Emoce IV. Plán doplnění teorií emocí vývoj emocí drobnosti Atribuční teorie emocí Bernarda Weinera na formovaní emocí se podílejí atribuční, tedy převážně kognitivní procesy počáteční reakce na emocionálně významný podnět pouze 
 příjemný-nepříjemný, dobrý -špatný atribuce kauzality může emoční prožitek modifikovat resp. úplně změnit Bernard Weiner (1935 - ) EVOLUČNÍ TEORIE EMOCÍ Robert Plutchik 
 (1927 – 2006) Kriteria, která mají splňovat emoce: 1. mají být relevantní v rámci základních biologických adaptačních mechanismů 2. mají se nacházet v nějaké formě na všech vývojových stupních 3. nemají být ve svém vymezení závislé na zvláštních neurálních mechanizmech 4. nemají ve své definici záviset na introspekci /ač se metoda introspekce nevylučuje ze zkoumání/ 5. mají být definovatelné v pojmech chování 1. „Pojem emoce je použitelný na všech stupních dějin vývoje (evoluce) a platí pro zvířata stejně tak dobře jako pro lidi.” 2. „Emoce mají evoluční dějiny a vytvořily rozdílné formy výrazu u různých druhů.” 3. „Emoce plní adaptivní roli tím, že organismům pomáhají vyrovnávat se s podstatnými úkoly přežití, které jsou stanovovány prostředím.” 4. „Vzdor rozdílným formám výrazu emocí u různých druhů existují společné elementy nebo prototypické vzorce, které mohou být identifikovány.” 5. „Existuje malý počet základních, primárních nebo prototypických emocí.” EVOLUČNÍ TEORIE EMOCÍ 6. „Všechny ostatní emoce jsou smíšené nebo odvozené stavy, tzn. že pocházejí z kombinací, směsí nebo svazků primárních emocí.” 7. „Primární emoce jsou hypotetické konstrukty nebo idealizované stavy, jejichž zvláštnosti a znaky je možno vysuzovat jen na základě různých druhů dokladů.” 8. „Primární emoce mohou být pojímány jako páry polaritních protikladů.” 9. „Všechny emoce variují ve stupni své vzájemné podobnosti.” 10. „Každá emoce se může projevovat rozdílným stupněm intenzity nebo úrovně vzrušení.”
 EVOLUČNÍ TEORIE EMOCÍ Dle Plutchika je 8 primárních emocí, které jsou vrozenou automatickou odezvou na opakující se životně důležité události. očekávání radost smutek důvěra znechucení strachhněv překvapení EVOLUČNÍ TEORIE EMOCÍ podnětová událost ➵ poznatek ➵ cit ➵ chování ➵ efekt Dle Plutchika je 8 primárních emocí, které jsou vrozenou automatickou odezvou na opakující se životně důležité události. radostsmutek důvěra znechucení strach hněv očekávánípřekvapení podnět poznatek cit chování efekt hrozba “nebezpečí” strach, hrůza útěk ochrana překážka “nepřítel” hněv, vztek útok destrukce možný partner “mít ho” radost, extáze námluvy, páření reprodukce ztráta ceněné osoby “izolace” smutek, žal volání o pomoc reintegrace člen skupiny “přítel” přijetí, důvěra družnost, sdílení afiliace nechutný objekt “jed” odpor, hnus zvracení, odstranění objektu rejekce nové teritorium “co je tam?” očekávání přezkoumávání, mapování explorace nečekaný nový objekt “co to je?” překvapení zastavení se, ostražitost orientace podnětová událost ➵ poznatek ➵ cit ➵ chování ➵ efekt fylogenetická historický vývoj lidstva ontogenetická aktuální geneze čtyři vývojové úrovně Fylogeneze V nejobecnějším vymezení jsou emoce projevem jedné ze základních vlastností živých organismů - dráždivosti. etologie Ontogeneze emocí postupná diferenciace emocí akční rádius emocionálních zážitků se až do dospělosti rozšiřuje ve stáří se zužuje resp. redukuje narození 3 měs. 6 měs. 9 měs. 12 měs. 18 měs. Diferenciace emocí dle Bridgesové excitace libost nadšení náklonnost k dospělým k dětem radost žárlivost strach zklamání nelibost zlost Kojenecký věk Na začátku života mají emoce dominantní postavení. Slouží k signalizování základních biologických potřeb. Zhruba v polovině prvního roku věku dochází k přesunu od převážně nelibých k libým emocím. Výrazem emoce je motorika celého těla. Postupně se diferencují afekty a nálady. Období batolete (12-36 měs.) Labilita emocí, afektivní výbuchy, nepatrného trvání a nepatrné hloubky. Rozšíření citového prožívání vztahu k druhým osobám o zážitky související se začátkem uvědomování sama sebe. Předškolní věk Rozvíjení emočního prožívání podnětů, které poskytuje hra. Vývoj tranzitivních citů, např. soucitu. Ke konci tohoto období přechodně zvýšená emotivita. Živé emoční zpracovávání pohádek. Školní věk Převaha pozitivních náladových dominant a stenických emocí. Rozvoj sociálních citů. Růst sebevědomí. Rozvoj mravních citů. Převažují však city malé hloubky. Prepuberta a puberta Tendence k dysforickým náladám, zvýšená dráždivost. Labilita sebecitu. Diferenciace vyšších citů v souvislosti se změnami v hierarchii hodnot. Prohloubení citů, projevy horování a nadšení pro osoby a ideály a stejně Vášnivé odmítání všeho, co se vnucuje. Adolescence Z hlediska dynamiky prožívání je to bouřlivé období, projevující se nezřídka střetáváním protichůdných impulsů. Silné přátelské vztahy. Erotické city, usilování o emoční nezávislost na rodičích. Řada osobních zklamání z rozporu mezi představou, ideálem a skutečností. Adolescence Mládež se hrouží sentimentálně do svých citových stavů, oddává se jejich proudění a dává se jimi zálibně oblévat. Vedle toho romanticky touží a vzpíná se k nevšedním zážitkům, překonávající šedivou skutečnost, v níž musí žít. Ferdinand Kratina Mladá dospělost Období dynamicky progresivní, u mužů v popředí tendence po uplatnění v povolání, ve sportu, získání sociální prestiže apod., u žen rozvoj mateřského instinktu. Intenzivní prožívání partnerských vztahů zejména v manželství, jež přináší štěstí, ale také konflikty mezi partnery. Střední dospělost Vyznačuje se postupující stabilizací prožívání a jednání. Obohacení citového života rodiny při výchově dětí. Řada kladných citových zážitků vyplývajících z úspěchů v povolání a veřejné činnosti. V průběhu pátého decenia zvýšená emoční labilita žen v průběhu klimaktéria. Pozvolné snižování sexuální aktivity se může promítat do citové sféry a přinášet více obav mužům než ženám. Stárnutí Vyrovnávání tendencí k dráždivým nebo těžkomyslným náladám. Zmírnění afektivních projevů. City jsou méně bezprostřední. Na druhé straně značná nezávislost hodnocení na citových vztazích. Stáří V souvislosti se změnami životního stylu je zúžení zážitkového okruhu. Udržování dosavadních, ale ztížené navazování nových citových vztahů. Tendence k depresivním náladám. Hrdost na úspěchy členů vlastní rodiny. Živý emoční doprovod osobních vzpomínek, emoční labilita při snížené intenzitě projevů. aktuální geneze emoce asvyvolávající podněty narůstání výbuch plató vyhasínání afektu as Prudce vrcholící a zvolna ustupující afekt 
 aktuální geneze emoce /úlek, překvapení, zklamání as Pozvolna se rozvíjející a rychle vyhasínající afekt
 aktuální geneze emoce /starost, smutek, žalost as Intermitovaný, přerývaný, přerušovaný afekt
 aktuální geneze emoce /hněv, náhlá radost as Oscilující afekt, přecházející do protikladné kvality
 aktuální geneze emoce /napjaté očekávání kolísající mezi nadějí a obavami kontinuum nálad a afektů + - A B C D F G H I J K L Yerker-Dodsonův zákon Robert Mearns Yerkes 1879-1956 výkon slabý silný arousal/vzrušenínízké vysoké jednoduchý úkol obtížný úkol Funkce emocí Emoce jsou vyjádřením základních lidských motivů Emoce regulují úroveň fyziologické aktivity Emoce plní signální funkci Emoce jako kontrolní zpětnovazební systém Expresivní komponenta emocí je součástí neverbální komunikace Emoce mohou působit jako vnitřní pohnutka k motivovanému jednání