5. Před laryngálou s hatepem může být jen odpovídající * plný vokál: &om» XVTfl 'ona bude', ">inx 'jiná'. Při posunu prízvuku jsou před laryngálou i za ní dva stejné plné vokály: Wi3£fl 'uděláte', m-fb 'ony budou', fl2inn 'byla zpustošena'. § 169, 5. § 126. Souhlásky. 1. Původní w- na začátku slova přechází v /- (výjimka spojka i). § 175, 1. t 2. n se k těsně následující souhlásce asimiluje jen někdy: ■jq* <*jinpel 'dává'. Srovn. § 172. (Někdy zůstává, na př. ^ptf 'dává' [hebr. íjv], po př. se zdvojená souhláska opět dissimiluje, viz 3.) 3. Uprostřed slova se někdy místo prvé ze zdvojených souhlásek objeví n: ^yjn < *hďeel. Srovn. zde odst. 2. a § 172, § 178, 1. 4. Zdvojené souhlásky na konci slova se zjednodušují: *hajj>*r{ (plur. «p*n)- Viz § 178: 1, 2; § 144: IV. 5.9 na konci slabiky se vysunuje a předchozí vokál se dlouží: *jťkul > jekal § 173, 1. ■ *• 6. O přesmyknutí a připodobnění / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci. 7. Sykavky a zubnice aramejské a hebrejské si odpovídají takto: Původním [v arabštině zachovaným] interdentá-lám /ad odpovídají v aramejštině dentály t a d, v hebrejštině sykavky 5 a z. Podobně původní emfatické inter-dentály t a d daly v arabštině emfatické z a d, v aramejštině dentální / a emfatické q neboc, v hebrejštině splynuly obě v 5. Aramejské původní sykavky s, s, s, z odpovídají hebrejským, rovněž i původní dentály t a d. 245 PI. !. -cln3 (?) (KJJVK doloženo jen u spony) t * 2. m. -éfron (Dan) 713^1^1 2. f. nedoložena Ě -ěhóm (Ezr) DŕT^VS^I {-čho -eňo éňôn (Ezr, Dan) fVI'OVS^ 3. f. -ěhěn doloženo jen u předložky) i •» H ** 6. Tyto tvary mají suffix stejný jako u singuláru, jsou však rozšířeny o duální a plurální příznak -a/-. 2. sg. m. a 3. sg. f. se ve výslovnosti (qarě) připodobnily tvarům při singulárů, -é- v 2. a 3. os. plur. vzniklo z -a/-. V 3. sg. m. -a/M -au; > -6; suffix v dissimilovaném tvaru (-/iů >)-/» byl ještě navíc připojen. 7. Na rozdíl od hebrejštiny se k plurálům (většinou ženským) na -a/ připojují stejné suffixy jako k singulá- t rům: na př.: *JVDX 'moji otcové', '-Tflrnx '*v^ stezky', ■ řlJlWlK 'Jeho kolena', tfnflríJO 'jejich' oběti'. § 129. Význam a užívání osobních zájmen samostatných. 1. Ač jsou i v aramejštině osoby dostatečně určeny svými koncovkami, užívá se ještě osobních zájmen, někdy nadbytečně, někdy pro zpřesnění: fípiffi} HJfcO *a Ja jsem uslyšel', (Dan 5, 16). -JKsn Í1JK ŇTPI 38>- § 130. Význam a užíváni osobních zájmen přívěsných (suffigovaných). 1. U sloves jako v hebrejštině. 2. U jmen podobně jako v hebrejštině. 249 § 137. Tvoření jmen. 1. Původní dvojkonsonantní (Q^), trojkonsonantní (T[bh> 12^) a vícekonsoríantní (Qfcnrr)- 2. Odvozená (A) z kořene a) zdvojením středního radikálu: 'hrdina', t * b) opakováním třetího radikálu: pj?*) 'zelenající se', c) opakováním druhého a třetího radikálu: 'úsviť, d) opakováním celého dvoj souhláskového korene: bžh% •kolo'. (B) e) praef ixy <*) - PYIK thebr- VŤÍÚ 'paže', S) m-: «?3#Ď 'obydlí*, *mi?ÍS 'díl°'- Též k tvoření iníi- I ^ ■ * t ^; — nitivu qalu (§ 164, 2), Tl)NTIfl (st- emfat., od *m) 'okruh', t • : (3) A- a £) s- slouží k tvoření infinitivů kausativních slovesných kmenů hapcelu a šapľelu: fHÄt^ľl 'zhu- biti\ nfj^atS^ 'dokončitľ. t t t t (C) í) suffixy: a)-d/ [odpovídá hebr. -t]: v-jg^ 'Chaldejský', ifilíJ •prvý', e) -in [hebr. -in i > -on]: 7VJ3, 'stavba1, 'strom' % I r : • I t [srovn. hebr. V^Kl* l) -ón [== hebr.]: 7Vy*5 myšlenka1 (srovn. hebr. "p2£1)» ti) -z, st. constr. -it: ^fiX. st- constr. JV*]fiX» 'konec', 9) -Ď, st. constr, -út: ^fc, st, constr. íl^^ŽS tkrá~ * — • — ii lovstvť, x)-o, ^- (kanaanismus za -i, n____): V? 3 *daň\ ^2*1 T i 'deset tisíc1. § 138. Rod jmen. 1. Aramejský rod mužský a ženský odpovídá hebrejskému. 254 V. Hap'el a šapeel jsou přechodné (^fi* 'sedčľ, 2FfíTl 'usa' diľ), i nčkdy nepřechodné (rn2řPT **něl úspěch'). VI. Hištap'al: jediný doklad má význam passivní: pnSlDflti^ *jsou dokončovány'. VII. —VIII. Passivní qal (= pe11) a häp'al jsou čistě passivní: Ji^fi]3 'byla zabita', [jgn ťbyl zvednuť (od •vyšcľ)/ § 153. Casy. 1. Aramejské perfektum a imperfektum odpovídají přibližně hebrejským a arabským, t. j. perfektum děj konstatuje, imperfektum jej líčí (srovn. § 151, 1, c) a to tvarem i významem. Lze však říci, že tyto aramejské časy jsou poněkud bližší našemu pojetí časů než hebrejské časy. 2. Affixy perfekta: Sg. 3. m. — — Pl. 3. m. -ů v 3. f. -d/ fi - 3. f. -J n - * t 2. m. -tä, -t fl- 2. m. -tán flfl- 2. f. nedoložena 2. f. nedoložena 1. -(e)t ft- 1- -n* V 3. os. pl. je zachováno původní rozlišení rodů. — Koncovka 2. os. sg. m. se vyskytuje v tvaru redukovaném i neredukovanom. Affixy vokalické -Ď, -ä jsou (na rozdíl od hebr.) neprízvučné. V 3. sg. f. se drží původní / [v hebr. jen před suffixy]. Koncovky 2. f. v biblické aramejštině nejsou doloženy, (2. sg. f. v elefantinských papyrech je Sfi- (lí); 2. sg. pl. v pozdější židovské aramejštině -/ín.) 18 Mluvnice hebrejštiny 273