Sociologie umění Přehled vývoje obecné sociologie Přehled vývoje sociologie umění Sociologie umění – co nás čeká Přednášky Samostudium a čtení textů Mini-testy (z povinné četby 20b) – od 29.4. do 10.5. Zkouškový test (40b)Zkouškový test (40b) 2 Vznik sociologie - kontext společenské změny na přelomu 18. a 19. století přechod od tradiční k moderní společnosti teorie občanské společnosti, teorie objasňující průběh a anomické projevy kapitalistické modernizace předburžoazních společností 3 modernizace předburžoazních společností Sociologie má od počátku přinést odpověď na otázku, jak racionálně zvládnout svět lidí v situaci, kdy přestaly působit tradiční mechanismy reprodukce společnosti a člověk si uvědomil sám sebe v roli spolutvůrce společenské reality. Hlavní postavy August Comte (1798-1857) Herbart Spencer (1820-1903) Emile Durkheim (1857-1917) Max Weber (1864-1920) 4 Přehled vývoje klasické sociologiePřehled vývoje klasické sociologie 5 „Sociologie“ Slovo sociologie použil poprvé pro označení vědy o společnosti francouzský filozof Auguste Comte ve čtvrté části šesti-dílné práce Course de philosophie positive [Kurs pozitivní filozofie] z 6 de philosophie positive [Kurs pozitivní filozofie] z roku 1839. 1843 označení použil v angličtině John Stuart Mill v VI. knize své Logic. August Comte vytvořil hierarchickou klasifikaci vědních disciplín (matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie), v níž přidělil sociologii místo střešní disciplíny všech věd o společnosti a kultuře. Pozitivismus: „Nakonec v pozitivním stádiu lidský 7 Pozitivismus: „Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se hledání původu a účelu vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů, aby se pomocí velmi složitého usuzování a pozorování věnoval objevování jejich skutečných zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.“ August Comte Sociální statika – struktura řádu společnosti Sociální dynamika – idea („zákon“) tří stádií vývoje lidstva: 8 lidstva: 1. teologické 2. metafyzické 3. pozitivní Evolucionismus Zdůraznění vývojového hlediska vedlo k formulaci univerzálních teorií vývoje, ke studiu vývojových stádií a srovnávacímu studiu vývoje různých společností. Toto výkladové paradigma bylo úzce spojeno s pojímáním společnosti jako "organismu". Sociální vědy tehdy byly silně ovlivněny rozvojem biologie, především teorií vývoje druhů formulovanou Charlesem Darwinem v 9 tehdy byly silně ovlivněny rozvojem biologie, především teorií vývoje druhů formulovanou Charlesem Darwinem v práci The Origin of Species [Původ druhů] (1859). Vývojové hledisko bylo ovšem v sociálních vědách akcentováno již dříve. V rovině filozofie dějin především Georgem Wilhelmem Friedrichem Hegelem (1770-1831), v sociologičtějším podání u Comtea a zejména u Herberta Spencera(1820-1903). Herbart Spencer Společnost jako organismus – shody a rozdíly Pojetí evoluce Evoluce je procesem rostoucí diferenciace, přechodem od homogenity k heterogenitě, provázeným ovšem rostoucí integrací. 10 Hudba a řeč Spencer (později i Simmel) vs. Darwin Spencer On the Origin and Function of Music [O počátku a funkci hudby] (1857) The Principles of Sociology, Vol. 3, 3rd Chapter: Dancer and Musician Sociální darwinismus Lewis Henry Morgan Edward Burnett Tylor (1832–1917), britský antropolog, autor významných spisů Researches 11 antropolog, autor významných spisů Researches into the Early History of Mankind and the Development of Civilization (1865), Primitive Culture (1871) a Anthropology (1881) Krize evolucionismu Na konci 19. století se biologicko-naturalistické koncepce ocitly v krizi a do popředí zájmu se dostaly psychologizující tendence ve výkladu společenské skutečnosti. K hlavním zástupcům tohoto směru patří: 12 K hlavním zástupcům tohoto směru patří: Wilhelm Wundt se svou psychologií národů, Gustav LeBons s psychologií davu Gabriel de Tarde, který formuloval princip nápodoby jako vysvětlení procesu vzniku ustálených institucí a vzorců chování, například módy. Klasikové sociologie přelomu 19. a 20. století Obrat od velkých sociologických systémů k přesnějšímu zkoumání jednotlivých oblastí sociální reality. 13 Stabilizovaly se jednotlivé sociologické disciplíny jako např. sociologie náboženství, sociologie kultury, sociologie města a venkova. Simmel, Durkheim, Pareto, Weber Georg Simmel (1858-1918) Koncepce tzv. formální sociologie, jež má zkoumat čisté formy zespolečenštění, nikoli jejich historicky daný obsah Sociologie podle něj zpracovává látku dodanou ostatními vědami, které se zabývají jednotlivými stránkami sociální reality. Sociální typ, sociální pozice 14 Sociální typ, sociální pozice Sociální skupiny, interakce Zur Philosophieder Kunst [K filozofii umění] (1922) Psychologische und ethnologische Studien über Musik [Psychologické a etnologické studie o hudbě] (1882). Emile Durkheim Sociologie: pozitivní věda o společnosti, nástroj reorganizace společnosti Úkol sociologie: eliminace konfliktů, ustavení nového morálního řádu 15 považoval za předmět sociologie kolektivní vědomí Les régles de la méthode sociologique, [Pravidla sociologické metody] (1895, česky 1926). Durkheim – „Pravidla metody“ Sociologie je podle Durkheima vědou o sociálních faktech. "Sociálním faktem [fait social] je každý druh jednání, ustálený nebo ne, schopný vnějšího tlaku na jedince; anebo takový, který je v rozsahu dané společnosti všeobecný, ale má při tom svůj vlastní život nezávislý na 16 všeobecný, ale má při tom svůj vlastní život nezávislý na svých individuálních projevech" (Durkheim1919: 19). Sociální realita je specifickým druhem reality, který se vyznačuje: 1. nezávislostí na individuálních vědomích 2. schopností vyvíjet tlak na individuální vědomí Durkheim – „Pravidla metody“ Základním pravidlem metody, která podle Durkheima umožňuje objektivní vědecké poznání sociální reality, je příkaz považovat sociální fakta za věci, které jsou na individuálních vědomích právě tak nezávislé jako předměty (věci), jimiž se zabývají přírodní vědy. 17 Sociolog se musí důsledně vyhýbat všem každodenním představám o společenských jevech, které mají členové společnosti, musí se vyhýbat všem předvědeckým pojmům [prénotions]. Max Weber Sociologie: nehodnotící, rozumějící Sociální jednání (předmět sociologie) chování, jemuž zúčastnění přikládají smysl a orientujíchování, jemuž zúčastnění přikládají smysl a orientují jeho průběh podle reakcí druhých Ideální typy konstrukty umožňující poznání Max Weber Panství – moc, jako prosazení vlastní vůle Tradiční – autorita odvozena od „něčeho odedávna uznávaného“ Charismatické – nadpřirozené schopnosti vůdce; dynamické, nestálé Legální – byrokratický aparát – odborně školený úředníkLegální – byrokratický aparát – odborně školený úředník Die Rationalen und soziologischen Grundlagen der Musik, 1921 (fragment) Protestantská etika a duch kapitalismu „duch kapitalismu“ 20. století - tendence Empirický výzkum Teorie středního dosahu 20 Strukturalismus / antropologie Postmoderna Přehled vývoje sociologie uměníPřehled vývoje sociologie umění 21 Hippolyt Taine 1828-1893 umělecký naturalismus a sociologický positivismus, vliv Émile Zoly Histoire de la littérature anglaise (1864) 5 vol. Philosophie de l’art (1865 et 1882) 22 teorie tří faktorů vlivu na literaturu: Race – Rasa Le millieu – Prostředí Le moment – Doba Umělecké dílo je dokumentem doby Reprezentující osobnosti doby Materialistické pojetí Karel Marx 1818 – 1883 Teorie odrazu Kauzalita Kognitivní hodnota Arnold Hauser 23 Arnold Hauser 1892 – 1978 The Socioal History of Arts (1951) Ne „estetický pohled“ Georgy Lukács Teorie románu (1920) Sociální determinace forem a žánrů Max Weber (1864 – 1920) Die rationalen und soziologischen Grundlagen der Musik (1921, 1925) Racionální a sociologické základy hudby fragment – poznámky z let 1912-13 24 Součást Weberovy sociologie kultury a náboženství Nehodnotící sociologie Proti redukci na hospodářské příčiny Otázka pokroku v umění Psychologizující tendence Beneditto Croce Henry Bergson Herbert Read – Výchova uměním Ernst Hans Gombrich 1909–2001 Art and Illusion (1960) - psychologie obrazového 25 Art and Illusion (1960) - psychologie obrazového znázorňování Studies in the Art of the Renaissance (1966) Příběh umění (1950, 1. vyd.) Dějiny vidění Zlom v tradici 6 základních přístupů ve 20. století Humanistický historický přístup v kunsthistorii raného 20. století (Dilthey, Panofsky, Cassirer) Marxistická sociální historie umění (Hauser, Antal, Francastel, Duvignaud, Goldmann, Lukács, Benjamin, franfurtská škola, J. Berger, T. J. Clark, F. Jameson) Kulturální studia, kulturní materialismus a postmodernismus (new art history, Borzello a Rees, Greenblatt, Eagleton, R.Krauss, Hal Foster) 26 history, Borzello a Rees, Greenblatt, Eagleton, R.Krauss, Hal Foster) Institucionální teorie umění v analytické filozofii (Danto, Dickie) Antropologická studia domorodého umění (Boaz, Kroeber, LévyStrauss, Geertz, Gell) Empirická studia institucí současného umění (Becker, Bourdieu, Peterson, Blau, Crane, DiMaggio, Heinich, Zolberg) Harrington (2004:15) Mezi první a druhou světovou válkou Sociálně filozofická reflexe současného umění György Lukács Anatolij Vasiljevič Lunačarskij Walter Benjamin Theodor Wiesengrund Adorno 27 Sociologie jednotlivých uměleckých druhů Levin Ludwig Schücking: Soziologie der literarischen Geschmacksbildung (1923) Empirická hudební sociologie – výzkumy rozhlasového publika Paul Lazarsfeld (Rakousko) a Karel Vetterl Frankfurtská škola sociálněvědná Theodor Adorno a Max Horkheimer Dialektik der Aufklärung (1944, 1947) T. W. Adorno Philosophie der neuen Musik (1949) Einleitung in die Musiksoziologie (1962) Ästhetische Theorie (1970, česky 1997) 28 Ästhetische Theorie (1970, česky 1997) Vztah umělce a publika Fetišový charakter umění Standardizace produkce Leo Löwenthal Literature and the Image of Man (1957) Literature, Popular Culture, and Society (1961, Literatur und Gesellschaft 1964) Sociologie umění v Německu Alphons Silbermann (1909 – 2000) v 60. letech oponent Adornův z pozic empirismu, „spor o pozitivismus“ Empirische Kunstsoziologie. Eine Einführung mit kommentierter Bibliographie (1973) 29 Niklas Luhman (1927 – 1998) Die Kunst der Gesellschaft (1995) sociální teorie Komunikační struktura Autoreference Funkční systémy Francouzská sociologie umění Pierre Francastel Peinture et société (1951, česky Malířství a společnost 2003) Robert Escarpit – směřování k empirické sociologii a kvantitativnímu výzkumu Sociologie de la littérature (1958) s kolektivem La littéraire et le social. Élements pour une sociologie de la littérature (1970) 30 littérature (1970) Lucien Goldmann –hlásil se k marxismu, hovoří o „genetickém strukturalismu“ Pour une sociologie du roman (1964) Pierre Bourdieu (1930-2002) La distinction. Critique sociale du jugement (1979) Les règles de ľart. Genèse et structure du champ littéraire (1992) Sociologie umění v českém prostředí Otakar Hostinský (1947-1910) O socialisaci umění (1903) a Umění a společnost (soubor přednášek z roku 1900 vydaný roku 1907) Zdeněk Nejedlý (1878-1962) kulturně historický přístup – monografie Bedřich Smetana, T. G. Masaryk 31 Masaryk Otakar Zich (1879-1934) Estetické vnímání hudby (1910) – metoda empirického zkoumání hudebních preferencí Vladimír Helfert (1886-1945) výzkum barokního zámku jako hudební instituce Sociologie umění v českém prostředí Jan Mukařovský (1891-1975) Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty (1936) Felix Vodička (1909-1974) výzkum recepce jako součásti historie literatury 32 výzkum recepce jako součásti historie literatury Karel Krejčí (1904-1979) Sociologie literatury (1944) výzkum rozhlasového publika – od 60. let Vladimír Karbusický a Jaroslav Kasan Sociologie umění v českém prostředí Mikuláš Bek Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. FFMU v Brně – Koniasch Latin Press, Praha 2003 33 Jiří Trávníček Čteme? Obyvatelé české republiky a jejich vztah ke knize. Host, Brno 2008