SLOVNÍKOVÉ HESLO


zámek^1, -mku  m 1. zařízení (ovládané klíčem) umožňující něco zamknout, zavřít: z.
na                  dveřích; patentní, visací, dozický z.; zavřít na z. ♦ (zavřít, být zavřen) na
tři z-y, na pět, devět, desatero z-ů důkladně, nedobytně 2. jiné zařízení sloužící k uzavření,
upevnění, spojení ap.: z. lovecké pušky; zámkový příd.: z-é pero; zámeček^1, -čku m zdrob.


zámek^2, -mku m rozlehlá výstavná budova, někdejší šlechtické sídlo: renesanční z.; z. Hluboká ♦
(stavět si) vzdušné, větrné z-y (dělat si) plané naděje; zámecký příd.: z-á věž; z. park; bývalí
z-čtí páni; zámeček^2, -čku m zdrob. ^



    Red. FILIPEC, J., DANEŠ, F. Slovník spisovné češtiny. 1. vydání. Praha: Academia, 1978. s. 681.



Vysvětli, co označuje:



horní index (^1) _______________________________________________________________



-mku ______________________________________________________________________



m _________________________________________________________________________



arabská číslice (1.2.) __________________________________________________________



text kurzívou_________________________________________________________________



text za dvojtečkou (:) __________________________________________________________



♦ __________________________________________________________________________



spojovník (z-y) ______________________________________________________________



příd. _______________________________________________________________________



zdrob. ______________________________________________________________________





zaklepati
dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej)
1. (~; čím; nač; oč) několikrát klepnout (ve význ. 1); zaťukat: hole, podkovy zaklepaly (na
dlažbě); datel zaklepal; z. tužkou na desku stolu (jako upozornění, žádost o ticho ap.); dirigent
zaklepal taktovkou o pult; z. na dveře, na okno (jako žádost o dovolení vstoupit); vstoupil bez
zaklepání; [x] z. u někoho, u něčích dveří požádat o pomoc, práci ap.; bída zaklepala na dveře
dostavila se, nastala; čáp, vrána u nich zaklepala na okno narodilo se jim dítě; hovor. musím to z.
(na dřevo) pověrečným klepáním zajistit, aby se něco příznivého neobrátilo ve zlé, k zlému; - z.
někomu na rameno poklepat; z. si na čelo (na znamení rozpomínání n. na označení, že osoba, o kt. je
řeč, nemá zdravý rozum)
2. řidč. (co kam) několikerým klepnutím vpravit; zatlouci: zaklepe kolík hlavou sekery do země
3. (kým, čím) zatřást: zaklepala jím zima, třesavka; (kůň) zaklepal dolním pyskem (Rais); [x]
zhrub. z. nohama, bačkorama, perkama (Boj.), kamašema (zř., Rais), papučemi (zř., Neff) zemřít; ---
zaklepati se dok. zatřást se, zachvět se: zaklepaly se mu ruce, brada; (práskl) dveřmi, až se
chalupa zaklepala; --- zaklepat si dok. expr. (~; o kom, čem) (s chutí) se oddat něj. dobu klepání
(ve význ. 5) (v. za- II); sklepnout si: ráda si zaklepala se sousedkami
___________________________________________________________________________________________________

Slovník spisovného jazyka českého


Vysvětli, co označuje:


 1. dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej)_______________________________________________




 2. (~; čím; nač; oč), (co kam), (kým, čím), (~; o kom, čem)




_________________________________________________________________________________________



1.

2.
 3. dok. expr.,

zhrub.,

zř.



__________________________________________________________________________