expensum ferendo obliget, alius obligetur.
138. (Sed absenti expensum ferri potest, etsi verborum obligatio cum abseilte contrahi non possit.)
{DE EMPTIONE ET VENDITIONE.)
] 39. Emptio et venditio contrahitur, cum de pretio convenerit, Qiiamvis nondum pretium numeratum sit, ac ne arra Quidem data fuerit; nam Quod arrae nomine datur, argumentum est emptionis et venditionis contractae.
[40. Praetium autem certum esse debet. Nam aliocjuin si ita inter nos convenerit, ut Quanti Titius rem aesti-maverit, tanti sit empta, Labeo negavit ullam vim hoc negotium habere; cuius opinionem Cassius probat. Ofilius et earn emptionem et venditionem; cuius opinionem Proculus secutus est.
I4i. item pretium in numerata pe-cunia consistere debet. Nam in ceteris rebus an pretium esse possit, vefuti homo aut toga aut fundus al-terius rei pretium esse possit, valde Quaeritur. Nostri praeceptores pu-tant etiam in a!ia re posse consistere pretium.,Unde illud est, Quod vulgo putant per permutationem rerum eptionem et venditionem contrahi, eamQue speciem emptionis vendi-tionisQue vetustissimam esse; ar-
gumentooue utuntur Graeco poeta Homero Qui aliQua parte sic ait: £v9ev ap oiviijovTO KapqKO(.ioco"VT£q
aXXoi fi.ev xo.\k<x>, aAAoi 5 aiQwvi aiSqpco,
aAAot 5e ptvoic, aAXoi 5 auxrjOL
poeaaiv, a\Xoi 5 avSpcmoSeaai. Diversae scholae auctores dis-sentiunt aliudoue esse existimant permutationem rerum, aliud emptionem et venditionem; alioQuin non posse rem expediri permutatis rebus, Quae videatur res venisse et Quae pretii nomine data esse, sed rursus tramojje rem videri et venisse et utramQue pretii nomine data esse absurdum videri. Sed ait Caelius Sa-binus, si rem tibi venaiem habenti, veluti fundum, acceperim et pretii nomine hominem forte dederim, fundum Quidem videri venisse, hominem autem pretii nomine datum esse, ut fundus acciperetur.
142. Localio autem et conductio si-milibus regulis constituitur; nisi enim merces čerta statuta sit, non videtur locatio et conductio contrahi.
143. Unde si alieno arbitrio merces permissa sit, velut ouanti Titius aestimaverit, Quaeritur, an locatio et conductio contrahatur. Qua de causa si fulloni polienda curendave, sar-cinatori sarcienda vestimenta dederim, nulia statim mercede constituta,
(O KOUPI A PRODEJÍ.)
139. Smlouva o koupi a prodeji se uzavírá (tehdy), když dojde k dohodě o trhové ceně, i když by zatím cena nebyla vyplacena a také by ani nebyl dán závdavek. Neboť to, co se dává jako závdavek, je (pouze) doklad o uzavření smlouvy o koupi a prodeji.
140. Trhová cena musí pak být určitá. Jinak totiž, kdybychom se dohodli na tom, že věc se prodá za tolik, na kolik ji ocení Titius, popřel Labeo, že to jednání má nějaký účinek. Jeho názor schvaluje Cassius. Ofilius (naproti tomu soudí, že) i to je smlouva o koupi a prodeji. K jeho názoru se připojil Proculus.
141. Dále musí trhová cena pozůstávat v ražených penězích. Neboť je velmi sporné, zda trhovou cenou mohou být věcí ostatní, zda například otrok nebo toga nebo pozemek mohou být trhovou cenou věci jiné. Naši učitelé se domnívají, že trhová cena může pozůstávat i v (hodnotě) věci jiné. Proto se také běžně domnívají, že smlouva o koupi a prodeji se uzavírá směnou věcí a že (právě) tento druh smlouvy o koupi a prodeji je nejhorší. A jako důkazu používají řeckého básníka Homéra, který na jednom místě říká:
„Odtud víno si vozil lid achajský,
kadeří dlouhých, jedni je koupili za měď a za lesklé
železo jiní, někteří za kravské kůže a jiní za živé
krávy, jiní za své sluhy......."
Stoupenci druhé školy (však s tímto názorem) nesouhlasía soudí, že něco jiného je směna věcí, a něco jiného smlouvy o koupi a prodeji: jinak že se při směnách věcí nedá posoudit, která věc se prodala a která se dala jako trhová cena, z druhé strany že se však zdá být absurdní představa, že se prodaly věci obě a obě že se také daly jako trhová cena. Ale Caelius Sabinus říká, že získám-li od tebe věc, kterou máš na prodej, například pozemek, a jako trhovou cenu dám třeba otroka, má se za to, že pozemek byl prodán a otrok dán jako trhová cena, aby pozemek byl získán.
142. Smlouva o pronájmu a nájmu spravujese pak podle pravidel podobných: neboť nebyla-li stanovena pevná úplata, má se za to, že smlouva o pronájmu a nájmu nevzniká.
143. Proto je sporné, zda smlouva o pronájmu a nájmu vzniká (v případě), když (stanovení výše) úplaty bylo přenecháno cizímu rozhodnutí, například kolik by určil Titius. Z toho důvodu je (také) sporné, zda smlouva o pronájmu a nájmu vzniká (tehdy), když valchářovi dám šaty, aby je vyčistil nebo upravil, či krejčímu, aby je ušil, aniž by hned byla sjednána úplata a já se pouze zavázal, že později (tj. po provedení práce) zaplatím tolik, kolik si mezi sebou ujednáme.
144. Dále je sporné, zda smlouva o pronájmu a nájmu vzniká (tehdy), když ti dám do užívání (nějakou) věc a zase jinou věc do užívání příjmu.
— 216 —
-217-
postea tantum daturus, Quanti inter nos convenerit, Quaeritur, locatio et conductio contrahatur.
144. Item si rem titi utendam de-derim et invicem aiiam rem utendam acceperim, Qiiaeritur, an locatio et conductio contrahatur.
145. Adeoautememptioetvenditio et locatio et conductio familíaritatem alicjiiam inter se habere videntur, ut in Quibusdam causis Qiiaeri soleat, utrum emptio et venditio contrahatur an locatio et conductio. Veluti si qua res in perpetuum locata sít. Quod evenit in praediis municipium, ouae ea lége locantur, ut ouamdiu id vectigaí praestetur, neoue ipsi con-ductori neoue heredi eius praedium auferatur. Sed magis placuit locatio-nem conductionem esse.
146. Item Quaeritur si gladiatores ea lége tibi tradiderim. ut in singulos quí integri exierint pro sudore dena-rii XX mihi darentur, in eos vero singulos quí occisi aut debilitati fuerint denarii mille, Quaeritur, utrum emptio et venditio an locatio et conductio contrahatur. Et magis placuit eo-rum quí integri exierint locatioriem et conductionem conractam videri, at eorum quí occisi aut debilitati sunt emptionem et venditionem esse; idoue ex accidentibus apparet, tamQuam sub condicione facta cuiu-soue venditione an locatione. lam
enim non dubitatur, Quin sub condicione res veniri aut locari possint.
147. Item QLiaeritur, si cum auri-Fice mihi convenerit, ut is ex auro suo certi ponderis certaeojje formae anulos mihi faceret, et acciperet ver-bi gratia denarios CC, utrum emptio et venditio an locatio et conductio contrahatur. Cassius ait materiae Quidem emptionem venditionemoue contrahi, operarüm autem locationem et conductionem. Sed plerisQue placuit emptionem et venditionem contrahi. AtQui si meum aurum ei dedero mercede pro opera constitute, convenit locationem conductionem contrahi.
148. Societatem coire solemus aut totorum bonorum aut unius alicuius negotii, veluti mancipiorum emen-dorum aut vendendorum.
149. Magna autem Quaestio fuit, an ita coiri possit societas, ut Quis majorem partem lucretur, minorem damni praestet. Quod Q. Mucius
CONTRA NATU RAM SOCIETATiS esse EXICT1MAV1T. Sed Ser. SULPIOUS, cuius etiam praevaluit sententia, adeo ita coiri posse societatem exi-stimavit, ut dixerit Ülo ouoQue modo coin posse, ut Quis nihil omnino damni praestet, sed lucripartem capiat, si modo opera eius tarn pretio-sa videatur, ut aeQuum sit eum cum hac pactione in societatem admitti.
145. Jistá příbuznost mezi smlouvou o koupi a prodeji a smlouvou o pronájmu a nájmu jde však, jak se zdá, tak daleko, že v některých případech (vůbec) vzniká otázka, zda se uzavírá smlouva o koupi a prodeji Či smlouva o pronájmu a nájmu. Například pronajala-!i se nějaká věc na věčné časy, jak se to stává při municipálních pozemcích, které se dávají do pachtu s tou doložkou, že dokud se bude platit vektigal (pachtovné), neodejme se pozemek ani pachtýři samému, ani jeho dědici. Většina (právníků) však uznala, že je to smlouva o pronájmu a nájmu.
146. Dále je sporné, zda se uzavírá smlouva o koupi a prodeji či smlouva o pronájmu a nájmu (vpřípadě), když ti předám gladiátory s doložkou, že za námahu těch, kteří vyváznou nezraněni, dostanu 20 denárů, avšak za ty, kteří budou zabiti nebo zmrzačeni, 1000 denárů. A většina (právníků) uznala, že o těch, kteří vyváznou nezraněni, byla uzavřena smlouva o pronájmu a nájmu, naproti tomu u těch, kteří byli zabiti nebo zmrzačeni, že jde o smlouvu o koupi a prodeji. A vyplývá to z okolností, tak jakoby o každém (gladiátorovi) byla smlouva o prodeji či nájmu uzavřena s podmínkou. Již se totiž nepochybuje o tom, že věci lze prodávat nebo najímat s podmínkou.
147. Dále je sporné, zda se uzavírá smlouvy o koupi a prodeji či smlouva o pronájmu a nájmu (v případě), když se se zlatníkem dohodnu, že mně ze svého zlata zhotoví prsteny
0 jisté váze a jistého tvaru a že (za to) dostane dejme tomu 200 denárů. Cassius říká, že o materiálu samém se uzavírá smlouva o koupi a prodeji, o pracovním výkonu však smlouva o pronájmu a nájmu. Ale většina (právníků) uznala, že se uzavírá smlouva o koupi a prodeji. Avšak dám-li mu zlato vlastní a stanoví se úplata za pracovní výkon, uzavírá se nepochybně smlouva o pronájmu a nájmu.
148. Do společnosti obvykle vstupujeme (tak, že se smlouva týká) buď veškerého majetku, anebo nějaké jednotlivé záležitosti, například nákupu a prodeje otroků.
149. Byl pak velký spor, zda je možno vytvořit společnost tak, že někdo má větší podíl na zisku a nese (jen) menší podíl na ztrátách. Quintus Mucius soudil, že je to proti podstatě společenské smlouvy. Ale Servius Sulpicius, jehož názor také převládl, soudil, že i takto je možno do společnosti vstoupit. Říkal, že do společnosti lze dokonce vstoupit
1 tím způsobem, že někdo neponese vůbec podíl na ztrátě, ale na zisku se podílet bude, s tím ovšem, že jeho činnost se zdá být takovým přínosem, že je spravedlivé, aby s takovou úmluvou byl do společnosti přijat. Neboť je zřejmé, že do společnosti lze vstoupit rovněž tak, že jeden (ze společníků) peníze vnese a druhý nevnese, a přesto je zisk pro ně společný: často totiž činnost jednoho má hodnotu peněz (druhého).
-218-
-219 -
Nam et ita coiri posse societatem constat, ut unus pecuniam conferat, alter non conferat, et tamen lucrum inter eos commune sit; saepe enim opera alicuis pro pecurtia valet.
! 50. Et illud certum est, si de par-tibus lucri et damni nihil inter eos convenerit, tamen aequis ec parti-bus commodum et incommodum inter eos commune esse. Sed si in altero partes expressae fuerint, velut in iucro, in altero vero omissae, in eo QuoQue Quod omissum est similes partes erunt.
151. Manet autem societas eo usQue, donee in eodem consensu perseverant. At cum aliojiis renun-tiaverit societati, societas solvitur. Sed plane siouis in hoc renuntiave-rit societati, lie obveniens aliQUod lucrum solus habeat, veluti si mihi totorum bonorum socius, cum ab aliQuo heres esset relictus, in hoc renuntiaverit societati, ut hereditärem solus lucri faciat, cogetur hoc lucrum communicare. Si Quid vero aliud lucri fecerit Quod non capta-verit, ad ipsum solum pertinet. Mihi vero, Quidcoiid omnino post renun-tiatam societatem adouiritur, soli conceditur.
152. Solvitur adhuc societas etiam mortesocii. Quia Qui societatem contract, certam personam sibi eligit.
153. Dicitur etiam capitis demi-nutione solvi societatem, quia ci-vili ratione capitis deminutio morti coaeQLiatur; sed utioue si adhuc consentiant in societatem, nova vi~ detur incipere societas.
154. Item si cuius ex sociis bona publice aut privatim venierint, solvitur societas. Sed haex quoQue societas, de Qua loQuimur, id est quae consensu contrahitur nudo, iuris gentium est, itaoue inter omnes homines naturali ratione consistit.
EST AUTEM ALIUD GENUS SO-CIETATIS PROPRIUM C1VIUM ROMANORUM. OLIM ENIM MORŤUO PATŘE FAMÍL1AS INTER SUOS HEREDES QUAEDAM ERATLEG1TIMA SIMULET NATURALIS SOCIETAS, QUAE APPELLAB ATUR „ERCTUM" NON „C1-TUM'VID EST DOMINIUM NON D1VISUM, „ERCTUM" ENIM DOMINIUM EST, UNDE „ERUS" DOMINUS DICITUR: „CIERE" AUTEM DIVIDERE EST; UNDE „CAEDERE" ET SECARE" ET DIVIDERE DICIMUS. ALII QUOQUE QUI VOLEBANT EANDEM HABERE SOCIETATEM POTERANT ID CONSEQUI APUD PRAETO-REM CERTÄ LEGIS ACTIONE. IN HOC AUTEM SOC1ETATE FRA-
150. Jisté je také to, že není-li mezi společníky nic ujednáno o podílech na zisku a ztrátě, jsou jim nicméně výhody a nevýhody společné rovným dílem. Jestli by však pro jedno, například pro zisk, byly podíly vyjádřeny, pro druhé však byly opomenuty, budou i pro to, co bylo opomenuto, podíly stejné.
151. Společnost trvá pak tak dlouho, dokud (společníci) trvají na své dohodě. Když se však některý společnosti odřekne, společnost zaniká. Odřekne-li se ovšem někdo společnosti proto, aby sám pobral nějaký zisk, který mu připadá, jako například odřekne-li se společník veškerého majetku, který byl někým zůstaven jako dědic, mé společnosti proto, aby zisk z pozůstalosti měl jen sám, je nucen se o tento zisk rozdělit. Naproti tomu má-li nějaký zisk jiný, s kterým nespekuloval, připadá pouze jemu samému. Mně samému připadá však (zase) všechno to, co nabývám po odřeknutí společnosti.
152. Vedle toho zaniká společnost rovněž srn rtí společn íka, protože ten, kdo uzavírá společenskou smlouvu, vybírá si určitou osobu,
153. Říká se také, že společnost zaniká kapitisdeminucí, protože kapitisdeminuce se podle civilního práva staví naroveň smrti: jestli však společníci nadále na společenské smlouvě trvají, má se prostě za to, že vzniká společnost nová.
154. Společnost zaniká také (tehdy), byl-lí by majetek některého ze
společníků veřejně či soukromě prodán. I tato společenská smlouva, o níž mluvíme, to znamená ta, která se uzavírá pouhým souhlasem, je institucí „práva národů" a podle přirozeného řádu vzniká proto mezi všemi lidmi.
/Existuje však (i) jiný druh společnosti, jenž je vlastní (pouze) občanům římským. Kdysi totiž po smrti otce rodiny bývalo mezi (jeho) „vlastními dědici" jakési legitimní a přitom přirozené společenství, které se nazývalo „eretum non citům", to je vlastnictví nerozdělené. „Eretum" znamená totiž vlastnictví (panství), proto se vlastníkovi (pánovi) říká „erus". „Ciere" znamená pak rozdělovat, proto místo rozdělovat říkáme (někdy) „caedere" a„secare". (Ale nejen „vlastní dědicové"), také jiní lidé, kteří chtěli mít společenství toho druhu, mohl ho (dosáhnout) podstoupením určité legisakce před prétorem. Tato společnost bratří nebo jiných osob, které by po vzoru vlastních bratří společnost uzavřely, měla tu zvláštnost, že propustil-li společného otroka na svobodu jen jediný ze společníků, stával se otrok svobodným a propuštěncem všech. Také mancipoval-íi jediný (ze společníků) společnou věc, připadala do vlastnictví toho, kdo ji mancipací přijímal./
-220
-221 -
TRUM, CETERORUMQUE QUI AD EXEMPLUM FRATRUM SUO-RUM SOCIETATEM COIER1NT, 1LLUD PROPRIUM ERAT QUOD VEL UNUS EX SOCIIS COMMU-NEM SERVUM MANUMITTEN-DO LIBERUM FAC1EBAT ET OMNIBUS LIBERTŮM ADQUIREBAT; ITEM UNUS REM COMMUNEM MANG PAN DO E1US FAC1ERAT QUI MANC1P10 ACC1P1EBAT.
155. Mandátům consisíit, sive nostra gratia mandemus sive aliena. ItaQLie sive ut mea negotia geras, sive ut alterius, mandaverim, contrahitur mandati obligatio, et invicem alter aiteri tenebimur in id, quod vel me tibi velte mihi bona fice praestare oportet.
156. Nam si tua gratia tibi mandem, supervacuum est mandátům; ouod enim tu tua gratia facturus sis, id de tua sententia, non ex meo mandátu facere debes. Itacaie si otiosam pe-cuniam domi te habentem hortatus fuerim, ut earn faenerares, oyamvis cam ei mutuam dederis, a quo ser-vare non potueris, non tarnen habe-bis mecum mandati actionem. Item si hortatus sim, ut rem aliouam erne-res, Quamvis non expedient tibi earn emisse, non tarnen tibi mandati tene-bor. Et adeo haec ita sunt, ut Quaera-tur, an mandati tenetur oui.mandavit tibi, ut Titio faenerares. Sed Servius negavit nec magis hoc casu Obligationen! consistere putavit, quam si
generaSiter ailcui mendetur, uti pecu-niam suam faeneraret. 5ed seQuimur Sabini opinionem contra sentientis, Quia non aliter Titio credidisses, quam si tibi mandátům esset.
157. Ulud constat, si ouis de ea re mandet, Quae contra bonos mores est, non contrahi Obligationen^ ve-luti si tibi mandem, ut Titio fortüm aut iniuriam facias.
158. Item si Quid post mortem meam faciendum mihi mandetur, inutile mandátům est. Quia genera-liter placuit ab heredis persona Obligationen) incipere non posse.
159. Sed recte QUOQue consum-matum mandátům si, dum adhuc Integra res sit, revocatum fuerit, evanescit.
160. Item si adhuc integro mandato mors alterutrius aiicuius interveniat, id est vel eius Qui mandaverit vei eius qui mandátům susceperit, soi-vitur mandátům. Sed utilitatis causa receptům est, ut si mortuo eo Qui mihi mandaverit ignorans eum de-cessisse executus fuero mandátům, posse me agere mandati actione; alioQuin iusta et probabilis ignoran-tia damnum mihi adferret. Et huic simile est o_uod plerisoue placuit, si debitor meus manumisso dispensa-tori meo per ignorantiam solverit, liberari eum, cum alioouin stricta
155. Smiouva príkazní (mandátům) I vzniká (tehdy), dáváme-li příkaz, ať 1            již v zájmu našem nebo cizím. Proto
přikáži-li, abys obstaral záležitosti I moje nebo (někoho) druhého, kon-
trahuje se obligace z příkazu a jeden druhému budeme zavázáni k tomu, co v dobré víře mám povinnost plnit já tobě, anebo ty mně.
156. Neboť dám-li ti příkaz (pouze) ve tvém zájmu, je příkaz zbytečný: to totiž, co uděláš ve svém zájmu, musíš udělat z vlastního rozhodnutí, ne z mého příkazu. Proto máš-li doma zbytečné peníze a já tě vybídnu, abys je půjčil na úroky, nebude ti proti mně příslušet žaloba z příkazu, i když je půjčíš někomu, od koho je nebudeš moci dostat nazpátek. Také kdybych tě vybídl, abys koupil nějakou věc, nebude ti z příkazu zavázán, přestože ti neprospěje, že jsi ji koupil. A jde to až tak daleko, že vzniká otázka, zda je ze smlouvy príkazní zavázán ten, kdo ti přikázal, abys na úroky zapůjčil penízeTitíovi. Servius sice (závaznost) popřel a soudil, že v tomto případě neníobligace platná o nic více, než je-li někomu obecně přikázáno, aby dal peníze na úročnou zápůjčku. A!e dáváme zapravdu názoru Sabinovu, který byl proti: protože bys nebyl půjčil Titiovi jinak, než že ti byl dán příkaz.
157. (Naproti tomu) je jisté, že obligace nevzniká (v případě), že někdo dává příkaz ktakovému jednání, které je proti dobrým mravům, jako že ti přikazuji, abys Titia okradl anebo urazil na cti.
158. Také dostávám-li příkaz, že něco se má vykonat (až) po mé smrti, je příkaz neplatný, protože se obecně uznalo, že obligace nemůže vzniknout (až) v osobě dědice.
159. Ale i pravoplatně uzavřená smlouva príkazní zaniká (v případě), že bude odvolána v době, kdy poměry jsou ještě v původním stavu.
160. Príkazní smlouva se ruší (tehdy), když dříve než začne být plněna, zasáhne smrt některého z kontrahen-tů,toje buďtoho, kdo příkaz dá, anebo toho, kdo příkaz přijme. Z praktických důvodů bylo však uznáno, že žalobu ze smlouvy príkazní mohu nastupovat (tehdy), když ten, kdo mně příkaz dá, zemře a já nevěda o jeho smrti příkaz splním. Jinak by mně způsobila škodu omluvitelná a pochopitelná nevědomost. A tomu - jak většina (právníků) uznala - je podobný (také případ), když můj dlužník bude z nevědomosti plnit mému pokladníkovi, kterého jsem propustil na svobodu: dlužník se osvobozuje, ač jinak by se striktně podle práva nemohl osvobodit tím, že by plnil jinému, než komu plnit měl.
161. Jestli vsak ten, komu pravoplatně udělím příkaz, z příkazu vybočí, přísluší mně proti němu žaloba ze smlouvy príkazní potud, pokud mám právnízájem na tom, aby příkaz vyplnil, kdyby ovšem jej vyplnit mohl. Avšak on (sám) mě žalovat nemůže. Proto dám-li příkaz, abys mně koupi! dejme tomu pozemek za sto tisíc sesterciů, a ty jej koupíš za stopadesát
- 222 -
- 223 -
iuris ratione non posset iiberari eo, Qu od aiii soiuisset Quam cui solvere deberet.
161. Cum autem is cui recte man-daverim egressus fuerit mandátům, ego Quidem eatenus cum eo habeo mandati actionem, Quatenus mea interest inplesse eum mandátům, si modo inplere potuerit; at iile mecum agere non potest. Itaoue si manda-verim tibi, ut verbi gratia fundum mihi sesiertiis C emeres, tu sester-tiis CL emeris, non habebis mecum mandati actionem, etiamsi tanti velis miSii dare fundum, Quanti emendum tibi mandassem; idoue maxime Sabino et Cassio placuit. Quod simi-noris emeris, habebis mecum scilicet actionem,.Quia quí mandát, ut C milibus emeretur, is uticjue mandare inteilegitur, uti minoris, si posset, emeretur.
162. In summa sciendum est, Quo-tiens aliQuid gratis faciendum dede-rim, quo nomine, si mercedem sta-tuissem, locatio et conductio con-traheretur, mandati esse actionem; veluti si fulloni polienda curandave vestimenta dederim aut sarcinätori sarcienda.
I 63. Expositis generibus obligatio-num Quae ex contractu nascuntur, admonendi sumus adouiri nobis non solum per nosmet ipsos, sed etiam
per eas personas, Quae in nostra po-testate manu mancipiove sunt.
I 64. Per liberos QUOQue homines et alienos servos quos bona fide possidemus adouiritur nobis, sed tantum ex duabus causis, id est si Quid ex operis suis vel ex re nostra adouirant.
165. Per eum quoQue servum, in quo usumfructum habemus, similiter ex duabus istis causis nobis adouiritur.
! 66. Sed Qui nudum ius Quiritium in servo habet, licet dominus sit, minus tamen iuris in ea re habere inteilegitur ouam usufructuarius et bonae fidei possessor. Nam placet ex nulla causa ei adouiri posse; adeo ut, etsi nominatim ei dari stipulatus fuerit servus mancipiove nomine eius acceperit, Quidam existiment nihil et adouiri.
167. Communem servum pro do-minica parte dominis adouirere cer-tum est; excepto eo ouod uni nominatim stipulando aut mancipio ac-cipiendo iili soli adcjuirit, velut cum ita stipuletur T1T10 DOMINO MEO DARI SPONDES? aut cum ita mancipio accipiat HANC REM EX 1URE QUIRITIUM L TITII DOMINI MEI ESSE AIO EAQ.UE Ei EMPTA ESTO HOC AERE AENEAQUE LIBRA.
-224-
tisíc, nebudeš mít proti mně žalobu ze smlouvy príkazní, i kdybys mi ten pozemek chtěl předat za cenu, kterou jsem ti pro nákup přikázal. Tento názor zastávali zejména Sabinus a Cassius. Koupíš-li ovšem za méně, budeš samozřejmě žalobu proti mné mít, protože ten, kdo dává příkaz, aby se koupilo za sto tisíc, dává - jak se rozumí - v každém případě také příkaz, aby se koupilo za méně, bylo-I i by to možné.
162. Konečně je třeba vědět, že o žalobu z příkazu jde vždycky tehdy, když dávám provést něco zadarmo; kdybych však za to stanovil úplatu, kontrahovala by se smlouva o pronájmu a nájmu, jako kdybych dal valchářovi šaty, aby je vyčistil či opravil, anebo krejčímu, aby je ušil.
163. Po skončení výkladu o druzích obligací, jež vznikají ze smlouvy, je třeba si připomenout, že (majetek) nabýváme nejen skrze sebe samy, ale i skrze ty osoby, které jsou v naší pravomoci, v moci manželské či v mancipiu.
164. Nabýváme také skrze osoby svobodné a skrze cizí otroky, které držíme v dobré víře, ale jenom ze dvou důvodů, to je nabývají-li něco vlastní prací anebo pomocí našeho majetku.
165. Z těchto dvou důvodů nabýváme rovněž i skrze toho otroka, ke kterému máme právo požívací (ususfrukt).
166. Kdo však má k otrokovi jen holé právo kviritské, je sice vlast-
níkem, ale v těchto poměrech má - jak se uznává - méně práva, než usufruktuář a držitel v dobré víře. Soudí se totiž, že pro něho nelze nabývat z žádného důvodu. Někteří (právníci) dokonce tvrdí, že otrok pro něho nic nenabývá ani tehdy, když by stipuloval plnění výslovně jemu, anebo když by jeho jménem (něco) převzal pomocí mancipace.
167. (Naproti tomu) je jisté, že otrok, který je ve spoluvlastnictví, nabývá pro (jednotlivé) vlastníky podle velikosti jejich vlastnického podílu; s tou ovšem výjimkou, že stipuluje-li něco jmenovitě jednomu z nich, anebo něco (jmenovitě projednohoznich) pomocí mancipace přejímá, nabývá pouze pro něho samého. Jako třeba stipuluje-li takto: SLIBUJEŠ DÁT TITIOVI, MÉMU PÁNOVI?, anebo pře-jímá-li (věc) pomocí mancipace takto: PROHLAŠUJI, ŽE TATO VĚC PATŘÍ PODLE KVIRITSKÉHO PRÁVA MÉMU PÁNOVI LUCIOVI TITIOVI A TA (věc) BUDIŽ PRO NĚHO KOUPENA POMOCÍ TOHOTO BRONZU A BRONZOVÉ VÁHY.
767a. Sporné je (však) to, zda stejný právní účinek jako připojení pánova jména má i příkaz, jedním z pánů daný. Naši učitelé soudí, že otrok nabývá pouze pro toho, kdo příkaz vydá, právě tak jako kdyby jmenovitě jemu jedinému stipuloval, anebo (jmenovitě pro něho) pomocí mancipace (něco) převzal. Stoupenci druhé školy se domnívají, že (otrok) nabývá pro oba (pány), právě tak, jako kdyby příkaz vůbec nebyl vydán.
-225 -