\m. čís. Ludvík 1 U N D E R A LABYRINT SVĚTA A LUSTHAUZ SRDCE Theatrum didacticum aneb svřtlé vymalování na motivy díl J.A.Komenského S5 /Psáno 1966-1971. Vyznamenáno v dubnu 1971 ve výbřrové soutčži Národního divadla v Praze k 25. výročí osvobození ČSSR/ 2 - p o z v r I e n í : I. DÍL : Prolog 1. obraz: Ryňk světa 2. obraz: Pevný hrad 3. obraz: Výkon oráva 4. obraz: Ve vyšších sférách 5. obraz: U soldátů II. DÍL : 6. obraz: 0 trúchlivosti 7. obraz: Oživlé obrazy 8. obraz: ViAřní Kristiny P*1. 9. obraz: Historie Šalamounova 10. obraz: Kdyby tak andělé... 11. obraz: Znovu ryňk světa Jtoilog - 3 - osoby, které mluví / v pořadí jak vystudují na scénu/ Autor Poutník Všesv^d Všudybud Mámení /žena/ Osud • . Deset lidí s cedulkou osudu Kristina Převor Skřet Soudce Dva holiči-strážcové Dva knpěí Sedm vSzňů Řečník Hlavní První Druhý Třetí Čtvrtý Úředník Stiřena 1. technik 2. technik 1. dáma 2. dáma - 4 Verbír Markytánka Maršál Starý generál Dlouhý generál Jiný generál ' Další generál Rotmistr 1. voják 2. voják 3. voják Hlas shůry Rozum Víra /žena/ P^n Starobylý Pták Lvo vé So cha Šalamoun Opatrnost Snažnost Štěstěna Mluvčí stavů světa Mluvčí vrchností Mluvčí poddaných Mluvčí služebníků - 5 - Šest průvodců Šalamounových Andřl Sbory a n 8 m é role : Chór Tři dvojice machometánů Knpží Zástup vózříň Zástup holičů - strážců Dav Skupina velitelů V o jsko Aktéři "oživlých obrazů" Průvod Šalamounův - 6 - PROLOG CHÓR /zj2Ívá/í Dicam, guid rei sit, dicam, guid rei sit... Vy 8 tou p í,.„autpy • AUTOR : Povím Jasnostem Vašim /gesto publiku/, jak se v"c má. CHÓR : /zpívá/: Dicam, guid rei sit. AUTOR : Fonévadž v nevítané své prázdni odloučen jsem od starostí svého povolání a protože nesluší se mi ani nechce zaháleti, jal jsem se v posledních letech mezi jiným přemýšlet!... CHOŘ : /zpívá/: De vanitate mundi... AUTOR : .... přemýšleti o marnosti svétské /Příležitost k tomu se mi odleckud naskytla/, až se mi pod rukama zrodilo toto theatrum, které Jasnostem Vašim podávám. První jeho díl zobrazuje hříčky a pošetilosti svéta, které ten ve všem všudy s velikým usilováním tropí v^ci nicotné i ničemné... CHÓR : /zpívá/; R es nihili agat, res nihili agat... AUTOR : ... a jak bídné se vše konečné obrací bud" ve smích nebo v pláč. Druhý díl zčásti zastřen*, zčásti zjevné vypisuje pravé a trvalé štňstí... CHÓR : /zpívá/: Veram et solidám felicitatem -iecribit, felicitatem describit... AUTOR : Uznávám, že cokoli zde jest, počato jest a nikoli ještx dokonána. - 7 - CHÓR : /zpívá/: N on d um absolut um, nondum absolutum... AUTOR : Vidímt, že látka jest přebohatá a nadmíru príhod- ná k ostrení vtipu i broušení jazyka, takže by ty víci novými nálezy mohly se rozmnožovati do nekonečna. in infinitum.. . AUTOR : Ale eX je tomu jakkoli, přece jsem si umínil z rozptýlených papírů vše shledati a Jasnostem Vašim podati. S jakým úmyslem, neodvažuji se nyní říci. Ale Jasnosti Vaše bučí se toho domyslí svou vrozenou bystrostí anebo bude to možná jindy výloži ti. Tato naduje rač nás řídi ti, povznášeti a posilňovati a v této nadčji jsem Jasnostem Vašim oddaný služebník. 'JT-'OR /zpívá/: In infinitum, CHÓR /Zpívá/: Illustratis vobis devotus cliens. - 8 - I. D í L 1. obraz : RYŇK SVĚTA cela prázdná scána. Taí" 4 kde prve stál Autor, stojí nyní POUTNÍK : Jsem ísíasten* .. /Pauza/ Jsem štasten?... /Naléhavěji : / Jsem š t a sten?... /J_ešt? prudčeji:,/ J s em štasten?*.. Kdo jsem? Odkud přicházím? Kde jsem? K-m jdu? Proč tu jsem? Jak začít? Co mám? Co umím?... Co chci? /Ticho/ /po delší ppuza volá z lóže/: Š t % s t í ? Ano Spokojenost, pohodu, smích? Ano , ano. /volá rovnčž z loze/: Moudrost dokonce? Třikrát ano! vyskočí z lóže a jde na scénu. : Nůže, chceš-li dojiti k pravému ráji spokojenosti, do zahrad štěstí, k hájemství smíchu, zkrátka ke skutečnému lusthauzu srdce, musíš napřed projít labyrintem tak spletitým, že krétský byl by oroti nímu hračkou. : Ale nezabloudím tam? T-' l"11,VĚD : Bez průvodce ano. Motal by ses jen kolem dokola a nikdy ven netrefil. Naštěstí jsem tu já, abych takové, kteří žádají noco zhlédnout a zkusit, prováděl a vše ji'1, ukazoval a z nesnází je dostával. 'i'fK : A kdo jsi? \ČEZVED r UTNÍK •v v? '■ o:;nN ík POUTO. ÍK v s e z y. od všezvSd POUTO ÍK MÁMENÍ POUTí.ÍK f t - Mé jméno je Všezvěd, příjmím Všudybyd. Procházím svatem, do Všech koutů nahlédám, na každého člověka řeči a činy se vyptávám, co zjevného jest, vše spatřuji, co tajného, vše slídím a stíhám, sumou: beze mne nic se díti nemá, ke všemu do-hlédati jest má povinnost. Půjdeš-li za mnou, uvedeu t" do mných míst, kam by ses nikdy nedostal. Po jeta me poutník mámení všezvěd CHÓR /zpívá/ /vycházejíc z lóže na jevišti/: Beze mne? Kdo vy jste? Jsem tlumočnice královny světa Moudrosti. Mám poručeno, abych vysvětlovala, jak se čemu v světě rozum?ti má. Všecko, co k pravé světské moudrosti přináleží, všem v mysl vkládám a je k veselosti a dobromyslnosti přivádím, jinak by lidé v divných tesknostech žili a smutně svůj čas na světě trávili. Štastně mi tě bůh za průvodkyní dal. A jak ti říkají? Mé jméno jest Mámení. /Ticho/ Pojámě tedy. Chceš-li k lusthauzu srd«e dojiti.. VSTUPNÍ PÍSEŇ Vyzbrojen jsa uzdou všetečnosti a na očích maje brýle mámení, nikdy, nikdy nebudeš mít dosti poznatků a hlubin. Hlubin vědění. - 10 - 2 Vyzbrojen jsa stálou zvědavostí budeš hledat, bádat, plakat a se smát, poznáš mnohem více nešli dosti vrtkavostí, hříchů, rozkoší a zrad. 3 Vyzbrojen jsa darem márnivosti, budeš Často zmaten, budeš často mást, budeš rád i budeš chvět se zlostí, nebesa se budou měnit na propast. 4 Vyzbrojen jsa tím i oním zkrátka poznáš prosta ono a poznáš i to. Otvírají se ti spásná vrátka: to, co je ti dáno, neohí je prožito! Do^DqpřeAi náhle_ vy je ;"e jcresl o a na n ěm st are c_ s _ mě d ''n o u n ■ id obou. Předním se u t y o ří .^rojita^ každý sáhne dp nádoby, yjrlíJit^Le„JaÉdůlku, přečte a patřičn* zareaguje: výskotem,pýchou , kotrmelcem^ pláčem a evolucemi nejrozličnějšího dru- r '"-í /vytáhne cedulu a čte/: Panuj!_ >'f TJiíÝ : 31mu: 'J-ETÍ : Rozkazuj! ČTVRTÝ : Poslouchej! P/ťTÝ ; Piš! ŠESTÝ : Oř! SEDMÝ : Uč ee! OSMÝ : Kopej! - 11 - EVATÍ : SucÍ! DEStó : Bojuj! 1 těchto deseti panton.inick.ych sólpyjrstupeph^ .proyázjenýqh ';: v . Jit Poutník zřetelng zmaten.____ tOUTMÍK : Nerozumím ničemu. v Sezved MÁ VŠEZVED POUTI* ÍK VŠEZVĚD OUTN ÍK sud POUTNÍK šezvčd mámení VŠE ZVĚD potník |rS£ZVěD Tady se rozdělují povolání a práce, k čemu se kdo ve světe má upotřebit. Ten stařec se jmenuje Osud, od něho každý, kdo vchází do sv* -ta, musí si Vzít instrukci. Vezmi také svou cedulku! Sáhhi si! Prosím Vás, nenuíte mě poručit se slepému štěstí ber co ber. Kád bych si vybral. Přednes svou žádost. /Postrčí ho k Qsudu/ Pokornou žádost přednáším. Přišel jsem s úmyslem, abych sám všechno prohlédl, a teprv, co by se mi líbilo, si vybral. Synu, vidíš, že toho jiní nečiní! Co se jim podá nebo naskytne, toho se drží. Ale poněvadž jsi tak žádostiv, dobře, udělám výjimku. /Píše něco na cedulku a dáyái ji Poutníkovi/ /čte/: Speculare. /Osud zvolna mizí/ To znamená: dívej se, zpytuj. Také: přem/šlej. Poj-^vadŽ si chceš všechno prohlédnouti, musíš projít různými stavy. To jsou tvé úkoly. Kolik jich je? Tři? Tři, pět, deset, kolik chceš, přijdeš-li jim na chuí. - 12 - POUTNÍK : A kudy vede cesta? VŠTZVĎE : Pres rynk světa. PohlecÍ! Objeví se ry ňk sv & ta. _ 01 á_6í __s e _ hoři zontálně i ve r ti k áln*. pásledgjj, divadlo5_ v nžmž. je ví__c_ hudby a. podívané nežli . slov. všezviíd - : Co tedy chceš? POUTI-ÍK : Nevím. MÁMENÍ : Příjemné libé okounění? P3UTN ÍK : Nechci* YŠUZVĚD í Moc? POUTNÍK : Nevím. TM zvěd : Moc, z níž jde strach a hrůza? p-'JUTNÍK : Nechci, MÁMENÍ : Dobře kšeftovat na trhu? POUTNÍK : Nechci. VŠEZVĚD : Mít za lubem? POUTNÍK : Nevím. MÁMENí : Mluvit? POUTNÍK : Nechci MÁMENÍ : Mlčet FOífrNÍK : Nechci VŠEZVĚD : Utrhat, odzvánět, zazdívat? POUTNÍK : Nechci, nechci, nechci. VSPZVŽD : Štěstí? POUTNÍK : To chci! T-íNÍ : Štěstí manželské? /Dlouhá pauza/ POUTNÍK : AŽ poznám svět, až projdu labyrintem. /Mámení dělá pitvorné posunky/ VŠEZVĚD : Pravou víru? POUTNÍK : Tu chci. Po té toužím. - 13 - ..;/{;•,'Kľ.í : Hle, to jsou lidé pravé víry! 2 ry ň ku sjr*ta__se do popředí vyřítí, t řidvojice machométánů:_ " */a_- spolu^avlu^i^ dva s e tlučou kyji,, .dva zápasí___i en taku_ iv lýtaa rukam^^^trašlivě divé skřeky., krev^ veliká krutá p_o-Mlvará. POUTNÍK : Oo to d-lajíŤ V.ÍEZVET3 : Disputují o své víře, o svém náboženství, o tom, že korán a nie než korán jest ta jediná a pravé kniha všech knih. POUTNÍK : Ne, tuto víru nechci. Moc krve. MÄMENÍ : Křesťanskou tedy? POUTNÍK : Ukažte mix. Na ry ň k u s v-: t a se zjeví luzný obraz modlících^ gě zástupů, i'í§ÍMlaÍÍ£Ího kněze, barokní roucha a._ postoje, kadidlo, _var^ hany. POUTNÍK : Ano, tu víru chci. NEZVEĎ : Staniž se. Z ryňku_sy^t vystoupí dva knězi a začnou Poutníkovi navíc- iltíiL kr.'T.gké roucho. Jevištěm přejde Kristina. Poutník je_ ■ĹĹ viditelná upoután, tahá Všezv^da za rukáv. V:^EZ ■gp ; Co zase chceš? rrUTMÍK : /ukazuje na Kristinu/: Tam tu chci! MÁMENí : Co však stojí na tvé -edulce? Speculare, ne? nikoli amare! Tedy přemyšlovat! POUTřiÍK : Ano, budsi, ale s touto! VSEZVĚD : Zvolil sis prozkoumání stavu náboženství. Nemažeme je i mísiti se stavem manželským. - 14 - POUTNÍK : Tedy tamta, ale bez manželství. V^EZVĚD : Má se stati. Kristina za§la. Pfutník .je oblečen. Rynk se ustálil v nábo-ženském_ prostoru. 2. obraz : PEVNÝ HRAD přichází stále víc kně" ž í_v r o use ranného stredov ěk u. V§e co zvolna__mŘní _y_ob_řad^ Zp^v: ČLOVĚK A BŮH SÓLO : Jsem už jak rákos, jako pouhá třtina, nejsem už skoro ani Člověk, spíš jen zdání. Bůh svoje zraky na mne : neupíná, byt trávím dlouhé dny a noci na pokání. Ctím, Bože tvoje rozmary, tvé hněvy, jen trestej mno, jak umíš nejvíce. Nešťasten ten, kdo trestán není: neví, jak všemocný jsi, Panebože, velice. CliÓF, : Bůh - to je naše spása, naše věrná skrýš, kdykoli trpíš, hned jsi bohu blíž. Bůh vždycky na pomoc jde svému lidu, k Bohu se na~;e naduje vždy musí upírat, Bůh přemůže veškerou naši bídu ■ a církev je náš oevný hrad. 'ďr,0 : Hlad, výsměch, proklínání, slepou závist už - přiznávám se - stěží mohu snésti. Nedávej mi však, Bože, pít či najíst, jsem blažen, když jsem drcen tvojí p^stí. Byt zahnals mě i do nejhlubších pekel, i tam bych, Bože, vzýval tě a ctil, Byt psala*mi nad dum svoje mene tekel, tvou ruku chválil bych a velebil. CHOP ; Bůh - to je naše spása, naše věrn skrýš, kdykoli trpíš, hned jsi Bohu blíž. • - 16 - • ' Bůh vždycky na' pomoc jde svému lidu, k Bohu se naše nadéje vždy imisí upírat, Bůh přemůže "veškerou naši bídu a církev je náš pevný hrad. , vř dní se skupení: „sedící' Poutník, klečící Kristinar.Jše^ Id a. Mámeni z lóže napovídají. ISTINA : Důstojnosti, zhřešila' jsem. řTMÍK : Jak? /napovídá/: Dcero! Jak, dcero? V myšlenkách. \akže? Ano. /napovídá/.:. ..Dej, rozhřešení! Dávám ti rozhřešení. /Pauza/ , Ale... Co? /napovídá/: Dcero! Co, dcero? Ale pokání přece! XJTNÍK / /umlčuje gestem oba nap o védy;/: Žádné. ISTINA : Žádné? UTIÍÍK : Žádné. Nebo - přece jen - jedno jeUné: den do den se mi musíš zpovídat. ISTINA : Den co den? OUTNfx : Den co den, dcero. Abychom podchytili hřích v samotném jeho zárodku. — ŠTIKA : Ano, důstojnosti. •y\V.VCP OUTNÍK PČEVOR PREVOR FOUTN ÍK PŘEVOR - 17 - ;hce_ mu políbit ruku. Poutflik ySak, ^.läfefttli..povstane M.___ Lí š t o_ toho ,ii p o hla d i po vlasech* Kris t im, pjä ch ází^ P_ou t-5ík jte ^otopXp__180 a$0%á& a ato,1i .P#e<3 Flte%*rem> .Pgfcj,^JBSS s 20líb^ rnu ruívu« Převgr pak vloží dlaň na .jeho hlavu. : Bratře... : Poslouchám, bratře převore. : Hodlám tí pověřit úkolem, velkým a svatým úkolem; POUTNÍK i Poslouchám, bratře ořevore. Vvdáš se na sever, do zemí nevířících pohana, a získáš je pro oravou víru. Ano, bratře převore. Jenom co zvládnu jejich jazyk, aby má kázání... /laská v*/: Nebude třeba jazyka. r o ky n e , vy s t o upi dva knyží s pancířem a helmici a hotoví se na vláka t pa ncí_ř_ Poutníkovi. .Ten je gestem zarazí. POUTNÍK : Jak? Mečem obracet na víru? Nikoli slovem? : Pravils "Poslouchám". A místo toho se ptá St Budeme voleteni do světských pří!NA to jsou královská vojska. Jsme zapleteni do světských vřcí odjakživa, bratře, rsor.yl se. Vládneme jimi. Náš duch jimi vládne! A skrze nás Bůh! Nůže? Je to tak náhlé. Dej mi, bratře ořevo-e, čas na rozmyšlenou. Přišel jsem do těchto zdí, abych rozjímal... /s lehkou zasvícenosti/ : Jenom rozjímal? /nic nepozná/: Abych žil v samotě, jen a jen oddán... POUTNÍK TREVOR POUTNÍK PŘEVOR POUTNÍk - 18 - FožjTmeo" ťedy i o našem úkolu* Hledej Boha i v n*m. A právě v něm! Dávám ti čas na rozmyšlenou. Člověk je živočich hledající Boha. ■: ~i:tníl: se otočí, a opět je vidět klečící ivr istinu... Zpo_-■'dní seskupenf< . [STÍNA : Přišla jsi-m, jak jsem slíbila. Ale nejsem si vědoma žádného hříchu. POUTNÍK : Ani v myšlenkách, dcero? KRISTINA í Mé jméno je Kristina. Jen na Krista jsem mysl ila. POUTNÍK : Dobře činíš, Kr-istino. Bojím se, že tě ztratím. Miluji tě, Kristino. KRISTINA : Jak, důstojnosti? To nesmíte. POUTNÍK : Bojím se, že odejdu do dalekých krajů a že už se nebudu dotýkat tvých hebkých vlasů. Vloží _jí ruku na , hlavu: oba se pak oto č í a j do u na £oačnť konce jeviště. ľ IN A - QUTNÍK M^ISUÍ ? -VTmÍK kristina všezvěd kristina poutník VŠEZVĚD Jaký to ôlu*na Boží! Jak světský! /k lóži/: Co mém teň dělat, poracHe! Jednej, jak ti velí srdce, abude ti dobře. Uudu-li stínat hlavy, byt nevěřící, bude mi dobře? Nehřeším pochybnostmi? I to je poznání! Po němž tak dychtíš! Musím se modlit a upnout se silněji k Pánu! Srdce mi velí uprchnout s Kristinou! Jsi zapleten do mnohých nástrah a pout, nebylo by to snadné. Chytli by tě. - 19 - Pnntník se jstoči, sto,j i ořeH uličkou knězi, pro .jde jí. pfÍEVOE POUTÍ, ÍK Nůže, bratře? Nemohu, nemohu! Zavřete mě do ledové cely a bičujte mě! PŘEVOR : Bůh tomu chce. My jsme pápeří jeho vůle. POUTNÍK : Uložte mi nejkrutější půst, nechte mě spát na holém kamení! Nemohu. •; v>VOP : Jsou účinnější biče nežli kožené důtky: neuvidíš tu, kterou chceš! poutník : Vy víte? EVOR : Víme vše. A drobné lidské prohřešky promíjíme. /Prudký skok z laskavého tonu do řvaní:/ Ale žádáme veliké skutky! Pokyne, z pozadí vystoupí dva knězi a než se Poutník nadá, mi sob" pancíř, na hlavě helmici1 „v .ruce meč. POUTNÍK : -'zvolá/: Ve jménu Ježíše Krista, Pána našeho! f.......... Kn^ži zmizí > A, na.jeďnou his j je Poutník s klubkem odpůrcůj divý souboj není nepodobný předchozímu bo j i m a cho mé t anů K Zvítězí. Stojí nad třemi mrtvplami. PQIÍ1KÍK : /gesto/: Tři - obráceni na víru! Na víru, která už není má! A Kristina - miluje Krista! I leYÍ_ 3e Skřet. : /zoívá/: SKŘETŮV POPĚVEK Oltář a postel -ó jaké ta velkolepé téma na kázání! skr*et - 2* - Lože a kostel -to přesvědčí i slepé hlavičky po velikém porubání! Kristus a láska - 6 jak je to dvojvýznamné, z toho se nikdo nevykroutí! Ba ne, pane, Kristus tě nepolaská, dábel . si jen ruce zamane a ty zas budeš na své věčné pouti! OUTNÍK : /se rozm4chne__jneč_em/: Skřete hlavu ti gu JKŘET : /prchaje/: Utni si svou kutnu! imizi. Poutn í k se o to čí ,_sto jí před .zástupem, j3 p h anů, joutlík : /lhostejně/: Fo znal i jste už pravého boha, jenž Vám nese lásku a oožehnání. Zničte své bůžky, své odporné modly, které j sou sdíleni Satano -vým, a chvalte zde pod širým nebem či kdekoli jinde Všemohoucího a Ježíše Krista, Pána našeho, i Pannu Marii, jež počavši z Ducha sva-tého, Ježíše Krista povila. Padněte na kolena, ■ sepněte ruce a modlete se. . ./Otočí se k lóži,, kde jsou Všezv^d _a Mámení/ Proč nepadají na kolena? rozumují tvému jazyku! ÔUTím'IK : ^roč nespínají ruce? ^ŠEZVPD : Nejen proto, že nerozumějí tvému jazyku, ale i proto, že na rukou mají oouta. OUTNÍK : Vskutku...Tak at se aspoň modlí. Modlete se! /Ticho/ íAmenť 'OUT; i ík íí:mt ;UT,. iiv POUT. ÍK VŠEZVĚD pout:: ÍK VŠEZVĚD (poutník PISTINA I POUTNÍK y. ISTINA 4v ŠezvSd Putování - 21 - : Vždyí už jsme říkali. Je to marné, zanech toho! : Nemohu. Musím dokončit své poslání, abych se mohl vrátit a sm*l předstoupit před převora, : Zpovídat Kristinu... : Odhodím pancíř, odhodím kutnu a uteču s ní! : Bude chtít? Otoč se! /p o utnik,s e otočí/ Co vidíš? : Vadím oo^t komnaty víry. Vidím v nich sebe. Ale jsem jako n*kdo cizí* : A vstoupiv do těchto komnat? : Vstoupiv do těchto komnat, vidím Kristinu, ana se modlí. : A sotva tě uzřela... : Sotva mn* uzřela, praví: : Hledáš-li reje a freje a bohatsví mnoho, nenajdeš zde nic z toho* : Hledám lásku, která mi pomůže z labyrintu, v n"mž se motám! : Upjala jsem svou lásku k Pánu. /.Zmizí/ : Nevracej se. f .nohé se <*ntŘ& zatím změnilo. : Tím lépe. Aspoň to poznám. Jdu. za měnlivých scenerii a k hudbě na "vyňatá slova" VYŇATÁ SLOVA Petrovy klíče... Jidášův měšec... Jazyk plný nábožnosti... Oči plné bujnosti... I - 22r - Potvorství a zákon... Paškvily roztrušuji... Pčknč mluvit... Boží dar t.. Ach, nastojte mého hoře... Musit o to péče býtfe... Když je víra jistá, dostit jest... Korán jest ta pravá kniha knih.* t. MÁMENÍ : Kde jsi nyní Poutníku? POUTNÍK : Tam, odkud jsem přišel. Jenomže - všechno se tu zatím zmrnilo, všechno je jiné. Převor, jenž mní vyslal, abych obracel lidi na víru, tu dávno není. A já se octl v rukou t*ch, kdož soudí. ZVĚD ! Poznáš tedy stav práva! ľl'MENÍ : Raduj se! oOHDCE i /vystoupí/: Dny se nám krátí a nezbývá příliš času, chceme t Č vyslechnout, najít ti novou cestu* POUTNÍK : Tomu, kdo sám. si nenajde cestu, nikdo ji nevyhledá. SOUDCE : Pravdu máš... Jenomže... - 23 - obraz výkon PrXVá - z e n s kjí j2r os torj>_Dy acet, sei dm odsouzenců, Poutník mezi ni- i. T*žkĹ.dým Jjjě tla&i k zemi. Těžká hudba* Konečně promlu- - Soudce- , ;:C]C : Modlete se - bude vám odpuštěno. Jezte - je to naposledy. Za svítání nastane vám exekuce. >P;jde. V v pukne__zlpě_3i 1á^ scéna pIná hysterie^ šílenství^ o řeko L.ného_ řečnění, ale i klidu a da^tqj^nstyí ._JC,řik^_ jój)^. ■ní, pláč... Někteří padaj í na kolena, ji ní strnou_ j_ako so chy^ 0_zve se^ drm^lení^ modliteb.^ l^^lr.ze__v^hn_qu_ na scénu černí.____ k£ř;ž_í /z ^pp.zd* jj4í^ iepo.chy nežl i kněž i_ y 2._ obrazu/ a bílí__ hol i či-s t r á ž cové. _Hol i£i_zahalí^ část odsouzen ců do v el kých _ bílých la ehe t .a stříhají jim vlasy a .holí krky_._ Knězi při-seda jí je_1 e_n po druhém ke. zbylým vězňum. Na některé se ne. : ;-. Lává, jiní., seJbrání. 1. HOLIČ : Nebraňte se. Když se zapletou vlasy pod soky-rUj muka se vám prodlouží, poprava nebude báát konce. S holým krkem je to hračka! 1. KN1Z : Nebraňte se. Obtíženi hříchy, sestouDili byste rovnou do pekel. Budete-li hříchů zbaveni, otvírá se vám naděje na vččný ráj, na lusthauz srdce. PQUTfcIK : Jsem tu bezprávně. !• HOLIČ : Všichni jsou tu bezprávná. Prý. Nezastupujeme práno. Vykonáváme je. Holíme, stříháme. Pomáháme vám. POUTNÍK , /křičí/: Na onen sv ět! i* K NE 2 : k věcnému snášení. 1' HOLIČ : Byly bitvy. Zaspal jsi je. rjTNÍX :Nic nevím o vašich bitvách. Můj prohřešek: je jen pomyslný. Ze av5ta idejí: 1. KNĚZ : Čím ses provinil? Z čeho jsi žalován? POUTNÍK : Věřil jsem, nic než vňřil. 1. VŽZEJŇ : /volá/-. Přijde obrat. Budeme Vysvobozeni. Lid nás nenechá. Povstane! POUTNÍK : Za myšlenky platit i hlavou? 1. KNĚZ : Nerouhej se! 2. VĚZEŇ : Neztrácejme naduji. 2. HOLIČ : /m|mlavV: Kdo neztratí naději, ztartí hlavu. POUTNÍK i /tvrdošíjně/: Věřil jsem, to je celá má vina. "i KNĚZ : Došlo ke změně . ve víře. 1. KNĚZ : Nevzal jsi to v počet. 2. KNĚZ : Tím ses provinil. KNĚZ : Neboí, rozličné jsou podoby... .:. KNĚZ : ...i způsoby... 1. KNĚZ : ...Božího vzývání. POUTNÍK : /tiše/: Vzýval jsem Kristinu. 1. HÔJ.IÔ : Je nová doba. Nastoupil nový král. Staré způ- soby vzývání neplatí. 2. HOLIČ : Jsou škodlivé, pravil nový biskup. 1. HOLIČ : Vzývali jste Boha kdekoliv, i pod širým nebem, v lese, uprostřed močálů. !• KNĚZ : J en v chrám"-, kde svítí svíce a kde se leskne monstrance... 2. KNĚZ : Jen tam smí zaznívat slovo, které má dolehnout ke sluchu Pán*. N Lig ; Hlavu sklonit. NÍŽ! - 25 - KNĚZ : Čiň DOkání! 2. KNĚZ : Vzývej aspoň nyní v poslední hodince Boha novým a je 'inr správným způsobem. POUTNÍK : Neznám slova nových modliteb. 1. KNĚZ : Budu ti předříkávat formuli. Opakuj po mn~! Jen tebe, Bože troj jediný\ vzývámi*» POUT. ÍK : /započne automatický/i Jen tebe, Bože... /.Zarazí se T pak vzkřikne _ze., všech sil/: Kristinu jsem vzýval, jen Kristinu budu vzývat! Setmí_se, svítí jen plachty holičů, je slyšet mumláni 30 dl i t e b^ - '; le Kristina.. Snová scéna. % ISTINA : Nemohu milovat človéka, jenž není téže víry. POUTNÍK : Vím. Nic mi už není po tvých pravdách, ale setrvám na nich. Setrvávám. Silnější je můj cit. Cit k tobě. Nad všechny pravdy. KRISTINA : Skrze ten malicherný cit ke mn* věříš však velikým svatým zákonům. A snad si jenom namlouváš, že vše jsem já. A přitahují tě... |V':T;;ÍK /posměšný.:. Ty velké svaté zákony? ■ Nemyl se... - 26 - ílSľlNA : POUTNÍK KRISTINA POUTNÍK KRISTINA POUTNÍK I:, "■ STINA : POUTNÍK : KRISTINA POUTI-ÍK : KB ISTINA : POUTNÍK : V záři txch pravd se rozplynou tvé klamné představy. Tvé pochyby /jsou jen tenké kry na vodě# Myslíš, že víš. A ono to ví v tobi*. Zakazuji si myslet, jsi-li vedle mne. Tím už věříš. Jen tob*. Ale Motáme se už kolem dokola. Středem jsi týl Mýlíš se, Bůh je ti středem* Já jsem jen nepatrná pomocnice Boží. Budiž, měj pravdu, ɧJ sí ji. Mám-li tebe... Máš pravdu. Budiž, budiž, držel jsem se tvé víry. Ale bude-li mně to stát hlavu? Buri zmužilý. Nevím, mol-li bych sílu. Bůh by ti ji dal. Bůh, v něhož nevřřím? /volá/: Krist ino, pomůžeš? - 27 - KRISTINA : Bůh ti pomůže. lizí* Snová s c lna konej. POUTNÍK : A kdybych byl zalhal? A rychle obrátil na novou víru? ?. KNĚZ : Zalhal...? Lež není to pravé slovo. POUTNÍK : Najdi jiné, kněžě! 2. KNĚZ : Pokora. POUTNÍK : /vrtí hlavou/: Dlouho jsem chtěl být pokorný, ale v tom to není, v tom ne. Přesedlal jsem na poctivost. A za to budn popraven. 2. KNĚZ : Lp*l jsi na staré víře, kterou život ořekonal. ' POUTNÍK i Lp*l jsem na staré víře z posedlosti. Z milostné posedlosti. Protože na ní .lpěla Kristina. i. HOLIČ : /mumlavě/;A ta je aa horama* ť KNĚZ : Tak tedy ani pokora, ani poctivost, ale podvod. >TJT! ÍK : Ne. Láska* A nebyl jsem v ní zbabělý, zbabělý jsem nebyli Dř'.skné.....pí sknutí. Holiči rázem strhnou s pjis.ouz^^ů^Ia^ch^ ty a prostřou, je, na__stply. Vcházejí strážcové s jídlem.Pak Soudce. SOUDCE : Nastal čas posle ní večeře! /odejde/ 1. VĚZEŇ : Nepotřebujeme už. 2. VĚZEŇ : /plácaje si na břicho/: Tento přítel červů dost dlouho rozkošně byl krmen. Už má dost. Nechce. /Chytne se za břicho, začne se svíjet/ 1. HOLIČ : Kdo nechce,nedostane. Zbude na nás. 3. VĚZEŇ : /zavy_je/: Ó! Psi bídní! /Vrhne se na ně, je sra- a přikryt zbylou plachtou/ - 28 - 2, HOLIČ : /s úsměSkeni/: Kristus má pro vás v nebi zástupy kuchařů a kuchařek. 1. holič POUTU ÍK 2. HOLI ô POUTNÍK ŽALOZPĚV Ó pane,Dro to samého mordují nás dne každého... Každého dne a každou noc, nikdo nám nejde na pomoc. ó Pane j jenž jsi na nebesích^ oči jsem k tobě s láskou zdvih, Doufání plna je duše má, kéž peklrt už jí necloumá, 6 pane, mocný, laskavý, dřív než nás krůt* zadáví, ukaž se nám ve své podob*, srdce nám pláče po tobě. Kéž je nám dáno spočinout s andPli bez katů a pout, Ó Pane, pro t Č samého mordují nás dne každého... Hostiny v nebi na vás Čekají! /strážcům-holičům-kn^žim velmi mírně/ : Jděte ven, chceme být chvilku sami, Alespoň v této p»sle ní hodince. Půjdeme až se nám zachce. Velmi tiše a naléhavá/:Půjdete hned, /Strážcova a ostatní dají hlavy dohromady a pak se opravdu stáhnou. !. VĚZEŇ POUT-ÍK - 29 Co chceš? Prť>č je dráždíš? Ztrpčí nám poslední minuty! Až přijdou v plné zbroji, budeme rozestoupeni tak, aby polovička nás jim byla v zádechr Jakmile vzkřiknu "Ô Pane; pro tě samého mordují nás dne každého...", vrhnete se na n^ zezadu a hlavn^ jim vyrvete zbraň*. My půjdeme zepředu a sevřeme je tak**. Marné fantasie, nedají nám čas. Aniž příležitost. Nebudeme čekat, překvapíme je. Pobijí nás! I to je moiné. Lepší zemřít v boji než na po-pravišti. Vlastně ano. Rozdělme se, /Váhav* se kupí dva A co pak? Kdj'by se to povedlo? Zabarikádujeme se, Než přijde posila. Lid nám pomůže. Lid nám nasere, Lid - - - kdo to je, Naděje. Ješjtž_:se__zcela nerozestavili, když se rozlétnou vrata a g£ekya-)ivř. vstoupí samojediný Soudce, Ti., kdo, čekali zástup ozbrojenců, na chvíli strnou a nevědí, co dělat, SOUDCE /nelogicky/: Klid! lít,J^JLgha náhle výstřel z děla. V pozadí se vyrojí početný _o zbrojenou. 1* VĚZEŇ 2. VĚZEŇ POUTNÍK 1. VĚZEŇ POUTNÍK 2. VĚZEŇ POUTNÍK 4. V?ZEN 5. VĚZEŇ POUTÍ. ÍK POTT^v-f M iK : /nap.ůl vol á, _ nap ůl _ zpívá/: - 30 - Ó Pane, pro to samého mordují nás drre každého... V .^zňovó 4-en váha y" naznačí tOj na _ čem ^se^ předtím domluví- li^JriÍrí-^£ je rychle obklíčí. 5. VĚZEŇ : Sny, sny! SOUbCE : Signál zazněl. Exekuce začíná! /čte z listiny/: Budecius,, Milota, Třanovský, Kocián, Zykmundovič, Půhonský, Tone Š. Vyy.plani zvolna předstupují, jeden z nichtise vrhne na zem, svíjí se a po kolenou.se pak plazi napřič jevištěm. 7. VĚZEŇ" : Ne! Já ne! /Úpí, křičí/: Já né! J3em nevinen, žádnou Vinou nejsem obtížen! Ne, Ne! Jin.' z předvolaných padá na kolena a modlí se. Ostatní němě stoji_ 2_._n.&yzA,i$iii se podpírajíce. L. STPJiŽOE : Tak dost tyátru! SOUDCE : Strach bohužel není divadlo. /Důsto.inV: hl každý má své. 5. VĚZEŇ : /ke zbylým/:Předcházíme vás k nebeské sláv*. Ještě dnes se t:^b všichni sejdeme. /Podává ;jim ruku/ SOUDCE : /suše/: Dost iír:_áčci, kteří dosud netečn* přihlíželi, se. najednou roz-D^sni a ženou odsouzence, bijíce je hlava nehlava. Na modlícího se zapoměli, 6. VezeŇ : /modlící se/:Ježíši Kriste, posli anděle svaté vstříc pro duše naše. £*£áž_ce se na naho vrátí a žene ho před sebou za ostatními. li ^hyíli se ,vráti__ jiný ..strážce., r o z .iédno se a odtáhne pak r * .31 - za__nohy 3. vězné i. s plachtou. Ozve se zvuk bubnů. Zbyli se_napůl zhroutí a_semknou se v beztvarý houf. POUTNÍK : Pozdě, pozdě. Mohli jsme se jich zmocnit, bylo jich méně než nás. Nebyli by stačili použít zbraně... 1. VĚZEŇ : Sny, sny> sny, nic než sny! SOUDCE /vstoupí v doprovodu stráží a čte/: Vrbenský, Řehoř, Ota z Loosu, Kuthar, bratři Michnové, Jan z Dubí. 2. VĚZEŇ : Pane Bože, obdař nás zmužilostí! Odsouzenci jsou pokojně pdváděnit ozvou se bubny,, zbylý houf se těsrirjj srazí, pd této chvíle se celá .procedura při zra čn* zrychluje. SOUDCE t /čte/: Do třetice sedm jmen: Hlohovsk.ý, Božean, Švéda, Klement, Otradovic, Hrubý, Oudol. FOUTNÍK : Lotři, lotři! Vrhne se pro t i strážcům. Je n^mš odmrštěn^ Houf se^ zmrštil na posledních šest, bubny. SOUDCE : /mumlá tři jména/:Mikuláš z Brna, Donatius, Žalman. DOUTNÍK : Sbohem! Trojice důstojn* odchází, zbyli tři, bubny. SOUDCE /ukáže holí/: Ten a ten! POUTNÍK : /křičí/: Poslední! Sám! Sám! S8m! Zh r o u t í s e_ sám na jevišti, schoulí se, ticho, pak dlouze bubny. SCfJDCÉ : /se náhle zjeví, n^rně stojí, posléze ukáže ho- lí na Páutníka/: Ty! ?outník zvolna zvedá hlavu, dlouhé ticho. Mámeni vyskočí z - 32 - lóže. _ V.šezy čd za ni. Oba_ běží přes r am p u k Poutníkovi^, Soudce přikročí. M mení hg_ gestem zarazí, pozvedá Poutníka z e em*> Soudce a stráž ci mize ,|í ve tm* .^Mámení odvádí Poutní; ka do yelk.6 h o jasu. CHÓR /zpívá/-; ZPĚV 0 blaženství samoty Kdo je sám, ten vychutnává oravá blaženství! Kdo je sám, ten ví, jak roste tráva j nezalyká se sice denně slovem láska, naslouchá však zpěvu sedmihléska. Do dnů samotáře nezaléhá zmatek z lidských jatek, barvu medu mají dnové samotáře, nebot vzácné jako něha, vzácné jako svátek jsou v nich lidské tváře. - 33 - 4. obraz VE VYŠŠÍCH SFÉRÁCH 51 e smírrr^ veřejný^ pr os tor ^ C_el é _ j evj. š t_ě pře c p án o _ li. dmi_._ V :-lkolepá. "Party".. Všichni zaráz^ mluví t. všichni česti-^uluji. Dokonalá, jřikrýyka hlui^u.^Zja^jíe vpředu na ...£hví: vyloupne t r o ji c e Patník, Vše zvěd.,,. Mámemi._ Hluk utich.4^, iěroé _gestikulování v pozadí však „trvá^. V Š';ZVED HiSll í VŠEZVĚD POUTNÍK tVŠEZVĚD MÁMENÍ v3ezvěd ■■ÍÁí/ení : Nuže? : Svět moci, cos chtěl víc? : Vše se ti otvírá, sv^t se ti otvírá. : Vyčkám. : Zmeškáš. : Promarníš příležitost. Největší. Neopakovatelnou, : Nikdy už bys nemohl mít pod sebou tolik lidíl : Zde najdeš to, co tak dlouho a tak klonotně hledáš: Jas, štěstí, pohodu. Budeš dávat lidem dobro. -Jl•:,.,5e......jJilillUla,. nakolik v tgřin_roz pou_tá^ J>ak se ozve ;'1.ík^ aniž je ho yid^t^ 2-51 ÍK : Je mi velkou ctí, že k vám mohu promluvit v tomto staroslavném městě. Již dlouhá staletí... /Syč ivč st ranou, _JLe_č sly.Š.i teln č, t. j. do mikrofonu/. Jděte pryč s těmi re^lekto -ry, rušíte mně! /NormálnV:... jsou oči světa upřeny práv* sem. Toto je naše brána světa. Zde, práv" zde... / P o hn * y a n ě _ a t r a no_u/: Tak co jsem řekl? Zmizet! /No^rmálně/: Vaše - 34 - /ŘEČNÍK/ : zásluhy jsou dnes již historické. Miliony se obdivují vašemu úsilí. A já sám nemohu nepřiznat, že jsem hluboce dojat.../Vztekle stranou/: Kolikrát to budu říkat, necvakejte mi tady, neblikejte, k čertu! /normálně/: J e na čase, abychom ve vší upřímnosti, zcela veřejná uznali, že vaším, právř vaším přičiněním... /Stranou/: Sakra, vy lotři! Že vás kopnu! /N ormáln*/: Celý svět obdivu ie... / Stále ví c hluk u^ jc t e r ý j) o stupn ě pohl cjjj _e řečníkoyv. yě ty3 takže jz_jriich zbývají jeji j?á-ryM_ý. la/; Jak příkladné... Budou závidět... Kladná opatření... Nesmírné přednosti... Vzájemný respekt... To neznamená... Nýbrž... To znamehá... /Stranou/: Himlhergot, nechám vás vyvést, hodím po vás křeslem. Zmizni, trpaslíku! /Nnrmálně, ale stále, deformovaná j i/ : A na záv*r... Jsem hrdý... Jsem hrdý... Jsem hrdý, že... j-Lij^k..f-ichne , 1 idé se rozestupuji a rychle se ztrácí po obou stranách scény. V popředí je Poutník _uyád|n .ke ku-žjatému stolu^ který byl dosud skryt za masou lidi. Za ži.dy má Vše zvěda a Mámeni jako jakési sekretáře. Cere-mojiiel.^V stáváni , posazoyání^^ vstáváni. ŘEČNÍK : /u stolu s paltuctem liá\/: Jsem hrdý, že vám tu mohu představit svého nástupce. /Ironicky/: Nepochybuji, že vám ihned přednese návrhy, která spasí naši nepříznivou situaci a získají - 35 - /ŘEČNÍK/ : si vaší vřelé uodpory.. Prosím! /Zmizí/ Trvá,cjovíl 1 než Poutník pochopi,._že_ se od n*ho očekává_ POUTNÍK : Dvojí se mi naskytla příležitost osloviti vás, velcí mužové, svitla vlasti. Jednak jsem cítil, že mi vzniká nutnost ohraditi se proti drsnajsím způsobům příliš přísných duchů.. Jednak jsem uznal za potřebné povz-buditi vás, abyste čileji bděli nad rozmnožením cti a prospěchu vlasti... " ;USTV:"0 STOLU /se sm*jetchechtá, plácá, do stehen, výkřiky/: Et in saecula saeculorum... Jak jemné a vznosné to způsoby!... Mordéchaj, srdce ráj!... POUTNÍK : / je_ zmaten^ obrací se ke syým_ dvěma_ průvodcům šeptem/: Co s nimi? Nic nesvedu s těmi cy^iky! Ani mně nevyslechnou! VŠEZVĚD /napovídá/: Vyrukuj se svým návrhem! MA^IENÍ : /napo vídá/: Hned, bez všech orací! POUTI',ÍK : Chápu, velcí mužové, že to, co není hmatatelné, přijmete jen s nedůvěrou. Vymyká se to vaší představivosti. Oho! Myslím jako lidem praxe! ''■UMÝ : Budujeme na teorii, prosím pěkní! ~T'* ÍK : ; ; .-• 5 neproDOČí tané berete jako zdání, nezvážené jako nezvažitelné, možná nejsoucí. PiVNÍ To má být filosofická přednáška? /stále zmateněji/:Principem je pohyb, MyŠ- lenka, která... Fyzika dokonce? K věci! Pane, jste prvně mezi námi, vřele sic doporučen, přesto neznámý, čekáme od vás návrhy, jež změní stav věcí v hospodářském prostoru, tudíž i politickém. Trčečičky jso*1. jenom pro lid. Tím nás nekrmte. Potřebujeme plán, jak napravit to, co být nemylo, leč přesto bylo... Žádné otázky: a jak - a když - a jestli, Nýbr ž... N emáme zkrá tka peníze. Prachy... Kterak navalit! /ZypÄP-ILjl-PS0i01e feglÉ tam čeká na napovídáni, která obstarávají VSezvěd a MámeniA Nuže, jdu k věci. Chci vám předložit... plán, jenž nám umožní - ahodně rychle -na jedné stran* získat zdroje příjmů, na stran* druhé přízeň národa! Ó, slyšte, slyšte, to tu nebylo...! Odvážné cíle. Prosím, do toho! Chcete-li kličkovat... To nehodlám. Tak tedy: lid chce, jak je známo, půdu. Má ji mít! PRVNÍ JJRUH* POUTNÍK HLAVNÍ POUTNÍK HLAVNÍ POUT': ÍK TŘETÍ fflJiWÍ PH(7NÍ POUTNÍK Hlavní - 37 - -Jakže? Kde ji chcete vzít? A jak to srovnat s prohlášením krále? To prohlášení problémem není. To víte vy lépe nežli já. Vždyí. paměč lidu je krátká, stačí nové sousto... : Tak. K věci. Kde ji vzít? : Odprodávat pozemky, které dosud .kryje mqře. Ačkoli pod vodou jeolno nudy - a kyoré, úrodné... : A vysvětlení? : Prostinké: moěe bude odvodněno. Získáme nové širé oblasti. : Dá se to provést? : Odpovím vám sám: Ten návrh chápu. Plány, podrobnosti, způsoby jak a takovéhle věci jsou podružné. Ty zkrátka dodá věda. Na to ji máme. Fakta, čísla, vše! Výborné! To je akce na léta a veleslibflá. : Mám i doplnění. Dokonce mnohem reálnější, bližší: prodávat kousek-po kousíčku hory. : Nic nežli skály... : Uvnitř zem* ovšem... / Vše chánu. Důmyslné. Dodá věda. VŽdyí v zemi byly, jsou i budou - co? /Dramat i cká_pauza/ Poklady přece, Myslit, páni, myslit! - 38 - í Kdo ale do Čela té mocné akce? Já stěží... ; ■ Viv;í : /Poutníkovi/: Vaše je ta myšlanka. I svaříme ji samozřejmé vámi • í K : Bude to ovšem obrovitá Drácei .í : Což léoe vím, než vy! Ba připouštím, že na generace. A právě proto se musí se vší důkladnosti... TŘETÍ : _ Smysl se musí lidem stručně vyložit. ČTVRTÝ : A jasněi HLAVNÍ : Máme myslitele! Lidi, co vládnou perem. Všechno podezdí! 0 »■ id.eovno nemám, obavy. Jen jestli ae to rychle rozjede* Aby už Zkrátka tekly peníze... POUTNÍK : Já doufám ... >UAV:'jÍ : Věřte, nedoufejte pouze. Ostatně: jako zvláštní poverenec musíte věřit. Vaše zodpovědnost! Do díla! Končím zasedání. Plodné, ba možná historické. Nazdar! VŠI'-'HNI : Zdar. ^ojghni ojiejdou. Poutník se Všezvědemja Mámením sám. VŠEZVĚD : Tak, i.ed" jsi na vrcholu moci. MÁMENÍ : Před tebou moře____ VŠEZVŠD : ... úkolů. ÄAMENÍ : I hory... - 39 - váKZVĚD ... úkolů! ;vjií:Vf:.i'ií : Pod tebou spousta lidí, jímž můžeš vlád- nout jak jejich otec. S tím se dá vyjít nadosmrti. Jen neprohospodařit1 POUTNÍK : Možnosti změn jsou vždycky dány. /Vše zv*-, dovi/: Neříkal jste kdysi? VŠEZVĚD : I to je možné. Stav vrchností musí si ale vštěpovat perpasktivu věčnosti. fOUTl ÍK :'" Budeme tedy zakládat, budovat, rozprodávat. Bádat, zdůvodňovat, slibovat. Chápu - jak pravil onen Hlavní, před ním se skláním. Je to krásné dílo. VŠEZVĚD : I velká hra. POTNÍK : Rázem zaměstnám techniku, v^du, davy publi- cistů. .. Vlastně - celý národ! l-r T)ozadí_ se_ rozvinou mohutné niky e sy_^ sloupce čísel a v., .^rcůj. vypukne nevídané a ng_sl.ýchané hemžení. ^lidí serj ayi ; ky v jppdp.aždí .a.JLppatami t rýči_ a_ vSelik&n yyméivya-cím q j iným náč i ním, y. prám y nich pláštích, < v ga la i v c.yeraloch, vše^se pak děje vnaprostém /tichu. Jen svisty sjíždějících a op°t svinp_yac_í ch plánů a a td. Poutníky sám ^_vyyýšeným stolem, vše diriguje. poutník Vyšlete další čety potápěčů. Prozkoumejte vzorky půdy! Kolikže miliard je už na fondu? tJŘEDN f K : Zhruba třicet! POUTNÍK : Žádné zhruba, chci to vědět přesně! ÚŘEDNÍK : Vše zjistím/ POUTNÍK : Do zítřka!.. Je ještě někdo v předpokoji? - 40 - ÚŘEDNÍK : /rozpačito/: Paní - Rudolfová. POUTNÍK : d má osobní bláznivá! Dřív vládcové mívali své blázny, já má»u oaní Rudolfovou! Své ztělesněné svědomí! Sem s ní. A můžete sem pouštět i jiné návštěvy - tak - kvůli pestrosti Úředník uvede_naha strp .šeru? u stařenu a odejde. .•<*•••:», ť . i. ri...t Sednete si. /Stařena si sedá/ STA "ENA : Pane, stal se z vás velký muž! POUTNÍK : Ach, nástojí za řeč. STAŘENA : Máte moc... POUTNÍK : Och, moc jí není... :'■ TAŘENA : Vím, co vím. /Náhlý skok,_ po němž nadále nebude nouze/ Ale, rozumuj, mladíku, to nemůže dobře skončit. TOUTÍK : Říkala jste již nejednou - aejhle: vše bvží přímo velkoleo*. Naše podmořské parcely... STAČENA : Mladý muži, parcely, říkáte? Nic než moře! POUTNÍK : Odvodníme, odvodníme. STAŘENA : Kdy? POUTNÍK : Inu, hned to nebude. Je to náročná tran-s ak c e. STAŘENA : Náročná, jo, ale pod.fukárna. Velká slova. Prodáváte vlnky, co nabereš do dlaně, a kde jsou? Fuč! Prodáváš nicotu, stavíš paláce na vodě, hošíku! POUTNÍK : Prodáváme i oarcely v horách, paní Rudolfová... JAŘENA : Já vím. Lidi tam šplhají po žebřících a perou se o zakrslou břízku. - 42 - t}řední^J^y_ede^ajcupinu_ techniků v bílých pláštích POUTNÍK : Vám pozdrav, páni technici, záštito akcí! Máte problémy? 1. TECHNIK : Problémy máme, ale o to by nešlo: nemáme peníze. POUTÍ ÍK :—A na co?... Ukažte. /Prevezme mohutné nákresy a listinu. Studuje Je/ Hm, pozoruhodné, To je hráz? 2. TECHNIK : /rozpáčit*/: Nikoli... prosím... to je pří- kop. POUT: ÍK : Aha. Na pobřeží? •« TECHNIK : Pod vodou, prosím. Jko předpoklad, perspektivně. Poté co propojíme ostrovy, budou už j aks i i.. /Znejistí/ L, TECHNIK : /rezolutná/: Problém je teoreticky vyřešen. Jde jen o prostředky k detailnímu zpracování. POUTí;ÍK /podávaje Úředníkovi nákresy a papíry/: Zařiďte. Vám pozdrav. VŠICHNI : /odcházejíce/: Vám dík. STA SENA • : No prosím. /Pomlka/ POUTNÍK : /se opět rozjede/: Lidé jsou nadšeni... STAŘENA : Lidé! Pro vášně některých je to snad libá hudba... :ÍK : Lidé se přímo perou o podmořské parcely. A o ty £{••:.-• i.Hte? Ty záhy nepostačí zájmu! Lidé. .. STAŘENA : Lidé! Pustí k tobě jen ty hlasy, které slyšíš rád, které chceš slyšet! 42 - POUTNÍK STAŘENA POUTNÍK STAVENA : Pustí ke mně i /gesto/ paní Fudolfovou! : Já, mladý muži, já... /V z ty č i se t po mlľa/ : Copak, copak? : Co jsem to....? Už vím.- Ztělesňuji zdravý rozum, duši národa. a ta pro. < $ X?, tyhle plány... : I neilepší myšlenka má hrstku nepřátel. : Není.to, pane, hrstka. A není to, mladíku, nejlepší myšlenka. Je Špatná. Nejhorší ze všech možných. Zaslepuieš lidi a ženeš je do zkázy. /Jiným tónem/: Sám tomu nemžeš věřit. :Jíie úředník se skupinou dam. POUTNÍK "TAŘENA úředník 1. dáma poutník 2-d POUTNÍK ÚŘEDNÍK POUTNÍK p0:jtnik T/vsENA 'JTľľÍK Koniitét žen. Kvůli mechu... /zapiští/: A myším! Pro mech jsem. Jen houšt. Ale žerou ho myši! /s pohledem na Úř^dníka/: Takže... /šeptem/: .... by bylo záhodno myši hubit a mechy intenzivněji pěstovat! Mé dáray! Myši hubte, mechy pěstujte! Zdravím vás. Nabízíme vám pomocnou ruku. Vyřiďte to všem! Vám pozdrav. Vám dík. /Odejdou/ No prosím. No prosím. /Pomlka/ Úplně zblbly! Aleale. Vy víte, že vám paní "Rudolfová, je dovoleno vše, ale jen ne tak silná slova,prosím. r pTNÍK OTiiÍK ÍPE?.NÍK -UľNÍK ÚŘEDNÍK POUTNÍK 5fiese se - 43 - : A je to humbuk a je! A - hřích! : /si symbolicky zacpává uši/: '—,^ ; : Pane, nezacpávejte si uši. Nemáte-li rád to slovo, tak vám je zopakujú: hřích, hřích, hřích! Jsi v jeho houštin,lch a džunglích. Mámení moci || okouzlilo. Hýbáš lidmi, spousto* lidi hýbáš - ia to t? uspokojuje. Ale všechno je to zdánlivé, jako ty vlnky, které prodáváš, a orožrané od myší a potkanů - jako ty hory. Skrz naskrz! Jen spěch a hamižnost z toho všeho orýětí. Hlavy se motají jak na kolotoči. A ty jej roztáčíš! /Velikým hlasem/: Ptej se svého srdce. Nebo uži jsi mu to také namluvil? Ptej se. Zpytuj svědomí! A kaj se, koj, Už jdu. A ořijdu zase. Ale s mečem pomsty nad hlavou, pane. A mladíku. /Odejde/ : Má zlatá osobní bláznivá! J'ké blaho, jaká slast. Trochu moc sice křičí, ale vem to čert. Ještx bych si měl zaopatřit bázna, to si dovolit můžu, to ano! Tak. Pořídím si k bláznivé blázna. /Vstoupí jí cedník// Zlatá siesto! : Delegace lidu všech vrstev. Děkovná. ; Delegace? A děkovná? Já chci ještě blázna, rozumíte? .* Jak prosím? : Nerozumíte. Delegace? A t počká. Napřed blázna. Nebo ne: at vstoupí. _P„£\£Jľ.j_ie n ž zpíyá^: PÍSEŇ O NADĚJNOSTI ŽIVOTA A SVŽTA 1 ó - jsme plni naděje a smělých nů a plánů, záměra a sil. Svět se nedozírn* rozšířil. O sobotách, o nedělích kutáme a plavíme se. t..ť'.; poklady nára nese, Hory rovněž tak - a ještě dřív! Život je dnes divů div! Přechází nám sluch i zrak: samý zázrak nad zázrak. 2 Ó - jsme plni naděje a smělých snů a plánuj záměrů a sil. Svět se nedozírně rozšířil. 0 sobotách, o nedělích z měst se valíme, vše plesá, t;pěv se rozléhá až na nebesa, na lodičkách, na jachtách samý smích a samé slatné ach. My jsme torerové, svět je býk, proto přijmete náš vřelý dík. CHOP .mi g í náhlá proměna: prostředí poloint imnihq večírku mocných. Jsou tam predev'.ím Hlavní, První, až Čtvrtý a jejich ženy. Mírná podroušenost. Žena, v níž postupně poz -náváme K y i s t inu, zpívá p sled ní, sloku Písně o nadějnosti života a světa_:_ - 45 3 Ó - jsem plna naduje a smělých sni a plánů, záměrů a sil. Svět se nedozírně rozšířil. O sobotách, o nedělích chystám libé bungalovy, kde zlé ženy hodné muže loví, veletemná zákoutí, kde si vybereš jak na pouti, veleslibná zátiší, kde tě nikdo neslyší, /poutníkovi/: Co tak čumíte na mou oaní? Panej máte-li ženu tak krásnou, musíte Dočítat s tím, že muži, pokud nejsou slepí nebo homosexuální, budou se na ni dívat. Jak na krásný předmět, /se opile sm*je/: Předmět'. Předmět. To bych si vyprosil! Vaše úspěchy ještě neznamenají.... Vaše otázka vlastně nasvědčuje tomu, že nevíte, co máte. Tudíž si to ani nezashluhujete. Podvodníku. Prodáváš mořské dnc**'&- nitro a myslíš si... /jenž dosud opodál mlčky naslouchal, Potttní^_ kovi/: Vaše, dovolíš-li, tvoje úvaha m*-la lesk. Na rozdíl od... /Pohled na Čtvrtého/ Jsem rád, že jsem dal doporučení a vyslechl t tehda. Na doporučení koho vlastně? Čí? - 46 - POUTNÍK HLAVNÍ Čí vlastni? Já nevím. Čí vlastně, nevíme. To je opravdu šprýmnové. Nevíme čí. Patrně Prozřetelnosti. Poj5, promluvíme si o důležitých věcech. Te3, za zjevné konjuktury... /Qdcházeji/ Gauner. Podivuhodný muž. Hlavní je jím okouzlen. Tebou ne. 7 Tebou taky. Flund.ro! /přistoupí/: Je z něho defacto druhú- muž v zemi. Krále /směje se/ samozřejmě nepočítám, /přistoupí/: Co nevidět bude první', dejte na má slova. Umí to prostě. Ale nezapomeňte, že žijeme v době atentátů na takové špinavce a šplhavce. Proboha, nic jsem neslyšel! /Ztarti se, ostatní až na Kristinu rovněž/ Je velký. A mocný* A je sám. Bez ženy. Vyznal mi vlastně lásku. Stačí, když za ním půjdu...! OPovaž se. Opovážím. /Odchází/ /vyt áhne r e v o1ve ry/: Na zlost mu to udělám! Nabourám mu tu jeho kariéru! /Střelí se do spánku a zhroutí se/ ^m_%a_ pro s t fte ůj.: w opět kulatý, stůl,,, sestava poněkud pozměn -IŤJI"'• poutník po boku Hlavního, na židli Čtvrtého kytice £ůží s černým _"l6rem. IfVŘirť KRISTINA Itvrtx P-íUHÍ TRETÍ KRISTINA ČTVRTÝ DRUHÝ k KP.ISTINA C TVÍ? TÍ KPISTINA CTVHTx - 47 - HLAVNÍ : Vzestup je zjevný. Tak na zdraví. /Zvedne sklenku, všichni se napijí/ POUTNÍK : /s papíry v rukou/: Dovolte mi nyní, abych -HLAVNÍ : /ho gestem pperuši/: Napřed lidské v*ci - Vždy -lidské. Prosím, abyste povstáním uctili památku SLi^že y^esto _na_ prázdnou židli po Čtvrtém/, s nímž jsme oo dlouhá léta kráčeli a bojovali bok po boku, muže, jenž - - - /Obecné gesto, pokyvování hlavou/ Všichni povstanou, skloní hlavy amlči. Úředník b^hem toho to aktu jakoby nic obchází stůl a dolévá sklenky^ POUTNÍK : Dovolte mi nyní , abych - /Chytne se náhle___za břicho/ Promiňte na okamžik. Omluvte mne. /Odběhne/ DRUHÝ : U/ to zaúčinkovalo! TfÍETÍ : Rychle. IiC:dí_J}lilíLZ ďohppomady a ozve se jakési zrychlená J^a tma^ tilka, dokud se Poutník zas nevrátí. POUT?*ÍK : Znovu se omluvám. HLAVNÍ : Inu, je to lidské. Vše lidské - /Gesto/ Teä k podstat? problému. Je neochvějně pevná a správná. Obecné rysy, na nichž budujeme a od nichž neustoupím ani na píd" - POUTNÍK : Par ' že skáču do řeči. Pardon, musím ještě. Obtíže. Jakés*. /Chytne se za břicho a odběhne/ Da_jí, hlavy dohromady, p_pě_t _se_ ozve zrychlenáhatmatiljca^ ^a ^ e_I^_ou t ník__ ne vrátí. HLAVNÍ : No prosím, ani to netrvalo tak dlouho. - 48 - DRUHÝ : /sjsohled em_ na hodinky/: Stačí. í"?:TÍ : Stačí. líáVli í Otázka mořských perel je řešena velmi obratn*. Gratuluji. /Tiskne Poutníkovi ruku/ Snad by jen neuškodilo z \intenzivn*ní. Aby efektivita -FC :"••3ft : Rozhodl jsem se k dalším opatřením. :• AVNÍ : Snad k návrhu dalších opatření, ne?? POUT u f K : /je vyveden z míry, pochopí, poté/: Ano. /Skro_- mn-^ji/: Rozšíříme odprodej mořských parcel, kte-■ v(: budou v Budoucnu odvodněny, o další tisíce hektarů. DRUHÍ : Ty hloubky! POUTNÍK : Podmořským výbuchem je značně vyzvedneme. Už naše děti se budou t^šit. TŘETÍ :/ na půl.huby/: Děti našich d*tí. POUTNÍK : /zcela vyveden z mírv/ : Už \ zase. Nemohu za to. Co jsem to jen snědl nebo vypil? Hrozně líto. Nemohu. Musím. /Ojoět odběhne/. y ě i o Nni_.se mohutně rozchechtají, dají hlavy dohromady^ ^VShlgná hatmatilka,_ dokud se Poutník nevrátí. "OUTNÍK : Promiňte mi. :i,AVNÍ : /slavnostnV: Mluvili jsme o druhé části projektu, o horách. POUTNÍK : A? ľ •"/NÍ : Tam je situace poněkud svízelnější. Jsou provrtané skrz naskrz jak -stavby termitů. Lidé na sebe naráže'í v podzemních štolách. Dochází k půtkám, nejeden skalní útes či horský hřbet se zhrc 49- t ■ r \ VNÍ poutník :::.;.vkí HLAWíí* VŠEZVĚD MÁMEN í POUT;.ÍK m jmi I shodli isme se, že je to projekt špatný a nepromyšlený. Měla se rozpočítat a prodávat i nitra hor, nejen povrch. T kto byl do naš.í zem* nezodpovědné vnesen zmatek, v labyrintu chodeb už se nikdo nevyzná, vznikají řevni -vosti, hádkv, rozepře, ba přímo podzemní boje rodin proti rodinám. Došla nám řada otřesných peticí. /Zamává hrstí listin/ Lid je nespokojen. Právem. Žádá si účinných opatření a odstranění viníků... Jste tímto odvolán, pro -jekt dokončí ve zdokonalené, očištěné podob* někdo z nás. I váš soukromý život jsme brali v úvahu. Vše je obecně známo, nesmíme tro*t amorálnost. Máte na svědomí... /Gesto na prázdnou židliijt kde sedával,„Čtvrtý/ Však víte Cože! To, co jsem řekl. Po úřadě. Je to naše jedno-myslé rozhodnutí. PÔIJTť ÍK : /mlčí, pak/ Zločinci! Prosím, jak libo. Poslužte si. /S. pohledem na hodinky/: Za půl minuty se všem omluvíte, /napovídá z lóže/: Vyjdi s trumfem, přednes protinávrh, však víš! Oslň je, máš došiv' všecky šance. Stačíš na ně. Klidně! Zločinci! Jak myslíte. Řekl jste si o to. /Pokyne, z pozadí vystoupí Úředník a, zvolna Poutníkovi na honosném podnose přináší revolver/ CEDNÍK : Frosím. iLAVNÍ : Poslední čestná možnost. (On i ostatní za stolem vyndají "nenápadná" ze zadních kap es revelve ry, ppi o ěí si ,je před sebe na stůl a sleduji jyg_ očku každý Poutníkův pohyb/ Poutník _ chvíli revolvere m__o t á či pak si jej přiloží jke spánku. Tma... .Qbj^evi^ 8e_CjIÓR a zpívá SMRTÍ TANEC Ukrutná smrt ke mn* kráčí s ohnivými střelami, * nad hlavou jak mrak se mračí, častuje mně ranami. Požehnán svět, zvadnu jak květ, puknu jak sklo, jež rozprsklo se do váech konců sv*ta! Nejde s hurtem, ale krokem, kradným proti mně táhne: než se nadám, rychlým skokem, na hrdlo mi sáhne. Nerad či rád, musím se vzdát, musím jít sám a nevír.: kam, bfci hnuti naznak Pudu lo^ct-t - 51 - S plačem oůidou za márami domácí i přátelé, t*šit m* budou modlitbami, klinkáním v kostele* Po hodine všechno mine, vyschne pláče pramen, kněz řekne své amen a všichni budou ,"v£t a hodovat.*. - 52 - 5. obraz! u soldátu J o v i š t* .je nyní, zcela prázdné,, .jen Poutník: dosud stoji na svém místo s revolverem na spánku., 2 lóže vyběhnou Vše-z věd a Láme ni. lviámeni lehkým gestem vyrazí Poutníkovi re -yolver z ruky. VŠEZVĚD : Jen žádná velká gesta. POUT ÍK : A zas tady stojíme, ničeho se nedopátravše, ledaže bychom považovali poznaný rub v*ceĺ za ob -j ev. .. : /ho něžně přeruší/; A kam tedy nyní, Poutníku? : / o o kr at i Čk é _p au zas náhlým o dho dlaním/: Mezi soldáty. : Ó! Proč právě tam? : Chci konečně vydobít slávy. : Tak jdeme. /Táhne ho na rampu/ Verbíři! ooldátsk^ prostor. Vejde Verbiř, za ním se táhne Marky-t.ánka. r/EH3ÍŘ /spustí/: Kdo má kuráž sloužit a žít lépe, najde u oás všechno: velkolepé povyražení dáváme duši, srdci, tilu;* Všechno, jak se sluší, ženy, pití /semtam malé drancování/. Soldáti jsou zkrátka velcí páni, soldáti jsou stoprocentní muži, vyváznou vždycky se zdravou kůži... To víš, to zrovna. Držka mu jede jak namazaná. íiivíENÍ FOUTNÍK T')UTí';ÍK VŠEZVĚD &SARKYIANKA - 53 - POUTNÍK : Netřeba mně verbovat, jdu sám* Cit mně žene k vám. MARrľ^ANKA : Spíš slavomam! POUTN.Ä : Jsem vám k službám. Kladu všecek um k nohám vlasti, to jest soldátům. ..ľ KľTÄNKA : Velký slova, velký dunění. Sluho vfc p řiná š e j í generál sk o u vy str o j, brnkni atd. a _o_b ŕadn* vše Po utn í kp.yJ- ,na vl.c ka j í. Během tohoto aktu zpívá dívčí CHOP : PÍSEŇ PŘED KTEROUKOLI VOJNOU 1 i Jakoubku, srdce mý, vrátíš se n'kdy k nám? Jednoh* Dohladím, druhýmu zamávám... Adé, adé, adé... 2 Tomášku, člověče, tvý mládí uteče a moje jakbysmet. Zbláznil se celej sVět, adé, adé, adé *., 3 Václav*, Vašíčku, v kterýpak zemi jseš? Jestlipak jedenkrát si na mně vzpomeneš? Adé, adé, adé... 4 Roztomilej Františku, kdyoak t* uvidím? za mnou je kouř a kouř, přede mnou dým a dým, adé, adé, a^é ... Poutník je vystrojen, slohové zmizí. Poutník se otočí, ^o 1.80 stupňů ja_ Je rázem, na jjoradě^ ve 1 i t e 1 ů. S t ůlA_ ma p a... íl?"as i c ké postoje 5vŮd ců. MARŠÁL : Pánové,, situace není nijak růžová, nic vám nenamlouvám- Ostatně vidíte sami; tady, tady, tady jsou naše oddíly - a tady všude je nepřítel. Zbývá tedy... |TABÍ GENERÁL : Ústup. ' . ŠÁL :/káravě/: To slovo neznám. Zbývá manévr. Na jeho šikovnosti záleží vše* S'V/-f GENERÁL : Manévr, šikovnost, vše. SÁL : Netřeba opakovat, to dasud není rozkaz. /Poutníkovi/: Vaše oddíly, generále... POUTNÍK : Ano, maršále*.i MARŠÁL : Vaše oddíly se - jaksi, jak bych to řekl - roztáhnou a budou předstírat celou naši armádu. .. DLOUHÝ GENERÁL : ^ení to poněkud... plil JÁL : Neukvapujte se. Jádro armády se stáhne tady do lesů a do skal, připraví se a vyčká mého povelu. Až se nepřítel bude domnívat, v prvním opojení, že už je po boji, že prostě nejsme .. . POUTN ÍK MARŠÁL POUTNÍK - 55 - : /atěži přemáháje ^zděšení/: To znamená, že myuž ... : To neznamená nic, nejsem jasnovidci. V určitou chvíli pro st č napadneme nepřítele, který o nás nebude mít ani notuchy, a rozprášíme jej. Terén je výhodný. : Dovoluji si upozornit, maršále, že moje oddíly tím jsou ztraceny. : Jen žádná velká slova. Ostatně - ve válce odjakživa jedni zajišíují bezpečnost druhých! '•LOUHY GENERÁL : Obět... íARŠÁL : Ne! To rovněž není vojenský termín. /Pout- níkovi/ : Generále, je vám rozkaz jasný? :Ano, maršále, opakuji... : Netřeba těchto formalit... Milý příteli. /Poplácává hq/ Tady máte všechno zakresleno, /podává mu mapu/ Děkuji, pánové, ještě si vás dovolím svolat před druhou fází manévru . 'Poplácává znovu Po utní ka. Od dbáz í. Ticho/ DLOUHÝ GENERÁL : Kondoluji, pane kolego. POUTNÍK ; /furiantsky/; A co když vyhrajú? ■JINÝ GENERÁL : Nemůžeš vyhrát, jsi prostě obětován. UTANÝ GENERÁL : Ale budete slavný. Slavný a nesmrtelný. Nesmrtelný. t-tOUHť GENERÁL : Posmrtně. -'A LUL : Zlom vaz. Ušichni mu podávají ruku a poplácávají hq. Poutník se oto- POUL ÍK MARŠÁL - 56 - či a stoji tváří v tvář svému oddílu* nOTÍSIS® : /odříkává/: Dej nám, hejtmane, co se nám zamane, dej nám lup i žold. Vzdáme ti za td hold. Divčata, rychle k nám. voják nechce být sám! Sláva našemu pánu: plnému džbánu! POUTNÍK Vyvalte sudy! Nešetřte pitím a ni Jídlem! Dejte si, chlapci! Do dna! A děvčata, sem nimi! Rozpoutá se divá p i j a t y ka_. _ C HÓR Žp í vá : MUŠKETfRSKOU PÍSEŇ 0 VÍN 1 . Když mušketýr už vydechnout má, když dostal halapartňou do hlavy, nic nepomůže zp*v a loutna. Hlt vína na nohy ho postaví! Víno, vínečko, kýrije elejson! 2 Na víno jenom stavenej sem, víno je nejvřrnsjěí z kumpánů. Já bez vína zhola nic nejsem, mušketýr patří věrn* ke džbánu! - 57 - Víno, vínečko, kýrije elejson! 3 Mušketýr není žádné j nanic, a vodolá piklům i nástrahám. Já nelekám se lítejch pranic, když víno, víno, víno v žilách mám! Víno, vínečko, kýrije elejson! 4 ^eh blázen chválu nevzdává ti, ty ušlechtilá řtávo révová! Až jednou r-jtaři mn* zcvátí, a t regiment mně v sudu pochová! Víno, vínečko, kýrije elejson! Pitka vrch..'li velikou vřavou, která je ráčem přetata. hrobovým tichem. Světelná změna a Poutník stojí mlčky před nastoupenými již oddíly. Konečně; POUTNÍK : Vojáci /ppml ca/, když vlast nás zavolá... /Neví jak dál/ Vojáci /pomlka^ pak vyhrkne/, nic nás nikdy nezdolá/ /Neví jak dál/ :l.H::KKTÄNKA : I sakra, to zní nějako přesvědčivě! . IÍK : Vojáci, vás ptát se nemusím, co je vlast. Z vás každý řekne: Vím. Vlast, vlast - to je víc než matka. Za vlast jdeme do boje zkritka. - 58 - : //.'X7TÁKKA /zav^eJští/: Vojáci a taky ty, generále... Žádný strachy, žádný aleale--- Když se voják naloká slova vlast, tak je na čase.* Co? Jist*: chlast! Z:._tíra_co__v pozadí s_e pjsět^rozpoutává pitka, tentokrát ně____ má, vyšle Mámení ze své lóže do popředí Kristinu. KRISTINA Zachraň se mi i POUTNÍK Není naděje i KRISTINA : Pro mne. Pro dítě. POUTNÍK :Není naduje. Sbohem, má - věčná. KRISTINA :Uteč. PCUPÍK :Vokák - KRISTINA : Vím, vím. Ale já! POUTNÍK : Jsme obětováni. r :3TINA : Dnes oběí. Zítra o ní nevíš. pc UTNÍK : Pokoušíš. I-ISTINA : Pokouším se. Dělej mrtvého! Hned-jak to začne, padni k zemi. Přežene se to přes tebe. Jednou jsem m*la takový sen. Udělala jsem to - a vyvázla jsem. Po bitvě pak... POUTNÍK : K nedůstojné komedii mě ponoukáš. Sen! Sen! KRISTINA : K vábivé, k lákavé. K jedině možná. POUT: ÍK : Nemohu, Kulatino, sbohem! KRISTINA : Můžeš. Na shledanou! Kla .-ická scéna loučeni. Poté se rozpoutá M t va_,_ .jeviště z ní však zachytí jen okrajové. scény:_n^mě urputné rvačky_ smrtelně znavených dvojic či trojic. Po dobu bitvy zní - 59 - BITEVNÍ PÍ SE 1 Když vytáhl náš regiment, svítilo zlato, svítil kment, nad hlavou slunko stálo. Faladeridum. 2 Když ozvalo se dunění a třesk a hřmot a funění, kraj potáhl se dýmem. Faladeridum, 3 Když bitva už se skončila a zvítězila přesila, slunko už vid H není. Faladeridum. Bojišt *_ po bitveL- Pláň mrtvých. Posléze jeden zvedá hlavu, opa t r n q s e_ rozhlíží, pokleká, ohmatává si ruoe^.....nohy, _ trup_, oprašuje se. Vstává. POUTNÍK Nic cii není. /Protahuje se. Náhle__zbystři pozpr- nost/ Och. /Rychle si_opět lehá naiMzem/ Objeví se dva _vojác_i__ s nosítky.^Rukou či nohou obracejí. mrt vé, zkoumá jí je iich q^lmo A sem_tam, sáhnou některé z mrtvol do kapsy a rychle nsco vytáhnou a schovají. Konečně st_'-in_qu ?red Poutníkem, který op?t. leží jako_ mrtvý, a vše-li_:j a k ,j ím cloumají. L. Vr'-TÁK : Generál! I* '"MÁK : No vida. Ani ty cingrlátka na ramenou mu nic nepomohly. Zdechl jako všichni. Tok tebe holt musíme naložit, trochu posmrtný parády s tebou nad-lají, to jo. Sakra, ale ty metály ti musíme nechat. Hodily by se! 1. VOJÁK : Dýchá! 2. VOJÁK : Že by? Sakra? 1. VOJÁK : Dej mu napít. /Stane Bf/ POUTÍ-:ÍK 5 /otvírá oči, hýbá se, hraje, al^ ne příliš dobře/: Co... co je? Kd,e... jsem? 1. VOJÁK : Naživu, pane generále! 2. VOJÁK : /dvojsmyslně/: Zázrak. T-rU7.:ÍK : Přijeli rejt^ři. V tom chumlu... Někdo mně udeřil. Víc nevím. ?. VOJÁK : /napůl pro sebe/: Po úderu ani stopa. •-;Ui:'ÍK : /hraje/: Žebra.ASi mi... /Náhle/: Jak dopadla bitva? 2. VOJÁK : Jak mohla dopadnout? 1. VOJÁK : Vaše oddíly no třeny. Do jednoho. 2. VOJÁK : /významně/: Až na vás. 1. VOJÁK : Ale hlavní voj je zachráněn. Zásluhou vašehr odporu* /Oba vojáci pokládají Poutníka na .nosítka/ POUTNÍK : Půjdu. /Podpírají ho/ Půkdu sám. /Pustí ho/ 2. VOJÁK : Zbabělec. Poutník se otočí a stojí tváří, v tvář Maršálovi. POUTÍJÍK : Maršále, vlastní zbabělostí jsem... A K JÁ L : /gesto uklidnění/: Jen žádné unáhlenosti. Generále! Tvou zásluhou je jádro naší armády nedot- - 61 - /EARŠÍÍL/ : čeno. Tvou zásluhou udeří v nejbližší hodiny zcela nečekaně na nepřítele, jenž oslavuje zdánlivé vítMstvil PCX]■!'■;■.ÍK : Maršále, utekl jsem* Předstíral jsem, že jsem padl. liíá/íMX : /otcovsky/: Veliké otřesy, náhlá hnutí mysli, to bývá, to bývá... Milý příteli! /Obejme ho, oba se ptočíj. sto jí tváří v tvář v tvář per.era-litě i prostým vojákům/ |i VOJÁK : /předstoupí/: Jménem celé armády naše vroucí.... POUT ÍK : Všichni padli. Po jednoho. Celý můj oddíl. DLOUHÝ GENERÁL : Ty jediný jsi přežil. MARŠÁL : Mrtvé oplakáváme. Ty, kdo přežili,,- slavíme. STARÝ GENERÁL : Vy jediný... FOUTWÍK : Já opravdu nevím, jak... ■■.A1--ŠÁL : /Z/ c hranu je situaci/: Je dosud mimo svět. WWSBĚ GENERÁL : /se slavnostně rozechvěným pathosem/: Jste víc než člověk, jste symbol. Obxti, discinlíny. Jste symbol hrdinství... '..A.- "-'.VTÁMKA : /opilá, se prodere dopředu a líbá mu ruku/: Slavný! Veliký! Kulky tě ušetřily pro naši náruč, pro naši lásku! Holky, sem. Vyber si k t ero u ch c e š! / Strká před něho, několik p_olp_, obnažených děyčat. Komická motanice/ MARŠAL : Přijmi nejvyšší císařské vyznamenání! /Obřad připínání řádu/ STARÝ GENERÁL : /blekotá/: Hochu, hochu, jste na vrcholu! Na vřeholu závratné kariéry! Po t é velká _ sl áva, slavnostní vřava. Hudba, vol Ani. Pout-nik ^zraizi m e z i zást upy^. Husté zalidnění podobně .jako na -.pľ-Uku 4. obrazu: pokrývka hluku a gest* Ob.rovitý- chaos. sléze z něho yyvrávorá Poutník, _hluk umlká, dav strne , v-tostred gest. Poutník se^hroutí k zemi. pouteík « Já --- na vrcholu? Na dně! Na dně! Po tak mnohém motání labyrintem světa unaven a zemdlen nalézám jen u sebe bolest, u jiných*.... HLAS SHŮRY : Návrat se! POUT.-ÍK : Věda kam, navrátil bych se. HLAS SHŮRY : Návrat se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, i a zavři po sobě dvéře! Huďb a, poutník zvolna, pozvedá hlavu, > konec I. dílu. - 63 - II. DÍL 6. o b r a z : O TRÚCHLIVOSTI Ru^b_aA prájadná_ scéna) jen „Poutník leží na zemi* HLAS 3-ÍURY S Návrat se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sob? dvéře! Poutník ^zvedá zvolna_ hlavu. V lóži _budí_ Všezygd JMámeni, která celou přestávku proppaLsu VĚBZVĚD : Honem, vzbuď se, musíme jít, máme výstup! MÁMENÍ : /se probere, nos taví se do pjDzpru a volá:/ Sláva, sláva, sláva! Oba Tlezo u_ na rampu, ale náhlým ú dere m_ s e_ ozve zpěv CHÓRU: CHÓR : Terra incognita/ Terra incognita! Abst rak tni prostor* Vše_zv?d a Mámeni Jso^jakoby přibiti };. zeni mohutností flóru a mohou nadále jen přihlížet tomu, li - . nu;--: í s t o_.r n ich ro zml o uvá, s Poutníkem jiná dvojice. _ Vše se__ o d e hr óY áM jakoby^ na ostrově mezi oblaky, v jasu upros-3 tře d tmy, a_ jiey^y lu č uj e__se_ _a n i pantomimická " ilustrace" ^liíL-^i3- P.^tQQe• Tanečníci /'?y^j^^tomto £řípadě_ mčli_^ svými kroky a'lem ohrožovat ležícího Vše z věda a Mámení. POUTNÍK : Před námi leží široširé neprozkoumané, neznámé končiny,.. CHÓR : Terra incognita! VÍRA : Bůh. POUT! ÍK : Voláme-li, neslyší a pomoci nelze. fcžÚM : Rozum! PO!'T ÍK : Dlouhý čas v bídách jsem strávil a konce nevidím. Jen propast bezednou před sebou spa - ■7 - 64 - /POUTNÍK/ : VÍRA : 10utník : ROZUM : POUTNÍK CHÓR /zoívá/ ROZUM * : POUTNÍK : VÍRA POUTNÍK ROZUM POUTNÍK VÍRA POUTí' ÍK ROZUM třuji, do níž padáme Si m dále hloub'*/ji. Kolik v tom čase bylo lidí pomordováno? Za žhavých polední z nesčetných jam skrze hlínu strašlivý puch stoupá k nebesům... A t jakkoli, podivná je tvá netrpělivost. Co-pnk mám srdce železné, aby žádné be -lesti necítilo? Neptjavím žádné... Smutné, je moje duše, k smrti smutná... Tristis est anima mea sgue ad mortem. Opět se k naříkání vracíš? Co předešle nás potkalo, bylo ještě snesitelné, ale nyní - cítím to, vím to - naprosto nesnesitelné věci nadcházejí. Co tak nesnesitelného? Slov se mi nedostáná, nevím, jak to povědět. Všechny ty bídy, válka, meč, klad, mor, za -jímání, vyhánění... na naši hlavu se shrnuly... To vše už tu bylo, Čím dále, tím hůře je. Mnohokrát hů:de než všechno to p-Álení, mordov4ní a zajímání. Ukrutné jho nás tíží a my, kteří úpíme pod ním, rebelovati už přestáváme. Je tu naděje, vždy je tu naděje. Bláznovství a nesmysl. Copak potěší zločince u šibenice, že jiné také v*ší? Přílišnosti a nesmírnosti holdovat v citech je člověka nedůstojno. Neumíš-li být udatný. 65 - /rozum/ poutník VÍRA : POUTNÍK : ROZUM : POUTNÍK : vTZUM • : DOUTNÍK ROZUM : CHÓB /zpívá/ POUTNÍK : VÍRA "AOZUM '6 R /soívaV stůj alespoň chvíli nepohnutý vůči všemu, co se ve světe d "je, hled* nj| ty vichřice alespoň s poklidnou myslí.., V tvém mudrování není útěchy. Vím již nyní,, že k trpělivosti napomínat i a trpřti není jedno a totéž. Budeě*íi v blýskání, přívalech a krupobití nepohnutě stát... To bych musil být špalek, ne člověk. Ne špalek, člověk. Člověk rozumný, jenž umí své bídy lehoučce snést. Kdyby mne samého to bída byla... Mnozí bolest svou za obecnou vydávají... A sláva? Sláva se zakládá téměř vždy na mínění lidi. Fama ferme vulgi opinione constat. Nevím, nevím, nevím. Když jsem věřil a byl poctivý, čekalo mne popraviště. A když jsem nevěřil až ničemu a byl zbabělý, došel jsem slá.;y. Co odpovíte mně truchlivému? Mezi- naději ve vše dobré.., ... a bodným trmácením... .., míjí život lidský. : Bene sperando et male habendo transit vita mortalium. - 66 - r: Nutnom zpěyu_ Choru se trojice odmlč ío dm lky v d i s o u-t - -i využijí Všezv^-d a Mámení. VŠEZVÉD : Výstup nám ukradli, ale teá je naše chvíle! :■/- ENí : Uneseme ho a dopravíme tam, kde ho chceme mít. VŠEZVĚD : Rychle, dokud dumají! V b-''brva j na scénii^ uchopí Poutník ; _za jednu, ruku a táhnou ho pryč. POUTNÍK jj Ne, Ne! Rozume! Víro! VŠEZVĚD : Ještě jeden úkol, jest" jedno poznání... MÁMENÍ : ... a nalezneš lusthauz srdce! POUTNÍK : Ne, ne, už nechci nikam! Rozume! Víro! Rozum ja, .Víra _uchppí^ Poutníka _za_ druhou ruku.^a, "lehce ho přetáhnou na svpu atranu. kamení a VšezyČd zmizl« fOUTí ÍK ' : To že byl lusthauz srdce? Ta jáma bezedného \ smutku, ten močál žalu a truchlení? ROZUM : Trúchlivo st není než přednokoj lusthauzu srdce. POUTNÍK í Rozume, rozume! Víro, víro! Jaký pohled mi chystáte nyní? VÍRA : Nejedno světlé vymalování, z něhož si vybereš, co tvému srdci bude nejblíž. - 67 - 7. obraz í OŽIVLÉ OBRAZY i z i n A sle du H c í jt exty se postupně objevuji .a opět, mize^ H tři J*oj^i||gi^ -i dehr 4vaji krátkej, leč v.foril u vn é_ n ěmohry r jej i chž ladění mjiže být i láskyplne i r o aizujici.. J sou to jakési "oživlé ~v>razy" v_ducjiu. i y_ kompozici vy_chá ze j ící _ze_ stŕedojve_j^ ký o:: rytin či z_ velmi,, malebných miniatur. - roz^fázované. do. .Č"1? v- _pos,tp j^á a se skupení. yÍHA i Nebýt sám. Někoho milovat. Dýchat společný vzduch. ROZUM : Někým být milován. Hřát se na lidském slanci. Nebýt sám. VÍRA A ROZUM : Rozdávat větru společná slova. Běhěg předchozích textu se objeví "oživlé obrazy" na t. 1 r- k _a_ : A. jinošská a dívčí B. zralá C. F i 1 e ruo n ja Ba u c is_. OZUK : Mít místo na zemi, jediné třeba -VÍRA : Mít kam se vrátit, v davčrný horizont, kde se obejdeš bez pozlátka útěch. T - 68 - VÍRA A ROZUM : A slovo pohoda a slovo přátelství . a slovo družnost. B xhem pře d cho zi ch textu s e ob.jevu.ii "oživlé obrazy" na téma _ p ř á jt e_ l__s .ty í___a d r u ž n O S t_l A. studenstky v4jev. B. vědecká^ distuta c e. C_. djg^utace nad yínem^ HOZUM : Mít práci, kterou máš rád. A nakonec docela prosto odvést kus poctivého díla. pí"A : Být laskavý jak země ke stromu, jak slunce k zemi, jak ke stromu vzduch, který dýchame. 1 VÍRA A ROZUM : Laskavý vzduch. Bohem předchozích, výjevů se objevuji /'oživlé obrazy" na téma __p r á_c ej_ A. stopování stromů. B. za hrnčířským kruhem. {■^ psaní za pultemv kolem jsoii knihy, globus atd. PO'JTT ÍK : /z lóže, odkud celé__scéně přihlížel/: Ach ano, Rozume, ach ano, Víro, ty touhy, ta vidění, ty pravdy však znám! Vi '•. : Jsou věčné, Poutníku! VI. : Jsou nekonečně proměnlivé. - 69 - VÍRA : Nalezneš v nich sdostatek místa pro svoje štěstí. POUTNÍK : To pravé a trvalé? /Rozhlíží se. Rozum i Ví-TJL Jsou pryč/ Odpovězte! Kde jste? Předvedli svoje umyní a nejsou... 8. obraz : VIDĚNÍ KRISTINY P. Abstrakttií^ porostor. Objeví se Kristina. Vše je provezeno l::í:c^r- a hudbou. Scénické fantazii se me%e , neklá do u.. • : /z lóže/: Kdes byla?... Odkud se vracíš a takovým vytržením na tváři?... Mluv... Cos vi -děla? KRT TINA : Přišel ke mně nejdříve Pán ve skvělém zjevu a podav mi pravici /děje se/ řekl: PAN : Požehnaní mé budiž s tebou pro všechen čas. CHÓR /zpívá/: Benedietio mea sit tecum in seternům. KRISTIBA : Pak řekl: PÁN : Poja se mnou! kristina : Šli jsme tedy do jakési zahrady přepůvab- n^ se zelenající. Tam k nám přišel stařec a po dobně mx pozdravil, podav mi pravici. I procházeli jsme se zahradou, Pán z pravé strany, Starobylý z levé, já pak byla uprostřed,, Tu jsem si stěžovala na své trápení, že uši - 70 - /KRISTINA/ : mám ucpané a kazyk 3vázaný, a prosila jsem, aby mi bylo užíváni sluchu a jazyka vráce -no* Nato Starobylý: i-!"AR0BYLÝ : Proč jsi tak netrpělivá? Proč si tak stěžuješ? KRISTINA - : Proto, řekla jsem, rmoutil se mu j duch, oo-něvadž jset to považovala za znamení hněvu proti mn^ a trestu za své hříchy. Tu on zase : STAROBYLÝ : Proč jsi soudila, že ta znaním í na tvém sluchu a jazyku byla ukazatelem mého hn"v^? KRISTINA : Odpověděla jsem, že nemohu uvést i důvod. Nato on: STAROBYLÝ : Nebylo to znamení mého hn*vu, odvraí takové myšlenky z mysli; ale bylo to dílo má, abych ukázal, že mim moc nakládati s te -bou i s jinými podle své libosti. Bud" tedy mysli jasné a klidné; a poi\d" se mnou, ukážu ti něco. KRISTINA : Uchopil mne tedy za jednu ruku, za druhou Pán, a vedli mne na jisté místo té zahrady. Tu hle: lev jakýsi přibíhal z jedné strany zahrady, druhý z druhé, a setkali se na témž místě. Starobylý řekl: STAROBYLÝ : Popatři... KRISTINA : Pozdvihla jsem tedy oči a hle: bílý kůň překvap o lící velikosti, také po dvou nohách jdoucí, mající dvě hlavy a držící v předních nohách kouli železnou, ohnivou, /KRISTINA/ : STAROBYLÝ* KRISTINA STAROBYLÝ : PTÁK : 01! ÓP /zpívá/ KRISTINA STAROBYLÍ t M ISTINA - 71 - žhoucí jako uhel. Kůň hodil tu ohnivou kouli mezi lvy, jako by doufal, že sám zdráv pronikne, zatímco ti dva budou zápasí t i o kouli. Lvové však, nechavše kouli stranou a vrhnuvše se na koně, nejdříve mu utrhli ob* hlavy, pak jeho télo roztrhali celé na kusy a hned je pohltili. I řekl mi Starobylý: Zdvihni zase oči! Pozvedly jsem je a spatřila jsem vysoký a široko rozlehlý strom, stojící mezi lvy a zakrývající je svými větvemi, tak košatý byl. A slyšela jsem na vrcholu stromu orla křičeti hlasem velikým velmi, ale nemohla jsem ooro -zuměti slovům jeho křiku. I ptala jsem se Starobylého , proč a cc volá tento pták. Od o o v" d" ľ. Tento pták volá takto: Ejhle, sedím vysoko vyvýšen nad jiné! Kdo má tolik sebedůvěry, aby přišel a zahnal mne z tohoto méhc vyvýšeného místa? Nikdo není, aikdo nebude. : Nemo est, nemo erit. I třásli lvové stromem tak silně, že pták soadl. Roztrhali jej a podobně jako toho konx pohltili po kusech. Znovu řekl Starobylý: Pojá, abys dále něco vid*la. I vedli mne k jakési vodě rozlehlé, na jejímž - 72 - /'KRISTINA/ : břehu stál zase strom veliký, široko se rozkládající. Tu zaoe Starobylý ke sÉh#i :• .-•Aí-Cr-YĽi : Vi*! £RISTINA : A zakrátko prišli titíž lvové, káceli, sekali a lámali ten strom velmi mocn* a jeho kořeny vydrapovali, házejíce všedchno do vody. Plk zase srovnávali tu zemi, aby se nedala zjistit anis stopa. Tu zase Starobylý ke mn?: STAROBYLÝ : Pôjd ještě, abys viděla konec! KRISTINA : Šla jsem a spatřila jsem dům velmi rozsáhlý, prevysoký, všelikou okrasbu vyzdobený, celý postavený z tesaného kamene, ze všech atran skvělý. I otázala jsem se, co je to, ten dům tak skvělý. Odpověděl: STAROBYLÝ : Tento dům je odbojný, krutý a zatvrzelý, zvenku nádherný a skvělý, ale uvnitř olný všeliké nečistoty, ohavnosti, zvrácenosti a bezbožnosti. Jest to onen veliký Babylon, jehož zkáza již se blíží. Nebot není možno, aby déle stil tento dům, poněvadž jeho hříchy a nepravosti sahají do nebe. Pohleä tedy, co se stane. KRISTINA : A brzy prišli ti dřívější lvi a začali dům bo-řiti a podvraceti od základů. Až celý dům se zřítil a rozpadl v drobný písek. Lvové pak, šlapajíce nohama po tom písku, volali velikým hlasem: lvové KRISTINA STAROBYLÝ KRISTINA - 73 - Hle, zbořen jest onen pyšný a vysoký dům a nebude nikdy vystaven znovu! Narosto rozmetán onen ohavný ^ hanebný dům! nebude nikdy! CHÓR /zpívá/: Numguam restituetur, numguam renovabitur. Pak povstal přeprudký vichr a rozmatel ten písek, takže < ho nic nezbývalo. Řekl j raně Starobylý: Vidíš-li co se stalo? Odpověděla jsem: Vidím, Pane, ale prosím, pouč mne, co mám rczuměti pod oním koněm, orlem, stromem a domem? On: Pod tím kon"m, orlem, stromem a domem nerozuměj nic jiného než papeže a celou tu ďábelskou a antikristovskou sb^ř, která již brzy velmi rychle bude rozptýlena a zničena.Jimi bude pustošen a zpustošen, podvracen a zvrácen Anti krist, Babylon a království Satanovo, jak jsi viděla... Nyní již od tebe odcházím, ale brzy se vrátím. Sluch a mluvu ti vracím. Když jsem mu za to dobrodinní vzdala díky, t^ on, podav mi pravici /děje se/, řekl-Pokoj s tebou* A odešel. Pán věak maličko se zdržel. Jemu jsem vyorávala o andělích... STAROBYLÍ KRISTINA : STAROBYLÝ : KRISTINA : i - 74 - CHÓR /zpívá/: De angellis... '/'ISTINA : ... a on řekl: FÁN : Nech anděle and! ly. Až nadejdejejich čas, tak z nebeské říše sestoupí na svít tiše, a*ty tady na zeni počali své vzkříšení. KRISTINA : Pak řekl: PÁN : Pokoj s tebou. CHÓR /zpívá/: Pax tecum. KRISTINA : A odešel ode rane a já jsem přišla k sobě. POUTNÍK : /povstávaje y lóži/: Pojá nyní se mnou, když ses vyprávěním zbavila svého vidění. á ISTINA : Nemohu, musím jít za Pánem, jehož požehnání mě bude provázet 00 všechny časy. POUTí ÍK : /vcházeje na. jevišti/: Přijdeš jest"? ERIST3HA : Nevím. Sbohem. Zvolna odchází., zatímco CHÓR /zpivá/: Benedictio mea per omne tempus numguam exsistet. Nemo set, nemo erit, numguam erit, nusguam gentium ibit pax tecum. poutník : /y popředí na_jevišti/: To že je onen vysn' ný lusthauz? Víro, Rozume, kde jste?... Nic. - 75 - 9* obraz: HISTORIE ŠALAMOUNOVA Za zpěvu Chóru se .jeviště proměnilo v barokní prostor _s řadami maskovaných soch na soklech• Jejich postoje při-nomínali Braunovy Ctností a Neřesti z Kuksu. Poutník se mezi nimi s ú d ivem motá. Posléze__z atahá nejkrajnějai a _^ sochu _za cíp_ _roucha._______________ POUT ÍK : /šeptem/: Kde to jsem tak znenadání? SOCHA : /šeptem/: V paláci královny světa Moudrosti. POUTNÍK : A která to je? SOCHA í Tn prostřední, nejvyšší. POUTNÍK : A jak těm ostatním říkají? SOCHA : Po pravici jsou Čistota, Bedlivost, Opatr- nost, Rozmyslnost, Přívětivost, Mírnost. Po levici Pravda, Horlivost, Opravdovost, Udatnost, Trpělivost, Stálost. A tam je Industria, čili Snažnost a tamto Fortuna čili Št*stěna. I náhoda jí říkají. A ty zase mají pod sebou další, které už ani vid*t není: Milost, Pracovitost, Důvtipnost, Nábožnost, Spravedlnost a jiné. POUTNÍK : A kdože to hlídá Její Milost královnu jako dva hafani? SOCHA : Úlisnot a MOC. Ty už však zanech všetečných otázek a lelkování a poslouchej a pozorui vx-ci, které se tu budou díti. /Strká ho zpět do lóže/ poutník : Pád tak učiním, abych se kochal i nabral naděje a jasu. /Usedá opět v lóži/ - 76 - \zve ae mohutný zpevT tympany f| pozouny atd. pod korunou, s berlou zlatou a s komonstvem převelikým přichází král šálemoun! Největší a ne j slavnější t nejchytřejší a nejkrásnějsi, nejmmdřejší, nejskvělejší , král Šalomoun! Objeví ae s__třeskem a leskem král Šalomoun v čele po-%p%: ného... průvoud. ŽALOMOUH : Byl jsem od nejvyššího Boha bohů poctěn, abych nad všeckyj kteří přede mnou byli a oo mně budou, svobodněji svět prohlédl a abych Jeho Veličenstvo Moudrost, ředitelku světa, za manželku oojal. "Šopny" oživnou^,, dají hlavy_ k sobě, ozve s.e. intenzivní zenské breben,tění. ^oté__sestojapi s podstavce Opatrnost OPATRNOST : Jsem Opatrnost, kancléřka královny Moudrosti. Mám vyříditi, že královna Moudrost je choí samého Boha a jinému se oddati nemůže, ale že král Šalomoun se smí těšiti její přízni a býti divákem jejáho jednání, bude-li chtíti. ŠALOMOUN : Jsem mírně udiven tím, co se dovídám. Nicméně se usazuji, abych spatřil, jaký je rozdíl mezi SpÔE /zpívá/: V blesku jasném, - 77 - /ŠALOMOUN/ : moudrostí a bláznovstvím. Nbot nic se mi nelíbí, co se pod sluncem doje. POUTNÍK :/v lóži si z a mne ruce/: Chvála Dohu na vásos- tech, to je pravý muž a ze srdcemAluví! •ŠALOMOUN : /ke svámu průvodu/; Posaďte se, Sokrate a Pl; tóne, Epiktete, Seneko a další! '"čichni se usazuji v popředí na zemi. MOUDROST : Zahajuji veřejné projednávání věcí, které se dotýkají všech stavů světa! /Pře d s t up u i_ í, Sna i no st _a JŠt? s tě na/ SMAŇOST A ŠTĚSTĚNA : My úřednice sv-ta, Snažnost a Štěstěna, jsme nalezly veliká neřádstva ve vše.-v. stavech svata, věrolomnosti, fortele, obmysly a Šalby všelijaké, dlouhý by to byl výčet a žádáme aby to nějak napraveno bylo. MOUDROST : A kdo je toho všeho příčinou? SNAŽNOST A ŠTĚSTĚNA : Nejpředn~jší ti buřiči se jmenují Obžerství, Lakotnost, Lichva, Chlípnost, pýcha, Ukrutenství a Zahálka. MOUDROST : Nařizuji, aby se skrze otevřené patenty, po celé zemi vyvěšené, přibité a vůbec rozeslaní, prohlásilo, že původcevé těch neřádstev se ní věky vypovídají a kdyby se vidět dali, na hrdle budou potrestáni. ŠALOMOUN : Moudré, věru moudré! Lahodí to mé duši. FCUTKÍK /:/začne tleskat/: Duši! Výborně! -78- píseň o duši 1 O duši se často nemluví vá. Je to souček v hladkém kousku dřeva? Má to pel jak zjara třeba jíva? Chvěje se to, když se někdo hněvá? Je to bdící anebo to dřímá? Je jí horko rtebo je jí zima? Nevím, nevíš, nevíme. Ale n^kde něco je, čistounké Či špinavé, a to něco lidmi vládne. Jaké z toho naučení? Žádné. 2 Na duši se mělem zapomělo, zbývá skoro už jen holé tělo. A přece se krčí někde na dně, ožívá, když ťvlo schne a chřadne. A když temno privoláva sýčka, je z ní malá spásná píší-alička. Nevím, nevíš, nevíme. Ale někde něco je, čistounké ěi špinavé a to něco lidmi vládne. Jaké z toho naučení? Žádné. Stalo se? - 79 - OPTRNOST : Nestalo* Podezřelí se siee nalezli, ale ten, co je podoben Ožralství, tvrdí, že se nazývá Veselost, Lakomství se Vydává za Hospodárnost, Lichva za Ourok, Chlípnost za Milostnost, Pýcha aa Vážnost, Ukrutenství za Přísnost, Zahálka za Dobromyslnost et ce-tera. OUDPOSI : Když je tomu tak, necht podezřelí jsou op-H propuštěni. ŠALOMOUN : Jakže? T::ÍK : /vrtí hlavou/: No tohle! OPATRNOST : Dostavili se vyslancové stavů tohoto světa. MOU ROST : Nechí vejdou. Vstoup_í__záj3t_up, jenž jse roztodivně klaní a chová se vše-1i j ak poníženě. mluvčí STAVU: Stavové svatě prosí Její Milost, nej jasnější královnu Moudrost, aby se milostivě rozpomene utí ráčila, jak věrně a poslušně a uořímně se posavad chovali. A pokorně žádají, aby za odměnu i pro ponouknutí k nové věrnosti Její Milost královna jim na privilegiích a svobodách nějaké zleošení učinila. Za to dobrodiní sli -bují stálé poslušenství a náležitou vděčnost. ŠALOMOUN : Cože? Ještě nemáte dosti svobod? ••O.'TľÍK : Uzdy vám a biče! . jSichy'da jí ppět_ hlavy . k_spbě, brebenteni. Posléze: 'iO\J 'POST : Uradily jsme se, že vám pro rozhojnění vaši poctivosti připravíme tituly. I budete se tím /MOUDROST/ : zřetelněji jedni od druhých děliti. Proto nařizuji a poroučím, aby se napříst" řemeslníci psali slovutní, studenti osvícení a nejučenčjší, mistři a doktoři nejslovutnčj-§•£, kn^ží důstojní, velební a všelijaká ctihodní, biskupové nejsvětější, bohatší mezi měštany urození, zemane urození a stteční rytíři, páni dvakrát páni, hrabata vysoce urození páni a páni, knížata velikomocní, králové nejjasnčjší a neořemožení. Což aby tím pevněji bylo, nařizujeme, aby žádný ani listů přijímati nebyl povinnen, jestliže by se mu co z titulů vypustilo aneb pochybilo. / Zástup se ..dlouze, d ěkoyn * k lan í _ a o d ch á z_í / ŠALOMOUN : Znamenitá kořist! POTNÍK : /se směje/: Čáry na papíře! OPÁ'ľRNOST : Zde došla replikací od chudých všech stavů. Naříkají na velikou nerovnost, že jiní mají hojnost statků a oni třou nouzi. Aby to srovn'-no nějak bylo, - hy''. dají _ za s hlavy k sob-* a kratičko brebenti. T1 ROST : Budiž odpovězeno, že řád sv*ta jednou ustavený nemůže býti jiný. Ale dovoluje se slavnostně /za_zní fanfáry/, aby každý jaký-mikoli cestami může a umí z chudoby sobě pomáhal! OPATRNOST : /volá/: Je tu mluvčí jménem stavu vrchnosti! Moudrost : Necht vstoupí. - 81 - MLUVČÍ VRCHNOSTI i Stav náš je nejobtížnější ze všech, i žádáme jakékoli ulehčení. MOUDROST : Dovoleno vám budiž, abyste sobě vyhovili a skrze místodržící a úředníky věci řídili. MLUVČÍ VRCHNOSTI : Ó díky, Vaše Milosti, díky! Ode jde s hu^ba. VSe se od této chvíle stále„.zrychluje. OPATRNOST : /volá/: Vyslaní »d poddaných, rolníků a řemeslníků! MLUVČÍ PODDANÝCH : /s košem/: Naříkáme si velmi. Ti, kdož jsou nad námi nás honí a štvou, až krvav/ pot z nás teče. Zde jsou ukázky našich mozoluj jizev a ran* /Vysype obsah koše/ SOCHY : Ó! MOUDROST : Příkoří vaše je zřejmé. Protože však vrchnostem bylo dovoleno říditi vis skrze své služebníky, místodržící a úředníky, aí tito jsou obesláni. OPATRNOST : /stále usp ěchaně ji/i Již jdou! MLUVČÍ SLUŽEBNÍKU: Oni si stěžují na naši tvrdost. Deset stížností sneseme proti té jedine. Jsou líní, neposlušní, vzpurní, pyšní, bujní... Vvpqyěa se utopí ve vřavě, " s o chy" hlavy ks ob ě,_zaj?_re_- bentí._Šalo mo un_et_ P o u t ni k J en jiějnš gest i k ul u ji _ v zýya j í co nebesa. HC JDROST : Po vyslyšení těch i oněch budiž vyhlášeno poddán 'm, poněvadž sobe lásky a milosti vyšších bučí nechtí nebo neumějí si vážiti, aby upustili od své zuřivosti a pomněli, že to - 82 - 7 ^lOST/ i v sv*tě tak být musí /stále rychleji/, aby jeIni panovali a druzí byli poddáni. Mimo to však se vám přeje, můžete-li sobě ochotností, povolností a skutečnou poddaností u svých vrchností a místodržících co nejvíc přízní dobyti, abyste jí užívali. ŠALOÄIOUN : Ó běda! i-OUTí ÍX : 'ířikrát běda! OPATRNOST : Mluvčí žen... SNAŽNOST : Mluvčí mužů... Jevišť* se zaplaví lidmi,_všichni mluví naráz. ŠALOMOUN : /povstává^ ^velikýja^^^asem^yolá/ : Marnost nad marnost a nic než marnost! Marnost nad marnost a nic než marnost! Marnost nad marnost a nic než marnost! Jde ke Jcrálovně^ Mp„ud_r-p_s^ a strhne jí^ škraboŠku: qbjeyá se tvá č jčarod" jni_ce_.^_yše ž d ě seně z t i ch ne a strne. P0 chvíli Šalomoun jde a strhává masky i ostatním. I tady_ se_ skýtá málo libý pohled. *Alomoun : Vidím, že na místě spravedlnosti nespravedlnost panuje a na místě svatosti ohavnost. Bedlivost vaše je nedůvěra, opatrnost vaše chytrost, přívětivost vaše pochlebenství, pcavda vaše jen přetvářka, horlivost vaše vzteklost, udatnost vaše opovážlivost, milost vaše bujnost, pracovitost vaše otroctví, nábožnost vaše pokrytectví et cetera. Vy že na místě Boha všemohoucího svět říditi - 83 - ŠALOMOUN : máte? Půjdu a hlásat i budu všemu světu, aby se svádět a mámit nedal. /Odchází a sním_ jeho zástup/ 2 sSTUP : ZyxzP.*v-U.Íe A.0 ztracena/: Marnost nad marnost a nic než marnost.i. ^SOOHT", .si. op^t jiasadí ěkrabp šky a vrátí s_e na svá mí sta a do syyých_ původníc h post o jů» licho MOUDROST : Co dxlat? Slabé brebentění, jen náznak. OPATRNOST : Navrhuji, abychom za Šalamounem vyslali Rozkoš spolu s Přívětivostí a Úlisností a nepřehledný zástup jejich dalších nejlepších PL^covnic. Aby se všechny k němu vinuly a jeho krásu a slávu a moudrost chválily. Jedině tak může být Šalomoun uloven, nebot jest ješitný tuze. Jiné cesty nevím žádné. StQUDR0ST : Schval u i i. SOCHY : Schvalujeme. IJSochy'' zmizí. Je vidě t_pu t o v ání ^JŠa lomounovo s rád c i a prů-lPAgLv>.-PJJL.0.Y4jlí. málem biblická. Šalomoun učí zástupy, Ša-tofloun káže, ^CLóíactim.. ppi^t;jf * ^Íli.e^^„.Íaj!^iifí.í. Rozkoš. BOZKOŠ : Ó králi! Světlo lidského pokolení! Koruno světa! I stav manželský od tvé přítomnosti očekává slávy zvelebení! Hle! feojí se Přívětivost. Úlisnot a zástup krásných žen, Šalomoun obejme Roz_koš,. po chvil|_ druhá, třetí, čtvrtá žena. - 84 - Pozvolna pod ženskými těly mizí t zatímto hudba náleži-_ t_| yypi3YÁ- Šalomounův zástup, stoji ny ní o s amoc en. FRVI'ií HLAS : Jsme sami. DRUHÝ HLAS : Král je ztracen. íťHlíi KLAS : Rozum ztratil. 3 >7ý :PL.AS: Pobloudil se. ; ÍTÍ HLAS : Chtíči podlehli t HLAS : Už vidím, že v světě lépe nebude. I• ÍK : /z lóže/: Utečte! Královna vyslala proti vám Moc a její pluky! Utečte, mudrcové! Utečte, filosofové! PRVNÍ HLAS : Veta po nad*- „ DRUHÝ HLAS : Běda nám! TŘETÍ HLAS : Raduji umřít, než tu být, když je to tak... ČTVRTÝ HLAS: A dívat se na nepravost, faleš, lež, svod, ukrutnest. Vtrhne zástup šerých postav s dlouhými meči. Průvod Šalomounův je bleskově porubán. Hudba. - 85 - 10. p b r a z i KDYBY TAK ANDĚLÉ ---- Abstraktní prostore Vše ,je y. gestech, v k.o.stýmejA.^í__v; mluvě velmi.....civilní.. Hudba je lahodná. Poutník stoj_i_ ILlSgPtřed, jeviště,. sám. POUTNÍK :/zojifal^e/i Al když se konečně objeví nejaký anděl a dá nám k leošímu nějakou andělskou píseň? /Ticho/ Smíme ještě prosit o zázrak? Nemohl by nám přijít na pomoc alespoň nějaký odpadlý and*l? /Ticho/ Nemusel by to být žádivý z těch slavných, velikých, žádný z těch archandělů! Stačil by docela obyčejný! /Ticho, poté luzná hudba a zjeví se Kristina/ KRISTINA : Slyšte a vizte: Nebeští muzikanti, světelní muzikanti přicházejí mezi vás. Přinášejí samý jas! CHÓR /zpívá "vyňatá slova"/: Angellus Caelum In mumdum Ut omne tristita avolet - 86 - ' - n t o upi Anděl. Poutník padne pod nápor em jasu _k zemL. Kr i st i na jz ů s t áyjá _ s,t á t _. í NDĚL : Já anděl z nebeské říše sestupuji na svět tiše, aby tady na zemi počalo velké prozření, aby vaše tuhá chmury odlétly jak noční můry. CFÓB /zpívá/: Ut tristitia vestra lucem timens avolat. Ai 1 íl : Duše přivádíme k touze, duším pomáháme z nouze> aby zla a černá tma nezalehla srdce pokorná. '"" /zoíyá/ : Ne corda humilia tenebris opprimentu. ^OLTNÍK : /se vztyčí,.....ale zmůžje se_ jen na_nčmé gest ANDĚL : Já and*l tak jak člověk vím, že slast i bolest mluví mlčením. Ale neZaštkal přece jen n%de někdo tichou blažeností? Ft-íISTINA /s gestem Poutníkovi/: Uondán a zemdlen je bojem i putováním, blouděním i poznávaním. : Kdy se však my andělé zas dočkáme nějaké písně od lidí? - 87 - ÉÍíiSÍj : Nejaké obyčejné, azurové třeba. * Slyčíme-li prosbu vroucí, jsme všemohoucí! m% /zpívá/Vvyňatá slova"/ Carmina hominum Fervida Omnipotentia KRISTINA : Je zemdlena, a uondán mnohým uviděním, temným světlem, jasnou tmou. Zazpívám za něho. /Zpívá/ ČERNÉ HVĚZDY Patník na konci svých cest slyší a vidí, že v nitru lidí přibývá černých hv^zd. Kdyby tak andělé nav ěky se vráti i na zem, černé hvszdy zmizely by rázem. - 88 - ...iOĚL : Žádné "navěky" není. Ale v duších mír 3e rozhostí i po kratičkém našem navštívení. poutník /na kolenou, náhle volá/: Andělé, šumící hlasy na nebi! Andělé, dumavé plameny! Andělé, znící hvězdy! Andělé, okřídlená nebesa! Andělé, vzášející se sloupy! Andělé, zpívající jasy! And-lé, kolotání nekonečna na dne duše člověka! CHÓR /zpívá "vyňatá slova"/ Angelli Ignes Stellae canentes Caelum Lux sine fine In imis animarum hominum And^l mi zí. v kl eč ící Poutník v z hládne __k e Kristině. POUTNÍK : Nové mámení? KRISTINA : /věcně/: Andělský sen. I Kristina mizí.. Poutník je .sám.. f 11. o b r a z : OPĚT RYNK SVĚTA Op'"t hřmotí a závratně se točící rynk světa, zběsilé fůro re , z n*hož postupně a vždy jinak vystup_ují_ osoby, obrazů 2~i5. Nesmírný hluk, hudba i pohyb rynku se za čtyř krát kých r zhovorů, vždy zastaví, výrazně vystoupí harmonie se skupení i platnost slova. Poutník zprvu další chvíli obzírá tento kolotoč /horizontální i vertikální/ Náhle _ryňk_ ^vyplaví" do popředí_hrst ku kně ží , Pře vor a a Skřeta a_ptáčení se za stav i. t SKRĽT /zpívá/: Pojci se modlit, rozjímej, meč tě spasí jedině, sekej, bodej - hned ti bude hej jako v lůně matčině... CHÓR : Dominus vobiscum. Posvěcen buá dům církve svatéí V jejím lůně duše nezastůně. - 90 - ľ-T^VOB : Navracíš se tedy, bratře? -JIPŠT : Hořekovat nad zlobou časů? /poutník po něm bez ^popuzení hodí kamenem kře t zmizí/ "UTNÍK : Jdu svou cestou. : A je to ta pravá cesta? POUTNÍK : Kdožví, ubohý i: :z- kvíce, zbývá jen lístek zalený... P&EVOP /zmateně/: Cože? Co to... POTNÍK : Arabské přísloví. PřřEVOR :Běda duším,které nemajíce jistot jen semota-mají svatem... Bez spočinutí, hnány věčným neklidem* POUTNÍK : Tak. Až k hořkostem pekla jsem došel. Klid věru asi nebude mi dán, převore. A přesto jako bych se cítil v hlubině bezpečnosti. P$EV08 : /ostře/: Na dn:' tedy! " ;. ÍK : Ze dna studny je vidět hvězdy i za dne, převore. ]■" 3T05 : V hlubinách jsou zeměplazi, štíří, krysy, žáby, měkkýši... IK : Ale i žíly žuly, pískovce, drahokamů. '.'OP : /pichlavě/: Zpovědní klekátko je prázdné, nikdo nepřichází. POUTNÍK : Věřím, že. .. PŘEVOR : Přece tedy. POUTNÍK : Věřím, že přesto, nebudu v hlubině svého lusthauzu sám. PPEVOR : Malá víra, nízká víra! DOUTNÍK : Stačí mi. Rvňk_se i>p_ět_z_ačne topit. Ozve je PÍSEŇ O VELIKÉM BÁBELU 1. sl_pkaj_ GHÓB : Jak to kolo sv^t se točí zas a znova, jenom věřící prý bude spasen. Slova, slova, slova, slova! Věcn* narážejí na sen! Víra bývá skloňována, ve Velikém Bábelu, kde se hlásá neodpírat zlu. Nepadá tam na nás žádná manna, temnotou se prodíráme ke světlu. Ry ňk_ jry^laví Černobílý houf .hqligů-knéži-.strážca, ^ajS pude %....p#pst#iňe ..setočitý HOLJČI-KNŇŽÍ: My jsme milosrdný houf, jenž dává řád a podobu výkonu práva. Kdo nám nedá na modlení, nebude stat bez prodlení. ale kdo s bakšišem k hám chvátá, popraven bude na f trata. 1. HOLI..*! : Cože? Ty nejsi zkrácen o hlavu? Nezjevuješ se z jiného světa? POUTNÍK : Jek vidíš. 1. HOLIČ : /se na něho., vrhá s_ "bíloui plachtou/:Tak musíme oholit, ostříhat, pěkně připravit, aby ]£ 9. "t • • • - 92 - 1- KNĚZ : /celý v černém hq gestem zarazí/: Byl to jen pokus. POUTNÍK : Fo nejzazší mez. 1. KNĚZ : Jak se na pokus sluší. poutník : Jenže kolik jich tu mez nedopatřením překročí? ! SOUDCE : Hodně. Hodláte s námi diskutovat o právu a jeho výkonu? POUTNÍK : Nikoli. SOUDCE : Vaříte tedy ve spravedlnost? POUTNÍK : Ano, v tu se zavázanýma očima. Má úcta! Rynk se op č t dá do pohybu. Zaznívá 2. sloka Písně o Velikém Bábelu CHÓR : Jak to kolo sv"t se točí zas a znova, jenom spravedlivý bude spasen.. Slova, slova, slova, slova! Věčně narážejí na senL Právo bývá skloňováno ve Velikém Bábelu, kde se hlásá neodpírat zlu. Ledacos je lidem dáno, nejvíce touha po světlu. I: vňk vyplaví Hlavního s jeho hrstkou a Stařenu a__ zastaví se . POUTNÍK :Končím, dél nehrajú! STAŘENA : Konečn* se kaje! HLAVNÍ : Nekončíš. Jest? jsme tu my, kteří máme v ru- - 93 - AViíí/ : kou moc a mocí obdarujeme. Co ty na to, Poutníku? POUTNÍK : Já nic na to. Nebot nic není s to narušit moje blaženství... STAŘENA : Blaženství - rajské 3lovo! POUTNÍK Milerád však vyslechnu, co hodláte říci... HLAVNÍ : Nejenom vyslechnout bude třeba, ip _ mu- síš mluvit *.; POUTNÍK : Budiž, i tomu jsem ochoten. Ale před kým? Ke komu? 0 čem? A proč? ?R'".Í : Moc se ptáte. DRUHY* : A nejen mluvit, ;-*>*;. hlavnč jednat bude třeba! RVA : Už zase! Pryč od pramene zla! AR ÍK : Ani tomu se nebráním. Včci obecné jsou i v*ci mé. Neutíkám od nich. Jaké činy máte na mysli? HLAVNÍ : Ty správné. •'CUT; ÍK :A to jsou?. . . HLAVNÍ : Moc se ptáš. POUTNÍK : A ptát se budu dál. Dokud se budu ptát, vím, že budu přebývat v hlubinách bezpečnosti! HLAVNÍ : Nejsem si jist, zdali se nerouháte. POUTNÍK : Také si tím nejsem jist. Naštěstí. A proto: na neshledanou! : Javní mluví ^ ba řeční dál, není už všaki^slyšet ani_ slovo; - 94 - 2F.£JL°£e^ vŠe_ j>řeh 1 uŠu_je hjadba^^ ústa_ naprázd- no . Kynk ae opět r_qztpči ra zaznívá: 1*. sl oka^PÍj5él&.J^SěLĚÍilíilL CHOP : Jak to kolo svět se točí zas a znova, jenom kdo má moc prý bude spasen. Sloya slova, slova, slova! V^-čn*- narážecí na sen! Moc je často skloňována ve Velikém Bábelu, kde se hlásá neodpírat zlu. Moc je nemoc, mor a rána, nevedoucí ke světlu. Z_ rynku vystoupí skupina yojáků v čele^JtóarjtéI\em._Ryňk se onyt zastaví. Před .Poutníkem stane Verbíř a spuctí jev kg pouto\r£_vyy.pj._aj/ačj_ VERBÍR" : Jde lancknecht z vojny do vojny a tak si měšec rozhojní. Strampede mi slami cresente al vostre signoři! Když na kůň sednou rejtaři, Půbůh je lupem obdaří. Strampede mi alami presente al vostre signoři! Kdo nad vínem si hladí knír, Bitvami prošlý mušketýr! Strampede mi alami presente al vostre signoři! /Kozvírá náruč/ - 95 - XmMh : Půjdeš opět s námi, generále? /Rozvírá n>u£/ POUTĚÍK : Dal jsem se mezi soldáty jen jedenkrát, nemusili jste mn* ani verbovat, šel jsem sám, byl jsem dychtiv slávy, živlu, jenž převrací lidi. Po druhé tak neučiním! MARŠÁL : A copak po tobě moji vojáci chtěli tak zlého? POUTNÍK : Zdatnost ve vraždění. ' _"-->L : Kdyby nebylo vojska... : KYPÁNKA : Pojä na má prsa zlatíčko naše! /Rozvírá širou náruč/ EEPEPÁL : /rozv írá náruč/: Jste hrdina , vy můj zlatý starý hochu! : Nejsem, vy můj stříbrný mladý hochu! ŠIML : Kdyby nebylo vojska... VEPÍTÍNKA : Nejkrásnější holky ti dohodím! ET/^Ý GENERÁL : Slávy jste si zažil věru vrchovatě. POUTNÍK : Až moc. Pád si od takovýchto parád odpočinu. MARŠÁL : Kdyby nebylo' vojska... POUTNÍK : ... nebyli -vojáků. Pohov a sbohem Rynk se dává do pohybu,_ zazpívá 4 .a _p»o sledjoí ^ sloka Písně_ o_ Veliké m Bábelu: 0H3E : Jak to kolo sv~t se točí zas a znova, jenom bojovník prý bude spasen. Slova, slova, slova, slova! Věčně narážejí na sen! - 96 - /CHÓR/ : Sláva často skloňována bývá ve Velikém Bábelu, kde se hlásá neodpírat zlu. Bývává však tuze jurodivá a nevede nikdy ke světlu! Z rynku s v" ta vyjede náhle do J2°jpjíedí„y_ křesle starec Os r d s m Měno u najlpb oj^_J/yj a^ zí je aktér _ům_ p ře d c h o z í ch scén, jeteli yftak:,,.3£^Xeja n*ho mí je jí nevšímavé. i začne yyvolávatj OSUD : Osud, prosím pUkfeŠl Osud, račte si vzít! Tady je to varieto - osud - osud - osud... óóósud. Kdjyž si ho nadále nikdo ne vší má, • pokrčí rameny a zmizí._ 1 „pyňku ,sy£ta. vystompi_ Krist ina. R^yňk s_e definitiv n zasta ví, [ : . "TuA : Kdes byl? Odkud se vracíč s tak rajským úsměvem na tváři? Mluv! POUTNÍK' : Pobyl jsem opět krátce mezi kněžími i mezi soldáty, mezi vykonavateli práva i -moci - a všem jsem dal vale. KRISTINA : Končíš svou pouí? POUTNÍK : Končím nekončím. Jsem blažen. Následuje jlivadlq^ v. n*mž je ^í^^odívan£_a_.bp^]^ nejiti sl ov„ - 97 - KRISTINA : A koho vlastně, Poutníku, miluješ? POUTNÍK : Tebe. KRISTINA : A dál? ...ÍK : Nevím. Toho, kdo se ptá. i B ISTINA : A co miluješ, POUTNÍK : Nevím. To, co nevelí. k! í ISTINA : A štěstí? POUTNÍK : Nevím. Ale koho se štěstí nedrží, je mi drahý. A z čeho je hlad a komu se dá věřit a čemu se říká strom a koho bolí a co se zadírá... KRISTINA : A co se zadírá .... POUTNÍK : A po kom 3e stýská a po čem nic není a s kým se dá mlčet... r-ISTINA : A s kým se dá mlčet... -^Ui.;ÍK : A s čím si hrát. /Pomlka/ KRISTINA : Kam hledíš? POUTNÍ : Tam dopředu. NPISTINA : Ráj srdce nalezen? POUTNÍK : Tam vpředu, věčně tam vpředu. KRISTINA : Nemizí? POUTNÍK : Trvá, trvá-lí sen, jenž - 98 - í /POUTNÍK/ : vždycky vzplane když jiný, nesplněný, prudce zhasl, KRISTINA : /od c h áz. e jí c vo 1 á , d o Ztracena/: Sny! Sny! Sny! /Zmizí/ Znenadání se na jeviště neznámo odkud vřítí bezmála už z_ajD o m e n u. t í ^V š e z ydjá. _a Mámejn^í^ jako by cht"li začít ...znovu. VŠEZVĚD :/spustí/ Mé jméno je Všezvěd, příjmením Všu- dybud. Procházím svatem, do všech koutů náhledem. . . Co zjevného jest, vše spatřuji, co tajného, vše slídím a stíhám. Sumou: beze mne nic se díti nemá. Půjdeš-li za mnou... Fotník přes něho přetáhne část pjppny. MÁMENÍ : /spustí/ Mé jméno jest Mámení. Jsem tlumoč- nice královny sv*ta Moudrosti. Mám poručeno, abych... všecko, co k oravé světské moudDosti přináleží... jinak by lidé v divných tesknotách žili a smutně svůj čas... Poutník přetáhne i přes ni část opony._Gesto. POUTNÍK : Jsem štasten?... Jsem... živ. Vs.toupí Autor a zatáhne zjevtek. opony, takže zmizí i Poutník. - 99 - epilog ÍJiS.kde dosud stál Poutník, _stojí_._nyní Autor. AUTOR : Nebylo snad nevhodné podati tuto práci Jas- nostem vašim, které proudů a vlnobití vše -likého na svxtě tisícerým způsobem zakusi -ly. .. CHÓR /zpívá/: Oui mundani pelagi fluctus et luctus mille modis experti... AUTOR : ... a přece spočívají, jak doufám, v nej- tišším přístavu svědomí. CHÓR /zpívá/: In tranguilissimo conscientiase portu guiescunt tamen. AUTOR i S jakým úmyslem jsem tak icinil, neodvažu- ji se... /zvolna, ze zadu se blíži všichni herci/... ... neodvažujeme se ani nyní říci, ale Jasnosti Vaše buóí se toho domyslily svou vrozenou bystrostí anebo možná jindy to vyloží - - - což také nebylo by oro-ti naší mysli. CHÓR /znívá/: Guod non esset contra mentem nostram. AUTOR : Blaží však duše naše, že'přes všechny oŠkli vosti jsme vám nezatajovali krásu... CHÓR /zpívá/: Pulchritudinem... AUTOR : ... která jest a trvá jako tento svét. CHÓR /zpívá/: Exsistit et durat similiter hic mundus. - 100 - AUTOR : Vzdor vnemu bloudění mysl vaši - nic nenal- hávajíce vám - utěšovat i i zotavovati byli jsem nejenom odhodláni, ale činili jsme tak slovy i skutky... CHÓR /zpívá/: Verbis et factis. AUTOR : Slévalo-li se to i ono ve skutečné utěšení i zotavení, není dáno soudit i nám. CHÓR /zpívá/: Mon datur iudicare nobis. AUTOR : /obklopen již z obou stran všemi, herci/: Leč stojíme tu s naděVjí, £# labyrintem světa přece jsme po mnohých protivenstvích posléze k lusthaueu srdce dorazili. Zda na práh či nřes práh jeho, přenecháváme k úsudku Jasnostem Vašim. CHÓR /zj3Íyá/: • Illustratis vobis. AUTOR : a v této naději ziistávébne /gesto všech k publiku/ Jasnostem Vašim oddaní služebníci. CHOP /zpívá/: Illustratis vobis devoti clientes. Konec ERB 55/80 vyhotoven* v30 výtiscích o 100 listech 'Zpracovala: Lindušková