Pojednání o snášenlivosti/Voltaire/


                                         Prosba[1] k Bohu


Teď již se tedy neobracím k člověku, nýbrž k Tobě, Bože veškerého stvoření, všech světů a celého
času;[2] je-li dovoleno stvořením slabým, ztraceným v nesmírnosti bytí a zbytku vesmíru
nepostřehnutelným odvážit se o cokoliv Tě žádat, Tebe, který jsi nám vše dal, Tebe, jenž činíš
rozhodnutí neměnná a věčně trvající, uvol se [PD1] s milostí hledět na omyly, které konáme ve své
přirozenosti; nechť se tyto omyly nestanou příčinou našeho neštěstí.  Vždyť jsi nám nedal srdce,
abychom se nenáviděli, a ruce, abychom se jimi za[PD2] rdousili; učiň, abychom si navzájem pomáhali
nést břemeno tohoto bolestného a pomíjivého života; nechť jsou drobné rozdíly mezi šaty, které halí
naše slabá těla, mezi všemi našimi nedokonalými jazyky, mezi všemi našimi pošetilými zvyklostmi,
mezi všemi našimi nedostatečnými zákony, mezi vším naším bláznivým smýšlením, mezi veškerými našimi
podmínkami[PD3]  v naších očích nepoměrnými, a přece před Tebou rovnocennými – nechť všechny tyto
drobné nuance, které odlišují atomy nazývající se lidé, nejsou znamením nenávisti a pronásledování;
nechť ti, kteří Tvé slávě rozžehnou svíci v pravé poledne, jsou schopni snášenlivosti vůči těm,
kteří se spokojí se světlem Tvého slunce;



Komentář:


Jelikož jde o prosbu, obsahuje text kontaktové prvky, neboť adresátem je Bůh. (Ve fr. tedy
rozkazovací způsob, subjonctif, částice „que“ na začátku hlavních vět). Text náleží do vytříbeného
stylu s archaickým rázem, který lze více či méně zachovat.

V lexiku je třeba dávat pozor na spojení jako „débile corps“ – ve významu „slabý“, „chatrný“,
event. „vetchý“ (což se hodí možná více pro „zdraví“, nebo něco abstraktního), u „těl“ jsem proto
volila slabý.

Text je v oroginále syntakticky rozdělen na větné a současně významové celky středníkem – lze
zachovat i v čj, neboť jednotlivé části spolu významově souvisejí, ačkoliv na sobě nejsou vždy
závislé (vztažné).

Objevují se opozice jako např.: „… si disproportionnées à nos yeux, …“ vs. „…si égales devant
toi,…“, „… ceux qui allument…“ vs. „… ceux qui se contentent…“.



Hodnocení:


výborně

věcně správně, stylově odpovídající (Voltairovi!)

poznámky trefné

________________________________

[1] Event. Modlitba,  ANO

[2] Eventuálně s pomlčkou místo středníku.
________________________________

 [PD1]dobře, může být i „rač“, v modlitbách obvyklé

 [PD2]zde by stačilo nedokonavě,  paralelně k předchozímu

 [PD3]zde se myslí společenskými p., čili stav/ úděl