Jak se dìlá kniha
Technický základ
pro knihovníky
Jan Homola
Papírová kniha je tvoøena tøemi souèástmi:
1) duševní
2) papírová - tištìná
3) vazba - knihaøská
Papíry
Kvalitu knihy ovlivòuje ze znaèné míry i použitý papír. Základní
dìlení papíru je na køídové (lesklejší) a obyèejné (nazývané též
ofsetové i když ofsetovì se potiskují všechny typy). Papíry se
od sebe odlišují bìlostí, základní dìlení je A+ (nejbìlejší) až C-.
Odlišují se i podílem døeva obsaženým v sobì, jsou i papíry
bezdøevé a dále známe papíry recyklované nebo nebìlené.
Na obálky knih se používají kartony, mohou
být bílé nebo u skript a umìleckých knih
barevné, pøípadnì strukturované. Výbìr kartonù na našem trhu je široký,
ale podobné papíry mohou mít znaènì rozdílnou cenu, pøípadnì nìkteré
kartony jsou dovozové a pøi vìtších množstvích nemusejí být skladem.
Obecnì se pro zajímavou obálku knihy doporuèuje svìtlejší karton a na nìj
èerný tisk, pøípadnì použití tmavších odstínù barvy, zajímavì pùsobí tmavý
karton s ofsetovým tiskem bílou, støíbrnou nebo zlatou barvou.
80g
(standardní)Papíry se standardnì
prodávají za kilové ceny.
V souèasné dobì stojí ty
základní 22-25Kè\kg.
Dodávají se v rùzných
naøezaných formátech,
nebo na rolích. Papír má
svou vnitøní strukturu
(vlákna), ta by mìla jít
v knize od shora dolù.
Pro pøebaly knih v pevných deskách se využívají lepenky,
tj. velmi tvrdé papíry, které se prakticky nedají potiskovat,
ale je možné na nì nalepit tenèí potištìný papír, ideálnì
zalaminovaný.
Papíry se dìlí dle gramáže, což je èíslo udávající hmotnost
ètvereèního metru daného papíru. Základním èíslem je 80g
– bìžný kanceláøský papír. Pøi nižší gramáži je papír mìkèí
a náchylnìjší k poškození. Napøíklad na telefonní seznamy
se používá papír cca 45g, mezi 60 a 90g najdete zejména
mírnì leštìné papíry LWC, které si laik mùže splést s
køídou. Používají se zejména pro èasopisy, pøílohy novin atd.
Køídové papíry jsou z dùvodu povrchových úprav (válcování
apod.) pøi stejné gramáži subjektivnì tenèí a mìkèí, proto pøi tisku na
køídu volte papír o 10 – 20g tìžší. S køídovými papíry si lépe rozumìjí
ofsetové stroje, protože se na nich barva nerozmazává.
U digitálních tiskových strojù se vìtšinou používají speciálnì
certifikované papíry. Papíry s nižší gramáži jsou obvykle levnìjší.
1
32
1
1 - potištìný, laminovaný papír nalepený na
lepenku 2 a høbetní lepenku 3 (ta je tenší)
Certifikát papíru FSC - papír
z trvale udržitelných porostù,
nevyrábí se na úkor pralesù atd.
Nejvìtší producent papíru jsou
Finsko, Polsko a Slovensko.
Gramáž Využití
Do 80g Noviny, èasopisy, telefonní seznamy
80g obyèejný Standardní kanceláøský, vnitøní listy knih
Køídové i obyèejné 90-135g Letáky, vnitøní listy knih
200-250g Tenké kartièky, obálky knih v nižší kvalitì
300g Levnìjší pohlednice, obálky knih
400g Pohlednice, leporela apod.
600-1200g Lepenky pro tvrdé desky
Volumen: Papíry vyšší gramáže jsou silnìjší, a proto knize dìlají širší høbet. Pokud potøebujeme
knihu opticky zesílit, je možné použít také papíry s vyšším volumen, což oznaèuje tlouš ku
papíru vzhledem ke gramáži. Urèitì jste si všimli, že stejnì tlustá knížka na køídovém papíøe je
tìžší než na obyèejném. Existují i papíry, které knihu naopak odlehèí, bude mít tedy ménì
stránek, než byste èekali. Použití papíru s rùzným volumen nemá vliv na její kvalitu, ale papíry
lehèí jsou ménì válcované (napøíklad køída se válcuje standardnì 3x, aby mìla vysoký lesk)
a takové papíry lépe sají lepidlo ze høbetu a mìly by být ve høbetu knihy pevnìjší. Pevnost
høbetu samozøejmì závisí i na dalších parametrech. Z výše uvedeného ale vyplývá, že køídové
knihy jsou na výrobu komplikovanìjší, protože høbet knihy je vzhledem k její vyšší gramáži více
namáhaný a v pøípadì lepení ménì pevný.
Tisk
Knihy se v souèasné dobì nejèastìji vyrábìjí tiskem na papír, s umìleckou a ruènì psanou
knihou se v Èechách setkáváme zøídka, a to zejména v galeriích. Tisk knihy se provádí
technologií ofsetovou (resp. rotaèní), která funguje na
principu klasického “razítka”, nebo digitální, tu si
mùžeme pøedstavit jako pøerostlou domácí tiskárnu.
Offset – je technologie používaná na knihy v masovém
mìøítku již 100 let, kdy nahradila knihtisk. Tiskne
se po arších (stranách), pro které se nejprve ve speciálním
zaøízení pøipraví litografické desky, „razítka“,
které se následnì namontují do zaøízení. Pøi prùjezdu
papíru strojem jsou barveny, vlhèeny a pøedvypálený
obraz otiskují na papír. Plná barevnost se dosahuje pøi
prùjezdu pøes 4 tonery, tzv. K barvy.
Výhodou ofsetového tisku („razítek“) je možnost nalít
do stroje jiné než standardní barvy. Míchají se pøesnì
CMY
Cyan
Mangenta
Yellow blacK
dle pøání klienta podle vzorníku (standardem je èíslování Pantone) . Nìkteré tiskoviny tak mohou
procházet pøes ménì tiskových desek, tím je tisk efektivní pøi zachování konstantní barevnosti.
Ofsetové tiskárny jsou rùzných velikostí a rychlostí, od 1 barevných, kdy se CMYK tiskne na
4 prùjezdy pøes 2, 4, 5 až po 6 barevné. Proè tolik? Umožòují plnì barevné fotky doplnit o další
barvy, jako zlatou, støíbrnou nebo fosforeskující, jak je znáte zejména z titulních stran èasopisù.
Na tisk na køídový papír se standardnì nanáší lak, který tvoøí drobnou
ochranou vrstvu. Barva úplnì nevpije do papíru a pøi styku s agresivním
prostøedím, jako je napøíklad lidský pot, se rozpíjí. Druhou, kvalitnìjší
ochranou, je laminace, což je fólie tenká jako mikrotenové sáèky, která se
teplem pøipeèe k papíru. Takto ošetøený papír se dá napøíklad lehce
omývat, má výraznì vìtší odolnost proti odìru. Laminace se standardnì
dìlá lesklá - zvýrazòuje barvy - a matná - není na první pohled poznat od
nelaminovaného materiálu - a využívá se zejména pro obálky knih, a to jak
v mìkké, tak pevné vazbì. Nevýhodou laminace na mìkkých deskách je,
že se obálka mùže tepla èasem kroutit, respektive otevírat. Na slunci má
fólie tendenci se smrš ovat, a tím obálku otevírá. Kvalitnì laminovaná
obálka se bude kroutit až po nìkolika mìsících na pøímém slunci.
Laminace z role - lepení tenké
fólie na papír teplem a tlakem
Digitální tisk je zvetšením klasických stolních tiskáren. Stejne jako v kancelárském prostredí
jsou tyto tiskárny cernobílé nebo barevné a tisknou ruznou kvalitou. Pro cernobílý tisk je výrazne
ekonomictejší používat cernobílé zarízení, barevné stroje bývají standardne koncipovány pro
tisky na tvrdší papír. V naprosté vetšine prípadu bude tisk laserový, kdy se pres válce na povrch
nanášejí tonery (CMYK, nebo jen K) a dále se zapékají do papíru pri teplote kolem 300 stupnu.
Použité papíry proto musejí být urceny pro digitální tisk, snášet vysokou teplotu (jinak se pro
prujezdu zkroutí) a také mít primerenou hladkost. Válce nenanesou a dokonale nezapecou toner
do papíru s výraznou strukturou, papíry extra hladké naopak mohou ve válcích prokluzovat a
zasekávat se ve stroji.
Výhodou digitálního tisku je, že pri tisku knih získáme celý první výtisk již po nekolika minutách,
na rozdíl od ofsetu, kde se musí tisknout po arších a pro tisk každého dalšího archu vymenit
nové litografické desky. Výsledek se dále musí posnášet na speciálních linkách.
Ofset tiskne: 1, 1, 1, 1, … výmena desek, 2,2,2,2,
….výmena desek 3,3,3,3….
Digitální tiskárna: 1, 2, 3, 4, ….
Èernobílá digitální tiskárna Xerox
Lepená: Vìtšina knih se ve høbetu lepí speciálními lepidly. Jde
o „umìlou hmotu“ která pøi zahøátí na cca 170 stupòù mìní
konzistenci na ménì viskózní kapalinu. Ve stroji pro vazbu knih se
zahøeje a nanášecími válci se vytvoøí tenká vrstva na budoucím høbetu
knihy. Na tuto vrstvu se nalepí a tlakem zalisuje obálka z pevnìjšího
papíru. Listy knihy jsou tak uchyceny do pružné „plastové“ destièky
tvoøící høbet knihy. Pevnost závisí na kvalitì použitého lepidla a zda
jsou listy pøed vlepením zdrsnìny, aby lépe nasákly lepidlo. Pružnost
lepidla se èasem snižuje až se z ní po desítkách let stává pevná hmota.
S rostoucím stáøím knihy je tak více náchylná na nešetrné zacházení.
Zejména u silnìjších knih lze pøi násilném otevøení destièku høbetu
narušit, u starších knih zlomit. V poškozeném místì budou listy držet
hùøe a kniha se zde mùže zaèít rozpadat. Opravit takovou knihu lze
pouze odøezáním høbetu a pøelepením do nové obálky. Kniha se ale pøi
pøevázání zmenší. Technologie lepení je vhodná pro tenké knihy,
v mìkkých deskách do 500 stran, v pevných deskách do 200 stran.
Používá se zejména z dùvodù nízkých nákladù na výrobu v malých
nákladech (do 2000 ks) a témìø výhradnì pro digitální tisk.
Šitá vazba. Jak z názvu
vyplývá, knihy jsou zpevnìny
nití. Listy jsou vyøazeny
do sešitkù, každý je složen
na 1\2 a uprostøed prošitý.
Sešité svazky jsou seøazeny
za sebe a buïto pøíènì sešité
do knihy, nebo také mohou být
následnì vlepené lepidlem do
gázy. Cokoliv, co je v knize
šité, je dražší, pevnìjší, ale
také pružnìjší. Šité knihy jsou
tedy pro knihovny vhodnìjší,
ale také komplikovanìjší
na opravy. Šitý høeb se lépe
otevírá a kniha je odolnìjší
vùèi horšímu zacházení, jako
napøíklad kopírování.
Vazba
Základní dìlení knih je na ty s mìkkými a pevnými deskami. Mìkké desky
znamenají potištìný papír vyšší gramáže (standardnì 300g, tj. i maximální
bìžnì používaná tlouš ka) který se potiskne, zalaminuje a pøed vlepením
bloku knihy nabiguje. Bigování je vytvoøení rýh po celé délce papíru, které
slouží pro snazší otevírání knihy (1,4) a pro lepší vlepení bloku knihy
a pìkné hrany høbetu (2,3).
høbet knihy
1 2 3
Mìká vazba
4
12
3 4
spady = rezerva
pro oøezání
oøízka (odpad)
JVazba V1
- od 4 do cca 52 stran
- prošitá 2 koníky
- trvanlivá, dá se opravit
- nemá høbet
1) lepidlo je pravidelné
2) høbet pravoúhlý
3) otevírací i zavírací bigy
JV2 - lepená od 48 stran
1) lepidlo dìlá dutinky
(listy budou vypadávat)
2) nemá bigy = obálka se
bude zalamovat nepravidelnì
LV2 nejèastìjší vady
Knihy mìkké - paperback,nebo-li brožury
Blok knihy
lepidlo (blok mùže být
šitý)
gáza
pro vlepení do
pevných desek
Desky knihy
pøedsádka = papír,
kterým držím kniha v bloku
gáza pro pevnìjší høbet
kapitálek = látka pro ozdobu
lepidlo
Dobrá kniha:
mezera mezi
a høbetem, drží na
a obdobnì i šitá kniha
lepidlem bloku
pøedsádkách
gáze,
Levná kniha
lepidlo bloku vlepeno
pøímo na desky
drží jen na pøedsádkách
J
L
Pevné desky - hardcover
Blok knihy se vlepuje do pøedpøiravených
pevných desek. Kvalitní kniha
by mìla mít desky laminované
(nebo potažené
látkou) a pøimìøenou
mezeru
mezi blokem knihy
a høbetníkem
(deskami), pøi tìsném
i volném umístìní
hrozí pøedèasné
vytržení knihy. Blok
knihy by nemìl být
pøímo vlepen na desky.
Kniha se musí pøíjemnì
otevírat.
Slovníèek
knižní blok - svázané a oøíznuté listy knihy bez desek, který je následnì pøilepen ("zavìšen")
do desek obálky
patitul - je list, na zaèátku knihy, na kterém je uveden autor knihy a titul knihy. Oproti hlavnímu
titulu je vysázen menším písmem. Dùvod tohoto zdvojování titulního listu je v minulosti, kdy byly
knihy ještì tìžké a pøi èastém používání se vytrhávaly z desek. S deskami knihy se tak èasto
ztratil i titulní list a pozdìji nebylo možné zjistit název knihy.
pøedsádka - je dvojlist (pevnìjšího papíru), který spojuje knižní blok s deskami knihy. V knize
je pøedsádka pøední a zadní. Je prázdná, mùže však být potištìna ilustrací.
desky - jsou obalem knihy v pøípadì tzv. pevné vazby (hardback). Musí obsahovat titul a jméno
autora. Desky knihy se dnes vyrábìjí z lepenky a jsou potahovány papírem, textilem, koženkou
nebo kùží.
kapitálek - je proužek textilie, který má pouze dekorativní charakter. Je vlepen do høbetu knihy,
aby zakrýval mezeru mezi blokem a deskami.
obálka - je stejnì jako desky knihy jejím obalem, je však z lehèího papíru a proto se nazývá
mìkká vazba (paperback).
pøebal - je papírová ochrana desek knihy. Má funkci hlavnì reklamní. Používá se hlavnì
na knihy potažené textilií, ta se totiž hùøe potiskuje.
vakát - je prázdná stránka v knize.
Vazby:
V1 - mìkké desky, sešité drátìnými sponkami
V2 - mìkké desky, lepené, oøíznutá na tøech stranách (i s obálkou)
V8 - pevné desky, šitý blok, plátìný potah, papírový pøebal
Pár „drobností“ o grafice
Grafické objekty dìlíme na dva druhy, vektorové a bitmapové. Možná tuto stránku pøeskoèíte,
ale toto dìlení je stejnì zásadní jako tekuté a pevné skupenství.
Vektory – jsou vìtšinou vytvoøené, nebo napsané objekty, které lze matematicky popsat, resp.
nakreslit pomocí køivek, èar a bodù. Výhodou je, že tyto objekty lze libobolnì zvìtšovat
a zmenšovat bez ztáty kvality. Typicky se jedná o písma, grafy, schémata atd.
Bitmapy – èeský ekvivalent je obrázky, jsou tvoøeny síti barevných bodù o urèité velikosti
a barevné hloubce (kvalitì, jako èernobílé, 2 barevné, plnobarevné…). Nejèastìji bitmapu
získáme z digitálního fotoaparátu, nebo obrázky na Internetu. Jejich hlavní vlastností je rozmìr
v bodech. Napøíklad 6mpix fotoaparát má rozlišení 3000x2000 bodù (celkem 6 mil), pro
profesionální tisk by mìla mít fotografie nejménì 100 bodù na cm (tj. 250 bodù na palec = dots
per inch – DPI), takže z 6mpx fotoaparátu mùžeme fotografie tisknout až na 30x20 cm. Pro
domácí tisk, elektronické dokumenty staèí polovièní kvalita, tedy 100-150 dpi.
Barevné schéma
Barva je fyzikálnì urèena tøemi základními barvami – red, green a blue: RGB. Tyto barvy
používají pro zobrazování i LCD displeje. Pro použití dokumentù pro zobrazování je tedy vhodné
použít barvy definované v RGB spektu.
Tiskaøské barvy jsou ale CMYK, viz døíve, protože umožòují tisk vìrnìjšího barevného spektra
na papír. Dokumenty urèené pro tisk by mìly být definovány prácì tímto spektrem, pokud se
nejedná o barvy tzv. pøímé, napøíklad firemní.
Aby byla barva pøesná, používají se vzorníky,
absolutnì nejpoužívanìjší je od firmy Pantone,
která barvy èísluje 3, nebo 4 místnými kódy
(napøíklad tmavì modrá Masarykovy univerzity
má èíslo pantone 280). Díky celosvìtovì
standardizovaným vzorníkùm potom mùžete
od takto defionavé barvy oèekávat stejnou
barevnost výstupu kdekoliv na svìtì.
Natištìné barvy se liší dle materiálu, na který jsou aplikovány. Pokud stejnì pøipravená data
použijete na bìžný papír a na køídu, výsledek bude mírnì odlišný, na barevných kartonech
i o nìkolik odstínù. Proto je lepší nechat pøípravu komplikovanìjších materiálù na odbornících,
nebo pøi požadavku na barevnou vìrnost donést do tiskárny ukázkovou tiskovinu s požadovaným
výsledkem.
Barvy se dají mezi uvedenými modely pøevádìt, ale vzhledem k rozdílnosti barev na rùzných
materiálech nemusejí být pøevody 100% vìrné. Rùzné programy používají odlišné pøepoèty,
definice je dána i nastavením úèelu exportu.
Barvocit. Použití barev v dokumentu ne stejnì složité jako
správné tóny v symfonii. Ne každý je obdaøen barvocitem, tedy
schopností vhodnì kombinovat barvy, proto existují na
webových stránkách „míchaèky“ barev napøíklad na
www.colorschemer.com. Kvalitní kombinace barev vám budou
pøipomínat rùzné atmosféry, jako zimu, jako, les atd.
Všechny uvedené body využijeme pøi nastavení exportu do PDF.
Není èerná jako èerná. V modelu
CMYK je èená definovaná složkou
K, tedy barevnost v procentech je
0,0,0,100. Èernou barvu ale
získáme i z 25,25,25,75, nebo
100,100,100,100 (tzv. registraèní
èerná). Text by mìl být v tiskových
dokumentech definován prvním
zpùsobem, jinak nebude ostrý a
tiskárna data vrátí k pøepracování.
PDF
Je univerzální formát pro pøenos dokumentu od firmy Adobe. Jeho princip je podobný jako HTML
stránka. Jádro souboru obsahuje popis stránky, texty a umístìní vnoøených souborù, zejména
obrázky (bitmapy o rùzné kvalitì tedy zejména rozlišení - DPI).
Mùže obsahovat soubory s použitými písmy (fonty). Pokud nejsou pøiloženy, mùže dojít ke
špatnému zobrazení souboru na poèítaèi, který nemá použité fonty standardnì v systému. K
chybám dochází zejména u fontù s diakritikou, napøíklad použijete arialCE.ttf, který je v jiném
systému nazván arial.ttf a opaènì. Potom se mohou
texty zobrazit bez diakritiky, nebo v jiném kódování.
Pøiložení použitých fontù najdete vìtšinou jen v
profesionálních programech.
Nastavení exportu. Další dùležitá nastavení jsou
napøíklad pro šíøení e-knih, nebo naèítání souborù
vložených do webových stránek.
Pro vytvoøení PDF souborù z bìžných programù
si mùžete stáhnout zdarma užiteèné utility,
které vytvoøí tzv. virtuální tiskárnu, pøes kterou
mùžete ze všech tisknutelných programù
vytvoøit PDF. Doporuèuji napøíklad Cute PDF
writer (www.cutepdf.com) který nemá ani ve
verzi zdarma žádná omezení. U tìchto
prográmkù ale nepoèítejte s exporty pro tisk,
neumožòuje napø. CMYK model, nebo spady.
Bitmapy
pro tisk: 300 dpi, maximální kvalita
ekniha: 120 dpi, støední až nízká
Vloženífontù
vložitpoužité
Nastavení barev aj.
pro zobrazení zvolte RGB,
pro tisk CMYK
Zabezpeèení PDF
napøíklad pro šíøení
e-knih:
Nastavení PDF