v hrozném bahně, odkud se nemohl dostat. Nebylo v našich silách, ! abychom uhájili pole. Nepřátelé roztrhli nás oddíl na dvě části: někteří z nás se obrátili nazpět k hetmanovi a druzí, kteří šli vpředu, ! mezi nimiž jsem byl také já, se probili a s námahou dorazili do Mo-žajska.
Tu ve vesnici Višenci jsme chytili starého rolníka a vzali jsme ho s sebou jako průvodce, abychom nezabloudili a nezamířili k Volokám, kde stál silný nepřítel. [Průvodce] nás vedl ve vzdálenosti jedné míle od Volok, v noci však tam schválně zamířil. Už jsme od nich byli vzdáleni pouze jedinou verstu. Naštěstí se nám tu namanul Rucký, který se ■] právě, když doprovodil druhy, kteří vyjeli z hlavního města k panu ' hetmanovi, vracel těsně kolem hradeb Volok do svého stanoviště v Ruze, kde stál s kozáckou rotou. Od něho jsme se dověděli, že směřujeme clo rukou nepřátel, a proto jsme se spěšně vrátili zpátky. Průvodci jsme sťali hlavu, ale strach, který jsme zakusili, nám nikdo nenahradí.
9. NOVÝ LETOPIS. POČÁTEK DRUHÉHO NÁRODNÍHO VOJSKA A KUZMA
MININ
Převzato z vydání Polnoje sobranije russkich letopisej, sv. XIV. Ghrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 411-412.
Ve všech městech moskevského státu bylo slyšet, jaké násilí se páchá na lidech pod Moskvou, a nad tím truchlili a plakali, ale v žádném městě nepřísahali a nikdo neuměl pomoci moskevskému státu. Ze všech měst v jediném městě, zvaném Nižní Novgorod, Nižegorodci hájíce pravoslavnou křesťanskou víru, nechtěli vidět pravoslavnou víru v katolictví a počali přemýšlet, jak by mohli pomoci moskevskému státu. Jeden z Nižegorodců vlastnící masný krám, Kuzma Minin zvaný Suchoruk, svolal všechny lidi: „Chceme-li pomoci moskevskému státu, nesmíme šetřit své životy; nejenom však své životy, nýbrž nelitovat ani prodat své dvory, dát v zástavu ženu i děti a hledat, kdo by byl ochoten bojovat za jedinou pravoslavnou víru a kdo by byl naším velitelem." Nižegorodcům se jeho slova zalíbila a rozhodli se poslat archimandritu pečorského kláštera Feodosije a ze všech stavů nejlepší lidi ke stolníku knížeti Dmitriji Michajloviči Požarskému s prosbou, aby jim velel. Kníže Dmitrij Michajlovič v té době léčil svá zranění na svém dědičném statku, vzdáleném ocl Nižního Novgorodu 120 verst. Archimandrita a všichni Nižegorodci přijeli ke knížeti Dmitriji Michajloviči a se slzami ho prosili, aby jel s nimi do Nižního Novgorodu a bojoval za pravoslavnou křesťanskou víru a pomohl moskevskému státu. Kníže Dmitrij byl ochoten splnit jejich prosbu, chtěl se oka-
mžitě odebrat na cestu, avšak věděl, že Nižegorodci jsou příliš horliví a neposlušní vůči vojevodům, proto jim napsal, aby si vybrali z měšťanů člověka, který by se s ním podílel na tak velké věci a staral by se o pokladnu. Kníže byl již dříve domluven s Kuzmou Mininem. Archimandrita a Nižegorodci pravili knížeti Dmitriji, že takový člověk ve městě není. Kníže jim řekl: „Máte KuzmuMinina; ten byl dříve služebným člověkem, ten je v takové věci zkušený..." Když Nižegorodci uslyšeli tato slova, byli tomu velice rádi, přišli do Nižního a všem to oznámili. Nižegorodci se z toho radovali a obrátili se na KuzmuMinina. Kuzma je však dlouho odmítal, aby se přesvědčil o pevnosti jejich odhodlání zúčastnit se takové věci; Nižegorodci ho však horlivě přemlouvali. Začal pak od nich požadovat, aby mu slíbili, že budou ve všem poslušnými a že se ve všem podrobí a dají vojínům peníze. Slíbili mu to. Napsal prohlášení, ve kterém se zavazovali, že obětují nejen své majetky, ale prodají i ženy s dětmi a dají vojínům peníze. Vzal toto prohlášení z jejich rukou a ihned je poslal knížeti Dmitriji, aby mu je zase nevzali. V tu dobu přišli z Orzemasu lidé vyslaní Smolenskými s prosbou, aby je přijali k sobě do Nižního. Nižegorodci pak i tyto smolenské prosebníky poslali ke knížeti Dmitriji a nařídili jim, aby ho prosili, aby bez meškání přijel do Nižního [Novgorodu]. Přišli ke knížeti Dmitriji a
37. Obklíčení Smoktukapolskými vojsky u letech 1609—1610 (soudobá rytina).
197
prosili ho, aby bez meškaní šel do Nižního. Kníže tam jel, ale propustil je napred a Smolenským nařídil, aby šli do Nižního. Na cestě přišli ke knížeti Dorogobužané a Vjazemští. Přijels nimi do Nižního. Nižegorod-ci ho očekávali a přijali s velikou poctou. Zároveň přišli do Nižního Smolenští. Kníže jim dal plat z prostředků, které se sbíraly v Nižním.
V Nižním měli nedostatek peněz. Kníže začal psát do přímořských měst Í do všech měst ležících na dolním toku Volhy, aby jim pomohli jít očistit moskevský stát. Ve městech se dověděli, že se v Nižním shromažďují, radovali se a ke knížeti posílali o radu, i peníze mu posílali a svezli k němu z měst mnoho peněz. Když vojíni ve městech uslyšeli, že se v Nižním shromažďují všichni lidé svobodných stavů, přicházeli tam zc všech měst...
10. RĽC GUSTAVA ADOLFA O MÍRU S RUSKEM NA ŠVÉDSKÉM SNÉMU (ROKU 1617)
Na počátku XVII. sloi. se musel ruský stát bránit proti polské a švédské intervenci i proti vnitřním nepokojům vyvolaným jeho dočasným oslabením. Avšak švédský král Gustav Adolf, který vedl tehdy válku s Polskem a hodlal vstoupit do třicetileté války, poznal nesmyslnost švédské intervence v Rusku a rozhodl se uzavřít s ním mír. Ačkoliv Rusko nevstoupilo do třicetileté války, bylo přece považováno za jejího účastníka, a to za spojence Švédska (vázalo totiž síly Poláků a tím znemožňovalo přímý útok proti Švédsku). — Chrcstomatija po istorii srednich vekov III, Moskva 1950, str. 138-139.
Bůh nám daroval mír s Rusy, jejichž síla a moc byly kdysi strašné pro celý svět.
Chrabrost Rusů lze posoudit podle množství národů jimi pokořených: kazanského, astrachaňského a sibiřského. Turci nejednou zakusili na vlastní kůži jejich sílu, když se například pokusili spojit kanálem Volhu s Donem a osvobodit Astrachan z nadvlády moskevských carů.
Pyšní Poláci, pohrdající Rusy, utrpěli od nich také nejednu porážku a měli převahu jedině v dobách vnitřních zmatků v Rusku, jednajíce jako zákeřné a lstivé lišky. Zachvátili Rusko znesvářené vnitřními boji a loupili jako lační lvi, všechno pustošíce a vraždíce; avšak stačilo, aby se Rusové sjednotili a Poláci byli s hanbou vyhnáni z Moskvy jako psi.
Dosáhnout s tak mocným národem tak slavného míru1 bylo možno pouze zvláštní milostí boží. Nyní je tento nepřítel od nás oddělen jezery, řekami a bažinami, jimiž nebude moci tak snadno k nám proniknout.
1 Stolbovský mír mezi Ruskem a Švédskem v únoru — březnu 1617. I98
Rusové jsou národ, jehož sílu nelze přehlížet. Moskevský car má mnoho bohatých bojarů, zámožné rolníky a hustě obydlená města. Může postavit ohromné vojsko. Tak Boris Godunov měl k dispozici až půldruhého miliónu lidí. Přesuny těchto sil umožňují příhodné vodní cesty: z Kaspického moře může v krátké době převésti svá vojska k moři Baltskému, takže všem svým sousedům je stejně nebezpečný a vzbuzuje nemalý strach. Rusové, opírajíce se o takovou sílu, nepřestávali být hrdí a pyšní a nechtěli jiné [národy] uznat za sobě rovné.
Vítězství nad takovým národem musí ve Švédech pozvednout odvahu a sebedůvěru. Postoupením Ivangorodu, Jamy, Koporjc, No-tenburgu a Keksholmu Švédům jsme úplně zajištěni v Estonsku a Finsku před každým napadením ze strany Rusů. Finsko je odděleno od Ruska Ladožským jezerem, jež se svou šířkou rovná Baltskému moři mezi Švédskem a Alandem1. Jak Polákům, tak i Rusům bude nesnadné přeskočit tento potůček. A kdyby se jim to i podařilo, pak by je očekávaly ještě dvě pevnosti — Noteburg a Keksholm. Estonsko chrání Narva aIvangorod,jezeroPejpus2ařekaNarova ústící do něho. Na východě oddělují švédsko od Ruska neproniknutelné bažiny. V případě příští války jsou všechny výhody na straně Švédů. Po Nevěje možno převést vojsko do Ladožského jezera, a po Volchovu až k samé bráně Novgo-rodu... Bez naší vůle se nemohou ruští kupci ukázat na Baltském moři ani s jedinou bárkou. Kromě toho mohou nyní Švédové řídit podle své vůle narvský obchod. Před válkou Rusové překáželi pravidelnému obchodu, pročež docházelo mezi Švédskem a Ruskem k nejedné srážce. Oblasti postoupené nyní Švédům se vyznačují úrodností, je v nich mnoho řek bohatých na ryby, mnoho lesů s hojnou divokou i kožešinovou zvěří, jejíž kožešiny a kůže mají vysokou cenu. Veškerý tento bohatý ruský obchod musí nyní procházet našima rukama, takže při nové celní organizaci se příjmy Švédska značně zvýší.
1 Aland — největší ostrov stejnojmenného souostroví v Baltském moři mezi Švédskem a Finskem.
2 Jezero Pejpus — Cudské jezero.