PREDLOŽKY
Pokud je tato předložka používána ve významu hebrejské předložky a je
bez sufixů, mění se zpravidla na "N, které se připojuje jako prefix ke slovu k němuž patří (viz Ortografie, alef, str. 31). Někdy je předložka "b používána pleonastic-ky, tzn., že i když stojí u slovesa, nemodifikuje jeho význam, např.: rty TICH ve významu kdokoliv bije/tluče (Sanh. 109b). V řadě případů je však obtížné rozlišit, zda se jedná o pleonastické užití "b, nebo zda se jedná o konstrukci pasivního participia s "7, která má zpravidla význam perfekta (viz syntax sloves, str. 254).
Nejběžnější předložky aramejštiny b.T. jsou:
-nna ,flp) -vo ,-nra ,-rf^v ,-bv
Všechny uvedené předložky je možno spojovat se sufigovanými zájmeny.
Předložka -bi-
Tato předložka má v aramejštině dva odlišné významy. Jeden z nich, klcijl je méně častý, odpovídá hebrejské předložce -b a má tedy význam třetího pádu zájmena osobního mně, ke mně, případně -b prospěchu pro mě.
Druhý význam, který je běžnější, odpovídá hebrejskému CIN et (nota accusativl) a vyjadřuje přímý objekt. V tomto významu se nepřekládá.
Paradigma předložky -b se sufixy ve významu:
3. pádu a lamed prospěchu     4. pádu (nota accusativi)
Singulár:			
1. os. spol. 2. os. m. 2. os. f. 3. 0. m. 3. os. f.	ke mné, pro mč k tobé, pro tebe k tobé, pro tebe k nemu, pro neho k ní, pro ni	mě, mne tě, tebe tě, tebe ho, jeho jí	ivb
Plurál:			
1. os. spol. 2. os. spol. 3. os. m.	k nám, pro nás k vám, pro vás k nim, pro né	nás vás je	«, i •in? ,jinf
Předložka nihal-
Ve spojení se sufixy slouží k vyjádření nepřímého předmětu (ke mně, pro mě) v těch větách, v nichž byl přímý předmět vyjádřen předložkou lamed s příslušným sufixem nebo tam, kde je sloveso spojeno s pronominálním sufixem.
Paradigma předložky nihal- se sufixy Singulár:
1. os. spol.
2. os. m.
2. os. f.
3. os. m. 3. os. f.
Plurál:
1. os. spol.
2. os. spol.
3. os. m.
ke mně, pro mě k tobě, pro tebe k tobě, pro tebe k němu, pro něho k ní, pro ni
k nám, pro nás k vám, pro vás k nim, pro ně
'bm -prv)
]bm
Předložka al- případně ilavej-
Má význam hebrejského al- (o, na). Tvar ilavej- je někdy psán se zdvojeným vavem.
Paradigma se sufixy Singulár:
1. os. spol.
2. os. m.
o mně, na mně o tobě, na tobě
258
259
2. os. f.
3. os. m. 3. os. f.
Plurál:
1. os. spol.
2. os. spol.
3. os. m.
o tobě, na tobě ffr» ,'3"^ ^bv o něm, na něm ÍTlVy ,Tl6» jvbv o ní, na ní fíbv ,ř&V
o nas, na nas o vás, na vás o nich, na nich
pi^y ,]bv
T Oys
Předložka kevat-
Odpovídá hebrejské předložce -3 ke- (jako) a je někdy psána se zdvojeným vav.
Paradigma se sufixy Singulár:
1. os. spol.
2. os. m.
3. os. m. 3. os. f.
Plurál:
1. os. spol.
2. os. spol.
3. os. m.
jako já jako ty jako on jako ona
jako my jako vy jako oni
T11J3
rvrnp Pinna
prnja .pja ■I3"nii3
Předložka min-
Odpovídá hebrejské předložce |D min, ve tvarech se sufixy je psána s jod a se zdvojeným nun (podobně jako hebrejská předložka min je psána s vloženým zdvojeným mem, např. mimeni atd.).
Paradigma se sufixy Singulár:
1. os. spol.
2. os. m.
ode mne od tebe
'3'D ,WD 260
3. os. m.	od něho	ITjPD
3. os. f.	od ní	
Plurál:		
1. os. spol.	od nás	
2. os. spol.	od vás	
3. os. m.	od nich	]inrD ,wiľD
Předložka bahadej-		
Má význam hebrejského Dy im- (s).
Paradigma se sufixy Singulár:
1. os. spol.
2. os. m.
3. os. m.
3. os. f.
Plurál:
1. os. spol.
2. os. spol.
3. os. m.
se mnou s tebou s ním s ní
s námi s vámi s nimi
nm ,ťnro TJ™
PTTřJ?
nnna
o'Hna CT"ňňa
Další předložky k nimž lze připojovat sufixy jsou
v přítomnosti...	'SN [3]
mezi	
po	-ira
s ohledem na...	'33(N)
v, uvnitř	« [3]
před	VB PIV
pod	ninn
261
VETNÁ SYNTAX
Druhy vět
Věty dělíme podle prísudku (predikátu) na:
a) verbální, v nichž je přísudkem sloveso v určitém tvaru, např.:
.-ID'i? p-M1? «Tn^» TJtý    Poslal proti nim císaře Nerona (Git. 56a).
b) nominální, v nichž je přísudkem jméno, případně jiný jménu odpovídající výraz např.:
.NJNin N/H NrVD1?!? NSl'in    Drzost — království bez koruny.
K těmto větám patří i ty, v nichž je přísudkem participium, protože participium nemůže samo o sobě vyjádřit osoby, např.:
.iTrra Onn^ ítE Nin f~a KBhip   Svatý, budiž požehnán, si přeje zničit svůj
dům (Git. 56a). (Doslova: On je přející si zničit.)
Části věty a vztahy mezi nimi
Podmět (subjekt)
Podmět je vyjadřován pomocí jména nebo zájmena, které jméno zastupuje. Za tímto účelem lze použít samostatné osobní zájmeno, ukazovací zájmeno, tázací zájmeno a vztažné (relativní) zájmeno. Příklady:
.'?n -IDN 'D3 TH    David to také řekl. ' .*ÚteH7 NflN    Přišel had.
Podmětem může být i substantivizované participium, číslovky a výraz b'D, např.:
•ND^V-1 nln3      'l'fiP'N '^pflD 'flffl Dvě istiry (váhová jednotka) zlata
přišly na svět (Git. 58a).
Ve verbálních větách se slovesy v určitém tvaru v 1. a 2. os. sg. a v 1.-3. os. pl. v prísudku, je podmět vyjádřen pronominálními prvky těchto forem, tzn. v perfektu a imperativu sufixy, v imperfektu prefixy a částečně i sufixy, a proto u nich není nutné nějak zvlášť vyjadřovat pronominální podmět (viz Slovesná paradigmata).
Pokud je však přesto podmět vyjádřen samostatným osobním zájmenem, jedná se o způsob zdůraznění, např.:
.HONirvrn trop WN   Já jsem mluvil o vodě, která stála přes noc.
Ve 3. os. může být osobní zájmeno vypuštěno i v případě, když se jedná o zdůraznění, např.:
•iT^Pi pra N^pETNl On klopýtl a jeho velbloud klopýtl přes
něho.
Stejně tak není třeba vyjadřovat neurčitý osobní podmět u určitých slovesných tvarů, např.:
•|3'-|pN    (hebr. WNHpn, Ber. 56a) ,i\b 'JHN N/1    Nepřinesl/i/ ti užitek.
Když je podmětem lidská bytost, může se připojit ke slovesnému tvaru substantivum        .Eŕ'í'N .Eŕ'í'N, pl. 'tím.
Neurčitý neutrický podmět (to) je vyjádřen buď pouhou slovesnou či participiální formou buď v maskulinu, nebo ve femininu, např.:
.iT-arn n'1? rep'N tib    Není mu nic do peněz jeho druha.
nebo může být vyjádřen slovy NFl^'P a "?f?> naPr-:
.Nn'p'D '7 NrjHtfl    Je mi to nepříjemné, tíží mě to.
262
263