UZB003     Obecná  didak1ka   Co  budeme  v  kurzu  dělat?   n  Přednášky   n  Semináře   n  Cvičné  výstupy   n  Videonahrávky   n  Písemný  test   Co  budete  v  kurzu  dělat?   n  Zvažovat  rozhodnuK  stát  se  učitelem   n  Budovat  svoje  přesvědčení  a  osobní  teorie   n  Spolupracovat   n  Diskutovat   n  Kri1cko-­‐přátelsky  hodno1t   Jak  se  budeme  v  kurzu  učit?   n  Čtením   n  Spoluprací   n  Posloucháním   n  Zkoušením  si   n  Pozorováním   n  Reflektováním   n  Hodnocením   Jaké  na  vás  máme  požadavky?   n  Přečíst  sylabus   n  Cvičný  výstup   n  Povinná  docházka  v  seminářích  (80  %)   n  Doporučená  docházka  na  přednáškách   n  Písemný  test  (66  %)   Cvičný  výstup   n  NE  frontální  výuka   n  Krátký  výklad  může  být  součásK  výstupu,  je   třeba  ho  ale  kombinovat  s  dalšími   metodami,  které  zapojí  do  výuky  i  studenty   n  Cíl  hodiny,  použité  metody,  mo1vace   studentů   n  Písemná  příprava  odevzdaná  do  IS   Co  je  didak1ka?    A  B  C  D  E  F  G  H  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z   Různé  náhledy  na  didak1ku   n  teorii  vyučování  a  umění  vyučovat   n  teorii  vzdělávání  (19.  stol.)   n  teorii  učení,  která  napomáhá  rozvoji  člověka   n  teorie  vyučování  a  vzdělávání  (Skalková)   n  věda,  která  po  teore1cké  i  prak1cké  stránce   studuje  procesy  vzdělávání  (Kalhous,  Obst,   1998)   Co to je výchova? Dualistické pojetí výchovy A)    Rozvoj  přirozených  vloh   §  Rousseau,  subjek1vismus,  Nové  školy   §  Výchova  rozvíjí  potence  jedince   B)    Překonávání  přirozených  sklonů  a  jejich   nahrazování  návyky   §  Výchova  je  forma1vní  činnost   §  Výchova  je  konverze  lidské  přirozenos1   A) Přirozený rozvoj vrozených možností §  Rousseau:  svobodný  rozvoj  dětské  přirozenos1   bez  společenských  zásahů  a  nátlaku   §  Nikdy  nezakazovat,  nikdy  netrestat  a  nikdy  nic   nepřikazovat.  Co  dítě  nemůže  pochopit,  neučí  se.   Neučí  se  ani  to,  o  co  nejeví  zájem.   §  „Vše  vychází  dobré  z  rukou  stvořitelových,  vše  se   kazí  v  rukou  člověka.“  (Emil  I)   §  Počátkem  20.  stoleK  na  Rousseaua  navazuje  hnuK   Nové  školy   B) Překonávání přirozených sklonů a jejich nahrazování návyky §  Durkheim:  vše,  co  člověka  dělá  člověkem,  je   společenského  původu   §  Výchova  by  měla  učinit  člověka  citlivým  vůči   obecnějším  strukturám   §  Dětská  nehotovost  vyžaduje  ochrannou  péči  a   výchovu,  která  má  moralizující  a  mo1vující  funkci   §  Vychovatel  vede  k  transcendentním  hodnotám   Co to je vzdělávání? Shrnutí: výchova a vzdělávání §  Záměrná   §   Vzájemné  působení   §   Soustavná   §   Organizovaná   §  Realizována  na   základě  cílů     §  Rozvíjení  hodnot   jedince,  osobnos1 §  Záměrné   §   Vzájemné  působení   §   Soustavné   §   Organizované   §  Realizováno  na   základě  cílů   §  Osvojování  si   poznatků,  dovednosK,     kompetencí §   Formální  vzdělávání   §   Neformální  vzdělávání   §   Informální  učení   Koncept celoživotního učení Specifičnost pedagogiky Specifičnost  pedagogiky:     Účelový  vztah  (cíl  +  prostředek)     Plánování  nejlepší  výchovy   §  Neill:  cílem  výchovy  je  učinit  jedince  šťastnější,   více  sebejisté,  méně  neuro1cké  a  méně   předpojaté   §  Locke:  cílem  výchovy  je  naučit  jedince  popřít   svoje  touhy  a  chutě  a  naučit  se  sledovat  rozum   §  Hutchinson:  cíle  výchovy  je  kul1vace  intelektu   §  Whitehead:  cílem  výchovy  je  získání  kulturního   vědění  a  expertního  vědění  v  určitém  specifickém   směru   Cíle  výchovy   Která  teorie  vyučování   je  nejlepší?   Jak vyučovat? Vyučování  jako  ...   1.  Umění   2.  Ak1vita  zdravého  rozumu   3.  Nezasahování   4.  Předávání  klasického  obsahu   5.  Vyučování  jako  zprostředkování   6.  Řemeslo  /  aplikovaná  věda   7.  Konstruování  významu   8.  Kooperace   9.  Zábava   10.  Příprava  na  praxi   1. Vyučování jako umění n  Komenský  (Didak+ka  velká)  označuje   didak1ku  za  „všeobecné  umění,  jak  naučit   všechny  všemu“   n  Ježíš,  Sokrates,  Gándhí   n  John  Dewey:  vyučování  je  plné  intuice,  lásky,   este1ckého  prožitku   2. Vyučování jako aktivita zdravého rozumu n  Každý  má  zkušenost  z  výuky   n  Vyučování  se  nijak  neodlišuje  od  běžného   života   n  Není  nutné  se  učit  vyučovat   3.  Vyučování  jako  nezasahování   n  Jean  Jacques  Rousseau   n  „člověk  je  od  přírody  dobrý“   n  přírodní  růst  jedince   n  nezasahování,  nega1vní  výchova,   roman1smus   n  ideje  pro  pedocentrismus,  alterna1vní  školy     §  radikální  škola   §  an1autorita1vní  výchova   §  nepovinná  výuka   §  absence  disciplinárního  opatření   §  princip  samosprávy   §  cílem  výchovy  je  štěsK  jedince   3.  Vyučování  jako  nezasahování   Neill:  Summerhill   video   4.  Vyučování  jako  předávání     klasického  obsahu   §  Škola  selhala,  místo  učení  nabízí  trénink   a  z  učitelů  se  stali  trenéři   §  Kul1vovanost  a  obecné  vzdělání  se   ztra1lo   §  Tradice,  která  byla  dobrá,  se  vytra1la  a   z  lidí  se  stali  barbaři   §  Obsahem  výuky  má  být  tradiční  a  klasické   kurikulum   §  Konzerva1vní  tendence   §  Základem  kultury  je  text   §  Udržování  běhu  společnos1  a  rozvoj  dítěte   §  Základní  vzdělávání  je  ze  své  podstaty   formováním  těla,  myšlení,  komunikace  a   chování  jedinců   4.  Vyučování  jako  předávání     klasického  obsahu     Cíl  základního  vzdělávání   §  základní  vzdělávání  zabezpečuje  sekundární   socializaci   §  předává  kulturní  gramotnost,  učí  myslet  a   jednat   §  zachování  dialogu  a  kon1nuity  s   myšlenkovou  tradicí   4.  Vyučování  jako  předávání     klasického  obsahu     Kultura  a  kulturní  gramotnost  je  postavena  na   těchto  základech   §  literární  gramotnost  (jazyková,  informační)   §  sociální  gramotnost  (hodnoty,  ideje)   §  přírodovědecká  a  matema1cká  gramotnost   (věda  a  technika)   §  umělecká  a  este1cká  sféra   §  kultura  těla  a  tělesnos1   4.  Vyučování  jako  předávání     klasického  obsahu   Paradigmata  učení   §  Behaviorismus §  Kognitivismus, informační psychologie §  Kognitivní konstruktivismus §  Sociální konstruktivismus Behaviorismus   KogniBvismus,   informační   psychologie   KogniBvní   konstrukBvismus           Sociální   konstrukBvismus   PojeI  poznání   univerzální, objektivní, nezávislé na poznávajícím univerzální, objektivní, ale ovlivněné předchozí znalostí poznávajícího individuálně konstruované, „objektivní", ale závislé na úrovni vývoje inteligence sociálně konstruované, „subjektivní", distribuované mezi různé jedince Metafora  žáka   velké nádraží s mnoha výhybkami počítač naivní vědec učeň u mistra Definice  učení   změna projevů chování osvojení nových způsobů zpracování informace osobní nalézání smyslu vnikání do kultury určitých společenství Behaviorismus   KogniBvismus,   informační   psychologie   KogniBvní   konstrukBvismus           Sociální   konstrukBvismus   Průběh  učení   vytváření spojení mezi podněty a reakcemi přenášení informace z krátkodobé do dlouhodobé paměti řešení problémů, asimilace, akomodace poznatkových struktur dialog s experty a vrstevníky, konfrontace názorů, stanovisek Učitel  je   zdroj informací manažer facilitátor spolupracovník Metoda  a   strategie   vyučování   rozčleň učivo, vylož, předveď, zpevni žádoucí návyky procvičením, poskytni ihned zpětnou vazbu vytvoř informačně bohaté prostředí; předveď, jak expert s informacemi pracuje vyvolej pocit rozporu mezi stávajícím pojetím žáka a novou zkušeností a pomoz mu obnovit novou, lepší rovnováhu podílej se spolu s žáky na konstruování reality prostřednictvím diskuse o dosavadních pojetích Činnost  žáka   co nejpřesněji opakuje poznání předávané autoritou; naslouchá a sleduje provádí mentální operace s informacemi, rozvíjí reprezentace a automatizuje scénáře získává zkušenost s realitou prostřednictvím činnosti; asimiluje informaci vytváří realitu sociální i fyzickou činností; se spolužáky a učiteli tvoří autentické produkty 5.  Vyučování  jako  zprostředkování   n  Thorndike  (beh.),  Skinner  (neobeh.)   n  Měření  a  testování  žáků   n  Učivo  se  systema1cky  rozdělí  na  malé  celky,   které  jsou  předány  žákům   n  Zapamatování  jednotek  se  zpevňuje   opakováním,  procvičováním  a  zkoušením   n  Daltonský  učební  plán 6.  Vyučování  jako  konstruování   významu   n  Pro1  transmisi   n  Jedinec  sám  konstruuje  význam  a  smysl,   když  ak1vně  pracuje   n  Soubor  teorií,  které  se  dnes  nejvíce  vyvíjí   Jean Piaget (1896-1980) §  Biolog, psycholog Otázky §  Jak se poznání vyvíjí? §  Jak se učí dítě? §  Organismus usiluje o rovnovážný vztah Jean Piaget n  Rovnováhy je dosaženo skrze n  Asimilaci n  Akomodaci n  Příklad: nestálost objektů n  Konstrukce poznání Vývoj kognitivních operací Přibližný  věk   Stadium   CharakterisBka   0-­‐2   Senzomotorické   Dítě  si  rozvíjí  koncept  stálos1  objektů  a   schopnost  učit  se  z  mentální  reprezentací.   Dítě  je  tedy  zprvu  egois1cké  a  konkrétní.   Objekt  nezmizí,  když  se  na  něho  přestanou   dívat  (9  měsíců).   2  -­‐  7   Předoperační   Myšlení  děK  je  egocentrické,  postrádají   pojeK  konverzace.  Centrace.   7  -­‐  11   Konkrétní  operace   Získávají  pojeK  konverzace,  nemají   schopnost  abstraktního  myšlení,  nedokáží   testovat  hypotézy.  Zachování  množství.   Začátek  kolem   11,  12   Formální  operace   Dítě  začíná  mít  schopnost  abstraktního   myšlení.  Ale  k  tomu,  aby  ji  získalo,   potřebovalo  konkrétní  zkušenos1.   zdroj:  Piaget  &  Inhelder  (1968).   Přechod od jednoho stadia k druhému n  zrání n  učení, poznávání n  interakce s prostředím n  rovnovážný vztah Vygotskij: Zvnitřnění sociálních interakcí „každá psychická funkce se v kulturním vývoji dítěte objevuje na scéně dvakrát, ve dvou plánech – nejprve v sociálním, potom v psychologickém, nejprve mezi lidmi jako kategorie interpsychická, potom uvnitř dítěte jako kategorie intrapsychická“ (1978, s. 121) Vygotskij: Zóna nejbližšího vývoje Co dítě umí Vygotskij: Zóna nejbližšího vývoje Co dítě umí ZNV Co se dítě naučí Vygotskij: Zóna nejbližšího vývoje Co dítě umí Co dítě nebude umět ZNV Co se dítě naučí Definice zóny nejbližšího vývoje vzdálenost mezi aktuálním stupněm rozvoje (založeném na samostatném vývoji) a potenciálním stupněm rozvoje, který je podmíněn vedením dospělého nebo spoluprací se schopnějšími vrstevníky Koncepce lešení (scaffolding)  Proces,  který  umožní  dítě1   nebo  začátečníkovi  řešit   problém,  splnit  úlohu  nebo   dosáhnout  konkrétního  cíle,   který  přesahuje  hranice   neasistovaného  úsilí.   (Bruner)   Ž Matěj: Naše soustava se skládá z osmi planet a z toho jedna je Země. Planety obíhají kolem osy, středem Sluneční soustavy je Slunce. Planety jsou v tomto pořadí: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter Saturn, Uran, Neptun. U: No, není to zlé, ale vadí mi, že se otáčí kolem osy, jo. Ale tam, představ si, že máš planetu a máš osu tady. (kreslí na tabuli planetu a mimo ni kreslí osu) Myslíš, že se ta planeta otáčí takhle dokola? (ukazuje, jak by se planeta mohla otáčet) Ž Matěj: Ne. U: Takže kolem jaké osy? Ž Matěj: Kolem své. U: Tam musí být kolem své osy, jo? Takže … kolem osy, točí se kolem osy … musí to být tedy naprosto přesné.     Konstruktivistická výuka §  Je třeba nezaměřovat se pouze na předávání informací žákům. Stejné, ne-li větší úsilí, by mělo být vynakládáno na propojování poznatků, kterými žáci již disponují. §  Myšlenka, že dáme dětem nějaké kostky či jiný materiál, necháme je samotné a když se vrátíme po patnácti letech, očekáváme, že vynalezli matematickou analýzu, nedává vůbec žádný smysl. Učitel je stále autoritou, stále učí. Lowe: roviny ovlivňující kognitivní proces žáka §  Je třeba nezaměřovat se pouze na předávání informací žákům. Stejné, ne-li větší úsilí, by mělo být vynakládáno na propojování poznatků, kterými žáci již disponují. §  Myšlenka, že dáme dětem nějaké kostky či jiný materiál, necháme je samotné a když se vrátíme po patnácti letech, očekáváme, že vynalezli matematickou analýzu, nedává vůbec žádný smysl. Učitel je stále autoritou, stále učí. primitivní laická školní VĚDA intuitivní, spontánní; může působit problémy při výuce média, každodenní používání jazyka symbolický, idealizovaný svět Lowe: roviny ovlivňující kognitivní proces žáka primitivní laická školní VĚDA intuitivní, spontánní; může působit problémy při výuce média, každodenní používání jazyka symbolický, idealizovaný svět Sbližování primitivní a školní vědy vyžaduje znalost primitivní vědy žáka. Lowe: roviny ovlivňující kognitivní proces žáka Znaky konstruktivistické výuky Murphyová (1997) 1. Učivo je předkládáno z různých hledisek, učitel využívá různých metod pro prezentaci učiva. 2. Cíle a plány pochází přímo od žáků nebo jsou stanoveny ve spolupráci s učitelem. 3. Učitel je v roli mentora, průvodce, facilitátora a tutora, tedy toho, kdo vyučuje, pomáhá překonat obtíže, připravuje, naznačuje, poskytuje fakta. Učitel uplatňuje takový styl řízení, který je protipólem přikazování a kontroly. Znaky konstruktivistické výuky (2) 4. Žáci aktivně sledují a řídí vlastní kognitivní činnost – vědí co umí, jak se to učí a proč. 5. Učení je orientované na žáka, který je ve výuce hlavním činitelem. 6. Učební situace, techniky, obsah, a úkoly reprezentují přirozenou komplexnost reality světa – autentické činnosti odrážejí skutečné životní situace. Znaky konstruktivistické výuky (3) 7. Zdůrazňuje se konstrukce znalostí a ne reprodukce. 8. Individuální poznání žáka se proměňuje díky vyjednávání, spolupráci a sociální zkušenosti – díky kooperativnímu učení. 9. Žákovy předchozí znalosti, domněnky, názory a stanoviska jsou zahrnuty do (re)konstrukčního procesu. Znaky konstruktivistické výuky (4) 10. Klade se důraz na řešení problémů jako na didaktickou metodu, při které se zapojuje myšlení vyššího řádu a dochází k hlubokému porozumění. 11. Chyba je respektována, zprostředkuje příležitost pro vhled do žákových předchozích znalostí – s chybou se pracuje. 12. Zkoumání je využíváno jako nejlepší přístup k povzbuzení studentů k nezávislému získávání znalostí a dosahování cílů. Znaky konstruktivistické výuky (5) 13. Žáci mají příležitost k „učňovskému učení“ (jednota praktických úkolů a rozvoje schopností a znalostí za pomoci učitele). 14. Jednota znalostí je reflektována v zaměření na vztahy mezi známými pojmy a na mezipředmětové vztahy v souvislosti s novým učivem. 15. Učitel upřednostňuje kooperativní učení, aby žáci měli možnost vnímat alternativní názory – úkoly musí být takové, aby umožňovaly kooperativní činnosti. Znaky konstruktivistické výuky (6) 16. Žákům je poskytována pomoc při překonávání limitů svých schopností – podpůrná rozvíjející výuka. 17. Hodnocení je komplexní, předmětem je široké spektrum žákovských produktů. 18. Primární data zprostředkovávají odkaz na reálný svět a jeho souvislost s učivem. Transmisivní předkládány hotové poznatky zaměřena na výkon výcvik k co nejefektivnějšímu řešení standardních situací učitel = trenér upozorňující na nedostatky méně náročná na čas a úsilí učitele výchova ke studijní disciplíně motivace = úspěšné absolvování zkoušky Konstruktivní aktivní konstrukce poznatků žákem (AKP) zaměřena na osobnostní rozvoj snaha o efektivní integraci nových poznatků učitel = facilitátor usnadňující cestu k vlastnímu poznání klade větší požadavky na práci a přípravu učitele výchova k samostatnosti motivace = získání nových schopností Konstruktivistické učení Dělej Přezkoumej Nauč se Aplikuj Kritika konstruktivismu §  kri1ka  vývojové  a  stupňovité  lidské   inteligence   §  časová  náročnost   §  ekonomické  hledisko   §  tvrzení,  že  učení  je  ak1vní,  není  tak  radikální,   jak  by  se  mohlo  zdát,  protože  jakékoliv  učení   je  ak1vní   §  zhoršení  vzdělávacích  výsledků   7.  Kri1cké  myšlení   §  Vzdělávat  znamená  učit  dě1  myslet   §  Kri1cké  myšlení  by  mělo  být  formální   povahy,  to  znamená  nevázat  se  na  obsahy,   jde  pouze  o  rozvoj  struktury  myšlení   §  Žádná  kri1ka  společnos1       Kri1cké  myšlení   §  zkoumání  a  ověřování  všech  tvrzení,  která   jsou  předkládána  k  přijeK   §  Nezávislé  myšlení   §  Produk1vní  myšlení   §  Nestačí  se  naučit  číst  a  psát   7.  Kri1cké  myšlení     Metody   §  Volné  psaní   §  I.N.S.E.R.T.   §  Podvojný  deník   §  Pě1lístek   §  Čtení  v  rolích   §  Čtyři  rohy   §  E  –  U  -­‐  R   7.  Kri1cké  myšlení   Třífázový cyklus učení (E – U - R) §  Evokace: studenti vyjadřují svoje znalosti a neznalosti tématu §  Uvědomění si významu: konfrontace studentova původního konceptu daného tématu se zdrojem nových informací §  Reflexe: studenti přeformulují své chápání tématu pod vlivem nových informací 7. Kritické myšlení §  Tomková, Anna. Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení v primární škole. Praha: UK, 2007. 98 s. §  Fisher, Robert. Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál, 2004. 172 s. www.kritickemysleni.cz/ 7. Kritické myšlení 8. Kooperativní učení „Je založeno na principu spolupráce při dosahování cílů. Výsledky jedince jsou podporovány činností celé skupiny a celá skupina má prospěch z činnosti jednotlivce. Základní pojmy kooperativního vyučování jsou sdílení, spolupráce a podpora“ Kasíková 1997 §  sociální  učení  ve  skupinách   §  volný  text   §  školní  1skárny   §  korespondence   §  kri1ka  zúžení  dítěte  na  racionální   bytost   8. Kooperativní učení Freinetova moderní škola 8. Výzkumy kooperativního učení Kooperativní výuka je efektivní, když ■  odměna za práci navíc ■  každý žák má svoji zodpovědnost ■  interakce tváří v tvář ■  pozitivní vzájemná závislost ■  úkoly mají více než jedno řešení 8. Teorie kooperativního učení ■  Kasíková, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997. ■  Kasíková, Hana. Učíme se spolupráci spoluprací. Kladno: AISIS, 2005. 9.  Vyučování  jako  zábava   §  Neil Postman: Ubavit se k smrti (1985, česky 1999) §  Z výchovy a vzdělávání se stává zábava §  seriál Sezame, otevři se (1969) §  TV neučí, baví §  Mizení dětství §  Ne Orwellovo 1984, ale Huxleyho Konec civilizace 10. Vyučování jako příprava na praxi §  „Co je soukromé, je dobré, co je veřejné, je špatné“ (neoliberalismus) §  Orientace na konkurenceschopnost §  Efektivita, evaluace, akontabilita §  Vzdělání je zboží §  Redukce hodnot §  Rozmanitost a tvořivost x kognitivním operacím Souhrn:  Vyučování  jako  ...   1.  Umění   2.  Ak1vita  zdravého  rozumu   3.  Nezasahování   4.  Předávání  klasického  obsahu   5.  Vyučování  jako  zprostředkování   6.  Řemeslo  /  aplikovaná  věda   7.  Konstruování  významu   8.  Kooperace   9.  Zábava   10.  Příprava  na  praxi   Nejlepší  teorie  vyučování     1.  Zóna  nejbližšího  vývoje:  dejte  jim,   co  potřebují   2.  Lešení:  a  trochu  přidejte   3.  Kogni1vní  a  afek1vní  učení:  emoce   4.  Explicitní  cíl:  říkejte  žákům,  co  a   proč  děláte   5.  Metody:  vybírejte  jako  poslední     Povaha  didak1ky   § Preskrip1vní  teorie  (návod)   § Racionalis1cké  teorie  (plán)   § Reflek1vní  teorie  (reflexe  učitele)   Deskrip1vně-­‐korelačně-­‐experimentální  cyklus     atributy   kontext   proces   produkt   Povaha  didak1ky   § Preskrip1vní  teorie  (návod)   § Racionalis1cké  teorie  (plán)   § Reflek1vní  teorie  (reflexe  učitele)   Tylerův princip Ve 40. letech 20. století Ralph Tyler položil 4 otázky, které se vztahují na cíle vzdělávání a jsou dodnes používány: 1.  Jaké pedagogické cíle by měla škola naplňovat? (účel) 2.  Prostřednictvím jakých výukových aktivit by měly být tyto cíle realizovány? (výběr výukových aktivit) 3.  Jak mohou být tyto výukové aktivity co nejlépe provedeny? (organizace) 4.  Jak můžeme zjistit, v jakém rozsahu jsou cíle naplněny? (evaluace) Povaha  didak1ky   § Preskrip1vní  teorie  (návod)   § Racionalis1cké  teorie  (plán)   § Reflek1vní  teorie  (reflexe  učitele)   Výzkumný  plán   Test pro žáky Videonahrávky Seminář Videonahrávka Rozhovor nad výukou Videonahrávka Rozhovor nad výukou ZMĚNA ZMĚNA ZMĚNA Videonahrávka Reflektivní teorie Reflek1vní  cyklus,  někdy  též  označován  jako  akční  cyklus  (ac+on   cycle),  se  skládá  z  následujících  kroků     1.  začíná  otázkou  Jak  zlepšit  svoji  výuku?   2.  setkávám  se  s  obKžemi,  když  moje  představy  nejsou  v  praxi   naplňovány   3.  představuji  si  způsoby  překonání  těchto  obKží   4.  jednám  na  základě  vybraného  řešení   5.  hodnoKm  výsledek  svého  jednání   6.  měním  své  jednání  ve  světle  hodnocení   5 1 4 3 2 Creating alternative methods of action Trial Action Looking back on the action Awareness of essential aspects What was important? What happened? To what intentions does this lead? ALACT model 5 1 4 3 2 Creating alternative methods of action Trial Action Looking back on the action Awareness of essential aspects ALACT model 5 1 4 3 2 Creating alternative methods of action Trial Action Looking back on the action Awareness of essential aspects ALACT model 5 1 4 3 2 Creating alternative methods of action Trial Action Looking back on the action Awareness of essential aspects theory ALACT model Jak  si  vybrat  školu?   Jak  si  vybrat  školu   n  Webové  stránky  (článek  Mareše  a  Lukase)   n  Priority  školy  (kodex  školy)   n  Inspekční  zprávy   n  Ne  vždy  na  stránkách  školy   n  Viz  Česká  školní  inspekce    -­‐  v   registru  inspekčních  zpráv     n  Seznam  všech  škol   Ústav  pro  informace  ve  vzdělávání     Čeští žáci v mezinárodním srovnání 511 493 615 605 490 510 530 550 570 590 610 1999 2007 ZŠ víceleté gymnázium Výsledky  žáků  ZŠ  a  víceletých  gymnázií  v  matema1ckém  testu  (TIMSS)   350 400 450 500 550 600 650 700 -2,5 -2,0 -1,5 -1,0 -0,5 0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 Gymnázia   SOŠ  a  SOU  s  maturitou   SŠ  bez  maturity   Matema1ka:             Čtení:           Řešení  problémů:     Přírodní  vědy:             Matema1ka:             Čtení:           Řešení  problémů:     Přírodní  vědy:             620   577   607   623   604   577   607   614   512   507   525   528   548   516   550   549   467   439   474   489   447   444   470   469   Matema1ka:             Čtení:           Řešení  problémů:     Přírodní  vědy:             Matema1ka:             Čtení:           Řešení  problémů:     Přírodní  vědy: Matema1ka:             Čtení:           Řešení  problémů:     Přírodní  vědy:             Matema1ka:             Čtení:           Řešení  problémů:     Přírodní  vědy:             Index  socioekonomického  zázemí   Výsledek  PISA   Šest skupin středních škol podle výsledku v PISE a socioekonomického zázemí PISA 2003, Gymnázia, SOŠ a SOU s maturitou a SŠ bez maturity Střední školy: PISA: G, SOŠ+SOU, SŠ bez m. Nejhorších10% Nejhorších 5% 21 % ze všech učňů bude v maturitě neúspěšných 9 % 1 % n  Školní  vzdělávací  program:  ZŠ  Táborská,   Gymnázium  Rumburk,   Gymnázium  Slovanské  náměsK  Brno,   Moravské  gymnázium   n  Granty   n  Hierarchie  důvěryhodnos1   n  Teorie  pískoviště   Jak  si  vybrat  školu   n  Alterna1vní  školské  koncepty   n  Waldorf   n  Montessori   n  Dalton   n  Inova1vní  školy   n  Zdravá  škola   n  OSV   n  Kri1cké  myšlení   Alterna1vní  x  Inova1vní  škola