nápisy v latině nebo řečtině zhotovené celou jednotkou nebo jednotlivci - oficiální nápisy - zprávy o dokončení stavebních prací => možnost přesné datace - - nápisy sakrální povahy - na oltářích - náboženské preference a zvyklosti vojáků - oltáře oficiálního kultu - zasvěceny celou jednotkou - - nápisy na náhrobcích - často zmiňují hodnost a zařazení zesnulého - - na základě těchto památek je možné určit: - působnost určitých útvarů v rámci říše - etnické složení vojenských jednotek - na základě osobních jmen a náboženských kultů - strukturu armády 478px-Epitaph_des_Marcus_Caelius.JPG 800px-Trencin-Roman2.JPG Ostatní písemné prameny - papyry a destičky - papyry se dochovali především v suchých a teplých oblastech - Egypt - dřevěné destičky jsou známy z Evropy - nejznámější z tábora Vindolanda na severu Velké Británie - mezi tyto prameny patří: - původní úřední vojenské dokumenty - soukromá korespondence vojáků - - prameny se týkají: - každodenního života vojáků ve službě - administrativy - hlášení o stavu posádky, kontrola výstroje, žádosti o dovolenou 800px-Vindolanda_tablet_291.jpg Hmotné prameny Archeologické nálezy - identifikace a výzkum legionářských táborů - jejich struktura a jednotlivé objekty - výzkum auxiliárních kastelů - výzkum působení legií - v míru / během válečného tažení - identifikace bojišť - pozůstatky obléhání - příkopy, náspy, valy, dočasná opevnění - Numantia (Španělsko) - Alésia (Francie) - Masada (Izrael) - výzkum vojenské výstroje a výzbroje - - archeologické výzkumy umožňují sledovat vývoj armády a vojenství v dlouhodobějším horizontu archeolo.jpg archeolo2.jpg Umělecká díla - pomáhají osvětlit jak vojáci vypadali, případně i činnosti, které vykonávali - - mozaiky - reliéfy - náhrobky - nástěnné malby - - nejznámější památky - - Traianův sloup - Tropaeum Traiani - sloup Marka Aurelia tumblr_m2j7n0X2AZ1r6qmjqo7_1280.png tumblr_m2j7n0X2AZ1r6qmjqo4_1280.png ts.jpg 450px-AdamclisiMetope41.jpg Raná armáda - přímé písemné prameny pro poznání nejstarších forem armády nejsou dostupné - vlastní rané dějiny Říma prezentované římskými historiky jsou postaveny na legendách - - války v počátcích římských dějin jsou doménou aristokratických kruhů a jejich stoupenců - - hlavní pramenem jsou archeologické nálezy výstroje a výzbroje - železo postupně nahrazuje bronz - přilby - několik typů - ochrana je zaměřena hlavně na temeno hlavy - nejznámější - villanovský typ - skořepina s vysokým zašpičatělým hřebenem - přilba zvoncového typu - podobná villanovkému typu, ale bez hřebene - - zbroj - velmi jednoduchá - obvykle sestávala z kovových destiček chránících hruď villanovan_biconical_urn.jpg 4380633745_a8d88c41c1_o.jpg - později převzali Římané falangu hoplítů - patrně od řeckých kolonistů - hoplíté - pěší těžkooděnci - zbroj si zajišťovali sami => vlastníci půdy / majetní občané - výstroj sestávala ze: - štítu - hoplon - o průměru 90 cm => hoplíté - dřevěný potažený bronzovým plechem - přilba - několik typů => různý stupeň ochrany - pancíř - kovový nebo lněný vyztužený kovovými destičkami - náholenice - knémidy - pouze výjimečně používali vojáci chrániče ruky a stehen - - výzbroj: - kopí - dlouhé asi 2,5 m - bodná zbraň - meče - druhotná zbraň - krátké - bodné nebo sečné typy - - falanga - sevřená bojová formace, kdy bojovník v řadě částečně kryl svým štítem svého souseda - taktika spočívala v proražení protivníkova šiku => rychlé rozhodnutí bitvy rmwebvase2.jpg Armáda po serviovských reformách - rozdělení obyvatel do majetkových tříd na základě cenzu - založení setninového sněmu - comitia centuriata - - povinností příslušníků každé třídy bylo opatřit si zbroj dle svého zařazení - - z počátku tvořili armádu: - nejbohatší občané - ti sloužili jako jezdci - equites - v 18 jezdeckých centuriích - občané I. třídy - pravděpodobně plně vybavení hoplíté - zřejmě původně oni tvořili první římskou falangu - později se připojili i ostatní třídy - - prameny o vyzbrojení příslušníků jednotlivých tříd nejsou zcela věrohodné => výstroj a výzbroj je téměř totožná - viz. tabulka rimska armada_0002.jpg Polybiův popis armády - způsob rozdělení vojska u Polybia je poplatné době za 2. punské války, i když své dílo psal až později (pol. 2. st. př. Kr.) - - římská armáda zůstávala i v této době pouze dočasnou záležitostí - občané byli povoláni do armády a po tažení se opět vraceli do civilu - - délka vojenské služby byla stanovena na maximálně 16 tažení nebo odsloužených let - - o velikosti a vyslání vojska rozhodoval každoročně senát - původně byli do boje vysíláni všichni bojeschopní muži - teprve později, s rozvojem státu a nárůstem konfliktů, bylo nutné vojenské síly dělit => nejpozději ve 4. st. př. Kr. se začíná objevovat výraz legie pro nejdůležitější vojenský útvar; dříve - legio = odvod, který zahrnoval všechny občany ve zbrani - - Organizace armády - v čele armády stál volený úředník s impériem - nejvyšší z těchto úředníků dostával k dispozici 2 legie, nižší pak obvykle pouze 1 - - standardní legie zahrnovala 4200 pěšáků a 300 jezdců - - equites se rekrutovali z nejbohatších mužů, přičemž byli rozděleni do 10 oddílů - turmae, každý pod velením 3 dekurionů - decuriones - - jádrem jízdy zůstávalo 18 jezdeckých centurií nejbohatších občanů, kteří měli nárok žádat náhradu za koně padlého v bitvě - v Polybiově legii však jízdu zastupují i jiní majetní občané - - výzbroj a výstroj Polybios nepopisuje - předpokládá se, že jízda bojovala v sevřeném šiku, vyzbrojena kopím a mečem; ochranu zajišťovala přilba, pancíř a kulatý štít - dělení pěchoty bylo dvojí - podle výše majetku - podle věku - - nejchudší občané (V. majetková třída) a mladíci, kteří ještě nebyli vhodní do hlavní linie sloužili jako lehká pěchota - velites - v každé legii bylo 1200 veliů - o jejich uspořádání nebo velení není nic známo - - výzbroj - svazek lehkých oštěpů - meč - výstroj - okrouhlý štít - někteří přilby - na přilbě měli všichni připevněn kus zvířecí kůže (nejčastěji vlčí) - usnadnění identifikace vlastních vojáků (odměňování nebo trestání jejich jednání) - Velites_300-200_BC.png - hlavní silou legie byla pěchota uspořádaná do 3 samostatných útvarů - 1. hastati - bojovali v první linii - mladší muži ve věku kolem 20 let - - 2. principes - nejproduktivnější šik - muži ve věku od 20-30 let - - 3. triarii - zadní šik - sestávající z nejstarších a nejzkušenějších vojáků - - legie sestávala z 1200 hastatů, 1200 principů a 600 triariů - - každá z těchto skupin byla následně dělena do 10 manipulů - základní taktická jednotka legie - manipuly byly děleny do 2 centurií - v čele centurie stál centurio, jeho zástupce optio, nosič standarty signifer a velitel stráže tesserarius - při velení platilo pravidlo, že centurio pravé centurie byl služebně nadřazen centurionovi levé centurie -přítomnosti obou velel celému manipulu - vybíral centuriona vedlejší centurie - součástí legie byly i spojenecké oddíly nazývané alae (křídla) - sloužili v nich hlavně příslušníci italických kmenů - velitelé byli tři prefekti - praefecti sociorum, kteří museli mít římské občanství - - aly byly uspořádány podobně jako římská pěchota - jednotky se dělily na kohorty - jejich přesný počet není znám, stejně jako kolik vojáků čítaly - uvádí se počet 400-600 mužů, i když velikost se mohla měnit v závislosti na velikosti aly - - každá ala měla stejný počet pěšáků jako legie, ale trojnásobný počet jezdců - - aly byly v boji umístěny vedle legie/legií - - nejlepší ze spojenců byli odděleny od aly a tvořili jízdní a pěší oddíly tzv. extraordinariů, kteří podléhali přímo konsulovi - konzulskou armádu tvořily 2 legie a 2 aly - rimska armada_0003_panorama.jpg Výzbroj a výstroj - základními zbraněmi římských legionářů byly: - pilum - těžký vrhací oštěp - sestávalo z dřevěné násady dlouhé asi 1,2 m, k níž byl připevněn tenký železný dřík asi 60 cm dlouhý, zakončený menším pyramidovitým hrotem - tato konstrukce propůjčovala oštěpu vysokou průbojnost, jak ukázala moderní rekonstrukce - rekonstrukce také ukázala, že maximální délka hodu se pohybovala kolem 30 m - pro efektivní účinek zbraně je nicméně nutné počítat se vzdáleností asi poloviční - republikánská pila.jpg - gladius - „hispánský meč“ - gladius hispaniensis - nahradil dřívější krátké bodné zbraně a stal se tak hlavní zbraní pro boj zblízka - i když to není zcela přesně známo, předpokládá se, že tento meč byl do výzbroje zaveden během 3. nebo začátku 2. st. př. Kr. během 1. nebo 2. punské války, kdy byl ve výzbroji iberských žoldnéřů - - ze střední republiky je známo jen málo exemplářů => není možné určit, nakolik byla tato zbraň běžná - meče z této doby jsou delší než pozdější a jejich čepel jsou velmi souměrné - - meč sloužil původně jako bodná zbraň, i když byl velmi účinný i jako sečná zbraň republikánské meče.jpg rimska armada_0018.jpg - pugio - dýka - používaná některými vojáky jako vedlejší zbraň - běžnější bylo široké použití v běžném životě - kopí / oštěp - zbraň užívaná pouze triarii - obouruční zbraň, určená pouze pro boj zblízka republikánské oštěpy.jpg republikánské dýky.jpg Výstroj Zbroj - používáno bylo několik druhů - nejdražší a zároveň nejlepší byla kroužková zbroj/košile, vyráběná spojováním kovových kroužků - lorica hamata - převzata od galských kmenů ze severu Itálie - zajišťovala dobrou ochranu a pohyb - nevýhodou byla velká hmotnost, zvláště pak u těch košil, které byly na ramenou zesíleny dvojitou řadou kroužků - tento problém pouze z části řešil opasek, který pomáhal částečně váhu rozkládat - - druhým typem byla šupinová zbroj - lorica squamata - sestávala z malých bronzových šupin => méně ohebná než kroužková zbroj - obtížněji opravitelná - mezi další typy patřili různé druhy kompaktních pancířů s naznačenou muskulaturou - svalové pancíře, zvoncové pancíře - používány byly hlavně vyššími důstojníky a jezdci - - vzhledem k ceně zbroje nosili někteří vojáci pouze náprsní destičky čtvercového nebo okrouhlého tvaru, vyrobené z bronzu nebo železa, které se na hruď připevňovali pomocí řemínků - - pod každou zbrojí se nosily kožené kabátce patrně s vycpávkami - - přilby - stejně jako u pancíře známo několik typů => každý si zbroj obstarával sám - Montefortino - nejběžnější typ, galský původ - vysoce vyklenutá skořepina zakončená držákem na chochol, opatřená výběžkem na ochranu šíje a zavěšenými lícnicemi republikánské zbroj - destička.jpg rimska armada_0016.1.jpg MA5.JPG - etrusko-korintský typ - vyvinuta zřejmě z korintské přilby používané hoplíty - silně omezovala sluch a vzhledem k malým otvorům na oči i výhled - italská varianta se nosila pouze s posunutím přilby do týla a otvory na oči tak plnili pouze dekorativní funkci - - z jižní Itálie přejaty i některé typy attických přileb - všechny zhotovovány z bronzového plechu - - za pozdní republiky byl používán i typ Coolus, který stejně jako typ Montefortino byl galského původu - - známy jsou i typy, které byly převzaty od Keltů - typ Agen a Port s širšími lícnicemi - - u jízdy byly používány všechny typy včetně boiótské přilby, která byla vyvinuta speciálně pro potřeby jezdce republikánské přilby.jpg rimska armada_0015.11.jpg rimska armada_0015.12.jpg Štít - scutum - podle Polybia - obdélný tvar, silně vypouklý - délka 120 cm, šířka 76 cm - - z vyobrazení je znám i oválný štít - zhotovený ze dvou vrstev dřevěných pruhů dýhy, které byly na sebe kolmo poskládány a následně potaženy telecí kůží - horní a dolní okraj byl chráněn železným kováním a ve středu železnou puklicí - dochovaný exemplář z Egypta => provedena rekonstrukce – váha štítu 10 kg - - jízda používala menší štíty asi okrouhlého tvaru republikánské Scutum.jpg rimska armada_0006.jpg ahenobarbus.jpg Altar_Domitius_Ahenobarbus_Louvre_n3bis.jpg PLZ-044-5_Altar-freize-of-Domitius-Ahenobarbus_100BC.jpg rimska armada_0005.jpg Přechod od občanské armády k profesionální - přechod byl dán několika faktory - nutnost umístit do nově vzniklých provincií trvalé osádky – dočasní legionáři museli zůstat ve službě 10 i více let => vzhledem k tomu, že se jednalo o rolníky, takto dlouhá doba pro ně znamenala hospodářský krach - - mnoho konfliktů začalo pro Řím porážkou, což bylo způsobeno: - nedostatečným výcvikem => trvalo léta, než noví branci nabrali potřebné zkušenosti - pokud byl voják povolán do služby obvykle nesloužil ve stejné jednotce - - občanský systém nebyl vhodný pro speciální jednotky - pro provádění stavebních prací nebo obsluhu vojenské techniky => armáda nebyla způsobilá při obléhání - tyto problémy vedly k vytvoření trvalé / profesionální armády - - vytvoření profesionální armády je připisováno vojevůdci Gaiu Mariovi (157-86 př. Kr.) - ten po svém zvolení konzulem r. 107 a převzetí velení numidské války otevřel vojenskou službu i pro nemajetné občany, kteří neměli možnost do této doby do armády vstoupit - - celkově reorganizoval armádu - změnil se systém jednotek - dřívější znaky legií nahradil jediným - orlem - výzbroj a výstroj byla sjednocena a zajišťována státem => zmizely majetkové rozdíly Organizace armády - nejmenší organizační jednotkou zůstala i nadále centurie - počet mužů se zvýšil na 80 - 2 centurie tvořily manipul - 3 manipuly tvořily kohortu - základní taktická jednotka - manipuly byly tvořeny 3 původními šiky staré armády, jejichž názvy zůstaly v označení hodností centurionů - každá kohorta čítala 480 mužů - do kohort byly po určitou dobu řazeny i spojenecké jednotky - - rozdělení do kohort přinášelo několik výhod - jednodušší velení - rozkazy byly dávány velitelům 10 kohort, nikoliv 30 manipulům - kohorta nebo několik kohort mohlo výhodněji operovat samostatně v případech, kdy nebyl nutný zásah celé legie - větší flexibilita vedení boje - každá kohorta měla stejný počet vojáků i vybavení (v boji legie zujímala postavení triplex acies - 4 kohorty v čele, 3 uprostřed a 3 vzadu) rimska armada_0008_panorama.jpg - mezi důležité výhody patřilo přenášení zkušeností - dříve vojáci po rozpuštění armády ztráceli původní bojeschopnost - s profesionální armádou jsou zkušenosti předávány dalším generacím a výcvik není krátkodobou záležitostí - - dalším důležitým faktorem byly specializovaní a zkušení řemeslníci, což vedlo k výraznému technickému pokroku - za Caesara byli tito specialisté schopni postavit most přes Rýn, vybudovat válečnou flotilu, zřídit obléhací náspy a stroje, nebo vybudovat opevnění - tito řemeslníci během úkolu tvořili samostatné pracovní jednotky –jinak byli rozptýleni po jednotlivých kohortách, kde plnili stejné úkoly jako zbytek mužstva - - vzhledem k tomu, že zanikla jízda i lehká pěchota, byly pomocné sbory rekrutovány v místech, kde se legie nacházela Velení - velení legie se často měnilo - velitele vykonával zvláštní zmocněnec římského místodržícího provincie s titulem legáta - legatus legionis - nebyl volen, ale jmenován - někteří z těchto legátů již dříve sami byli ve funkci místodržícího nebo veleli vojsku - - 6 tribunů - někteří z nich byli mladí a nezkušení aristokraté na počátku politické kariéry - stále více jich však bylo z jezdeckého stavu, kteří v armádě sloužili dlouhodobě => je možné je považovat za profesionály, stejně jako vlastní mužstvo - - centurioni => profesionalizace - o jejich výběru, kromě zápisků od Caesara, nemáme žádné informace - tzn. nevíme, jestli se jednalo o vojáky, kteří byli postupně povyšováni, nebo nastupovali do vojska již jako důstojníci Armáda za principátu - po smrti Augusta byla římská armáda již zcela profesionální a stálá instituce - - jejím jádrem zůstávaly nadále legie, z nichž některé vydrželi i několik staletí, zatímco některé zanikly - byly zničeny nebo (potupně) rozpuštěny - - za Augusta jich bylo 28, přičemž ani později se jejich počet výrazně neměnil - - každá legie byla označena číslem a jménem, ke kterému se později připojilo několik přídomků - tento systém byl v mnoha ohledech chaotický, což bylo způsobeno tím, že mnoho legií mělo stejná čísla - staré legie lpěly na starém označení - pozdější císařové číslovali legie od 1 - rimska armada_0010.jpg - každá legie měla své odznaky a symboly, které se objevovaly na štítech - existovaly zřejmě i jiná poznávací znamení v rámci různých legií na úrovni jednotlivých vojáků, kteří tak projevovali svou příslušnost k určité legii – znamení na oděvu, zbraních; symbolem mohly být i gesta - - délka služby - nejdříve byla Augustem stanovena na 16 let + 4 roky v oddílech veteránů, ve kterých byli vojáci osvobozeni od strážní služby a kasárenských prací; a do boje nastupovali pouze při obraně své základny nebo tábora - - později, když nastal nedostatek rekrutů, byla Augustem doba služby prodloužena na 20 let + 5 let v oddílech veteránů => tento systém zůstal v platnosti po celou dobu principátu Organizace armády - legie sestávala z 10 kohort - každá o 480 mužích - rozdělena do 6 centurií o 80 mužích, v čele s centurionem - centurie se dělila na 10 částí po 8 mužích - contubernia - příslušníci těchto contubernií během tažení sdíleli společně stan, nebo ložnici v kasárnách - společně se stravovali … - - 1. kohorta měla v rámci legie (není jisté jestli u všech) zvláštní postavení a od ostatních se lišila - dělila se pouze do 5 cenutrií, ale o téměř dvojnásobném počtu mužů = 800 mužů - soudí se, že se skládala z veteránů a v rámci legie byla jakousi elitní jednotkou - centurioni této jednotky se označovali (vzestupně) - hastatus posterior - hastatus prior - princeps posterior - princeps prior - primus pilus - pomocné zbory - auxilia - - vojáci do auxilií byli rekrutováni z místních obyvatel - poskytovaly římské armádě většinu jízdy a vojáky vyzbrojené vrhacími nebo střelnými zbraněmi s větším akčním rádiem, než mělo pilum – pěší i jízdní lučištníci, prakovníci - za Augusta provedena reforma - existence 3 typů auxiliárních jednotek - pěší - jízdní - smíšené - - pěchota - rozdělena do kohort o síle 500 (quingenaria) nebo 1000 (milliaria) mužů - navzdory těmto označením měla první jmenovaná kohorta obvykle pouze 480 mužů - 6 centurií po 80 mužích - druhá - cohors milliaria - pouze 800 mužů - 10 centurií po 80 mužích - - jízda - stejný způsob organizace - oddíly označovány jako aly - ala quingenaria - 512 jezdců rozdělených do 16 oddílů - turmae - po 32 jezdcích - ala milliaria - 768 jezdců rozdělených do 32 turm - - smíšené jednotky – cohors equitate - zřejmě měli stejný počet pěšáků jako běžná kohorta, ale navíc ještě jednotku jízdy o 120 nebo 240 jezdcích (quingenaria, milliaria), kteří však nebyli pravděpodobně vycvičeni tak dobře jako příslušníci jízdní aly - - Velení - během principátu došlo k sjednocení systému velení - stálé vrchní velení - dvě nejvyšší funkce zastávají muži ze senátorského stavu - nejvyšším velitelem byl legatus legionis - věk kolem 30 let - jeho zástupce - tribunus laticlavius - věk kolem 20 let - minimální vojenské zkušenosti - - třetím nejvyšším důstojníkem byl praefectus castrorum - prefekt tábora - většinou se jednalo o zkušeného muže, bývalého centuriona, který většinu života strávil v armádě - zřejmě zodpovídal za řadu administrativních záležitostí - - 5 tribunů jezdeckého stavu - tribuni augusticlavii - prováděli různé úkoly, ale nepodléhala jim žádná jednotka - 6 centurionů - stáli v čele každé kohorty - názvy hodností z dob republiky - vzestupně - hastatus posterior - hastatus prior - princeps posterior - princeps prior - pilus posterior (pilus - jiné označení pro triaria) - pilus prior - - každý centurion měl v rámci centurie k dispozici skupinu důstojníků - principales - optio - signifer - tesserarius