Ukrajinské národní hnutí Teorie, pojmy, problémy Aktualizace historických otázek v nezávislé Ukrajině •Po vzniku samostatné Ukrajiny v roce 1991 vznikla silná potřeba „osamostatnit“ také ukrajinské dějiny. •Přehodnocují se historické koncepce dominující v sovětské éře a v mnohém se navazuje na vlivná díla ukrajinské historiografie 19. a počátku 20. století. •Neexistence ukrajinského státu v minulosti vedla a často i dnes vede ke zdůrazňování ukrajinského národa (etnicky chápaného) jako hlavního subjektu ukrajinských dějin. Dochází tak k „nacionalizaci“ ukrajinské historie. •Tento přístup se projevuje i v chápání „ukrajinského 19. století“ • • • • Vznik a vývoj národa •Primordialismus •Primordiální = pradávný, věčný. •Národ je přirozené starobylé společenství lidí, primární neměnná sociální entita •Větší důraz na objektivní faktory utvoření takového společenství •Modernistický přístup •Evropské národy jsou produktem moderní doby (kapitalismu, průmyslové revoluce, byrokratického státu) •Národ je sociální konstrukt („myšlené společenství“), začal se formovat nejdříve v 2. pol. 18. stol. • Ukrajinské národní „obrození“ vs. Ukrajinský projekt •V současné Ukrajině převažuje primordialistické chápání národa, zdůrazňuje se plynulost a stálost etnogeneze a kontinuita vývoje národa •Termín „národní obrození/probuzení/znovuzrození“ je ideologický produkt 19. století, přesto i dnes běžně užívaný (podobně jako u nás). Sugeruje představu „spícího“ národa, který je třeba pouze „probudit“. •Modernistický přístup hovoří o začátku utváření moderního ukrajinského národa na přelomu 18. a 19. stol. s pokračováním až do 20. stol. Jako alternativa k pojmu obrození se užívá např. označení ukrajinský projekt • Ukrajinské národní „obrození“ vs. Ukrajinský projekt •Kompromisní pohled (Ja. Hrycak) nabízí dělení na dva typy národů: předmoderní a moderní. Moderní ukrajinský národ se podle něj utváří v 19. a 20. století a předmoderní (či raně moderní) národ je záležitostí 16. a 17. století. • Ukrajinská identita v 19. století •utváření ukrajinského národního vědomí byl komplikovaný proces s nejistým výsledkem. Vznik ukrajinského národa nebyl historicky „nevyhnutelný“. •Je třeba rozlišovat identitu elity a identitu „mas“. První lze přibližně analyzovat, o druhé toho moc nevíme pro nedostatek pramenů. •Počet lidí, kteří se považovali v 19. stol. za Ukrajince byl velmi malý. Rapidně vzrostl až ve 20. století. Užívání etnonymu Ukrajinec/Ukrajinka v 19. stol. •ve 40. letech 19. st. používala označení Ukrajinec jen hrstka vzdělanců. V 80. letech už to byly stovky (např. studenti a aktivisté hromad), kolem 1910 tisíce. Termín Ukrajina jako označení celého etnického území a obyvatel začal být běžnější až v 70. letech 19. stol. •Etnonymu Ukrajinec dlouho konkuroval Malorus. Maloruskou identitu měli vzdělaní „Ukrajinci“ ve službách Ruské říše (až do poč. 20. stol.) •Další etnonymy: Rusyn, Chachol •selské „masy“ byly převážně negramotné a velká většina obyvatel Ukrajiny nepoužívala až do roku 1917 společné jméno. Vymezovala se spíš nábožensky či regionálně. • • Literatura: •BOECK, Brian J. What’s in a Name? Semantic Separation and the Rise of the Ukrainian National Name. Harvard Ukrainian Studies. 2004, roč. 27, č. 1-4, s. 33–65,8. ISSN 03635570. • •HOBSBAWM, E. J. Národy a nacionalismus od roku 1780: program, mýtus, realita. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000. Politologická řada, sv. č. 6. ISBN 80-85959-55-0. • •KAS’JANOV, Heorhìj Volodymyrovyč. Teoriji naciji ta nacionalizmu. Kyjiv: Lybid’, 1999. ISBN 966-06-0136-0. •