MANUÁL PRO PROJEKTY DIPLOMOVÝCH PRACÍ
Každá výzkumná práce – ať už jde cestou kvantitativního nebo kvalitativního
výzkumu – by vždy měla naplňovat jisté nároky na transparentnost a jednoznačnost
výzkumného procesu. Ty lze shrnout ve formě několika klíčových bodů, jimiž je
každý výzkumník nucen projít a které jsou v konkrétních „kvalitativních“ a
„kvantitativních“ mutacích naznačeny již výše. Jak to souvisí s projektem?
Jednoduše. V jisté „předběžné formě“ (tedy nikoli v podobě finálního textu, ale
v podobě několikastránkového drafut) musí být úvodní fáze onoho procesu
dokladovány právě v projektu. Shrňme si tedy, co v projektu musí být:
Formulace cíle práce
o Cíl práce je nejobecnější, ale současně přiměřeně konkrétní formulace toho,
čeho má studie / výzkum dosáhnout. Cíl musí být naplnitelný v rámci daného
odborného žánru – diplmová práce nesmí tedy ve své rozkročenosti evokovat
cíle habilitačního spisu. Současně cíl musí být netriviální, cenný.
 „Cílem práce je charakterizovat internet jako komunikační
fenomén 21. století.“ Toť výrok sebevražedně ambiciózní.
 „Cílem práce je popsat používání emailu při odesílání příloh“
odkazuje k cíli banálnímu a vynucuje si otázku, zda je něco
takového nutno zkoumat.
 „Cílem práce je zjistit, jakým způsobem se emailová a IM
komunikace podílí na každodenní komunikaci v rámci rodiny“
je cíl v zásadě smysluplný.
Teoretické ukotvení a formulace odborného problému
o Nejen teoretickou, ale ani empirickou práci nelze vypracovat bez ponoru do
literatury. A to jak literatury teoretické, tak literatury shrnující dosavadní
empirické poznání v dané oblasti. Cíl práce je, jinak řečeno, nutno teoreticky
ukotvit, a to proto,
 aby autor / výzkumník předešel riziku, že bude řešit problém již
vyřešený, nebo že bude řešit problém, který je v rámci toho
kterého oboru považován za irelevantní, podružný, nepatřičný...
 aby se výzkumník důkladně zorientoval v teoretickém a
konceptuálním aparátu, který mu odborná diskuze nabízí a
mohl si tak sofistikovaně a poučeně vybrat, s jakým
teoretickým vybavením bude přistupovat k interpretaci
zkoumaného;
 aby výzkumník mohl v návaznosti na cíl práce formulovat
odborný problém, který řeší – tedy aby bylo možno
s odkazem na probíhající diskuzi říci, ke které debatě a v jakém
smyslu svou empirií hodlá přispět.
o Odborný problém de facto legitimizuje existenci celé práce. Je totiž
odpovědí na nezbytnou otázku, proč že autor onu věc vlastně píše.
 „Práce o emailové a IM komunikaci a o tom, jak se tato
komunikace podílí na každodenní komunikaci v rámci rodiny,
je tak příspěvkem do diskuze o roli médií v každodennosti.
Tedy v diskuzi, která, jak jsme viděli na pracech R.
Silverstonea a S. Livingstoneové a dalších teoretiků
zabývajících se každodenností, již od 80. let minulého století
soustředěně mapuje roli komunikačních aparátů na konstrukci
intimní sféry privátní domácnosti.“
Formulace výzkumné otázky (či výzkumných otázek) a metodologické ukotvení
o V návaznosti na na formulaci cíle a na teoretický výklad problému je nutno
věc ukotvit rovněž metodologicky a současně formulovat zvolenou metodou
zodpověditelné výzkumné otázky.
o Metodologickým ukotvením můžeme rozumět jasně vysvětlenou volbu
konkrétní metody, sběru dat, konstrukce vzorku, způsobu analýzy... Každý
výzkumník musí vědět, proč je zvolená metoda dobrá a patřičná, ale i v čem
jsou její limity.
o Výzkumné otázky (a u kvantitativního výzkumu pak hypotézy atd.) musí být
argumentačně vyvozeny z cíle i z formulovaného odborného problému.
Současně musí tyto otázky / hypotézy svou povahou korespondovat s povahou
zvolené metody.
 Kvantitativní obsahovou analýzou zkrátka nezjistíme, proč
autoři daných textů ony texty psali, ani to, jak tyto texty čtou
jejich čtenáři. Proto není dobré pokládat si v kvant. obsahové
analýze výzkumnou otázky: „Je cílem zpravodajství o vládní
krizi ovlivňovat postoje čtenářů?“ „Působí zpravodajství
z období vládní krize na čtenáře důvěryhodně a srozumitelně?“
Na tomto místě končí to, co je možno (respektive nutno) předem zformulovat do
projektu. V samotné práci pak pochipitelně musí být ještě dvě další části / kapitoly,
které zde pro úplnost rovněž uvádím:
Sběr dat a jejich analýza
o Sběr dat a jejich analýza tvoří samotné empirické jádro (někdy poněkud
nepochopitelně studenty označované jako „praktická část práce“) studie.
Empirická / analytická část by měla být transparentní (v tom smyslu, že čtenář
by neměl být na pochybách, jak a proč autor tu kterou věc analyzuje,
interpretuje) a měla by mít podobu hry s jasně otevřenými kartami.
o Součástí práce by tak zcela jistě měly být, coby přílohy, datové matice (to v
případě kvant. výzkumu) nebo (z etických důvodů třeba anonymizované)
přepisy analyzovaných rozhovorů nebo korpus analyzovaných textů (v případě
kval. obsahů).
Formulace závěrů a jejich diskuze
o Empirická část musí vyústit ve formulaci závěrů – což znamená, že autor
práce musí jednak zodpovědět výzkumné otázky nebo potvrdit či vyvrátit
hypotézy, a současně se musí vyjádřit k naplnění cíle zvoleného v úvodu.
Současně je na místě diskutovat závěry výzkumu v souvislosti s odborným
problémem, který v teoretické části vyplynul z teoretické diskuze – a zasadit
tak výsledky výzkumu zpět do teoretického kontextu.
Formální náležitosti finální verze projektu:
Při vymýšlení a psaní projektu dbejte tohoto:
 Při psaní projektu dodržujte všechna pravidla, jež běžně platí při psaní
jakýchkoli odborných / akademických textů. Dodržujte tedy citační normy,
text projektu přehledně a jasně strukturujte, nepodceňte jeho stylistickou a
gramatickou stránku.
 Pište odborným stylem: vyhýbejte se publicistickým obratům, nespekulujte
bez opory v argumentu či datech.
Projekt musí krom samotného textu obsahovat tyto formální náležitosti:
 Jméno autorky / autora
 Název projektu