Pozdně praslovanské hláskové změny
Zánik a vokalizace jerů (10. stol.) („Havlíkovo pravidlo“)
vinьnъ > vin__n__ blъcha > bl__cha
vinьna > vin__na blъchъ > bl__ch__ (gen.pl.)
dьnь + sь > dьnьsь > d__n__s__
vъ dьnь > v_ d__n__
vъ dьne > v_ d__ne
kъnędzь > k__nędz__
Pozdně praslovanské hláskové změny
Zánik a vokalizace jerů (10. stol.) („Havlíkovo pravidlo“)
vinьnъ > vin__n__ blъcha > bl__cha
vinьna > vin__na blъchъ > bl__ch__ (gen.pl.)
dьnь + sь > dьnьsь > d__n__s__
vъ dьnь > v_ d__n__
vъ dьne > v_ d__ne
kъnędzь > k__nędz__ – souvislá řada jerových slabik!
Staroslověnština – skloňování zájmen
bezrodá zájmena:
stsl. // čeština
sg. pl. du. // sg. pl. (du.)
1.os. azъ my vě // já(z) my –
2.os. ty vy va // ty vy –
dat.sg.: dva tvary – přízvučné a nepřízvučné pozice
akuz. =/= gen. (→akuz. jen „krátké“ tvary: mę, tę, ny, vy)
Staroslověnština – skloňování zájmen
zájmena rodová – pro 3.os. všech rodů
tvrdá: měkká:
tъ, ta, to – (gen.) togo… jь, ja, je – (gen.) jego…
onъ, ona, ono – onogo… sь, si, se – (gen.) sego…
jedьnъ (jedьnogo) mojь (mojego), tvojь, svojь
dva, oba (=duál!) našь, vašь
jakъ, takъ, mnogъ… dvojь, obojь…
kъ-to (kogo) čьjь (čьjego)
Staroslověnština – skloňování zájmen
čeština staroslověnština
1. ten (< tъ-nъ) tъ
2. toho togo
3. tomu tomu
4. toho tъ (togo = gen.-akuz.)
5. – –
6. (o) tom tomь
7. tím (< tiem) těmь
Staroslověnština – skloňování zájmen
čeština staroslověnština
1. on (/ jen-ž) jь
2. jeho (ho, jej...) jego
3. jemu jemu
4. jej (< jь-jь) jь (jego = gen.-akuz.)
5. – –
6. (o) něm (< jem) jemь
7. jím (< jím) imь
Staroslověnština – skloňování adjektiv
jmenné adj. zájmeno
1. dobr- + jь
2. dobr- + jego
3. dobr- + jemu
4. dobr- + jь
5. – + –
6. dobr- + jemь
7. dobr- + imь
Staroslověnština – skloňování adjektiv
adj. ve složeném tvaru
1. dobrъjь
2. dobrajego
3. dobrujemu
4. dobrъjь (dobrajego = gen.akuz.)
5. –
6. dobrě-jemь → dobryjemь
7. dobromь-imь → dobryjimь
domácí úkol:
věrьnъ + jь
–provést kontrakci v sg. a pl. maskulin
pročíst si tabulku slovesných tříd
----------------
*voinikos > věnьcь (č. věnec, lit. vainikas)
*gh
ansis > (č. husa, něm. Ganse)