Ludvík Kundera LABYRINT SVETA A LUSTHAUZ SRDCE Úprava pro rozhlas: Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer Chór (zpívá) Prologus: Chór (zpívá) Prologus: Chór (zpívá) Prologus: Chór (zpívá) Prologus: Chór (zpívá) Prologus: Chór (zpívá) HUDBA Dicam, quid rei sít, dicam, quid rei sit... (promlouvá velmi komorně jakoby z křesla spolu s posluchači) Povím Jasnostem Vašim, jak se věc má. Dicam, quid rei sit... Když jsem v tom věku byl, v kterém se lidskému rozumu rozdíl mezi dobrým a zlým ukazovati počíná, zdála se mi toho nemalá býti potřeba, abych se dobře rozmyslil, ke kterému bych se houfu lidí připojil a v jakých věcech život tráviti měl. I jal jsem se mezi jinými přemýšleti o marnosti lidské... De vanitate mundi... Příležitost k tomu se mi odleckud naskytla, neboť látka jest to přebohatá a nadmíru příhodná k ostření vtipu i broušení jazyka, takže by ty věci novými nálezy mohly se rozmnožovati do nekonečna. In infinitum, in infinitum... Uznávám arciť, že cokoliv zde jest, počato jest a nikoliv ještě dokonáno... Nondum absolutum, nondum absolutum... Ale ať je tomu jakkoli, přece jsem si umínil z rozptýlených papírů vše shledati, až se mi pod rukama zrodilo toto Theatrum didacticum aneb Světlé vymalování, které Jasnostem Vašim podávám, doufaje, že spolu dorazíme alespoň pod okna cíle, jenž pojmenován byl lusthauzem srdce. Tato naděje rač nás říditi, povznášeti a posilňovati a v této naději jsem Jasnostem Vašim oddaný služebník. Illustratis vobis devotus cliens. Prologus; Poutník: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Poutník: Obraz první - o příčinách v svět putování! Jsem šťasten... (pauza) Jsem šťasten?... (naléhavěji) Jsem šťasten?... S rozumem svým pilně jsem se radil a na tom se ustanovovala mysl má: abych takový život a způsob zvolil, v němž by co nejméně starostí a kvaltování, co nejvíce pak pokoje, pohodlí a dobré mysli bylo. Kdo jsem? Odkud přicházím? Kde jsem? Kam jdu? Přiznám se, jednoho, druhého, třetího povolání chytati jsem se počal, ale každé jsem hned zase pustil. Při tom jsem se bál, aby mi má nestálost hanbu nepřinesla. Proč tu jsem? Dosti sám v sobě jsem se natrápil a navrtěl a na toto jsem pak přišel: abych nejprve všechny věci, kolik jich na světě jest, prohlédl a teprve jedno s druhým rozumne začít? jistý stav sobě vyvolil. Jak umím...? Co chci? (ticho) (z jedné strany) Štěstí? Zvuk (uprostřed) Ano. (stále ze strany) Spokojenost, pohodu, smích? Ano, ano. 1 srovnávaje, Co mám? Co Mámení: Poutník: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Poutník: Všezvěd; Poutník: Všezvěd: Poutník: Všezvěd Poutník: Všezvěd Poutník; Mámení Všudybud: Mámení: Všudybud: Poutník: Mámení: Poutník: Mámení: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: X Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Moudrost dokonce? Třikrát ano! (přichází do středu) Kde pak vůdce jakého máš? Žádného nemám. Bohu a svým očím důvěřuji, že mě nezavedou. Nuže, chceš-li dojiti k pravému ráji spokojenosti, do zahrad štěstí, k hájemství smíchu, zkrátka ke skutečnému lusthauzu srdce, musíš napřed projít labyrintem tak spletitým, že krétský byl by proti němu hračkou. Ale nezabloudím tam? Bez průvodce ano. Motal by ses jen kolem dokola a nikdy ven netrefil, (odchází) Počkej. Ano, naštěstí jsem tu já, abych takové, kteří žádají něco zhlédnout a zkusit prováděl a vše jim ukazoval a z nesnází je dostával. A kdo jsi ty? (nesrozumitelně): Mé jméno je Všezvěd, příjmím Všudybud, Nerozumím. (přizná barvu): Mé jméno je Všezvěd, příjmení Všudybud. HUDBA Procházím světem, do všech koutů nahlédám, na každého člověka řečí a činy se vyptávám, co zjevného jest, vše spatřuji, co tajného, vše slídím a stíhám, sumou: beze mne nic se díti nemá; ke všemu dohlédati jest má povinnost. Půjdeš-li za mnou, uvedu tě do mnohých míst, kam by ses nikdy nedostal. Pojďme! (odcházejí) (se objeví na opačné straně): Všudybude, (ZVUK) kam s tímto pospícháš? Do světa ho dovedu. Prohlédnouti jej žádostno jest. Beze mne? Třeba bez tebe. Kdo jste vy? Jsem tlumočnice královny světa Moudrosti. Mám poručeno, abych vysvětlovala, jak se čemu v světě rozuměti má. Všecko, co k pravé světské moudrosti přináleží, všem v mysl vkládám a je k veselosti a dobromyslnosti přivádím, jinak by lidé v divných tesknostech žili a smutně svůj čas na světě trávili. Já všechno, co jak jest, vyložím. Šťastně mi tě bůh za průvodkyni dal. A jak ti říkají? Mé jméno jest Mámení. HUDBA (ZVUK) Pojďme tedy. Chceš-li k lusthauzu srdce dojiti... Nevím, mám-li... ?? Nechce se ti, vrtohlavče? Teď už povolně půjdeš. Co jsi to za obojek mi na krk hodil? Toť uzda ušitá z řemení Všetečnosti a udidla její jsou ze železa Urputnosti... K prohledání světa nepůjdu tedy dobrovolně, ale těkavostí a neukojitelností své mysli násilně budu tažen? A já tobě tyto okuláry daruji! Skrze tyto brýle se na svět dívati budeš. Jsou ze skla Domnění vykrouženy a jejich rámcové jsou ufasované z rohoviny, jež sluje Zvyk. 2 Poutník Všezvěd; Poutník; Všezvěd: Mámení: Chór: že mi rozum a mysl na ten svět, na nějž se hledělo, avšak HUDBA (s údivem) Ó! Věc daleká je blízká a blízká daleká; malá veliká a veliká malá; ošklivá krásná a krásná ošklivá; černá bílá a bílá černá... Jsou to opravdové brýle Mámení i Naštěstí mu je jaksi křivě strčila na nos, takže plně nedoléhají. Ústa jste mi sevřeli a oči zastřeli, věřím však, nesvážete. Půjdu a podívám se paní Marnost... (ho opraví) Paní Moudrost. ...pani Moudrost chce, aby vlastníma očima aby se nehledělo. Pojďme! Labyrin světa se ti otvírá (vstupují do labyrintu, kde se z dáli ozývá PÍSEŇ) (zpívá) Vyzbrojen jsa uzdou všetečnosti a na očích maje brýle mámení, nikdy, nikdy nebudeš mít dosti poznatků a hlubin. Hlubin vědění. Vyzbrojen jsa stálou zvědavostí budeš hledat, bádat, plakat a se smát, poznáš mnohem více nežli dosti vrtkavostí, hříchů, rozkoší a zrad. Vyzbrojen jsa tím i oním zkrátka poznáš prostě ono a poznáš i to. Otvírají se ti spásná vrátka: to, co je ti dáno, nechť je prožito! Prologus: První: Druhý: Třetí: Čtvrtý: Pátý: Šestý: Sedmý: Osmý: Devátý: Desátý: Poutník: Všezvěd: Mámení: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Poutník: Osud: Poutník: Obraz druhý - osud rozděluje povoláni I ZVUK (čte) Panuj! Služ! HUDBA Rozkazuj! Poslouchej! Piš! Pracuj í Uč se! Kopej! Suď! Bojuj! (zmateně) Nerozumím ničemu. Tady se rozdělují povolání a práce, k čemu se kdo ve světě má upotřebit. Ten stařec se jmenuje Osud, od něho každý, kdo vchází do světa, musí si vzít instrukci. Vezmi také svou cedulku! Sáhni si! Prosím vás, nenuťte mě poručit se slepému štěstí ber co ber. Rád bych si vybral. Přednes svou žádost. Osude, který losy života spravuješ, přišel jsem s úmyslem, abych sám všechno prohlédl, a teprv, co by se mi líbilo, si vybral. Synu, vidíš, že toho jiní nečiní! Co se jim podá nebo naskytne, toho se drží. Ale poněvadž jsi tak žádostiv, dobře, udělám výjimku, (čte) Speculare. ZVUK 3 Všezvěd: Mámení: Všezvěd: Poutník; Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Mámení: Chór: Poutník: Mámení: Poutník: To znamená: dívej se, zpytuj. Také: přemýšlej. Poněvadž si chceš všechno prohlédnout!, musíš projit různými stavy. To jsou tvé úkoly. Kolik jich je? Tři? Tři, pět, deset, kolik chceš, přijdeš-li jim na chuť. A kudy vede cesta? Přes Rynk Světa. HUDBA Pohleď! Rynk světa (ve ZVUKU se otvírá prostor Rynku světa (Zpívá PÍSEŇ O VELIKÉM BÁBELU) Jak to kolo svět se točí zas a znova, jenom věřící prý bude spasen. Slova, slova, slova, slova! Věčně narážejí na sen! Víra bývá skloňována, Ve Velikém Bábelu, kde se hlásá neodpírat zlu. Nepadá tam na nás žádná manna, temnotou se prodíráme ke světlu. (píseň končí a do hudby se začínají stále silněji ozývat zvířecí zvuky) Já zde potvory jakési vidím. Těm lidem se ve zvířecí tváře proměnili. Potvory pravíš? Hleď jen skrze okuláry dobře, spatříš, že to lidé jsou... (Nasadí si brýle, zazní Skutečně skrze brýle se zvířata opět mění v lidi. HUDBA doznívá Prologus Třeti obraz - Uč se, hochu, moudrým býti Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Mámení: Poutník: Učitel: Poutník: Co je to býti moudrým? Všemu, co je potřebné, dobře rozuměti, všecko dobře konati, dobře vyjadřovati. Kdo mě tomu nauči? Škola. písnička, která je zde až na následující stránce V ni jsou lidé na exámen bráni. Musí se zjistit, jaký měšec, jaký zadek, jakou hlavu, jaký mozek a jakou kůži kdo přináší. Kdo obstojí? Kdo má hlavu ocelovou, mozek v ní ze rtuti, zadek olověný, kůži železnou a měšec zlatý. Co je tak cenné na tom paterém kovu? Ó mnoho- Kdo nemá ocelovou hlavu, tomu se rozpukne. Kdo v ní nemá tekutý mozek, nebude z něho mít zrcadlo. Kdo nemá plechovou kůži, nepřetrpí přeformování. Kdo nemá olověné sedadlo, nevysedí nic, vše roztrouší. A bez zlatého měšce kde by byl? Copak si myslíš, že velikých věcí se dosahuje zdarma? Chápu i nechápu. Veďte mě tam! Proč meškáte? Musíme napřed projít branou, jež sluje Disciplina. A ta je dlouhá, úzká a tmavá, plná ozbrojených strážných. Projděme. Pojď sem, hochu, už se moudrým býti. (výkřik) 4 Učitel a žáci: Všezvěd a Poutník: Mámení: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Mámení Chór: HUDNA A PÍSEŇ, do níž se ozývají zvuky výprasků (zpívají) nezpívají Škola je verkštat, ve kterém mladé mysli ku Ctnostem způsobeny bývají, rozdělují se na třídy neboli klasy, učitel čili praeceptor sedí na stolici, jíž se katedra řik žáci v lavicích, on se učí, oni se učí, něco se jim předpisuje křídou na tabuli, někteří sedí a píší, on napravuje bludy, někteří stojí a odříkávají, co nazpaměť se naučili, někteří klevetají a pokazují se svévolnými a nedbanlivými: ti trestáni bývají metlou a prutem. (HUDBA dozní a oni vycházejí - ZVUKvelkých školních vrat) : Prošli jsme. (zcela zničen) Nad tím mě leda zhnusení jímá. Ale jsme nyní na čtverém rozcestí. Co tedy chceš? Nevím. Příjemné libé okounění? Nechci. Moc, z níž jde strach a hrůza? Nechci. Dobře kšeftovat na trhu? Nechci. Mít za lubem? Nevím. Mluvit? Nechci. Mlčet? Nechci. Utrhat, odzvánět, zazdívat? Nechci, nechci, nechci. Štěstí? To chci. Štěstí manželské? (dlouhá pauza) Až poznám svět, až projdu labyrintem. Pravou míru? To chci, po té toužím. Hle, to jsou lidé pravé viry! (HUDBA, do níž se ozývá hluk boje) Strašlivé divé skřeky, krev, veliká krutá podívaná.) Co to dělají? Disputují o své víře, o svém náboženství, o tom, že korán jest ta pravá a jediná kniha knih. Ne, tuto víru nechci. Z těch diskusí je v ní moc krve. (HUDBA a ryk ustanou) Jinou? Ano! PÍSEŇ Bůh - to je naše spása, naše věrná skrýš, kdykoli trpíš, hned jsi Bohu blíž. Bůh vždycky na pomoc jde svému lidu, k Bohu se naše naděje vždy musí upírat, Bůh přemůže veškerou naši bídu 5 Poutník: Všezvěd: Převor: Poutník: Prologus: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Kristina: Poutník: Kristina: Všezvěd: Poutník: Kristina: Poutník: Mámení: Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Převor: Poutník: Převor: Poutník: Převor: Poutník: Převor: Poutník: Převor: Poutník: Převor: Poutník: Převor: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Převor: Poutník: a církev je náš pevný hrad. Ano, tu viru chci. Staniž se. Obleč tedy kněžské roucho kněžské roucho. Bratře. Poslouchám, bratře převore. HUDBA Stranou přejde Kristina. Poutník je jí viditelně upoután. Všezvěde. Co zase chceš? Tam tu chci! Kristinu. Co však stojí na tvé cedulce? Speculare, ne? Nikoli Amare! Tedy přemyšlovat! Ano, buďsi, přemyšlovat, ale s touto! S Kristinou. Má se stati. Rozložaný akord, stejný jako při objevení Všezvěda. Důstojnosti, zhřešila jsem. Jak, dcero? V myšlenkách. Dej rozhřešení. Dávám ti rozhřešení, (pauza) A. 1 ©« • • Co? (napovídá) Dcero! Co, dcero? Ale pokání přece i Žádné. Žádné. Nebo - přece jen - jedno jediné: den co den se mi musíš zpovídat. Den co den? Den co den, dcero. Abychom podchytili hřích v samotném jeho zárodku. Ano, důstojnosti. Rozložený akord Bratře... Poslouchám. Bratře převore. Hodlám tě pověřit úkolem, velkým a svatým úkolem. Poslouchám. Vydáš se do země nevěřících a získáš je pro pravou víru. Ano. Jenom co zvládnu jejich jazyk, aby má kázání... (laskavě) Nebude třeba jazyka. Přineste pancíř a zbroj Jak? Mečem obracet na víru? Nikoli slovem? Pravils "Poslouchám". A místo toho se ptáš! do světských pří Na to jsou odjakživa, bratře, jimi vládne! Nuže? rozmyšlenou. Přišel i v nem. Člověk je Budeme vpletení královská vojska. Jsme zapleteni do světských věcí nemyl se. Vládneme jimi. Náš duch Je to tak náhlé. Dej mi čas na jsem do těchto zdí, abych rozjímal... Rozjímej tedy i o našem úkolu. Hledej víru A právě v něm! Dávám ti čas na rozmyšlenou, živočich hledající víru. (šeptem) Co mám teď dělat, poraďte! Jednej, jak ti velí srdce, a bude ti dobře. Srdce mi velí uprchnout s Kristinou! Jsi zapleten do mnohých nástrah, a pout, nebylo by to snadné. Chytili by tě. Nuže, bratře? Nemohu, nemohu! Zavřete mě do ledové cely a bičujte mě! 6 Převor: Poutník: Převor: Prologus: Poutník: Skřet: Poutník: Skřet: Poutník: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Poutník: Kristina; Poutník: Kristina: Všezvěd: Poutník: Jsou účinnější biče nežli kožené důtky: neuvidíš tu, kterou chceš! Jakže, vy víte? (ZVUK šeptaných pomluv) Víme vše. A drobné lidské prohřešky promíjíme, (prudký skok z laskavého tónu do řvaní) Ale žádáme veliké skutky! A než se poutník nadá, má na sobě pancíř, na hlavě helmici a v ruce meč. A octne se v zemi nevěřících, (zvolá) Ve jménu naši víry. HUDBA a zvuky boje. (zpívá) Oltář a postel - ó jaké to velkolepé téma na kázání! Lože a kostel - to přesvědčí i slepé hlavičky po velikém porubání! Kristus a láska - ó jak je to dvojvýznamné z toho se nikdo nevykroutí í Ba ne, pane; Kristus tě nepolaská, ďábel si jen ruce zamne a ty zas budeš na své věčné pouti! Skřete, hlavu ti utnu! (prchaje) Utni si svou kutnu! ZVUK Poznali jste už pravou víru, jež vám nese lásku a požehnání. Padněte na kolena, sepněte ruce a modlete se... (otočí se k Všezvědovi a k Mámeni) Proč ti nevěřící nepadají na kolena? Nerozumějí tvému jazyku! Proč nespínají ruce? Nejen proto, že nerozumějí tvému jazyku, ale že na rukou mají pouta. Vskutku, všichni jsou spoutáni. Každý jinak. Je to marné, zanech toho! Nemohu. Musím dokončit své poslání, abych se vrátit a směl předstoupit před Převora. Zpovídat Kristinu... Odhodím meč, odhodím kutnu a uteču s ní! Bude chtít? Otoč se! Co vidíš? Vidím opět komnaty víry. Vidím v nich sebe. Ale jsem jako někdo cizí, vidím Kristinu. A sotva tě uzřela... A sotva mě uzřela, praví: Hledáš-li reje a freje a bohatství mnoho, nenajdeš zde nic z toho. Hledám lásku, která mi pomůže z labyrintu, v němž se motám! Upjala jsem svou lásku k Bohu. HUDBA Nevracej se. Mnohé se doma zatím změnilo. Tím lépe. Aspoň to poznám. Jdu. HUDBA proto, Tak ať (tic mohl Prologus Mámení: Čtvrtý obraz: Výkon práva Kde jsi nyní, Poutníku? 7 Poutník: Všezvěd; Mámení: Soudce: Poutník: Soudce: Poutník; 1.holič: Poutník: 1.kněz: 1.holič: Poutník: 1. holič: 2. holič: 1.holič: 1.kněz: Poutník: Poutník: Kristina; Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Poutník: Kristina Poutník: Kristina: Poutník: Všudybud; Poutník: Všudybud: Poutník: Můj prohřešek je jen (tiše) Vzýval jsem Tam, odkud jsem přišel. Jenomže - všechno se tu zatím změnilo, všechno je jiné. Převor, jenž mne vyslal, abych obracel lidi na víru, tu dávno není. A já se octl v rukou těch, kdož soudí. Poznáš tedy stav práva! Raduj se! Soud přichází. zvuk Dny se nám krátí a nezbývá příliš času, chceme tě vyslechnout, najít ti novou cestu. Tomu, kdo sám si nenajde cestu, nikdo ji nevyhledá. Pravdu máš, jenomže spravedlnosti neujdeš. Chopte se hol Jsem tu bezprávně. (ZVUKY nůžek, střihání, trhání plátna. Vzdechy odsouzených) Všichni jsou tu bezprávně. Prý. Nezastupujeme právo. Vykonáváme je. Holíme krky, stříháme vlasy. Pomáháme vám. (křičí) Na onen svět! K věčnému spasení. Byly bitvy. Zaspal jsi je. Nic nevím o vašich bitvách, pomyslný. Ze světa idejí. Kristinu. Je nová doba. Staré způsoby vzývání neplatí. Jsou škodlivé. Hlavu sklonit. Níž! Čiň pokání! Neznám slova nových modliteb. Kristinu jsem vzýval, jen Kristinu budu vzývat! (HUDBA Kristiny) Kristino■ Nemohu milovat člověka, jenž není téže víry. Vím. Nic mi už není po tvých pravdách, ale setrvám na nich. Setrvávám. Silnější je můj cit. Cit k tobě. Nad všechny pravdy. V záři těch pravd se rozplynou tvé klamné představy. Tvé pochyby jsou jen tenké kry na vodě. Myslíš, že víš, a ono to ví v tobě. Zakazuji si myslet, jsi-li vedle mne. Tím už věříš. Jen tobě. Ale motáme se pořád kolem dokola. Středem jsi ty. Já? Já jsem jen nepatrná... Budiž, měj pravdu, měj si ji. Mám-li tebe... Máš pravdu. Budiž, držel jsem se tvé víry. Ale bude-li mě to stát hlavu? HUDBA končí Buď zmužilý. Nevím, měl-li bych sílu. Kristino, pomůžeš? Bůh ti pomůže. ZVUK (volá) Bůh, v něhož nevěřím? A kdybych byl zalhal? A rychle se obrátil na novou víru? Zalhal...? Lež není to pravé slovo. Najdi jiné, kněze! Pokora. Dlouho jsem chtěl být pokorný, ale v tom to není, 8 v tom ne. Přesedlal jsem na poctivost. A za to budu popraven. Všudybud: Lpěl jsi na staré víře, kterou život překonal. Poutník: Lpěl jsem na staré víře z posedlosti. Z milostné posedlosti. Protože na ní lpěla Kristina. Mámení: A ta je za horama. Všudybud: Tak tedy ani pokora, ani poctivost, ale podvod. Poutník: Ne. Láska. A nebyl jsem v ní zbabělý, zbabělý jsem nebyl! f ZVUK - ostré písknutí) Soudce: Nastal čas poslední večeře! 1. vězeň: Nepotřebujeme už. 2. vězeň: Mé břicho - tento přítel červů dost dlouho rozkošně byl krmen. Už má dost. Nechce. 1. holič: Kdo nechce, nedostane. Aspoň zbude na nás. (ZVUK - rána, kterou ho srazí k zemi) 3. vězeň: (zavyje) Ó! Psi bídní! 2. holič: (s úsměškem) V nebi jsou pro vás zástupy kuchařů a kuchařek. (ZVUK - podkres žranice. Mlaskání, krkání, pití, srkání) Chór: (zpívá ŽALOZPĚV) Ó pane, pro tě samého mordují nás dne každého... Každého dne a každou noc, nikdo nám nejde na pomoc. Kéž je nám dáno spočinout s anděli bez katů a pout. Ó pane, pro tě samého mordují nás dne každého... Poutník: 2.holič: Poutník: 2.holič: 1.vězeň: Poutník: 1. vězeň: 2. vězeň: Poutník: 3. vězeň: Poutník: 4. vězeň: 5. vězeň: Poutník: Soudce: Poutník: Soudce: 7.vězeň: Jděte ven, chceme být chvilku sami; alespoň v této poslední hodince. Půjdeme až se nám zachce. (velmi tiše a naléhavě) Půjdete hned, prosím. Dobrá, budiž, je to vaše poslední přání. Nechrne je ať se rozloučí se životem. (ZVUK sklízení nádobí a odchodu) Co chceš? Proč je dráždíš? Ztrpčí nám poslední minuty! Až přijdou v plné zbroji, budeme rozstoupeni tak, aby polovička nás jim byla v zádech. Jakmile vzkřiknu "Ó pane, pro tě samého mordují nás dne každého...", vrhnete se na ně zezadu a hlavně jim vyrvete zbraně. My půjdeme zepředu a sevřeme je tak... Marné fantazie, nedají nám čas. Aniž příležitost. Nebudeme čekat, překvapíme je. Pobijí nás! I to je možné. Lepší zemřít v boji než na popravišti. Lid nám pomůže. Lid nám nasere. Lid... Kdo to je? Naděje. (náhly ZVUK vstupující vojenské jednotky) Klid! Signál zazněl. Exekuce začíná! Pozdě, pozdě. Mohli jsme se jich zmocnit, bylo jich méně než nás. Nebyli by stačili použít zbraně... (čte, ozývají se bubny a ZVUKY stínání) Budecius, Milota, Třanovský, Kocián, Zykmundovič, Půhonský, Tomeš. Ne! Já ne! (úpí, křičí) Já ne! Jsem nevinen, žádnou 9 1.strážce: Soudce: 1.vězeň: Soudce: Poutník: Soudce: Prologus: vinou nejsem obtížen! Ne, ne! (jiný) Tak dost tyátru, Tomeš. Strach bohužel není divadlo, (důstojně) Ať každý má své. Sny, sny, sny, nic než sny! (čte) Vrbenský, bratři Michnové, Jan z Dubí. A teď ten! (křičí) Poslední! Sám! Sám! (ticho, pak dlouze bubny) Ty! ZVUK Obraz patý - poutník stav vrchnosti spatřuje Chór: (zpívá) Ó - jsme plni naděje a smělých snů a plánů, záměrů a sil. Svět se nedozírně rozšířil. O sobotách, o nedělích kutáme a plavíme se. Moře poklady nám nese. Hory rovněž tak - a ještě dřív! Život je dnes divů div! Přechází nám sluch i zrak: samý zázrak nad zázrak. Ó - jsme plni naděje a smělých snů a plánů, záměrů a sil. Svět se nedozírně rozšířil. O sobotách, o nedělích z měst se valíme, vše plesá, zpěv se rozléhá až na nebesa, na lodičkách, na jachtách samý smích a samé slastné ach. My jsme torerové, svět je býk, proto přijměte náš vřelý dík. Všezvěd: Zachránili jsme tě. Mámení: Žiješ! Všezvěd: Nuže? Mámení: Svět moci, cos chtěl víc? Nápsenku! Všezvěd: Vše se ti otvírá, svět se ti otvírá. Motýlka. Poutník: Vyčkám. Všezvěd: Zmeškáš. Frak! Mámení: Promarníš příležitost. Největší. Všezvěd: Nikdy už bys nemohl mít pod rukáv! Nýbrž... Cylindr, hotovo! Zde najdeš to, co tak dlouho a tak klopotně Jas, štěstí, pohodu. Budeš dávat lidem dobro. Jsem hrdý, že vám tu mohu představit svého nástupce, (ironicky) Nepochybuji, že vám ihned přednese návrhy, které spasí naši nepříznivou situaci a získají si vaší vřelé podpory... Prosím! závěrečná část řeči, souběžně s předchozím dialogem) Je mi velikou ctí, že k vám mohu promluvit v tomto staroslavném městě. Již dlouhá staletí... (syčivě stranou) Jděte pryč s těmi reflektory, rušíte mneí (normálně) ...jsou oči světa upřeny právě sem. Toto je naše brána světa. Zde, právě zde... (pohněvaně stranou) Tak co jsem řekl? Zmizet! (normálně) Vaše zásluhy jsou dnes již 10 Neopakovatelnou. Jeden rukáv, s e b o u tolik lidí! Druhý Řečník Mámení hledáš Řečník Řečník: po vas stále ,. Jsem velcí historické. Milióny se obdivují vašemu úsilí. A já sám nemohu nepřiznat, že jsem hluboce dojat... (vztekle stranou) Kolikrát to budu říkat, necvakejte mi tady, neblikejte, k čertu! (normálně) Je na čase, abychom ve vší upřímnosti, zcela veřejně uznali, že vaším, právě vaším přičiněním,,, (stranou) Sakra, vy lotři! Že vás kopnu! (normálně) Celý svět obdivuje... Jak příkladné... Budou závidět... Kladná opatření... Nesmírné přednosti... Vzájemný respekt... To neznamená... To znamená... (stranou) Himlhergot, nechám vás vyvést, hodím křeslem. Zmizni, trpaslíku! (normálně, ale deformovanéji) A na závěr... Jsem hrdý... Jsem hrdý. hrdý, že... Všezvěd: (šeptem) Je řada na tobě. Mámení: (šeptem) Mluv! Naskytla se mi příležitost... Poutník: Naskytla se mi příležitost osloviti vás, mužové, světla vlasti. Uznal jsem za potřebné povzbuditi vás, abyste čileji bděli nad rozmnožením cti a prospěchu vlasti... Osazenstvo stolu: (se směje, chechtá, plácá do stehen, výkřiky) Et in saecula saeculorum... Jak jemné a vznosné to způsoby!... Mordechaj, srdce ráj... Poutník: (je zmaten, obrací se ke svým dvěma průvodcům šeptem) Co s nimi? Nic nesvedu s těmi cyniky! Ani mě nevyšlechnou! Všezvěd: (napovídá) Vyrukuj se svým návrhem! Tady ho máš. Mámení: (napovídá) Hned, bez všech orací, všechno jsme ti připravili! Poutník: Chápu, velcí mužové, že to, co není hmatatelné, přijmete jen s nedůvěrou. Vymyká se to vaší představivosti. Prostě: nepropočítané berete jako zdání, nezvážené jako nezvažitelné, možná nejsoucí. Hlavní: Pane, jste prvně mezi námi, vřele sic doporučen, přesto neznámý, čekáme od vás návrhy, jež změní stav věcí v hospodářském prostoru, tudíž i politickém. Řečičky jsou jenom pro lid. Tím nás nekrmte. Potřebujeme plán, jak napravit to, co být nemělo, leč přesto bylo... Žádné otázky: a jak - a když - a jestli. Nýbrž... Nemáme zkrátka peníze. Prachy... Kterak navalit! (zvolna, protože chvílemi čeká a Mámení) Nuže, jdu k předložit... (HUDBA KRISTÝNY) (vydechne) Kristino, Chci vám předložit, jenž nám umožní -- na jedné straně druhé přízeň národa! Tak tedy: známo, půdu. Má ji mít! První: Jakže? Kde ji chcete vzít? Poutník: Odprodávat pozemky, které dosud kryje moře. Ačkoli pod vodou je plno půdy - a kypré, úrodné... Hlavní: A vysvětlení? Poutník: Prostinké: moře bude odvodněno. Získáme nové širé oblasti. Zde je plán. Třetí: Dá se to provést? 11 První: Druhý: Třetí: Čtvrtý: Poutník: Poutník: na nápovědu Všezvěda věci. Chci vám ty a tady... ,.plán... a hodně rychle získat zdroje příjmů, na straně lid chce, jak je Hlavní: Poutník: První: Poutník: Hlavní: Druhý: Hlavní: Poutník: Hlavní: Třetí: Čtvrtý: Hlavní: Poutník: Hlavní: Všichni Poutník: Všezvěd! Mámení: Všezvěd: Mámeni: Všezvěd: Mámení: Úředník: 1. dáma: Poutník: 2. dáma: Poutník: Úředník: Poutník: Co je Odpovím vám sám. Ten návrh chápu, plány, způsoby jak a takovéhle podrobnosti, věci Ty zkrátka dodá věda - co? (dramatická myslit! jsou podružné Na to ji máme. Fakta, čísla, vše! Výborné! To je akce na léta a veleslibná. Mám i doplnění. Dokonce mnohem reálnější, bližší: prodávat kousek po kousíčku hory. Nic nežli skály... Uvnitř země ovšem... Vše chápu. Důmyslné. Dodá věda. Vždyť v zemi byly jsou i budou pauza) Poklady přece, myslit, páni, Vidíte, pánové? Kdo ale do čela té mocné akce? Já stěží... (Poutníkovi) Vaše je ta myšlenka. I svěříme ji samozřejmě vám! Bude to ovšem obrovitá práce! Což lépe vím než vy! Ba připouštím, že na generace. A právě proto se musí se vší důkladností... Smysl se musí lidem stručně vyložit. A jasně. Máme myslitele! Lidi, co vládnou perem. Všechno podezdí! 0 ideovno nemám obavy. Jen jestli se to rychle rozjede. Aby už zkrátka tekly peníze... Já doufám... Nedoufejte pouze. Věřte! Ostatně: jako zvláštní poverenec musíte věřit. Vaše zodpovědnost! Do díla! Končím zasedání. Plodné, ba možná historické. Nazdar! Zdar. (ZVUK kroků odchodů a d vaří) tyv^l^- {rY£feP\ to? Když sundám brýle mámení, je z toho naprostý nesmysl. Tak, teď jsi na vrcholu moci. Před tebou moře... ...úkolů. 1 hory... ...překážek! Před tebou spousta lidí, jímž můžeš vládnout jak jejich otec. S tím se dá vyjít nadosmrti. Jen neprohospodařit! Nasaď si brýle. (ZVUK - ťukání o otevérání dveří Komitét žen. Kvůli mechu... (-Z-VtJK-^truků) A myším! Pro mech jsem. Jen houšť. Ale žerou ho myši! (k Úředníkovi) Takže... (šeptem) ...bylo by intenzivněji pěstovat! Mé dámy! Myši hubte, Nabízíme vám pomocnou 12 záhodno myši hubit a mechy mechy ruku pěstujte! Vyřiďte Zdravím vás. to všem! Vám Dámy: Vám pěstujte... Poutník: Stařena: Poutník: Úředník: Poutník: dík. pozdrav. Myši hubte, mechy pěstujte! Myši hubte, mechy ^favUK odchodu) OíÚctŕ^h No prosím. No prosím, (pomlka) Úplně zblbly! Aleale. Vy víte, že vám je dovoleno vše, ale jen ne tak silná slova, prosím. Zlatá siesto! (ZVUK klepání a otevírání dveří) Delegace lidu všech vrstev. Děkovná. Delegace? A děkovná? Ven! Vyhodit! Já se chci bavit? (ZVUKY recepce) Kristina: (zpívá) Ó - jsem plna naděje a smělých snů a plánů, záměrů a sil. Svět se nedozírně rozšířil. O sobotách, o nedělích chystám libé bungalovy, kde zlé ženy hodné muže loví, veletemná zákoutí, kde si vybereš jak na pouti, veleslibná zátiší, kde tě nikdo neslyší. Poutník: Kristina: Čtvrtý: Poutník: Třetí: Poutník: Kristina: Čtvrtý: Poutník: Čtvrtý: Hlavní: Mámení: Všezvěd: Poutník: Hlavní: Čtvrtý: Kristina: Čtvrtý: Kristina: Čtvrtý: Třetí: Čtvrtý: Kristino, jsi okouzlující, (se svůdně zasměje) (Poutníkovi) Co tak čumíte na mou paní? Pane, máte-li ženu tak krásnou, musíte počítat s tím, že muži, pokud nejsou slepí nebo homosexuální... (teplošsky) Pardon! Chm... budou se na ni dívat. Jak na krásný předmět, (se opile zasměje) Předmět! Předmět. To bych si vyprosil! Vaše úspěchy ještě neznamenají... Vaše otázka vlastně nasvědčuje tomu, že nevíte, co máte. Tudíž si to ani nezasluhujete. Podvodníku. Prodáváš mořské dno a nitro skal a myslíš si... Vaše, dovolíš-li, t v o je úvaha měla lesk. Na rozdíl od... Jsem rád, že jsem dal na doporučení a vyslechl tě tehda. Na doporučeního koho vlastně? Čí? (šeptem) No přece naše. (šeptem) Tak to přiznej. Čí vlastně? (šeptem) Zmizte mi z cesty. (hlasitě) Čí vlastně? Já nevím. Čí vlastně nevíme. To je opravdu šprýmovné. Nevíme čí. Patrně Prozřetelnosti. Pojď, promluvíme si o důležitých věcech. Teď, za zjevné konjuktury... -fZVUK odcházejích kroků dvou mužů)— ©O^-AiAp- 1 Gauner. Podivuhodný muž. Je velký. A mocný. A je sám. Bez ženy. Vyznal mi vlastně lásku. Stačí, když za ním půjdu...! Opovaž se. Opovážím. (ZVUK odchodu ženy na podpadcích) Na zlost mu to udělám! (teploušsky) Udělej mu to, udělej! Nabourám mu tu jeho kariéru! Zabijú se. (ZVUK výstřelu a pádu těla) (HUDBA) 13 Hlavní Druhý: Třetí: Hlavní Hlavní: Poutník: Hlavní: Poutník: Druhý: Třetí: Všichni i Hlavní: Poutník: Hlavní: Poutník; Pánové, přerůstá nám přes hlavu. Co budeme dělat? Musíme se ho zbavit Ale jak, jsme do toho všichni namočeni. Znemožníme ho. Pane tajemníku, u prípitku mu nasypte do sklenice projímadlo. Však vy víte. (ZVUK kongresového sálu) Vzestup je zjevný. Tak na zdraví. (ZVUK prípitku) Dovolte mi nyní, abych - Napřed lidské věci - Vždy: lidské. Prosím, abyste povstáním uctili památku muže, s nímž jsme po dlouhá Všezvěd: my. (Ar Všichni: Poutník: Hlavní: Poutník: Hlavní: Poutník: Hlavní: Poutník: Hlavní: Prosím, minuty se všem Všezvěd: léta kráčeli a bojovali Dovolte mi nyní, abych, mne. Už to bok po boku, muže, jenž ---- .. Promiňte na okamžik. Omluvte 0** Pardon' rycfttrĽilu udi.hudu) zaúčinkovalo! Rychle. (ZVUK splachování) (bouřlivý smích, který přeruší... ZVUK—při chaso jí cí-ch. kroků) No prosím, ani to netrvalo tak dlouho. Rozhodl jsem se k dalším opatřením. Snad návrhu dalších opatření, ne?? (je vyveden z míry, pauza) Ano. (skromněji) Rozšíříme odprodej mořských parcel. - Už zase. Nemohu za to. Co jsem to jen snědl nebo vypil? Hrozně líto. Nemohu. Musím. (ZVUK kroků - přerušen Ty plány si vemte, budete je asi potřebovat víc než jlftVUKjJdbgŤmgCl^ ZVUK splachování) (smích) (ZVUK potácivých kroků) Promiňte mi. No, snad už nebudete odbíhat. (slavnostně) Mluvili jsme o druhé části projektu, 0 horách. A? 1 shodli jsme se, že je to projekt špatný a nepromyšlený. Měla se rozpočítat a prodávat i nitra hor, nejen povrch. Takto byl do naší země nezodpovědně vnesen zmatek, v labyrintu chodeb se nikdo nevyzná, vznikají řevnivosti, hádky, rozepře, ba přímo podzemní boje rodin proti rodinám. Došla nám (zamává hrstí listin) Lid je Žádá si účinných opatření Jste tímto odvolán, projekt očištěné podobě někdo z nás. řada otřesných peticí nespokojen. Právem, a odstranění viníků.. dokončí ve zdokonalené I váš soukromý život obecně známo, nesmíme svědomí... Však víte. Cože! To, co jsem řekl rozhodnutí. (mlčí, pak) Zločinci! jak libo. Řekl jste omluvíte. (napovídá) Vyjdi s 14 jsme brali v úvahu. Vše je trpět amorálnost. Máte na Po úřadě. Je to naše jednomyslné si o to. Poslužte si. Za půl trumfem, přednes protinávrh, však Mámení: Poutník: Hlavní: pistoli. Úředník: Hlavní: Chór: Jak víš! Oslň je, Klidně! Zločinci! myslíte. Řekl máš dosud všecky šance. Stačíš na ně, jste si o to. Pane tajemníku, (poutníkovi) Pros ím. Vaše poslední čestná možnost. (zpívá Smrti tanec) Ukrutná smrt ke mně kráčí s ohnivými střelami, Nad hlavou jak mrak se mračí, častuje mne ranami. Požehnán svět, zvadnu jak květ, puknu jak sklo, jež rozprsklo se do všech konců světa! Nejde s hurtem, ale krokem kradmým proti mně táhne: než se nadám, rychlým skokem na hrdlo mi sáhne. Nerad či rád, musím se vzdát, musím jít sám a nevím kam, bez hnutí naznak budu ležet. S pláčem půjdou za márami domácí i přátelé, těšit mě budou modlitbami, klinkáním v kostele. Po hodině všechno mine, vyschne pláče pramen, kněz řekne své amen a všichni budou pít a hodovat... Mámení: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Prologus: Verbíř: (ZVUK ;jhého prostředí)- Jen žádná velká gesta. Dej nám tu pistoli. Už jsme z toho venku. A zas tady stojíme, ničeho se nedopátravše, ledaže bychom považovali poznaný rub věcí za objev... (ho něžně přeruší) A kam tedy nyní, Poutníku? (po kratičké pauze, s náhlým odhodláním) Mezi soldáty. Ó! Proč právě tam? Chci konečně vydobýt slávy. Tak jdeme. Verbíři! Obraz šestý - poutník stav soldátů proti 1 á dá, (ZVUK verbířského bubnu) f «H-íř^K. Kdo má kuráž sloužit a žít lépe, najde u nás všechno: velkolepé povyražení dáváme duši, srdci, tělu. Všechno, jak se sluší, ženy, pití,(seratam malé drancování. Soldáti jsou zkrátka velcí páni, soldáti jsou stoprocentní muži, vyváznou vždycky se zdravou kůží. 15 Markytánka: Poutník: Mámení: Poutník: Všezvěd: Maršál: To víš, to zrovna Držka mu jede jak namazaná, vína^-verbovat, jdu sam. Maršál: Tady, Zbývá tedy... Starý generál: Maršál: Starý generál: Maršál: Všezvěd: Maršál: Poutník: Maršál: -{-ZVUK lta4évá«4 Netřeba mne Cit mne žene k vám. (bokem k posluchači) Jsem vám k službám, to jest soldátům, (bokem k posluchači) (ZVUK slavnostníhO/^bubnu ZSOIK_pxícJiodiLg ~—JH-wř^p-f šavl í ) , Pánové, situace není nijak růžová, nic vám nenamlouvám. Ostatně pohleďte na mapu... (ZVUK rozkládaného papíru) tady, tady jsou naše oddíly - a tady všude je nepřítel. Spíš slavomam! Kladu všecek um k nohám vlasti, slova, velký dunění, á, trumpety. eráln-íno štáhnr nvakání poíipa^kůf Zbývá manévr. Na jeho rozkaz roztáhnou Dlouhý Maršál: generál: Poutník: Maršál: Poutník: Mámení: Nasaď si tak strašné. Maršál: Dlouhý generál Poutník: Jiný generál: Starý generál: Dlouhý generál Další generál: Ústup. (káravě) To slovo neznám, šikovnosti záleží vše. Manévr, šikovnost, vše. Netřeba opakovat, to dosud není Vaše oddíly, vaše oddíly Dopručujeme vyzkoušet nového generála. Správně, to je čestný úkol. Generále... Ano, maršále... Vaše oddíly se - jaksi, jak bych to řekl -a budou předstírat celou naši armádu... Není to poněkud... Neukvapujte se. Jádro armády se stáhne tady do lesů a do skal, připraví se a vyčká mého povelu. Až se nepřítel bude domnívat, v prvním opojení, že už je po boji, že prostě nejsme... (stěží přemáhá zděšení) To znamená, že my už... To neznamená nic, nejsme jasnovidci. V určitou chvíli prostě napadneme nepřítele, který o nás nebude mít ani potuchy, a rozprášíme jej. Terén je výhodný. Dovoluji si upozornit, maršále, že moje oddíly tím jsou ztraceny. brýle mámeni, podívej se lépe a nebude se ti to zdát oddílů) Poutník: Mámení: Poutník: Jen žádná velká slova. Ostatně - ve válce jedni zajišťují bezpečnost druhých. Děkuji, (ZVUKY cvnkfínŤ pnrip^rllrň vnjpn.dkýnh hnt-. a ňn Kondoluji, pane kolego, (furiantsky) A co když vyhrajú? Nemůžeš vyhrát, jsi prostě obětován. Ale budete slavný. Slavný a nesmrtelný. Nesmrtelný. Posmrtně. Zlom vaz. (ZVUK odchodu vo (ZVUK bitevních odjakživa pánové. Lkých bubnua velkých vojenských (ECHOVÁNO, aby Vojáci bot) příchoduv projev zněl jako na velké vojenské pláni) (pomlka), když vlast nás zavolá... (neví jak dál) Vojáci (pomlka, pak vyhrkne), nic nikdy nezdolá (neví jak dál) -(stranou k posluchačům) I sakra, to zní nějak přesvědčivě! Vojáci, vás ptát se nemusím, co je vlast. Z vás každý řekne: Vím. Vlast, vlast - to je víc než matka. 16 nas Poutník: Kristina Poutník: Kristina Poutník: Kristina Poutník: Kristina Za vlast jdeme do boje zkrátka. (HUDBA Kristiny se ozývá pod celým následujícím rozhovorem, který zni velmi intimně) (překvapeně) Kristino. MASARYKOVA i Filozofická frkulta Knihovna KDS ľ'O1 DII R R N O Poutník: Kristina Poutník: Kristina Chór: Zachraň se mi. Není naděje. Pro mne. Pro dítě. Není naděje. Sbohem, má - věčná Uteč. Pokoušíš. Pokouším se. Dělej mrtvého! Hned jak to začne, padni k zemi. Přežene se to přes tebe. Jednou jsem měla takový sen. Udělala jsem to - a vyvázla jsem. Po bitvě pak... K nedůstojné komedii mě ponoukáš. Sen! Sen! K vábivé, k lákavé. K jedině možné. Nemohu, Kristino, sbohem! Můžeš. Musíš. Na shledanou! (zpívá) Když vytáhl náš regiment, svítilo zlato, svítil kment, nad hlavou slunko stálo. Faladeridum. (ZVUKY bitvy) Když ozvalo se dunění a třesk a hřmot a funění, kraj potáhl se dýmem. Faladeridum. (ZVUKY bitvy) Když bitva už se skončila a zvítězila přesila, slunko už vidět není. , l vl/v' Faladeridum. (íwnrv InirjgTg) M^A'J^^r (ZVUK ztichlé pláně, „do něhož__se ozývá jen_ prohánění větru^sJg^jnťBrž-a krákání, havranů) (ZVUK ^Toeh a~ zast^rverTáTlIdychaného poutníka) (udýchaně) Nic mi není. Ty jediný jsi přežil. Díky brýlím mámení. Sláva, sláva! Já jediný? (pochopí) Utekl jsem. Předstíral jsem, že jsem padl. Sláva! (křičí) Utekl jsem, předstíral jsem, že jsem padl. Maršále, utekl jsem. Předstíral jsem, že jsem padl. (otcovsky) Veliké otřesy, náhlá hnutí mysli, to bývá, to bývá... Milý příteli. Všichni padli. Do jednoho. Celý můj oddíl. Ty jediný jsi přežil. Mrtvé oplakáváme. Ty, kdo přežili, slavíme. Vy jediný... Já opravdu nevím, jak... (zachraňuje situaci) Je dosud mimo svět. (se slavnostně rozechvělým patosem) Jste víc než člověk. Jste symbol. Oběti, disciplíny. Jste symbol hrdinství... Holky, sem. Vyber si, kterou chceš! Slavný! Veliký! Kulky tě ušetřily pro naši náruč, pro naši lásku! 17 Poutník: Všudybud: Mámení: Oba" Poutník: Mámení: Poutník: Maršál: Poutník: Dlouhý generál Maršál: Starý generál: Poutník: Maršál: Starý generál: Mámení Holky: Maršál: Maršál: Starý generál: Poutník: Pologus: Poutník: Po nalézám jen u Hlas shůry: Poutník: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Poutník: Mámení: Poutník: Končit! Pozor - pušky dopadají -fmtf^dťríTu-~št^ějích se na zbílil) Přijmi nejvyšší císařské vy; (ZVUK fanfáry) (blekotá) Hochu, hochu, jste na vrcholu! Na vrcholu závratné kariéry! (REPLIKA V NARŮSTAJÍCÍM ECHU) Já - - - na vrcholu? Na dně! Na dně! Na dně! Obraz sedmý - o trúchlivosti tak mnohém motání labyrintem sebe bolest, u jiných... světa unaven a zemdlen Mámení Poutník: Mámení: Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, n zavři^pn sobě dvéře! Věda karnT" navťďLil bycírse. Ach, hoře přehoře, cožpak na tomto bídném světě nenajdu nic, co by potěšilo? Samé kvaltování a samé tesknosti... A kdo jiný, nežli ty sám jsi vinen, že se ti všecko oškliví, co se ti má líbit? Pohlédni na jiné, jak každý ve svém stavu je veselý a dobré mysli. Neboť všichni napořád blázní anebo lžou. Není možné, aby pravé potěšení vypadalo takto. Tak blázni i ty - ulehčíš své tesknosti. To neumím: však víš, kolikrát jsem to zkoušel - a vždycky mě ze všeho vyrazily prudké proměny všech věcí i bídný cíl. To dělá jen tvoje fantazie! Kdyby ses nepřebíral tolik v lidských věcech a jako svině vším všudy věchtem zmítal, byl bys jako jiní mysli pokojné a užíval potěšení, radosti a štěstí. Kdybych totiž jako vy ve vnějších, pozemských věcech vězel a nahodilé nemastné zasmání měl za radost, přečtení několika papírů za moudrost a kousek náhodného štěstí za vrchol sytosti. Ale kde potom zůstanou pot, slzy, stonání, motání, nedostatky, pády a jiná neštěstí, která jsem spatřil ve všech stavech a jimž v počtu a míře nebylo konce? Vším ještě mě provedli a co mi to bylo plátno? Co mám? Nic. Co umím? Nic. Kde jsem? Nevím sám. Toliko to vím, že po tak mnohém motání, po tak mnohých pracech, po tak mnohém přestálém nebezpečenství, po tak mnohém znavení a zemdlení mysli nic nakonec nenalézám než u sebe sám bolest, u jiných k sobě nenávist. A právem. Proč se neřídíš naší radou, která hned na počátku zněla: Nikoho nepodezírat, všemu věřit; nic nepruhovat, vše přijímat; nic nehanit, ve všem si libovat. To by byla cesta, po níž bys šel pokojně, dočkal se přízně u lidí a i sám sobě pěkně se líbil. Od tebe jsa mámen pěkně bych bezpochyby jako jiní třeštil, semotam bloudě plesal, pod jhem chroptě křepčil, stonaje a zmíraje si výskal. Viděl jsem, spatřil a poznal, že ani sám nic nejsem, neumím, nemám, ani jiní: jen že se nám cosi zdá, lapáme stín, ale pravda vždy uniká. Ach auvech, nastojte, ach auvech, bídný to život! Věru nevím, jak a čím zadost učiniti tvé tak zmotané 18 hlavě. Jestliže se ti ani svět ani lidé, ani práce ani zahálka, ani umění ani neumění, sumou žádná věc nelíbí, co s tebou dělat, nevím. Všezvěd: Zaveďme ho ještě na hrad naší královny, tam snad přijde k rozumu. (HUDBAX-^ Prologus (do hudby) Obraz osmý - poutník hrad královny světa, moudrosti prohledá. Poutník: Všudybud: Poutník: Všudybud: Poutník: Všudybud: (HUDBA - zní pod celou scénou) (šeptem) Kde to jsem tak znenadání? (šeptem) V paláci královny světa Moudrosti. A která to je? Ta prostřední, nejvyšší. A jak těm ostatním říkají? Po pravici jsou Čistota, Bedlivost, Opatrnost, Rozmyslnost, Přívětivost, Mírnost. Po levici Pravda, Horlivost, Opravdovost, Udatnost, Trpělivost, Stálost. A tam je Industria; čili Snažnost a tamto Fortuna čili Štěstěna. I Náhoda jí říkají. A ty zase které už ani vidět není: Důvtipnost, Nábožnost, Milost královnu jako dva mají pod sebou další, Milost, Pracovitost, Spravedlnost a jiné. Poutník: A kdože to hlídá Její hafani? Všudybud: Úlisnost a Moc. Mámení: Nejjasnější světa královno, přeskvělý Boži paprsku, Moudrosti velebná, tento mládenec, dostav jakýmsi štěstím od Osudu - regenta tvé Milosti - dovolení, aby všecky stavy a řády tohoto přeslavného království světa projiti a zhlédnouti mohl, námi, kteří jsme prozřetelností tvé vůle byli mu za průvodčí nařízeni, skrze všecky stavy byl proveden. Avšak nebyli jsme s to dokázati, aby oblíbiv si nějaký stav, pokojně se v něm usadil a stal se jedním z věrných, poslušných a stálých obyvatelů naší vlasti: nýbrž neustále a při všem nám teskní, nic mu není po chuti a po čemsi jiném a neobyčejném pořád dychtí. Nemohouce jeho divoké žádosti učiniti zadost ani ji nechápajíce, před tvou velebnou jasnost jej nyní stavíme a prozřetelnosti tvé, co se s nim učiniti má, poroučíme. (HUDBU přeruší... Chór: (mohutný zpěv)--^ V blesku jasném, pod korunou, s berlou zlatou a s komonstvem převelikým přichází král Šalamouni Největší a neslavnější, nejchytřejší a nejkrásnější , nejmoudřejší, nejskvělejší král Šalamouni Šalamoun: Byl jsem od nejvyššího Bohu bohů poctěn, abych nad všecky, kteří přede mnou byli a po mně budou, svobodněji svět prohlédl a abych Jeho Veličenstvo Moudrost, ředitelku světa, za manželku pojal. Opatrnost: Jsem Opatrnost, kancléřka královny Moudrosti. Mám 19 Šalamoun: vyříditi, že královna Moudrost je choť samého Boha a jinému se oddati nemůže, ale že král Šalamoun se smí těěiti její přízni a býti divákem jejího jednání, bude-li chtíti. Jsem mírně udiven tím, co se dovídám. Nicméně se usazuji, abych spatřil, jaký je rozdíl mezi moudrostí Neboť nic se mi nelíbí, co se pod a bláznovstvím, sluncem děje. Poutník: Toto je pravý muž a ze srdce mi mluví. Všezvěd: Ticho! Mámení: Naslouchej! Moudrost: (ECHO) Zahajuji veřejné projednávání věcí, které se dotýka všech stavů světa! Opatrnost: (volá) Vyslaní od poddaných, rolníků a řemeslníků! Mluvčí poddaných:Zde je otevřený dopis od poddaných, rolníků a řemeslníků:Naříkáme si velmi. Ti, kdož jsou nad námi, nás honí a štvou, až krvavý pot z nás teče. Zde jsou ukázky našich mozolů, jizev a ran. Moudrost: (ECHO) Příkoří vaše je zřejmé. Protože však vrchnostem by dovoleno říditi vás skrze své služebníky, místodržící a úředníky, ať tito jsou obesláni. Mluvčí služebníků:Oni si stěžují na naši tvrdost. Deset stížností sneseme proti té jediné. Jsou líní, neposlušní, vzpurni, pyšní, bujní... Moudrost: (ECHO) Po vyslyšení těch i oněch budiž vyhlášeno poddaný poněvadž sobě lásky a milosti vyšších buď nechtí nebo neumějí si vážiti, aby upustili od své zuřivosti a pomněli, že to v světě tak musí (stále rychleji), aby jedni panovali a druzí byli poddáni. Mimo to však se vám přeje, můžete-li sobě ochotností, povolností u svých vrchností přízně dobyti, abyste ji užívali. Šalamoun: Ó běda! Poutník: Třikrát běda! Šalamoun: (velikým hlasem volá) Marnost nad marnost a nic než marnost! Marnost nad marnost a nic než marnost! Marnost nad marnost a nic než marnost! Vidím, že na místě spravedlnosti nespravedlnost panuje a na místě svatosti ohavnost. Bedlivost vaše je nedůvěra, opatrnost vaše chytrost, přívětivost vaše pochlebenství, pravda vaše je přetvářka, horlivost vaše vzteklost, udatnost vaše opovážlivosť, milost vaše bujnost, pracovitost vaše otroctví, nábožnost vaše pokrytectví et cetera. Vy že na místěsvých cest slyší a vidí, že v nitru lidí přibývá černých hvězd. Kdyby tak andělé navěky se vrátili na zem, černé hvězdy zmizely by rázem. Žádné "navěky" není. Ale v duších mír se rozhostí i po kratičkém našem navštívení. (Evoluce "Via lucis".) -(HUDBA - nebeská -_s^mírným ECHEM) Nebýt sám, někoho milovat. Dýchat společný vzduch. 22 Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Všezvěd: Mámení: Všezvěd: Poutník: Všezvěd: Mámení: Poutník: Prologus. Někým být milován? Hřát se na lidském slunci? Nebýt sám? Rozdávat větru společná slova. Mít místo na zemi, jediné třeba - Mít se kam vrátit, v důvěrný horizont kde se obejdeš bez pozlátka útěch? A slovo pohoda a slovo přátelství a slovo družnost. Mít Práci, kterou máš rád. A nakonec docela prostě odvést kus poctivého díla? Být laskavý jak země ke stromu, jak slunce k zemi, jak ke stromu vzduch, který dýcháme. (ZVUK - jakoby závan větru) Nová mámení? ,—-----— Andělský sen. Ach, ano, ty sny, ty touhy, ta vidění, ty pravdy však znám. Jsou věčné, poutníku! Jsou nekonečně proměnlivé. Tak jako sám svět. (zpívá Zpěv o blaženství samoty) Kdo je sám, ten vychutnává pravé blaženství! Kdo je sám, ten ví, jak roste tráva, nezalyká se sice denně slovem láska, naslouchá však zpěvu sedmihláska. Do dnů samotáře nezaléhá zmatek z lidských jatek, barvu medu mají dnové samotáře, neboť vzácné jako něha, vzácné jako svátek, jsou v nich lidské tváře. Výstup nám ukradli, teď je naše chvíle! Unesme ho a dopravíme tam, kde ho chceme mít. Rychle, dokud dumají! Ne, ne! Ještě jeden úkol, ještě jedno poznání... ...a nalezneš lusthauz srdce! Ne, ne, už nechci nikam! Vypadněte, nechte mne. Laskavý vzduch. Převor: Skřet: 23 Chór: cestou, sloku písně O Velikém Bábelu) 1.holič: Poutník: 1.holič: 1 .kněz: Poutník: 1.kněz: Poutník: Soudce: Poutník: Soudce: Poutník: Generál: Poutník: Jdu svou (zpívá 2. Jak to kolo svět se točí zas a znova, jenom spravedlivý bude spasen. Slova, slova, slova, slova! Věčně narážejí na sen! Právo bývá skloňováno ve Velikém Bábelu, kde se hlásá neodpírat zlu. Ledacos je lidem dáno, nejvíc touha po světlu. (ZVUK rynku světa) Ale, ale, ale... Ty nejsi zkrácen o hlavu? Nezjevuješ se z jiného světa? Jak vidíš. Tak to tě musíme oholit, aby kat... Byl to jen pokus. Po nejzazší mez. Jak se na pokus sluší. Jenže kolik jich tu mez nedopatřením Hodně. Hodláte s námi diskutovat výkonu? Nikoli. Věříte tedy ve spravedlnost? Ano, v tu se zavázanýma očima. Má úcta! Kdyby nebylo vojska... ...nebylo by vojáků. Pohov a sbohem. Končím, dál nehrajú! (PŘERUŠENI VYSÍLÁNÍ) ostříhat, pěkně připravit, překročí?! o právu a jeho Hlavní: my, kteří máme v rukou moc Chór: Nekončíš. Ještě jsme tu a mocí obdarujeme. Co ty na to, Poutníku? (zpívá 3.a 4.sloku písně O Velikém Bábelu) Jak to kolo svět se točí zas a znova, jenom kdo má moc prý bude Slova, slova, slova, Věčně narážejí na sen! Moc je často skloňována ve Velikém Bábelu, kde se hlásá neodpírat zlu. mor a rána, světlu. spasen. slova! Moc je nemoc, nevedoucí ke Jak to kolo svět se točí zas a znova jenom bojovník prý bude spasen. Slova, slova, slova, slova! Věčně narážejí na sen! Sláva často skloňována bývá ve Velikém Bábelu, kde se hlásá neodpírat zlu. Bývává však tuze jurodivá a nevede nikdy ke světlu! Poutník: Ne! Ne! Nebudu dál bloudit labyrintem světa! (ZVUK) (HUDBA Kristiny pod celým závěrem) Poutník: Kristino! Kristina: Kdes byl? Odkud se vracíš s tak rajským úsměvem na tváři? Mluv! 24 Poutník: Kristina Poutník: Kristina; Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Poutník: i mezi soldáty, všem jsem dal Kristina: Poutník: Kristina; Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Poutník: Kristina: Poutník: Poutník: Pobyl jsem opět krátce mezi kněžími mezi vykonavateli práva i moci - a vale. Končíš svou pouť? Končím nekončím. Jsem blažen. A koho vlastně, Poutníku, miluješ? Tebe. A dál? Nevím. Toho, kdo se ptá. A co miluješ? Nevím. To co nevelí. A štěstí? Nevím. Ale koho se štěstí nedrží, je mu drahý. A z čeho je hlad komu se dá věřit čemu se říká strom koho bolí co se zadírá... co se zadírá... po kom se stýská po čem mi nic není s kým se dá mlčet... s kým se dá mlčet... (pomlka) - Kam hledíš? Tam dopředu. Ráj srdce nalezen? Tam vpředu, věčně tam vpředu. Nemizí? Trvá, trvá-li sen, jenž vždycky vzplane když jiný, nesplněný, prudce zhasl. (odcházejíc volá do ztracena) Sny! Sny! Sny! Sny! (HUDBA utichne) (do ticha) Jsem šťasten! Jsem živ! (HUDBA) Epilogus (Prologus): (z pokoje) Nebylo snad nevhodné podati tuto práci Jasnostem Vašim, které proudů a vlnobití všelikého na světě tisícerým způsobem zakusily... Chór: Qui mundani pelagi fluctus et luctus mille modis experti... Epilogus: ...a přece spočívají, jak doufám, v nejtišším přístavu svědomí. Chór: In tranguillissimo conscientiae portu guiescunt tamen. Epilogus: Činili jsme se tak s nejčistším úmyslem, jak Jasnosti Vaše svou vrozenou bystrostí poznaly, a kdyby si celé naše putování pozměnily po svém osudu, také by to nebylo proti naší mysli. Chór: Quod non esset contra mentem nostram. Epilogus: Leč stojíme tu s nadějí, že labyrintem světa přece jsme po mnohých protivenstvích posléze k lusthauzu srdce dorazili. Zda na práh či přes práh jeho, přenecháme k úsudku Jasnostem Vašim. 25 Chór: (zpívá) Illustratis vobís. Epilogus: A v této naději zůstáváme Jasnostem Vašim oddaní služebníci. Chór: (zpívá) Illistratis vobis devoti clientes. HUDBA doznívá KONEC 26