Obr. č. 4: Pojetí osobností na základě rozdílů Situační a interakční definice osobnosti
Pod vlivem behaviorismu se v 70. letech 20. stol. objevilo pojetí, které hlásá, že osobnost jako vnitřní předpoklad vědomí a jednání neexistuje. Vše, co je na člověku individuální, se dá vyvodit ze specifického psychického zpracování situací.
K zamyšlení
Tento extrémní situacionismus je jednoznačně vyjádřen již klasikem behaviorismu J. B. Watsonem v jeho známém prohlášení: „Dejte mi tucet zdravých dobře rostlých dětí a vlastní specifický svět, v němž bych je vychovával, a já vám ručím za to, že z kteréhokoliv z nich vychovám specialistu podle objednávky: lékaře, právníka, umělce, vedoucího prodejny, ba dokonce i žebráka a zloděje, bez zřetele k jeho vlohám, sklonům, tendencím, schopnostem, zájmům a výbavě jeho předků."
Brzy po svém konstituování byl situacionismus kritizován a zmírněn inter-akcionismem. Podle tohoto názoru pochopit osobnost je možné, jen když ji studujeme v síti interindividuálních vazeb, které tvoří složitou mnohaúrovňo-vou strukturu skupiny. Považuje za smysluplné uvažovat o osobnosti jakožto o člověku ve společenských podmínkách (v rodině, v kolektivu, ve skupině, v soustavě mezilidských vztahů), neboť osobnost je bytostně dialogická, interakční. Každý konkrétní akt chování nebo prožívání je výslednicí interakce specifické situace a osobnostních dispozic. Toto pojetí lze charakterizovat jako strukturní pole
osobnost i* prostředí.
V něm je kladen důraz na specifické interakce mezi jedincem a složkami jeho ;ociálního pole. V souladu s tímto náhledem je osobnost definovaná inventari-:ací charakteristických způsobů interakcí s významnými osobami.
Obr. č. 5: Interakční pojetí osobnosti
V. S. Merlin (1958) interakční přístup vyjádřil pomocí metafory zrcadlení: „ Osobnost je soustava vztahů ke skutečnosti odrážející se ve vědomí a chováni jedince."
P. Říčan (1982) akcentuje rovněž interakci, když chápe osobnost jako „ integrovaný, k seberealizaci směřující systém psychických a psychofyziologických funkcí individua, které jsou v neustálé interakci s prostředím ".
Systémové uvažování o osobnosti
Systémové pojetí osobnosti zdůrazňuje, že v osobnosti jednotlivé determinující a regulující jednotky (dispozice, stavy, procesy) souvisejí jednak navzájem a jednak s formativními vlivy a situacemi, v nichž se život osobnosti odehrává, ale i s konsekvencemi, které po činnosti osobnosti zůstávají (jako povědomí o ní
nebo jako reálné činy).
Systémové pojetí můžeme vyjádřit v takovéto zhušťující formulaci: Osobnost je individualizovaný systém (integrace) psychických procesů, stavů a vlastností, které jednak vznikají socializací (působením výchovy a prostředí), jednak přetvářením vrozených vnitřních podmínek bytí člověka, a determinují a řídí předmětné činnosti jedince, jeho sociální styky a duchovní vztahy.
Sociální styky, duchovní vztahy a životní podmínky se v prožívání a jednání individua interionzují a vznikající jednotky osobnosti se ve vývoji pod vlivem vývojových podnětů a situací diferencují, integrují, modifikují, fixují, generali-zují a individualizují jako způsoby nazírání (kognitivní schémata) a jednání (akční schémata) či jako obrazy světa a plány činnosti. Lapidárně řečeno, osobnost je výsledkem selekce významných struktur životních podmínek a projekce takto vytvořených jednotek do uvědomování i jednání.