314
PLATÓN
VIL KNIHA
315
c ku, bude takto sestupovat ke konci, aniž by vůbec jakkoli upíral mysl na něco poznatelného smysly, nýbrž pouze na ideje samy o sobě a v jejich vzájemných vztazích, a tak posléze dojde k idejím.
Na to řekl: Chápu to, ne však v plném rozsahu ■■— zdá se mi totiž,; že mluvíš o něčem velmi obsáhlém. Gheeš přece dokázat, že je jasnější to, co se poznává dialektickou vědou o jsoucnu a o myslí pozna-telném, než to, co je poznáváno tak řečenými praktickými vědami, které mají předpoklady jako své počátky; ti, kdo je pozorují, jsou sice na jejich předměty nuceni hledět myšlením a nikoli smyslovými poěitky,
d protože na ně ale shlížejí — aniž dojdou k samému prapočátku — jen pomocí předpokladů, zdá se ti, že o těch předmětech nemají rozumové poznání, ačkoli tyto předměty jsou poznatelné myslí i se svým počátkem. Zdá se mi, že obsah toho, čím se zabývají znalci geometrie a podobní odborníci,; nazýváš myšlením a ne rozumovým poznáním, jako by toto myšlení bylo něco mezi míněním a rozumovým poznáním.
Naprosto dostatečně jsi to pochopil, řekl jsem já. A uznej, že v duši vznikají tyto; čtyři stavy při omVh čtyřech úsečkách: rozumové poznání při ncjlit>r>j-<
e myšlení při druhé, ke třetí připoj věření a k pnslcdm. z nich domněnku. A uspořádej je podle poměru, kthi sám vyjdeš z toho, žé se mají podílet na jasnosti \ rozsahu, v jakém se podílejí jejich předměty "» \><>-dě.
Už chápu, řekl, souhlasím, a sestavuji je ial : ■• říkáš.
VII. KNIHA
Obraz jeskyně
514a 1/ Dále porovnej, pravil jsem, naši přirozenou povahu jak v její vzdělanosti* tak i v její nevzdělanosti s touto situací. Představ si lidi v podzemním jeskyňo-vitém obydlí, které má na celou šířku jeskyně směrem ke světlu rozevřený vstup. Zde jsou tito lidé od svého dětství připoutáni za stehna a za šíje tak, že zůstávají na stejném místě a hledí pouze dopředu á že pro svá b pouta nemají možnost otáčet hlavou. Světlo mají z ohně, který plane za jejich zády zezhora a z dáli, mezi ohněm a připoutanými lidmi si představ cestu, kolem níž vede hrazení vybudované tak, jak mají před diváky své zábradlí kejklíři a provádějí za ním své kousky.
Už sito představuji, pravil. : Teď si však představuj, že podél tohoto hrazení c nosí postavy rozličné nářadí, které přesahuje přes tu •♦15a přepážku, potom sochy v podobě lidí, různá kamenná a dřevěná zvířata i rozmanité výrobky. Zdá se, že z lidí řK-soucích podél zdi ty předměty se jedni ozývají svým íiiasom a druzí zas mlčí.
O zvláštním obrazu tu mluvíš a zvláštní jsou ti zajatci, podotkl.. :.:
O nám podobných, já na lo. Pomyslil by sis snad, /*• takoví lidé by mohli vidět* af ze sebe samých či ze >vi'ii druhů, něco jiného než stíny, které vrhá oheň ■ u protilehlou stranu jeskyně?
jak by mohli, řekl, jsou-li nuceni držet po celý •• •-■w.t hlavu bez hnutí?
316 PLATÓN
A co pak? Není tomu stejně i se vším, co nesou I podél hrazení? .. . ■, Jak by ne?   : •
Co myslíš? Nedomnívali by se v případě, že by byli s. to mezi sebou rozmlouvat, že jména dávají opravdu míjejícím je předmětům, které právě mají před očima?
Ano, zcela nutně. :
A jestliže by měl ten žalář % protilehlé strany i ozvěnu, co potom? Kdykoli by někdo z těch přecházejících vydal hlas, potom by se oni domnívali něco jiného; než že se ozývá tett kolem míjející stín?
Při Diovi, ne! zvolal, c        Potom by takoví lidé, pravil jsem já, nepovažovali za opravdové zřejmě nic jiného nežli stíny oněch uměle zhotovených věcí.
Naprosto nutně, pravil.
Uvažuj nyní, pravil jsem opět, o jejich vyproštění z pout a o uzdravení z nerozumnosti! Jaké věci by asi nastaly, jestliže by u nich k tomu docházelo přirozenou cestou! Jestliže by někdo z nich byl vyproštěn a nucen se náhle postavit, otáčet šíjí, dělat kroky a hledět vzhůru ke světlu, tu by při tom všem pociťoval bolest a pro mžitky v očích by se nemohl dívat na ony d předměty, jejichž stíny viděl předtím; co by podle tebe pověděl, jestliže by mu někdo říkal, že tehdy zřel přu-ludy, nyní však že vidí přesněji, protože je o něco blíže skutečnosti a je obrácen ke skutečnějším přediMi1, tôm? A jestliže by mu potom ten člověk ukazoval kar-dou z těch míjejících věcí a u každé ho nutil odpovědět na otázku, co to je, tu by podle tebe nebyl z l«lm zmatený a nepovažoval by všechno, co tehdy vŇl^í. pravdivější věci, než jsou ty, které se mu přť(ív.*<:Ii'ť nyní?
VII. KNIHA 317
Ba za mnohem pravdivější, pravil, e II/ A v případě, že by ho někdo nutil, aby se díval přímo do světlá, nepociťoval by v ocích bolest a nezamířil by zpátky k těm věcem, na něž je schopen pohlížet, v domnění, že tohle jsou věci opravdu zřetelnější, než jaké se mu právě ukazují? : Je to tak, přisvědčil.
Já na to: Jestliže by ho potom někdo bez ustání a násilně vlekl odtud oním hrbolatým a srázným východem, až by ho vytáhl na sluneční světlo, nebude 516a on při tom vláčení zavalen těžkými bolestmi? A po příchodu na světlo by svýma zcela oslněnýma očima nemohl vidět vůbec nie z toho, o čem se tu nyní hovoří jako o opravdovém?
Aspoň ne hned, řekl.
Opravdu by si na to, myslím, potřeboval navykat, jestliže by měl uzřít horní svět. A nejsnadněji by se díval nejdříve na stíny, potom na podoby lidí a ostatních věcíi viděné ve vodní ploše^ a později už na ně samy. Na nebeské jevy a na samo nebe by polom b snadněji pohlédl za noci, když by hleděl ke světlu hvězd a měsíce; než za dne, kdy fcírá ke slunci a k jeho světlu, '.....
Jak by ne!
Nakonec by potom, myslím, mohl pohledět na samo slunce, ale ne na jeho zdánlivé podoby ve vodní hladině či na nějaké jiné ploše, nýbrž na opravdové 8 na svém místě stojící slunce, a zhlédnout, jaké ono
je.
Nutně, .pravil.'
A potom už by docházel k závěru, že ono je praví tím, co nám dává roční období i oběhy let; co ve vi-í' éhtitiém světě všechno řídí, a že i pro všechno to, co ■tmi viděli tam dole, je ono jakousi příčinou.
318
PLATÓN
Zřejmě by poté došel až k tomuto závěru, dodal.
A co potom? Ze kdyby si vzpomínal na svůj první příbytek'a na tamní vědění i na tehdejší spoluvězně, tu, myslíš, by z té změny neprožíval pocit blaženého člověka a nelitoval by své bývalé druhy?
Určitě! '..■-■'"
A pokud tehdy mezi sebou měli nějaká uznání a pochvaly nebo ěestné dary pro toho, kdo by nejbystřeji zaznamenat procházející předměty a nejlépe uchoval v paměti, které % nich se ubíraly dříve, které d později a které společně, a z toho by naprosto spolehlivě hádal na to, co se má objevit nyní, potom by se podle tvého zdání ten člověk choval k tomu všemu žádostivě, záviděl by těm, kteří v oné společnosti docházejí poct a mají účast na moci, anebo by naopak na sobě pociťoval výrok IJomérúv (Od. XI, 189—190; 386 c) a tuze si přál, aby jako »venkovský nádeník u toho sloužil, kdo svá pole nemá«, a raději aby zakusil všechno ostatní, než aby měl ony nejasné představy a žit tak, jako se žije tam dole? e Stejně tak si myslím i já, že by raději podstoupil vše jiné, než aby žil životem, jaký je tam.
A uvaž potom i toto, pravil jsem zase. Jestliže by takový člověk opět sestoupil dolů a usedl ná totéž místo, nezalily by se mu oči temnotou, když by sem náhle přicházel ze světla?
To jistě, pravil.
A kdyby potom znovu musel soutěžit v rozpoznávání oněch stínů s tamními věčnými spoiitanci, a to ještě v době, kdy před sebou vidí mžitky a oči ještě ne-517a má v klidu — a doba pro toto přivyknutí by nebyla nijak krátká — nezavdal by tím důvod ke smíchu a neříkalo by se o něm, že přichází se zničeným zrakem, jelikož vystoupil vzhůru, a že výstup vzhůru proto ne-
vil. KNIHA
319
stojí ani za pokus? A toho, kdo by se pokoušel je osvobodit a vést vzhůru ven, by nezabili, pokud by měli v rukou sílu uchopit jej a zabít? Docela tak, pravil.
Výklad obrazu: lidé v jeskyni jsou našim obrazem
III/ Milý Glaukóne, řekl jsem, nyní je třeba b tento obraz spojit jako celek s předešlým výkladem. Místo, které se pro nás otevírá díky zraku, se podobá žalářnímu příbytku, kdežto světlo ohně, planoucího uvnitř^ síle slunce; budeš-li výstup a pohled na předměty nahoře pokládat za vzestup duše do prostoru po-znatelného myslí, potom ovšem dospěješ zcela určitě k mé domněnce^ jelikož tu si přeješ slyšet. Snad ví bůh, je-li právě ona pravdivá. To, co se jeví mně, se jeví tedy takto; v poznatelné oblasti je až na samém kon-c ci a jen š obtížemi viditelná idea dobra; je-li spatřena, je nutno udělat o ní závěr, že právě ona je příčinou všeho, co patří mezi správné a krásné, jelikož ve viditelném světě rodí světlo a jeho vládce, kdežto ve světě poznatelném myslí je vládkyní, která přivedla pravdu a rozum, ona sama; a že ji musí nutně spatřit také ten, kdo chce jednat rozumně, ať už v soukromých nebo v obecních záležitostech.
I já se zde s tebou shoduje nakolik mi k tomu ovšem stačí síly, řekl.
Shodni se potom se mnou i v dalším názoru, pravil jsem já, a nediv se, že ti, kteří došli až sem, se už nechtějí starat o lidské záležitosti, nýbrž že jejich duše d touží ustavičně vzhůru, aby pobývaly tam; takto je to snad přece přirozené, pokud všechno probíhá podle dříve vyloženého obrazu.
Přirozené, ovšem, pravil.