studie a články
Stavba Berlínské zdi
z pohledu Státní bezpečnosti
DANIELA MUNKEL
Před padesáti lety protnul Berlín během jediné noci ostnatý drát, o několik dní později nahrazený zdí, která se stala symbolem studené války a rozdělení světa na svobodnou a totalitní zónu. Vše samozřejmě probíhalo za bedlivého dozoru východoněmecké státní policie Stasi.
Na poradě vedení Ministerstva státní bezpečnosti (Ministerium für Staatssicherheit - MfS, Stasi]1 dne li. srpna 1961 vyslovil Erich Mielke mnohoznačnou, ne však všeřikající větu: Až budou v příštích dnech přijata zásadní opatření, musí být zamezeno veškeré nepřátelské činnosti.* Aniž uvedl konkrétní datum a konkrétní opatření, ministr následně vyjmenoval úkoly, které mělo při této operaci převzít MfS. Mezi prvními byl celkový přehled o situaci, jak zdůraznil Mielke. Touto akcí měla být podle něj zahájena nová fáze čekistické práce. Nyní se mělo ukázat, zda všechno víme a zda jsme všude ukotveni. Nyní musíme dokázat, zda rozumíme politice strany a jsme schopni ji správně provádět,3 pokračoval. Akce dostala dva dny před stavbou zdi i krycí jméno „Rose" (Růže). To, že Mielke nehovo-
řil před vedoucími kádry MfS ještě cca 30 hodin před uzavřením hranice v Berlíně otevřeněji, zapadalo do konceptu absolutního utajení akce. Tou dobou nebyli o plánu informováni dokonce ani všichni vedoucí činitelé Jednotné socialistické strany Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands - SED). Kromě samotného Ulbrichta, který nepustil velení z ruky, byli do plánu zasvěceni jen Erich Mielke jako ministr pro státní bezpečnost - Stasi, ministr vnitra Karl Maron, ministr dopravy Erwin Krämer, náměstek předsedy rady ministrů Willi Stoph, Paul Verner (1. tajemník SED v Berlíně) a Alois Pisnik (1. tajemník SED v Magdeburgu4). Jako vedoucí Ústředního pohotovostního štábu, vytvořeného bezprostředně před 13. srpnem, fungoval Erich Honecker. Teprve 12. srpna mezi
21. a 23. hod. Ulbricht osobně obeznámil s plánovaným uzavřením hranice ostatní členy rady ministrů. Akce byla spuštěna v 1.00 v noci na 13. srpna 1961.
O roli Státní bezpečnosti při provádění akce „Rose" a jejím odhadu situace v následujících dnech a týdnech se toho doposud vědělo málo. Dosavadní výzkum se opíral převážně o dobře zdokumentovaný tok informací uvnitř SED, které zachycují především nálady obyvatelstva.5 Dosud neznámé a nyní poprvé publikované dokumenty Ústřední informační skupiny (Zentraie Informationsgruppe -ZIG)6 Ministerstva státní bezpečnosti dále rozkrývají roli Stasi při stavbě zdi, vypovídají o náladách a reakcích obyvatelstva ve Východním Berlíně a v celé NDR i o poznatcích východoněmeckých tajných služeb ohledně reakcí a roz-
1 ÜCastnlky byli vedoucí všech operativních služebních jednotek a okresních správ MfS.
2 BStU, fond (dále jen fj MfS, ZAIG 4900, Bt. 1-9 , zde Bl. 3.
3 Tamtéž.
4 Srov. WAGNER, Armin: Walter Ulbricht und die geheime Sicherheitspolitik der SED. Der Nationale Verteidigungsrat der DDR und seine Vorgeschichte (1953-1971). Ch. Links Verlag, Berlin 2002, s. 448.
5 Srov. mj. STADELMANN-WENZ, Elke: Widerständiges Verhalten und Herrschaftspraxis in der DDR. Vom Mauerbau bis zum Ende der Ulbricht--Ära. F. Schöningh, Paderborn 2009, s. 390.; MAJOR, Patrick: „Mit Panzern kann man nicht für Frieden sein". Die Stimmung der DDR--Bevölkerung zum Bau der Berliner Mauer am 13. August ig6i im Spiegel der Parteiberichte der SED. In: WEBER, Hermann - JAHN, Egbert - BRAUN, Günter - DAHN, Horst - FOITZ1K, ]an (eds.): Jahrbuch für Historische Kommunismusforschung. Akademie Verlag, Berlin 1995, s. 208-221; týž: Vor und nach dem 13. August 1961: Reaktionen der DDR-Bevölkerung auf den Bau der Berliner Mauer. In: Archiu für Sozialgeschichte, 1999, svazek 39, s. 325-354; MITTER, Armin - WOLLE, Stefan: Untergang auf Raten. Unbekannte Kapitel der DDR-Geschichte. Bertelsmann, Gütersloh igg3, s. 2g7n.
6 K Ústřední vyhodnocovací a informační skupině MfS a vývoji zpravodajství MfS viz zevrubně ENGELMANN, Roger - JOESTSL, Frank: Die Zentrale Auswertungs- und Informationsgruppe. BStU, Berlin 2009, s. vjn.
paměť s dějiny 2011/03
hodovacích procesu západních spojenců i berlínské a bonnské administrativy.7
K akci „Rose" a reakci na opatření k zabezpečení NDR bylo do 16. srpna vypracováno dvanáct zpráv, z toho pět ještě 13. a čtyři 14. srpna. Od 16. srpna (až do 3. září) se podávaly zprávy již jen jednou denně. Nejdů-ležitějšími externími adresáty zpráv byl - kromě sovětských styčných důstojníků - Ústřední pohotovostní štáb, který podléhal Erichu Honec-kerovi a byl odpovědný za provádění blokačních opatření. Generální tajemník SED Walter Ulbricht je uváděn v rozdělovníku jen zřídka, ovšem zprávy mu mohli poskytovat Honec-ker nebo Mielke, který měl často k dispozici více exemplářů. V rámci MfS zprávy zpravidla dostával - kromě Mielkeho - jeho zástupce Bruno Beater, interní pohotovostní štáb MfS pod vedením pozdějšího náměstka ministra Alfreda Scholze a často také VIL, vyhodnocovací oddělení rozvědky Stasi [HV A} nebo později přímo její šéf Markus Wolf.
13. SRPEN 1961
Podle dosavadních hlášení byly o souladu s časovým rozvrhem nasazeny ozbrojené síly. Postupují kplánovaným místům nasazení. Dosud žádné mimořádné události. Nálada normální. Těmito větami začíná první zpráva MfS z časného rána 13. srpna 1961. Při samotné akci se Stasi - v souladu se svou úlohou kontrolního a bezpečnostního orgánu - držela povětšinou v pozadí. Jak dokládají nové dokumenty, musela však mnohdy zasahovat přímo do dění, aby napravila opomenutí jiných míst. Přímý zákrok MfS si vyžádal první incident hned té noci, kdy byly uzavřeny hranice.
7 Těchto 17 nových zpráv a všechny další tajné zprávy ZIG pro rok 1961, určené republikovému a stranickému vedení, jsou publikovány v MÜNKEL, Daniela (ed.): Die DDR im Blick der Stasi ig6i. Die geheimen Berichte an die SED-Führung. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen
2011.
Stavba Berlínské zdi
ROZDELENÍ BERLÍNA
Po poválečném rozdělení Německa na čtyři okupační zóny byl i Berlin rozčleněn na čtyři sektory. Diky zvláštnímu statusu města byl však Západní Berlín relativně volně přístupný, a skýtat tudíž poměrně bezpečnou cestu pro pohyb mezi sovětskou zónou a zónami západních spojenců. Dne 1. dubna 1908 byla na pokyn Sovětské vojenské správy zavedena policejní' formace Ring um Berlin (Prstenec kolem Berlína), která prováděla kontroly na třísetkilometrové trase kolem celého města. Melose tak zabránit stále častějším odchodům ze sovětské sféry vlivu. K datu založení NDR v řijningi|9 odešlo na Západ již 1,9 milionu občanů.
V květnu 1952 byla uzavřena hranice mezi NDR a Spolkovou republikou Německo, což mělo dopad i na Berlín. Bylo přehrazeno 200 ulic, takže zmizelo 75 % dopravních spojnic mezi Západním Berlínem a okolím. Mezi východní a zapadni částí města bylo přerušeno i telefonní a elektrické vedení. Mezi okresem Postupim a Západním Berlínem byl na různých místech rozorán pruh země jako kontrolní pásmo. Hranice mezi berlínskými sektory však zůstávala nadále otevřená, čehož využívala většina uprchlíků. V roce 1954 vyšel v NDR zákon, r.odle něhož podléhal takzvaný útěk z republiky trestu vyměřovanému až na tři roky odnětí svobody. Podle dalšího zpřísnění v roce 1957 byla trestná i příprava útěku a pokus o něj.
Když západní spojenci odmítli Chruščovův požadavek na přeměnu Berlína v samostatnou politickou jednotku - Svobodné město v obavě, že by Sovětský svaz mohl město integrovat do své mocenské sféry, vzedmula se na začátku prázdnin v roce 1961 nová vlna útěků občanů obávajících se, že se cesta přes Berlín navždy uzavře. Reagovali tak nejen na politickou situaci, ale i na ekonomické potíže a dramatické problémy v zásobováni. SED prezentovala útěky jako výsledek cíleného štvaní Západu a zavedla různá protiopatření, k nimž patřily i inscenované procesy s „obchodníky s lidmi", přísné kontroly tzv. Grenzgá'nger, Východberlíňanů dojíždějících za prací do Západního Berlína, jimž byly často odnímány pasy a kteří byli nakonec donuceni se svých míst vzdát.
Západ přesto nepočítal s tím, že by mohlo dojít k uzavření hranice procházející městem. Návrh natáhnout skrz město ostnatý drát přednesl Ulbricht již na zasedání představitelů zemí Varšavské smlouvy v březnu 1961. Rozhodnu ti uzavřít hranici však padlo bezprostředně před 13. srpnem. Ve dnech 3.-5. srpna se v Moskvě konala konference stranických šéfů zemí Varšavské smlouvy, kde byl Ulbricht kritizován za pomalý hospodářský růst a vysoké výdaje na spotřebu. Ten jako příčin u uvedl otevřenou hranici se Západním Berlínem a žádal její okamžité uzavření. K řešení problému se nabízely dvě možnosti: plná kontrola všech přístupových cest do Západního Berlína, včetně vzdušného koridoru - nebo stavba zdi. Protože taková kontrola nebyla možná, bylo na ULbrichtovo naléhání rozhodnuto o uzavření hranice.
V ulici Adalbertstrosse v berlínské čtvrtí Kreuzberg prorazilo nákladní auto s tříčlennou posádkou no útěku do Západního Berlína betonovou zeď Foto: ABS
Ruina budovy Říšského sněmu po válce
Hranici sektorů na Postupimském náměstí označovalo tabuífía s nápisem „Začátek demokratického sektoru Velkého Berlína"
1   Sovětský památník ve Východním Berlíně i Foto: ABS
2011/03 paměť a dřijiny
paměť a dějiny 2011/03
Stavba Berlínské zdi
Celkový průběh akce je dosud uspokojivý, až na nasazení dopravní police, která vypadla v důsledku chybného času nasazení,3 stojí v první zprávě z časného rána 13. srpna. Ve druhé zprávě z tohoto dne - o několik hodin později - MfS uvádí: Dopravní policie byla na více stanicích nasazena později než MfS. Vzhledem k tomu muselo ve většině případů provést opatření samotné M/S.9 Tato formulace je ještě hodně umírněná, protože přerušení linek U-Bahn a S-Bahn a dálkové železniční dopravy bylo jedním z hlavních opatření k uzavření hranice. Když na místa nasazení konečně dorazily jednotky dopravní policie, byla tato práce prakticky hotová. Dvanáct linek S-Bahn a U-Bahn mezi Východním a Západním Berlínem bylo přerušeno, 48 stanic S-Bahn zahrazeno a 13 stanic U-Bahn zcela uzavřeno.10
Státní bezpečnost zdůrazňovala nejen svou schopnost kompenzovat selhání jiných bezpečnostních orgánů, ale prezentovala se i jako nadřízená kontrolní instance, která má přehled v každé situaci a dělá správná rozhodnutí. Mohla tak referovat: Kolem 3.00 došlo v prostoru Mahlow na západoberlínské půdě ke koncentraci občanů NDR, kteří pobývali v Západním Berlíně a kterým VP (Volkspolizei -pozn. aut J zprvu bránila v návratu do NDR. Situaci normalizovaly odpovídající pokyny MfS, aby byly tyto osoby okamžitě vpuštěny do NDR."
Zvláště exponovaným momentem při provádění akce „Rose" bylo i nasazení takzvaných bojových skupin dělnické třídy. 2 hlediska operativy sice nehráli tito dobrovolní bojovníci SED rozhodující roli, mimořádný význam však měla jejich propagandistická funkce - měli přece symbolizovat podíl obyvatelstva na zabezpečení NDR „antifašistickým obranným valem". Již 13. srpna však
Západobedíňané mávají pres zeď svým příbuzným
Foto: ABS
MfS zaznamenalo nedostatky v infor- po vyhlášení poplachu bylo skutečně mování členů bojových skupin.™ Jak schopno nasazení jen 13 procent víme z jiných dokumentů, sedm hodin   členů bojových skupin.13 Uzavření
8 Tamtéž, Informace 413/61.
9 Tamtéž, Informace 414/61.
10 Srov. EISENFELD, Bernd - ENGELMANN, Roger: 13. 8.1961: Mauerbau. Fluchtbewegung und Machtsicherung. Edition Temmen, Bremen 2001, s. 49.
11 MUNKEL, Daniela (ed.): Die DDR Im Blick der Stasi igBi, Informace 413/61.
12 Tamtéž, Informace 415/61.
13 Srov. mj. EISENFELD, Bernd - ENGELMANN, Roger: 13.8.1981: Mauerbau. Fluchtbewegung und Machtsicherung, s. 51.
hranic bylo tou dobou již dokončeno. V ostrém protikladu k pozdější he-roizaci role bojových skupin oficiální propagandou u nich Stasi konstatovala již po třech dnech nasazení zhoršenou ndiadit. Údajně se vyskytovaly stížnosti, že nebyl brán zřetel na naléhavá osobní přání jednotlivců-.'" Sílily požadavky na redukci mužstev s tím, že by stačila čtvrtina sil.
Pro mnoho zpráv MfS vztahujících se ke stavbě zdi je charakteristická kombinace vnitřních informací z NDR s hlášeními ze Západu, které pocházely povětšinou od HV A. Je to velmi zvláštní, protože v běžném zpravodajství MfS od sebe byly domácí a zahraniční informace přísně oddělovány. Zprávy H V A Ústřední informační skupina v zásadě jen dále předávala politickému vedení. V mimořádné bezpečnostněpolitické situaci po uzavření hranice, kdy od sebe nebylo možné oddělit vnitropolitickou situaci a reakce Západu, MfS od této praxe ustoupilo. Většina zpráv vykazuje tematické rozdělení na tři okruhy: západní reakce, nepřátelská činnost [v této rubrice se mísí hlášení ze Západu a z Východu] a nálady mezi obyvatelstvem NDR.
REAKCE ZÁPADU
MfS bylo záhy informováno o tom, jaký postoj zaujímají jak západní spojenci, tak západoberlínská a bonnská administrativa, což bylo vzhledem k situaci - ze zahraničněpolitického hlediska velice choulostivé - mimořádně důležité nejen pro vedení NDR, ale i pro Sověty. Zprávy obsahovaly shrnutí oficiálních prohlášení zápa-doberlínských, britských, amerických nebo francouzských politiků a částečně i zpravodajství západních médií. Na druhé straně zde byly prezentovány informace z „interních" nebo „spolehlivých" zdrojů, tedy materiál
získávaný agenty. Po velice krátké fázi nejistoty věděla Státní bezpečnost již za několik dní, že se nedají čekat masivnější protiopatření Západu.
Dne 13. srpna Stasi ještě psala: V první oficiální reakci vedoucích politických kruhů Bonnu, Západního Berlína a západních mocností se hovořilo o nejostřejších protestech proti opatřením NDR a o takzvaných protiopatřeních, avšak zároveň bylo vysloveno varování před „nerozvážností".'* Také ve vedoucích západoberlínských kruzích CDU panovala podle MfS určitá nejistota. Na jedné straně údajně nevěří, že by se dala „berlínská krize" zažehnat mírovými prostředky. [...] Na druhé straně nevěří, že by USA zašly ve své politice v otázce Západního Berlína do krajnosti. Byla citována výpověď jistého důstojníka spolkové zpravodajské služby, pocházející ze spolehlivého zdroje, že Američané v Západním Berlíně budou nyní muset ukázat, nakolik platí jejich sliby, je třeba se nyní připravit na všechno.'e
V průběhu 14. srpna byly zprávy čím dál méně napjaté: MfS nyní zpochybňovalo ochotu západních mocností vyhovět požadavkům spolkové vlády a berlínského Senátu na rozhodná protiopatření a zrušení uzávěry hranice. Spolupracovníci anglické tajné služby měli vyjádřit mínění, že je třeba smířit se s danými skutečnostmi. Západní mocnosti prý v žádném případě nebudou kvůli opatřením NDR riskovat oóířcu.17 Další zpráva obsahovala informaci, že americký velitel Berlína Albert Wat-son hned 13. srpna vyvolal rozhořčení vedoucích politiků CDU (mezi jinými Ernsta Lemmera a Franze Amrehna} svým cynickým prohlášením, že při uzavření hranice jde pouze o omezení dopravy v rámci Berlína
- jak se Watson vyjádřil podle MfS
- které se nedotkne svobody obyvatel Západního Berlína.'* MfS se domní-
14 MUNKEL, Daniela (ed.): Die DDR im BHck der Stasi 1961, Informace 436/61.
15 Tamtéž, Informace 417/61.
16 Tamtéž, Informace 416/61.
17 Tamtéž, Informace 421/61.
18 Tamtéž, Informace 433/61.
Foto:ABS
STAVBA ZDI
Systematické uzavírání 160 kilometrů dlouhé hranice kolem Západního Berlína začalo 13. srpna v 1.00 hod. Pohotovostní síly měly 30 minut na to, aby zablokovaly 81 uličních přechodu. V 1.30 hod. byly obsazeny všechny stanice městské kolejové dopravy. V provozu zůstalo jen nádraží Friedrichstrasse, kde končily i železniční spoje ze Západu. Uzavírka ulic musela být provedena během tří hodin. Vytrhávala se dlažba, přerušovaly koleje, stavěly drátěné překážky, natahoval ostnatý drát. V 6.00, kdy akce skončila, zůstalo průchozích jen třináct ulic. V dalšich dnech se počet zredukoval na osm přechodů, na nichž byly zavedeny přísné kontroly. V noci ze 17. na 18. srpna začaly stavební čety nahrazovat zátarasy z ostnatého drátu zdíz tvárnic a betonových panelů. Nahoře byla upevněna konstrukce z ostnatého drátu ve tvaru písmene Y. Od poloviny 60. let se hraniční zeo* budovala podle jednotných vojenských plánů. Tvořily ji betonové desky vrstvené na sebe do výšky 3,í|0 metru. V rozmezi let 1975-1985 ji nahradila tzv. hraniční zeď 75. Ta musela splňovat přísná kritéria. Nesměla jít podlézt ani přelézt. Měla proto mít hladkou plochu a zakulacenou korunu, aby se na ní nešlo zachytit. Trénovaní sportovci simulovali útěk za pomoci různých prostředků a zkoušeli, zda by se jim podařila zeď přelézt či se pod ní podhrabat a jak dlouho by jim to trvalo. Testovala se odolnost vůči pokusům probořit ji sochorem či trhavinou nebo prorazit autem. Volba nakonec padla na typ UL12.n1 s kulatou korunou o průměru no centimetrů. Zeď sestávala z průmyslově zhotovených železobetonových panelů o výšce 3,60 metru a šířce 1,20 metru. Stabilitu zajišťovala patka dlouhá 2,10 metru. Jednotlivé segmenty vážící 2,75 tuny se k sobě svařovaly na místě, V této podobě stála zed až do svého pádu 9. listopadu 1989. Poslední díly nesmyslné zdi zmizely o dvanáct měsíců později.
2011/03 pamgf a déjiny
paměť a dějiny 2011/03
Stavba Berlínské zdi
1/Policisté no střeše domu stojícího no hranici sektorů v Harzer Strasse mají dokonalý přehled o dění kolem
2/ Nyní se celý svět dívá na koncentrační tábor s jeho dozorci! Jen zločinci mohou zotročbrat národ o střílet no své bratry! Všechno bezpráví zanikne jako předtím Hitler!
3/ U Teltowského kanálu zalévalo každý večer hranici mezi sovétským sektorem a zápodoberlínskou čtvrtí Kreuzberg josné světlo reflektorů. Silné uhlíkové lampy připevněné na nákladním autě propátrávaiy břeh kanálu opatřený zábranami z ostnatého drátu.
kjPolicista na stráži za plotem z ostnatého drátu u Teltowského kanálu v berlínském Neukollnu
5/ Průrvu ve zdi, kterou prorazilo nákladní auto se třemi uprchlíky v noci z g. na 10. září igfa, zacelili policisté železnými nosníky, škvárou a ostnatým drátem
6/Zedna mnoho místech probíhalo prostředkem ulice. Zde Sebasrianstrasse v Kreuzbergu.
7/V zahrádkářské kolonii v berlínském Neukollnu spoiu mohíi příbuzní promluvit jen přes „pásmo smrti"
Foto.-^es
8
pamef a dejiny 20iij
ta 9
valo, že v této souvislosti je možno vidět i různá protichůdná hlášení o stupni připravenosti amerických ozbrojených sil, umístěných v Západním Berlíně, zasáhnout."*
Ve zprávách Státní bezpečnosti brzy začaly být čím dál hojnější poukazy na to, že se neni třeba obávat situace, která by jakkoli ohrožovala NDR. Fakt, že MfS mohlo „odvolat poplach", souvisel v neposlední řadě s prvořadými zprávami z vedoucích západoberlinských kruhů SPD. Již 15. srpna mohla Státní bezpečnost hlásit: Brandt se údajně shodl se západními veliteli na tom, že je třeba učinit uše, aby Západní Berlín nezavdal nejmenšípodnět k dalším komplika-cím.£a Ze stejného zdroje čerpalo hlášení MfS ze 17. srpna, že Brandt byl poprvé po delší době povolán do sídla západních vojenských velitelů a že mu zde dali na srozuměnou, kdo má v Západním Berlíně rozhodující slouo. Ještě jednou mu připomněli, že západní mocnosti budou v Západním Berlíně hájit „jen svá práva".-'
REAKCE NDR
Ulbricht nestanovil začátek akce „Rose" na noc ze soboty na neděli náhodou. Když se roznesla zvěst o uzavření hranice, byla většina „pracujících" doma. Provolání zaměstnanců závodů jako 17. června 1953 byla v tento den vyloučena. Šéf SED v sobě stále ještě nesl
„červnové trauma". Podle vzpomínek sovětského diplomata Julije A. Kvicin-ského se několik týdnů předtím vyjádřil před velvyslancem Michailem G. Pervuchinem, že je třeba počítat s masovými shromážděními, otevřenými pokusy o neposlušnost, potyčkami a možná dokonce střelbou." Bylo proto nasnadě, že Státní bezpečnost obzvláště bedlivě sledovala nálady obyvatelstva a klíčící protesty.23
Ráno 13. srpna MfS zprvu hlásilo: Podle dosavadního přehledu je možno hodnotit situaci na hraničních přechodech jako klidnou. Je dokonce nápadné, že se až dosud nechtěl žádný nebo téměř žádný zvědavý kolemjdoucí přesvědčit o zavedených opatřeních.'4 Tento vyčkávavý postoj obyvatel potvrzovaly poznatky získané z (odposlouchávaných) telefonátů. O několik málo hodin poději však musela tajná policie hlásit: Na řadě hraničních přechodů mezi demokratickým a Západním Berlínem se objevil shluk asi 50 až 100 osob, které se dílem negativně vyjadřovaly o opatřeních přijatých vládou NDR. Přitom zhusta zazníval názor, že Západ tyto kroky nestrpí a že opatření NDR budou moci zastat v platnosti jen krátce.25 V 9.30 se utvořil ve stanici Friedrichstrasse hlouček dvaceti až třiceti lidí, kteří se pokusili dostat na nástupiště A, které nebylo pro obyvatele Východního Berlína přístupné již od časných ranních hodin.
Zvláštní ohnisko nepokojů představovali tzv. Grenzgänger - obyvatelé Východního Berlína, kteři doposud pracovali v Západním Berlíně a teď se nemohli dostat na svá pra-coviště.20 Hned ráno 13. srpna se před radnicí v Pankowě srotil dav Westgänger („západních chodců"), kteří, ačkoliv byla nedále, požadovali informaci o nouých pracovních poměrech v demokratickém Berlíně.27
Státní bezpečnost nyní hlásila i protesty, k nimž došlo již v časných ranních hodinách. Tak třeba pumpař z čerpací stanice Grünau (na jižním okraji východoberlinské čtvrti Treptow) odmítl jednomu spolupracovníku bezpečnostních orgánů prodat benzin se slovy, že když všichni stávkují, stávkuje taky.lS Uzavření hraníc do Západního Berlína je údajně namířeno proti dělníkům. Z okresu Strausberg na východ od Berlína bylo hlášeno psaní štvavých hesel a zadržení mladistvých, kteří vystupovali provokativně proti příslušníkům pohraniční policie.20
V poslední zprávě z 13. srpna konstatuje Stasi, že opatření vlády jsou živě diskutována ve všech kruzích obyvatel, a pokouší se shrnout, jaká mezi nimi panuje nálada. Podle ní sice nelze píná odhadnout poměr mezi pozitivními a negativními hlasy, avšak na základě dosavadních informací lze usuzovat, že poziŕium postoje výrazně převažujíc" Toto rituální konstatováni souhlasného postoje většiny oby-
19 Tamtéž.
20 Tamtéž, ai Tamtéž.
22 KWIZINSKI, Juli] A.: Vordem Sturm. Erinnerungen eines Diplomaten. Siedler Verlag, Berlin 1993, s. 180.
23 Viz všeobecně KOWALCZUK, Ilko-Sascha: Die innere Staatsgründung. Von der gescheiterten Revolution zur verhinderten Revolution 1961. In: D1EDR1CH, Torsten - KOWALCZUK, Ilko-Sascha: Staatsgründung auf Raten? Auswirkungen des Volksaufstandes 1353 und des Mauerbaus 1961 auf Staat, Militär und Gesellschaft in die DDR. Ch. Links, Berlin aoog, s. 341-378; EISENFELD, Bernd - ENGELMANN, Roger: 13. S. 1961: Mauerbau. Fluchtbewegung und Machtsicherung, s. 73n; STADELMANN-WENZ, Elke: Widerständiges Verhalten und Herrschaftspraxis in der DDR. Vom Mauerbau bis zum Ende der Ulbricht-Ära, s. losn; MAJOR, Patrick: .Mit Panzern kann man nicht ßr Frieden sein". Die Stimmung der DDR-Beuölkerung zum Bau der Berliner Mauer am 13. August 1961 im Spiegel der Parteiberichte der SED.
24 MÜNKEL, Daniela (ed.]: Die DDR im Blick der Stasi ig6i. Informace 414/61. 2g Tamtéž, Informace 415/61.
26 K problematice „Grenzgänger" viz všeobecné ROGGENBUCH, Frank: Das Berliner Grenzgängerproblem. Verflechtung und Systemkonkurrenz vor dem Mauerbau. W. de Gruyter, Berlin 2008.
27 MÜNKEL, Daniela (ed.): Die DDR im Blick der Stasi ig6i. Informace 416/61.
28 Tamtéž, Informace 415/61.
29 Tamtéž, Informace 416/61.
30 Tamtéž, Informace 417/61.
10   2011/03 paméť a déjiny
Stavba Berlínské zdi
■. -.-^T.-í-iT-^nssp
K mnoha prostředkům, které sloužily uprchlíkům k u teku na Západ, patřily i miniaturní lod ä dutá repliko krávy umístěná na dobytčím voze
Foto:BStU
vatel vůči politice státu je pro zprávy Stasi typické a nejspíše je jen málokdy podloženo empiricky. Stejně typické je pro tento typ textů, že napřed se v nich píše o pozitivních ohlasech. Lidé prý vítají, že byla učiněna přítrž útěkům z republiky a postavena hráz Grenzgänger a šmelinářům.31 Přijatá opatření jsou podle Stasi ranou pro činnost agentů a rozvracení NDR vycházející ze Západního Berlína. Zde Stasi očividně reprodukovala prohlášení funkcionářů a členů SED, která vydávali na příkaz východoberlínského vedení celý den k „agitačnímu nasazení", aby ovlivňovaly náladu v hlavních ohniscích možných nepokojů. Takové „inscenace" běžně sloužily režimu jako doklad konsensu, který ve skutečnosti neexistoval.
S odhlédnutím od tohoto obligátního sebeklamu, vlastního všem diktaturám, zaujímala ve zpravodajství MfS mnohem větší prostor „negativní" hlášení. Na prvním místě stojí srovnávání se situací ze 17. června 1353. Šlo mimo jiné o srocování ve stanicích S-Bahn a U-Bahn a na vícero hraničních přechodech.^ Padl i výraz koncentrák. Zdá se, že nešlo o ojedinělý případ, ve zprávě z následujícího dne se píše, že provokatéři srovnávají v řadě případů
31 Tamtéž, Informace 414/61.
32 Tamtéž, Informace 417/61.
33 Tamtéž, Informace 42ib/6i.
opatření NDR s fašistickými. Ve zprávách zaznívalo i to, že tento krok prohlubuje rozkol. Sílilo i volání po svobodných volbách. Ojediněle se objevovaly výzvy dělníkům, aby v pondělí nechodili do závodů.
O tom, jak silné byly obavy, že by mohly vypuknout stávky, vypovídají zprávy ze 14. srpna, v nichž je zvýšená pozornost věnována především velkým východoberlínským závodům.33 Státní bezpečnost obšírně referovala, že zaměstnanci národních podniků bez omluvy chyběli na začátku pracovni doby. Kupříkladu v n. p. Berg-mann-Borsig se dostavilo do práce pouze 60 procent zaměstnanců. MfS sice mohla podat uklidňující vysvětlení, že chybějící pracovní síly pocházejí z okrajových berlínských čtvrtí, převážně z okresu Oranienburg, a nepřišly včas do práce kvůli potížím s dopravou a zpřísněným kontrolám (průvodnímu jevu uzavření hranice). Nicméně ne ve všech provozech panoval klid: v betonárce B erlin-Grünau se dělníci pokoušeli hned na začátku směny sepsat rezoluci proti usnesení vlády. Ve východoberlínském n. p. Kühlautomat (chladicí stroje) zbili stranického tajemníka po diskusi, i> níž pozitivně vystupoval s vysvětlením situace. V oranienburském n. p. Holz-
OBETI BERLÍNSKE ZDI
Mezi lety 1961 a 1989 bylo u Berlínské zdi usmrceno nebo zde přišlo v souvislosti s hraničním režimem na straně NDR o život nejméně 136 osob:
- 98 uprchlíků z NDR, kteří byli při pokusu překonat hranici zastřeleni, podlehli zranění nebo se utopili či si wali život při neúspěšném pokusu o útěk -30 osob z Východu i Západu, které byly zastřeleny nebo podlehly zranění, aniž měly v úmyslu utéct
- 8 východoněmeckých pohraničníků, které ve službě zabili dezertéri, kolegové, uprchlík, pomocník při útěku nebo zépadoberlínský policista.
Kromě nich zemřelo nejméně 251 převážně starších cestujících z Východu i Západu před, během nebo po kontrolách na berlínských hraničních přechodech, především na infarkt. Nespočetně je těch, kteři umřeli žalem, protože stavba idi fatálně zasáhla do jejich života. Rozdělila desetitisíce rodin, přervala přátelské a sousedské vztahy, vzala lidem práci, živobytí, perspektivu.
Foto: BStU
paměť a dějiny 2011/03 11
i
-I       IL 't Ii
bau (dřevostavby) stávkovali dělníci dokonce s požadavkem na zrušení opatření kolem Berlína.
MfS muselo již den po uzavření hranice bilancovat: Obecně je třeba konstatovat, že při negativních jevech v NDR a v demokratickém Berlíně hrají zvláštní roli mladiství.34 Značná část východoberlínské mládeže se orientovala na západní kulturu a mohla se, přinejmenším pokud bydlela ve Východním Berlíně a v okolí, při svých návštěvách Západního Berlína účastnit různých akcí. Když se tato cesta uzavřela, reagovali mnozí rozlícené. Například z Hennigsdorfu na sever od Západního Berlína hlásila Státní bezpečnost již 14. srpna, že mladí hrozili, že pokud je už nepustí do Západního Berlína, prorazí hranice.35
Jiní nezůstali jen u pohrůžek. Mezi těmi, kdo se odvážili utéct přes hranice, které v prvních dnech rozhodně ještě nebyly hermeticky uzavřené, bylo mnoho mladých lidí. Slibnou únikovou cestou z Východního Berlína byly zpočátku příhraniční vody, které se daly přeplavat. Dne 17. srpna hlásila Státní bezpečnost hned několik takových útěků přes Sprévu a Teltowský kanál. V této souvislosti ji znepokojil zvýšený nákup sportovní potápěčské výzbroje.35
Těžkou hlavu dělal odpovědným pracovníkům MfS i fakt, že zpočátku zřejmě nebylo těžké utéct za pomoci falešných nebo zfalšovaných západo-berlínských osobních dokladů, protože obyvatelé Západního Berlína zprvu nadále směli do východní části města.37 Při dodatečném namátkovém prověřování sedmi osob, které 15. srpna mezí 5.00 a 7.00 hod. opustily východní sektor na přechodu Brunnenstrasse se západoberlínským průkazem, se ukázalo, že čtyři z nich utekly tímto způsobem a na dotaz ohledně pobytu uvedly nepravdivé údaje.** Úřad pro cla
a kontrolu přepravy zboží (Amt für Zoll und Kontrolle des Warenverkehrs], který v té době ještě prováděl pasovou kontrolu, byl zjevně přetížený. Nedlouho poté převzalo tento úkol MfS, tak jako mnoho dalších, které přímo či nepřímo souvisely se stavbou zdi.
ZÁVĚR
Zprávy MfS podávané během stavby zdi a po ní stranickému vedení ozřejmují, že vedení NDR bylo obšírně a rychle informováno nejen o reakcích ve vlastní zemi, ale i o oficiálních a interních názorech západních spojenců, spolkové vlády, berlínského Senátu a západoberlínských politických stran. To umožnilo východoněmeckým pohlavárům odhadnout, že mohou uskutečnit své plány na další utěsnění hranic bez většího rizika.
Také role MfS během stavby zdi a po ní dostává ostřejší kontury: Státní
bezpečnosti se podařilo identifikovat a kompenzovat pochybení a nedostatky jiných orgánů. Vedení MfS, jmenovitě Erich Mielke, vidělo ve stavbě zdi příležitost dále upevňovat pozici Státní bezpečnosti v mocenské struktuře státu ovládaného SED. V neposlední řadě díky svým specifickým prostředkům a způsobům obstarávání informací měla tajná policie v podstatě celkový přehled. Pojmenovávala momenty, které mohly být problematické s ohledem na upevňování moci a posilování stability NDR, a pokoušela se to - jak se mělo brzy ukázat - alespoň částečně přetavit v rozšíření svých kompetencí a personální expanzi. © Autorka je némecfcd historička, spolupracovnice BStU, specializuje se na dějiny Stasi.
Z němčiny přeložila a texty v rámečku doplnila Jana Kndělková.
34 Tamtéž.
35 Tamtéž.
36 Tamtéž, Informace 440/61.
37 Viz DETJEN, Marion: Ein Loch in der Mauer. Die Geschichte der Flüchthilfe im geteilten Deutschland 1961-1989. Siedler Verlag, München 2005, s. 95n.
38 MÜNKEL, Daniela (eds.): DieDDfl im Blick der Stasi 1961, Informace 414/61.
2011/03 paměí a dejiny