Historie právní regulace filmu:
Odkud přišlo a kam kráčí filmové
právo
Ivan David
Termín „filmové právo“
 Soubor norem, které regulují výrobu a následnou exploataci (distribuci a
předvádění) filmu.
 Pro filmové právo je charakteristické:
 Normy filmového práva tradičně nejsou kodifikovány (shrnuty v jediném právním předpise).
 Zahrnuje normy práva veřejného (např. stavební a technické normy pro konstrukci a
vybavení kinosálů, normy týkající se klasifikace filmů z hlediska jejich přístupnosti pro děti a
mladistvé, reklamní právo, finanční právo) i normy práva soukromého (např. autorské právo,
právo proti nekalé soutěži, právo na ochranu osobnosti).
 Filmové právo v užším smyslu: Zahrnuje pouze normy, které regulují výlučně film
(např. audiovizuální zákon, znárodňovací dekret).
 Filmové právo v širším smyslu: Zahrnuje i normy, které neregulují jenom film (např.
autorský zákon), popř. i normy, které se na film vztahují pouze nepřímo (např.
občanský zákoník).
Regulace filmu v počáteční fázi
 První veřejná projekce kinematografu 28. prosince 1895 v Paříži. Již předtím známé
vynálezy jako zootrop, praxinoskop, a zejména kinetoskop a bioskop.
 Filmové právo se v prvních několika letech omezuje výlučně na normy stanovující
nepřímou regulaci filmu. Na našem území zejména:
 Všeobecný občanský zákoník (ABGB) z roku 1811.Upravuje například:
 ochranu vlastnictví hmotných věcí (včetně filmových pásů),
 odpovědnost za škodu,
 obecně smlouvy – včetně např. smlouvy o společnosti.
 Dekret dvorní kanceláře určující zásady o policejním dozoru nad kočujícími skupinami herců,
provazolezců, gymnastů hudebníků atd. z roku 1836:
 Stanovuje zásady pro udělování koncesí ze strany zemských prezidií k takovým veřejným
produkcím „aby byly podrobeny vyššímu dozoru všechny potulné, s obyvateli země do tak
blízkého styku přicházející takovéto společnosti a podniky, pod kteroužto záminkou mohou také
nebezpeční lidé se potulovati“.
 Dle dekretu jsou zemská prezidia „přísně zavázána trvání těchto koncesí pokud možno
omezovati a jejich hromadění co nejpečlivěji zamezovati“.
 Zákon o právu původském k dílům literárním uměleckým a fotografickým z roku 1895:
 První moderní autorskoprávní předpis na našem území. (Do té doby pouze velmi
sporadická ochrana autorských děl císařským patentem z roku 1846.)
 Zakotvuje též právo na udělování svolení se zobrazením na fotografii.
 Nechrání autorská díla obecně, ale pouze ty druhy autorských děl, které jsou v zákoně
vyjmenovány. = Ochrany filmu je možné se domáhat pouze v kategorii děl
fotografických (chráněna 10 let po zhotovení/zveřejnění), popř. děl divadelních
(chráněna za života autora + 30 let po jeho smrti).
 Po dobu účinnosti zákona nicméně zastáván odbornou veřejností názor, že „filmy zhotovují
a rozmnožují se fotograficky a jsou pouze mechanickou pomůckou, aby bylo jisté dílo, třeba i
umělecké, divákům předvedeno“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z roku 1921) = ochrana
není přiznána vlastnímu filmu, ale pouze zfilmovaným dílům třetích osob, a to ještě spíše
ochrana před filmem (tj. před nedovoleným zfilmováním).
 Navíc nejasný rozdíl mezi filmovým dílem (ve smyslu nehmotného statku) a jeho nosičem
(filmovým pásem).
První předpis přímo regulující film
 Nařízení ministerstva vnitra ve shodě s ministerstvem veřejných prací č. 191/1912
ř.z., o pořádání veřejných představení kinematografem:
 Je konkretizací dekretu dvorní kanceláře z roku 1836 pro oblast filmu.
 Je zamýšleno pouze jako provizorní právní úprava do přijetí řádné zákonné úpravy, „a má
sloužiti bezprostředním potřebám kinematografů, daným rychlým vývojem a rozvojem jejich“.
 Několikrát novelizováno, ale definitivně nahrazeno novou úpravou až v roce 1941.
 Základní zásada: „Pořádati veřejná kinematografická představení je přípustno podle nynějších
předpisů jen na základě úřední licence.“
 Licenci vydává na dobu 1 – 3 let zemský úřad (Praha + Brno), a má osobní základ, tj.
„nemůže býti převedena na jiné osoby ani mezi živými ani dědickou posloupností“.
 Stanoven též zákaz pronajmutí/propachtování licence – v praxi však nedodržováno,
neboť licence jsou prioritně udělovány dobročinným (zejm. tělovýchovným) spolkům.
 Na udělení licence není právní nárok, přičemž bude odepřena i tehdy, nelze-li u
žadatele „za příčinou jeho způsobu života nadíti se spolehlivosti, které ku provozování je třeba“.
 Na film stále hleděno jako na nebezpečí: „Provozování v bezprostřední blízkosti kostelů, škol,
vychovávacích ústavů, dětských zahrádek, nemocnic apod., jakož i provozování ve spojení s
živností hostinskou a výčepnickou není dovoleno.“ – mj. proto, „aby představení nebylo
zneužito ku zvýšení odbytu lihovin“.
 Obsluha promítačky může být svěřena jenom osobě, která vykonala zkoušku odborné
způsobilosti a „má potřebnou spolehlivost a způsobilost po stránce morální a fysické“, aby
„byly vyloučeny bezpodmínečně osoby oddané pití“ a „bylo možno od příslušných osob
očekávati žádoucí pozornost a duchapřítomnost“.
 Poprvé upraveny otázky filmové cenzury.
 Hlavní zásada: „K veřejnému předvedení každého obrazu jest potřebí schválení
povolujícího úřadu.“
 „Aby bylo dosaženo předváděcího povolení, musí každý obraz povolovacímu úřadu
kinematograficky býti předveden.“ – Za tímto účelem zřízen u každého zemského
úřadu 4členný poradní sbor. Názor poradního sboru není závazný. – Proti rozhodnutí
úřadu není možné se odvolat.
 Obecně zakázány filmy, u nichž by určitý „výjev“ zakládal podstatu trestného činu,
mohl by ohrožovat pokoj a pořádek, popřípadě se příčil slušnosti a dobrým
mravům.
 Od roku 1919 filmová cenzura centralizována pro celou ČSR u ministerstva vnitra – u
něj působí poradní cenzurní sbory (počet členů nakonec ustálen na 6).
 Od roku 1921ve věstníku MV nová rubrika „Filmová hlídka“ s popisem obsahu
zakázaných filmů.
 Za účelem dozoru nad představením „buďte v hledišti chována pohotově dvě místa, z
nichž lze průběh představení sledovati“. - K tomu upřesňující oběžník MV: „Duch, v
jakém každý majitel kinematografu svůj podnik vede, buď bedlivě sledován a při žádostech o
obnovu licencí budiž vzat zřetel na ony žadatele, kteří dávali přednost filmům ušlechtilým,
zejména liduvýchovným“.
 Filmy klasifikovány též z hlediska vhodnosti pro osoby mladší 16 let: mladiství nesměli
být vpouštěni na nevhodné filmy + filmy končící po osmé hodině večerní.
 Speciální pravidla rovněž pro propagační předměty (reklamní listy, plakáty, programy
apod.): Mj. zakázáno užívání takových propagačních předmětů, „dle kterých lze se nadíti
nemravných předvedení nebo která jsou vypočtena na mravům odporující zvědavost jako ‚večery
pro pány‘, ‚pařížské večery‘, ‚pikantní filmy‘. – Oběžník MV z roku 1926 konstatuje
nedodržování tohoto zákazu, když jsou v praxi užívány takové propagační předměty,
které mají za cíl „vydražďovati nízké pudy obecenstva slibováním různých sensací hlavně
erotického rázu a působiti tak zhoubně na tělesnou a mravní stránku lidu. V této snaze užívají
některé biografy také označení ‚Mládeži naprosto nepřístupno‘.“
 Velmi podrobně nařízení a související právní předpisy řeší otázky hygieny (např.
povinnost pravidelného větrání, povinnost záchodů s vodním splachováním) a stavebního
řešení kina zejména z hlediska prevence požáru.
Právní regulace filmu za první republiky
 Poprvé snaha aktivně podpořit domácí filmovou tvorbu - a to zejména:
 Zákonodárství omezující dovoz zahraničních filmů:
 V roce 1931 zakotvena povinnost opatřit si povolení k dovozu filmů do ČSR.
 V roce 1932 zaveden kontingentní systém: Na každý 1 v ČSR vyrobený film mohl
výrobce dovézt 7 (posléze jenom 6) zahraničních. = výrazné skokové navýšení
produkce československých filmů, avšak často nevalných kvalit. Blokace ze strany
amerických distributorů.
 V roce 1934 nahrazeno prostým registračním systémem + současně stanoveno
pravidlo, že distributor, který doveze během 12 měsíců 5 a více celovečerních
hraných filmů, musí současně povinně půjčovat alespoň 1 „československý kulturněpropagační
dodatek“.
 Zákonodárství stanovující povinnost promítat domácí filmy v kinech:
 V roce 1924 zakotvena zásada, že každý majitel kinematografické licence musí každý
rok obehrát nejméně 5 programů sestavených z filmů výlučně vyrobených v ČSR.
 Od roku 1932 tato povinnost zvýšena na 8 programů ročně.
 Zákonodárství zakotvující přímé státní subvence pro výrobu filmu:
 Podpory udělovány od roku 1936 na základě doporučení Filmového poradního
sboru při ministerstvu průmyslu, obchodu a živností.
 Podporovány filmy ryze československé (natáčené na území ČSR občany ČSR).
 Podpora cíleně poskytována filmům podporujícím československé státní zřízení.
Film zejména nesmí směřovat „proti demokratické koncepci společenského života“.
 Podpora udělována na základě předložení „výrobního programu“ ve výši 70.000 Kč –
210.000,- Kč. Nejvyšší podpora vyhrazena „filmům vynikajících kvalit“, od nichž „bude
možno očekávati oporu pro snahy po kulturním, společenském a uměleckém zdokonalení
našeho občanstva“.
 V roce 1926 přijat nový autorský zákon:
 Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (1886) zakotvila
výslovnou ochranu filmového díla, které je „osobní a originální povahy“ v roce 1908 v tzv.
berlínské revizi. = ČSR přistoupilo k této úmluvě v rámci mírových dohod krátce po
svém vzniku – potřeba nové úpravy autorského práva.
 Nový autorský zákon chrání kinematografická díla, pokud jsou „pro své uspořádání nebo
spojení předvedených příběhů výtvory zvláštními“. – Ostatní filmy chráněny jako fotografie.
 V praxi je stále sporné, které filmy požívají samostatné právní ochrany, resp. zda zvuková
a obrazová složka filmu mohou mít jediného a společného autora: Rozřešeno až
rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR v roce 1936, dle kterého představuje zvukový film
jednotné souborné dílo.
 U filmových adaptací zakotveno pravidlo, že za jejího autora se pokládá filmový režisér,
„není-li jiné úmluvy“. – U jiných filmů platí nadále zásada objektivní pravdivosti
autorství.
 Kinematografická díla zákonem chápána jako subkategorie děl fotografických.
 Ochrana filmů, stejně jako fotografií trvá 10 let od vydání/smrti autora. - U jiných druhů
děl trvá ochrana za života autora + 50 let po smrti.
Právní regulace filmu za 2. sv. války
 V roce 1941 po vzoru Říšské filmové komory zřízeno Českomoravské filmové
ústředí (ČMFÚ).
 ČMFÚ od počátku nadáno samostatnou normotvornou pravomocí: Poprvé
zavedení jakési kvazi-samosprávy filmového oboru.
 Normotvorná činnost ČMFÚ charakteristická tzv. legislativním optimismem, tj.
snahou regulovat činnost filmařů do nejmenších podrobností.
 Takto přijata mimo jiné následující nařízení ČMFÚ:
 Nařízení o registraci filmových námětů (1941)
 Povinnost přihlásit každý námět určený ke zfilmování u ČMFÚ.
 Námět musí být popsán do nejmenších podrobností, včetně uvedení „dialogů, pokud jsou
podstatné pro děj, neb tendenci filmu a vysvětlení „charakteru (tendence) postav“.
 Námět nebude registrován, pokud není přípustný nebo vhodný „s hlediska kulturního,
uměleckého nebo z důvodů veřejného zájmu“.
 Závazné stanovisko vydává Úřad pro schvalování filmů při ÚŘP.
 Nařízení o nejvyšší délce českých celovečerních filmů (1941)
 Stanovena maximální délka celovečerního filmu na 2600 m.
 Nařízení o úpravě úvodních titulků (1942)
 Stanovena přesná délka úvodních titulků (do 50 m u celovečerního filmu, do 18 m u
krátkého filmu).
 Stanoven přesný obsah i pořadí titulků.
 Nařízení o užívání označení „filmový herec“ (1942)
 Mimo vlastní práci na filmu se smí osoba označovat jako „filmový herec“ pouze s
výslovným svolením ČMFÚ.
 Nařízení o směrnicích pro reklamu kinematografů (1942)
 Reklama „nesmí býti dryáčnická ani přehnaná a nesmí snižovati konkurenci ani nijak se jí
dotýkati“.
 Nařízení o povinném zhotovování prolínacích značek (1943)
 Stanovena přesná podoba prolínaček (černý čtverec nebo černý kruh o průměru 2,5
mm) i její přesné umístění: „v pravém rohu obrazového pole mezi posledním a třetím
perforačním otvorem asi 7 mm od pravého okraje obrazového pole“.
 Nařízení o vpouštění opozdivších se návštěvníků ke kinematografickým představením (1943)
 Mimo jiné pravidlo, že „vstup musí se díti nehlučně“. Jinak třeba vyčkat přestávky.
 Nařízení o hracích řádech pro kinematografy (1943)
 Stanovení přesného pořadí, ve kterém se postupně hrají filmy v jednotlivých kinech.
 Nařízení o provozu kinematografických podniků (1943)
 Nově pravidlo, že koncese se má udílet prioritně fyzickým osobám.
 Koncesi uděluje ČMFÚ „podle volného uvážení“.
 Nařízení o úpravě prodeje vstupenek v kinematografech (1944)
 Zákaz rezervace vstupenek. Počet vstupenek omezen na 8 na osobu.
 V roce 1944 vydána vyhláška ministra hospodářství a práce o úpravě všeobecných
pracovních podmínek filmových tvůrčích pracovníků:
 Velice podrobně určen závazný obsah smlouvy výrobce filmu s režiséry, scénáristy, herci a
dalšími tvůrčími pracovníky. Např. pravidlo, že herec „jest především povinen naučiti se
nazpaměť ta místa, která zpívá nebo mluví“.
 Stanoveno pravidlo, že veškerá autorská práva tvůrčích pracovníků k jejich příspěvkům
do výroby filmu přecházejí v maximálním rozsahu takovou smlouvou na výrobce.
Přípravy poválečného zestátnění filmu
 Už několik měsíců po okupaci českých zemí (15. 3. 1939) zahájeny ilegální
systematické diskuse o formě a organizaci zestátnění filmového průmyslu ve
skupinách levicových filmařů (např.V.Vančura, O.Vávra, L. Linhart či E. Sirotek).
 Tyto diskuse probíhají ve dvou centrech: Praha a Zlín.
 První „vážně míněný“ návrh znárodňovacího zákona vypracován v dubnu 1942 –
exemplář propašován do moskevského i londýnského exilu. Tento návrh již
předpokládá absolutní státní monopol pro „filmovou výrobu, obchod s osvětlenými
filmy, veřejné promítání filmů za úplatu a zřizování, udržování a provozování k tomu
potřebných průmyslových, obchodních a provozních podniků a jiných pomocných ústavů a
institucí“.
 V květnu 1944 rozeslán v londýnské exilové vládě do připomínkového řízení návrh
dekretu prezidenta republika „o přechodné úpravě věcí filmových“. Počítá s tím, že
po osvobození republiky na přechodnou dobu „přejímá veškeré licence k provozování
veřejných představení kinematografem stát“.
 Na konci války spolu s postupujícími armádami probíhá živelné znárodňování
filmové infrastruktury.
 Už 8. května 1945 dala Česká národní rada Národnímu výboru českých filmových
pracovníků plnou moc k přebírání kin a faktickému znárodňování kinematografie.
 23. května 1945 jmenoval ministr informací (Václav Kopecký) svých 9
zplnomocněnců pro řízení jednotlivých odvětví znárodněného filmu nazývaného
provizorně Česká (československá) filmová společnost (ČEFIS).
 Ministrem informací postupně činěny i další kroky k faktickému znárodňování
kinematografie bez jakéhokoliv právního podkladu, např. vytvoření Prozatímního
správního výboru České filmové společnosti (červenec 1945).
 26. května 1945 rozeslalo ministerstvo informací do připomínkového řízení
prvotní návrh dekretu o prozatímních opatřeních v oblasti filmu = návrh je velmi
stručný, neboť je předvídána budoucí nová zákonná úprava.
 Teprve v úplném závěru připomínkového řízení rozšířena působnost (části) dekretu
i na Slovensko a stanovena zásada znárodnění za náhradu.
Znárodňovací dekret
 Dne 11. srpna 1945 podepsal návrh dekretu prezident republiky (Edvard Beneš) a
dne 28. srpna 1945 dekret vstoupil v účinnost pod číslem 50/1945 Sb.
 Film se stal vůbec prvním zcela zestátněným odvětvím poválečného průmyslu:
„Je-li co zralé pro postátnění, pak je to film!“ (Edvard Beneš, 2. srpna 1945)
 Preambule dekretu:
 Nebývale košatá. Dosud měly takovou preambuli pouze ústavní předpisy.
 Vlastní srdce dekretu: Vysvětluje jeho smysl a význam – principy odborného zajištění
prostředků filmového průmyslu, využití filmu k prospěchu lidu a státu, zajištění a rozvíjení
zaměstnanosti ve filmovém průmyslu, a zbavení filmu „rušivých cizích a všech škodlivých
neodborných a z hlediska zájmu lidu a státu nespolehlivých vlivů a činitelů“.
 Zavedení absolutního státního monopolu pro výrobu, distribuci (včetně dovozu
a vývozu) i předvádění filmů – s výjimkami amatérského filmu + armádního filmu.
 Znárodnění všech dosavadních podniků na území státu (československých i
zahraničních), včetně veškerého vybavení + vstup státu do jejich práv a závazků.
 Zakotven princip znárodnění za náhradu „podle směrnic, které vydá ministr informací v
dohodě s ministry financí, průmyslu, vnitřního obchodu a nejvyšším úřadem cenovým“.
 Náhrada však neměla být poskytnuta Němcům, Maďarům, zrádcům a kolaborantům
(ve smyslu příslušných dekretů o jejich potrestání apod.).
 Výtěžky získané ze státního filmového podnikání mají být dle dekretu reinvestovány
zpět do dalšího rozvoje filmového průmyslu.
 Dekret vůbec neřeší podobu a organizační strukturu státního filmového monopolu:
Má upravit až vládní nařízení. Do doby jeho přijetí ministr informací zmocněn k
provizornímu řízení filmu:Toto provizorium trvá až do dubna 1948.
 Období 1945 – 1948 obdobím velkých bojů o výslednou podobu organizace
státního filmového monopolu. Ministerstvo informací prosazuje maximální
centralizaci a koncentraci rozhodovací pravomoci ve svých rukách. = Tvrdý
odpor ostatních (zejména nekomunistických) centrálních státních úřadů.
 Mezitím skupina tzv. sokolských poslanců prosazuje v parlamentu návrh na
„odnárodnění“ sokolských kin a řízení filmového monopolu všemi politickými
stranami dle zásad poměrného zastoupení.
 Nakonec 13. dubna 1948 přijat kompromis v podobě „nicneříkajícího“ vládního
nařízení o zřízení a organisaci státního podniku „Československý státní film“. =
Kompromis bezcenný s ohledem na státní převrat 25. února 1948.
 Další reorganizační vládní nařízení:
 1957: Podřazení filmového průmyslu tzv. Hlavní správě československého filmu v rámci
ministerstva školství a kultury + jí podřazené krajské filmové podniky.
 1962: Přejmenování na Československý film v čele s ústředním ředitelstvím, který má
celostátní působnost a je řízen ústředním ředitelem, kterého jmenuje a odvolává vláda.
Relativní autonomizace od zbytku státní správy.
 K 31. prosinci 1990 zrušení Ústředního ředitelství Československého filmu a
zahájena jeho likvidace = cesta k privatizaci filmového průmyslu.
 Státní filmový monopol formálně zrušen až 11. listopadu 1993.
 Stejným zákonem převedena autorská práva k filmům vyrobeným za státního
monopolu ve filmových studiích na Barrandově a v Gottwaldově na Státní fond (pro
podporu a rozvoj české) kinematografie.
Poválečné autorské právo v oblasti filmu
 Autorský zákon z roku 1953:
 Zaveden obecný pojem „filmové dílo“.
 Už žádná zmínka o tom, kdo se pokládá za autora filmových adaptací, ani obecně zmínka
o tom, kdo se pokládá za autora jakéhokoliv filmu. = Odborná literatura však nadále
většinou považuje za autora filmu jeho režiséra.
 Zavedeno pravidlo, že u filmového nebo podobně vytvořeného díla příslušejí práva
zahrnutá v právu autorském (tj. autorská práva k filmu jako takovému) automaticky
výrobci.
 Práva k ostatním autorským dílům zařazeným do filmu (scénář, kostýmy, dekorace atd.)
musí výrobce nadále vykupovat smluvně.
 Poprvé zakotvena samostatná ochrana výkonných umělců, včetně herců: Jejich výkony
chráněny 20 let od zaznamenání X vlastní filmové dílo nadále chráněno jen 10 let.
 Autorský zákon z roku 1965 (účinný do roku 2000):
 Ochrana filmového díla prodloužena na 25 let, od roku 1990 na 50 let.
 Od roku 1996 zakotvena povinnost výrobce smluvně získávat souhlas i od autora filmu.
Kam kráčí filmové právo?
 Obecné trendy:
 Nejprve pozvolný vzestup veřejnoprávní regulace, zejména po roce 1912.
 Důraz kladen na státní dohled na oblast hygieny (zdravotní i mravnostní) a
bezpečnosti filmu.
 „Plíživá“ centralizace a etatizace filmu od 30. let, vrcholící za 2. sv. války a těsně po válce.
 Od 30. let ale také stále aktivnější podpora filmu ze strany státu.
 Postupně se důraz překlápí na soukromoprávní normy, zejména na autorskoprávní
regulaci.
 V současnosti „vrcholná renesance“ práva duševního vlastnictví.
 Veřejnoprávní „omezování“ filmu nyní redukováno na nezbytné minimum (např.
klasifikace filmů z hlediska přístupnosti) = nejliberálnější přístup ze strany státu k
filmu v historii. Filmový průmysl navíc opět zcela privátní a rozdrobený.
 Těžiště veřejnoprávní regulace se posunulo na aktivní podporu státu pro film.
 Film nyní vnímán už nikoli jako divoké zvíře, ale spíše jako ohrožený druh.
Děkuji za pozornost.