teutoburgbattle1 Julsko – klaudijská dynastie a její války Aleš Mučka Julsko – klaudijská dynastie u1. Augustus (31/27 př. n. l. - 14 n. l.) u2. Tiberius (14 – 37) u3. Caligula (37 – 41) u4. Claudius (41 – 54) u5. Nero (54 – 68) Pět prvních římských císařů JulioClaudianDynasty Hlavní bojiště uRozšiřování území k Rýnu a Dunaji uBoje na pravém břehu Rýna uPočátek dobývání Británie uKonsolidace východní hranice a provincií v Africe Augustovy výboje (30 př. n. l. – 14 n. l.) 118972317_121914_1312_war1 Po občanských válkách zůstala armáda uŘímská armáda již v letech 30 – 29 př. n. l. musela potlačit povstání galských kmenů uJiž roku 30 př. n. l. také začalo rozšiřování Egypta jako nové římské provincie uV letech 29 – 19 př. n. l. také povstaly kmeny na Pyrenejském poloostrově, ale byly poraženy u Nové provincie uRoku 30 př. n. l. se Egypt stal římskou provincií a o rok později začalo formování Moesie uDvě nové provincie – Noricum a Raetia – byly Římskou armádou obsazeny v roce 15 př. n. l. uNa přelomu letopočtu skončil neúspěchem pokus o vytvoření provincie Germania (Rýn až Labe) u Odpor v provinciích uŘímská armáda neměla na širokém bitevním poli rovnocenného soupeře uMnoho odpůrců římské správy se proto uchylovalo k útokům ze zálohy a partyzánskému způsobu boje uNěkteří odpůrci Říma prováděli loupeživé nájezdy na hranicích impéria (Takfarínas) Augusto_30aC_-_6dC_55%CS_jpg Válka s Germány (13 př. n. l. – 16 n. l.) 8AF Drusus překročil Rýn uRoku 13 př. n. l. se Claudius Nero Drusus stal správcem Galie a ihned musel čelit útoku germánských kmenů z pravého břehu Rýna uPři jejich pronásledování překročil se svými legiemi Rýn a během trestné výpravy došli římští vojáci až k Labi uDrusus zemřel roku 9 př. n. l. po pádu z koně Kdo převezme velení? uVrchním velitelem se stal po Drusovi Lucius Domitius Ahenobarbus, který překročil roku 3 př. n. l. Labe uPo svém návratu do Říma se roku 4 n. l. ujal velení budoucí císař Tiberius uOkamžitě uzavřel spojenectví s náčelníkem kmene Cherusků a poslal jeho syny Arminia a Flavia do Říma Povstání v Ilýrii uV roce 6 n. l. povstalo několik kmenů v Ilýrii, které porazily místní římskou posádku a začaly ohrožovat Řím uCísař Augustus proti nim vyslal vojevůdce Germanica s 10 legiemi uTaké odvolal Tiberia z Germánie s většinou jeho jednotek uSprávcem nové „provincie“ se stal roku 6 n. l. Publius Quinctilius Varus Arminius chystá vzpouru uArminius se jako velitel auxilií (pomocných sborů) prosadil v Římské armádě a získal důvěru správce Vara uZároveň začal vyjednávat s náčelníky germánských kmenů a chystat vzpouru proti římské správě uNáčelník Segestes se přidal, když si Arminius vzal jeho dceru Thusneldu Varus přemýšlí pomalu uNa podzim roku 9 n. l. zahájil Varo přesun XVII., XVIII. a XIX. legie, tří jezdeckých al a šesti kohort auxilií do zimoviště na Rýně (Haltern?) uArminius ale správce informoval o povstání v oblasti Kalkriese uVarus se tam s celou armádou vydal i přes varování náčelníka Segesta Třídenní bitva v Teutoburském lese (září 9 n. l.) uŘímské císařství uPublius Quinctilius Varus uSíly: 20 000 – 30 000 mužů uZtráty: téměř celá armáda uGermánské kmeny uArminius u uSíly: asi 12 000 – 35 000 mužů uZtráty: neznámé Obrázek1 Obrázek2 1024px-Teutoburgo_jpg Následky bitvy uTěžký psychologický šok pro celou Římskou říši uV roce 14 n. l. vyrazila do Germánie římská trestná výprava, která o dva roky později porazila Germány v bitvě na planině Idistaviso uTentýž rok císař Tiberius ukončil z finančních důvodů válku s Germány uArminius podlehl atentátu roku 21 Caligula neumí válčit uCísař Gaius Caesar Augustus Germanicus (zvaný Caligula) nepodnikl žádné úspěšné tažení uJediným jeho územní ziskem bylo Mauretánské království, které rozdělil do dvou provincií, poté co nechal roku 40 zabít v Římě krále Ptolemaia uZabírání území dokončil vojensky až císař Claudius Dobývání Británie (43 – 76) celtic-warriors-800x445 Římské invaze do Británie uPoprvé a podruhé se v Británii vylodil Gaius Julius Caesar se svými vojáky v letech 55 a 54 př. n. l. uCaligula v roce 40 n. l. sestavil invazní vojsko, které nepřekročilo kanál La Manche uInvaze a následné dobývání ostrova začalo až roku 43 n. l. během vlády císaře Claudia (41 – 54 n. l.) Římané se vyloďují uRoku 43 připluly do Británie čtyři římské legie (II., IX., XIV. a XX.), kterým velel Aulus Plautius uMístní keltské kmeny vlákaly římské vojáky do vnitrozemí a zahájily proti nim partyzánskou válku uDo čela odboje se postavili dva bratři a náčelníci (králové) Togodumnus a Caratacus v bitvě u Medway roku 43 Císař Claudius v Británii uTogodumnus podlehl zraněním z bitvy a jeho bratr utekl před Římskou armádou do dnešního Walesu uKrátce po tomto střetnutí připlul císař Claudius a přivezl s sebou posily s několika slony uPotom velel dobývání oppida Camulodunum (dnešní Colchester) uPo 16 dnech se císař vrátil do Říma Úplatná královna uBěhem návštěvy císaře Claudia je mezi panovníky přítomna i královna kmene Brigantů Cartimandua a její manžel Venutius uOba se dostali k moci prostřednictvím války mezi svými kmeny a nyní požádali o pomoc Římany uŘímský správce je podpořil, ale požadoval za to spojenectví s Římem Caratacův konec uNa konci roku 47 se novým správcem provincie Britannia stal Publius Ostorius Scapula uŘímané následně vpadli na území dnešního Walesu uCaratacus proti nim vedl partyzánskou válku dokud nebyl poražen roku 50 v bitvě u Caer Caradoc a vydán Cartimanduou Obyvatelé Británie se nikdy nevzdali uCaratacus byl odvezen do Říma, kde byl doživotně uvězněn uVelitelem odporu proti Římanům se nyní stal právě Venutius, jehož první povstání bylo poraženo někdy mezi lety 52 – 57 uO druhé povstání se pokusil roku 69 uVyhnal Cartimanduu, ale jak povstání skončilo nebylo dodnes vyjasněno Povstání královny Boudicy (60 – 61) 569fd781696a0201d68a8755d75d292f Zneuctěná královská rodina uBoudicca byla manželkou Prasutaga, krále kmene Icenů, který sídlil na území dnešního Norfolku uKdyž panovník zemřel, měly se jeho dědičkami stát jejich dcery a Řím uNení jasné, zda důvodem k povstání bylo napadení královny a jejích dcer nebo římský útok na posvátný ostrov Mona (dnešní Anglesey) Podcenění povstalci uPrvní útok směřoval v roce 60 nebo 61 na Camulodunum (dnešní Colchester), kde pobyli místní posádku - asi 200 římských vojáků uDo oblasti dorazila IX. legie, která ale byla s těžkými ztrátami odražena uPovstalci poté vyplenili Londonium (dnešní Londýn) Bitva u Walting Street (60 nebo 61) uŘímské císařství uGaius Suetonius Paulinus uSíly: 10 000 mužů (XIV. a části XX. legie a auxilie) uZtráty: asi 400 padlých uKmen Icenů a spojenci uBoudicca u uSíly: asi 230 000 lidí (mnoho žen a dětí) uZtráty: 80 000 padlých Obrázek1 Obrázek2 7GkdziT Británie po potlačení povstání uŘímané pokládali po roce 61 svou provincii za stabilizovanou, ale ještě během tohoto desetiletí museli čelit dalším ozbrojeným povstáním uŘímské území bylo rozšiřováno až k současným hranicím Skotska uKeltské kmeny na ostrově se odmítly podrobit římské nadvládě až do roku 410, kdy se Římané z ostrova stáhli Pretoriánská garda Proclaiming_claudius_emperor Armáda pro císařskou politiku uJiž před vznikem principátu si někteří politikové a vojenští velitelé sestavovali ze svých vojáků jednotky pro svou ochranu uPo roce 27 př. n. l. si Augustus vytvořil gardu z devíti kohort (po 500 mužích) a několika turmae (po 30 jezdcích) a roku 2 př. n. l. postavil do čela dva prefekty Pretoriáni chrání i vraždí císaře uRoku 23 n. l. byla garda stažena z jednotlivých kasáren a umístěna v Castra Praetoria na předměstí Říma uPostupně se stav každé kohorty zvyšoval až na 1 000 mužů uRoku 41 n. l. zavraždili Pretoriáni císaře Caligulu a prohlásili novým císařem Claudia uRoku 68 n. l. zradili i císaře Nera Význam Pretoriánské gardy uPretoriáni byli jedinou skutečnou vojenskou jednotkou umístěnou v bezprostřední blízkosti Říma uI když měli původně chránit římské císaře, v mnoha případech se nebáli je i zavraždit uPrefekti gardy s politickými ambicemi mohli k prosazování svých cílů používat své podřízené (Seianus) Hodnocení Julsko – klaudijské dynastie z hlediska vojenství desastre de Varo První císaři přinášejí války uJiž Augustus začal s rozšiřováním impéria pomocí vojenských výbojů uŘímští vojáci se ovšem nepovažovali za dobyvatele, ale za šiřitele římské kultury a civilizace – Římská říše je ta nejlepší na světě uObyvatelstvo některých provincií se ale odmítalo smířit s novými pány a vedlo pro nim povstání 14286340085_b72d057322_b Děkuji za pozornost Prostor pro dotazy