Podobnosti se všemi nalezenými dokumenty 41 % Zkoumaný dokument Agenda Studijní materiály Jméno souboru 398873-Vykydalova_Marcela-NINMDcv_II.docx Změněno 17. 5. 2015 06:13, Bc. Marcela Vykydalová URL https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2015/IMN111cv/ode/ode_54679641/398873- Vykydalova_Marcela-NINMDcv_II.docx Informace o souboru https://is.muni.cz/auth/plag/a3950072615caccd/ is.muni.cz, 19. května 2015 13.00 Podobnosti se v průběhu času mění, doporučuje se kontrola on-line. Informační systém MU is.muni.cz Seznam vybraných podobných dokumentů: 20 % Agenda Zdroj z Internetu URL http://monoskop.org/images/f/f0/Barthes_Roland_Svetla_komora_ Vysvetlivka_k_fotografii.pdf Staženo 13. 2. 2013 05:08 Informace o souboru https://is.muni.cz/auth/plag/974166e6b24e3005/?noplag=1 Podobnosti https://is.muni.cz/auth/podob/a3950072615caccd/ 974166e6b24e3005/ 15 % Agenda Studijní materiály Jméno souboru 2._Roland_Barthes_Svetla_komora_cast_1.pdf Změněno 28. 2. 2014 18:23, Mgr. Barbora Kundračíková Informace o souboru https://is.muni.cz/auth/plag/cbd225e24a6fdcab/?noplag=1 Podobnosti https://is.muni.cz/auth/podob/a3950072615caccd/cbd225e24a6fdcab/ 6 % Agenda Studijní materiály Jméno souboru 02_barthes_svetla_komora.pdf Změněno 5. 3. 2011 21:29, Mgr. Michal Šimůnek, Ph.D. Informace o souboru https://is.muni.cz/auth/plag/04fa5a6bab2eef47/?noplag=1 Podobnosti https://is.muni.cz/auth/podob/a3950072615caccd/04fa5a6bab2eef47/ 5 % Agenda Studijní materiály Jméno souboru 324556-Smericka_Pavel-Reserse_-_Barthes.doc Změněno 26. 4. 2013 03:02, Mgr. Pavel Směřička Informace o souboru https://is.muni.cz/auth/plag/6101e695abc7d4ff/?noplag=1 Podobnosti https://is.muni.cz/auth/podob/a3950072615caccd/6101e695abc7d4ff/ Podobné pasáže s výše uvedenými dokumenty jsou vyznačeny červeně Marcela Vykydalová UČO: 398873 Barbora Klímová – Replaced (2006) (interpretace) Pro interpretaci díla jsem si vybrala projekt Replaced (2006), konceptuální umělkyně a performerky, Barbory Klímové, která klade důraz na vnímání diváka, jeho prožívání nenápadně pozměněné prostorové situace, čímž oživuje senzibilitu.[1] Tento projekt získal cenu Jindřicha Chalupeckého v Domě umění města Brna v roce 2006. Replaced (2006) je projekt, který mě zaujal svoji originalitou a jeho myšlenkou zdokumentovat rozdíly, nejen časové, mezi jednotlivými performance. Jedná se o velmi úspěšný projekt, který byl vystaven také v zahraničí. Je to zejména proto, že se zde autorka mimo jiné také dotkla důležitých momentů české kulturní historie. Autorka si pro svoji performance vybrala celkem pět akcí od pěti českých umělců ze 70. a 80. let. Jedná se o umělce – Jiří Kovanda, Vladimír Havlík, Petr Šembera, Jan Mlučoch a Karel Miler. Tyto akce zopakovala v současných veřejných a kulturních podmínkách. Autorčiným záměrem bylo zjistit, jak se změnil veřejný prostor od doby, kdy byly tyto akce poprvé provedeny těmito performery. Výzkumem bylo tedy zjištění, co se stane, když se zopakuje již dříve provedená akce. Přestože umělci svá díla provedli jen jednou a akce byly zaznamenány pouze na fotografiích a textově, Barbora Klímová tyto performance zopakovala víckrát na vícero místech, aby zjistila, čím se tyto veřejné prostory liší, zda se zde najde nějaký specifický rozdíl či reakce. Dále celou akci 2 z 6 Informační systém MU is.muni.cz zaznamenávala na skrytou kameru, aby nerušila celkový element performance a kolemjdoucí reagovali spontánně a aby mohla prezentovat jednotlivé sekvence z prostředí. Celou akci tedy dokumentuje a sleduje rozdíly jak časové, tak z celkového dojmu působení veřejného prostředí. Můžeme si také všimnout, jaké rozdíly jsou i ve způsobu zaznamenávání – fotografie vs. video. Jak jsem již uvedla výše, původní performance byly zaznamenány pouze fotograficky, na rozdíl od Barbory Klímové, která akce zaznamenávala víckrát a ke všemu na skrytou kameru. Tyto dva aspekty se podle mého názoru velmi liší zejména tím, že každý z nich podává recipientovi jinou formu zprávy. Podle Rolanda Barthese má video respektive film schopnost, kterou fotografie na první pohled nemá. Plátno není rám, ale úkryt. Osoba, která z něj vystoupí, žije dál. Avšak před tisíci snímky, autor slepé pole necítí. Všechno, co se odehrává uvnitř tohoto rámečku, naprosto mizí, jakmile jej překročí. Jestliže se fotografie definuje jako nehybný obraz, neznamená to pouze, že se postavy nepohybují, ale znamená to, že z něj neodcházejí. Fotografie je tedy to, co vidí kdokoli, kdo si prohlíží snímek, a co ji v jeho očích odlišuje od všech ostatních. Spojuje se zde dvojí klad: skutečnosti a minulosti. A protože tato podmínka platí pouze pro fotografii, lze ji reduktivně pokládat za samu její esenci, noema. Jménem noematu fotografie je tedy „toto bylo“. Je to cosi nepojednavatelného. Výstupem těchto akcí bylo celkem pět video projekcí, ve kterých autorka sází květinu místo dlažební kostky, spí na stromě nebo prodává osobní věci. Aby autorka celý svůj projekt umocnila, obohatila jej o rozhovory s těmito autory, které běžely na výstavě vždy pod daným videem, aby konfrontovali časový, sociální a kulturní rozdíl, ve kterých se umělecké akce uskutečnily, tedy v 70. letech a nyní. Cituji jednu z otázek, kterou položila B. Klímová v rozhovoru s Vladimírem Havlíkem: „Znamená to, že jsi svými akcemi reagoval na nesvobodu? Přímá reakce to určitě nebyla. To nebyly politické věci, jako protesty nebo podobně. Ale asi nějak podvědomě si člověk chtěl vzít kus svobody. V osobní rovině, když to člověk udělal, tak mu bylo dobře.[2] Seznam zdrojů: 1. KOPŘIVOVÁ, Petra. Performance art a média: rekonstrukce a archivace. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav hudební vědy. [online]. 2008 [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/179984/ff_b?fakulta=1421;obdobi=6269;studium=692754;info=1;zpet=%2Fauth% 2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DPerformance%20art%20a%20m%C3%A9dia:%20rekonstrukce%20a%20arch art%3D1 2. Barbora Klímová: Replaced – Brno 2006. Media, archive, performance [online]. 2009 [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://www.perfomap.de/map2/transf/klimova 3. PRAGUE, PechaKucha. Barbora Klimova. In: Youtube [online]. Zveřejněno 10. 5. 2014 [vid. 2015-05-16]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=6n0BPNwxtBQ 4. KUBAČÁKOVÁ, Markéta. Barbora Klímová. Artlist – Centrum pro současné umění Praha [online]. 2009 [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://www.artlist.cz/barbora-klimova-3855/ 5. SERRANOVÁ, Mariana. Portréty nové generace: Barbora Klímová, výtvarná umělkyně. Hospodářské noviny ihned.cz [online]. 2007 [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-20282450-barbora-klimova-vytvarna-umelkyne 6. VOLF, Petr. Barbora Klímová – Cena Jindřicha Chalupeckého 2006. Reflex [online]. 2006, roč. 47 [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://vvp.avu.cz/pub/att/autori/109/2.pdf 7. LIČKOVÁ, Nina. Barbora Klímová: Navzájem. Earch. [online]. 2014 [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://www.earch.cz/cs/revue/barbora-klimova-navzajem Světlá komora – Vysvětlivka k fotografii Roland Barthes (rešerše) Členění, kterým podrobujeme fotografii, jsou buď empirická, rétorická anebo estetická. Fotografie je mechanickým opakováním toho, co se existenciálně nikdy opakovat nemohlo. Fotografie říká: toto, 3 z 6 Informační systém MU is.muni.cz to je to, takto! Avšak nic jiného; fotografický snímek nelze přetvořit filosoficky, je zcela přeplněn nahodilostí, jejíž je průhlednou a lehkou obálkou. Fotografie je neklasifikovatelná, protože není žádného důvodu nějak vyznačovat to či ono, co se v ní vyskytuje. Ať snímek ukazuje cokoli a jakkoli, je vždy neviditelný, neboť co vidím, není fotografický snímek. Snímek může být objektem trojího vztahování, totiž konání, trpění a dívání. Operátor je Fotograf. Divák je každý z nás, kdo v časopisech, knihách, albumech, archivech prohlíží kolekce snímků. Ten, kdo je fotografován, anebo to, co je fotografováno, je cíl, referent, jakési malé simulakrum, což bych označil jako spectrum, tedy pozorované. Zaměříme-li se na studium, v latině slovo neznamená bezprostředně učení, nýbrž pozornost k něčemu, jakýsi všeobecný zájem, který je sice starostlivý, ale nikterak akutní. Prvek, který prolamuje studium, autor nazývá punctum; neboť punctum, to je také bodnutí, malá trhlina. Punctum z nějakého snímku, toť ona náhoda, která autora v něm zasahuje. Ale také mezi fotografiemi, které v autorově očích nevyvolávají nějakou existenci, je většina takových, které v něm vyvolávají pouze všeobecný a zdvořilý zájem: není v nich žádné punctum. Fotografie byla a je pronásledována fantómem Malby; svými kopiemi i svými spory učinila fotografie z malby absolutní, otcovskou referenci, jako by se narodila z obrazu na plátně. A přece to není malba, dík čemu se fotografie stýká s uměním, nýbrž divadlo. U počátku fotografického snímku se vždy udávají Niepce a Daguerre avšak Camera obscura zrodila jak perspektivní obraz, tak fotografii i dioráma, což všechno jsou scénická umění. Jestliže však snímek připadá bližší divadlu, je to zprostředkováno zvláštní instancí: Smrtí. První herci se od společenství oddělili tím, že hráli úlohy Mrtvých; líčit se znamenalo označovat se jako tělo současně mrtvé i živé. Základním gestem operátora je přistihnout někoho při něčem, překvapit. Všechna překvapení se řídí principem výzvy: fotograf má jako nějaký akrobat pokořovat zákony pravděpodobného, ba možného; v extrémních případech má pokoušet zákony zajímavého: snímek je „překvapivý“, jakmile nevíme, proč byl zhotoven; jaký je tu motiv a jaký interes. Pokud studium není protnuto, zraněno anebo překříženo nějakým detailem, je jeho výsledkem značně rozšířený typ snímku, který by bylo možno nazvat unární fotografií. Fotografie je unární tehdy, když „emfaticky“ transformuje „realitu“, aniž ji zdvojí anebo rozkolísá: nic dvojího, nic nepřímého, nic rušivého. Unární fotografie má vše k tomu, aby byla banální, neboť „jednota“ kompozice je první pravidlo všední rétoriky. Reportážní snímky jsou velice často unární fotografie. 4 z 6 Informační systém MU is.muni.cz Jiný takový unární snímek je snímek pornografický. Není nic stejnorodějšího než pornografický snímek. Pokaždé je to snímek naivní, chybí mu intence i plán. V tomto obvykle unárním prostoru někdy R. Barthese upoutá „detail“. Tento „detail“ je právě punctum. Studium je vždy kódované punctum. Co mohu pojmenovat, to mne ve skutečnosti nemůže zasáhnout. Co se týče filmu, má schopnost, kterou fotografie na první pohled nemá: plátno není rám, nýbrž úkryt; osoba, která z něj vystoupí, žije dál: nějaké „slepé“ pole tu ustavičně zdvojuje naše částečné vidění. Na rozdíl od fotografie, kde jsou postavy umrtvené, nepohybují se a napíchnuté na špendlíku jako motýli. Jakmile je tu punctum, tvoří se jisté slepé pole. Punctum je tedy jakési neurčité zápolí. Povahu fotografie zakládá póza. Když se R. Barthes dívá na snímek, nevyhnutelně zahrnuje do svého pohledu myšlenku tohoto okamžiku, v němž se reálná věc nehybně nacházela před okem. Projektuje tedy nehybnost přítomného snímku do minuvšího záběru, avšak právě proto zadržení je základem pózy. V případě fotografického snímku něco pózovalo před štěrbinou a navždy tu zůstalo. Fotografie není připomínkou minulosti, ale dosvědčuje to, co vidím, co vskutku bylo. Také neříká to, co již není, ale pouze a najisto, co bylo. Esencí fotografie je ratifikovat to, co reprezentuje. Každá fotografie je certifikát přítomnosti. Autor v textu dále zmiňuje, že existuje také jiné punctum, než je „detail“. Toto nové punctum, které nesouvisí s formou, nýbrž s intenzitou, je čas, jeho čistá reprezentace. Toto punctum, je ostře čitelné na historické fotografii: v ní je vždy jakási likvidace času: toto je mrtvé a toto umírá. Fotografie někdy ukáže to, čeho si autor na živé tváři nikdy nepovšiml: jistý genetický znak, kus jeho samotného anebo nějakého příbuzného, jenž pochází ze stejné větve. Podle autora, nemůže vnikat do hloubky fotografie, prostupovat do ní. Může ji pouze jako hladký povrch zametat svým pohledem. Fotografie je plochá, a to ve všech významech tohoto slova: musí to vzít prostě na vědomí. Je omyl spojovat fotografii na základě jejího technického původu s tem- ným prostorem. Měli bychom ji raději nazývat camera lucida. Fotografie se pro R. Barthese stává bizarním médiem, novou formou halucinace: je nepravdivá na rovině recepce, pravdivá na rovině času: tedy halucinace nějak uměřená, skromná, sdílená: bláznivý obraz, který je načichlý realitou. ________________________________ [1] KOPŘIVOVÁ, Petra. Performance art a média: rekonstrukce a archivace. Brno, 2008. Bakalářská 5 z 6 Informační systém MU is.muni.cz práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav hudební vědy. [2] KLÍMOVÁ, Barbora. Rozhovor s Vladimírem Havlíkem. Brno, 24. srpna 2006. Součást katalogu Replaced. 2006. Author´s edition, Brno 6 z 6