Dům umění města Brna představuje
výstavu s podtitulem:
Pohyby osobních vzpomínek
v českém a slovenském
mladém umění.
Adéla Babanová (*1980, CZ), Štěpánka
Bláhovcová (*1981, CZ), Miroslav
Hašek (*1988, CZ), Katarína
Hládeková (*1984, SK), Romana Horáková
(*1987, CZ), Blanka Kirchner (*1982, CZ),
Magdaléna Kuchtová (*1985, SK), Dominik
Lang(*1980,CZ),LenkaMartincová(*1986,
CZ), Katarína Poliačiková (*1982, SK), Rudolf
Samohejl (*1987, CZ), Tereza Sochorová
(*1982, CZ), Pavla Sceranková (*1980,
SK), Štěpánka Sigmundová (*1990, CZ),
Jozef Rabara (*1980, SK), Jaroslav Varga
(*1982,SK)a další.
Paměť funguje na základě zvláštní, těžko
vysledovatelné logiky. Rodinné historie,
osobnívzpomínky,jejichpříběhya proměny
se předávají z jednoho člena rodiny na
druhého. Struktura obrazu pomíjivé, individuálně
viděné skutečnosti, která tvoří
východiska chápání současnosti našeho
kulturního prostoru.
Tak by snad bylo možné stručně popsat
téma osobních vzpomínek v  nejmladším
českém a  slovenském vizuálním umění.
Prostřednictvím rodinného příběhu se
mladí umělci mimo jiné dotýkají i obecně
stále naléhavé potřeby společnosti vyrovnat
se s  nedávnou historicko politickou
minulostí obou zemí. Nepoužívají kategoricky
jasnou výtvarnou řeč. Vyjadřují
se esenciálním jemným obrazem, zajímá
je subtilní záchvěv vnímání, zprostředkování
vnitřně prožitých, zasutých emocí,
které uvízly v  jejich paměti nebo paměti
jejich nejbližších. Zabývají se fenoménem
společenského mýtu. Využívají především
nová média, od fotografie, přes videopro-
jekce,instalaceažpoperformance.Pracují
s  nalezenými domácími archivy, fotografickými
alby, deníkovou formou ale také
i s malbou.
Téma paměti v zahraničním
a českém umění
Významné osobnosti světa vizuální tvorby
západní Evropy a  Spojených států
amerických se od 70. let minulého století
velmi často zabývaly fenoménem paměti
a jejím charakterem. Už od konce 60. let
sepřitomv uměníhojněakcentovalotéma
uspořádání informací a  osobních archivů.
Letmo lze připomenout práce Bruce
Naumana, který ve svém díle tematizuje
přetrvávání gesta udržovaného po několik
generací v úzkém společenství. Bill Viola
se zase na základě informací o dobovém
vědeckém neurologickém výzkumu pustil
na začátku 80. let do videoinstalací, které
se pokoušely zachytit principy fungování
paměti v lidském mozku. Ve stejné době
Christian Boltanski postavil na vzpomínce
věnované obětem holocaustu své
životní dílo.
V  českém a  slovenském umění se vzpomínka,
paměť či historie objevují jako námět
výtvarných děl spíše sporadicky nebo
jen ve velmi zobecňující rovině. Téma připomněla
hlavně postmoderní malba historizujícími
náměty. Palčivost traumatu
našínedávnéhistorieseprojevilavýrazněji
také v dílech umělců 90. let severočeského
okruhu a po roce 2000 se jako důležitý
objevuje široce na české scéně i námět archivu.
Nyní se s fenoménem paměti setkáváme
u nastupující mladé umělecké generace
v  mimořádném rozsahu a  nezvykle
subtilní formě.
Inspirace textem
Andrease Huyssena
Výstavu Tektonika paměti pro Dům umění
města Brna připravily kurátorky Lucie
Machová a  Anna Vartecká ve spolupráci
s  Galerií Emila Filly v  Ústí nad Labem.
Zde se konala výstava s  užším výběrem
umělců, která se nyní rozšiřuje pro Dům
umění v Brně. Výchozím materiálem pro
uvažování o  výstavě se stal text Lucie
Machové inspirovaný dílem německého
literárního teoretika a  kulturního antropologa
Andrease Huyssena Přítomnost
minulého – urbánní palimpsesty a  politika
paměti (2003), v němž se autor také obrací
ke způsobům přenosu a uchovávání osobní
paměti. Představuje tak čtenáři člověka
jako bytost přirozeně reagující na vnější
svět, když si na základě vzpomínek vytváří
svou vlastní historii a hledá tak své místo
ve světě. Inspirativní je Huyssenovo uvažování
o některých projevech současného
umění, ve kterých nachází stopy minulosti
a přibližuje je pomocí literárněvědné metafory
palimpsestu. To jest textu skrytého
pod jiným textem, ať už v doslovném významu
fragmentů záměrně odstraněného
textu nahrazeného textem novým, nebo
v  přeneseném významu vícevrstevných
postmoderních textů. Představa uměleckého
díla jako palimpsestu zde funguje
především jako metafora vrstev, z  nichž
jedna překrývá druhou, vstřebává ji a přepisuje,
čímž formuje divákovu imaginaci
a potvrzuje tak, že jakákoli práce s pamětí
je vždy znovu opětovným sesbíráním,
vytříděním a  zobrazením minulé skutečnosti.
Pro nás je podstatná a zajímavá zejména
mnohovrstevná povaha paměti. Je
to systém s velkým množstvím vazeb vzájemně
propojujících nejen prvky uvnitř
systému samotného, ale také mimo něj
s dalšími komponenty psychiky. Mezi základní
vlastnosti paměti patří schopnost
přijmout a udržet si určité informace a následně
umožnit jejich vybavení. Samotné
vybavováníi ukládáníjenicméněsilně(re)
konstruktivní proces, během něhož člověk
dotváří informace přicházející k němu
z vnější reality. Při rekonstrukci doplňuje
chybějící místa ve vzpomínkách pravděpodobnými
údaji, při konstrukci pak bezděčně
vytváří jejich nové obsahy. V paměti
tak neexistují žádné ukončené a  uložené
ideály, ale pouze paměťové stopy, které se
vždy znenadání vybaví v lidské mysli a dávají
volný průchod lidské představivosti.
Podle Huyssena pak umělec průnikem
skrze tyto stopy rozšiřuje časoprostor díla
a vyzývá diváka, aby přešel za jeho materiální
podstatu a vstoupil do dialogu s jeho
rozšířeným časovým, historickým a osobním
rozměrem.
Autorské interpretace děl
Při práci na výstavě požádaly kurátorky
umělce o  vlastní interpretaci svých uměleckých
děl pracujících se vzpomínkou.
Mladá slovenská umělkyně Magdaléna
Kuchtová (studentka doktorského studia
VŠVU Bratislava) ke svému dílu nazvanému
B jako Bůh, D jako Deus, které
vzniklo v  letech 2013–2014, říká: „Zajímá
mě mýtus, jeho vznik a šíření, a to ve vztahu
ke křesťanství. Slavín jako bratislavský
památník sovětských vojáků padlých ve
druhé světové válce, který vytvořil archi-
tektJánSvetlíka několiksochařů,jejednou
z dominant města. Ústřední sochu vojáka
držícího zástavu – vítězství nad fašismem
vytvořil sochař Alexander Trizuliak.
Tektonikapaměti(18.3.–17.5.2015)
příloha Literárních novin
	
www.literarky.cz 3
Pokračování na str. 4
DůmuměníměstaBrna
Štěpánka Sigmundová, External Memory, 2009
fotoR.Jandera
foto:R.Jandera
Magdaléna
Kuchtová,
B jako Bůh, D jako
Deus, 2014
Moje matka mi v dětství vyprávěla příběh
o tom, jak jí Trizuliakova dcera, která byla
její spolužačka, prozradila v době komunismu
tajemství. Když se na Slavín podíváme
z jistého uhlu, uvidíme, jak silueta zástavy
vytváří písmeno B jako Bůh a když se podíváme
z jiné strany, uvidíme písmeno D jako
Deus.Jájsemtentopříběhpřevzalaa začala
šířitdál.Teprvev jehošířeníjsempochopila
jeho smysl. Ve svém díle pracuji s připomínáním
si vzpomínky. Na vernisáži výstavy
Zaujetí krásou konanou ve Slovenské národní
galerii v roce 2012 jsem využila vystavenou
fotografii dokumentující instalaci
sochy vojáka a za pomoci svých přátel jsem
začala tento příběh šířit dál. Tím se okruh
rozšířil. Začala jsem příběh chápat jako mý-
tus,jehožpravdivostjenejistá.“
Romana Horáková (studentka brněnské
FaVU) popisuje svou práci nazvanou: Jaromír
I., Pavel, Helena a Olga, Jaromír
II., František takto: „Zabývám se pamětí,
vzpomínkou a jejich zapouzdřením v nalezeném
materiálu. V současné době je pro
mne toto téma takovou zvláštní a vlastně
až nechtěnou obsesí, které se nemůžu (zá-
roveňvlastněnevím,jestlichci)zbavit.Za-
bývámsezejménaotázkou:Pročtovlastně
dělám? Proč mám pořád potřebu obracet
se do minulosti? Je to takový neustálý pohyb
mezi různými časovými rovinami,
který se snažím alespoň na chvíli zastavit
v přítomnosti a zhmotnit do určité formy.
Výběr pěti představených prací spojuje
můj dlouhodobý tvůrčí zájem týkající se
vlastní rodiny. S  trochu unáhleným přesvědčením,
že by se člověk měl zabývat
především tím, co dobře zná, jsem v průběhu
několika let nárazově tematizovala
rodinné příslušníky jako objekty své tvorby.
Tyto rodinné práce se často protínaly
s mojí věčnou obsesí minulosti a paměti.
Pracovala jsem zejména se vzpomínkami
rodinných příslušníků nebo naopak se
svými vzpomínkami na ně či s nalezeným
materiálem a jeho pamětí. Z dnešního pohledu
se mi zdá, že rodina pro mě do jisté
mírypředstavovalaurčitétréninkovépole,
na kterém jsem si zkoušela různé přístupy
k  tématu paměti a  kreativní tvorbě
obecně.“
Štěpánka Sigmundová ke svému projektu
External Memory z  roku 2009 říká:
„Můj projekt se zabývá snahou zachytit
a  uchovat vzpomínky, vybudovat jakýsi
archiv podnětů, které vzpomínky vyvolávají.
Uchovávám spíše indicie, stopy a odkazy.
Předmět je hmatatelným podnětem,
důkazem, a  je schopen zprostředkovat
vizuální, hmatový nebo čichový vjem;
fotografie spíše vykreslením jednoho políčka
z pomyslného filmu konkrétní vzpomínky.
Je to taková příprava: co kdyby
náhodou. Externí paměť jako záloha mé
vlastní paměti, kterou však mohu procházet
jiným způsobem – formou náhodných
asociací či uspořádaného kartotékového
systému.“
Jozef Rabara na výstavě představuje dílo
z  roku 2012 nazvané Mušnula. „Už od
mala jsem cítil, že se od ostatních kluků liším.
Ve svém díle se snažím připomenout
si momenty z mého dětství, kdy jsem toužil
po něčem, co bylo pro většinovou společnost
nepřijatelné. Prohrabal jsem se fotografickými
archívy mých rodičů a pátral
jsem po snímcích, z kterých by byla zřejmá
moje sexuální orientace. O  existenci ně-
kterýchjsemvěděl,některéjsemznovuobjevil.
K tomuto archivnímu materiálu jsem
hledal protipól, chtěl jsem vytvořit svoje
alter ego. Převtělil jsem svoje ženské já do
fiktivního zpěváka-zpěvačky se jménem
Mušnula,mužev ženskýchšatech.Nechtěl
jsem nikoho napodobovat nebo dokonce
parodovat. Vybral jsem si píseň Zkouška
prvních šatů od Mariky Gombitové, mého
dětského idolu. Spojil jsem se s profesionálním
hudebníkem a producentem Markem
Čerňanským, který píseň z roku 1981
znovu zprodukoval, vymyslel originální
instrumentaci a  nahrál. Já sám jsem nazpíval
vokály. Oslovil jsem pak studenta
režieFAMUJakubaŠmída,kterýpřizvalke
spolupráci kameramana Vidu Gunaratnu.
Vzniklo tak klasické hudební video. Chtěl
jsem představit Mušnulu veřejnosti a znovu
sledovat reakce, vůči kterým jsem už
dnes odolný. Videoklip jsem zveřejnil na
YouTube, vytvořil jsem oficiální stránku
na Facebooku i oficiální web. Spojil jsem
tak dvě zdánlivě nespojitelné stránky mé
osobnosti. Prvním je infantilní vzpomínka
na dětství, jak by mohlo vypadat, kdyby
neexistovaly mantinely omezující dětskou
přirozenost. Druhým je moje dětská touha
poslávě,kterásenaplnilanapodobováním
známé zpěvačky.“
Lenka Martincová (absolventka Fakulty
umění Ostravské univerzity) se na výstavě
prezentujesvourozsáhlouinstalacínazvanou
Vrstvy prachu z roku 2014. Prostřednictvím
malby, kresby, výšivky, které kombinuje
s autentickými dokumenty rodiny,
oživuje její paměť a  příběhy. Na snímku
je náhled do poznámkového sešitu autorčina
dědy, podle kterého rekonstruovala
jeho malby.
DůmuměníměstaBrnavespolupráci
s kurátory
Dům umění města Brna
18. 3. – 17. 5. 2015
(1. patro)
Tektonika paměti
Pohyby osobních vzpomínek v českém
a slovenském mladém umění
15. 4. – 17. 5. 2015
(Galerie Jaroslava Krále)
Aleš Čermák
Performativní jazyk
Kurátor: František Kowolowski
15. 4. – 17. 5. 2015
(Procházková síň)
V hlavě architekta / Kraus–Sládeček
Architekti David Kraus (*1970, Zlín)
a  Svatopluk Sládeček (*1969, Praha).
Kurátor: Rostislav Koryčánek
10. 6. – 9. 8. 2015
(1. patro a Procházkova síň)
Disparátní proudy
Caroline Achaintre (DE/FR), Michelle
Alperin (USA), Ina Bierstedt (DE), Bettina
Carl (DE), Aleš Čermák (CZ), Dietmar
Fleischer (DE), Anna Gollwitzer
(DE), Irène Hug (CH), Sofia Hultén (SE/
UK), Andreas Koch (DE), Eva Koťátková
(CZ), Susanne Lorenz (DE), Alena
Meier (DE), Cora Piantoni (DE), Ivan
Seal ( UK), Pavel Sterec (CZ), Wolf von
Kries (DE), Ilona Winter (DE), Tomáš
Ruller (CZ).
Berlínský umělecký a kurátorský tým CAPRI
(Ina Bierstedt a Bettina Carl) ve spolupráci
s K. Adamcovou výstavou oslavují
neefektivnost.
10. 6. – 9. 8. 2015
(Galerie Jaroslava Krále)
Marie Kratochvílová
Fotografka akční scény Brna 70. let
Kurátoři: Terezie Petišková ve spolupráci
s Pavlem Vančátem
23. 9. – 22. 11. 2015
(1. patro a Procházkova síň)
Dalibor Chatrný – Vidět svět jinak
Ve spolupráci s  GHMP, kurátor: Jiří Ma-
chalický
23. 9. – 22. 11. 2015
(Galerie Jaroslava Krále)
Ivan Chatrný
Kurátor: Jiří Machalický
9. 12. 2015 – 7. 2. 2016
(1. patro)
Václav Jirásek
Výlet (2004 - 2014)
Jevy vypuzené na okraj společnosti, fotografie
opuštěných psů, domů, aut i lidí.
Kurátorka: Jana Vránová
Dům pánů z Kunštátu
10. 2. – 12. 4. 2015
(1. patro)
České moderní umění ze sbírky Pavla
Čáslavy
Kurátoři:
Jiří Hlušička a Jana Vránová
29. 4. – 7. 6. 2015
(1. patro)
Videoinstalace Miroslava Haška
16. 6. – 26. 7. 2015
(1. patro + Galerie G99)
FaVU – výstava diplomových prací absolventů
FaVU VUT v  Brně za akademický
rok 2014/2015
9. 9. – 1. 11. 2015
(1. patro)
Silicon Waltz
Čtyři desetiletí nezávislého současného
maďarskéhoumění
Emese Benczúr, Attila Csörgő, Róza ElHassan,
Miklós Erdélyi, Lászlo Fehér,
György Jovánovics, Szabolcs KissPál,
Dóra Maurer, László Mulasics, Gyula
Pauer, János Sugár.
Kurátor: Adam K. Dominik
24. 11. 2015 – 24. 1. 2016
(1. patro)
Phill Niblock – Still Waiting for Title
Kurátor: Jozef Cseres
Galerie G99
11. 2. – 8. 3. 2015
Kurátorský projekt pod vedením Dominika
Langa a Edit Jeřábkové
18. 3. – 12. 4. 2015
Kurátorský projekt pod vedením Silvy Še-
borové
29. 4. – 7. 6. 2015
Kurátorský projekt pod vedením Tomáše
Knoflíčka
29. 9. – 2. 10. 2015
AKT Festival A.K.T.V., festival Performance
Art: MEZI REALITOU A FIKCÍ II – Heterotopie
a utopie
7. 10. – 8. 11. 2015
Kurátorské projekty pod vedením Jany Pí-
saříkové
24. 11. 2015 – 24. 1. 2016
Kurátorské projekty pod vedením Lenky
Sedláčkové a Radka Čáka
DůmuměníměstaBrna
4 příloha Literárních novin 2 / 12. února 2015
fotoarchivumělce
fotoR.Jandera
repro:DůmuměníměstaBrna
Josef Rabara, Mušnula, detail videa
z instalace, 2012
Lenka Martincová, Vrstvy prachu,
poznámkový sešit dědy, detail
instalace, 2014
Dokončení ze str. 3
Výběr z chystaných výstav v roce 2015
Romana Horáková, Pavel, detail instalace, 2014