161 - 641
 Marcus Aurelius (161-180) a Markomanské války
 V oblasti střední ho Dunaje na severu Panonie panoval mír do konce 1. poloviny 2. st. Uvnitř
přiléhajícího barbarika to ovšem vřelo: migrace Gótů od baltského pobřeží východoevropskými
pláněmi na jih k Černému moři vyvolala mohutné pohyby mezi kmenovými populacemi střední a
východní Evropy. Snaha najít nová bezpečná sídliště a tlak severních sousedů, vedly ke kam paměť
sahala bezprecedentnímu náporu směrem na jih, na dunajskou hranici impéria. Hlavní roli v tomto
„malém velkém“ stěhování národů sehráli germánské kmenové svazy Markomanů a Kvádů a
sarmatští Jazygové doplněné řadou dalších kmenových společenstev.
 Jako první zaútočili Langobardi a Obiové – 6000 bojovníků vpadlo údolím řeky
Moravy neboVáhu na území říše, kde byli zachyceni a zničeni římskou jezdeckými
jednotkami z Arrabony (Györ).Téměř současně byly r. 166 podniknuty útoky do
Norica, Raetie a Dácie, které římská pohraniční vojska rovněž zlikvidovala.
 169-70 masivní invaze kmenových svazů při středním Podunají, Markomanů,
Kvádů a Jazygů za masivního plenění přes Noricum, Raetii a Panonii (devastace
Vindobony a Carnunta), až do severní Itálie, kde oblehli Aquileiu, Kostobokové
pleníThrákii, vandalští Hasdingové a Lakringové severní Dácii – zhroucení římské
obrany v provinciích.Akutní ohrožení si vyžádalo bezprecedentní opatření: Císař
uspořádal dražbu vlastního jmění, vybudování nových legií z obyvatel Itálie,
rekrutování otroků a gladiátorů, posilování jednotek v pohraničních táborech a
pevnostech, zahájení opevňování měst ve vnitrozemí, přesuny legií z jiných částí
říše (X. legie z Jeruzaléma, III. legie z Afriky).
 V letech 171/172 byla zahájena římská protiofenzíva: úder nejprve dopadl na Kvády,
kteří byli donuceni uzavřít mír, poté byli poraženi Markomani, mezitím se ale
Kvádové vzbouřili proti Římany dosazenému králi a spojili se s Jazygy, v novém
tažení opět římská armáda zvítězila a donutila Kvády k mnohem tvrdším mírovým
podmínkám než prve (vyklizení pásu území při hranici, přijetí římských strážních
jednotek, vydání zajatců a přeběhlíků).Vzpoura syrského místodržitele Avidia
Cassia vedla k nutnosti císařova zásahu: Marcus Aurelius včele armády
s pomocnými sbory dodanými poraženými Germány odtáhl na Přední východ.
 V letech 175-179/180 pak proběhla nová vlna markomanských válek, Římané tentokrát
pronikají hluboko do nitra barbarika, hmotným dokladem je římský nápis zTrenčína ze zimy
179/180: tato nejvýznamnější epigrafická památka na impérium dochovaná in situ ve střední
Evropě severně od Dunaje připomíná vítězství II. legie nad Germány r. 179, nápis uvádí jméno
iniciátora zhotovení, legáta MarcaValeria Maximiana, jehož osoba byla doložena v polovině
20. st. nálezem soklu sochy bývalého místodržitele M.V. Maximiana v alžírské Zaně
nesoucím votivní nápis popisující jeho bohatou kariéru v římské armádě. Právě v tomto
popisu se vzpomíná epizoda z jeho života, během níž byl velitelem římských oddílů, které
přezimovaly v osadě Laugaricio v Zadunají.
 17.3.180 + Marcus Aurelius, nástupce Commodus (177-192) neměl zájem na pokračování
vyčerpávající války a uzavřel s barbary mír, mírové podmínky neukazují na úplnou dominanci
impéria vůči poraženým kmenům, dřívější vysvětlení římské rezignace na dosažení totálního
vítězství spočívalo v problematické osobnosti Commoda, dnes je za pravděpodobnější
považována teze o vysílení obou stran těžkým válčením. Po uzavření míru klid nenastal
(tažení 188/189) a impérium zahájilo proces masivního opevňování dunajské hranice.
 Septimius Severus 193-211
 Caracalla 198-217
 Geta 209-211
 Heliogabalus (Elá-gabála)/Bassianus/Marcus Aurelius Antoninus 218-222
 Alexander Severus 222-235
 Zakladatel dynastie byl panonský místodržitel Septimius Severus, který si trůn vydobyl
dvěma občanskými válkami – formální snaha o přímé navázání na éru adoptivních císařů a
zejména na Marka Aurelia, reálně ale tvrdý a dynamický styl vlády a rozchod s tradičními
římskými elitami - senátorskou aristokracií, hlavní oporou režimu armáda, která začíná být
výrazně protěžovaná, počátek trendu výrazné militarizace římského státu, senát se dostává
do opozice proti císařskému mocenskému centru, pronásledování exponentů senátu za
podporu rivalů císaře, vojenská expanze za hranice impéria
 doba Severovců je epochou zásadních změn, uvnitř státu výrazně stoupá role armády a
nižšího stavu jezdců oproti nejvyšším senátorským vrstvám společnosti – eroze vlivu a moci
tradičních elit, dekonstrukce sociální struktury společnosti impéria, sílí autokratické
postavení císaře, naproti tomu je r. 211 uděleno císařem Caracallou občanství téměř všem
svobodným obyvatelům říše (z občanů se stávají subiecti, honestiores a humiliores), motivy
byly fiskální, revoluční akt ovšem umožnil společenský vzestup daleko širším masám
populace
 za hranice impéria rovněž doba pronikavých změn:V evropském barbariku se od 2. st.
formují oproti dřívějšku nesrovnatelně silnější a akceschopnější kmenové svazy, vnitřní
pohyby budování nové podstatně stratifikovanější germánské společnosti vedou k prvním
masivním migracím směrem k bohatému mediteránnímu světu. Současně vzniká nový
mocný rival na východě: novoperská říše dynastie Sasánovců
 římská společnost byla od počátku prodchnuta vojenským duchem, impérium bylo
vybudováno vítězstvími na bitevních polích, vojenský úspěch byl vždy významný pro osobní
kariéru ambiciózního jednotlivce, i první císař Augustus, přes pokusy dát svému režimu civilní
tvář, byl především úspěšný vojenský vládce, jehož autorita závisela především na osobní
kontrole armád. Údajná rada, kterou dal r. 212 v Eburaku umírající císař Septimius Severus
svému synu: „buď klidný a vyrovnaný, obohať své vojáky a ostatním pohrdej“ dobře odráží
klíčovou roli armády v římském státu.
 za republiky branná povinnost pro všechny občany s majetkovou kvalifikací udržovanou až
do konce 2.st.př.Kr. (s výjimkami extrémních krizí např. válek s Hannibalem), vojenská služba
byla povinností stejně jako privilegiem svobodného občana s politickými právy a jako taková
nebyla placena, legie byly budovány systémem povolávání zv. dilectus – výběr popsaným
v 2.st.př.Kr. u Polybia.
 Od konce 2.st.př.Kr. Mariovými reformami se armáda stala placenou profesionální silou
sestavovanou převážně z římských občanů pomocí odvodů. Systém odvodů v postatě
přetrval až do 2. st., kdy, v době největšího rozmachu a prosperity impéria celkové zlepšení
podmínek služby, vedlo, jak se zdá, výraznému zvýšení počtu dobrovolníků v armádě –
armáda koloniálního typu, tento stav však nepochybně nepřežil katastrofy 3. st.
 V éře vojenských císařů (235-284), věku úzkosti a kolapsu, se na trůnu vystřídalo přes 30
císařů, převážně vojenských velitelů, s čímž byl spojen dramatický vzrůst moci armády.
Takřka permanentní občanská válka mezi jednotlivými charismatickými generály i loutkami
dosazovanými jednotlivými armádami (Posthumus – Galie, Odoenathus a Zenobia 266-73 –
Palmýra) devastovala lidské i hospodářské zdroje říše, v katastrofu pak situace akcelerovala
totální válka na východní frontě s mladým sasánovským impériem a vpády velkých
kmenových svazů na severu a západě (Gótové, Herulové, Alamani, Frankové, Sarmati atd.).
Dochází k disintegraci územní celistvosti kolosální říše (jen západní část impéria byla větší
než současná rozloha EU).
 Římská říše byla de facto ze správního hlediska helenistickou konfederace městských států
se svými kuriemi, nad nimiž se nacházela provinciální a centrální správa, a na vrcholu císař se
senátem, postupně pouze poradním orgánem, v němž se nicméně soustředily vrcholné elitní
vrstvy společnosti s politickou mocí (de facto, nikoli de iure).Takto to fungovalo v relativně
bezproblémovém 1. a 2. st., kdy zahraniční hrozba byla obecně malá, panovala obecná
prosperita z pax romana, bylo možné, aby stát byl poměrně malý a decentralizovaný
s poměrně nepočetným byrokratickým aparátem, nyní, v čase krize tento model ovšem
přestal fungovat.
 Výběr daní, doplňování a logistika obrovských armád a kontrola jejich průchodů tisíce km od
hranic k hranicím impéria, ohrožení takřka na všech stranách vedla k utužení centralizace,
masivnímu zbyrokratizování státu a postupnému vyvinutí sofistikovaných metod daňového
vytěžení území a rekrutování armády. Ohromný ekonomický propad zejména vinou
chronických válečných konfliktů, devastace říšských území, depopulace (rozsáhlé oblasti
ležely neobdělány), deportace obyvatelstva Sasánovci, udržování početných armád a jejich
predátorské kořistnické vysávání státu, finanční platby zahraničním nepřátelům, rozsáhlá
povstání bagaudae v Galii – to vše vedlo k masivnímu poklesu daňového výnosu a pádu
hodnoty mince, máme hojné doklady tezaurování drahých kovů, koncem 3. st. hodnota
stříbrného denáru dosáhla pouze 1/3 stavu z 1. st. – hospodaření státu stále více nabývá
naturálního charakteru (daně, platy v naturáliích).
 Dosavadní náboženství římského státu tvořené polyteistickou synkrezí olympských božstev
s řadou asijských a afrických kultů se také mění: na jednu stranu se projevuje stále větší růst
významu kultu císaře a státního náboženství zajišťující přízeň nebes ohroženému státu, na
stranu druhou probublával celou společností masivní růst vlivu mystických duchovních učení
(bohyně Isis, mithraismus, projevuje se silné směřování k monoteismu – kult Sol invictus,
křesťanství a židovství), objevuje se ostrá netolerance, nekompromisnost vůči oficiální
ideologii zejm. křesťanů vede k vlnám brutálních pronásledování v době společenské hysterie
krizového věku impéria.
 impérium na své výspě – geografie římského Balkánu
 V římské říši byl Balkán významný především jako obranná
nárazníková zóna, horské oblasti poskytovaly zdroj
kvalitních rekrutů, ale hlavní význam spočíval především
v tom, že se jednalo o nárazníkovou zónu, jíž procházely
pro impérium klíčové dálkové komunikace spojující
západní a východní centra moci a bohatství.
 Tyto transbalkánské komunikace procházely ve všech
případech v určitých úsecích horskými průsmyky a sedly,
které mohly být snadno obsazeny a blokovány, rovněž
však zde mohla být snadno přepadena armáda na pochodu
(689 návrat Justiniána II. z tažení k Soluni poVia Egnatia,
811 zpáteční tažení Nikéfora I. od zničené metropole
bulharské říše Plisky přes Starou Planinu).
 Důležitý pramen ze 4. století Expositio totius mundi
považuje za bohaté zemědělské oblasti pouzeThrákii,
Makedonii aThessálii, dunajské oblasti oblasti Moesie a
středního hornatého Balkánu - převážně rurální ráz, bez
větších městských center, spíše pevnosti a vojenské
základny, které s výjimkou zhruba stoletého mírového
období prosperity ve 2. století po dobytí Dácie Trajánem,
které poprvé a naposledy umožnilo dostatečnou
bezpečnost a stabilizaci pro rozmach antické městské
civilizace, nepřekonaly charakter vojensko-zemědělských
sídlišť.
 Římský zápas o udržení kontroly nad Balkánem v období pozdní antiky je zjednodušeně řečeno
zápasem centrální císařské administrativy soustředěné v Římě a poté v Konstantinopoli s tlakem
kmenových společenstev podnikajících invaze přes dunajskou hranici. Z římské strany udržení
nebo naopak přervání komunikačních spojení mezi centrem impéria a provinčními městy a
vesnicemi podmiňovalo sílu římské autority a v případě úspěchu zajistilo jednotnou kontrolu nad
geograficky velice rozdílnými částmi Balkánského poloostrova. Naopak míra schopnosti
zadunajských kmenů překonat pohraniční fortifikovanou zónu, proniknout do vnitrozemí, narušit
komunikace, ničit zemědělskou infrastrukturu a městskou civilizaci, podmiňovala jak rychle a
úplně postižené oblasti pozbydou relativně povrchní vrstvy romanizované městské kultury, bude
rozvrácena společenské uspořádání i hospodářská prosperita a zaniknou vazby k impériu.

 Opevněná městská sídliště byla klíčovými prvky v řetězci císařské autority a udržení spojení mezi
jednotlivými články řetězce bylo klíčové pro udržení existenci impéria. Izolované kapsy odporu
soustředěné kolem mocných fortifikací městských center nebo pevností nebyly schopny již
z logistických důvodů dlouhodobě vzdorovat latentnímu náporu invazorů kontrolujících okolní
krajinu. Opevněná centra však přesto často vydržela velice dlouho - obléhání Sirmia trvalo do
konečného pádu města roku 582 celkem 4 roky. Řada izolovaných opevněných měst začala
sledovat vlastní nezávislou politiku přežití – domobrana města Asému v oblasti významné
dunajské vojenské základny Novae (Svišťov) osvědčená již během hunských invazí na Balkán
odmítla poskytnout bratrovi císaře Maurikia Petrovi svou vojenskou posádku s tím, že by tím přišla
o možnost vzít obranu města do vlastních rukou. Osud thráckého města Topiru ležícího na Via
Egnatia (poblíž dnešní obce Paradeisos) je však názornou ukázkou toho, co se mohlo přihodit,
pokud se vojenská posádka města rozhodla opustit opevnění a pokusit se o střet s barbarskými
invazory v otevřeném terénu.
 Jiný příklad: Životě sv. Severina opuštěná posádka Batavie v Noricu (Pasov), nespokojená
s dlouhodobým nevyplácením žoldu vyklidila své fortifikace a vyrazila do Itálie vymoci si své
oprávněné požadavky, po cestě však byla přepadena a zničena. Snadnost komunikačního spojení
s centry říše a síla romanizovaného osídlení podmiňovala schopnost obstát v situaci latentní
metastáze kmenových invazí a asimilovat příchozí vlny barbarů.

 Balkánský poloostrov představuje z geografického hlediska velice různorodé rozsáhlé území
rozdělené řadou mohutných pohoří tvořících jakousi páteř poloostrova. Hory dělí poloostrov zhruba
na část orientovanou k Jadranu a část přirozeně směřující k černomořskému a egejskému pobřeží.
Zjednodušeně nejvýznamnější pohoří členící území Balkánu představovaly zhruba severozápadnějihovýchodně
orientované ostře řezané rozeklané hřebeny Dinárských Alp a dvojice západovýchodně
orientovaných systémů rozsáhlých vulkanických pohoří - na severu Stara Planina (Balkan,
Haemus) a na jihu Rhodopy vybíhající na západě do velehorských masivů Rily a Pirinu. Masivy Stare
Planiny resp. jejího nižšího hřebene Sredne Gory a Rhodop ne sebe navazují v průsmyku Succi
(průsmyk Succi (Amm. Marc.), Sukeis (Philostorgii Hist. ecel.) – horský průsmyk mezi pohořím Stara
Planina a Rhodopy dnes známý jako Trajanovi vrata, vThráčtině jméno znamená soutěska nebo
průsmyk).
 Krom několika málo průsmyků neprostupné dinárské Alpy rozbité množstvím kaňonovitých říčních
údolí a skalnatých masivů oddělovaly pobřežní Dalmácii od Epiru a Makedonie, Stara Planina
oddělovala území při toku Dunaje od thrácké nížiny a Rhodopy thráckou nížinu od oblastí spadajících
k egejskému moři.
 Římský Balkán procházely 3 hlavní silniční komunikace – nejjižněji vedená nejstarší a
současně také nejvýznamnější byla Via Egnatia zbudovaná již v souvislosti s římským
ovládnutím jižního Balkánu v 2. století př. Kr..V rámci konsolidace dobytého řeckomakedonského
prostoru byla zřízena strategická komunikace přetínající napříč poloostrov;
silnice vedla od jadranského přístavu Dyrrachium (Drač v Albánii) do Soluně a dále podél
Rhodop k Marmarskému moři;Via Egnatia tvořila současně klíčovou spojnici italského centra
říše s bohatými prosperujícími državami impéria v Malé Asii. Hlavní vojenská silnice vedená
přes římský Balkán spojující Byzantion/Konstantinopol se severní Itálií vycházela
z Konstantinopole severozápadním směrem, přes Adrianopolis (Edirne) a Philippopolis
(Plovdiv), překonala průsmyky přes Rhodopy a Starou Planinu stočila se na sever a údolím
srbské Moravy přes Naissus (Niš v centrálním Srbsku) dorazila u Singiduna (Bělehrad)
k soutoku Dunaje a Sávy, odtud přes Sirmium (Sremska Mitrovica ve Vojvodině) a Siscii
(dnešní Sisak ve středním Chorvatsku, porážka Osmanů 1593) sledovala tok Sávy, prošla
širokými údolími Julských Alp a skončila v Aquilei.
 Třetí cesta mířila od Adrianopole na sever, přešla nízké východní výběžky Staré Planiny,
stočila se a sledovala proti proudu Dunaj, u Bononie (Vidin) se stočila, vystoupala údolím
řekyTimok, aby překonala pohoří Dardanie (historický region původně součást provincie
Moesia Superior a reformou císaře Dioklecinána samostatná provincie s metropolí Naissem;
zahrnovala zhruba dnešní Kosovo + část jižního Srbska, část současné republiky Makedonie a
severovýchodní Albánii) a u Viminacia v údolí Dunaje (Kostolac v Srbsku) se napojila výše
popsanou hlavní transbalkánskou komunikaci.
 Poslední významná trasa vedla ze Soluně severně údolím řeky Vardaru a srbské Moravy až
do Viminacia. Z dalmatského pobřeží vedly na sever přes hornaté vnitrozemí dvě cesty: ze
Zadaru do Siscie na Sávě a ze Salony (Solin u Splitu, 614 obyvatelstvo uprchlo do
Diokleciánova paláce) do Ad Matricem (zaniklé sídliště poblíž dnešního Sarajeva).
Nejdůležitější centra ve vnitrozemském Illyricu byl Naissus, Scupi (Skopje, metropole
republiky Makedonie) a Ulpiana (antické ruiny u Prištiny v Kosovu).Tyto hlavní
tranbalkánské trasy doplňovaly říční komunikace po Dunaji a jeho dvou velkých přítocích
Sávě a Drávě. Na řekách operovaly strážní flotily se základnami v Sirmiu, Singidunu,
Viminatiu atd.
 Je nutné si uvědomit, že veletok Dunaj rozhodně nevypadal ve starověku ani středověku tak,
jako dnešní více méně regulovaná řeka – jednalo se o meandrující řeku protékající rozsáhlou
záplavovou oblastí plnou vedlejších ramen, náplavových mokřadů s lužními lesy a ostrovů
porostlých bujnou vegetací, kde bylo často možné nepozorovaně přeplavit na vorech či
lodicích invazní hordy, dokonce v případě nižšího stavu vody bylo možné některé úseky
přebrodit – viz. roku 1113 překročilo vojsko Kumánů Dunaj nedaleko Vidinu (Bononia) v místě
nazývaném ve středověkých rumunských pramenech Vadul Kumanilor.
 V římské říši byl Balkán významný především jako obranná nárazníková zóna, horské oblasti
poskytovaly zdroj kvalitních rekrutů, ale hlavní význam spočíval především v tom, že se
jednalo o nárazníkovou zónu, jíž procházely pro impérium klíčové dálkové komunikace
spojující západní a východní centra moci a bohatství.
 Tyto transbalkánské komunikace procházely ve všech případech v určitých úsecích horskými
průsmyky a sedly, které mohly být snadno obsazeny a blokovány, rovněž však zde mohla být
snadno přepadena armáda na pochodu (689 návrat Justiniána II. z tažení k Soluni poVia
Egnatia, 811 zpáteční tažení Nikéfora I. od zničené metropole bulharské říše Plisky přes
Starou Planinu).
 Důležitý pramen ze 4. století Expositio totius mundi považuje za bohaté zemědělské oblasti
pouzeThrákii, Makedonii a Thessálii, přidunajské oblasti oblasti Moesie a středního
hornatého Balkánu - převážně rurální ráz, bez větších městských center, spíše pevnosti a
vojenské základny, které s výjimkou zhruba stoletého mírového období prosperity ve 2.
století po dobytí Dácie Trajánem, které poprvé a naposledy umožnilo dostatečnou
bezpečnost a stabilizaci pro rozmach antické městské civilizace, nepřekonaly charakter
vojensko-zemědělských sídlišť.
 Hunské nájezdy v letech 441- 442, 443 a 447 způsobily
naprostý rozvrat, schopnost dobývat dobře opevněná a
udatně bráněná města – dobyto a vypleněno bylo
Sirmium, Singidunum, Viminacium, Naissus, Serdica,
Philippopolis atd. nedobyty měly zůstat pouze
Adrianopolis a Heracleia. Když Priskos z Pania projížděl
roku 449 skrze kdysi významné město Naissus 7 let po
jeho vyplenění Attilou, město bylo stále ještě téměř
zcela prázdné a na říčních březích leželo bezpočet
koster obětí předchozích bojů.
 pobyt thráckých Gótů v čele sTheoderichem Strabónem
od 50. let 5. st. a pannonských Gótů vedených dynastií
Amalů od roku 473 na Balkáně do roku 489
 Balkán 489 – 559: obnova, znovuosídlení území,
gigantický program budování opevnění majících jednak
znovu vytvořit pevnou hráz na Dunaji a jednak
poskytnou zemědělskému obyvatelstvu možnost úniku
do pravidelně rozmístěných pevností. Města
v dunajském údolí získávají výrazně vojenský ráz:
zmenšují se, zástavba je stěsnána uvnitř mohutných
fortifikací, brány jsou zmenšovány a některé zazdívány;
na venkově se osídlení částečně vrací do některých
předřímských opevněných výšinných sídlišť, část je
využita jako refugia.
 nejistota na komunikacích: scamareis východní obdoba
galských a hispánských bagaudae a slovanské plenící
tlupy, Menander Protector nám zanechal zprávu o
oloupení avarského poselstva scamareis, avarský
vyslanec byl zavražděn Slovany v Illyricu – obě události
se určitě odehrály na hlavních balkánských
komunikacích. Peruštica, Červený kostel
 Necelých 50 let uprostřed 3. st. znamenalo největší krizi římského impéria. Dosud nevídaná
politická nestabilita a společenský chaos, občanské války a sled vojenských katastrof vůči
oproti minulosti nesrovnatelně silnějším a akceschopnějším vnějším nepřátelům, rozsáhlé
pandemie a hladomory, zhroucení vnitřní obchodní sítě atd., způsobilo, že římský stát se
přiblížil nevratnému rozkladu a zániku. V čele státu se vystřídalo 26 císařů přijatých senátem,
a tedy legitimních, doplněných skupinou neuznaných uzurpátorů. Za nejhlubší krize v letech
258-60 se říše rozpadla na tři útvary Galské impérium (Gallia, Britania, Hispania), Palmýrskou
říši (Syria Palestina, Aegyptus) a uprostřed se nacházející torzo římské říše. Rozpad zastavili
císařové Claudius II. Gothicus a Aurelianus na konci 60. a počátku 70. let 3. st., kteří impérium
opět sjednotili a krize definitivně skončila pevnou reformní vládou císaře Diokleciána. Většina
zdrojů státu se obrátila k odražení zdaleka nejvíce nebezpečného soupeře, sasánovské říše
ohrožující ekonomicky nejvýznamnější provincie impéria, zatímco k obraně evropských
provincií, zejm. Itálie a Balkánu se nedostávalo relevantních sil.
 Start krize způsobil vojenský puč vedoucí k vraždě císaře Alexandra Severa a jeho matky r.
235, následoval sled vojenských císařů, zpravidla provinciálů nízkého původu, kteří svou
kariéru vybudovali často od píky vojenskou zdatností a úspěchem v armádě, autorita těchto
císařů plně stála na síle vojska, na kterém plně záviseli, a na přízni armády závisel jejich
úspěch (a obvykle i život).
 Vzhledem ke skutečnosti, že vojenští císařové byly nejčastěji velitelé pohraničních armád,
odchod početných vojenských jednotek na tažení směřující k získání trůnu pro svého
generála pravidelně působil velké trhliny v systému římské pohraniční obrany,čehož
využívaly zejména germánské kmenové svazy k podnikání invazí do nitra impéria.
 Financování a uplácení armád v čase absence vojenských úspěchů vně hranic říše a
hospodářského oslabení devastovalo státní pokladnu do situace blížící se kolapsu a stát, aby
zajistil příjem pro svou existenci, byl nucen přistupovat k predátorským metodám
(konfiskace soukromých majetků, inflační likvidace síly měny).
 vojenští císařově:
 MaximinusThrax 235-38, zavražděn svými jednotkami
 Gordianus I. a Gordianus II. 238, guvernér Afriky + po porážce od guvernéra provincie Numidie
 Pupienus a Balbinus 238, spolucísaři zvolení senátem, zavražděni praetoriány
 Gordianus III. 238-44, zvolen senátem zahynul buď v bitvě proti Šápusu I. , která ovšem není
zmiňována římskými prameny, anebo byl zavražděn prefectem praetorio Philipem Arabem
 Phlilippus Arab 244-49, padl v bitvě uVerony proti vzdorocísaři Deciovi
 Decius 249-51, padl v bitvě u Abritu proti Gótům krále Knivy
 Trebonianus Gallus 251-53, prohlášen císařem armádou, zavražděn vlastními vojáky
 Aemilianus 253, guvernér provincií Moesia Superior a Pannonia, porazil gótské vojsko a byl svou
armádou prohlášen císařem, zavražděn svými vojáky, jakmile si uvědomili, že nejsou s to
porazit armádu Valeriana, který přitáhl pomstít vraždu Treboniana Galla
 Valerian 253-60, guvernér rýnských provincií, spolucísař Galliena, poražen Peršany v bitvě u
Edessy r. 260 a s celou armádou zajat, zemřel v zajetí neznámo kdy
 Gallienus 253-68, samovládce od r. 260, zavražděn po neúspěchu ve snaze zničit vládce
galského impéria Postuma
 illyrští císařové :
 Claudius II. Gothicus 268-70, devastující porážka Gótů v bitvě u Naissu (Niš)
 Aurelianus 270-75
 Probus 276-82
 Carus 282-83
 Dioklecianus 284-305


 Traianus Decius 249-51 (spolucísař syn Herennius
Etruscus), narodil se v poblíž Sirmia (Sremska
Mitrovica) v Pannonii Inferior, atypicky dosáhl
vysokého postavení ve státní správě, byl
respektovaným senátorem a vykonával konzulát r.
232, poté byl postupně guvernérem provincií Moesia a
Germania Inferior a HispaniaTarraconensis a nakonec
městským prefektem Říma, 245 byl pověřen císařem
PhilippemArabem velením na neklidné dolnodunajské
hranici, potlačil v Moesii a Pannonii povstání místního
velitele Pacatiana a sám byl poté svými legiemi
prohlášen císařem.
 S Philippem Arabem se střetl v bivě uVerony, kde
zvítězil a zahájil svůj program obnovy síly státu a
uzdravení římské společnosti.
 K pozdvižení morálky společnosti a návratu síly a slávy
Říma měla mimo jiné sloužit renesance státního
náboženství a a obnovení veřejné zbožnosti.V této
věci obnovil úřad cenzora (Valerianus) a r. 250 zahájil
první systematické pronásledování křesťanů na území
impéria ediktem o povinném obětování státním
božstvům před magistrátními úřady „za bezpečnost
říše“ – velké pogromy v Kartágu, v Alexandrii.
Současně r. 251 vypukla nová vlna morové epidemie
(251-66 Cyprianův mor), která ještě více umocnila
hledání obětního beránka za utrpěné katastrofy a
obracela zášť společnosti vůče nepřizpůsobivé
křesťanské minoritě.
 V průběhu Deciovy vlády poprvé zaútočili na balkánská a později i maloasijská území impéria Gótové a jím příbuzné
kmeny. Gótové, v jejichž čele stál král Kniva překročili Dunaj a vpadli do Moesie aThrákie, Decius v rychlé reakci
přitáhl na Balkán a překvapil Góty obléhající Nicopolis při Dunaji, kteří v panice ustoupili do hor Staré Planiny, kde
ovšem se opět dokázali přeskupit a zkoncentrovat síly a napadnout Deciovo ležení u Beroë (Stara Zagora) a Římany
rozprášit, poté napadli a dobyli Philippopolis (Plovdiv).Thrácký místodržícíTitus Julius Priscus se pod Knivovým
patronátem vzbouřil a nechal se prohlásit císařem. Priscus ovšem brzy zahynul a Gótové se s velkou kořistí a
zástupy zajatců začali stahovat na sever ke svým územím severně od Dunaje. Mezitím se Decius se synem a
spoluvládcem Herenniem Etruscem s reorganizovanou armádou vrátil a cílem Góty rozdrtit a získat zpět kořist.
V bažinatém terénu dnešní Dobrudži u osady Abritus (Razgrad) došlo k bitvě, v níž Gótové vlákali římskou armádu
do mokřadů a zcela zničili, v bitvě padl jak Decius, tak jeho syn Herennius.

 Sasánovci:
 invaze Septimia Severa do Mezopotamie, konflikt s partskýmVologasemV. kulminoval
obléháním a dobytím parthského hlavního města Ktésifónu naTigridu koncem r. 198.
 Vojenská prohra vrcholící již třetím vyplenění parthské metropole od dob císaře Traiana
způsobilo velkému ponížení parthských králů a otřesení autority dynastie Arsakovců.
 Při jednáních o míru, táhnoucích se až do roku 199/200, získali Římané držbu provincie
Osrhoene včetně její metropole Nisibis. Současně byla zřízena nová
římská provincie Mesopotamia a zformovány tři legie nesoucí název Parthica.
 Pápak
 Ardašír I. 224 – 241
 cca 226 bitva u Isfahánu, smrt Artabana, arsakovské ražby do 227-228
 230-232 válka s Římany, neúspěšné obléhání Hatry, tažení Severa Alexandra
 237-240 obnovení sasánovské ofenzivy, dobytí Hatry –postupný úpadek pouštních
obchodních center (Hatra, Dura Europos, Palmýra), devastující účinek válek, ekonomický
úpadek
 Šápur I. 241 – 270, král králů Iránu i Ne-Iránu, Res gestae divi Saporis, období budování
sasánovského impéria a agrese vůči západnímu sousedu
 244 porážka smrt císaře Gordiana III.V bitvě u Mišíku /Massice/ severně od Ktésifónu
 253 Šápurovo vítězství v bitvě u Barbalissu u Eufratu, dobytí Dury Europos a Antiochie /256/
 cca 260 bitva u Edessy, zajetí císaře Valeriana s celou armádou, zpustošení Syrie a
Kappadokie
 úspěšná protiofenziva Lucia Septimia Odaenatha, vládce Palmýry
 ilyrští císařové
 Claudius II. Gothicus 268-70, * Sirmium (Pannonina Inferior) + na nepidemii neštovic,
 kariéra muže barbarského původu v armádě od píky vyvrcholila za cíaře Galliena, kdy se stal velitelem
elitních jízdních jednotek a vojenským tribunem armády obléhající uzurpátora Aureola v Mediolanu, zde
byl vojskem prohlášen císařem, Gallienus byl mezitím zavražděn, Claudius byl patrně brutální muž
mimořádně silné fyzické konstituce, smířlivost vůči Gallienově rodině a straníkům, velice tvrdý a
energický vůči vnějším nepřátelům říše. Claudius byl první ze série schopných tvrdých císařů – vojáků,
kteří vyvedli impérium z krize 3. st..
 V 60. letech říše de facto rozložena na tři politické útvary: Postumovo Gallské impérium, Odoenathovu
Palmýrskou říši a střed v čele s císařem Gallienem, Odoenathus zahynul při palácovém spiknutí a moci
se ujala jeho žena Zenobia za svého nezletilého syna, Zenobia shodila pláštík formální podřízenosti
Římu a začala vést zcela nezávislou politiku.V situaci masivních vpádů na evropská území říše, z nichž
nejdrtivější byly invaze na Balkán (Gótové, Herulové, „Skythai“) se Gallienus neúspěšně pokusil o
likvidaci Postuma, v létě 268 byl zavražděn při důstojnickém puči (patrně s účastí Aureliana i Claudia).
 nový císař Claudius II. s armádou zamířil na Balkán a střetl se s Góty u Naissu. Přesný sled událostí
neumožňují naše prameny rekonstruovat (Historia Augusta, Zósimos – Historia Nea, Zonaras, Georgios
Synkellos), protože nejvýznamnější dobový historiografický text, Dexippovo dílo, přežilo pouze
fragmentárně v pasážích dochovaných ve výše uvedených pracích. Situaci navíc zamlžuje státní
propaganda z konstantinovské éry s cílem vyzdvihnout úspěchy císaře Claudia oproti katastrofám
předchozí Gallienovy vlády. Existuje silný hlas připisující události vrcholící bitvou u Naissu ještě
Gallienovi, pravděpodobné ale je, že finální totální úspěch u Naissu, který byl asi skutečně dílem Claudia
II., byl umožněn předchozími kroky, které podnikl Gallienův režim.
 Ohromná invazní síla barbarů vedená Góty a Heruly devastovala v letech 267-69 především
římský Balkán a Malou Asii, na 500 lodí invazorů vyplenilo jižní černomořské pobřeží, a poté
ostrovy a pobřeží v Egejském moři včetně vnitrozemského Řecka (Athény, Korint, Argos,
Sprarta), athénská domobrana vytlačila část nájezdníků na sever, kde byly napadeni Gallienovou
imperiální armádou a v bitvě u řeky Nestos poražena a donucena k ústupu, Gallienus poté musel
opustit vítěznou armádu kvůli vzpouře v Itálii, zde byl v Mediolanu v létě 268 vinou spiknutí
svých vysokých důstojníků zavražděn.
 Nový císař Claudius se nejprve musel vypořádat s Alamany, kteří vpadli do Reatie a Itálie – na
podzim 268 bitva u jezera Benacus a poté v několika bitvách porazil síly Galské říše a znovu
k Římu připojil Hispanii a jižní Gallii, čímž připravil půdu pro konečnou likvidaci Galské říše za
Aureliana r. 274.
 Po těchto úspěších se svými vojsky zamířil proti hlavnímu nepříteli, Góty a Heruly vedené
ozbrojené koalici na Balkáně. Kolosální barbarská vojenská síla (2000 – 6000 lodí, 325000 mužů)
opět vyplenila egejské pobřeží a ostrovy, napadla Soluň a začala se stahovat po pevnině směrem
na sever do balkánského vnitrozemí, jakmile dorazily zprávy o blížící se Claudiově armádě.
 Římané postupující od severu zachytily
gótskou armádu poblíž Naissu.
V následné krvavé bitvě s těžkými
ztrátami na obou stranách způsobila
zvrat římské vylákání barbarů do
nevýhodné pozice a následný
nečekaný útok římské jízdy vedené
Aurelianem, který vedl k rozpadu
gótské armády a útěku provázenému
masakry.V bitvě padlo nebo bylo
zajato údajně na 50 000 Gótů, Římané
pronásledovali prchající skupiny, dobyt
byl i opevněný vozový tábor Gótů. Část
barbarů svedla na úpatí pohoří Haemus
další krvavou nerozhodnou bitvu, po
níž byli opět pronásledováni až do
konečného zajetí. Mezi masami
poražených barbarů se šířily epidemie,
které způsobily další masivní ztráty,
které se ale rozšířily i do římské
armády, a jejichž obětí se stal i vítězný
císař Claudius II.. Síla gótské kmenové
konfederace byla silně oslabena, byť
ne zlomena a nový císař Aurelian
vyklidil ze strategických důvodů r. 271
exponovanou provincii Dacia v rámci
konsolidace sil a racionalizace obrany
na dunajské hranici.
 Arelianus 270-75, * patrně také v Sirmiu, syn pachtýře, kariéra v armádě od píky, dux equitum a
nejbližší spolupracovník Claudia II., po jeho + senát dosadil za císaře jeho bratra Quintilla,
armáda provolala Aureliana, který zvítězil a stal se vládcem impéria.
 Konsolidace ohroženého centra státu – tažení protiVandalům v Panonii, poté hned návrat do
Itálie, kde odrazil vpád Alamanů a Juthungů a poté opět návrat do Panonie,
 271 masivní invaze Alamanů přes Alpy do Pádské nížiny, Aurelianus se rychle stahoval do
ohrožené Itálie, byl ale po cestě Alamany přepaden a poražen u Placentie – panika v Římě,
Aurelianus ale rychle přeskupil síly a napadl alamanský tábor na řece Metauru, poté Alamany
porazil v bitvě v Fana a nakonec, poté co se stáhli severně od Pádu v rozhodné bitvě u Pavie –
titul Germanicus Maximus, budování hradeb kolem Říma.
 Císař poté vyčistil Balkán od posledních gótských nájezdníků a nechal vyklidit Dacii včetně
přesídlení místního romanizovaného obyvatelstva do provincie Moesie, v jejíž západní části byla
nově zřízena provincie Dacia ripensis s metropolí Serdicou.
 Po konsolidaci v Evropě Aurelianus vytáhl proti mocné palmýrské říši, 270 palmýrská armáda vpadla
do římské Arábie a poté do Egypta, schopný prefect Egypta,Tenagino Probus, který dosáhl
vítězství proti kmenům napadajícím Egypt z Kyrenaiky a velmi úspěšný byl i v pronásledování lodí
severních barbarů pronikajících od východního Středomoří, byl v létě 270poražen a zabit v bitvě
nedaleko dnešní Káhiry, novopečená palmýrská říše zahrnující římská území Syrie, Palestiny,
Arábie, Egypta a části Malé Asie se zhroutila po vítězstvích římských armád u Antiochie a u Emesy,
Aurelianův generál Probus doby Egypt a po krátkém boji kapitulovala samotná Palmýra, zajatá
Zenobia byla vedena v triumfálním průvodu v Římě, město opět povstalo r. 273, bylo dobyto a
vypleněno římskou armádou.
 274 bitva u Chalons likvidace Gallské říše, poslední císař Tetricus opustil svou armádu a přešel na
Aurelianovu stranu, římská říše je opět sjednocena a Aurelianus získává titul Restitutor Orbis.
 Aurelianus byl rovněž talentovaný reformátor - správa říše, snaha povznést rozvrácené
hospodářství, reorganizace systému zásobování, program výstavby veřejných budov atd.- a
zasáhl výrazně rovněž od oblasti ideové a náboženské,
 císařským rozhodnutím učinil centrem náboženského kultu jediného slunečního boha Sola,
který měl být uctíván všemi obyvateli impéria (aniž by ovšem byli nuceni zavrhnout stará
božstva),
 výrazná tendence k monoteismu, přestože se Aurelianus vyhýbal netoleranci a
pronásledování jinověrců, je zřejmá snaha o prosazení jednoho dominantního kultu – jeden
bůh, jedna říše. Na mincích se objevuje Aurelianův titul deus et dominus natus (Imperator
Caesar Lucius Domitius Aurelianus Augustus, Germanicus Maximus, Gothicus Maximus,
Parthicus Maximus, Restitutor Orientis, Restitutor Orbis), který de facto přejal Dioklecianus.
 Schopný a tvrdý administrátor říše byl r. 275 zavražděn při palácovém puči během příprav na
tažení proti Sasánovcům.
 ValeriusAurelius Dioklecianus 284-305, tetrarchie augusti Dioklecián a Maximianus, caesarové ConstantiusChlorus a
Galerius, vláda císařů 20 let potom výměna a jmenování nových caesarů na základě vojenských a manažerských
schopností, zcela bez principu pokrevenství
 305 Nikomedia Galerius – Maximianus Daia, v Mediolanu Maximinanus předal vládu ConstantiuChlorovi –Valerius
Severus, 306 umíráConstantiusChlorus a vojsko provolalo za nástupce jeho syna Konstantina, povstání v Římě,
praetoriánská garda (mající být zrušena) provolala císařem Maximianova syna Maxentia, k němuž se přidal otec, 308
sněm císařů v Carnuntu – další augustusValerius Licinius → všeobecný konflikt, + Galeria 311
 28.10. 312 bitva u Milvijského mostu přesTiberu – Kostantin ovládl západní část říše, dohoda s Liciniem jediný vládce
východu (+ Maximianus Daia uprostřed příprav na válku zemřel) – do r. 321, 324 otevřená válka
 pozdní římský stát – dominát byl formálně absolutistické zřízení s cílem vytvořit pevný jednotný promyšleně
organizovaný celek – mentalita obleženého města, které jen skrze jednotu a svornost obstojí bouři dějin,
 otevřeně je akcentovaná síla a brutalita státu (Konstantin např. nechal 305/306 vhodil poražené krále Alamanů a
Franků do arény v zájmu konsolidace své popularity po provolání císařem).
 Stát je prodchnut pevnou ideologií a tuhou propagandou, samostatná absolutistická vláda imperátora je ovšem
spíše teorií, v praxi císař závislý na armádě a armádě poradců, úředníků, zpravodajců. Z konání císařské konference
tetrarchů v Carnuntu se dochovala jedinečná epigrafická památka s nápisem:
 Jovovi a Herkulovi nejzbožnější císařové a caesarové obnovili svatyni pro boha Mithru Nepřemožitelné slunce (Sol ivictus)
a božského vůdce jejich říše – pozoruhodná synkreze
 Diokleciánovo nové státní náboženství – vesmíru dominují 2 bohové - Jupiter Rector coeli, vládce nebes, a Herkules
Pacator terrarum, dárce pozemského míru, dochované portiky Pompeiova divadla v Římě - Porticus Iovia a Porticus
Herculia, brány Grenoblu Porta Iovia a Porta Herculia, titulatura Iovius Augustus (Dioklecián) a Herculius Augustus
(Maximianus) – radikální rozchod s tradičním polyteismem
 vzývání starých římských ctností a zbožnosti x nová náboženství rozkládající jednotu a zbavující stát transcendentní
ochrany nebes - dle státu zhoubné sekty - nová perská neřest manicheismus
 je vydávána rozsáhlá legislativa proti jiným náboženstvím, urputné pronásledování křesťanství
 od r. 303 velké pronásledování provázené mučením, masovými popravami, bořením chrámů, pálením textů, křesťané
jsou zbaveni všech úřadů a hodností, největší pronásledování augustem Galeriem a caesarem Maximinem Daiou po
r. 305 naVýchodě
 Diokleciánovy a Konstantinovy reformy:
 armáda (striktní oddělení civilní (soudní a finanční) a vojenské správy), civilní správa (z 57 –
100 menších provincií), diecése v čele s vicarii, 3 a poté 4 praefectury (galská, italská, ilyrská a
Oriens) v čele s praefectem praetorio náměstci císaře, vůči jejichž verdiktu nebylo odvolání,
nejvyšší úřednící regionální správy, soudnictví, udržování státní pošty a komunikací, vybírání
redistribuce daní v naturáliích a odvod finančních daní centrální správě – comitatus, v jehož
v čele stál magister officiorum – šéf všech císařských kanceláří, organizátor císařova
programu, šéf cursus publicus agentes in rebus - curiosi, byla mu podřízena cís. garda
scholae palatinae, instituce císařského paláce sacrum palatinum (úředníci, komorníci, zejm.
císařovi osobní komorníci v čele s praepositus sacri cubiculi (eunuši), palácová stráž,
duchovní, poradci), složité ceremoniály plné symbolických významů, jedinečné císařské
insignie (perlový diadém, nachový plášť, žezlo a zlatý globus – symbol vlády nad vším
pozemským univerzem), vše spojené s císařovou osobou bylo posvátné (sacrum) či božské
(divinae), oddělená císařská tribuna v chrámu a osobní lóže na závodišti kathisma,
hospodářství - mincovní reforma Konstantina Velikého, zavedení dolaru pozdního starověku
a středověku – mince solidus s fixním obsahem zlata (1/72 libry, 4,5 g) poměr zlata ke stříbru
1:24 a běžné měděné mince follis s pevnou hodnotou, každoroční zemědělská daň
v naturáliích annona, finanční daň collatio lustralis/chrysargyron z řemeslné a obchodní
činnosti, jednou za 5 let (lustrum pětileté období),
 - za Diokleciána první počátky systematické kodifikace římského práva – Codex Gregorianus
a Codex Hermogenianus z 90. let 3. st., známe je v podstatě z jen útržkovitých zmínek v
právních pramenech doby pozdější, především uTheodosiánského a Justiniánského kodexu.
prefectus praetorio Aurelius Hermogenianus, oba kodexy příručka správcům a státním
úředníkům i právníkům, kodexy sloužily také jako symbol vytvoření jednotného bezpečného
a silného právního státu, dochází k systematická publikaci nařízení a zákonů císařů.
 - armáda: je k dispozici relativní množství pramenů zaměřených na vojenství, ať už
klasicizující díla literátů Ammianus Marcelinus, Prokopia z Kaisareje, Agathia, Menandera
Protectora aTheofylakta Simokatty nebo řecké a syrské a arménské kroniky a latinské
epistologické prameny, císařská legislativa, nebo konečně dochované papyry pojednávající o
vojenských jednotkách v Egyptě a Palestině.
 Dioklecianovy reformy – povinné odvody rekrutů, za které jsou zodpovědné lokální elity –
městské kurie a velcí pozemkoví vlastníci - tedy významní daňoví plátci, možnost zaplacení
finanční náhrady (Aurum tironicum), dědičná služba – především limitanei a některé jednotky
comitatenses dlouhodobě umístěné v nepříliš ohrožených provinciích, dobrovolníci se ale
udrželi jako jednoznačně významný prvek doplňování armády
 A.H.M. Jones postuloval podstatnou změnu v metodách doplňování stavů armády
(vojenských odvodů, rekrutování) mezi počátkem 5. a 6. stoletím: branná povinnost mizí a
vojáci jsou do armády povoláváni jako dobrovolníci. Sám konstatoval, že jde o ne zcela
pochopitelnou skutečnost, protože podmínky vojenské služby nebo výše žoldu se nijak
prokazatelně nezlepšily od dob nucených odvodů ve 4. a 5. st., podle něj však systém
fungoval přinejmenším do vlády Justiniana I. velmi dobře, velikost a efektivita armády byla
udržena, ale množící se vojenské vzpoury v průběhu 6. st. však přivedly Jonese k názoru, že se
situace vojáků musela postupně, nicméně výrazně zhoršit.
 v praxi dichotomie povolávání rekrutů x nábor dobrovolníků není v žádném výrazném
protikladu – jednak musí být ochota podřídit se branné povinnosti, a současně armáda či spíše
konkrétní generál musí být dostatečně atraktivní pro nábor dobrovolníků. Klíčový pro
úspěšné budování armády byl úzký vztah konkrétních vojenských hodnostářů k místním
statkářským nebo městským elitám – viz Belisar táhnoucí do Itálie r. 544 → vstupenka
k efektivnímu využití vojenského potenciálu oblasti, Scipio Aemilianus slavný zničitel
Karthága r. 146 př.Kr. byl jmenován konzulem r. 133 př.Kr. s úkolem ukončit vleklou válku
v Hispanii dobytím hlavní nepř. pevnosti Numantia, ačkoli již jedna římská armáda před N.
kapitulovala a odvody v Itálii pro válku vázly na neochotě a obstrukcích, reputace Scipiona a
jeho dobré kontakty a osobní přátelství s řadou vlivných mužů po celém apeninském
poloostrově mu umožnily rychle shromáždit 4000 expediční sbor
 velikost armády: za severovských císařů na poč. 3. st. papírová síla armády 30 legií o cca 5000 +
obdobné množství auxiliárů = cca 300 000 mužů, Notitia dignitatum, 645 000 za Diokleciána
Agathias kolem 570, jiný pramen uvádí 435 000 opět autor z 6. st. – 400 000 – 600 000
 členění armády:
 limitanei – převážně rekrutovaní z obyvatel impéria, velení v jednotlivých provinciích dux nebo
comes, dědičná branná povinnost, ovšem také trvalá platba a daňové úlevy, otázka ohledně
jejich úpadku co by efektivní bojové síly
 Prokopios dokonce obvinil Justiniana I. ve své Historii arcaně, že císař oslabil říšskou obranu
tím, že připravil limitanei o jejich žold a dokonce je v podstatě zbavil i pouhého statusu vojáků,
údaj je očividně zaujatou polopravdou – Justinian se pokusil řešit latentní monetární krizi 6. st.
tím, že omezil platby vojsku pouze pro aktivně sloužící jednotky, kdežto obživa vojáků stabilně
dislokovaných posádek měla být zajištěna přidělenými vojenskými statky, naproti tomu je
zřejmá výrazná snaha Justiniana obnovit v Africe systém pohraničních posádek limitanei nebo
opakovaná prokazatelná úspěšná vojenská aktivita posádky balkánského Asému, rozbor
dochovaných papyrů z palestinské oblasti přesvědčivě dokazuje existenci jednotek limitanei
jako skutečných vojáků přinejmenším do konce 6. st.
 comitatenses – mobilní armády v čele císař, obvykle 2 magistri utriusque militiae praesentalis
MVMP + magister militum per Illyricum, MM per Thraciam, MM per Orientem, MM per
Armeniam. Elitní složky s obecným názvem stratiotai promyšleně rekrutované z více zdrojů:
 /1 obyvatelé impéria, především bojovné horské populací v rámci říše (Isaurové, Arméni,
Tzanové, obyvatelé Illyrica nebo říšští Germáni Gótové,Vandalové část Herulů - viz
Gothograeci 7. st.),
 /2 z kmenových barbarských společenstev vně hranic říše: především Germánů (Herulové,
Gepidové, Langobardi, Aglosasové), Arabů a stepních nomádů (obecně Hunové, Protobulhaři,
Sabirové, v 7. st. i Chazaři), ale i Slované (např. náčelník Chilbudius).
 dělili se do jednotek numeri, arithmoi 250 – 500 mužů (později tagmata nebo bandon prapor),
moirai 2000 – 3000 můžů a mere 6000 – 7000 mužů
 foederatoi – byli v podstatě nyní oproti předchozímu stavu součástí řadové mobilní armády,
šlo o jednotky složené převážně z vybraných kmenových válečníků, ale byly to
organizované římské jednotky s veliteli barbarského nebo římského původu, ale ne o
kompaktní etnické vojenské skupiny jako byli Gótové na Balkáně v 2. polovině 5. st. nebo
foederáti na římském západě nejcharakterističtěji třebaVizigóti nebo Frankové, anomálií je
roku 574 obrovská jednotka Tiberiani 15 000 mužích rekrutovaná na příkaz císaře Tiberia
Constantina na Balkáně představuje výjimku v čase velké vojenské krize po pádu klíčové
byzantské základny na východě Dary
 koncem 6. století byla zřízena nová elitní jednotka optimates – šlo v podstatě o odraz určité
eroze foederatoi, bylo potřeba zřídit novou „cizineckou legii“ elitní profesionální vojenskou
jednotku
 bucellarii – od slova bucellum (suchar) soukromá osobní garda jednotlivých vojevůdců a
vůbec významných mužů říše, nebyla však úplně vlastnictvím těchto magnátů – elitní
bucellariové podléhali v konečné instanci centrální vládě a v případě potřeby mohli být
vysláni na ohrožený úsek hranic nebo posílit expediční armádu jiného vojevůdce.
 Šlo jednoznačně o nejlepší ozbrojené síly vojska – obrněné kavaleristy v bohatě zdobených
zbrojích s praporci a chocholy, univerzální bojovníky schopné a vybavené bojovat jak
nablízko kopím a mečem, tak na dálku jako jízdní lučištníci, bucellariové představovali
nejpevnější jádro armády a i psychologicky podpůrnou sílu a stimul ostatních jednotek,
vykonávali bezprostředně příkazy velitele, v bitvě většinou tvořili zálohu nasazovanou dle
potřeby na nejohroženější místa bojiště, Belisara na africkém tažení doprovázelo údajně
7000 bucellariů
 phylarchoi – vojenský titul (de facto náčelníci) představitelů kmenových auxiliárních
jednotek - symmachoi, v postatě dřívějších foederati – převážně šlo o arabské kmeny a
stepní nomády středoasijského původu
 císařská garda – scholae palatinae, candidati a excubitores v čele comes excubitorum,
 224-260 období budování
sasánovského impéria a agrese vůči
západnímu sousedu, po + Šápura I.
zvrat – Persie upadá do interních
konfliktů za krátce vládnoucích nebo
slabých králů (Hromizd-Ardašír,
Bahrám I., Bahrám II.), naopak římský
stát se po r. 270 proměňuje a
konsoliduje síly k navrácení úderu
 272 dobytí Palmýry Aureliem, zajetí
Zenobie – konec karavanních měst
pouště
 Bahrám II. (276-93) dominance
zoroastrijského kněžstva a velmožů, již
za Bahráma I. sílí ináboženská
ntolerance - poprava Máního
 Velekněz Kerdir na vrcholu vlivu počátek
aliance mezi sasánovským
režimem a zoroastrijským
náboženstvím, snaha o likvidaci všech
jiných náboženství v Persii –
náboženství od této chvíle bude hrát
stále silnější roli ve vztahu mezi
Ktésifónem a Římem
 283 Carus doráží k branám Ktésifónu
 Diokletianovy reformy definitivně ukončují období nestability a krize římské říše na východní hranici
císař podniká kroky k posílení fronty proti sasánovské říši - Strata Diokletiana a Palestinský limes,
edikt proti manichejcům (297), intervence v Arménii (Malé) – znovudosazení králeTiridata III. (290)
 Narses I. (293-302) r. 295/296 vyhlásil válku Římu a zahájil invazi do římskéArménie a dobyl území,
které byly přiřčeny arménskému králiTiridatovi III. římsko-perskou mírovou smlouvou z r. 287, Narses
poté obrátil směr tažení na jih a vpadl do římské Mezopotamie, kde se mu postavil tetrarcha caesar
Galerius v oblasti mezi Carrhae (Harran u Urfy vTurecku) a Callinicum (Rakka na severním břehu
Eufratu v Sýrii), Narses v bitvě výrazně zvítězil, nicméně Galerius byl schopen přeskupit síly a získat
na jaře 298 nové posily včetně kvalitních vojenských sil z Illyrica. Galerius poté vytáhl přes arménské
hory směrem k severní Mezopotámii a Narses, aby zabránil postupu římské armády přes pohoří na jih
do mezopotamského hospodářského jádra svého státu, vyrazil s armádou Galeriovi vztříc. Galerius
ovšem vmanévroval Narsa do nevýhodné situace, hornatý terén Arménie vyhovoval mnohem více
římské armádě, jejíž jádro tvořila pěchota, než sasánovským vojskům, jejichž hlavní údernou sílu
tvořila těžká jízda doprovázená početnými oddíly jízdních lučištníků. Dobrou znalost nepřehledného
terénu navíc Římanům umožňovalo bezprostřední vojenské spojenectví s Armény králeTiridata III..
Z událostí je zřejmé, že Galerius se dobře orientoval a vždy věděl lépe než Peršané, kde se nepřítel
nachází a v jaké je kondici.
 Již první střet skončil římským vítězstvím a v druhé
konfrontaci došlo v bitvě lokalizované podle římské vojenské
základny Sataly
 dle arménských pramenů došlo ke střetu u vesnice zvané
Osxay v kraji Basean (východně od města Erzerum
vTurecku). Římané v bitvě totálně zvítězili a sasánovská
armáda přestala existovat jako bojová síla. Podrobný popis
bitvy se nedochoval, víme ale, že Římané zničení soupeře
dosáhli přepadem, kdy patrně vedeni svými arménskými
spojenci, zastihli sasánovskou armádu zcela nepřipravenou
ležící v táboře.
 arménský historik 5. st. Faustus Byzantský bitvu popisu
následovně: „Římané přišli a napadli armádu krále Íránu
utábořenou na tom samém místě, našli ji nedbale lhostejnou
a nepřipravenou jak odpočívá. Zaútočili během dne, vpadli
na íránského krále a neušetřili nikoho.Vyplenili králův dvůr
(banak) a zajali královny a další královy ženy s poklady a
vybavením do zajetí. Pouze král se zachránil jako uprchlík
díky rychlému hřebci“.
 Zraněný Narses prchl do vnitrozemí sasánovského státu
mobilizovat nové vojenské síly v očekávání římské invaze do
jádra své říše, tato snaha se ukázala marná
 Galerius táhl po vítězství dále do perských provincií
Adiabene a Media a likvidoval další perské snahy o zastavení
invaze (Rhesaina) a na podzim 298 zabezpečil klíčovou
pevnost severní Mezopotámie, město Nisibis a nakonec r.
299 vyplenil samotný Ktésifon a vrátil se trasou podél
Eufratu na římská území.
 Římská kořist z bitvy u Sataly se stala legendární a byla do té
míry ohromná, že víme, že její transport na římská území
představoval velký logistický problém.
 Romuliana (Gamzigrad)
 pevnost – rezidence císaře
Galeria
 Válku ukončila mírová smlouva z Nisibis, otřesený
sasánovský režim souhlasil s masivními ztrátami
území, na arménský královský stolec byl jako římský
vazal opět dosazenTiridates III., pod římskou sféru
vlivu se dostalo také království Iberie, a územní
expanze Říma v severní mezopotamské oblasti
dosáhl až zaTigris.
 Mír znamenal těžké ztráty pro Persii, na druhé straně
vítězný Řím očividně respektuje existenci a
suverenitu svého sasánovského rivala, mír v Nisibis
položil základ mírové koexistenci mezi velmocemi a
stanovil podobu obchodní výměny i politicko
diplomatických vztahů. Mírová smlouva platila až do
obnovení sasánovské moci a agresivity za velkého
krále králů Šápura II. v 30. letech 4. st..
 Šápur II. (309-79) obnovení agresivní západní politiky
prvních Sasánovců
 nájezdy arabských beduínů do jižních oblastí
sasánovského státu (zejm. Irák a Fars), odveta – od
325 Šápurova tažení do Arábie (Syrie, Irák, Bahrajn,
Katar), brutální postup: genocida některých
arabských kmenů, likvidace zavlažovacích systémů,
masové deportace – Arabové zatlačení do nitra
poloostrova, celá oblast Perského zálivu pevně v
sasánovských rukou, vybudování systému fortifikací
chránících Mezpotamii – „Zeď Arabů „
 po smrti Konstantina Velikého r. 337 - Šápur vpadá
do Arménie – konflikt 338-363, hlavní protagonisté
Šápur II.A Constantius II. (337-61), trojnásobné
obléhání Nisibis, bitva před hradbami Singary
(Sindžár) 348, efektivní římský pohraniční pevnostní
systém zadržel Šápurův nápor
 Konstantin I.Veliký
306-37
 KonstantinVeliký *272-285 v Naissu, + 337 u Nikomedie, do r. 306 císař a od r. 324 do své smrti nikým
nezpochybněný samovládce impéria, s jeho vládou je spojena řada světodějných činů a událostí
 Konstantinovská revoluce – bitva u Milvijského mostu (312), Milánský edikt (313) – christinanizace
římského impéria a systematická implementace křesťanství do státních struktur, křesťanství stále více v
pozici římského státního náboženství
 312 bitva u Milvijského mostu - Konstantin měl vidění v poledne dne před bitvou (Lactantius, Eusebius),
když se díval na západ slunce, spatřil planoucí kříž s písmeny XP překříženými přes sebe a pod nimi nápis
„en tutoi nika“, což v překladu znamená „V tomto znamení zvítězíš“ (Kristův monogram – řecké Χ (chí) a Ρ
(rhó) jako CHRistos (ΧΡΙΣΤΟΣ nebo Χριστός) obklopené věncem). Proto tento symbol nechal označit na
všechny štíty svých bojovníků. Znak vešel do dějin jako labarum a stal se standartou všech římských císařů.
Výrazně silnější vojsko uzurpátora Maxentia včetně pretoriánské gardy podlehlo prvnímu útoku
Konstantinovy rýnské armády a po zhroucení provizorního pontonového mostu přesTiberu došlo k
masakru poražených na říčních březích
 313 milánský edikt – náboženská tolerance, systematická implementace křesťanství do státních struktur,
mohutná výstavba monumentálních křesťanských sakrální staveb, mj. baziliky sv. Jana v Lateránském
pahorku na místě kasáren osobní jízdní gardy Maxentia 312-15 a chrámu sv. Petra veVatikánu
 r. 324 si Konstatin vytvořil pevnou mocenskou základnu základnu v Illyriku jako nástupišti ke kampani proti
Liciniovi, v následných bitvách u Adrianopole a u Chyrysopole na Bosporu Konstantin rozhodně zvítězil a
proticísař Licinius se vzdal – Konstatin jediným vládcem impéria
 téhož roku Konstantin zakládá novou císařskou metropoli na místě dávného řeckého města Byzantion,
město bylo slavnostně vysvěceno r. 330 a pojmenováno Nova Roma, po Konstantinově smrti bylo město
přejmenováno na Konstantinopolis
 pro Konstatinovu vládu ve vojenské oblasti byla typická agresivní vnější politika, podnikání úspěšných
masivních válečných kampaní zejména v oblastech severně od Dunaje, císař nechal vybudovat nové
kamenné mosty přes Rýn u Kolína (Colonia Agripina) a přes Dunaj u základny Oescus pro usnadnění
přesunů římských armád do barbarika.
 Konstantinovská dynastie: Constantin II., Constans,Constantius II. 337-61 a Julianus Apostata 361-63
 období je obecně spíše špatně dokumentováno, na trůnu se nachází silní vládcové, ale na druhé straně
trvalá rivalita mezi Konstantinovými syny vedla k opakovaným krvavým občanským konfliktům a
uzurpacím ambiciózních vojenských velitelů.
 Dílo Rerum gestarum libriAmmiana Marcelina 354, (česky Soumrak říše římské 31 knih (zachovaly se knihy
14 až 31). Dílo navazuje začíná smrtí Nervy(96) a končí smrtí císařeValenta (378)).
 - po smrti Konstantina 22.5.337 armáda nepřipustila jiného císaře než Konstatinovy syny - masakr
mužských členů klanu pocházející ze svazku Constantia Chlora s 2. manželkouTheodorou, především šlo o
Konstantinovy synovce Hannibaliana (král králů a vládce pontských území, Dalmatia (caesar), přežili pouze
chlapci Julianus a Gallus (většina pramenů včetně Juliana viní z likvidace konkurence Constatia II.)
 - mladý Constans porazil Constatina II. – vládce západu, aby byl záhy svržen vysokým vojenským velitelem
Magnentiem, vládce východu Constantius II. je zcela zaměstnán odrážením útoků jednoho z
nejvýznamnějších sasánovských šáhů Šápura II., těžká bitva u Singary r. 350 umožnila uvolnění armády a
jmenování synovce Galla (nevlastní bratr Juliana) caesarem
 351 bitva u Mursy v Pannonii porážka uzurpátora MagnentiaConstantiem II. (337-361), útoky Alamanů přes
Rýn postupně podkopali pozici Magnetia v Gallii, finální bitva na úpatí francouzských Alp na Mons Seleuci Constantius
II. samovládce impéria oslabeného občanskou válkou a devastací Gallie vpády Franků,
Alamanů a Sasů
 - povolání Juliana a z Athén na dvůr do Mediolana a 355 caesar , silný vliv císařovy manželky krásné, ale
bezdětné Eusebie, průnik do jádra rodiny byl posílen sňatkem s Constatiovou sestrou Helenou
 od 70. let 3. st. dosud bezprecedentní vnější ohrožení impéria ze všech stran masivní vpády germánských
kmenových svazů Alamannů a Franků, nájezdy Sarmatů do Pannonie, opětovný nápor Šápura II. na
mezopotamské frontě – dobytíAmidy (Diyarbakir)
 r. 357 bitva u Štrasburku, kde se střetlo 13 000 mužů Julianovy armády proti 60 000 Alamannů krále
Chnodomara – naprosté zničení alamanského vojska před překročením Rýna do bezpečí – mír na horním
Rýnu na 50 let
 r. 359 - Constantius spěchal na východ, zimu 359-60 strávil v Konstantinopoli, jaro r. 360 pochod Malou
Asií, kde ho zastihuje zpráva o provolání caesara Juliana augustem jeho vojskem v Paříži. Sasánovská
hrozba natolik urgentní, že ještě dvě další válečné sezóny trávil boji na perské frontě a teprve po
konsolidaci poměrů na podzim r. 361 zahajuje tažení vstříc nové občanské válce proti Julianovi. Během
postupu umírá v Cilicii na přepřahací stanici Mopsucrene v horáchTaurus ve věku 34 let.
 JulianusApostata 361-363
 jeho dvacetiměsíční vláda je nejlépe
dokumentovaným obdobím 4. st.
 Ammianus popisuje Julianovy činy na galské
frontě i na perském tažení, Zósimus vychází
z převážně nedochovaného pohanského autora
Eunapia, dochovalo se také několik panegyrik,
Julianovy a polemikám s ním se věnovali
talentovaní křesťanští intelektuálové doby Řehoř
Naziánský, Julianův kolega na studiích
vAthénách, a Basil z Caesareie, z oblasti
církevních dějin Julianovu vládu zachycuje
Socrates, dochovalo se též množství dopisů a
ediktů samotného Juliana.
 Julianus byl charismatická, intelektuálně založená
osobnost, hlavním cílem jeho císařské vlády byla
obroda antické společnosti na pohanském a nikoli
křesťanském náboženském základu, byl vzdělaný
v právu a v rétorice, současně byl talentovaným
literátem a schopným vojenským velitelem.
Během studií byl okouzlení tragickými
válečnickými hrdiny Illiady -Achillem i titány
dávné antické minulostiAlexandrem
Makedonským a Iuliem Caesarem, během studií
byl také přitahován pohanskými mystérii – dle
Julianova vlastního vyjádření tajně konvertoval
k pohanství již r. 351, otevřeně pak r. 361, pro jeho
život je charakteristická touha vykonat
nezapomenutelné heroické činy klasického
tragického hrdiny-bojovníka, titána a to nejlépe
rozdrcením barbarů ze světa temnoty a chaosu,
druhým Julianovým vzorem byl filozoficky
založený císař Marcus Aurelius
 U Juliana postupně rostla ostrá averze vůči křesťanství, s nímž se již pevně identifikovala
konstantinovská dynastie a učinil pokus o opětovné navrácení pohanství do jádra římského
státu a společnosti a dosáhnout jeho renesance – výsledkem byl ale naprostý hybrid,
v podstatě se jednalo o pohanskou variaci na křesťanské téma s výrazným vlivem
novoplatonské filozofie. Julianus byl geniální diletant a tragický romantik, který byl oblíbený
svými vojáky, ale pravidelně ve velmi konfliktních vztazích se zkušenými důstojníky a
byrokraty konstantinovské armády a správy.
 Jedním z ústředních témat Julianovy vlády byla snaha o obnovu ideální klasické polis jako
autonomního městského státu, jejichž konfederace de facto tvořila páteř a správní aparát
rané římské říše až do Diokleciánových reforem, Julianus obnovil řadu starých práv městských
samospráv, mj. vybírat daně a snížil daňovou zátěž měst vůči státu.
 Obecným Julianovým cílem bylo navrátit říši starému božskému řádu a harmonii a energii k
tomuto revolučnímu kroku měl dodat drtivý vojenský úspěch.
 Julianus značně tendenčně napsal: „Constantius, ačkoli utrpěl těžké porážky ve válkách
proti cizímu nepříteli, chlubil se svými úspěchy v občanských konfliktech a koupal se v krvi,
která se řinula ze strašlivých vnitřních zranění státu.“
 Julianovi šlo o rozdrcení sasánovské říše jako hlavního rivala impéria a také nástupce světové
achaimenovské říše, kterou zničil jeho velký vzor Alexander Makedonský. Julianus po
pětiletém vítězném válčení v Galii zahájil přesun vojenských jednotek do Asie a intenzivně
připravoval logisticky náročnou invazi do Persie.
 Invazní armáda byla obrovská, čítala na 65 000 mužů, před zahájením tažení došlo
k nepokojům v Julianově velitelském centru protiperských operací, Antiochii nad Orontem.
 Obyvatelstvo silně christianizované megalopolis Předního východu postižené předtím
přírodními katastrofami těžce neslo, že obrovské shromážděné zásoby pro expedici císař
zakázal uvolnit pro strádající město, asketický císař porušující konvence chování pozdně
antického imperátora se dostal do konfliktů s městskou radou a Antiochii opustil v atmosféře
otevřeného nepřátelství.
 Složitá situace v armádě – část jednotek pocházela z Constantiových vojsk, vzpoury – popravy důstojníků a
decimace jednotek, očividná vnitřní rozpolcenost uvnitř armády a navíc následující události potvrdili správnost
předchozí defenzivní strategie Constantia II. vyhýbat se otevřeným bitvám pokud to bude možné a likvidovat
perské útoky v pevnostních soustavách, perské žádosti o vyjednávání Julianus odmítl. 5.3.363 expediční armáda
překročila hranici a rychlým tažením dosáhla Eufratu, zde se armáda rozdělila, Julianus s větším vojskem zamířil
do nitra Mezopotamie, generálové Sebastianus a Procopius měli s podporou arménského krále Arsaka ovládnout
území na sever odTigridu.
 Julianus překročil Eufrat a přes Dura Europos postoupil až ke Ktésifónu, během postupu se mu podařilo dobýt
řadu měst a pevností a na římskou stranu se přidávali lokální vazalové sasánovských králů. U kanálu mezi
Eufratem aTigridem Julianus 5.3.363 zvítězil nad početným perským vojskem, ale obtížně překročitelný systém
vodních kanálů obklopující hlavní město, tíživé horké klima a rostoucí perský odpor spolu s tenčícími se zásobami
přiměly Juliana poslechnout naléhání důstojníků vzdát obléhání a ustoupit podélTigridu do severní
Mezopotamie. Zásobovací obtíže vzrůstali vinou perské taktiky spálené země, ustupující armáda byla navíc
průběžně napadána perskými mobilními jednotkami, jízdními lučištníky a obrněnými katafrakty.Vyčerpaná
Julianova armáda odrážela perské útoky a během jednoho z těchto vojenských střetů byl smrtelně zraněn
samotný císař zásahem kopím do břicha.
 Julianus zemřel obklopen svými důstojníky ve svém stanu v táboře u vesnice Maranga uTigridu 26.6.363 ve věku
32 let.
 Kolegium velitelů armády vybralo za nového císaře křesťanského důstojníka Joviana, příbuzného Constatia II.,
jehož hlavním úkolem bylo vyvést armádu ze zoufalého postavení hrozícího úplným zničením, když Šápur II.
vydal pokyn k dalšímu zesílení útoků majících dorazit oslabeného vyčerpaného nepřítele.
 Jovianovi se podařilo zachránit armádu uzavřením krajně nevýhodného míru - ignobili decreto - se Šápurem II.
v červenci 363. Římané zavazovali neprodleně se stáhnout, vydat významnou část římské Mezopotamie, včetně
mocných pohraničních pevností Singary, Nisibis a Bezabde. jejichž obyvatelé směli odejít na římské teritorium.
Tím byl podlomen dosavadní římský vliv v Arménii, jež tak upadla do závislosti na Persii. Dosavadní rovnováha sil
na východní hranici byla dramaticky zvrácena ve prospěch Sásánovců.
 Obzvláště ztráta silně opevněné Nisis, kterou pro Římany dobyl před více než 60 lety Galerius, vyvolala
všeobecnou kritiku. Amminus Marcellinus ve svém díle popisuje, jak obyvatelé města prosili císaře, aby směli s
Peršany bojovat na vlastní pěst.To ale Jovianus odmítl. Nisibis zůstala až do dob císaře Maurikia, který ji znovu
získal pro Římany, pevně v rukou Peršanů. Město později opakovaně sloužilo jako nástupní prostor pro ničivé
perské ofenzívy proti římským provinciím v Asii. Katastrofální Julianovo tažení způsobilo, že impérium přišlo o
vše co vybojoval Galerius bitvou u Sataly (mírová smlouva 299) a uhájil Constatius II. proti Šápurovým invazím
v letech 338, 346 a 350.
 kolem r. 350 počíná velká západní migrace středoasijských nomádů – Hunů, Chionité napadají po dobytí Sogdiany
severovýchod sasánovské říše, Šápur II.přerušuje římskou kampaň a táhne do ohrožených oblastí, odražení invaze a
potvrzení sasánovské dominance, Chionité přijali perskou svrchovanost, obrovské depoty zlatých mincí ražených v Mervu
 v zimě 375/76 – do římských center doráží zprávy o těžkých bojích ve východní Germánii v severním Černomoří , v létě r. 376
se na břehu Dunaje začaly objevovat obrovské zástupy tvořené nepřehlednou tříští rozbitých kmenových svazů a dvěma
mohutnými kompaktními skupinami Gótů, Greuthungy ze stovky kilometrů vzdálených východních zemí kolem Dněstru a
Tervingů sídlících přinejmenším od r. 310 severně od Dunaje veValašsku a Moldávii.
 Hunská invaze nezahájila pouze období velkých pohybů evropských Germánů a Slovanů, stala se také jakýmsi
precedentem periodicky se opakujících tažení středoasijských nomádů do Evropy. Zatímco před příchodem Hunů obývaly
od nepaměti jihoruskou step indoevropské skýtské a sarmatské kmeny (od 3. st. také gótské kmenové svazy silně
poznamenané íránsko-sarmatskými kulturními vlivy), nyní, od poslední čtvrtiny 4. st. se situace prudce změnila.
Pontokaspické stepi se dostaly do víru zápasů středoasijských kočovníků (nejčastěji turecké větve altajské jazykové
skupiny), jejichž migrační vlny a mocenské expanze po následujících tisíc let pravidelně narušovaly politickou stabilitu a
mocenské uspořádání euroasijského stepního prostoru.
 Diskutovaná otázka původu Hunů a jejich asijských dějin, zůstane zřejmě definitivně bez jednoznačné odpovědi. Časté
ztotožňování Hunů se Siung-nu, mocným nomádským soupeřem Číny dynastie Chan (206 př. Kr. – 220 po Kr.) se opírá o
výrazné paralely v materiální i duchovní kultuře, zachycené v případě Siung-nu v čínských pramenech a v případě Hunů
především v díle Priska z Pania, jistě nejvýznamnějšího antického historika 5. st., který popsal Huny, jejich vzhled, zvyky i
společenské uspořádání z autopsie.Tyto nepřímé důkazy jsou sice přesvědčivé, nicméně příliš fragmentární na to, aby byla
tato hypotéza obecně akceptována, již kvůli veliké časové i prostorové vzdálenosti dělící Siung-nu od Hunů. Ammianus
praví, že „národ Hunů, známý jen povrchně ze starých písemných památek a sídlící za Maiótskými mělčinami u ledového
oceánu, překračuje všechnu míru divokosti.“
 Tento údaj, který lokalizuje hunské kmeny v čase jejich vstupu do světla historie východně od Azovského moře,
můžeme považovat za první nesporný fakt počátku hunských dějin. Jak již bylo výše uvedeno, Hunové před svým
vstupem do Evropy, tj. předtím než překročili řeku Don (Tanais) – podle starověkých geografů hraniční tok evropského
kontinentu s Asií, porazili a z větší části absorbovali skupiny indoevropských Alanů, kteří kočovali v oblastech mezi
Donem a Kaspickým mořem. Části Alanů se očividně podařilo ustoupit na západ a jejich příval se stal jakousi overturou
vlastní hunské invazi. Hunsko-alanské síly po překonání Donu rychle narazily na první velkou skupinu (přinejmenším
částečně) usedlého obyvatelstva, království greutungskýchGótů. Po delších bojích, poté co spáchal sebevraždu král
Ermanarich (snad jako výkupná oběť bohům?) a jeho nástupceVithimer padl, Greuthungové již nebyli schopni jako
jednotný politický celek klást odpor a rozpadli se do více skupin. Část Greuthungů, včetněVithimerova synaVithericha,
se dala na ústup, vedena příslušníky kmenové aristokracie Alatheem a Safrakem.Tito Gótové na Dněstru narazili
na vojsko druhého významného gótského kmenového svazu,Tervingů, sídlících na valašských a moldavských pláních
při jihovýchodním oblouku Karpat. Pokus vůdceTervingůAthanaricha zastavit Huny na opevněné linii, kterou jeho
Gótové urychleně budovali, zřejmě selhal (podání AM není zcela jednoznačné), a poté se, pod dojmem nových
hunských nájezdů, rozpadl i tervingský kmenový svaz.VětšinaTervingů se v čele s novými vůdciAlavivem a Fritigernem
rozhodla hledat útočiště na území impéria, a po svolení císařeValenta, se přeplavila r. 376 přes Dunaj na říšské území.
Zmatků spojených s příchodemTervingů však využili i Alatheovi a Safrakovi Greuthungové a dunajskou hranici
překonali také (ovšem již bez svolení římské správy). Průběh následujících dobrodružství obou gótských skupin na
Balkáně vrcholil bitvou u Adrianopole r .378.
 Do 70. let 4. st. existovalo ve východní Evropě nejméně 6 gótských politických útvarů – království. Nápor Hunů
mocenskou situaci a strukturu těchto gótských skupin zcela rozbil; část Gótů se rozhodla ustoupit před
hunským tlakem na území římské říše, část přímo čelila hunským nájezdům a postupně Hunům podléhala a
byla inkorporována do struktury formující se hunské kmenové konfederace nebo ustupovala před Huny
barbarikem severně od Dunaje na západ či se stáhla do nepřístupných oblastí (Athanarichovi Tervingové).
V průběhu 30 let na přelomu 4. a 5. st. se 4 velké gótské skupiny se pokusily proniknout na území impéria: 376
Tervingové Alaviva a Fritigerna a a Greuthungové Alathea a Safraka , 386 Odotheovi Greuthungové, 405/406
skupina gótského krále Radagaisa.
 Hunská invaze způsobila ve dvou fázích dvě obrovské vlny náporu na římské hranice: po r. 376 (Gótové) a po r.
405/406 - 405 (Radagaisus), 406 (Vandalové, Alanové, Svébové a Burgundi) a 408 (Hunové a Skirové vůdce
UIdina).
 376 k Dunaji doráží 2 velké gótské skupiny a zahajují diplomatická jednání s císařem Valentem o přechodu na
říšské území a svém začlenění do struktury římského státu. Gótové na severním břehu řeky museli dlouho
čekat, neboť císař v té době řídil ze svého velitelství v Antiochii vojenské operace proti Sasánovcům a gótští
poslové museli urazit dlouhou cestu do metropole římského orientu, aby mohli přednést císaři svou prosbu.
 Valens údajně žádost Gótů přivítal s tím, že získává nový zdroj kvalitních ozbrojených sil, reálně ovšem musel
způsobit jeho vládě příval Gótů vrásky na čele, většina východořímských vojenských sil byla vázána válkou
s Persií a na východním Balkáně se nacházely pouze jednotky limitanei v čele s velitelem (comes Thraciaeú
Lupicinem, který očividně neměl dostatek vojáků aby situaci zvládl a případný násilný vpád početných Gótů
zastavil, po velkém rozvažování byli nakonec na území říše přijati pouze Tervingové.

 Greuthungové ovšem záhy násilně Dunaj překročili také a události získaly ze strany římské správy
nekontrolovaný spád, Tervingové, kteří se Římanů obávali, postupovali jen pomalu, aby se mohli
s Greuthungy spojit. Lupicinus se pokusil řešit zoufalou situaci léčkou a likvidací vůdců Gótů – z hostiny
v Marcianopoli unikl pouze Fritigern, Alavivus mizí z dějin. Lupicinus se s Góty střetl u Marcianopole a byl
poražen, poté po zbytek r. 376 a r. 377 Gótové za velkého plenění pronikají hluboko do nitra římského
Balkánu.
 Teprve v průběhu r. 377 Valens dokázal stáhnout na Balkán první kvalitní vojenské jednotky a jeho velitelé
Traianus a Profuturus spolu se západořímskými jednotkami v čele s Frigeridem a Richomerem zahájili
úspěšně postupnou likvidaci jednotlivých rozptýlených gótských skupin, Gótové byli vytlačeni až za pohoří
Haemus, kde se soustředili do velké masy, římští velitelé se rozhodli svést velkou bitvu a napadli opevněný
gótský tábor – krvavá bitva u Ad Salices v Dobrudži dopadla nerozhodně a Římané se museli stáhnout, nová
strategie držet Góty v nevelkém prostoru Moesie a Skythie jižně od toku Dunaje a zde je vyhladovět, dlouho
úspěšná snaha se nakonec nepodařila, zoufalí Gótové, kteří nebyli schopni prorazit přes římská opevnění
v průsmycích Haemu, dokázali nakonec vyjednat za slib obrovské kořisti pomoc od hunských a alanských
skupin, které překonali řeku a zvrátily poměr sil, východořímské jednotky se poté musely stáhnout na jih a
barbaři opět začali devastovat balkánské provincie říše. Frigeridus se pokusil vybudovat opevněné postavení
u Beroie (Stara Zagora), byl ale odtud Góty vytlačen, při ústupu se mu ale podařilo rozdrtit skupinu Taifalů
vedenou gótským předákem Farnobiem a poté se opevnil v průsmyku Trajánova brána, čímž znemožnil
gótský průmnik do Illyrika. Na místo odvolaného Traiana Valens jmenoval velitelem Sebastiana, který
s menšími jízdními silami začal působit Gótům velké ztráty v okolí Adrianopole.
 Valens r. 378 již s velkou částí svých volných sil
comitatenses včetně většiny jízdních jednotek osobně
zahájil tažení proti Gótům, které mělo být podpořeno
západořímskou armádou císaře Gratiana, která
postupovala zdržená vpádemAlamanů do Raetie do
epicentra balkánských bojů.Valentův průzkum císaře
informoval o odhadovaných počtech Gótů, kteří pod
dojmem římského náporu soustředili své síly u města
Kabyly, na 10 000 bojeschopných mužů.Toto, spolu
se Sebastianovými úspěchy a dojmem z blížící se armády
Gratiana, který již předtím zvítězil nadAlamany, vedlo
Valenta k fatálnímu rozhodnutí napadnoutGóty ještě před
Gratianovým příchodem. Fritigern se pokusil jednat, ale
nesetkal se s úspěchem,Valens byl rozhodnut Góty zničit.
V horkém letním dni 9. 8. 378 narazila východořímská
armáda na Fritigernovo ležení v kruhové vozové hradbě po
vyčerpávajícím pochodu až kolem 14:00. Zjištění, že
Gótové jsou očividně daleko početnější, než udávaly
zdroje zvědů,Valenta znepokojilo, a proto přijal dvě
Fritigernovy poselstva. Fritigern zejm. potřeboval získat
čas, aby se mohla vrátit Alatheova a Safrakova jízda
pícující v krajině.V průběhu jednání samovolně zaútočily
dvě jednotky scholae palatinae, čímž byla spuštěna bitva.
Jezdci římského levého křídla zatlačili Góty k vozové
hradbě, kde byli ovšem nečekaně napadeni a rozprášeni
vracející se jízdouAlathea a Safraka, která poté zaútočila
na pravé jízdní křídlo Římanů a opět ho smetla z bojiště.
Jádro římské armády tvořené pěšími sbory comitatenses
se dostalo do úzkého sevření, v horkém dni, v oblacích
prachu a kouře z trávy zapálené Góty se po krvavém boji se
začala sestava římských elitních jednotek bortit a následný
útěk se změnil v masakr.V bitvě dle Ammiana Marcelina
padly dvě třetiny římského vojska (soudobý odhad činí cca
10 000 - 15 000 mužů) včetně Sebastiana,Traiana a císaře
Valenta a jádro východořímských komitátních armád tedy
přestalo existovat.
 Vzhledem k rozsahu katastrofy Gratianus zprvu
nepodnikl žádné kroky, vítězní Gótové se pokusili o
dobytíAdrianopole, kam se stáhla většina přeživších
z bitvy, ale utrpěli velké ztráty a stáhli se a podobně
dopadl i pokus o ztečení hradeb Konstatinopole.
Vítězstvím a kořistí omámení barbaři, kteří se museli kvůli
svým enormním počtům a potřebě získat obživu rozptýlit
do řady plenících skupin, navíc brzy začali být napadáni a
po částech likvidováni římskými posilami dorážejícími
postupně z Asie na balkánské bojiště.
 Teprve následujícího r. 379 Gratinanus jmenoval nového
východořímského císaře, svého předního generála
Theodosia a pověřil ho vedením bojů proti Gótům.
Theodosius I. ze svého velitelství v Soluni začal budovat
novou východní armádu z nových rekrutů domácího i
barbarského původu, pochytaných dezertérů a z veteránů
z východu, které přesunul na Balkán.
 Gótové se mezitím z logistických důvodů rozdělili,
Alatheus a Safrax zamířili na západ do Illyrika a Fritigern
vstříc novéTheodosiově armádě u Soluně. Nová východní
armáda ovšem neuspěla a byla opět poražena, nebyla ale
zničena a z bitvy se stáhla ,Theodosius přenechal vedení
války Gratianovi a ustoupil do Konstantinopole,
západořímské armády poté provedli sérii úspěšných
operací, ve kterých vytlačili Grethungy iTervingy z Illyrika
na vyjedený, válkou zdevastovaný východ.
 R. 382 po šestiletém válečném běsnění a vleklých
jednáních uzavřena mírová smlouva: Gótové se podrobili
římské moci, nebyli ale rozdrceni na bitevním poli, za
vojenskou službu impériu dostali půdu a císařové jim
povolili vlastní zákonodárství a určitou politickou
autonomii, Římané ovšem odmítli uznat kteréhokoli
z gótských představitelů za nejvyššího náčelníka a
samotný Fritigern, ale i Alatheus a Safrax již nejsou po r.
380 prameny zmiňováni.
 římsko-gótská smlouva z r. 382 byla až do smrtiTheodosia I. v podstatě dodržována
 r. 387 zahájilTheodosius tažení proti západnímu uzurpátorovi Maximovi a do armády byli masivně
mobilizováni Gótové, po vítězství a návratů Gótů na Balkán došlo ke vzpouře vyřešené nakonec
diplomaticky, situace se zopakovala po krvavé bitvě na řece Frigidus r. 393, v nížTheodosius porazil dalšího
uzurpátora Eugenia, v bitvě mělo padnout na 10 000 gótských bojovníků – Orosius se vyjádřil, že
Theodosius získal dvě vítězství pro římský stát: Porazil uzurpátora a oslabil své gótské spojence. Gótští
usedlíci po kampani proti Eugeniovi využiliTheodosiovy smrti r. 395 a vzbouřili se, do čela si zvolili
Alaricha, patrně velitele gótské jednotky v římské armádě. Alarichovi Gótové poté využili vnitřních
římských konfliktů mezi západořímským režimem v Ravenně v čele se Stilichem vládnoucím za císaře
Honoria a konstatinopolským dvorem v čele s Rufinem a později Eutropiem.
 402 bitva u Pollentie, 403 bitva uVerony →Alarich donucen k ústupu do Norica, 405/6 invaze Radagaisa
vrcholící bitvou u Faesulae, 406/7 invazeVandalů,Alanů a Svébů. 408 Burgundové přesunuli centrum moci
přímo do oblasti hornorýnského limitu, 408 pád Stillichona tchána císaře Honoria → masakry vojáků
barbarského původu a jejich rodin, Alarich koncentruje gótské frakce a přes Jul. Alpy vstupuije do Itálie –
410 dobytí Říma
 FlaviusConstantius MUMP heroický výkon opakovaně porazil jihogalskéVizigóty, ve spolupráci s nimi
masivní tlak na hispánské Hasdingy a Silingy a Svéby – anihilace Silingů
 417 manžel G.P., spolucísař únor 421 Constantius III., + září 421 – útěk G.P. s dvouletýmValentinianem do
Konstantinopole – po + Honoria 423 uzurpace vysokého úředníka byrokratického aparátu notaria Jana, po
rozvažování uT. II. převážil dynastický zájem 
- invaze 425, 23.10.425 synovec Honoria (+423) a syn Gally Placidie Valentinianus III. instalován jako vládce
Z části impéria, triumfTheodosiánské dynastie (Theodosius I. 379-95, Honorius 395-423, Arcadius 395-408,
Theodosius II. 408-50 , resp.Valentinianus III. 425-455)
 - pro páteř pozdně antické západořímské společenské třídy - pozemkových elit neřešilo dosazeníValentiniana III.
zásadní problémy:
 - periferie Západu byla zcela ztracena, r. 410 římsko-britské elity vyhlásily nezávislost na Honoriovu režimu, závislost na
anglosaských žoldnéřích,Armorica ve stejné době de facto totéž – obnova imperiální kontroly a pacifikace k r. 417
Flaviem Constatiem, ovšem trvalé separatistické tendence;
 416 a 418Vizigóti usazeni foederátními smlouvami v Akvitánii v údoly Garonny mezi Bordeaux aToulouse, vzniká tak
poloautonomníTolosánské království, s každým oslabením centra tendence k posílení vlastní mocenské základny – r.
420 obležení metropole Gallské prefektury Arelate (dříve jí bylTrevír /AugustaTreverorum/)
 rýnská hranice po katastrofální invaziVandalů,Alanů a Svébů 406-7 byla relativně klidná, ale neustálá hrozba mocných
franských, alamanských a burgundských kmenových konfederací čekajících na příležitost – krize 425
 Pyrenejský poloostrov – od 409Vandalové, Alani a Svébové, masivní destrukce (Hydatius – biskup v Aquae Flaviae
Gallaecii /Galicii/, kronika do r. 468, po 415 masivní protiofenzíva římsko-vizigótských sil – zničení Silingů a mnoha
Alanů, Hasdingové + zbytky Alanů a Silingů nepodmanění v Baetice, Svébové v Gallaecii (Galicie) – 425 využili
příležitosti ovládnutí Carthaginiesis a 1. průniky na S africké pobřeží p. Mauretania
 po r. 425 – již pouze Itálie a bohaté jádro S afrických provincií intaktní zdroj daňových příjmů pro Ravennu
 Aetius 425/433-454, Aetius s 60 000 Huny zasáhl do války proti Janovi
 střet klíčových hráčů západořímské říše Felixe, Bonifatia a Aetia
 r. 432 cesta k Ruovi, s Ruovou podporou Aetius přinutilGallu Placidi kapitulovat. R. 433 mu byla vrácena hodnost
magister utriusque militiae praesentalis a navíc obdržel titul patricius. Jeho sok Sebastianus popraven na dvoře krále
Geisericha ve vandalskéAfrice. Foederátní smlouva s Huny - odstoupení pannonských provinciíValerie a Pannonie II.
Součástí smlouvy dohody o vojenské pomoci Hunů, vrácení přeběhlíků a o tom, že nebudou podporováni nepřátelé
smluvních stran.
 Hunské jednotky v Aetiových službách vedené magistrem militum per Gallias Litoriem porazily roku 437 odbojné
bagaudy v tractu Armoricanu, r. 437 zdecimovaly Burgundy a poté se obrátily proti expanzivním visigótským
foederátům, kteří využili zaměstnáníAetiových sil na severu Gallie, aby uskutečnili svůj plán na proniknutí k moři, při
dobývání města Narbony – porážka od Litoria, 439 L. oblehlToulouse, centrum jihogalského visigótského státu a
sídelní město králeTheodericha I..Visigóti, jejichž mírové nabídky Litorius pohrdavě zamítl, v zoufalém boji zraněného
Litoria zajali a jeho hunskou armádu pobili. Litorius smrt si křesťané se zadostiučiněním vysvětlovali tím, že před bitvou
konal pohanské oběti, a jak říká Salvianus v De gubernatione dei, "zatímco oni vkládali své naděje v Boha, my vkládali
své naděje do Hunů.", o několik měsíců později dopadla Aetiova odveta - vyčerpaníVisigóti uzavřeli se západořímskou
vládou mírovou dohodu, jejíž podmínky dojednal budoucí západořímský císař Avitus - 439 odstraněna poslední
překážka k uklidnění poměrů v Galii.
 Vše nasvědčuje tomu, že se jádro hunských sil až do konce 4. st. nacházelo stále v severním
Černomoří a k dolnímu Dunaji dorazilo až někdy v 1. dekádě následujícího století.
 Tuto hypotézu přesvědčivě podporují zejména dva argumenty. První se týká skutečnosti, že
mezi r. 386, kdy k dunajské hranici dorazila nová vlna Greuthungů v čele s králem Odotheem a r.
405, kdy přes alpské průsmyky pronikla do severní Itálie další velká skupina vedená
Radagaisem, uplynulo téměř 20 let, během kterých neslyšíme o žádných masivních průlomech
pohraničního limitu (s výjimkou zpustošeníThrákie r. 395 – díla Alarichových „domácích
říšských“ Gótů. Zatímco se Odotheovi Gótové pokusili proniknout do římských provincií ještě
obvyklou cestou přes Dunaj, vpád Radagaisovi skupiny se o dvacet let později již odehrál
mnohem západněji, přes alpské pohoří do Itálie. Krátce nato 31.12.406 masaVandalů, Svébů a
Alanů přešla přes zamrzlý Rýn a násilně prolomila říšský limit.
 Tyto události jasně ukazují, že se do střední Evropy počal tlačit mocný nepřítel, který donutil
tyto kmenové skupiny opustit svá sídla a hledat obživu a útočiště na území impéria.
 Další nepřímý důkaz pro předpoklad, že se Hunové ve své mase přesunuli na západ k Dunaji až
na počátku 5. století, poskytuje hunský vpád na Přední východ přes Kavkaz v letech 395 – 397.
Protože je extrémně nepravděpodobné, že by Hunové podnikli takto rozsáhlé loupeživé tažení
na obrovskou vzdálenost z oblasti při dolním toku Dunaje (nebo dokonce z Karpatské kotliny),
je předpoklad, že Hunové na konci 4. st. stále ještě kočovali v jihoruských stepích.
 Prvním známým hunským představitelem je Uldin, o jehož postavení existuje řada názorů (král všech Hunů, vládce
západního křídla hunského svazu či západní části hunské říše, náčelník jedné z více menších hunských skupin),
pravděpodobné je, že skutečně byl vůdcem jedné z hunských skupin, které pronikaly do orbitu římského impéria
v jihovýchodní a ve střední Evropě a začaly zde násilně budovat vyšší politické celky. Uldin vstoupil do světla historie
r. 400, kdy zničil skupinu bojovníků vzbouřeného gótského generála východořímské armády Gainase; Uldin nechal
Gainovu hlavu poslat císaři Arkadiovi do Konstantinopole jako dar.
 Spojenecký vztah mezi Římany a Uldinem byl potvrzen r. 405, kdy Uldin osobně vedl své vojsko sestávající z Hunů a
Scirů ve službách Stilicha proti Radagaisovu vpádu do Itálie. O 3 roky později se ovšem věci náhle změnily.
 Uldin r. 408 vedl invazi do Moesie na římský Balkán, zde byl východořímskými veliteli zachycen, část jeho bojovníků
přešla na římskou stranu a zbytek Uldinovy hordy byl zničen, Uldin uprchl a zahynul r. 412.
 Počátkem 2. desetiletí 5. st. se již jádro hunských kmenů prokazatelně nacházelo západně od Karpatského oblouku
veVelké uherské nížině. Itinerář cesty diplomata a historika Olympiodóra ve službách západořímského císaře
Honoria konané r. 412 nebo 413 do centra hunské moci neumožňuje jiný výklad, než že poselstvo vyplulo
z Konstantinopole jižním směrem a směřovalo kolem Řecka do Jaderského moře a pevninská část cesty k Hunům
musela probíhat severozápadní částí Balkánského poloostrova do oblasti Karpatské kotliny.
 Teprve zde došlo v rámci hunské společnosti ke krvavému procesu vnitřní centralizace a kumulace moci do rukou
jediné dynastie. Olympiodóros, který ve svém díle zanechal nesmírně cenné, bohužel ale jen velmi torzovitě
dochované líčení své mise k Hunům, uvádí, že z několika hunských vládců byl jeden, Charatón, považován „za
prvního mezi králi Hunů.“.Od Jordana víme, že ve 20. letech 5. st. již Hunům vládla jen jediná dvojice králů, bratři
Rua a Octar.
 Po 10 let mezi r. 412 a 422 o Hunech téměř neslyšíme – bezpochyby v důsledku formování jejich kmenového svazu
v Karpatské kotlině, který poutal většinu sil nomádů jak vnitřními zápasy, tak i expanzí do okolního barbarika.
Konsolidace a budování byl asi na počátku 20. let 5. st. dokončen, neboť r. 422 dochází k prvnímu velkému vpádu
Hunů na území východořímských provincií na Balkáně.Tento nájezd byl veden vládcem východní poloviny hunské
říše Ruou, západní části vládl Ruův bratr Octar, který zřejmě zahynul r. 430 během tažení proti Burgundům, sídlícím
v této době v oblasti při pravém břehu Rýna mezi Mohanem a Neckarem. Po smrti svého bratra soustředil vládu nad
celým hunským kmenovým svazem ve svých rukou Rua, který zemřel r. 434, a poté nastoupila nová dvojice vládců,
synovci předchozích panovníkůAttila a Bleda.

 Hunský nájezd doThrákie r. 422 je prvním námi
registrovaným útokem sílící hunské federace proti
římské říši.Vytvořil určitý model chování Hunů (a nejen
Hunů) vůči impériu, který se pak až do konce první
poloviny 5. st. nezměnil. Dlouhodobá existence a síla
nomádských států vzniklých vojenským výbojem byla
vždy závislá na ovládání a exploataci mas usedlého
zemědělského obyvatelstva.Teprve získání této
hospodářsko-populační báze poskytlo kočovníkům
možnost scelit své síly a vybudovat nadkmenovou státní
organizaci. Socioekonomický charakter podobných říší
ale vyžadoval stabilní přísun zlata a technologicky
náročných výrobků (a také vzdělaných úředníků) ze
světa vyspělých zemědělských civilizací, na jejichž
periferii tyto státy vznikaly.Vzhledem k tomu, že tohoto
cíle bylo možné dosáhnout pouze vojenskou převahou a
nepolevujícím agresivním tlakem, každý případný velký
neúspěch na bitevním poli mohl být pro další bytí těchto
křehkých impérií osudný. Kočovníci proto bývali
obezřetní, dobře vážili své síly a v maximální míře se
snažili využívat momentálních potíží a slabostí svých
mocných sousedů.
 Rua tak zahájil své tažení v čase, kdy byla
východořímská armáda zaměstnána válkou s Persií a
konstantinopolská vláda tudíž nemohla ohrožení
patřičně čelit.Výsledkem byla mírová smlouva, kterou se
vládaTheodosia II. zavazovala platit roční tribut ve výši
350 liber zlata. Podobně r. 434 Rua vyvolal svými
stupňovanými požadavky válečný konflikt v době, kdy se
většina východořímských sil nacházela na tažení proti
Vandalům v Africe.Tentokrát však Ruova náhlá smrt
Hunům zabránila těžit z výhodné situace. Naopak
následující zmatky a vnitřní otřesy spojené s výměnou
vládců hunský svaz oslabily a noví vládcové Attila a Bleda
museli po několik let svou energii věnovat konsolidaci
svého dědictví.
 R. 439 opět připravovala Konstantinopol velkou námořní expedici protiVandalům a potřebovala si zajistit týl. Jednání
s hunskými vyslanci vyústila v novou dohodu, v níž vládaTheodosia II. souhlasila se zdvojnásobením tributu na 700 liber
zlata ročně. Hunové smlouvu nedodrželi - jakmile africká výprava odplula a další výchdodořímská armáda musela čelit
nenadálému útoku krále Jazdgarda II., zahájili r. 441 mohutnou invazi doThrákie a Illyrie.
 Toto tažení nám poskytuje dobrý doklad o vzrůstu moci hunské federace za Bledovy a Attilovy vlády. Účastnili se ho
nejen Hunové, ale také početné síly podmaněných kmenů. Zdaleka nešlo o obvyklý loupeživý nájezd, neboť hunská
armáda postupovala systematicky a dokázala dobývat i dobře opevněná města (Hunové zřejmě disponovali znalostí
složitých obléhacích technologií). Padly především dva klíčové body římské obrany na Balkáně města Sirmium a
Singidunum. Ničivý efekt útoku byl obrovský.VládaTheodosia II. urychleně stáhla elitní oddíly expediční armády, která
mezitím dorazila na Sicílii, návrat císařské armáda přiměl Huny k ústupu za Dunaj. Pod dojmem této katastrofy
kostantinopolská vláda zastavila vyplácení ročních dávek Hunům a přistoupila k urychlené obnově a posílení opevnění
na severní hranici.
 Na počátku válečné sezóny 443 si Hunové nejprve zajistili týl zničením dalších měst při Dunaji a poté za velkého plenění
postupovali jižně ke Konstantinopoli. Před hlavním městem narazili na východořímskou armádu vedenou
nejpřednějšími vojevůdci říše Asparem, Areobindem a Arnegisclem. Hunové však tyto síly v několika střetech, které
vyvrcholily bitvou na Chersonésu, porazily. NatoVýchodořímanům nezbylo než požádat o mír a dle podmínek mírové
smlouvy vyplatit Hunům jednorázově dosud zadržovaný tribut ve výši 6000 liber zlata a navíc odvádět každoročně
2100 liber zlata výkupného za mír. CísařTheodosios II. byl povinen okamžitě vydat všechny hunské přeběhlíky a
v budoucnu již žádného do svých služeb nepřijmout.
 Po tomto hrozivém mementu seVýchodořímané pustili s velkým úsilím do opravy a posílení opevnění na severní
hranici. Magister officiorum Nomos byl pověřen úkolem obnovit podunajské pevnosti a vybudovat zde pevnou obranu.
 Dinogetia
 Attila, který po zavraždění svého bratra r. 445 ovládl celou říši, využil r. 447 sledu přírodních katastrof k novému útoku.
V mezidobí mezi 442 - 447 Attila patrně podstatně zvýšil sílu své kmenové federace (např. podmaněnímAkatzirů).
 R. 447 byla východořímská říše postižena celou sérií přírodních katastrof, z nichž nejvážnější bylo silné zemětřesení,
které též pobořilo konstantinopolské hradby. Občanům hlavního města se podařilo v čele s prefektem praetorio
Flaviem Constantinem dosavadní opevnění urychleně opravit a navíc je ještě doplnit novou zdí.
 To se již mohutná hunská armáda valila ke Konstantinopoli. Nedaleko řeky Utus (Vit) zahradil Hunům cestu magister
militum perThracias Arnegisclus.V krvavé bitvě byl poražen a zahynul hrdinskou smrtí, podařilo se mu ale způsobit
Hunům těžké ztráty. Hunové poté strašlivě zpustošili Balkán a na svém tažení byli zastaveni až uThermopyl.
 Míra devastace balkánských provincií přesáhla veškerou míru: většina velkých illyrských a thráckých měst jako
Marcianopolis, Naissos,Viminacium, Ratiaria, Constantia, Philippopolis, Arcadiopolis byla dobyta a zničena.
Obyvatelstvo, které přežilo, bylo odvlečeno do zajetí. Hunská invaze nenapravitelně poškodila římský Balkán, rozbití
systému pohraničních fortifikací, zničení důležitých měst-ohnisek antické civilizace a jader státní správní struktury,
obrovská populační deprese a ztráta hospodářské důležitosti - to vše fatálně podlomilo regenerační schopnosti
regionu. Mnohé bylo sice v průběhu století po pádu hunské říše postupně obnoveno, skutečné prosperity však již
pozdně antické balkánské provincie nikdy nedosáhly.Tolik vyčítaná nečinnost východořímských císařů 6. st. vůči
plenění balkánských provincií barbary je pod tímto prizmatem pochopitelná, nebylo proč zuřivě bojovat o tento
vylidněný perimetr říše.
 Konstantinopol již neměla žádné vojenské síly schopné Attilovy čelit a nezbylo než jednat o mírových
podmínkách - následující 3 roky byly vyplněny horečnatou diplomatickou aktivitou. Zoufalá východořímská
vláda se pokusila následujícího r. 449 hrozivého nepřítele odstranit. PředníTheodosiův ministr, eunuch
Chrysafios zorganizoval proti Attilovi vražedné spiknutí, které však bylo prozrazeno a jen velkým úsilím
konstantinopolských diplomatů byla tato trapná záležitost zahlazena.
 Původní tvrdé Attilovy požadavky - pravidelný roční tribut ve výši 2100 liber zlata, jednorázové odvedení sumy
nedoplatků za léta 441 až 447 čítající 6000 liber zlata a vyklizení 5 dnů cesty širokého pásu jižně od Dunaje od
Singiduna (Bělehrad) po Novae (Svišťov, délka cca 500 km), se východořímskému vrchnímu vyjednavači
Anatoliovi podařilo r. 450 překvapivě výrazně zmírnit. Příznivá mírová smlouva uzavřená na jaře 450 uzavřena
ukončila pro východní část impéria dekádu brutální konfrontace s hunským kmenovým svazem.
 Nečekaná Attilova velkorysost byla způsobena tím, že velký dobyvatel poté, co dosáhl pro tuto chvíli vůči
Konstantinopoli maxima možného zisku, obrátil svou pozornost na římský Západ. Pro plánovaná západní
tažení potřeboval klidné zázemí, a proto ze svých nároků vůčiVýchodořímanům podstatně slevil.
 Novae
 Zatímco se vztah Hunů k východořímské říši od konstituování jejich
politické moci při Dunaji v podstatě nijak nelišil od klasického schématu
soužití nomádského predátorského politického útvaru se státem vyspělé
zemědělské civilizace, hunský postoj vůči západořímské říši byl mnohem
složitější.
 Západořímská vláda za svůj zvláštní vztah k Hunům vděčila klíčové
osobnosti západořímských dějin 2 čtvrtiny 5. st., Flaviu Aetiovi.Aetius
v mládí strávil několik let u Hunů jako rukojmí.Tento dlouhý pobyt mu
umožnil získat dobrou orientaci v prostředí hunské společnosti a získat
respektované postavení v řadách hunské nobility.Aetius disponoval po
téměř celou dobu své mimořádně úspěšné kariéry západořímského
vojevůdce početnými kontingenty obávaných hunských bojovníků.
V sestavách římských armád hrály auxiliární jednotky hunského jezdectva
významnou roli již od doby vládyTheodosia I., ale ve 20. a 30. letech 5. st.
se však staly speciální údernou pěstí západořímských vojsk a hlavním
nástrojemAetiovy politiky v galském prostředí. Navíc je nepochybné, že
toto hunské vojsko sloužilo pod císařskými orlicemi s vědomím a
souhlasem hunských vládců, což ostře kontrastuje se situací naVýchodě,
kde se ve všech mírových smlouvách, uzavřených mezi
konstantinopolskou vládou a Huny, stále objevuje požadavek navrácení
přeběhlíků, na něž si hunští vládcové činili nárok.Těmito přeběhlíky byli
nejčastěji myšleni nomádští žoldnéři sloužící ve východořímské armádě.
 Na sklonku 40. let 5. st. se tento stav prudce změnil. Hunská auxilia
vAetiových službách byla po mnoha vítězstvích zničenaVizigóty v bitvě u
Tolosy r. 439 a hunské jednotky se poté již v rámci západořímské armády
neobjevily.
 Po r. 447 se nám začínají v pramenech objevovat stále zřetelnější stopy
Attilova směřování od skrytých výhrůžek k otevřené konfrontaci. R. 448
Attila poskytl útočiště jednomu z nejstíhanějších mužů západořímské říše,
vůdci povstaleckých bagaudů Eudoxiovi. Patrně někdy v této době se
Západořímané pokusili Attilu uchlácholit - hunský vládce obdržel od císaře
Valentiniana III. vysoký vojenský titul magister militum s příslušným
platem a byla mu odstoupena pannonská provincie Savia. Ovšem
bezvýsledně, naopak projev reálné slabosti západořímské říše a udělení
vysoké hodnosti mohly přivést hunského vládce k ambicióznímu plánu
dát svému formálnímu titulu skutečný obsah a vstoupit jako mocný hráč
na kolbiště západořímské politiky. Soupeřem mu v tomto zápasu o
ovládnutí římského Západu byl všemocný Aetius, vykonávající faktickou
správu říše za slabéhoValentiniana III.
 Shodou okolností došlo patrně r. 449/450 k vážnému
rozkolu v císařské rodině, který ve svém důsledku
nabídlAttilovy příležitost své nároky podepřít silným
argumentem. SestraValentiniana III. IustaGrata
Honoria se zapletla se správcem svých statků
Eugeniem. Jejich poměr byl záhy odhalen – Eugenius
skončil na popravišti a Honoria byla zaslíbena
loajálnímu senátoru Flaviu Bassu Herculanovi.
Ctižádostivá princezna se ovšem se svým osudem
nesmířila a podnikla nečekaný krok.V tajnosti
poslalaAttilovi svůj prsten a list s prosbou o
záchranu. Attila se chopil vítané záminky. Požádal o
Honoriinu ruku a spolu s ní se domáhal i vydání
poloviny říše jako jejího věna a oprávněného
dědictví.Valentinianova vláda tento požadavek
pochopitelně striktně odmítla (s oficiálním
zdůvodněním, že Honoria již byla provdána za jiného
muže a nárok na polovinu říše ji navíc stejně
nepřísluší, neboť u Římanů se vláda dědí jen po
mužské linii).
 Vypuknutí otevřeného konfliktu se poté stalo pouze
otázkou času. Attilovi během jeho příprav na západní
tažení ovšem zkřížila plány náhlá smrt císaře
Theodosia II v červenci 450. S novým císařem
Markianem se v Konstantinopoli dostala k moci
strana vojenských jestřábů reprezentovaná
vojevůdci Asparem a Flaviem Zénónem, kteří byli
ostrými odpůrci dosavadní smířlivé politiky vůči
Hunům. Markianos rychle navázal spojenecký vztah
sAëtiem a hunské poselstvo požadující vyplacení
ročních dávek vykázal s tím, že již žádný tribut
Hunům odveden nebude.
 Attila prozatím, se skřípěním zubů, odložil trestnou výpravu proti Markianovi a přidržel se původního
strategického plánu (zdá se, že se v tuto chvíli potenciálního nebezpečí ze strany Konstantinopole příliš
neobával). Z Priskova fragmentu víme, že se o směru, jímž by měl vést útok rozhodoval s velkými obtížemi, a
nakonec zvolil variantu náročnější, dokud jsou jeho vojska v plné síle.
 Často diskutovanou otázkou je, proč Attila vedl své tažení do Galie, místo aby napadl vlastní jádro státu v Itálii.
Upřednostnění zničení nejsilnějších nepřátelských sil před útokem na vojensky nevýznamné centrum odpovídá
obvyklé strategické koncepci středoasijských nomádů a má očividnou paralelu například v taženích Mongolů
ve 13. st..Velmi zajímavé by bylo srovnání tohoto strategického principu s opačným postupem, který zvolil císař
Herakleios ve válce proti sasánovské Persii, když r. 627 v závěrečném rozhodujícím tažení obešel perské armády
soustředěné v Anatolii a zaútočil se zničujícím účinkem přímo na jádro sasánovského státu v Mezopotamii.
 Na konci r. 450 došlo prvnímu otevřenému měření sil mezi Aëtiem aAttilou.V boji o uprázdněný královský stolec Středorýnských Franků
podpořili každý jiného ze dvou soupeřících kandidátů, vítězem se stal Aëtiův chráněnec, jehož jeho protektor na sklonku r. 450 v Římě
demonstrativně adoptoval.
 Následujícího r. 451 Attila zahájil tažení doGalie s početnou armádou, z valné části sestavenou z družin germánských členů hunské
federace.Cestou přibíral další bojovníky z kmenů, které byly pod jeho svrchovaností.Tažení se kromě vlastních Hunů účastnili jistě i družiny
Skirů, Rugiů, Durynků, Gepidů a Burgundů. S Attilou doGallie táhli iOstrogóti vedení králemValamirem. Je pravděpodobné, že řady jeho
vojska rozhojnila i družinaAttilova franského chráněnce a snad i další muži z kmene Středorýnských Franků. Hunský vládce totiž jistě
nenechal bez povšimnutí vzpurné Středorýnské Franky, jejichž území se rozkládalo na trase tažení do Gallie.
 Krátce předtím nebo již za pochodu se hunský vládce pokusil o poslední rafinovaný diplomatický manévr, vedený snahou vnést zmatek do
řad svých nepřátel.Vláda císařeValentiniana II. v Ravenně i vizigótský králTheodorich I. vTolose obdrželi listy, z nichž jednímAttila ujistil
ravennský dvůr, že cílem jeho tažení jsou jihogallštíVizigóti, v druhém listě pak vyzvalTheodoricha I. ke společnému útoku proti
Západořímanům.
 Když již bylAttila na pochodu, vyslal kValentinianovu dvoru další poselstvo, které předložilo Honoriin prsten, a žádalo vydání princezny.
Současně požadovalo, aby císař Honorii vrátil vládu nad polovinou říše, která jí jako dědictví po otci přísluší, a o kterou jiValentinianus
okradl.Toto západořímská vláda okamžitě odmítla.
 O poslednímAttilově diplomatickém kroku nás zajímavým způsobem informuje zpráva zachycená Ioannem Malalem a citovaná autorem
Chronicon Paschale: Attila vyslal do Ravenny a Konstantinopole gótské posly se strohým příkazem oběma císařům, který zněl takto:
„Attila, můj pán a tvůj pán, ti mými ústy přikazuje, abys pro něj připravil svůj palác.“ Na to měl Aetius přesvědčit visigótského krále
Theodericha, aby mu pomohl odrazitAttilu. Po usilovném jednání se podařilo západořímskému diplomatu Avitovi přesvědčitTheodoricha
I., aby zařadil svůj kontingent do armády horečnatě sestavované z římských pravidelných jednotek i oddílů galských foederátů, se kterou
Aëtius osobně vytáhl Hunům vstříc.
 Mezitím již ale Hunové překročili Rýn u Mogontiaka a za velkého plenění táhli do nitra Gallie. 7. dubnaAttila dobyl Metis (Mety) a poté
zamířil k Aurelianu (Orléans), u nějž bylo možné překročit Loiru, a který byl branou k další cestě do jižní Gallie. Spoléhal na tajnou
dohodu se Sangibanem, králem Alanů, kteří v oblastiAurelianu byli jako římští foederáti usazeni Aetiem. Sangibanus Attilovi slíbil, že
pokud Hunové k městu přitáhnou, otevře jim brány.Aetius však zrádnou úmluvu včas odhalil a vyrazil spěšně v čele vojsk protihunské
koalice k Aurelianu s cílem ho obsadit dřív, než k němu nepřítel dorazí.Attilův útok na město byl již v plném proudu, když dorazila
římsko-visigótská armáda, která ho přinutila k ústupu.
 Po neúspěchu předOrléansem se Attila v obtížném postavení začal stahovat severovýchodním směrem. Římsko-visigótské vojsko ho
dohnalo na místě zvaném Locus Mauriacus, či Campi Catalaunici zřejmě poblížTricasses (Troyes), v dnešním kraji Champagne. Aetius
díky své autoritě a diplomatickému umu shromáždil početné vojsko, sestavené z velké části z římských foederátů, do rozhodující bitvy se
tak postupovali pod římským jménem SangibanoviAlani,TeoderichoviVisigóti, Burgundi, Sasové od severního pobřeží Gallie, sálští i
porýnští Frankové vedeni svým mladým králem a překvapivě jsou jmenování i obyvatelé Armoriky.
 Aetius aTheoderich zaujali na bitevní pláni postavení na křídlech. Střed vyhradili nespolehlivým Sangibanovým Alanům, aby, sevřeni
mezi římské a visigótské vojsko, nepodlehli pokušení přeběhnout k nepříteli.Attila s vlastním hunským jádrem armády stál uprostřed
bitevní sestavy, vlevo a vpravo od něj se řadily oddíly vazalů.
 Po celodenním urputném boji, v němž padl i králTheoderich, se Attila navečer stáhl z bitevního pole do svého tábora za vozovou
hradbou. Přestože první den bitvy jasný výsledek nepřinesl, skutečnost, že dosud neporazitelný hunský vládce nejen že nezvítězil, ale
dokonce byl nucen vyklidit bojiště, ukazuje na Attilův vážný neúspěch. Navíc se ocitl v sevřeném defenzivním postavení, které mu
neumožňovalo účinně uplatnit jeho nejsilnější zbraň, hunské jízdní lučištníky. Naděje na úspěšné završení zápasu příští den byla tedy pro
Attilu velice slabá. Od možné záhuby ho však zachránil právě strůjce jeho neúspěchu Aetius. Pro strategicky uvažujícího státníka by totiž
úplné zhroucení hunské moci mohlo v dlouhodobé perspektivě znamenat vážnou hrozbu. Říšské provincie by se mohly být zaplaveny
množstvím barbarských kmenů dosud držených svými nomádskými pány na uzdě. Navíc by vítězstvím nad Attilou příliš zesílil visigótský
stát v jižní Gallii, proti jehož expanzivnímu tlaku by nyní Aetius neměl v záloze účinnou protiváhu.
 Když tedy chtěli druhý denVisigóti pokračovat v boji a pomstít smrt svého krále, Aetius zasáhl. Lstivě přimělTheoderichova syna
Thorismunda, aby se urychleně vrátil doTolosy ujmout se otcova osiřelého trůnu, aby tak zabránil ctižádostivým bratrům zmocnit se
vlády. Podobným způsobem dosáhl i odchodu družiny mladého krále porýnských Franků a poskytl tak Attilovi možnost z Gallie ustoupit.
Veškerou získanou kořist poté rozdělil svým mužům.
 Neúspěch vážně otřásl základy hunské říše. Hunský stát v Evropě měl
totiž v podstatě velice podobné osudy jako jiné rané státní útvary
založené na výboji. Závratné tempo růstu síly a expanze dravého jádra
budoucí říše již v sobě nese geneticky zakódován budoucí pád, pokud
bude rakovinné bujení jeho moci zastaveno. Násilně stmelené, volně
organizované kmenové společenství, jehož jediná pojítka tvoří vojenská
převaha dominantního jádra a neustávající příliv kořisti, je přes všechnu
svou vojenskou sílu útvarem velice křehkým.
 Ani hrubá exploatace porobených zemědělských etnik, která by navíc
předpokládala určitou správní územní organizaci, by nemohla zajistit
existenci vojenské struktury mohutné Attilovy říše. Dávky podmaněných
kmenů snad mohly stačit k vlastní obživě hunských bojovníků, ale jistě
nikoli k uspokojení potřeb vedoucích skupin říše. Z vrstvy hunských
velmožů vzešli nejvýznamnější vládcovi důvěrníci, v pramenech nazývaní
logades, kteří představovali jakýsi zárodek možného budoucího
správního aparátu státu. Pro obrovskou rozlohu říše totiž nebylo v silách
těchtoAttilových ministrů uplatňovat vládcovu moc přímo, a tak velké
části národů v hunském područí byli ponecháni jejich domácí náčelníci,
kteří vykonávali vládu v závislosti na vůli hunského centra.Tato vrstva
ovšem nebyla ke svým kočovnickým pánům připoutána pouze silou,
králové podrobených kmenů i jejich družiny, podobně jako hunská
vojenská aristokracie z existence mocné říše vydatně těžili. Mohutný
příliv zlata, luxusních předmětů, otroků i vymožeností antické civilizace
ohromně zvýšil životní úroveň předních mužů hunské multietnické říše.
 Ovšem jakmile se tato kořistnická mašinérie vlivem vojenské i
diplomatické porážky zastavila, ekonomika založená na kořisti
z neustávajících výbojů a parazitické závislosti na tributu a životně
důležitých výrobcích římského světa se zhroutila.Attila tedy nyní
potřeboval co nejrychleji zvrátit tento nepříznivý stav. Pro chod státu
bylo nezbytné zajistit obnovení plateb z impéria a vynutit si přístup na
římské trhy.
 Kromě ztrát hospodářských a demografických utržilAttila též vážnou
ránu na poli psychologicko-religiózním - utrpěla totiž jeho pověst
neporazitelného válečníka. Kult královského štěstí, známý u
germánských kmenů, ale mající také paralelu u turkotatarských
nomádských etnik, vyjadřuje podporu a požehnání transcendentních sil
králi, vůdci a reprezentantu svého lidu před bohy. Králův neúspěch tak
ukazuje na ztrátu přízně bohů a tedy i pozbytí božské ochrany kmene.
 Atilova neblahá situace po návratu do Karpatské kotliny žádala energický zásah. Ambiciózní tažení na Západ
nevyšlo a poměr římskéhoVýchodu k Hunům nyní snad ani nemohl být horší.Těsně předtím než Hunové vyrazili
na pochod do Gallie, se u nich objevil Markianův magister utriusque militiae praesentalis Apollonios, aby se pokusil
diplomatickým jednáním s Attilou vyřešit napjatou situaci. Poté, co hunský vládce zjistil důvod Apolloniovy mise,
se rozzuřil, odmítl ho přijmout a pod pohrůžkou smrti nařídil konstantinopolskému diplomatovi, aby mu odevzdal
dary. Apollonios se nezalekl a podmínil předání darů svým přijetím uAttily. Attila mu nakonec dovolil odejít, aniž
se s ním vůbec viděl. Nepřijetí Apollonia bylo otevřenou urážkou vmetenou do tváře císaře Markiana.
 O situaci na východořímské podunajské hranici v období po polovině r. 451 můžeme získat informace v souvislosti
se zasedáním IV. ekumenického koncilu v Chalkedonu. Císař Markianos původně svolal koncil do Nikaie na 1. září
451, v této době doufal, že by se koncilních jednání mohl osobně účastnit, ledaže by ho naléhavé záležitosti státu
zdržely v poli. Z tohoto je možné soudit, že asi očekával problémy na Dunaji po návratu Hunů.
 A skutečně, zřejmě ihned jakmile dorazil domů z galské výpravy, Attila vyslal menší vojenské síly pustošit
balkánské provincie východořímské říše. Boje za císařovy účasti se odehrávaly v provinciích Moesia I a Dacia
Ripensis z nichž se žádný biskup koncilu nezúčastnil.V srpnu císař vyzval preláty shromažďující se v Nikai, aby se
modlili za vítězství nad nejmenovaným nepřítelem. Markianovo zaměstnání boji s Huny ho nakonec přimělo
přeložit místo koncilního zasedání blíže k hlavnímu městu do Chalkedonu. Konkrétní informace o výsledku
císařova vojenského úsilí nemáme, zdá se však, že v něm dosáhl úspěchu.
 Když však nastala válečná sezóna 452, Attila opět přes všechno vyhrožování Východořímany nenapadl, s velkou
armádou prošel Pannonií, překročil JulskéAlpy a počátkem léta 452 vstoupil do Itálie.
 Ztráty Hunů v gallském tažení musely být velmi těžké,skutečnost, že Attila vytáhl zřejmě až počátkem léta
ukazuje, jak mnoho času potřeboval k shromáždění čerstvých sil.
 Gallská kronika, jediný pramen spojující události let 451 a 452, uvádí, že Attila zuřil nad neočekávanou porážkou,
kterou utrpěl v Gallii. Rozhodující roli v jeho strategických plánech hrála naléhavá potřeba opět získat trvalý
přísun římského zlata a také obnovit svou otřesenou aureolu vítězného vojevůdce.
 Východořímský císař Markianos v průběhuAttilova tažení do Gallie zachoval neutralitu. Pokud by ovšem Hunové
zaútočili na Itálii, bylo nutné očekávat Markianův vojenský zásah. Snad seAttila snažil předejít spojení
koordinovaných silVýchodu a Západu, možná doufal, že jakmile se objeví se svými hordami v Itálii, budeAetius
žádat mír, možná také mohl očekávat, že západořímský císařValentinianusAetia obětuje, aby si zachránil trůn a
konečně, protože politickou situaci v Itálii v této době neznáme, měl snad důvod věřit v rychlý kolaps nepřítele.
 Attilovo nečekané zjevení na severu Itálie připravilo podle vedoucího papežské kanceláře ProsperaTirona Aetiovy
naprostý šok. Prosper uvádí, že Aetius, který další válku nepředvídal, neučinil předem žádné přípravy a neměl tedy
ani obsazeny alpské průsmyky, kde by bylo možné nepřítele snadno zadržet. Úderem Hunů konsternovaný patricij
spatřoval naději již jen v útěku. Pomýšlel na to, že by spolu s císařem opustil Itálii. "Připadlo mu to ale tak ostudné a
nebezpečné, že vědomí cti překonalo strach," píše Prosper. Aetius tedy zůstal s císařemValentinianem v Římě. Řada
badatelů přijímá Prosperovo líčení beze stopy pochybností. PodleThompsona očekával, že nyní bude stačit, když
se zkroušenými Huny naváže diplomatické vztahy a ti ho opět zahrnou svým přátelstvím. Proto hoAttilův útok r.
452 zastihl zcela nepřipraveného. Hunové, protože průsmyky Julských Alp postrádaly jakoukoli obranu, nenarazili
při tažení do Itálie na žádný odpor.Tento výklad nepůsobí věrohodně. Jednak je jen obtížně možné přijmout
myšlenku, že zkušený voják a prozíravý politik Aetius se takto naivně upne na jedinou možnou variantu reakce
Attily na galský neúspěch, a jednak otázka obraných postavení v Julských Alpách je daleko složitější.
 Relativně otevřené přístupy do Itálie na východní straně alpského oblouku není totiž ani náhodou možné srovnávat
se strmými, obtížně přístupnými průsmyky jako je třeba Brennerský nebo Svatogotthardský průsmyk. Opevněnou
linii v této oblasti navíc tvořily jen lehké fortifikace, záseky a strážní věže, jejichž posádky by byly snad v nejlepším
případě schopny pronikající nepřátelskou armádu zdržet, nikoli však zastavit. Konečně uvádí, že Aetius se nechoval
jinak než všichni další vojevůdci před ním i po něm.V průběhu 5. st. byla Itálie z pevniny napadena šestkrát,
s jedinou vyjímkou Radagaisova vpádu 405 invazoři pokaždé vstoupili na italskou půdu z východu přes průsmyky
JulskýchAlp, a pokaždé aniž by zde narazili na odpor. Ani Stilicho, ani uzurpátor Johannes, ani Odoaker nebránili
Itálii v alpských průsmycích. Dokonce i Magnus Maximus, disponující silným vojskem zde nenapadl r. 388 císaře
Theodosia I., který překročil opuštěnéAlpy. Alpy ležely opět stejně otevřené předTheodosiovou armádou r. 394.
Podobně i maďarští nájezdníci v 10. st. při svých kořistnických výpravách bez potíží pronikali do Itálie Julskými
Alpami. Zápas o Itálii začínal vždy až v údolí Isonza nebo před hradbami Aquileie.
 Mohutné opevnění Aquileie Attila nemohl obejít, a proto zahájil obléhání. Město hájené zesílenou
posádkou se urputně bránilo a teprve poté, co Hunové použili těžkých obléhacích zařízení, byla pevnost
vzata útokem. Obyvatelstvo zčásti povražděno, zčásti odvedeno do zajetí a samo město bylo srovnáno
se zemí. Jordanes zřejmě přehání, když uvádí, že v jeho době, tedy zhruba v polovině 6. st., bylo už
nesnadné byť jen určit místo, kde kdysi město stávalo.V této době už byla Aquileia obnovena, ačkoli se
ztrátou silných opevnění pozbyla původního vojenského významu. Od Jordana se dozvídáme, že krom
Aquileie padly do rukou Hunů další velká města Mediolanum (Milán) aTicinum (Pavia), Paulus Diaconus
mluví o dalších zničených severoitalských městech Concordii, Altinu a Patavii a téměř všech městech
Venetie. Poté co zde dokonali dílo zkázy, překročili Hunové Pád a vyplenili provincii Aemilii jižně od řeky.
Po zkušenostech z dobývání Aquileie Attila raději nesrovnatelně silnější pevnost Ravennu obešel.
 Otázkou je, proč totiž Attila nekorunoval své tažení pochodem na Řím, kde se zdržoval císař. U Jordana
s výslovným poukazem na Priskovo autorství nacházíme pokus o vysvětlení zdánlivě nepochopitelné
skutečnosti, že se Attila, s cílem na dosah ruky, zastavil na úpatí Apenin. Attila, podle Jordana, na
starodávnou metropoli skutečně táhnout chtěl, jeho lidé ho však od takového záměru odradili, neboť
mu připomněli, že Alarich, který před čtyřmi desetiletími Řím dobyl, zanedlouho poté, co se města
zmocnil, zemřel.Varovali Attilu, že by i jej mohl stihnout podobný osud.
 Skutečné příčiny Attilova nečekaného obratu byly asi jiné. Itálii postihl
již předchozího roku hladomor a i tentokrát úroda nebyla vydatnější.
Vpád Hunů pochopitelně katastrofální situaci jen umocnil. Početná
Attilova armáda byla sama záhy vystavena hladu a šířícím se
epidemickým chorobám.
 K vysvětleníAttilova stažení z Itálie je pro nás stěžejní zpráva v díle
Chronica minora: " Auxiliares byli vysláni císařem Markianem a pod
velením Aetia pobili Huny. Podobně byli zdoláni (Hunové) ve svých
sídlech částečně pohromou z nebes, částečně Markianovou armádou."
Attila byl paralyzován v Pádské nížině zásobovacími potížemi a šířícím
se morem a současně napaden hluboko v týlu svého panonského
zázemí východořímskými jednotkami.
 Aetia tedy není nutné obviňovat z katastrofálního selhání při obraně
Itálie. Byl to právě on, který s východořímskými auxilii bojoval proti
Hunům. Na základě sbližování mezi oběma polovinami říše, ke
kterému došlo po nástupu císaře Markiana a koordinace jejich obranné
politiky, byl zřejmě ještě před vlastním hunským vpádem do Itálie
vypracován plán na přepravu Markianových auxiliárních jednotek
z východořímských přístavů do Itálie. Náročnost takové operace,
vyžadující dlouhodobé přípravy, zdá se potvrzuje, že Římané byli o
Attilových cílech předem informováni a potvrzuje navíc existenci plánu
branné koordinace.
 Paulus Diaconus uvádí, že ačkoli Hunové Mediolanum aTicinum
dobyli, ani jedno z těchto měst nebylo vypleněno a obyvatelstvo
nedošlo úhony. Dobová homilie ho však usvědčuje z omylu. Bylo
zničeno mnoho domů a chrámů, samotná bazilika svatéhoAmbrože
byla zbořena a mnoho laiků i kleriků zahynulo. Skutečností zůstává, že
se velké části obyvatelstva podařilo přežít a to patrně proto, že je
Hunové obtěžkaní kořistí, která výrazně snížil a jejich vysokou mobilitu,
nebyli schopni na útěku dohnat.Ztráta mimořádné pohyblivosti a
schopnosti rychlého přesunu, která byla pro hunská jízdní vojska tak
typická, vážně oslabila účinnost hunského válečného stroje.
 V této souvislosti se nabízí snad až příliš odvážná hypotéza, že totiž
vyklizení severní Itálie a poskytnutí příležitosti nepříteli přesytit se
kořistí bylo součástí Aetiova plánu. Aetius by tak získal potřebný čas
k soustředění vojenských jednotek k účinné obraně apeninských
přístupů k Římu.
 Hunové byli pány Pádské nížiny, kde ale řádil hlad a jeho průvodce mor. Attila se v severní Itálii dostával do stále
zoufalejšího postavení. Císař Markianos totiž s východořímskou armádou překročil Dunaj a napadl Huny v jejich
sídlech. Epidemické choroby si začaly v Attilově vojsku vybírat první oběti a za této situace bylo nemyslitelné
zahájit tažení na Řím. Západní Římané rozhodli požádat Attilu o mír a do čela poselstva byl postaven sám papež
Lev I., bývalý prefektTrygetius a konzul na rok 450 GennadiusAvienu.
 Západořímané se očividně rozhodli vyřešit patovou situaci, poté co hunské hordy uvázly v pasti vyhladovělé Pádské
nížiny, smírnou nabídkou. Míru jim bylo ostatně nezbytně třeba už vzhledem k hrozivé zátěži, kterou jakýkoli delší
válečný konflikt znamenal pro státní pokladnu. Devastování severoitalských provincií bylo jistě také dalším
naléhavým argumentem pro rychlé dosažení odchoduAttilovy armády. Attila nebyl v situaci, kdy by si mohl
diktovat podmínky a mírová smlouva tedy byla zřejmě bez potíží uzavřena. Hunská vojska poté opustila italskou
půdu a urychleně ustoupila za Dunaj.
 Dosud vždy vítězný Attila překvapivě v obou případech neuspěl.Gallské tažení skončilo na Katalaunských polích
vojenskou porážkou (byť vůbec ne drtivou – jádro hunských sil zůstalo podle všeho nedotčeno) a velký vpád do
Itálie následujícího roku přes faktické vítězství v poli skončil nespornou strategickou prohrou, ve svých důsledcích
zřejmě mnohem vážnější než neúspěch v Galii.V době, kdy se jádro Attilových sil nacházelo v Pádské nížině,
podnikl císař Markianos úspěšný přepad hunských sídel v Karpatské kotlině. Autorita a prestiž hunského vládce byla
vážně oslabena. Hunský kmenový svaz, jehož kořistnická mašinerie nemohla přestát dlouhodobější přerušení
přílivu zlata a výrobků z vyspělého Středomoří, se počal otřásat v samých základech. Attila naléhavě potřeboval
zvrátit neblahý vývoj novou vítěznou válkou, kterou by obnovil svou pošramocenou aureolu neporazitelného vůdce
a donutil antický svět opět odvádět pravidelný tribut. Plánované tažení proti skutečnému strůjci italského debaklu
císaři Markianovi, však již neuskutečnil. Na počátku 453 Attila náhle zemřel na chrlení krve během svatební noci po
boku své nové ženy Ildico. Poté nastal rychlý konec - synové velkého vládce rozpoutali vzápětí po otcově smrti
bratrovražedný zápas o dominantní postavení nad kmenovým svazem, kterého využili významní mužové hunské
federace, vládcové podmaněných germánských kmenů, aby setřásli nyní již velmi tíživé jho upadající hunské moci.
 Pokud budeme věřit Jordanovu podání událostí spojených s pádem hunské říše, byli Hunové potřeni v krvavé
bitvě na řece Nedao někde v Pannonii koalicí vzbouřených germánských kmenů vedenou králem Gepidů
Ardarichem. Nesporné je, že během zápasu o Attilovo dědictví skutečně došlo roku 454/455 k rozhodující
bitvě, ve které padl nejstarší Attilův syn Ellak a která znamenala definitivní konec hunské hegemonie ve
středním a dolním Podunají. Roztříštěné hunské skupiny byly postupně vytlačeny zVelké uherské nížiny, jejíž
východní část v povodíTisy obsadili vítězní Gepidové. Hunové vedeníAttilovými syny Dengizichem a
Érnachem (Irnikh) však přinejmenším ještě do konce 60. let 5. st. pobývali při dolním Dunaji a marně se
pokoušeli vydobýt si nazpět ztracené postavení. Dvojí pokus o napadení panonských Gótů, „uprchlých
otroků“ jak je Hunové nazývali, skončil v obou případech porážkou.
 R. 467 Dengizich a Érnach vyslali poselstvo ke
dvoru císaře Leona I. do Konstantinopole, aby
se domáhalo uzavření mírové smlouvy a
znovuotevření pohraničních tržních měst
vzájemné směně.Východořímská vláda, která
dobře chápala parazitickou povahu společnosti
hunských válečníků dávno odvyklých
pasteveckému životu ve stepi, požadavek
striktně odmítla. Nato se Dengizich rozhodl
v zoufalé snaze o zvrat neudržitelné situace
zaútočit. Jeho bratr se však k němu nepřipojil
s tím, že je příliš zaměstnán boji na svých
vlastních panstvích. Érnachovi Hunové poté
zmizeli ze světla historie. Zdá se nicméně, že
právě oni se posléze významný způsobem
podíleli na etnogenezi protobulharských kmenů
v severním Černomoří.
 Vojenský velitelThrákie, magister militum
Anagastes, znepokojený zprávami o masách
Hunů shromažďujících se při dunajské hranici,
se prostřednictvím poslů otázal Dengizicha na
jeho záměry. Hunský vůdceAnagasta zcela
ignoroval a vyslal vlastní poselstvo přímo do
Konstantinopole s ultimativním požadavkem,
aby císař jeho lidem poskytl půdu a finanční
dávky, jinak vypukne válka. Leo očividně váhal;
usídlením Hunů na říšském území by získal
zdroj hodnotných vojenských sil, ovšem za cenu
nemalého rizika. Jednání nakonec z nám
neznámého důvodu skončilo neúspěšně.
 Dengizich roku 468 vpadl na územíThrákie. Magister militum perThraciam Anagastes se náporu postavil a
v následné bitvě byl Dengizich poražen a zabit. Jeho smrt symbolicky uzavřela téměř stoleté období dějin Hunů prvního
nomádského lidu, který osudově poznamenal tvář pozdně antického světa a dějiny evropského
kontinentu vůbec.
 R. 469 vzrušila obyvatelstvo Konstantinopole nebývalá podívaná. MM Anagastes poslal císaři Leonovi na důkaz
svého vítězství hlavu Attilova syna Dengizicha. Hlava hunského vůdce byla za velkého srocení lidu nesena hlavní
třídou Mesé a u brány Xylokerkos byla naražená na kůl veřejně vystavena a jak uvádí důležitý pramen ze 7. st.
Chronicon Paschale, „celé město si ji přicházelo prohlížet po množství dní“. Hrůzné divadlo mělo lidu zřetelně
demonstrovat konečné vítězství východořímského státu nad obávaným nepřítelem. Bylo výmluvným symbolem
triumfu vlády zákona a civilizovaného řádu nad barbarským chaosem hrozícím rozvrátit stát. Nepřímo ovšem ale
také tato událost dosvědčuje sílu traumatizující zkušenosti Římanů s Huny.
 Tvrdá zkušenost s Attilovou říší Hunů na Dunaji působila nadále jako hrozivé memento možného nebezpečí
dřímajícího ve stepi. PoskytlaVýchodořímanům pádný důvod pro ostražitou pozornost vůči situaci ve severním
Černomoří a přilehlých oblastech. Nucené soužití s Huny ale také napomohlo vytvořit určitý model pro další
kontakty s nomády – schéma vojenského a diplomatického postupu vůči jejich kmenům či skupinám ohrožujícím
říši, i lepší pochopení ekonomických a sociálních principů, na nichž společnost nomádských pastevců stála.
 Notitia Dignitatum - zásadní pramen pro poznání pozdně římské vojenské a civilní správy zachycující strukturu
několika tisíc vojenských a civilních úřadů od císařského dvora po nejnižší provinciální pozice, pro východořímskou říši
je datována do období po r. 390, pro západořímskou říši do 20. let 5. st.. ND se dochovala v několika kopiích z 15. a 16.
st., které všechny vychází z kodexu Codex Spirensis uchovávaného v kapitule katedrály ve Špýru do 2. pol. 17. st.
Nejdůležitější existující kopie s bohatými iluminacemi byla zhotovena pro padovského biskupa a humanistu Pietra
Donata r. 1436 (Bodleian Library v Oxfordu).
 „A Peršané povstanou v jeho časech a vyvrátí mečem městaVýchodu spolu s množstvím vojáků
římské říše“.
 Věštba proroka z Heliopole (moderní Baalbek v ) vyřčená někdy na počátku 6. st. dokládá eschatologické
myšlení rozšířené na římském východě kolem r. 500.
 Zdánlivě vše bylo v pořádku, vysoce urbanizované blahobytné provincie Malé Asie, Syrie, Mezopotamie,
Palestiny a Egypta zažívaly již více než století bezprecedentního hospodářského a populačního růstu
v mírové době (archeologické výzkumy jasně potvrzují do 20. st. nepřekonanou hustotu osídlení, masovou
výrobu vysoce kvalitní keramiky a rozmach dalších výrobních odvětví, zemědělství, a tedy i populace, se
rozšířily i do oblastí jen obtížně vhodných pro obdělávání půdy – např. na vápencovou náhorní plošinuTur
Abdin, která byla v této době poseta množstvím vesnic a klášterů, ozvuky válečného běsnění a rozvratu na
Balkáně sem doléhaly pouze vzdáleně a občasné nebezpečí plynoucí z loupeživých nájezdů arabských
kočovníků ze syrské pouště či rozvratné aktivity nezkrotných obyvatel říše Isaurů se říšské armádě dařilo
bez větších problémů likvidovat.
 Sousedství s perskou říší bylo v tomto období klidné: v 5. st. pouze dvakrát byl mír na perské hranici
narušen (421-422 a 440) a oba konflikty záhy skončily bez větších škod a katastrof.
 Přesto se však počaly množit ponuré názory na blížící se konec světa: především počátek 6. st. znamenal,
že svět dosáhl 6000 let od svého stvoření, Bůh vytvořil svět v 6 dnech a dle žalmisty (žalm 90.4) tisíc let
bylo jako den v pohledu Božím. Protože ke Kristovu vtělení mělo dojít v polovině 6. dne existence světa,
rok 500 tedy musel znamenat naplnění 6. dne života světa, okamžik, kdy měla apokalyptické plameny
sežehnout starý svět a Kristus se měl ujmout přímé vlády nad světem.
 Všude byla pozorována znamení – invaze kobylek, epidemie či zemětřesení.
 Jozue Stylita klíčový autor pro následující události první perské války pozoroval na nebi v listopadu 499 a
poté v lednu 500 zlověstná znamení, v druhém bylo na obloze rozpoznáno znamení kopí, Jozue Stylita
uvádí: „někteří říkali, že šlo o metlu zkázy, jiní, že viděli kopí války“.
 Oproti východořímské říši se sasánovský stát v poslední čtvrtině 5. st. ocitl v nejhorší situaci svých dějin,
otřásán údery jaké dosud neměly obdoby – 484 padl král Péróz spolu s většinou svých synů v katastrofální
bitvě s Hefthality a všeprostupující rozvrat perské říše přiměl i některé představitele zoroasrijského
náboženství k úvahám o blížícím se konci světa.
 Kavád I., který uvedené kopí války pozvedl podobnými úvahami patrně veden nebyl, potřeboval
především sjednotit oslabený a rozháraný stát, který zdědil po svých předchůdcích a úspěšným tažení
k sobě připoutat nobilitu a především získat kořist jako odměnu pro své mocné a nebezpečné
středoasijské spojence Hefthality, díky jejichž pomoci si vydobyl trůn v Ktésifónu.
 Ještě před vypuknutím války žádal Kavád po Konstantinopoli „přátelskou výpůjčku“, aby zabránil tomu,
aby se nespokojení Hefthalité neobrátili proti němu. Poradci císaře Anastasia však císaře přesvědčili, že
by bylo jen stěží v římském zájmu pomáhat perskému králi upevňovat přátelství s hefthalitskou říší a
Kavád byl odmítnut.
 Kavád pro svůj nový a dosud nestabilní režim nutně potřeboval vydatný přísun financí a rozhodl se proto
pro krok, kterým by zabil všechny mouchy jednou ranou. Bleskové tažení proti bohatým městům
římskéhoVýchodu, která již století nepoznala nepřátelský útok, slibovalo bohatou kořist, válka
s odvěkým nepřítelem by navíc sjednotila perské velmože a vůbec mazdakovským hnutím rozpolcenou
perskou společnost a nasytila by po kořisti věčně hladové spojence ze stepí.
 Nic víc Kavád nezamýšlel.Takto banálně započala válka, která roztočila spirálu opakovaných vzájemných
odvet, stupňujícího se násilí a vzájemné nedůvěry mezi oběma světovými velmocemi.
 Ohledně viníka konfliktu je ovšem klíčová otázka případných římských finančních příspěvků Sasánovcům
na udržování posádek a fortifikací v kavkazských průsmycích v 5.st. (Darial a Derbent), resp. římskoperské
smlouvy, v níž by tato klauzule figurovala, toto téma je do současnosti předmětem mnoha
spekulací a stále postrádá jasné rozřešení.
 Jozue Stylita naznačuje, že nějaká smlouva existovala, a že byla uzavřena nejpozději za panování krále
Péróze (459 – 484). Navíc na dosud existující hradební linii uzavírající Derbentský průsmyk u Kaspiského
moře je dochován nápis potvrzující pomoc císaře Markiana na vybudování opevnění.
 východořímská říše kolem r. 477
 Prokopios vylíčil 1. válku z let 502 – 505 na základě staršího narativního díla Eusthatia (zejm. obléhání Amidy
502 – 503)
 Důležitými očitými svědky na perské straně a Prokopiovými informátory také mohli být Kavád mladší, vnuk
krále Kaváda, který uprchl do Konstantinopole r. 541 a Gourgenes, iberský král, který rovněž nalezl azyl na
císařském dvoře za vlády Justina I., oba poté sloužili v byzantské armádě během gótských válek v Itálii, kde se
měl Prokopios možnost s nimi osobně seznámit.
 Zdá se, že Prokopios také využíval diplomatický materiál a dokumenty z dvorského archivu v Konstantinopoli a
dokumentace uložené na velitelství magistra militum per Orientem v Antiochii (šlo především o zprávy velitelů
z tažení a hlášení místních správních hodnostářů + o diplomatickou korespondenci; podle řady nepřímých
důkazů vyskytujících se u jiných autorů, např. Menandera Protektora, tyto archivy skutečně existovaly).
 Dílo, jehož autorství bývá standardně připisováno syrskému světci Jozuemu Stylitovi, a které podrobně
popisuje události 1. persko-byzantské války na počátku 6. st a období, které jí bezprostředně předcházelo (490
– 506), je však podle všeho historiografickým textem nepochybně klasicky vzdělaného literáta (uvažuje se o
Candidovi z Isaurie), později opsaným neznámým syrským mnichem téhož jména, jako bylo jméno světce.
Autor, žijící v Edesse, je výborně informovaný o politických i vojenských okolnostech konfliktu, sám uvádí, že
čerpá z toho, co zjistil od vyslanců obou vládců a řadu popisovaných událostí navíc zřejmě osobně zažil, píše
velice živě a poutavě se smyslem pro detail.
 Pseudo-Zachariáš z Mitilene, byl mitilénský biskup a autor rozsáhlého díla věnovaného církevním dějinám,
osobně sepsal asi pouze knihy III –VI pokrývající období 451 – 491, část věnující se období 491 – 569 sepsal jeho
anonymní pokračovatel, který dílo navíc doplnil použitím jiných historiografických prací.Tento spis posléze
hojně použil a včlenil do svého díla církevní historik Evagrios.
 Kavád s početnou armádou vpadl na území impéria 22.8.502, brzy dosáhl metropole Armenie InteriorTheodosiopole
(dnešní Erzerum), klíčové byzantské pevnosti v prostoru arménskéVysočiny, vzhledem k tomu, že krátce před
tažením potlačil vzpouru v Persarmenii a Iberie byla stále zachvácena povstáním, je volba prvního cíle v sousedící
byzantskéArmenii logický. Dlouho neopravovaná opevnění města byla ve špatném stavu a místní správce comes
Armeniae Constantinus podle všeho nedisponoval žádnou kvalitnější vojenskou jednotkou.Vzdání města bylo tedy
pouze otázkou krátkého času a došlo k němu natolik rychle, že vzbudilo podezření z Constantinovy zrady,
umocněné ještě tím, že jej Kavád potvrdil ve funkci voj. velitele města (zrada podobného druhu nebyla ničím
výjimečným – viz vysoký důstojník v Martyropoli, taktéž Armén Sittas, který r. 589 přeběhl na perskou stranu, kde
získal velitelský post). Město asi nebylo vypleněno, bylo opatřeno perskou posádkou a Kavád s vojskem zamířil přes
hornaté kraje arménských satrapií průsmyky Saphcae a Illyrisis na jih, k bohatým městům římské Mezopotamie a
Syrie.
 Po cestě vyplenil úrodnou provincii Sophanene, tamní centrum, město Martyropolis v čele se satrapouTheodorem
nabídli králi sumu ve výši dvouletého daňového odvodu a Kavád město ušetřil. PotvrdilTheodora ve funkci a území
provincie přičlenil ke své říši.
 Ve vzdálenosti denního pochodu od Martyropole ležela metropole římské Mezopotamie Amida.Velké město obklopené rozsáhlým
zemědělským zázemím a mohutnými kláštery s obyvatelstvem čítajícím desítky tisíc lidí leželo naTigridu, který jižně od města
překlenoval most. Zprávy o perské invazi již dosáhly města, takže veškeré obyvatelstvo, dobytek a úroda se již nacházely za hradbami,
když sasánovská armáda dorazila 5. 10. na dohled.To, že se Kavád rozhodl v poslední čtvrtině roku, na závěr standardního období
vhodného pro vojenské operace, postoupit obléhání pevného města svědčí o jeho stálé neukojené potřebě masivní kořisti.
 Obléhání trvalo 3 měsíce a zanechalo v současnících hluboký dojem, jeden očitý svědek, mnich nedalekého kláštera již nikdy nechtěl
Amidu navštívit. Kavád odmítl nabídku vyslance Rufina na velké finanční výpalné, neboť se po předchozích snadných úspěších
sebevědomě domníval, že město dobude ještě před blížící se zimou. Fortifikace města nebyly v dobrém stavu a ve městě v této době
nebyla stálá vojenská posádka. Město však kladlo zuřivý odpor, Amiďané proti perským obléhacím pracím a strojům vynalézavě
konstruovali vlastní, v průběhu obléhání zpevňovali fortifikace a úspěšně mařili jakýkoli pokus o ztečení hradeb.
 Kavád se nakonec rozhodl vybudovat obrovskou rampu až téměř k vrcholku hradebních zdí s věžemi, které by palbou z převýšení
paralyzovaly odpor obránců a umožnili útok na hradby přes hranu valu. Obránci však tajně obrovskou zemní stavbu podkopali a
v momentě, kdy se na valu soustředily vybrané sasánovské oddíly ke konečnému útoku na město, byla výdřeva tunelů zapálena.
Perská zteč se setkala s tvrdou obranou a v průběhu zápasu se zbortily hořící klenby tunelů a spolu s nimi se zhroutil i val, který pohřbil
množství perských vojáků.
 Stavba valu si vyžádala dlouhou dobu (asi měsíc) a na válku v zimě nepřipravená perská armáda již začala v listopadu strádat zimou.
Kavád rozeslal mobilní část vojska plenit území do velké vzdálenosti, skupina Hefthalitů například narazila na místního svatého muže
Jákoba.
 Jiný jízdní oddíl složený z Peršanů, Hefthalitů a Arabů vyslaný na jih kolemTur Abdin byl v oblasti východně od města Constantie
napaden vojskem ducesArmenie a Mezopotamie Eugeniem a Olybriem, sasánovské síly byly poraženy, ovšem nedostatek disciplíny
vítězných vojáků, kteří nepřestali obírat perské mrtvoly, přestože je velitelé svolali k sešikování, neboť dorazily zprávy o dalších
blížících se perských oddílech, způsobil, že velitel tohoto dalšího perského vojska včas spatřil hrozící nebezpečí – následky byly
katastrofální, římská jízda jakmile zjistila, že stojí proti výrazně početnějším silám uprchla a pěchotě nezbylo než čelit v kopcovitém
terénu útoku perské těžké jízdy v sevřené formaci testudo, přes tvrdou obranu byla jednotka nakonec rozbita a množství vojáků padlo
nebo bylo zajato.
 Nezlomný dux Eugenius byl nicméně přesto schopen podniknout efektivní protiútok, s nově shromážděnými silami prošel
severozápadně do své základny Melitene, kde doplnil vojsko a po dalším pochodu na sever dosáhlTheodosiopole, kterou náhle napadl
a dobyl nazpět.
 Kavád přes krach svého plánu po pádu valu, pokračoval v obléhání Amidy, když ovšem nové zemní práce proti
hradbám byly obráceny vniveč těžkými kamennými střelami vrhanými obrovským skorpionem postaveným
Amiďany, pohár trpělivosti přetekl. Kavád nařídil ústup, aby ovšem byla jeho čest formálně nedotčena, požádal
Amiďany o zaplacení tributu za své stažení. Správce města Cyrus s městskou radou ovšem osudově Kávádovu
žádost odmítl.
 Tato urážka a, jak uvádí Zachariáš z Melitene, zjevení Krista ve snu, který králi potvrdil, že město padne do jeho
rukou, a ještě spíše čerstvé zprávy vyzvědačů, Káváda přesvědčily, aby změnil rozhodnutí. Jeden z perských
velitelů střežící úsek obléhané Amidy na západní straně si všiml skryté branky v jedné z hradebních věží, odkud
byly pravidelně podnikány výpady proti obléhatelům.
 V noci na 10.1.503 elitní oddíl Peršanů pronikl vstupem do věže, zlikvidoval posádku a věž obsadil, nato nařídil
Kavád frontální útok na hradby. Přes obrovské ztráty jednotlivých útočných vln se nakonec Peršanům i díky
králově osobní přítomnosti v boji podařilo ovládnout úsek hradeb a otevřít jednu bránu pro zbytek armády.
 Nastal strašlivý masakr obyvatelstva, zdivočelá sasánovská armáda plenila město 3 dny (syrský pramen odhaduje
počet obětí na 80 000). Po skončení běsnění byli mrtví vyneseni před severní bránu a perský král vjel na slonu do
města, shromážděná kořist byla obrovská a spolu s většinou přeživších byla transportována do Persie.
 Do města byla vložena perská posádka čítající 3000 mužů a byl jmenován sasánovský správce jménem Glon.
Kavád poté pro přezimování armádu rozdělil na několik skupin, které měly střežit přístupy k Amidě a sám se
odebral strávit zimu do Nisibis.
 Perská invaze způsobila v Konstantinopoli poplach, císař urychleně ještě v průběhu zimy vyslal vojenské jednotky,
aby posílily obranu měst východně od Eufratu.
 V dubnu 503 dorazil do Konstantinopole Kavádův posel požadující peníze, Anastasios se rozhodl pro tvrdou odvetu
– dobytíTheodosiopole a Amidy a zaplacení poplatku za ukončení nepřátelství by se de facto rovnalo porážce, což
by jednak otřáslo císařovou pozicí doma a současně by znamenalo v persko-byzantských vztazích nebezpečný
precedent.
 Anastasios shromáždil početné síly pod vedením nejpřednějších generálů, obou magistri militum praesentalis
Hypatia a Patricia, magistra militum per Orientem Areobinda a obávaného vojevůdce lazického původu
Pharesmana. . Plán tažení selhal právě na skutečnosti, že jednotliví velitelé, kteří se odmítali podřídit autoritě
jednoho z nich jako velícího generála, nebyli schopni pro řevnivost patřičně koordinovat postup armád.
 Praesentales měli postupem na severovýchod znovu dobýtAmidu, zatímco Areobindus s arabským knížetem alAswadem
měli provést ofenzivní akci a vpadnout na perské území.
 Areobindus s 12 000 muži po překročení hranic záhy narazil na 20 000 perskou armádu, která přezimovala v masivu
Džebel Sindžar, dokázal ji v řadě menších střetů rozbít a přitáhnout k Nisibis, kterou však nabylo v jeho silách dobýt.
V červenci dorazily sasánovské posily a Areobindovi nezbylo než ustoupit. Mezitím Hypatius a Patricius obléhali
perskou posádku v Amidě. Úkol dobýt města vojevůdce neuspokojoval a tak Patricius vyrazil s částí armády podél
Tigridu plenit perskou provincii Arzanene. Mezitím ovšem, když už byly téměř zkonstruovány 3 obléhací věže
pobité kovem, který je měl chránit před zapálením, dorazil Areobindův posel žádající pomoc pro před perskou
přesilou ustupujícíAreobindovu armádu. Hypatius však nebyl ochoten opustit zdárně se rozvíjející obléhání, a když
pak posléze rozsah hrozící katastrofy pochopil a vytáhl Areobindovi vztříc, bylo již pozdě. Areobindus byl Peršany
dostižen a úprk jeho vojska se nezměnil v úplný masakr pouze proto, že sasánovské armády byly stejně tak chtivé
kořisti, obrat mrtvé a vyplenit nepřátelský tábor. Rozzuřený Areobindus obvinil své kolegy, kteří se vrátili zpět do
obléhacího tábora před Amidu ze zrady a rezignaci mu rozmluvil pouze prefectus praetorio Apion.
 Peršané z Amidy využili nepřítomnosti římského vrchního velitele a části armády a podnikli výpad s cílem získat
zásoby. Pharesmanes však díky informacím jistého Amiďana vlákal peský oddíl do léčky a bitva skončila naprostou
porážkou Peršanů – zajat byl i velitel Glon. Byzantincům a jejich arabským spojencům se v této době také podařilo
rozdrtit nájezd lakhmidských Arabů do Osrhoene a následně proniknout až k lathmidské metropoli Hiře a zajmout
velkou karavanu putující k lakhmidskému vládci al-Numanovi.
 V srpnu zahájil opět ofenzívu samotný Kavád, s mohutnou armádou vytáhl z Nisibis na západ a římští velitelé mu
hodlali zatarasit cestu.
 Praesentales postoupili odAmidy na jih k místu srazu sAreobindem, což bylo městečko Apadna, kde vybudovali
tábor. Mezitím ovšem Areobindus, který na místo setkání dorazil dříve, byl opět sám nečekaně napaden
vlastním jádrem Kavádových sil: opět následoval rychlý ústup jeho vojska, zatímco Hypatius a Patricius nic
netušili. Jejich vojákům se podařilo zničit předsunutou jednotku Hefthalitů, a tak oba vojevůdci uklidněni
vývojem situace dali povel k odpočinku a obědu u říčky Arzamon. Průzkumníci Kaváda, který se se s vojskem
nacházel níže po proudu toku, si však všimli stop a hluku koupajícího se římského vojska, a král dal povel
k postupu podél říčky. Záhy narazili na bezstarostné a nepřipravené Římany a výsledkem byla těžká porážka
obou Preasentales, kteří uprchli mezi prvními. V bitvě byl zabit také lakhmidský vládce al-Numan.
 Kavád se rozhodl využít nečekaného triumfu a rychle postupoval západním směrem k metropoli Osrhoene
velkému městu Edesse. Po cestě však ležela Constantia, sídlo duxe Mezopotamie Olympia. Pokus o vydání
města Peršanům ze strany místní židovské komunity, jejíž členové podkopali městské hradby tunelem ústícím
v synagoze, byl odhalen a následoval masakr židovské populace zastavený až na zásah vysokého hodnostáře
comita Leontia. Jakmile selhala tato možnost získat město bez složitého obléhání, perský král rozhodl
Constantii obejít a napadnout mnohem lákavější cíl – bohatou Edessu proslulou svými svatyněmi a kláštery.
 Situace Edessy však byla velmi odlišná od Amidy v závěru předcházejícího roku. Obyvatelstvo mohlo počítat
s relativně početnou posádkou profesionální armády v čele s Areobindem, skutečnost, že město je cílem tažení
sasánovské armády byla již dlouho známá, takže byly shromážděny dostatečné zásoby pro dlouhé obléhání, za
městské hradby se shromáždila populace z širého kraje a zástavba v bezprostředním okolí města byla na
Areobindův rozkaz srovnána se zemí.
 17. září bylo město obklíčeno Kavádovou armádou, král se neodhodlal k přímému útoku na hradby, blížil se již
konec válečné sezóny a jeho vojsko se nacházelo hluboko v nepřátelském území – případná porážka by mohla
znamenat katastrofu.V několika srážkách před městem způsobili římští vojáci obléhatelům krvavé ztráty a král
se po zvážení těchto okolností rozhodl k ústupu.
 V reakci na nevalné působení svých vojevůdců vyslal Anastasios
na východ magistra offiriorum Celera s dalšími posilami
shromážděnými z thráckých posádek. Celer dorazil na bojiště
na podzim 503, vzhledem k tomu, že již bylo příliš pozdě na
zahájení tažení, věnoval se přeskupení a povzbuzení morálky
armády, rázně postavil do latě navzájem se obviňující magistri
militum a Hypatius, ač nejstarší císařův synovec, byl odvolán
(Celer očividně obdržel od Anastasia plnou moc).
 Armáda pod Celerovým velením opět nabyla válečného ducha,
Patricius, velitel vojska přezimujícího v Melitene, se doslechl,
že Peršané opět otevřeli trh v Amidě s cílem obnovit komerční
ruch ve městě a zajistit si přísun daňových a celních poplatků.
Nečekaně zaútočil, pobil kupce na které narazil, zabavil zboží a
přerušil zásobovací perské trasy do města.
 Kavád nato vyslal z Nisibis marzbana s vojskem, před kterým
Patricius obezřetně v pořádku ustupoval nikoli k Melitene na
severozápad, ale na východ podélTigridu, kde u soutoku řeky
Nimphios (Batman) překvapené perské pronásledovatele
napadl a rozdrtil. Poté se vrátil k Amidě, kterou oblehl.V dubnu
se hlavní byzantská armáda v čele s Celerem a Areobindem
shromáždila jižně od Constantie u města Resaina.
 Kavád v této době nebyl přítomen u své armády v Nisibis,
neboť velká invaze Sabirů (zorganizovaná konstantinopolskou
diplomacií) vyžadovala jeho osobní přítomnost na Kavkaze.
 Celer vyslal další posily Patriciovi obléhajícímu Amidu a
početné jízdní síly pustošit perské území – např.Timostratos
v čele 6000 jezdců ukořistil stáda patřící posádce Nisibis.
ObléháníAmidy stálo Byzantince těžké ztráty, ale Celer
neústupně trval na pokračování, se svou armádou blokoval
cestu perským posilám ke městu a dále organizoval cíleně
ničivé expedice na sasánovská území.
 Kavád, pro nějž byl obohacení královské pokladnice hlavním
motivem pro válku, nyní, blokován na severních hranicích své
říše, sledoval jak Celer systematicky obrací západní provincie
sasánovské říše v prach.
 Kavád vyslal vrchního vojenského velitele spahbada, v čele 20 000 armády (očividně proto, aby udělal dojem jak
početnými silami Sasánovci stále disponují) sjednat podmínky míru. Byli vráceni všichni byzantští rukojmí a zajatci
z prohraných bitev, za což spahbad požadoval propuštění vyhladovělé posádky Amidy.
 Celer zprvu odmítl, ale vzhledem ke skutečnosti, že jeho vlastní armáda počala strádat nastupující zimou a hladem, a
navíc spahbad stál v čele početného vojska, byly posléze dohodnuto příměří.
 Amida byla Peršany vydána a její posádce bylo umožněno odejít na perské území.Arabští spojenci obou velmocí však
mírovou dohodu nerespektovali a pokračovali v nájezdech na nepřátelská území – k jejich překvapení byli jejich
vůdcové svými mocnými patrony zatčeni a popraveni.
 Anastasios zahájil okamžitě nákladný program obnovy a zlepšení opevnění měst a pevností na východní hranici
vrcholící od r. 506 do r. 509 výstavbou pevnosti Dary poblíž hranice naproti Nisibis, což vyvolalo lavinu perských
protestů.
 Složitá jednání míru se vlekla, pokračovala v 506 a v jejich průběhu dokonce došlo k napadení spahbada a jeho
doprovodu, který se dostavil na jednání v plné zbroji, což v atmosféře strachu a podezírání stačilo k vypuknutí
ozbrojeného střetu.
 Nakonec byla v listopadu 506 dohodnuta mírová smlouva na 7 let. Její podrobnosti neznáme, Kavádovi byla vyplacena
určitá finanční suma, zřejmě proto aby si udržel svou tvář a hrdost, přestožeVýchodořímané byli nyní v natolik silné
pozici, že tak činit nemuseli. Očividně šlo o moudrý čin císaře Anastasia ve snaze vyhnout se dalšímu vyhrocování
vzájemné zášti a touhy po odvetě.
 Chusrav I. Anúšírván 531-579
nejvýznamnější sasánovský král, vzor
spravedlivého a moudrého vládce,
sasánovský stát na vrcholu moci a
slávy, kisra (Chosroes, Kchusro,
Husrav atd.), rozsáhlá reformní
činnost, stavební aktivita, kulturní
rozmach, vojenské výboje
 mazdakovské hnutí dále existovalo,
patrně ale asi již bez přímé podpory
Kaváda I., král využil sociální revoluce
ke zlomení moci vysoké aristokracie
a k připoutání nižší šlechty k trůnu a
započetí velkých sociálních a
hospodářských reforem, které
většinou realizoval až jeho syn
Chusrav I.
 Chusrav se z mazdakovským
zázemím zcela rozešel, Mazdak byl
popraven 529 a na konci vlády
Kaváda I. započalo pronásledování a
likvidace mazdakovského hnutí,
termín mazdakovci synonymem pro
sociální vzbouřence hluboko do
islámské éry.
 Reformy započaté za Kaváda I.
vyvrcholily za Chusrava I., kdy se
sasánovský stát dostal na vrchol moci
a prestiže, ovšem obnovená moc a
síla státu vedla mj. ostré rivalitě a
sérii válek s východořímským
impériem, které obě supervelmoci
v konečném důsledku přivedly ke
stavu blížícímu se kolapsu.
 v rámci Chusravových reforem poprvé
zřízena stálá armáda
 mazdakovskými nepokoji byla těžce
postižena aristokracie (fyzická likvidace,
zruinování) – Chusrav vytváří novou nobilitu
deghany – služební šlechtu, která by byla
pevně spjata se státem a panovníkem,
deghani tvořili novou armádní elitu
rekrutovanou z drobné šlechty, Chusrav
zchudlé mladé šlechtice formálně
adoptoval, získali od státu koně, zbroj a žold
– nové jádro armády a loajální důstojnický
sbor, říše rozdělena na čtyři vojenské okruhy
(západní – Mezopotamie, východní střední
Asie, severní – Kavkazský region a jižní –
Perský záliv) v čele se spahbadem (dříve
jediný Eran spahbad)
 současně vytvořen nový sbor centrální civilní
správy při dvoře – vznik centralizovaného
byrokratického státu, ke konci Chusravovy
vlády tendence prorůstání nové a staré
aristokracie a opětovný postupný vzrůst
moci aristokracie, zejména kombinace
starého mocného rodu a vlivného
srategického státního úřadu nebezpečná a
ohrožující samotnou sasánovskou dynastii
 perské války východořímské říše 528-31, 540-62, 572-91
 sedmiletý mír vypršel roku 512, otevřená válka ovšem nebyla obnovena, rostoucí vzájemné podezřívání - preventivní opatření, posilování
vlivu a budování systému satelitních spojeneckých států podél celé hranice od Jemenu po Kavkaz
 napětí mezi tradiční politikou respektované koexistence a současným rostoucím pocitem ohrožení a trvalého podezření se typicky odráží
v události bezprostředně předcházející opětovnému vypuknutí konfliktu – starý Kavád I. se pokusil zabezpečit nástup svého nejmladšího
syna Chusrava I.Anúšírvána (531 – 579) tím, že jej svěřil adopcí pod ochranu císaře, nezdar akce spojený s oboustranným podezřením a
sporem o klíčový kavkazský region Laziku vedl k pocitu osobního ponížení u mladého následníka a následně k válce
 527 obnovení války , ale již předtím neklidné území při Kavkazu se opět stalo předehrou velké války – Peršané podpořili vzpouru iberské
šlechty proti jejich prořímskému králiGurgenovi, který 523 uprchl do Laziky
 530 bitva u Dary, 532 bitva u Calliniku
 532 dohodnut „Věčný mír“, Římané si podrželi Laziku, což Persii de facto odřízlo od Černého moře, Pešané kontrolují Iberii (dnešní
vnitrozemská Gruzie), Justinianus platí 11 000 liber zlata jednorázového poplatku jako příspěvek na udržování sasánovských fortifikací a
posádek proti stepním nomádům
 Jak Prokopios takAgathias zdůrazňují strategický význam Laziky a opakované války v kavkazském podhůří za panování Justiniana I. a
Chusrava I. můžeme oprávněně považovat za výraz eminentního zájmu obou velmocí na pevném uchycení a ovládnutí kavkazských
oblastí jednak z hlediska vojenské kontroly klíčových přechodů přes hory vzhledem k možné invazi stepních nomádů, jednak
východořímských obav, že pokud by se sasánovci uchytili na pobřežíČerného moře, ovládnou snadné námořní přístupové cesty k centru
impéria a navážou bezprostřední spojenecké vazby s byzantskými nepřáteli severně od Dunaje nebo v jihoruských stepích. Naopak
Sasánovci bolestně vnímali stále intenzivnější inklinaciArménů, kavkazských Iberů čiAlbánců k římské/byzantské ekumeně, tyto národy
obecně považovali za íránské, nikoli za nějaké podmaněné obyvatelstvo podrobených krajů toužící uniknout z otroctví, mnozí Arméni
pravidelně dosahovali vysokého postavení u dvora v Ktésifónu, stávali se často předními veliteli armád. Následné separatistické tendence
těchto přikavkazských regionů – jejich ztráta by umožnila Konstantinopoli hravě získávat spojence mezi mocnými stepními říšemi
východně od Kaspického moře, byla brána jako zrada.
 Byl zde ovšem ještě jeden důvod proč se zuřivě bít o ovládnutí Kavkazu: mocnost, která by shlížela z hřebenů
kavkazských velehor do nekonečných rozloh euroasijské stepi a získala přístup k pobřeží Kaspického moře by
mohla kontrolovat Hedvábnou cestu - klíčovou tepnu dálkového obchodu, magistrálu spojující od posledních
staletí 1. tisíciletí před Kristem světVýchodní Asie, především chanské Číny a svět Blízkého východu a
Středomoří. Dobové prameny uvádějí eminentní Chusravův zájem o úplné ovládnutí obchodu s hedvábím a
ostatními komoditami dálkového obchodu na kontinentální Hedvábné cestě přes středníAsii, stejně jako na
jižních námořních spojeních přes Indii nebo a to zejména přes Ceylon
 2. Chusravova válka s Byzancí přes počáteční úspěchy k vítězství nevedla. Z perské strany byla válka zahájena triumfálním
dobytímAntiochie r. 540 (přeživší obyvatelstvo bylo odvlečeno na perské území, kde pro ně nechal Chusrav vybudovat nové
město poblíž Ktésifónu nazvanéVeh Antiok Chusrav – Lepší než Antiochie zbudované Chusravem), v Lazice následujícího
roku Peršané rychle pronikli až k černomořskému pobřeží, kde dobyli klíčovou východořímskou pevnost Petru a r. 543 se
Sasánovcům podařilo porazit východořímskou armádu v Arménii, tím ale v podstatě úspěchy skončily. Po 20-ti letech bojů
byly obě říše permanentním válčením (s přestávkami - především pětiletý mír uzavřený roku ) značně unaveny, a navíc
v závěrečných kampaních v 50. letech 6. st. získali Justinianovi generálové v hornatých krajích jižně od Kavkazu výraznou
převahu a perská vojska zcela vypudili z Laziky.Tento vývoj způsobil, že Chusrav I., dočasně rezignoval na své původní plány,
r. 561 byla dohodnuta mírová smlouva na 50 let (jednalo se o ní od r. 556), v níž Chusrav odstupoval od jakýchkoli nároků na
Laziku za značné finanční odstupné a každoroční finanční dávky, přičemž suma na prvních deset let měla výt splacena
jednorázově.
 Po uplynutí těchto deseti let, již za vlády Justinianova synovce Justina II. (565 – 574) začala válka nanovo. Mezitím se ovšem
významně změnila mezinárodní situace a mocenská mapa ve střední Asii i ve východní Evropě:
 Nová středoasijská mocnost - turkický kaganát - napadl dosavadní dominantního hráče v západní části střední Asie,
Hefthality.Chusrav využil možnosti zbavit se nenáviděných sousedů navždy, využil nejednotnosti hefthalitských knížat a
momentální absence centrální autority v rámci hefthalitské říše a ve válce v l. 557 – 558 dobyl hefthalitská území jižně od
řeky Oxus (Amurdarja). Ze severovýchodu postupujícíTurkité zasadili mezitím Hefthalitům poslední ránu a obsadili území
poraženého soupeře severně od Oxu – sasánovský stát nyní tedy sousedil se stále mocnějším a zatím spojeneckým
turkickým impériem.
 V souvislosti s rozmachem turkické moci se zásadně změnili i poměry v jihoruských stepích a na dolním toku Dunaje, které
v průběhu pouhého desetiletí odvládl a pod svou moc zkonsolidoval avarský kmenový svaz.
 Turkický kaganát (ačkoli by bylo správnější mluvit oTurcích /Türk/, pro odlišení od novodobého tureckého národa se v
češtině používá označení Turkité; tento název v sobě zahrnuje všechna etnika turecké větve altajské jazykové rodiny) vznikl
okolo pol. 6. st. na troskách dosavadní dominantní kočovnické mocnosti na severozápadních hranicích Číny, říše Žuanžuanů.Vítězné
povstání podmaněných Turkitů svrhlo krutou nadvládu Žuan-žuanů. Část poražené vládnoucí vrstvy
rozbitého svazu se zachránila útěkem na západ a s jistou mírou pravděpodobnosti se můžeme domnívat, že právě ona
vstoupila do evropských dějin pod jménem Avaři.
 Nově založený turkický kaganát se zakrátko stal hegemonem nad celou střední Asií; svým závratným růstem a obrovskou
rozlohou od východních břehů Černého moře poTichý oceán se stal skutečným předchůdcem mongolské veleříše 13. století.
Gigantické stepní impérium však zanedlouho počaly rozkládat vnitřní mocenské zápasy, a navíc prudká mocenská expanze
na východ poslézeTurkity zavlekla do série konfliktů s čínskými dynastiemi Suej (581 – 618) aTchang (618 - 907) usilujícími
sjednotit celý čínský prostor a obnovit zašlou slávu impéria dynastie Chan
 Ať již hypotézu o přímé vazbě evropských Avarů k Žuan-žuanům přijmeme nebo ne, je nespornou skutečností, že
vzájemný poměr Avarů aTurkitů byl ostře nepřátelský -Turkité Avary pokládali za své uprchlé poddané
 mocenská konstelace logicky vytvořila podmínky pro sblížení turkického kaganátu a Avary ohrožované
východořímské říše a vytvoření koalice s protiperským, a protiavarským zacílením. Prvotní motiv tohoto
spojenectví obou mocností byl však hospodářský.
 Nesmírně výnosný obchod s hedvábím zprostředkovávala na dlouhém úseku Hedvábné stezky vlivná vrstva
bohatých kupců ze Sogdiany (Sogdiana je starověký název vysoce urbanizované úrodné oblasti rozprostírající se
zhruba na území podél toků Syrdarji a Amurdarji), kteří byli sami též producenty hedvábí. Sogdská města se
dostala po pádu hefhalitské říše do rukouTurkitů, kteří záhy vytvořili s jejich vládnoucí kupeckou vrstvou úzký
symbiotický vztah. Sogdijští kupci, kterým perská kontrola západní části Hedvábné stezky vadila neméně než
Byzanci, byli skutečnými iniciátory přímého východořímsko-turkického obchodního a diplomatického spojení. R.
568 dorazilo do Konstantinopole první turkické poselstvo a přátelský spojenecký poměr mezi oběma mocnostmi
trval až do r. 576, kdy došlo k ostré roztržce a následnému útoku turkické armády na město Bosporos na Krymu.
Turkické nepřátelství způsobila lavírující zahraniční politika Konstantinopole, která o dva roky dříve uzavřela
spojeneckou smlouvu s úhlavními nepřáteliTurkitůAvary. PůsobeníTurkitů v černomořských stepích však bylo
pouze dočasnou epizodou; vnitřní konflikty otřásající rozděleným turkickým kaganátem usnadnily podrobeným
oghurským a sabirským kmenům svrhnout na přelomu 6. a 7. st. oslabenou turkickou moc a opět obnovit svou
samostatnost.
 Právě nabídka turkického kagana na společný útok na odvěkého perského rivala na dvou frontách a
Chusravovy potíže s povstání v Persarménii přiměly r. 572 Justina II. k porušení mírové smlouvy. Perský
guvernér arménských oblastí totiž nechal v arménské metropoli Dvinu (poblíž dnešního Jerevanu) zbudovat
zoroastrijský ohňový chrám a v zápětí r. 571 nechal popravit několik protestujících vlivných příslušníků
arménské velmožské rodiny Mamikonian. Následovalo velké arménské povstání, při němž byl sasánovský
guvernér zabit a jeho garda zmasakrována.
 Za této situace Chusrav si válku rozhodně nepřál a vyslal do Konstantinopole svého diplomata křesťanského
vyznání jménem Sebukht, aby císaře uchlácholil, s tím, že byl útočil na své souvěrce – poukaz na velké množství
křesťanů v perské říši Sebukht je dobrým důkazem významného postavení křesťanů v sasánovské hierarchii.
 Justin však nebyl ochoten nechat si ujít příležitost Sasánovce vážně oslabit. Chusrav se ještě pokusil
v předvečer vypuknutí konfliktu narušit turko-byzantské spojenectví plánovanou likvidací nebo zajetím
byzantského poselstva vracejícího se odTurkitů, které bylo vedeno hodnostářem Zemarchem. Perské
přepadení však selhalo díky pomoci alanského krále Sarosia.
 Zahájení válečných operací Justinovým vojevůdcům nevyšlo. Po prvním vítězství, kterého dosáhl císařův
bratranec Markianos u Sargathonu nedaleko Nesibis, se pokus o dobytí Nisibis nezdařil a rychlý příchod
samotného perského krále v čele velké armády způsobil nečekané zhroucení východořímských vojenských
struktur do té míry, že po několikaměsíčním obléhání padla nejdůležitější, nedobytná pevnost na perské hranici
Dara.Tento debakl byl způsoben i tím, že Justin ve svém arogantním velikášství odmítl platit nejen
Sasánovcům, ale i Avarům, kteří dosud každoročně získávali poměrně malý obnos za foederátní vojenské
služby, a především arabským spojencům Ghassánovcům, jejichž loajalita byla následně výrazně oslabena.
Ghassánovský kontingent pod vedením svého vládce al-Mundhira se z vlastní kampaně rychle stáhl, což
způsobilo, že Římané postrádali důležitý komponent svých armád na Blízkém východě, která zajišťoval
průzkum a soustavné znepokojování nepřítele rychlými destruktivními nájezdy. Markianos obléhající Nisibis
proto dlouho považoval blížící se perskou armádu za své vlastní očekávané posily a skutečnost, že dorazila
vlastní sasánovská armáda si uvědomil už příliš pozdě.
 Justin II. pozbyl duševního zdraví a císařovna Sofie dohodla s Chusravem prostřednictvím svého lékaře
Zachariáše roční příměří za značnou finanční dávku.
 Nový císařTiberios, dosazený na post spoluvladaře na zásah Justinovy manželky Sofie r. 574, pak vrhl veškeré
vojenské síly impéria ke zvrácení zoufale se vyvíjející války s Persií. Na severozápadě Balkánu a severně od Dunaje
byl 574/575 najat 15 000 kontingent barbarů (převážně Herulové, Langobardi a Gepidové), který pod jménem
Tiberiani byl odeslán na východní frontu spolu s armádou balkánských magisti militum.
 Balkán zbavený vojenských posádek se následně stal snadnou obětí invazí Slovanů, kteří právě v 70. a 80. letech 6.
století definitivně změnili etnickou a kulturní mapu balkánského poloostrova, který, až na opevněná města
pobřežních oblastí u Černého a Jaderského moře, části Řecka a k metropoli přiléhající thrácké nížiny, přestal být
konstantinopolskou vládou kontrolován.
 Balkán byl nyní osídlen slovanskými kmeny, původní již nepočetné obyvatelstvo buď zahynulo anebo se stáhlo do
pobřežních měst, která však byla i tak ohrožena útoky Avarů disponujících sofistikovanými obléhacími
technologiemi, případně emigrovalo do MaléAsie nebo jihoitalských držav impéria. První masová slovanská invaze
začala r. 577 a příval se stupňoval poté co Avaři po tříletém obležení dobyli r. 581/582 klíčovou byzantskou pevnost na
severozápadním Balkáně Sirmium střežící přechody přes řeku Saos (dnešní Sávu). Avary dirigované slovanské útoky
poté způsobili zhroucení struktur státu a zánik pozdně antické civilizace na Balkáně. R. 584 Slované dosáhli Dlouhých
zdí u Konstantinopole, první neúspěšný útok na Soluň se odehrál r. 586.Teprve vítězné ukončení války s Persií r. 590
umožnilo císaři Maurikiovi převést ostřílené armády z východních bojišť do Evropy a pokusit se zvrátit situaci.
 Věkovitý Chusrav se pokusil zasadit Byzantincům těžkou ránu po Mezopotamii také v Arménii, ale jím osobně
vedená expedice z r. 576 skončila po neúspěchu předTheodosiopolí katastrofou při závěrečném ústupu, po níž
následoval králův zákaz, aby Sasánovští králové osobně táhli do pole a riskovali tak život, autoritu a slávu zástupců
Ahury Mazdy a univerzálních vládců světa, za něž se považovali. Mírová jednání, která byla vedena po dalších
byzantském dobytí několika významných perských pevností v Arzanene, ovšem bohužel skončila se smrtí Chusrava I.
r. 579.
 Nový král Hormizd IV., syn Chusrava a turkické princezny, odmítl zahájit svou vládu vojenským neúspěchem a boje
dále pokračovaly se stejnou intenzitou a se střídavými úspěchy.Významná vítězství dosáhl perský vojevůdce
Tamchusrav, ovšem r. 582, roku kdy zemřel císařTiberios a novým vládcem se stal předchozí comes excubitorum a
vrchní velitel na východě Maurikios, bylTamchusrav u Constantie v Mezopotamii poražen a zabit. Další vynikající
perský válečník Bahrám Čóbén, spahbad na severovýchodní hranici, který pocházel z rodu Mihran, dosáhl r. 589
skvělého vítězství naTurkity ve bitvě u Hérátu. Po vítězství dokonce Bahrám překročil hranici na Oxu, plenil turkická
území a získal množství kořisti a zajatců.
 Slavný a populární generál byl poté převelen na západní bojiště proti Římanům, aby i zde zvrátil v poslední době
neúspěšné vedení války. Bahrám Čóbén narazil v hornatém terénu na severozápadní hranici při Kavkazu na římskou
armádu, kterou se pokusil užitím nomádské taktiky předstíraného ústupu vylákat hlouběji na perská území a zničit.
Císařští velitelé však byli opatrní a nedůvěřovali kvalitě svých jednotek natolik, aby vyrazili stíhat ustupujícího
Bahráma. Bahrám Čóbén proto podnikl čelní útok na byzantské vojsko a v následné bitvě byla jeho armáda
poražena. Bahrám uvyklý boji s nomády očividně podcenil zdatnost římských armád při frontálním útoku a
následujícím bezprostředním kontaktním boji.
 Podle arabského historikaTabarího a dalších
orientálních pramenů, již předtím zpupný Hormizd
utiskoval sasánovskou nobilitu, a tak, poté co král svého
předního vojevůdce po porážce veřejně ponížil a
Bahrám Čóbén zahájil proti králi odboj, se ke vzbouřenci
připojila velká část perské aristokracie. Hormizd byl
v únoru 590 svržen a posléze zabit ve vězení.
 Jedna z dvorských klik na trůn dosadila Hormizdova
mladého syna Chusrava II. Parvíze (590 – 628), Bahrám
ovšem pokračoval v tažení na Ktésifon, a Chusravovi II.
bez vojska schopného čelit mohutné armádě
populárního vojevůdce nezbylo než prchnout
k Byzantincům a požádat císaře Maurikia o pomoc.
Bahrám se pokusil přesvědčit Maurikia, aby jednal
s ním, ten ale dal přednost legitimnímu vládci
Chusravovi II. před uzurpátorem. Následujícího r. 591
Chusrav formálně Římanům vrátil Daru a spojené
východořímsko-sasánovské síly zahajují tažení ve třech
směrech (na Ktésifón, Horní Mezopotamii a do
Azerbajdžánu) proti Bahrámu Čóbénovi.
 V pozdním létě 591 došlo k velké bitvě u řeky Blarathos
poblížGanzaku v Azerbajdžánu, kde spojené síly obou
vládců Bahrámovo vojsko porazily. Bahrám Čóbén se
zachránil, uprchl do střední Asie kTurkitům, kde získal
azyl, ale po roce byl, nepochybně na Chusravův popud a
za významnou úplatu, zavražděn. Bahrám Čóbén se stal
hrdinou perských lidových vyprávění a legend.
 V následně uzavřeném míru Maurikios získává
Arzanene, velkou část Persarmenie a kavkazskou Iberii,
jakož i dříve vrácenou Daru a Martyropolis – největší
teritoriální rozšíření římské říše a diplomatický i
vojenský triumf císaře. Maurikios obnovil tradici 5. st.
vzájemné kooperace a respektování obou velmocí.
 Chusrav II. Parvíz 590-628 poslední velký sasánovský král králů, alTabarí:Vynikal nad jiné perské krále
statečností, moudrostí a prozíravostí a nikdo ho nemohl překonat ve vojenské moc a slávě, shromáždil
poklady a stálo při něm štěstí, proto epitet Vítěz
 dlouhá vláda Chusrava byla plná kontrastů, oslnivých triumfů - jako jediný ze Sasánovců de facto obnovil
gigantický rozsah achaimenovské říše – i finálního pádu, současně byla známa opulentností a dekadencí
životního stylu a dvorským luxusem, paláce v Dastagirdu a Quasr-e Širin se staly předmětem legend, na
Chusravově dvoře působil slavný hudebník Barbad, Chusravovy osudy se staly námětem literáráních děl
např. tragická romance Chusrav a Širin od Nizámího
 události Chusravova dosazení na trůn líčíTheofylaktos Simokattés aTheofanes Confessor a arabské texty
 602 dobré mírové vztahy sVýchodořímany ukončila vojenská vzpoura a puč v Konstantinopoli vedoucí
k vraždě císaře Maurikia a jeho synů – událost vrhající rivala Persie do vnitřního chaosu poskytla
ambicióznímuChusravovi příležitost upevnit vnitřní autoritu a zahájit válku proti chuntě vůdce vzbouřenců,
Fokovi
 Chusrav byl v 1. dekádě své vlády považován za de facto loutkovou figurou dosazenou Byzancí, svržení a zavraždění
svého patrona, císaře Maurikia proto přivítal jako vhodnou záminku k emancipaci na moci impéria a ke prezentaci
své osoby před sasánovskou aristokracií jako silného a nezávislého vládce a mstitele svého ochránce Maurikia.
 uzurpátor Fokas musel čelit množství vzpour po celé
říši. Jeho drakonický režim se postupně stával stále
více neoblíbených, k čemuž ještě přispěly vážné
neúspěchy ve válce s Persií.
 604 vyslal armádu zpacifikovat revoltující Edessu,
nyní, po úpadkuAntiochie, nejdůležitější město
v Sýrii. Chusrav vypravil do pole početné vojsko, které
obléhatele překvapilo, porazilo a následně se
nakrátko zmocnilo i vlastního města. Následujícího
roku dobyla sasánovská armáda Daru, postupně
ovládla římskou Arménii a 609 definitivně znovu
dobyla Edessu.
 Heraklios získal obecnou popularitu již jen svržením
obecně nenáviděného Foky. Fokův bratr Komentiolos
stále kontroloval armádu na východě, ale k jeho
plánované akci proti novému režimu
v Konstantinopoli již nedošlo, neboť byl během
přezimování v Ankaře zavražděn svými vojáky.
 Herakleios se po zvážení situace rozhodl tak, jak by se
rozhodl každý soudný vládce východořímského státu
– rozhodující bylo zachránit předovýchodní provincie,
a teprve až poté se pokusit zahnat avarské a
slovanské invazory, do pozice velitele východní
armády soustředěné v Anatolii byl jmenován zkušený
a úspěšný vojevůdce Priskos (který se za Fokova
režimu udržel jako jediný z Maurikiových generálů a
stal se dokonce Fokovým zeťem) a velitelem jižní
armády v Syrii se stal císařův bratranec Niketas.
 611 zahájili Peršané novou ofenzívu: Šahin obešel Priska a dosáhl Caesareje v Kappadokii, zatímco Šahrvaraz se
přiblížil k Antiochii, která byla v této době otřásána nepokoji působenými jak místnímu stranami Zelených a
Modrých, tak i bouřící se židovskou komunitou.Vnitřně rozvrácené město neodolalo útoku a po 71 letech opět
padlo do sasánovských rukou.Tentokrát ovšem nešlo o loupeživý nájezd, byť v kolosálním měřítku, jako 540 –
nyníChusrav II. hodlal své výdobytky udržet a trvale zůstat.
 Šarvaraz se po dobytíAntiochie obrátil na jih a dobyl další významná města Apameu a Emesu a zcela odřízl
severní část východořímského Východu od jižní. Niketas se pokusil zvrátit průběh a střetl se se Šahrvarazem
před Emesou, bitva však dopadla nerozhodně a pouze jí byl zastaven perský postup na jih. Priskos sledoval
Šahina a během zimy jej oblíčil v Caesareji Kappadocké. Ovšem na jaře 612 se perskému generálovi podařilo
probít, Priskos byl nato sesazen z velitelského postu a povolán do Konstantinopole. Na jeho místo byl povolán
Philippikos ,další ze skvělých Maurikiových vojevůdců, který byl Fokou donucen stát se knězem.
 Situace byla natolik zoufalá, že se samotný císař chopil velení nad velkou částí armády – precedens - od
TheodosiaVelikého fakticky žádný konstantinopolský císař nevytáhl do boje s armádou. Císařův plán zopakoval
předchozí strategii – Herakleios měl zasadit Peršanům v Sýrii úder ze severu, zatímco, Niketas měl měl
postupovat od jihu z Palestiny. Philippikos měl kontrolovat s malou armádou Šahina v Kappadokii, což se mu
zdařilo, neboť když perský velitel napadl Melitene, Philippikos ho obešel a vpadl na území perské Arménie,
Šahin ho byl nucen následovat a utrpěl při postupu v hornatém terénu těžké ztráty.
 Vlastní plán se však nezdařil: Herakleios se s Peršany střetl v krvavé, ale nerozhodné bitvě předAntiochií,
sasánovští velitelé poté ovšem přeskupili síly a císaře opět napadli a porazili, Herakleios se musel stáhnout
hluboko do Malé Asie. Podobně snažení Nikety nevedlo k žádnému zvratu hrozivé situace, právě naopak:
Šarvaraz vyrazil ve stopách ustupujícího císařova bratrance vpadl do Palestiny, kde se k němu připojilo židovské
obyvatelstvo (dosud velmi početné na severu země) a v triumfálním pochodu dorazil 614 pod hradby
Jeruzaléma. Město se bez boje poddalo a Šarvaraz do něj vložil perskou posádku, jakmile ovšem odtáhl dále
směrem na jih, obyvatelé Jeruzaléma se vzbouřili a Šarvarazovy vojáky vyhnali.
 Perský vojevůdce se bleskově vrátil, ztekl hradby města a nechal ho zpustošit. Křesťanské obyvatelstvo
transportoval na perská území i se zbytkem svatého Kříže a město ponechal k osídlení a správě palestinským
Židům.
 Mezitím na Balkáně pokračoval nápor
Avarů a Slovanů. R. 615 podnikly slovanské
kmeny další neúspěšný pokus o
kombinovaný útok na Soluň a Avarská
armáda ničila poslední významná centra
byzantské správy na Balkáně Salonu
(Split), Naissos (Niš) a Serdiku (Sofie),
obyvatelstvo bylo odvlékáno na sever do
centra avarské říše v Karpatské kotlině.
V Hispánii dokončili Vizigóti zpětné dobytí
byzantských držav na jihovýchodě země.
 Vzhledem ke skutečnosti, že v souvislosti
s perskou okupací impérium přišlo o
velkou část svých daňových příjmů, musel
Herakleios na jaře 616 snížit veškeré
vojenské platy na polovinu, vyplácenou
navíc nikoli ve zlatých nomismatech, ale
v nově ražené stříbrné minci zvané
hexagram. Zbytek vojsko mělo dostávat
v naturáliích.Vlastně bylo realizováno to, o
co se neúspěšně pokusil r. 594 císař
Maurikios, a co ho v podstatě vedla jiných
restriktivních opatření posléze stálo život.
Civilní úředníci, v čase totální války méně
důležití pro stát a méně schopní ohrozit
jeho vnitřní bezpečnost, prostě přišli o
polovinu platu. Na nových hexagramech
stál nápis: „Bože pomož Římanům!“.
 Šahin přikročil k pustošení maloasijského jádra byzantského státu. Philippikos se ho pokusil odlákat zopakováním
předchozího úspěšného tahu a vpadl opět do Persarmenie, tentokrát se však Šahin nenechal zmást a pokračoval
v započatém díle. Směr perského tažení je dobře doložitelný archeologicky – sasánovská armáda postoupila
kAnkyře a odtud dorazila severozápadním tažením až k Chalkedonu naproti Konstantinopole. Zde Šahina
vyhledalo byzantské poselstvo v čele s prefectem praetorio Olympiem s žádostí o mír. Perský vojevůdce
diplomaty odeslal ke králi. Chusrav II. Parvíz si však byl již tak jist konečným triumfem nad odvěkým nepřítelem a
zaslepen epochálními vítězstvími, jakých se žádnému z jeho předchůdců nedostalo, že delegaci jednoduše nechal
uvěznit; byzantští vyslanci se záchrany nedočkali a v žaláři zemřeli.
 V této době perská expanze dosáhla svého zenitu: Šarvaraz vpadl r. 619 do Egypta a zahájil obléhání Alexandrie.
Přestože by bylo možné egyptskou megapoli docela dobře hájit, obsazení okolní zemědělské krajiny nepřítelem
by způsobilo katastrofální hladomor statisícové městské populace, a tak se Alexandrie bez boje vzdala. Niketas se
stal exarchou v Kartágu a patriarcha Jan Almužník uprchl na Kypr. Sasánovci si nyní byli jistí, že obrovské územní
výdobytky již natrvalo zůstanou v jejich rukou, a proto změnili politiku vůči místnímu obyvatelstvu ve snaze získat
si jeho přízeň.Výrazně začali preferovat monofyzitskou hierarchii, v Egyptě i syropalestinské oblasti učinili četné
ústupky majoritnímu křesťanské populaci, např. z Jeruzaléma vyhnali židovské novousedlíky.
 Je s podivem, že proti Herakleiovy, v čase vážných neúspěchů a zmaru, nebylo podniknuto žádné spiknutí nebo
vojenská vzpoura (s výjimkou brzy potlačené vzpoury italských posádek kvůli snížení žoldu). Jediným
vysvětlením je, že si elity státu, stejně jako prostí lidé, uvědomili dosah hrozící naprosté katastrofy a možného
zničení impéria, a pochopili, že vnitřní nestabilita by jen pozici říše ještě více podkopala. Jako druhý faktor,
který jistě sehrál svou roli působilo i z následujících událostí patrné mimořádné osobní charisma a autorita
císaře Herakleia
 V situaci, kdy impériu zbývala pouze Afrika, Anatolie a jižní thrácká nížina přiléhající ke Konstantinopoli +
jednotlivé ostrůvky odporu kolem řetězce pevností na Dunaji a podél černomořského pobřeží, sasánovské
armády pronikaly až k Marmarskému moři a hordy avarského kaganátu dorážely k hradbám říšské metropole,
bylo jasné že stát může zachránit pouze vsadit vše na jednu kartu a nečekaný udeřit na jednoho z hlavních
soupeřů.
 Herakleios nyní disponoval veškerou podporou státu, církve i obyvatelstva. Od konstantinopolského patriarchy
Sergia obdržel velké sumy církevního zlata a cenností, byly roztaveny a na mince použity i bronzové sochy,
vrata a vybavení konstantinopolských staveb. Současně Herakleios reorganizoval armádu: armáda magistra
militum per Armeniam byla soustředěna v Anatolii spolu s elitními jednotkami obou praesentales a zbytkem
zdecimované armády MM per Orientem. Armády obou balkánských MM byly oslabeny odvody jednotek na
východní bojiště za Fokovy vlády, poté se dostaly do obklíčení od Slovanů usídlených na jihu balkánského
poloostrova a Avary útočícími ze severu.Ve výsledku illyrská armáda fakticky zanikla a thrácká s těžkými
ztrátami ustoupila ke Konstantinopoli, r. 621 ji Herakleios převedl do Anatolie a vřadil do nově budované
expediční armády.
 Šahrvaraz mezitím téhož roku plenil východní Malou Asii a pronikl až k černomořskému pobřeží uTrapezuntu.
Herakleios na jaře následujícího r. 622 uzavřel mírovou smlouvu s Avary, krerou jim slíbil odvádět obrovský tribut
za ukočení jejich ofenzívy. Císař si tím uvolnil ruce pro tažení proti Sasánovcům – s reorganizovanou armádou
vyrazil směrem ke Kappadokii, kde mu vyšel vstříc Šahrvaraz, Perský generál obsadil průsmyky přesTaurus, aby
Byzantincům zabránil proniknou do Sýrie, ale Herakleios jej nečekaně obešel a pokračoval východním směrem
kArménii. Šahrvarazovi nezbylo než opustit pevné postavení a císaře následoval. Po složitém manévrování
došlo k bitvě, v níž Herakleios zvítězil.
 První vojenský úspěch po dlouhých letech obrovsky povzbudil morálku byzantské armády a Peršané byli nuceni
stáhnout z Malé Asie. Císař zamýšlel pokračovat v postupu do Arménie, ovšem Avaři porušili mírovou dohodu a
vpadli do jižníThrákie. Herakleios se urychleně vrátil do Konstantinopole a po komplikovaném vyjednávání, kdy
se dokonce Avaři pokusili císaře zajmout, s nimi dohodl novou mírovou smlouvu za zvýšení tributu na 200 000
nomismat.
 Císař se nyní rozhodl spoléhat na pevné hradby Konstantinopole a zbývajících pobřežních měst v Evropě a již se
na případný nový avarský útok neohlížet a věnovat veškeré síly tažení proti jádru sasánovské moci.V metropoli,
kde zanechal svého malého syna Herakleia Konstantina, svěřil do rukou patriarchy Sergia a magistra officiorum
Bona.
 Herakleios rychlými pochody dosáhl r. 624Theodosiopole, kterou dobyl, poté bleskově dorazil k Dvinu, centru perské
Arménie, který dobyl a vyplenil, a poté vpadl do perské provincie Atropatene (v Azerbajdžánu) s očividným záměrem
probít se do zemědělského jádra sasánovského státu v Mezopotámii. Chusrav II. urychleně povolal Šahrvaraze a
postavil do pole další armádu o 40 000 mužích, v jejímž čele se vypravil proti Herakleiovi, na nějž narazil poblíž
metropole Atropatene Ganzaku. Když ale zjistil, že byzantská armáda je podstatně větší než jeho, uprchl přes masiv
Zagrosu do Mezopotamie. Herakleios vyplenil a spálil Ganzak odvetou za zničený Jeruzalém a vzhledem k tomu, že se
blížila zima, rozhodl se přezimovat v strategicky položené Albánii na úpatích Kavkazu. Během zimy pokračoval ve
výcviku armády, najímal další žoldnéře z řad bojovných kavkazských horalů i kočovníků ze stepí severně od Kavkazu a
očividně získal kvalitní místní zvědy, neboť v následujících kampaních vždy věděl o Peršanech mnohem více, než oni o
něm. Na jaře 625 zahájil Chusrav II. generální protiofenzívu: povolané armády ze západu, Šahrvaraze a Šahina doplnila
třetí v čele s vojevůdcem Šahraplakanem vyrazily na sever proti Byzantincům v Albánii.V hornatém terénuArménie
však dobře informovaný Herakleios porazil jednotlivě Šahinovu a Šahraplakanovu armádu než se stačily spojit a poté
při ústupu vymanévroval a rozdrtil u jezeraVan i armádu Šahrvaraze.
 Chusrav se poté následujícího roku pokusil napodobit Herakleiovu taktiku útoku na jádro nepřítele a vyslal na jaře 626
Šahrvaraze s novou armádou do MaléAsie ke koordinovanému tažení sAvary proti Konstantinopoli. Peršané se
utábořili u Chalkedonu a čekali na slovanské lodice, aby byli přeplaveni na druhý břeh bosporských úžin. Z evropské
strany mezitím samotný kagan s obrovskou armádou zahájil dobývání města. Říšská flotila ovšem slovanské monoxyly
na zpáteční cestě dostihla a v následující námořní bitvě zničila. Přeživší Slovany, kteří doplavali ke břehu nechal
rozzuřený kagan zmasakrovat a toto byl zlomový bod v obléhání. Slované se vzbouřili a opustili avarský tábor.
Zanedlopuho následovalo všeobecné povstání slovanských poddanýchAvarů, které podkopalo síly kaganátu.
Byzantincům se navíc podařilo zmocnit listu perského krále, v němž nařizoval Šahrvarazovu popravu.Tento dopis byl
jmenovanému vojevůdci předán a Šhrvaraz se následně pochopitelně proti Chusravovi vzbouřil a armáda se postavila
na stranu populárního a úspěšného velitele.
 Herakleios v létě 627, když dokončil dobytí perských přikavkazských provincií a získal spojenectví nových turkojazyčných nomádů ze
stepí,Chazarů, vytáhl s armádou čítající snad 80 000 mužů na jih do nitra sasánovské říše. Přestože se blížil konec standartní válečné
sezóny, císař byl rozhodnut nepromarnit příležitost rozhodnout válu. Za pustošení krajiny prošel perskou Arménií a Atropatene a vpadl
do severní Mezopotamie.V
 prosinci 627 došlo k rozhodující bitvě nedaleko Ninive, kde Herakleios zvítězil. Perský vojevůdce Rahzad padl spolu s množstvím svých
mužů. Chusrav opustil svůl palác v Dastagerdu a uprchl do Ktésifónu. Již na počátku následujícího r. 628 Herakleios dorazil
k Dastagerdu a nabídl perskému králi mír. Chusrav nabídku odmítl.Císař proto Dastagerd spálil a přitáhl ke Ktésifónu, který byl ovšem
chráněn mohutným vodním kanálem, navíc po zimních deštích byl stav vody velmi vysoký, a navíc, vypukla epidemie moru.
Herakleios se proto rozhodl stáhnout se a ponechat závěrečné rozhodnutí na samotných Peršanech
 Chusrav byl záhy sesazen svým synem Široe a posléze popraven. Nový král Kavád II. ožádal o mír. Do měsíce byla uzavřena mírová
smlouva, v níž byly obnoveny hranice mezi oběma mocnostmi z r. 602, Sasánovci vrátili veškerou kořist a odvlečené obyvatelstvo.
 Zbývalo se ještě vypořádat s Šahrvarazem kontrolujícím stále Sýrii, Palestinu i Egypt. Schopný perský a nyní již de facto nezávislý
vládce východořímského Předního východu nebyl ochoten kapitulovat bez boje, ovšem když zemřel mladý Kavád Široe na mor a trůn
nastoupil jeho syn Ardašír III., Šahrvaraz se s Herakleiem na osobní schůzce dohodl, že vrátí všechny římské državy s výjimkou Horní
Mezopotamie, která se stane jeho základnou v boji o sasánovský trůn.
 Šahrvaraz se svou armádou skutečně v dubnu 630 dobyl Ktésifón, nechal popravit mladého krále, ovšem sám zanedlouho podlehl
vražednému spiknutí. Persie se poté ocitla ve víru palácových spiknutí, povstání a stupňujícího se vnitřního rozkladu, který způsobil, že
nebyl schopna odolat náporu islámu na válečném poli, ale ani atraktivnímu poselství nové univerzální víry.
 Herakleios v březnu 630 v triumfálním pochodu vrátil svatý Kříž do Jeruzaléma. Poté po 7 letech v poli se vrátil s Martinou jako slavný
vítěz do Konstantinopole.
 Bezprecedentní úspěchy, kterých perské armády za vlády Chusrava II. dosáhly, byly výrazně usnadněny zuřící
občanskou válkou mezi stoupenci uzurpátora Foky a popraveného císaře Maurikia, resp. dynastií Herakleiovců,
vedoucí odboj proti Fokovi v letech 609-11.
 Úspěch a rychlost perského postupu byly výrazně usnadněny povstáními židovské části obyvatelstva syropalestinské
oblasti. Perská vláda v Sýrii a Palestině trvala až do samého konce, tj. do roku 628, ovšem jak písemné zprávy tak
archeologické prameny, které by dokládaly jednoznačně perskou přítomnost, která trvala v některých oblastech až
dvě desetiletí, takřka zcela chybí – takovýmto dokladem existence perské vlády v Palestině by mohly být dochované
branky na polo v hipodromu v Gerase. Fakticky žádné památky není možné bezpečně připsat sasánovské správě.
 Obrovská územní expanze a anexe rozsáhlých území k perské říši však paradoxně způsobila sasánovskému státu
hospodářské potíže. Pomineme-li přínost odvlečeného obyvatelstva a obrovskou materiální kořist, kterou
sasánovské armády získaly, okupace dobytých krajů vedla k nutnosti nákladného udržování početných vojenských
posádek, které spotřebovaly většinu daňového výnosu a zisku z dobytých oblastí.
 Docházelo navíc k tomu, že od metropole velice vzdálené armády ztrácely přímou vazbu na panovníka ve prospěch
stále intenzivnějšímu vztahu ke svým vítězným vojevůdcům, což, jak se ukázalo, mělo posléze pro režim Chusrava II.
katastrofální důsledky.
 Konečná prohra Peršanů ve válce s císařem Herakleiem, nucené vrácení kořisti, návrat odvlečeného obyvatelstva a
především dalekosáhlá devastace zemědělského jádra sasánovského státu způsobila hospodářský i společenský
rozvrat ústící v sérii politických otřesů spojených s palácovými puči a opakujícími se vraždami králů v době, kdy
muslimské armády zahajovaly svá světová tažení.
 Jazdgard III. (633–51) byl nucen v letech 638/639 vyklidit Irák a již nebylo schopen zvrátit běh věci v situaci, kdy
sasánovské dynastii chyběla jak prestiž, tak i materiální prostředky a elity perské společnosti se počaly stále více
obracet k arabským vítězům, kteří nabízeli stabilitu a nové možnosti rozmachu. Pro křesťanskou většinu
v Mezopotamii se navíc pod arabskou vládou nic nezměnilo, naopak získali více chráněné a privilegované postavení.
 Obě velmoci měly zkušenosti s arabskými nájezdy, šlo ale o klasické loupeživé vpády relativně nepočetných
skupin a tomuto typu drobné války byla také uzpůsobena pohraniční obrana na hranici s pouští. Muslimská
invaze však představovala něco diametrálně odlišného – příval vysoce motivovaných muslimských vojsk často
výrazně přečíslil obránce. Po obsazení venkova zůstaly obklíčené pevnosti a města se sebelepšími fortifikacemi
v bezvýchodném postavení, bez zásobování ze zemědělského zázemí a bez naděje na vyproštění ze strany
systematicky ničených polních armád.
 Významnou roli v úspěchu muslimů hrála mimořádná flexibilita arabských armád schopných rychle znásobit síly a
nečekaně udeřit, a naopak, v případě potřeby, zmizet v poušti nebo se rozdělit na menší skupiny válečníků plenící
nepřátelskou krajinu.
 Arabové navíc využili mocenského vakua v syrské poušti – jak Byzanc, tak Persie se totiž v závěru 6. století
osudově přičinili o zánik dosud fungujícího modelu arabských spojeneckých nárazníkových „států“ v poušti. Roku
581 byl phylarch al-Mundhir uvězněn a poslán do vyhnanství na Sicílii císařemTiberiem, o dva roky později postihl
tentýž osud jeho syna al-Númána. Důvodem byla nedůvěra ke Ghassánovcům, kteří skutečně během perskobyzantské
války v 70. letech neprokázali příliš loajality a entuziasmu (prapůvodním důvodem ovšem bylo hrubé
zacházení, kterého se jim dostalo od císaře Justina II. a zastavení finančních dávek ze strany impéria), a také
náboženské spory: Ghassánovci bili nadšenými stoupenci monofisitského křesťanství narozdíl od ortodoxních
císařů. Každopádně tento dvojí zásah proti ghassánovské reprezentaci podlomil moc a autoritu ghassánovských
knížat. Následný pokus císaře Maurikia nahradit dosavadního tradičního dominantního spojence
chránícího pouštní hranici systémem menších, lépe kontrolovatelných arabských jednotek byl rozhodně špatným
tahem, impérium se zbavilo o mocného a efektivního spojence znalého pouštního způsobu boje a schopného
efektivně zasadit úder i hluboko v arabském zázemí. K podobnému vývoji došlo i v Persii, když Chusrav II. rozbil
moc dávných věrných spojenců Lakhmovců z Hiry a rovněž zavedl decentralizovaný systém ochrany západní
pouštní hranice sasánovského státu.
 Arabové stísněni zápolícími velmocemi si připadali, jak uvádí historik al-Tabarí, jako polapeni na vrcholu skály
mezi dvěma lvy, Persií a Byzancí.
 To co skutečně zlomilo síly Byzance i sasánovské Persie byl mobilizující efekt nového Muhammadova učení
elektrizující a sjednocující masy arabské kmenové společnosti. Sjednocená moc kmenovéArábie poté rozdrtila
útok z této strany nečekající, na tento způsob boje nepřipravené, a předchozím konfliktem vyčerpané titány.
Počáteční vítězství, jichž dosáhla východořímská armáda v Sýrii sasánovské vojsko v Mezopotamii by dříve byla
stačila k pacifikaci nepřítele.Teď však pouze vyprovokovala další nápor. Následující porážky rozbily pravidelné
armády obou velmocí a způsobily zhroucení obrany. Celý Přední východ se v průběhu 15 let stal jádrem nové
světové velmoci islámského arabského chalífátu.
 nejranější muslimské nájezdy počaly již 629, kdy do Palestiny vpadlo arabské vojsko, které však bylo spojenými
silamiVýchodořímské armády a křesťanských Arabů poraženo
 633 arabská vojska vpadla do Mezopotamie a v sérii bitev porazila sasánovskou armádu, mezitím ale souběžná
invaze do římské Syrie a Palestiny narazila na houževnatý odpor východořímské obrany – chalífa Abú Bakr
požádal velitele arabské armády v Mezopotamii Chálida ibn al-Walída o zásah
 634 vpadl vojevůdce Chálid ibn al-Walíd s početnou armádou na římská území a zahájil regulérní obléhání Bosry,
Skythopole a Damašku. Útok tohoto rozměru nebylo možné nachat bez odpovědi, a tak císař Herakleios vyslal
proti muslimům pravidelnou armádu.Východořímská vojska ale byla poražena u Ajnadaynu nedaleko Pelly 634
a v rozhodující bitvě uYarmúku 636. Poté se imperiální obrana počala hroutit., Poté co byl muslimskýmiAraby
obsazen venkov, a opevněná města se ocitla v obklíčení bez zásobování potravinami a reálné možnosti
vojenského vysvobození, se většina center bez odporu vzdala za velice benevolentních muslimských podmínek.
Tvrdý odpor kladl pouze Damašek a Caesarea. Do 647/648 se celá Palestina a Sýrie ocitly v muslimských rukou
 636 seArabové obrátili opět proti Sasánovcům a vpadli do Mezopotamie, odkud byly vytlačeni perskými
protiútoky - bitva u Kádisíje, po třídenním tvrdém boji sasánovská armády zničena, velitel Rustam padl v boji,
Sasánovci ztrácí kontrolu nad územím západně od Iránu, Arabové dobývají Ktésifón
 642 mohutná invaze muslimů do jádra Persie řízená kalifem Umarem z Mediny – bitva u Nehávandu (u
Hamadánu), zlomení organizovaného odporu sasánovského centra, Arabové postupně ovládají iránskou
vysočinu, dobývání Iránu bylo krvavé a dlouhotrvající, četná povstání tvrdě likvidována, devastování
zoroastrijských kultovních míst, pálení posvátných textů, Jazdkard III. se stáhl do Mervu na severovýchodě říše,
651 byl zavražděn z podnětu mervského místodržícího, Jazdkardův syn Péroz se pokusil několikrát neúspěšně o
zvrat s čínskou pomocí a zemřel jako velitel jedno z křídel císařské gardy v Číně dynastieTchang.
 na Egypt okupovaný Sasánovci v letech 619-29 dopadl muslimský útok v letech 639–42, kdy Egypt definitivně
dobyl arabský generál Amr ibn al-Asi. Konstantinopol ztrátou druhého největšího města impéria, Alexandrie a
celého Egypta přišla o klíčový zdroj potravinového zásobování a o velkou část svých daňových příjmů. Populační
ztráty hlavního města musely být v prvním období transformace impéria na nové podmínky dle všech zpráv
strašlivé.
 Převážně mírová dlouhodobá, po generace se trvající penetrace arabských pastevců výrazně změnila etnické
složení obyvatelstva na venkově v syropalestinské i mezopotamské oblasti Předního východu a usnadnila tak
přechod regionu nejen pod muslimskou správu, ale i do arabského kulturního orbitu. Dějiny křesťanského
syrského a řeckého Předního východu se tak blížily ke svému konci stejně jako postupně téměř zcela zanikl svět
zoroastrijského Iránu).