5 6VN4 Mt. 5 "FRIEDRICH SCHILLER Divadlo jakožto mravní inst ituce [■■■■v. i Jak řekl Sulzer,zplodil divadlo jakýsi Vše- : obecný neodolatelný sklon k věcem novým a neoby-'-s čejným, touha v nás, abychom prožívali vášnivý: \.. stav duše. Vyčerpán vyšším usilováním ducha s ochablý jednotvárnou, namnoze skličující činno-| stí ve svém povolání a nasycen požitky smyslový-| mi, pocitoval člověk nezbytně ve své bytosti prázdno, které se příčilo věčnému pudu po Činho-| sti» Naše přirozenost, stejně neschopná^ aby na-I dále setrvávala ve stavu zvířecím,i aby pokračo-j vala v jemnější činnosti rozumové,žádala si. sta-§■ vu středního, který by spojoval oba protichůdné | • konce, tlumil tvrdé napětí do mírné souladnosti I a usnadňoval střídavý přechod jednoho stavu i y druhý/fento prospěch poskytuje zcela povšechně |. estetický, .smysl neboli cit pro krásno- Ježto v: Vsak bude zajisté prvním zřetelem moudrého záko-I) nodárce, aby ze dvou účinku vyvolil účinek nej-|. vyšší, neomezí se na to, aby sklony svého lidu I jen odzbrojil; použije jich, bude-li to jen tro-| chu možné, i jako nástrojů vyššího osnování a I bude se snažit, aby je proměnil ve zdroje blaji'.', ha.,.,, a proto zvolil přede všemi ostatními divad-I lo,jež duchu žíznícímu po činnosti otvírá neome-I z^iný;ľ.pkruh, dává potravu každé síle ducha, aniž přeplná i jen jedinou, a slučuje vzdělávání rozumu a srdce s nejušlechtilejší zábavou. - 10 - Kdo podotkl první, že nejpevnějším sloupem státu je náboženství - žé bez něho pozbývají síly i zákony, obhajoval snad, nechtěje anebo nevěda, divadlo po jeho stránce ne j-ušlechtilejší. Práve tato nedostatečnost, tato kolísavost zákonů politických, která způsobuje, že náboženství je pro stát nezbytné, určuje také veškerý vliv divadla. Zákony, chtěl říci, točí. se jen kolem povinností záporných - náboženství rozprostírá své požadavky na skutečné konání,. Zákony brzdí jen účinky, které rozvolňují soudržnost společnosti- náboženství přikazuje účinkování, kterým se soudržnost společnosti stmeluje. Zákony vládnou jen zjevným projevům vůle, jen skutky jsou jim poddány - náboženství provozuje svou soudcovskou působnost až do nejskry-tějsích koutů srdce a sleduje myšlenku až k nej-vnitřnějšímu prameništi. Zákony jsou hladké a ohebné, proměnlivé jako rozmar a vášeň - náboženství váže přísně a na věky. Kdybychom však i chtěli předpokládat, co ve skutečnosti není dáno - kdybychom náboženství přiznali tuto velkou moc nad každým lidským srdcem, dovrší veškeré vzdělání či může je.dovršit? - náboženství {odlišuji zde jeho 3tránku politickou od stránky božské), náboženství účinkuje celkem víc na smyslovou Část národa - účinkuje snad právě jen'smyslovostí tak neomylně. Jeho síla je ta tam, jakmile mu odejmeme smyslovost - a čím účinkuje divadlo? Většině lidí není náboženství už vůbec nic, žahladíme-li jeho obrazy, jeho problémy, zničíme-li jeho 2podobení nebes a pekel - a přec jsou to jen obrazy obrazotvornosti, záhady bez rozřešení , postrachy a vábení z dálky. Jaká posila pro náboženství a zákony, spojí-li se s divadlem, kde je názornost a živoucí přítomnost, kde se po- - 11 - f I stižně a pravdivě zjevují člověku v tisícerém f "zpodobení neřest a ctnost,blaženost a bída, blá-; hovost a moudrost, kde prozřetelnost řeší své | záhady, rozvazuje svůj uzel před jeho očima, kde f se lidské srdce na mučidlech vášně zpovídá ze svých najutajenejších hnutí, kde padají všechny .škrabošky, vyprchá vš,§c;hnp líčidlo a pravda ne-' í- úplatně jako Rhadámariihůi? zasedá v soudu".' .' r I- Soudcovská pravomoc divadla se začíná" tam, | kde se končí oblast světských zákonů. Gslepne-li | spravedlnost,podplacena zlatem, a hýří-li v žol- '■l du neřestí, rouhá-li se zvůle mocných nemohouc-í nosti zákonů a lidský strach spoutává paži vrch-| nosti, převezme divadlo;meč,,a váhy a vlečerne-|- rest před strašlivý'stolec 'soudcovský. Veškerá i- říše obrazotvornosti a, dějin,, minulost i budouc-|.nost jsou poslušný jejího pokynu. Troufalí zlo-ľ činci, kteří už dávno'žétlívaji-v prachu, jsou | všemohoucím voláním umění básnického voláni na ; I soud a opakují na strašlivé poučeni potomstva [ svůj hanebný život. Bezmocné, jako stíny ve vy-I dutém zrcadle kráčejí hrůzy jejich věku před na- ;l šima očima, a se slastným děsem klneme jejich ŕ památce* Neučí-li,se.. už ...žádné, ..mravnosti ,nedpéhá-| zí-li už žádné náboženství víry, není-li už.ni-|; jakého zákona, bude ;n^ p^ | zu ,M e d e a, když se potácí ..'se schodů paláce fa vražda na jejích dětech se ted stala skutkem. | Blahodárné mrazení, zachvěje lidstvem'a vskrytu | bude ..každý velebit své dobré svědomí, když si lady iáacbe t h o v á, strašlivá námě-| síčnice, omývá ruce a svolává všechny vůně Arábie, aby zahladily odporný pacn vraždy. Kdo |. z nás se díval bez chvění, kdo nebyl prodchnut i živoucím zápalem pro ctnost, hořící nenávistí k - 13 - neresti, když Franz von M o o r,vygla šeň ze snů o věčnosti,obklopen hrůzami b 1 í z kého soudu, vyskočil ze spánku, když, aby přehlušil .hromy probuzeného svědomí, popírali Boha v tvorstvu a jeho stísněná hrud", příliš] vyschlá, aby ze sebe vydala poslední pomodlení, ulevovala si troufalým klnutím? - Není nadsázka, tvrdíme-li, že tyto obrazy postavené na divadle nakonec splynou v jedno s morálkou člověka z lidu a určují v jednotlivých případech jeho čítání. Sám jsem byl nejednou svědkem, jak někdo všechnu svou ošklivost ze špatných skutků shrnul v od-jí sudivé slovo: Ten člověk je učiněný Franz Moor Tyto dojmy jsou nezahladíteIné, a při nejlehčím dotknutí vstane celý odstrašující umělecký obraz v lidském srdci jako z hrobu* Se stejnou jistotou, jak viditelné zpodobení působí mocněji ne ž j mrtvá litera a, chladné vyprávění, působí"i divadlo hlouběji a trvaleji než morálka a zákony. Zde však světskou spravedlnost jen podpor u j e - otvírá se jí ještě pole další.Trestá tisícerou neřest, kterou světská spravedlnost trpí bez trestu; tisícerá ctnost, o které světská spravedlnost mlčí, je doporučována se scény. Zde doprovází moudrost a náboženství. 2 tohoto čirého zdroje čerpá svá ponaučení a své vzory a odívá přísnou povinnost v rozkošné vábné roucho. Jak nádhernými pocity, odhodláními, vášněmi vzdouvá naši duši, jaké božské ideály nám ukazuje, abychom spěli za nimi! - Když laskavý Áugustus, velký jak jeho bohové, podá ruku zrádci Cinnovi, jenž už už čte na jeho rtech ortel smrti: "Bučíme přáteli, Cinno!" - kdo v davu by v tuto- chvíli nepodal rád ruku svému úhlavnímu nepříteli, aby se podobal božskému Římanu? - Když se Franz von Sickingen, jenž se ubírá, aby potrestal knížete a bojoval ■za cizí práva,, znenadání ohlédne a spatří, jak stoupá dým požáru z jeho tvrze, kde bez záštity zůstala jeho žena a děti, a on - táhne dál, aby splnil, dané slovo - jak velký mi pak připadá Člověk, jak nP-lý a pohrdání hodný mi připadá o-bávaný nezdolátelny osud! Jak pomilování hodnou podobou se na divadle zjevuje ctnost,, s nemenší, ohyzdností se v jeho strašlivém zrcadle zrcadlí neřesti. Když bezmocný zdětinštělý Lear v noci a bouři marně klepá na dům svých dcer, když si rve bílé vlasy, dávaje jo na pospas vichřici, a vypráví zuřícím živlům, jak zrůdně se zachovala jeho Regan, když se jeho běšnivá bole3t nakonec z něho vyřine strašnými slovy: "Já dal vám všechno!" - v jak hnusné podobě se nám tu zjevuje nevděk! Jak slavnostně příslibujeme úctu a dětinnou lásku! -Ha naše divadlo čeká ještě veliký výboj, o jehož významu promluví teprv úspěch. Pokud se mohu rozpomenout, nezjevil se Shakespearův Timon A-thénský dosud na žádné německé scéně, a stejně jako se pídím po člověku především nejdřív v Shakespearovi, neznám v celém Shakespearovi hru, v níž by stál přede mnou pravdivěji, v níž- by čistěji a výmluvněji promlouval k mému srdci, v níž bych se naučil větší životní moudrosti než v Timonu Athénském. Je učinenou zásluhou o umění, kutat po této žíle zlata. / Ale 'působnost divadla se prostírá ještě dál. I tam, kde náboženství a zákony myslí,že by bylo pod jejich důstojností, Myby doprovázely lidské city, pracuje divadlo pro .naše vzdělaní. I - X 2 - Blaho společnosti je stejně rušeno bláhovostí jako zločiny a neřestmi. Zkušenost stará, jako svět sám učí, " že ve tkáni lidských věci Často největší závaží visí na nejmenších a nejútlej-ších nitkách a Že se, sledujeme-li lidské počínání zpátky k jeho zdroji, musíme desetkrát pousmát, než se jednou zděsíme. Muj seznam zločinců se menší každým žitým dnem a můj rejstřík "bloudů je pořád početnější a delší. Vyvěrá-li všechno mravní provinění jednoho lidského pokolení z téhož zdroje, jsou-li všechny ty nesmíme výstřelky neřesti, které mu vpálily cejch, jen pozměněnými formami, jen vyššími stupni vlastnosti, které se konec konců všichni jednomyslně.u-smíváme a kterou milujeme, proč neusoudit, že se příroda u jiného pokolení nehrala touž cestou? Znám jen jediné tajemství, jak člověka uchránit od narušení, a to tajemství je, « chránit jeho' srdce od slabostí. Velkou část tohoto účinkování můžeme očekávat od divadla. Právě divadlo přidržuje zrcadlo velké třídě Moudů a zahanbuje jejich tisíceré formy zdravým výsmechem.Co shora způsobovalo dojetím a děsem, koná zde /snad rychleji a neomylněji/ žertem a satirou . Kdybychom hodnotili veselohru a truchlohru1 podle míry docilovaného ú-čihku, dala by zkušenost možná přednost veselohře. Posměch a pohrdání zraňují lidskou hrdost citelněji, než projev hriusu mučí svědomí. Před věcí strašlivou zalézá naše zbabělost, ale právě tato zbabělost nás vydává satiře. Zákon a svědomí nás často chrání před zločiny a neřestmi -směšnosti si žádají zvláštního jemného smyslu, ve kterém se nepocviČujeme nikde víc než tváří v tvář jevišti. Zmocníme možná přítele, aby zaútd- L čil na naše mravy a naše srdce, ale stojí nás přemáhání, abychom mu odpustili jediné zasmání* - Naše provinění snesou dozorce a soudce, naše ; zlozvyky sotva i jen svědka - jen divadlo se mů-'' že smát našim slabostem, protože šetří naší cit-ŕ'livosti a nepátra po provinilém bloudu - aniž se i zardíme, vidíme, jak ze zrcadla scény padá naše \, škraboška, a děkujeme potají za to mírné napome-t nutí; IAvšak velká působnost divadla není dávno ještě u konce. Divadlo je víc než každá jihá/Ve-', řejná státní instituce Školou praktické moudrosti, Ukazatelem na iíestě občanským životem, ne-• 'omylným klíčem k hejtajnějším vchodům lidské du-: i. še. Připouštím, že sebeláska a otužilost svědomí : nezřídka ničí jeho nejlepší účinek, Še před ■ | zrcadlem divadla setrvává s drzým - čelem ještě l tisícerá neřest, že se tisícerý dobrý cit odrazí i od divákova srdce, aniž vydá plod - sám soudím, i že Molierův Harpagon nenapravil doposud snad je-! diného lichváře, že sebevrah Beverley odvrátil \: jen málo svých bratří od ohavné hráčské vášně, | že neblahá loupežnická historie Karla Moora ne- způsobí, aby silnice byly o mnoho bezpečnější -; ale i když omezíme tento velký účinek divadla, í i když budeme tak nespravedliví, že toto úč'inko-t.vání popřeme dokonce vůbec - jak nekonečně mnoho zbývá ještě z jeho vlivu! Jestliže divadlo úhrn \ neřestí ani nezahlazuje ani neumenšuje, nesezná-í- milo nás s nimi? - S těmito neřestníky, těniatb" í bloudy musíme žít. Musíme jim uhýbat anebo se .í s nimi střetnout; musíme je podkopat anebo jim j podlehnou^. T e čí. však nás už nepřekvapí. Jsme při-praveni na jejich' úklady. Divadlo nám prozradilo ; tajemství, jak je vypátrat a zneškodnit. Stáhlo úlisníku umělou škrabošku s tváře a objevilo síí, do které nás zaplétaly lest a úklad. Podvod a faleš vyrvalo z křivých bludišt a ukazuje dni jejich strašlivou tvář. Možná, že' umírající Sáráj nevyděsí ani jediného prostopášníka, že žádné! zpodobení potrestaného svůdcovství neochladí jeho žár a že i prohnaná podílnice ve hře velmi u-šiluje, aby zmařila tento účinek - štěstí dost, že netušivá nevinnost .zná též jeho léčky, že divadlo ji naučilo, aby nedůvěřovala jeho přísahám a třásla se před jeho zbožňováním. Nejen na lidi a lidskou povahu, také na o-sudy nás upozorňuje divadlo a učí nás velkému umění, jak je, snášet. Ve tkáni našeho života mají náhoda a osnování význam stejně velký; osnování řídíme my, náhodě se musíme slepě podrobit. Je zisku dosti5 nezas-tih-. nou'--li nás nevyhnutelná dopuštění ve stavu ú» plného zoufalství,cvičila-li se naše statečnost, naše moudrost již v podobných stavech a utvrdi-lo-li se naše srdce, aby přijalo- takovou ránu. Divadlo nám předvádí rozmanitou scénu lidského utrpení.- Zatahuje nás uměle do cizích tísní a odměňuje nás za okamžité utrpení slastnými slzami a nádherným přírůstkem statečnosti a zkušenosti. Prostřednictvím divadla sledujeme opuštěnou Ariadnu po Haxu, který se rozléhá. jejím pláčem, prostřednictvím divadla sestupujeme do Ugolinovy hladomorny, prostřednictvím divadla stoupáme na strašlivé popravíště a přikládáme sluch, když promlouvá slavnostní hodina smrti. Zde slyšíme, jak přistižená lidská přirozenost hlasně a nevývratně potvrzuje, co naše duše cítila v tichých tušeních. Ve sklepení T o w e -r u opustí oklamaného milce přízeň jeho krá- rlovny - ted, kdy má umřít, ulétá vyděšenému IM o o, r ovi jeho proradná sof isti cká moudrost. Věčnost propouští k nám nebožtíka, aby vyjevil tajemství, jež žádný člověk živoucí nemůže ?vědět, a sebejistý zlosyn ztratí svou poslední ;pří šernou oporu, j e žto promlouvají"i hroby. Ale nedosti na tom,, že nás divadlo seznamuje s osudy lidstva, vuČí nás také, abychom byli 'spravedlivější k neštastníku a soudili jej shovívavěji. 'Jen tehdy-, změříme-li hlubokost jeho tísně, smírně nad ním pronést ortel. Žádný zlo.'> čin nehanobí víc než zločin zlodějův ^ále hepri-tdáváme-li všichni slzu soucitu našemu zatracujícímu, ortelu, zahloubáme-li se do strašné tís-Plne, v níž Eduard Ruhberg páchá ■ svůj čin?3ebevmšda je jakožto hřích vé všeobecní né ošklivosti j když však, zdolána hrozbami zuřícího otce,zdolána láskou, představou strašných j zdí klášterních, Mariana .požije jedu , t kdo z nás chce být první, jenž zlomí hůl nad po-litováníhodndu jateční obětí hanebné mravní zásady? - Lidskost a strpění začínají být vládnoucím duchem naší dobyj jejich paprsky pronikly jfaž do soudních síní a ještě dál - do srdce na-[. š ich panovníků. Jaký podíl v tomto božském díle připadá na mše divadla? Zda právě divadla neseznámila člověka s člověkem a neodhalila tajné pákoví, podle kterého si počíná? Významná třída lidí má příčinu, aby byla divadlu vděčnější než všichni ostatní. Jen zde oslyší ~velcí páni tohoto světa, co neslyší nikdy anebo slyší jen zřídka - pravdu; vidí zde, co nevidí nikdy anebo vidí jen zřídka - Člověka.. J-? Jakkoli velká a mnohonásobná je zásluha dobrého divadla o mravní vzdělání, má o nic menší zásluhu o veškerou osvětu rozumovou. Právě zde v této vyšší oblasti dovede ho vynikající hlava, ohnivý vlastenec teprv plně použít. Zírá do dějů lidského rodu, srovnává národy s národy, staletí se staletími a vidí, jak otrocky je většina lidu přivázána na řetězech předsudku a mínění, které věčně pracují proti jeho blaha - že čistší paprsky pravdy osvěcují jen nečetné jednotlivé hlavy, jež ten nepatrný zisk možná vykoupily vynaložením celého života. Čím může moudrý zákonodárce poskytnout v nich národu účast? Divadlo je společné průtočište,) kterým od myslící lepši Části národa splývá světlo moudrosti a šíří se odtamtud mírnějšími paprsky po celém státe. Správnější pojmy, pročištěné zásady, čistší city protékají odtud všemi žilami národa; mlha barbarství, temné pověry mizí, noc ustupuje vítěznému světlu, iíezi tolikerými nádhernými plody dobrého divadla uvedu zvláší jen dva. Jak zobecněla od několika let shovívavost k' náboženstvím a sektám? - Ještě než nás zahanbili žid Nathan a saracén Saladin a hlásali nám. božské učení, že odevzdanost v Boha je tak pramálo závislá na našem mínění o Bohu - ještě než Josef Druhý potíral strašlivou hydru zbožné nenávisti, rostilo divadlo lidskost a mírnost mysli do našich srdcí, odporná zpodobení pohanské popské zuřivosti učila nás vystříhati se náboji ženské^nenávisti - v tomto strašném zrcadle smylo křestanství své poskvrny. 3e stejně zdárným výsledkem daly by se se scény potíráti omyly [výchovy; zbývá ještě doufati v hru, která |by se zabývala tímto významným námětem. Žádná r|věc není svými následky pro stát tak důležitá ;■'jako tato, a přec není žádná tak vydána vsanc, ;tak bez mezí svěřena bludu, lehkomyslnosti občasná jako ona. Jen divadlo by mu mohlo jímavými, potřásajícími zpodobeními předvádět na oči ne-fštastné oběti zanedbané výchovyj zde by se mohli ■naši otcové naučit, jak se vzdát svéhlavých zá-■sad, zde naše matky, jak milovat rozumněji. Nesprávné pojmy zavádějí na scestí nejlepsí srdce vychovatelovo; tím hůře, vychloubájí-li se-ještě ;i methodou a ničí-li soustavně útlý vyli hone k v lidumilných ústavech a sklenících.Chout-* ka dnes vládnoucí,obrábět boží tvory jako hračky í-pro vánoční trh, toto pověstné šílenství, sou-; struhovat lidi a počínat si jako Deukalion (s tím rozdílem ovšem, že se tečí z lidí dělají | kameny, kde Ž to on dělal z kamenů lidi), zasloužila by si víc než každá jiná výchylka rozumu, aby pocítila bič satiry. Neméně by se daly - kdyby se v tom hlavy a poručníkové státu vyznali - se scény poopravit úsudky národa o vládě a vladařích. Zákonodárná moc by zde cizími symboly promlouvala k poddanému, obhajovala by se proti jeho stížnostem, ještě než se ozvou, a podplácela by jeho pochybo-vačnost, aniž by to bylo zjevné.'Dokonce i prů= mysl a vynalézavost by vzplály jiskrou se scény, kdyby básníky nemrzelo být vlastenci a kdyby stát blahosklonně svolil vyslechnout je. Nelze mi zde pominout velký vliv, který by :dobro stálé divadlo mělo na ducha národa. ÍTářód-iffním duchem národa nazývám podobnost a souhlas- nost jeho mínění a sklonů ve věcech, o kterých jiný národ usuzuje jinak a které jinak pociťuje.. Jen divadlo má možnost, aby do značné míry způsobovalo tuto souhlasnost, ježto prochází celým,: hájemstvím lidského vědění, vyčerpává všechny . životní situace a svítí do všech koutů srdce; ježto v sobě spojuje všechny stavy a třídy a má: nejdokonaleji raženou cestu k rozumu a k srdci. Kdyby ve všech našich hrách zavládal společný; hlavní rys,, kdyby se naši básníci mezi sebou dohodli a založili za tímto účelem pevný spolek -kdyby jejich práce řídil přísnější výběrj kdyby se. jejich štětec zasvěcoval jen předmětům národním - jedním slovem, kdybychom se dožili, abychom měli^národní divadlo, stali bychom se i národem* Go poutalo Řecko tak pevně část k části? Co táhlo národ tak. neodolatelně k jeho divadlu? - říic jiného než vlastenecký obsah her-<; řecký • duchs velký zdolávající zájem o stát, o lepší lidstvo, který v nich dýchal. Jsště jednu zásluhu má divadlo - zásluhu, kterou tect uvádím tím raději, že se domnívám , že jeho soudní pře s jeho pronásledovateli je dnesbeztoho již vyhrána. Co jsme zde až dosud dokazovali, že divadlo působí podstatně na mravy a osvětu, bylo pochybné - že si mezi všemi vyná-. lezy přepychu a všemi zařízeními pro společenské /pobavení zaslouží, aby mu byla dána přednost, to Lpriznali i jeho nepřátelé. Ale co zde koná,je důležitější, než obvykle myslíme. Ir nesnáší, aby byla bez Lidská přirozenost přestání na muČidlech účelové denní činnosti, vnady smyslové odumírají, jakmile smysly jsou ukojeny. Člověk, přetížený zvířecím požitkem, znaven dlouhou námahou, mučen věčným pudem po činnosti, žízní po lepších vybranějších radovánkách anebo se bezuzdné vrhne do divých kratochvílí, které urychlují jeho úpadek a ničí klid společnosti. Bakchantické radosti, zhoubná hra, tisíceré šílenství, zplozené zahálkou, dostaví se neodvratně , nedovede - li zákonodárce řídit tento sklon národa, iiuž oddaný dělné činnosti je v nebezpečí, že bude pykat neblahým spleenem za život, kte^ý tak velkomyslně obětoval 3tátu - u-čenec, Že poklesi^ na tupého pedanta - prostý lid, že zhovadí. Divadlo je instituce, .v- níž se potěšení snoubí s vyučováním, klid s námahou, kratochvíle se vzděláním, kde se žádná síla duše íienapíná v neprospěch jiné síly, kdo se žádného potěšení nepožívá na vrub celku. Hlodá-li hoře . na srde i, otravu j o-1i chmurné ro zpolo ž en í mysli naše osamělé chvíle, hnusíme-li si svět a čin-.nost, tlačí-li tisícerá tíha naši duši a hrozí naší vnímavosti,že se udusí pod pracovními úkoly našeho povolání, přijme nás divadlo - v tomto umělém světě zaplašíme sníce svět skutečný, jsme ; vráceni sami sobe, naše cítění procitne, blaho^-dárné vášně otřásají naší dřímající přirozeností a pohánějí krev k čerstvějšímu oběhu. íleštastník tu vypláče s cizím žalem svůj vlastní žal, -štastlivec vystřízliví a kdo byl ukolébán v bezpečí, pojme obavu. Citlivůstkářský změkčile c se zde utvrdí v muže, surový necita začne zde po prvé cítit.A konečně pak - jaký triumf pro tebe, přirozenosti - tak často deptaná, tak Často .znova se pozvedající přirozenosti - když lidé ze všech okruhů a pásem a stavů, svrhnuvše každé pouto umelkovanosti a módy,vyrváni z každého doléhání osudu, sbratřeni jedinou všudypřítomnou a všechno spojující sympatií, rozpoutáni zas v jedno jediné pokolení zapomenou na sebe i n? svět.a přiblíží se 2ase k svému nebeskému půvo du./Každý jednotlivý požívá vytržení všech, jej zesílena a. zkrásněna padají ze sterých očí ng něho zpátky} a v jeho hrudi je ted místo jen pro jeden jediný pocit - je to pocit: být č 1 o v ě k e m. Přeložil Pavel Bisner O mravním p.o s láni divadla Priedrich Schiller Divadlo jakožto mravní instituce Prokop Šedivý Krátké pojednání o užitku, kterýž ustavičně stojící a dobře spořádané divadlo způsobiti může K stopadesátému výročí smrti Friedricha Schilleca připravilo za spolupráce Pavla Bisnera Gs» divadelní a literární jednatelství v Praze 11«, Vyšehradská 28. Vedoucí redakce Dr. Vladimír Šrámek Veškerá práva vyhrazena.