Severokarpatská skupina a význam nálezu hrobu z Popradu – Matejoviec
Ondřej Vachek, UČO 449450
Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie
Klíčová slova: doba stěhování národů, Severokarpatská skupina, knížecí hrob, Poprad –
Matejovce, organické materiály, vykradená hrobka
Key words: the Migration period, the North Carpathian group, princely grave, Poprad –
Matejovce, organic materials, robbed tomb
1. Severokarpatská skupina
1. 1. Úvod
Lokalizována byla na severovýchodní části dnešního Slovenska (území regionů Turiec,
Liptov, Orava a Spiš) a také na protilehlé straně karpatského hřebene v jižní části dnešní
Polska. Tato hornatá oblast byla osídlena po více než dvousetleté přestávce, která
následovala po zániku Púchovské kultury. Pojmenování „severokarpatská skupina“
nahradilo a obsahově upřesnilo dříve používaný termín „prešovský typ“, dle nálezů
z eponymní lokality v Prešově v údolí řeky Torysy. Tyto nálezy byly v minulosti některými
badateli mylně označeny jako nejstarší slovanský horizont na území střední Evropy
s datováním do různých období (3. – 5. století po Kr.). Vedla je k tomu především zdánlivá
podobnost s keramikou pražského typu. Dnes je však tato myšlenka díky většímu množství
nálezů a jejich podrobnějšímu rozboru vyvrácena.
1. 2. Zařazení, osídlení a pohřební ritus
Dnes již jasně převládá názor, že severokarpatská skupina měla germánský charakter.
Tomuto napovídá i jistá příbuznost materiální kultury s pozdně przeworskými skupinami
typu Dobrodzień z jižní oblasti dnešního Polska. Předpokládá se pravděpodobné překročení
karpatského hřebene nositeli této kultury směrem k jihu a osídlení severovýchodní části
dnešního Slovenska vylidněné po zániku púchovské kultury. Také zde vidíme značné
východní vlivy z postčernjachovského prostředí.
Nové osady severokarpatské skupiny byly zakládány v jednom časovém horizontu
především podél řek a potoků (např. řeka Torysa – Ostrovany) a předpokládá se jejich
osídlení po dvě generace. Často zde však také vidíme využití starých opuštěných sídel
púchovské kultury (např. Liptovský Ján, Liptovská Mara, Turík). Řídkým není ani epizodické
osídlení jeskyní (např. Liskovská jaskyňa, Vyvieračka v Prosieckej doline), což může
vypovídat o jakémsi krizovém stavu v době jejich osídlení.
Hroby ani pohřebiště nebyly do nálezu knížecího hrobu v Popradu – Matejovciach známy.
Předpokládá se možná kremace mrtvých a následný rozptyl jejich kremačních pozůstatků.
1. 3. Nálezy
Charakteristickým znakem severokarpatské skupiny je keramika. Převažují jednoduché v
ruce zhotovované hrnce, misky a rozměrné zásobnice z nekvalitní hlíny s množstvím
přidaných kamínků a slídy zdobené liniemi vlnovek a vpichů. Na východě osídleného území
se však také setkáváme s jemnou keramikou vyrobenou na kruhu, což máme za poukaz na
doznívání vyspělého antického hrnčířství.
Významným znakem je také vyspělé kovářství. Na vícerých starých púchovských hradiscích
v těžko dostupných polohách vznikají kovářská střediska, kde se zhotovují výrobky vysoké
kvality (např. Liptovský Ján, Lazisko, Vyšný Kubín). Nacházíme zde množství železných
předmětů i výrobního odpadu, chybí zde však výraznější doklady směny. Výskyt cizích
výrobků však často nalézáme v otevřených osadách (např. Vrbov, Ostrovany), setkáváme
se s nálezy severoafrické sigillaty či středomořských mušlí, které se do Evropy dostaly s
proudem přicházejícího germánského a nomádského obyvatelstva.
1. 4. Závěr severokarpatské skupiny
Koncovou fázi severokarpatské skupiny datujeme před polovinu 5. století po Kr. Upřesňují
nám ji především vzácné nálezy z výšinných sídlišť, jako jsou bohatě zdobené přezky typu
Strzegocice/Tiszaladány, které se nalezly například v Turíku, nebo depoty stříbrných šperků
typu Kačin z lokality Sásová či Kšinná.
2. „Knížecí“ hrob z Popradu - Matejoviec
2. 1. Konstrukce hrobky
Na podzim roku 2005 byl při zemních pracích na průmyslové zóně v Popradu – Matejovciach
objevena dvojkomorová konstrukce (hrobka) zapuštěná do jílovitého podloží, ve které se
díky přítomnosti vody dochovalo unikátní množství organických materiálů (nábytku, textilu,
kůže i samotných komor). Čtyři měsíce trvající záchranný výzkum vedený PhDr. Karolem
Pietou, CSc., kterého se zúčastnili i odborníci z mnoha evropských států, odhalil z trámů
sestavenou dřevěnou hrobku o rozměrech 25x15x380 cm, ve které se nalézala vnitřní
komora obdobné konstrukce s rozměry 170x290 cm. Celou stavbu překrývala sedlová
střecha s trojúhelníkovými čely. Veškeré konstrukční díly obou komor byly zhotoveny ze
smrkového dřeva.
2. 2. Zachování organických nálezů
Při výzkumu bylo zjištěno, že hrobka byla v minulosti vyloupena, pravděpodobně již pár let
po inhumaci mrtvého, čemuž napovídají datovatelné nástroje, které vykradači zanechali
v hrobce a také skutečnost, že některé části skeletu mrtvého se nalezly ještě v anatomické
poloze (rozklad těla tak zřejmě ještě nebyl dokonalý). Paradoxně díky zlodějům byla hrobka
zaplavena vodou z vykradačské šachty, a proto se v ní dochovaly tak cenné organické
nálezy.
Dendrochronologickou analýzou bylo zjištěno stáří obvodové komory na 380 ± 27 let po Kr.
a na místě bylo rozhodnuto o rozebrání hrobky na in situ bloky a jejich převezení do
laboratoří v severoněmeckém Schleswigu, kvůli zdejším zkušenostem s prací s organickými
materiály. Zde byly bloky pečlivě rozebírány a zkoumány pomocí mikroskopů a jemných
nástrojů (skalpelů, pinzet).
2. 3. Nálezy z hrobky
V hrobce bylo objeveno větší množství zbytků látek, zhotovených jak plátnovou tak
keprovou vazbou a také látku tkanou na tzv. kartičkách. Významným nálezem jsou také
zbytky zlatých nití, které mohly být pravděpodobně součástí pohřebního roucha. I přes fakt,
že hrobka byla vykradena, se zde zachovala také část hrobového inventáře zemřelého.
Dochovala se jedna kožená bota, z roucha se zachoval ozdobný kožený lem a prolamovaná
část. Nejvíce nálezů se nacházelo v jihozápadním rohu hrobky, na které s největší
pravděpodobností vykradači z nějakých důvodů zapomněli. Zde jsou jedinečným nálezem
skleněné hrací žetony a vyřezávaná hrací deska, která měla z jedné strany šachovnici a z
druhé mlýn, dále se našlo osm hliněných nádob, bronzové vědro, proutěný košík s
pozůstatkem vepřové šunky, také fragmenty dřevěného nábytku (např. stolík z topolu).
Ze samotného zemřelého se zachovalo pouze několik článků prstů, obratlů a žeber a jeden
femur. Antropologicky byl určen jako 20 – 25letý muž s předpokládanou výškou 172 cm.
2. 4. Shrnutí
Pouze velmi významnému představiteli germánské nobility mohl být vystrojen tak okázalý
pohřeb, který svou konstrukcí silně připomíná antické sarkofágy. Především proto, že se
zde nalezly již zmiňované trojúhelníkovité štíty hrobky, které naznačují její předchozí vzhled
připomínající dům. Také proto se vžil již používaný název „knížecí hrob“. Etnicitu zemřelého
knížete jde vzhledem ke komplikované etnické mapě tohoto území určit jen těžko, možností
je zařazení zemřelého k severokarpatské skupině, která inklinuje ke germánským
Vandalům. Oproti tomu však analýza DNA prokázala, že nebožtík se narodil někde mezi
Volhou a Uralem, tudíž lze vyvozovat i možný gótský původ.
Především však jde o evropsky unikátní nález, hlavně díky množství dochovaných
organických materiálů indikující společenský status zemřelého. Ironií zůstává, že samotné
vykradení hrobky, které nás jistě připravilo o značné množství honosných milodarů, které
měl zemřelý uloženy na svou poslední cestu, zároveň zapříčinilo unikátní zachování
organických nálezů, které jsou pro poznání tohoto období neméně cenné.
Resumé:
The North Carpathian group can be traced at the end of Roman Period and to the beginning
of the Migration period. It was located on the north-eastern part of present-day Slovakia
and on the opposite side of the Carpathian ridge in the southern part of present-day
Poland. New settlements of the Northern Carpathian group were set up in one-time
horizon, especially along the rivers and streams. However, we can also learn that they often
made use of the old abandoned settlements of the Púchov culture. The hallmark of the
North-Carpathian group is a pottery of poor quality clay with a number of impurities.
Another important feature is also their advanced blacksmithing. New forges arose on many
old and difficult-to-access elevated Púchov settlements where they made high-quality
products.
A wooden constructed, unique chamber tomb that dates back to 380 ± 27 AD was
discovered in Poprad-Matejovce, Northern Slovakia in 2005. The chamber stood on a
platform of twelve long timbers at a depth of 495 cm from the original surface. The well
preserved burial with its inventory including mainly wooden, leather, and textile objects
was considered to be of high value. The tomb affirms to the high level of architectural
construction in the Carpathian Area of 4th and 5th centuries AD, while the grave inventory
shows the princely status of the deceased and provides new inputs about the close
relations between the German elite and the Roman Empire.
Literatura:
Pieta, K. 2002: Osídlenie Slovenska v dobe sťahovania národov. In: Ruttkay, A. -Ruttkay, M.
-Šalkovský, P. (eds.). Slovensko vo včasnom stredoveku. Nitra, 11 – 22.
Pieta, K. 1991: The North Carpathians at the beginning of the Migration Period. Antiquity
65, 376 – 387.
Pieta, K. - Roth, P. 2007: Kniežacia hrobka z Popradu-Matejoviec. Pamiatky a múzeá 2007/3,
44-47.
Pieta, K. 2009: Das germanische Fürstengrab aus Poprad-Matejovce. In: von Freeden, U. –
Friesinger, H. – Wamers, E. (Hrsg): Glaube, Kult und Herrschaft. Phänomene des Religiösen
im 1.Jahrhundertn.Chr. In Mittel- und Nordeuropa. Bonn, 107-122.
Štolcová, T. - Zink, G. - Pieta, K. 2009: Textiles from the chieftain´s grave in PopradMatejovce
- report on the first stage of the laboratory examination. Archäologisches
Korrespondenzblatt 39/2, 263-277.
Štolcová, T. 2010: Kniežacia hrobka z Popradu-Matejoviec: laboratórne spracovanie in situ
blokov s organickými nálezmi. (Informačná správa AÚ SAV v Nitre).
Elektronické informační zdroje:
www.archeologiask.sk/rim-a-stahovanie-narodov/clanok/article/kto-bol-velmoz-
pochovany-pod-tatrami-1.html
www.epochaplus.cz/?p=1916
www.mpov.uw.edu.pl