Stání okresní archiv Olomouc Státní okresní archiv Olomouc je v současnosti se svými více jak sedmi běžnými kilometry uloženého archivního materiálu největším archivem této kategorie v ČR. Uchovává písemnosti původců s místní či okresní působností, kteří vyvíjeli či dosud vyvíjejí činnost na území okresu Olomouc. Ten zahrnuje teritoria bývalých správních okresů Olomouc, Litovel (bez Konicka) a Šternberk, jež byly sloučeny při reformě státní správy v roce 1960. Státní okresní archiv je spolu s olomouckou pobočkou Zemského archivu v Opavě umístěn v moderní účelové archivní budově, postavené podle projektu ing. arch. Pavla Pospíšila, byla otevřena pro veřejnost v roce 1996. Budova stylizovaná do podoby otevřené knihy stojí nedaleko od historického jádra Olomouce. Archiválie jsou členěny zejména do fondů úřadů státní správy (např. okresní úřady, okresní národní výbory) a městské, respektive obecní samosprávy (archivy měst, archivy venkovských obcí). Další skupiny fondů obsahují písemnosti soudů, prokuratury a notářů, archiválie institucí hospodářského charakteru (cechy, živnostenská společenstva, družstva) a písemnosti původců spjatých se zdravotnictvím (nemocnice, pojišťovny), či se školskými a kulturními institucemi (školy, divadla, kina). K zajímavým typům pramenů patří písemnosti spolků a jiných společenských organizací. Bohaté jsou rovněž fondy církevních institucí (fary, děkanáty a kostelní konkurenční výbory), pozůstalosti významných osobností středomoravského regionu a sbírkové fondy (sbírka soudobé dokumentace, sbírka litografií a fotografií, sbírka map a plánů, atd.). K nejcennějším inventárním jednotkám patří listiny (nejstarší uničovské městské privilegium z roku 1223 je zároveň nejstarší dochovanou listinou svého druhu v českých zemích), unikátní soubor městských knih (k nejstarším patří olomoucká městská kniha založená v roce 1343, k nejznámějším pak tzv. památná kniha Václava z Jihlavy z roku 1430) a část spisového materiálu (např. Zlomky registratur 1426 - 1786 [1890] z Archivu města Olomouce). Historie a současnost archivu Státní okresní archiv v Olomouci (název používaný od roku 1992 do roku 2004) vznikl ve své dnešní podobě v souvislosti s územní reorganizací státu v roce 1960, kdy se jeho součástí staly fondy dvou městských archivů (Olomouc a Uničov) a tří archivů okresních (Litovel, Olomouc a Šternberk). Poč. 15. st. - základy nejstarší součásti Státního okresního archivu Olomouc, olomouckého městského archivu, jsou spojovány s Václavem z Jihlavy, jedním z nejvýznamnějších olomouckých městských písařů. V dalších stoletích prošly jak listiny, tak i knihy a spisy olomoucké městské kanceláře několikerou manipulací. Poč. 18. století je existence městského archivu již bezpečně doložena činností archivářů v rámci městského úřadu. V období od počátku 80. let 19. století do roku 1924 byl městský archiv spojen s městským muzeem, poté se opět oddělil a v tomto postavení setrval až do roku 1960. Méně zpráv se dochovalo o dalších archivech – dnes SOkA - Uničovský městský archiv lze sledovat od sedmdesátých let 18. století. V roce 1830 bylo městských archiválií využito k zpracování dějin města, po roce 1848 však spisový materiál upadl v zapomenutí a teprve od roku 1936 tvořil opět součást městského archivu, který byl později spojen s městským muzeem. Po rozdělení těchto institucí v roce 1954 působil pak Archiv města Uničova samostatně až do roku 1960. V počátcích litovelského okresního archivu stál tamější městský archiv, o němž máme nejstarší zprávu z roku 1626, kdy byl pořízen první dochovaný soupis městských privilegií. Zmínka o vědeckém využití archiválií litovelského městského archivu pochází až z roku 1837. V roce 1940 byl archiv součástí městského muzea, roku 1949 se nakrátko osamostatnil a od roku 1956 byl pojat do litovelského okresního archivu založeného nedlouho předtím v roce 1954. O existenci a současně i prvním víceméně odborném využití šternberského archivu pochází zpráva z konce 18. století. Chybí však informace o tom, že by městským archiváliím byla věnována systematická pozornost. I ve Šternberku byl na počátku 20. století městský archiv spojen s městským muzeem. Teprve po druhé světové válce byly různě rozptýlené a poškozené archiválie soustředěny do nově zřízeného městského archivu, který byl v roce 1949 včleněn do archivu okresního. Nejmladší olomoucký okresní archiv, jehož funkci do jisté míry suploval Archiv města Olomouce, byl jako samostatná instituce vytvořen teprve v roce 1958. Jeho samostatná působnost však netrvala dlouho, neboť v roce 1960 se stal spolu s ostatními zmíněnými archivy součástí nově vytvořeného Okresního archivu v Olomouci. Uložení: Teprve v letech 1970-1973, po generální opravě přidělených objektů kanovnické rezidence v Křížkovského ulici č. 2, získal archiv důstojné prostory včetně prostorné badatelny. Služby badatelům byly poskytovány v Olomouci a na pobočkách ve Šternberku (od 1970) a v Litovli (1972). Pobočka v Uničově měla charakter depozitáře, obhospodařovaného ze Šternberka. Archiv v podobě centrály (Olomouc) se třemi pobočnými pracovišti (Litovel, Šternberk, Uničov) fungoval v nezměněné podobě do počátku devadesátých let uplynulého století. V průběhu let byly ve všech archivních budovách zdokonalovány podmínky pro archivní práci. Rekonstrukcí sousedního kanovnického domu v Křížkovského ulici č. 4, ukončené v roce 1989, získal archiv nové depozitáře a krásné reprezentativní pracovny s barokními štukovými stropy. V prosinci 1995 byla dokončena stavba nové účelové archivní budovy na ulici U Husova sboru 10 v centru Olomouce, do níž se archiv nastěhoval během roku 1996. Od počátku roku 1997 byly jeho fondy opět zpřístupněny veřejnosti. Moderní sedmipatrovou budovu, vybavenou společnou badatelnou, klimatizovanými depozitáři, knihovnou, fotolaboratoří a pracovnami archivářů, sdílí Státní okresní archiv Olomouc s olomouckou pobočkou Zemského archivu v Opavě. Podle zákona č. 320/2002 Sb., kterým se mění a ruší některé zákony v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, se Státní okresní archiv v Olomouci, v rámci ukončení činnosti jej dosud zřizujícího Okresního úřadu v Olomouci, stal vnitřním organizačním článkem Zemského archivu v Opavě s účinností od 1. srpna 2002. Nový archivní zákon (č. 499/ 2004 Sb., příloha č. 4) přinesl, jak již bylo dříve uvedeno, změnu úředního názvu archivu do tvaru ”Státní okresní archiv Olomouc”. Badatelnu našeho archivu může navštívit každý zájemce o studium, jenž při své první návštěvě vyplní badatelský list a poté dbá pokynů badatelského řádu a vnitřních předpisů ZA v Opavě, jakož i specifických ustanovení SOkA Olomouc. Lze nahlížet především do zpracovaných fondů, ve kterých se badatel orientuje prostřednictvím archivních pomůcek - inventářů, katalogů a soupisů. Vedení archivu upozorňuje badatele, že pracovníci archivu jsou osobně přítomným badatelům schopni předložit dokumenty z uspořádaných fondů, opatřených inventářem, zpravidla do 30 minut od sdělení žádosti. U předkládání dokumentů z nezpracovaných fondů je třeba oproti tomu většinou ze strany archivu provádět časově náročné vyhledávání a důkladnou přípravu archiválií k předložení (číslování stránek nezpracovaných dokumentů), a tak postupuje archiv v těchto případech podle svých provozních možností v souladu s archivním zákonem a vyhrazuje si sám stanovení časového termínu, v němž budou takové dokumenty připraveny k nahlížení. Při rezervaci archiválií prostřednictvím mailové zprávy platí v zásadě třicetidenní lhůta pro odpověď, stejně, jako v případě písemného dotazu. Pokud je však záležitost jednoduchá, odpoví archiv v nejkratším možném termínu. Všem badatelům se však doporučuje klást konkrétní detailní badatelské dotazy spíše až při jejich osobní návštěvě v průběhu pohovoru s pověřeným pracovníkem archivu. Badatelé se upozorňují, že archiv jim nevyhradí archiválie, nezahájí-li nahlížení do archiválií do třiceti kalendářních dnů od sjednaného dne pro jejich předložení nebo přeruší-li nahlížení na dobu delší třiceti dnů. Vzhledem k provozním podmínkám a technickým možnostem archivu se badatelům nepředloží více než 5 inventárních jednotek na jeden návštěvní den při přímé objednávce v průběhu osobní návštěvy. Při předběžné písemné objednávce (dopisem či mailem) nelze badatelům ze stejného důvodu vyhradit více než dvě inventární jednotky na jednoho badatele. Archiv v současnosti: údaj pro rok 2014 (Olomoucký archivní sborník 13/2015) – počet fondů 3318, 7,5 km archiválií, zpracováno cca 47§; v současnosti pořádají převážně městské národní výbory a fondy farních úřadů, rozpracovaný fond Okresní soud Olomouc, klesá počet badatelských návštěv – digitalizace fondů, archivních pomůcek a focení materiálu badateli samotnými. Podíl na výstavách města, městského muzea, muea umění, orloje ad. Archivní budova: Slavnostně předána uživatelům 14. 12. 1995, postavena podle projektu olomouckého architekta Pavla Pospíšila, celková hodnota sstavby přesáhla 180 milionů Kč. Největší zásluhu o stavbu tehdejší ředitel SOkA Vladimír Spáčil. Sdruženy prostředky Okresního úřadu Olomouc a MV ČR – pro SokA a Zemský archiv Opava, po ztrátě dosavadních prostor – restituce církevního majektu – arcibiskupství olomoucké. Technologie dodala firma Staefa Control Systems – nyní Siemens. Vystoupil autor Bulding Technologies firmy Siemens Jan Petrovský – představil aktuální trendy v technologiích. Ředitel AS MV Vácslav Babička hovořil o podílu AS na koncepčním řešení přeměny oboru v nové době a na plánu a zajišťování výstavby archivních budov v tzv. “zlaté době” let 1993-2003. Bořivoj Indra - autor článků a knihy o nových archivních budovách představil přehled: v letech 1993-2003 se zhotovilo 58 objektů pro archivní účely – 29 novostaveb, 11 nových depotních bloků + ostatní komplexní rekonstrukce budov. O zkušenostech s provozem hovořil B. Kaňák. (Bohdan Kaňák: Pracovní setkání u příležitosti výročí deseti let provozu olomoucké archivní budovy. OAS 4/2006, 34-38.) Veškerý archivní materiál našich archivů je postupně evidován a katalogizován v elektronických databázích. U digitalizovaných dokumentů je možno danou archiválií komfortně prohlížet ve vysokém rozlišení. Kliknutím na ikonu reprezentující požadovaný druh archiválií se přenesete do příslušné databáze našeho archivu. Podrobnější informace o struktuře a zdrojích dat naleznete v NÁPOVĚDĚ vyhledávací aplikace ARCHIVNÍ VADEMECUM Zemského archivu v Opavě. Výstavy v SOkA: Firemní veduty Olomouce (do 31.5.2014), Oživlé kroniky (9.6.2014-31.5.2015) Vladimír Spáčil – (4.10.1935 Brodek u Přerova - )– 1953-1958 FF UK Praha, PhDr. 1969, archivnictví-historie, 1958-1998 – SOkA Olomouc, ředitel; 1990-1994 člen vědecké archivní rady, splupráce s FF UP Olomouc, vědecky a publikačně činný Bohdan Kaňák – (16.11.1958 Praha - ) 1978-1982 FFUK – historie-archivnictví, 1984-1989 Husitská TF UK, 1985 PhDr., 1992 ThMgr., 1983-1990 Archiv Ústřední rady Církve Československé husitské, 1990 – SOkA Olomouc, 1998 ředitel; od 1990 ex. přednáší na katedře historie FF UP Ol, člen Vědecké archivní rady, Arcivní rada Církve československé husitské –předseda, Publikační činnost SOkA: Olomoucký archivní sborník 4/2006, 192 s.; OAS 5/2007; OAS 8/2010; OAS 11/2013; OAS 13/2015. Kniha památná (Nejstarší olomoucká městská kniha) Název: Kniha památná (Liber actuum notabilium). Datace: 1343–1420, 1497. Uložení: Státní okresní archiv Olomouc, fond: Archiv města Olomouc, Knihy, inventární č. 95, signatura 166. Rozměry: 25,8 x 33,7 cm. Dochování, jazyk: originál, zápisy psány jazykem latinským a německým. Psací látka, vazba: Psací látkou knihy památné je středoevropský pergamen. Současná vazba knihy ze světlé vepřovice s hladkým povrchem je výsledkem moderního restaurátorského zásahu a napodobuje její původní gotickou vazbu. Kniha památná je nejstarší olomouckou městskou knihou a vycházíme-li z datace jejího úvodního zápisu ze 7. února 1343, pak spolu s knihami počtů města Brna a památnou knihou města Brna, vzniklými ve stejném roce, náleží k nejstarším městským knihám na Moravě. Památná kniha olomoucká (Kodex Václava z Jihlavy) Památná kniha olomoucká (Liber civitatis, kodex Václava z Jihlavy) - 1430–1492, 1528. Uložení: Státní okresní archiv Olomouc, fond: Archiv města Olomouc, Knihy, inventární č. 97, signatura 1540. Rozměry: 26,8 x 37,6 cm. Dochování, jazyk: originál, zápisy psány jazykem německým, latinským a českým. Psací látka, vazba: Psací látkou knihy památné je středoevropský pergamen. Její vazba, napodobující původní gotickou předlohu, je po moderní převazbě celopergamenová. Kodex Václava z Jihlavy patří pro svou vnější reprezentativní úpravu k nejcennějším středověkým knižním rukopisům městského archivu olomouckého a nesporně zaujímá přední místo i mezi městskými knihami v českých zemích. Spáčil, Vladimír – Spáčilová Libuše: Míšeňská právní kniha: historický kontext, jazsykový rozbor, edice. Olomouc, Olomoucké nakladatelství 2010, 835 s. – dějiny magdeburského práva, jeho uplatnění v českých zemích, prameny vztahující se k Olomouci. Lze sledovat vznik a šíření kodifikace zemského a lenního práva platného ve 12. a na poč. 13. st. ve východním Sasku – tzv. Saské zrcadlo a jeho vliv na řadu měst. (Bohdan Kanňák: Edice Míšeňské právní knihy, OAS 8/2010, 153-154). Spáčil Vladimír: Nather Wilhelm – Kronika olomouckých domů 1. díl, Olomouc, UP 2007, 567 s., 2. díl 2 – Olomouc, UP 2007,498 s. Spáčil, Vladimír – Tichák, Milan: V čele města Olomouce: správa města Olomouce a její představitelé v průběhu staletí. Olomouc, Memoria 2002, 89 s. Spáčil, Vladimír: Písaři a kanceláře města Olomouce od roku 1786. Olomouc, SOkA v Olomouci, 2001, 415 s., (ArchivK 1-PgS-44) Spáčil, Vladimír – Spáčilová Libuše: Loucký, Florián Josef - Popis královského města Olomouce. Olomouc 1991,246 s. (syndik 17015-1775). Spáčil, Vladimír: Nejstarší městká kniha olomoucká z let 1343-1420. Olomouc, MNV 1982, 262 s + 14 obp. (ArchivK 2-PDC-81). Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848-1960. Olomouc, UP 1967, 171 s. Spáčil, Vladimír: Sbírka listin Archivu města Olomouce 1261-1793: inventář. Olomouc, SOkA 1998, 492 s. Kaňák, Bohdan: Tajemství olomouckých městských knih. Olomouc 2014.