; Horká kaše : Aktuálním úkolem Československé kinematografie je proklestit si znovu cestu k realitě. : Jeden za druhým kácejí se hraniční sloupy tabuizova-ných témat {narkomanie, vandalismus, veksláctví, promis-kuita), ale co je .zvláštní, tento obrat k drsné skutečnosti je provázen návratem k schematismu v koncepci postav i dějových situací. Dokonce i ták chválený film i jako Zábranského Dům pro dva artikuluje svou ideu skrze primitivní polarizaci dobra a zla. Kinematografie se vrací k moralizování; přibývá filmů, v nichž je kriteriem pravdy pravda morálky. Jedním z křiklavých příkladů zmíněného trendu je druhý celovečerní snímek režiséra Radovana Urbana Horká kaše. Na první pohled jde o čistou publicistiku; o jakousi antologii problémů typického panelového sídliště, jak o nich nejednou referoval tisk (delik-vence mladistvých, omezené možnosti kulturního vyžití, anonymita, malé byty, špatné party, rodinné rozvraty, předčasná sexualita, feminizace výchovy, vandalismus, šikanování a jiné druhy agresivity). Jedinou pozitivně integrující silou v tomhle babylonu, kde si vzájemně škodí ti, ' heavy metal. Na něm založil Urban nejen filozofii, ale také styl svého filmu: zmíněné pro- s obdobně údernou přímoča- \ roští, s jakou tu Vitacit zpívá nijak zvlášť vytříbené texty Josefa „Chicaga" Novotného: \ „I slunci není lip, ptáci žebraj \ o svůj stůl," ve vodě i sumec chcíp a rezaví i stůl." Stejně i jako rocková kapela sází reži- " sér na hlučné, tvrdé vyjádření i a na krátké, jednovýznamové, f velmi tendenční a velmi di- f daktické myšlenkové spoje; na | jednoduché rovnice příčin a \ následků, kde není žádná ne- | známá. Příklad: odpadl rockový kon- :: kdo by měli být spojenci, je 24/ čert, mládež nemá vyžití, a ■ tak se kluci ihned pustí do převrhování kontejnerů. Nebo : dcera si potřebuje popovídat s otcem, ten nemá čas, a tak se děvče spustí s partou. Zmíněná „metalizace' filmového vyprávění vyvrcholí v gradovaném závěru: Lenka je natřikrát pomilována či spíše znásilněna, Honza zbiť do bezvědomí, ale kluci nemůžou přivolat pomoc, protože v budkách nefungují telefony - zřejmě je rozbili podobní grázlové jako oni. ! Špatná parta mizí v tmách, i blíží se skupina dospělých, ani | jeden nepomůže. Konečně i ;dou kolem metaloví milenci Anděla a František. Urbanovi nestačí, že se dívka metalistka okamžitě rozhodla pomoci oběma zničeným hrdinům; ona musí patetickým gestem, plnou dlaní udeřit na všechny zvonky xiejbližšího paneláku. A kritik tone v rozpacích. Co by v jiném filmu působilo jako jasná chyba režie, může zde mít své estetické zdůvodnění v heavy metalu, který miluje jednoznačnost, patos a na který publikum, pro něž je film určen, dobře slyší. Což neznamená, že se režisér chyb vyvaroval. Zvlášť v konfrontaci se scénářem vynikne, jak Urban zahodil některé repliky jen tím, že mladé předsta- vitele nepřiměl vyslovit je srozumitelně (např. když Petr odsekne ředitelce školy: „Du-dácká kapela je vedle!") nebo je nevysvětlil obrazem (divák nechápe, proč Ondra vyprovokoval rvačku pravé větou ,,Ty seš kráva?" - teprve ve scénáři se můžeme dočíst,'že klukovi se „na klopě houpe bakelitové číslo, jaké dávají v zemědělství, jalovicím do ucha pro evidenci.") Urban často spoléhá na automatickou působivost holých faktů (např. na dojem z rockového koncertu), což dopadá tím hůř, čím zjevněji prosakuje na povrch inscenovanost (např. v pochodu metalové mládeže) či vyumělkovanost dialogů a událostí (návštěva televizní reportérky Adamové v podniku Honzova otce, křečovitý závěrečný dialog Adamových). V práci s mladými herci se Urbanovi leccos podařilo. Ze špatné party je nejlepší Roman Fišer. Jeho Radek je jako frajer naprosto věrohodný, méně se mu daří prožívat trýzeň svědomí, když na Lucku, kterou má možná trochu rád, pus* U kamarády. Honzu wmysleli autoři scénáře Miioš Cajthaml a Radovan Urban jako výtržníka se srdcem knížete Myškina -slabé, kolísavé individuum, Petr Bol, Luci^ panelákovou společností z hle- tovém a neupraveném pane-ale režisér obsadil do této diska ^lidských práv" mlá- lovem městě obrusuje přiro-role Lucii Benešovou, křeh- deže. Šťastně do filmu při- zenou schopnost lidí bránit se. kou krásku ze svého předcho- komponoval ze života odpozo- vnějšímu i vnitřnímu zlu. zího filmu Náhodou je príma!, rovanou postavu „rockové Honza ani Lucka nejsou ne-a ta vdechla hrdince přitažli- maminy", která sice tahá vinní, a přece se z nich stávají vou záhadnost. Její jemné ry- nemluvně mezi decibely, ale oběti. Stojí-li elementární mo-sy, neurčitý chlad a málo- představuje pozitivní pól, ja- rálka na pravidle „chovám se mluvnost dokonce vzbudí kouši naději panelového svě- k jiným tak, jak si přeji, aby v divákovi naději, že bude sle- ta. Naproti tomu vděčná se oni chovali ke mně," uka-dovat obvyklý lyrický příběh epizoda s malým Šmídem, zuje Horká kafe absenci takové tzv. citového probuzení. Tu- má málo prostoru na to, aby morálky. Dobře přitom rozli-hle naději dívka krok za kro- vyzněla jinak než schematicky suje vliv prostředí, které tokem zrazuje, zároveň s tím, - Davidův taťka je nešťastný muto vakuu přeje, a přiroze-jak shazuje majestát své osob- chlap a tady vypadá jako ty- nou vůlí či dispozicí jedince, nosti, jak při své pýše špatně ran. neboť ve stejném prostředí vy- odhaduje, co si má nechat Kameraman Martin Benoni růstají i František a Anděla, líbit a co už ne. Polichoceně se na cinemascopu zvýraznil še- andělské postavy Urbanova usměje na výrok určený Hon- divost, nahodilost a nestylo- filmu. Myslím, že film typu zovi: „Jdeš vyvenčit slečnu, vost sídlištní architektury, Horké kafe naší kinematografii jo?" Je lhostejná k osudu ma- k čemuž využil šikmých a dosud chyběl. Což nevyluču-lého Šmída, který se bojí jít rovných linií různých nádcho- je, aby se k danému tématu domů. Při Honzově návštěvě dů, chodníků atd. Jinak si titíž nebo jiní tvůrci vrátili překvapivě převezme erotic- v exteriérech počíná spíš re- a dosáhli přesvědčivějšího vý-kou iniciativu; tehdy v jejím portážně, v interiérech pod- sledku. pokojíku spatříme obraz koč- trhuje klaustrofobický efekt ._ kovité šelmy. Když jí matka panelákových bytů. Koncert pouští pořad o metalu, Lucka Vitacitu snímá dost jednodu- Horká kafe. Námět a scénář: si nevkusně tahá z pusy žvý- še, střídá pohledy na pódiu se Miloš Cajthaml; dramaturg: kačku a neupřímně deklamuje záběry nadšením rozvlněného Milan Pávek; režie a spolu-konformní názory. Při přepa- davu s „hrozícími" pažemi, práce na scénáři: Radovan dení stařenky si už na Lucku Montáž je dána kompozicí Urban; kamera: Martin Bodáváme pozor - a hle: nejen- syžetu - příběh se odvíjí jako noni; hudba: Martin Krato-že na rozdíl od Honzy není retrospektiva s poměrně znač- chvil, Vitacit; střih: Jan Cha-jednáním party zděšena, ale ným objemem děje (vejdou se loupek; hrají: Lucie Benešo-dokonce se v její tváři zračí sem nejen dvě generace ško- vá {Lucka), Petr Bok {Honza), obdiv a zadostiučinění. Když láků, ale také dvě řádící par- Daniela Kolářová {Adamová), si ji Radek odvádí přeď nic ty, starší a mladší), nejistou Miloš Vávra {Kovář), Roman netušícím Honzou, vrhne Luc- expozicí s množstvím nača- Fišer {Radek), Jiří Petr {Ondra). ka poslední tázavý pohled na tých dějových linií a dobrou 4. TS, FSB 1988. JAROMÍR BLAŽJ3JOVSKÝ 220