vřel v chatrči'Nemohli jsme to pochopit, já,ponížený
a ubrečený po ýprasku, a Mani s rykulenýma očima
a zmateným, lýeveným ýrazem.otec nechal na prahu
hrst mincí a mamá s ním pak několik dní nemluvila.
Stáli jSme před domkem, r.7padal opuštěně. okno
bylo zasklené, ale špinavé,s pavučinouv rozích.
Vysvitlo slunce. ,,Zbourají to tady,.. řekl jsem a nabral
do plic vlhky vzduch. Čekaljsem, jestli přijde kašel,
a nedočkal se, prášek pořád fungoval. Dali jsme se
do kroku' hloub do uliček|osefova abližkvyhlášeným
podnikům, na které se bratránek očividně těšil. Cestou
jsme si ukazovali místa, kde sedávali před sými příbytky
provazníci a košíkáří,kde jsme jako kluci potkávali
dráteníky, hadráře' potulné brusiče nebo preclíkáře
s pečivemnavlečenýmna dlouhé tyčce,a užzdá\ky slyšeli
lyzvánění metařů, kteří svolávali hospodynt, aby
z domů lynesly a do vozu jim nasypaly popel a smetí.
Mani se podivil, kam se všichni ti lidé poděli, a já mu
rysvětlil, žeřemesla i trhy jsou soustředěny v jediné
velkétržnici nedaleko Svatého Martina, žehotam zavedu,
bude-li chtít, a Že v uličkách už se obchoduje jen
vzácně. odvětil, ževe Vídni jsou lahůdkářství a velkoprodejny,,vše
pod jednou střechou.. taky v módě
a žeta místa nesnáší,protože nemají duši - jen se tam
prodává a nakupuje, ale nikdo tam nebydlí'
Takhle jsme si na procházce notovali, jak město bývalo
za našeho dětství bohatší,barevnějšía překvapivější.Chovali
jsme se jako dva třicetiletí ufňukanci, iimž
se něco ztratilo a oni to marně volaji zpátky' a_3
sl9trxryZ;rpqt.> -
,l
Potom se na nás Praha zašklebila' aby potvrdila pra_
vidlo vyjimkou
^ **-4L1ámkem,kterýbyl sice v dorně'
Zastavili jsm:
'"
p'::,**
á"*."n' 'di
u u průchodu
ale jeŠtěvíce byl na
:|t^:##:" piir.v' r.u"tikv, řeš'et1' l
do'd,roru tu visely luce i, :^Aon nhrazoVY rám, drá_ ]
znechuceně je odložila a zayrtěIa hlavou: "Zase
same1
mord." Pak zašla do útrob krámu'
Sáhl jsem po novinách a rychle hledal zprálry o zločinechv
hlavním městě. Ale bylo tam jen ryjádření
policejního rady k nelysvětleným úmrtímz poslední
ioby ívraždě j i;téR. W. na nábř eŽí'Zatím nemají žádnou
stopu, avšak nabádají předevšímPraŽanky' aby nechodily
ven bez mužskéspolečnosti, jak se slušía patří'
a už u,íb". po setmění' a kdyby přece jen musely z váŽného
důvoáu někam jít, aby vŽdy byly aspoň ve dvou'
To mi přišlo zvláštní.Pokud ona R'W' měla být Rosina
Weineiová, a nejspíšano, spojuje policie její zabití ještě
s nějahými dalšímivraŽdami. Se zahanbením jsem si
uvědomil, ževůbec nevím, co se kolem mě děje'
Zveď jsem hlal'u od novin. Dlažba se leskla a vzduch
jako by se nemohl rozhodnout, jestlí ho déšťpročistil'
anebo jerrom 'nýrazn1|všechnyr1ypary z domů azultce'
,,TakpojďAdi," slyšel jsem jakoby zdáII<y auž jsem
,. op.ulrd., sbíral k odchodu, kdyŽ jsem konečně poc}rotit,
co mě před krámem předtím zastavilo'
ieťte že\eiářstvíbyly ještě dva krámky' oba s k]enutým
zazděným naápražím.Ten úplně vzadu měl
&ítyvhebrejštině kombinované s češtinoua němčinou'
, uzené zboží,firma S. Berg. od futra viselo za nohy šest
sržených,vyvržených,končetin zbavených a do tmava
ryuených zvířátek, která jsem ani skrze svůjdalekotreký
monokl nebyl schopen určit,vypadala jako kuny
do á,,oru tu visely
]*T'i;' il; lůrl'o,"ý.rám, drá_
m ech a n i cké. . u ř':
: :š,i'u,á"] *.uuíř a j ed ny ho diny
těné kolo od r,rysokeho'
l-;ň;i;".; N".1,'Ji*Ť;
ukazuj í c íb ud
| :],edn:',i ir r"rh, - a b r u sI í,S..
bylo napsáno Yýk"p ':i:;r"'j' ,'''".}"l prádelní hrnec.
poa .'im se na kamenn!*
,"Ju'"
'ríurá Ž"nu s drdolem'
Na Židli před krámem ::':''.' ^ :, ;" ohl ntt.Y edle ni
"*.:iffi;:'n-'etu
uiti' pléd'Cetla' s\
|asbt'xt
:: H; i';i,"' *l *i::Ť :Íjr:ix;Jil Hl
klobouku' černem
"_'"í uů;;;- ru1rr." s porcelánovou
měl v kapsá.h "'-::,;;íil, ktárá mu sv oll tižizrc'
hlavičkou i
*"'1":];'r""o'l",u"'"u, j uk:.by odtikávaly
tvořovala ústa a z ntz
:.y''_ ^:*"';r.. dÝmu'
-*ří* jíl"l*r"'Ir'::Hfi
hJ;n"mt
'*;.
;;;J neměla Žádný ýzna:'il" l:
"n.bo
někde za
''
;"';;;;selo' Z druhé strany ulice
někdo pi\cW'ázel'
'.,ho? Něiakou zbraň asi?" ozvď se za
'.Chceš
něco z toho: lrc1o**-'
i^'a.t".h číháneba'
;;-"'';'' -Ncr'+ slyšel jsem'v b*1i:il;
|ó' uy'
#;';;' ; ;odobá
hnusné hyd'y 11lJ;ft*
fi;;;;"" " uu'ut hůlkou na obrovirY_mcř"
lJ^'o
"'
*"i o"a krámem
': :'':"].*'"1'Jildu u t up"kr
ó hsičky'anebo netopýři s odříznutými křídly' Ale
to židovshýobchod, tedy košer, majitel by takovéMužpředkrámem to sryssr 'avkapsekr
faifku. Brejtičky se zaleskly a ruka'TujL1lnu
nouin.rt
a4 iil
".
z'"l "u
jidti
'i
nás nevšímala' ZaŠust
potvory Yeřej ně vystavovat a nabizet ke koupi nemohl.
Potom mě napadlo, žeto vůbec nejsou celrázviÍata,a|e
uzenéhovězí jazyk<y,jako předloktí dlouhéa fialovohnědé
maso, pověšenéna hácích za špičku,s krvavě
rudým, roztřepeným kořenem dole. Houpaly se vprůvanu
jako trofej jeskynního lovce.
,,Jestlipak smíŽldhovězíjazyk?" obrátil jsem se na
muže s fajfkou.
Neodpověděl mi. Celý ztuhl, přestal bafat a mlčky'
ostražitě a snad i vyčítavěsi mě zpoza brejliček prohlížel
a pak se rozhlédl, jestli to neslyšel taky někdo jiný.
'Výborný nápad," prohodil Mani a vzal mě za lokel
,,Taky si myslím, Že je časse najíst."
Ale já jsem se odvést nenechal, jako bych k tomu místu
najednou přirostl. Vrátil jsem se pohledem k uzenářství
Pod zavěšenými jazyý, ježmohly ínemusely byt tělícky
Iesních 'zvířátek, stál mladík se zástěrou uvázanou přes
černýoblek a okouněl,jako by síodněkud odskočil pro
svačinua nechtělo se mu zpátky do práce.Asi nemělhlad,
protože navenek se zajímal o uzený tovar firmy Berg'
avšak tajně pozoroval dívku nesoucibtlý uzel s práďern'
ježprávě ptocháze|a kolem. Byla celkem drobná, hlavu
a ramena jíobtáčel orientálně vyhlíže)icičervený šál se
zelenými pruhy a dlouhými fialoými střapci a nadče|em
ji zpoza pokrývky koukala čupřin a zrzaých vlasÍt
Doprovázel ji mužs vrásčitou tváři a krocaním krker&
s holí v ruce a s černou čapkou na hlavě. Co chvíli se
zastavil a zkoušel si odkašlat, lrycházelo to většinou na
prázdno,jako by měl v průduškách kneďík. oba při. s rukou na hlavě a pak do starého strčil. Dívka
stoupili k prostřednímu obchůdku. Maier Allerhand _
Vetešník- Tródler,četl jsem na štítě.obhlíželizboží.Na
rozevřených veřejích viselo obnošenéšatstvo a skrumáž
nejrůznějšíchbot, dreváků, pracovních škrprílůa bačkor,
takyholínky a lakyrlcy a dokonce střevíčkyna podpatku,
některé po jednom, jinév páru a dalšío dvou zdánlívě
podobnych, ale odlišných kusech' které se v nouzi dají
nosit současně.
Ze dveři vyšla vetešnice v červenémšátku a podezíravě
si přichozi měřila. Muž zachrčel do kapesníku,
zklamaně si ho prohlédl, vyměnil si s dívkoupár slov
a ukázal na dámské šněrovacíboty s niz|ým podpat_
kem, ty nejhezči, co tu byly' Zavěs1l si hůl na předloktí
a zašátral v portmonce' jako by hledal to, co tam snad
kdysi bylo, ale užnení. Potom mu hůl z ruky spadla.
Dívka, patrně vnučka, jížnemohlo být vícnežnějahých
šestnáct let, se pro' ni rychle sk]onila. Když se narovnala'
střetl se můj pohled s jejím. Šatji siet zhlalry
o uličkurozsvítily ohnivě zrzavé vlasy.
V tu chvíli ten ýrostek v zástěře' který se na ni díval
stejně jako já, jenom z druhé strany, pískl a zamlas}al.
Stařec se po něm podíval a pozvedl hůl, kterou mu
dívka podala. Kluk se zachechtal. Mužs fajfkou a večekali,co
bude. Mladík rytáhl z kapsy minci,
ji na pult a natáhl ruku, aby sňal z háku jedno
zviÍátek - anebo jazyki. Pak přišel k dívcea zajímasem
před očima.
'Stďec mávl holí a kupodivu se strefil, ýrostek se
upustila uzlík s prádlem, já jsem se konečně odlepil
oá
""mě
a šeltoho floutka zbít'Zača|utíkat' ale narazil
přímo do Maniho, který ho obešel, takže jsme ho
měii mezi sebou. Svou hůlkou ho udeřil přesně tam'
kam předtím ten stařec, a dalšírátry mu přidal na záda'
tvtladík se dal na ústup mým směrem, a já ho propustil
lacino, jen s jedním políčkempřes tvář'
tJzené maso jsem nechal na dlažbě, prádlo jsem
zdvihl a podal ho dívce. Byla přílišmladá' ale nehledaně
krásná a podivně nesourodá, s dětsky malým' ale
ostřejšíma nepatrně zahnutým nosem' dospělými rty
u.r"lk'i,-u nnÉai'ma oč\ma, ježvroubily dlouhé černé
řasy, ale nad nimi se klen'ulo zrzavé:b::í:
" Žádný úsměv, žádnépukrle'
''Ale můžeteto vzít, berte, dokud pán dává' jsou úplně
,,Děkuju vám, pane." Zádný usmev' za(
Stála se zády rovnými ahlavou skloněnou'
,,A taky vám, poÍl€," odkašlal si muž a uklonil se Manimu.
Byi celý červený sotva popadal dech a z úst mu
hvízdalo. Mani mávl rukou'
Přišla k nám vetešnice s oním párem nejhezčíchbot'
a jako by cítila kšeft, prohlásila odhodlaně' Že nehoďá
,Áto,rrrur. Mužjíodpávěděl, že ani on ne, a měl se k od'
chodu.
,,Mají být tady pro komtesku?" zeptal jsem se a ta
otázkaho zastavila',,Koupím jíje'"
,,Není komtesa, je moje schovanka, a takový dar ne'
můžemepřijmout, pane," řekl dotčeně''Tady ta ženština
za ně chce zlatku a třicet krejcarů' Copak jsem b|átzenť
88
noý a z praý usně," mluvila do něho schovance, a taky o lahvičce práškůod Maniho.
a mezitim mi botky strčilado rukou. Předal jsem je
dívce a zaplatilvetešnici rovnou zlatku:
',Vícani haléř...
Zasmála se, kousla do mince a schovala ji do kapsáře.
Tak dobrý obchod nejspíšzas dlouho neudělá'
',Nevím,
jak vám poděkovat, pánové," ukláněl se
starý muž.
Potřásli jsme mu rukou. Dívka tiše řekla
'pojď už..
a táhla ho za rukáv pryč.Na nás už se nepodívala.
,,Tak krásné děvče,"prohodil Mani',,a tak zvláštní
vlasy, viď? Tak málo vhodné k jejímu obličeji. Rudé,
jako je někdy nosí ty... dívky."
''Myslíšděvky.'
,,Tak se to říká - děvky. Vida. Tak podobná slova'
aýznam na hony vzdálený."
_ ,,Kdyžmyslíš"'podotkl jsem' a samotného mě přelcvapila
hořkost tépoznámky.,,V tom případě jebez-
pečnějšíříkat,kurvy'."
Mani se zasmál.,,Tak co - jdeme za nima?*
''Po večeři."
Ale večeře mi nechutnala _ bratránek trval na tom,
Že mě pozve na uzenýjazyk. Nešly mi z hlary vlasy té
dÍv\' Takové má Gita, ale k jejípleti a tělu jdou přirozeně,
zatímco na téhle andělské osůbce se r.yjímaly nepatřičně
- asi jako paruka. Ale co to obočí?
Mani měl ténoci IJ Zlatnice dvě holky, jak se mi pon
pochlubil. |á ani jednu. Vůbecjsem tam nešel, nejsem
se setkat s otkou ani s Gitou. Seděl jsem doma
pokoji, pokuŤoval z dý-ky a přemýšlel o starci