Etymologie XI 3. Monstra quias: conditum iam sepultum. Corpus autem consuetudine dicitur, ut illud: „Tum corpora luce carentum." (36) Defunctus vocatus, quia conplevit vitae officium. Nam di-cimus functos officio, qui officia debita conpleverunt; unde est et honoribus functus. Hinc ergo defunctus, quod ab officio sit vitae depositus, sive quod sit diem functus. (37) Sepultus autem dictus, eo quod iam sine pulsu et palpitatione est, id est sine motu. Sepelire autem est condere corpus. Nam hu-mare obruere dicimus, hoc est humum inicere. (pochovaný).297 Obvykle však používáme i výraz corpus (tělo), jak vidíme u Vergilia: „Tu zhynulých těla (corpora)."™ (36) Zesnulý (defunctus) se tak nazývá, protože naplnil povinnosti svého života. Z toho důvodu říkáme, že ti, kdo dostáli svým povinnostem, jsou functi officio (vysloužilí úředníci), odsud vzniklo také spojení honoribus functus (kdo splnil veřejné služby). Proto se tedy zesnulému říká defunctus, neboť byl zbaven funkce života, anebo protože dovršil svůj den (diem functus).299 (37) Pohřbený se označuje slovem sepultus, neboť je bez tepajícího pulsu (sine pulsu), to jest bez pohybu.300 Sepelire znamená „pohřbít tělo", slovesem humare míníme jeho zasypání, to jest zaházení zeminou (humus) ?m 3. DE PORTENTIS (1) Portenta esse Varro ait, quae contra náturám nata videntur. Sed non sunt contra náturám, quia divina voluntate fiunt, cum voluntas Creatoris cuiusque conditae rei natura sit. Unde et ipsi gentiles Deum modo Naturam, modo Deum appellant. (2) Portentum ergo fit non contra naturam, sed contra quam est nota natura. Verg. Aen. XI.143; tamt. VI,481), tak křesťanští myslitelé jako Tertullianus, De resurr. 18,8 (CCL 2,943), Augustinus, De civ. Dei, XX, 10 (CCL 48,719), či Jeroným, Comm. Matth. 24,28,1 (PL26,179C). Není zřejmé, od kterého z nich Isidor etymologii převzal. Srv. Ernout-Meillet, s. v. cadaver. 297 Staří Řekové a Římané pohřbívali mrtvé buď do země, anebo žehem. Žárové pohřbívání převládlo od 1. stol. po Kr. Pohřbívání bylo náboženskou povinností, nepohřbeni zůstávali jen zločinci a zrádcové. V křesťanském prostředí měli na pohřeb právo i oni, ale nikoli ve svěcené půdě. Srv. RE 111,331-359, í. v. Bestattung. 298 Vergilius, Georg. IV,255. Kontext: „tu nosí zhynulých družek / mrtvoly (corpora) ze svých úlů a vedou truchlivé pohřby..." 299 Výraz defunctus je odvozen od slovesa defungi, „dokončit", „zemřít". Isidor jej chápe jako spojení slov DiEm FUNCTUS, „dovršiv (svůj) den", první část slova však netvoří subst. dies, nýbrž předpona de- ve významu 3. MONSTRA (1) Varro označuje jako portenta úkazy, které vznikly jakoby proti přírodě. Nejsou však v rozporu s přírodou, protože se dějí z Božího záměru. Vůle Stvořitele je totiž přítomna v přirozenosti každé stvořené věci. Z tohoto důvodu dokonce i pohané nazývají Boha jednou Přírodou a jindy Bohem. (2) Portentum tedy vzniká nikoli v rozporu s přírodou, nýbrž v rozporu s tím, co o přírodě víme.302 dokončenosti. Srv. také Isidor, Etymol. IX,4,20: defunctos mortuos voca-mus, „mrtvým říkáme vysloužilí". 300 Výraz sepultus, „pohřbený", vznikl podle Isidora spojením slov SinE PULsU, „bez pulsu"; termín však se subst. pulsus, „tep", etymologicky nesouvisí, jedná se o participium perfekta slovesa sepelire, „pohřbít". Tuto etymologii převzal Isidor pravděpodobně od Servia, In Verg. Aen. 111,41. Srv. též Etymol. X,262. 301 Sloveso humare, „pohřbít", „zasypat", vzniklo ze slova humus, „země"; srv. Ernout-Meillet, s. v. humus. 302 Isidor převzal tuto úvodní pasáž doslovně od Augustina, De civ. Dei, XXI,8 (CCL 48,771), který uvozuje svůj výklad o podivuhodných jevech (portenta) citátem z Varronova nezachovaného spisu De gente populi Romani. Viz k tomu podrobněji úvodní studii, str. 21. 154 155 Etymologie XI Portenta autem et ostenta, monstra atque prodigia ideo nuncu-pantur, quod portendere atque ostendere, monstrare ac praedicare aliqua futura videntur. (3) Nam portenta dicta perhibent a porten-dendo, id est praeostendendo. Ostenta autem, quod ostendere quid-quam futurum videantur. Prodigia, quod porro dicant, id est futura praedicant. Monstra vero a monitu dieta, quod aliquid significando demonstrent, sive quod statim monstrent, quid appareat; et hoc pro-prietatis est, abusione tamen seriptorum plerumque corrumpitur. (4) Quaedam autem portentorum creationes in significationibus futuris constituta videntur. Vult enim deus interdum ventura si-gnificare per aliqua nascentium noxia, sieut et per somnos et per oracula, qua praemoneat et significet quibusdam vel gentibus vel hominibus futuram cladem; quod plurimis etiam experimentis pro-batum est. (5) Xerxen quippe vulpis ex equa creata solvi regnum portendit. Alexandro ex muliere monstrum creatum, quod superio-res corporis partes hominis, sed mortuas habuerit, inferiores di-versarum bestiarum, sed viventes, significasse repentinam regis interfectionem; supervixerant enim deteriora melioribus. Sed haec monstra, quae in significationibus dantur, non diu vivunt, sed con-tinuo, ut nata fuerint, occidunt. 303 Srv. Cicero, De div. 1,42,93, který se zmiňuje o tom, že Etruskové, u nichž docházelo k mnoha neobvyklým úkazům na nebi i na zemi (multa inusitata partim e caelo, alia ex terra oriebantur), získali v interpretaci těchto jevů (ostenta) velkou zkušenost. To, jak je třeba tyto jevy chápat, je pak podle Cicerona zjevné z výrazů, jimiž je pojmenovali předkové: Quo-rum quidem vim... verba ipsaprudenter a maioribusposita declarant. Quia enim ostendunt, portendunt, monstrant, praedieunt, ostenta, portenta, monstra, prodigia dieuntur. 304 k výkladům těchto čtyř termínů viz úvodní studii, str. 23-25. Isidor zde pravděpodobně čerpal z Augustina, De civ. Dei, XXI,8 (CCL 48,773). Výrazy portentum a ostentum jsou odvozeny skutečně ze sloves portendere a ostendere, subst. monstrum (< monestrum) je patrně odvozeno od slovesa monere. Etymologie subst. prodigium (< prod-agium) je sporná; podle některých autorů souvisí druhá část výrazu se slovesem ago, „konám", podle jiných se slovesem aio, „říkám". Srv. Ernout-Meillet, s. v. portendo, osten-do, moneo, monstrum, prodigium a aio. 3. Monstra Neobvyklým úkazům se říká portenta, ostenta, monstra a prodigia, poněvadž jakoby předpovídají (portendere), ukazují (ostendere), upozorňují (monstrare) a zvěstují (praedicare), k čemu dojde v budoucnosti.303 (3) Jméno portenta jim totiž bylo dáno proto, že něco předpovídají (portendere), to jest jsou něčeho předzvěstí. Ostenta se nazývají, poněvadž jakoby poukazují (ostendere) na něco v budoucnosti. Označení prodigia mají z toho důvodu, že sdělují, co je před námi (porro dicere), to jest zvěstují (praedicere) budoucnost. A název monstra souvisí se slovem monitus, „výstraha", a to buď proto, že tyto úkazy něco sdělují v náznacích (demonstrare), anebo že přímo upozorňují (monstrare) na to, co se děje; to je pravý význam výrazu monstrum, který ovšem spisovatelé často používají nesprávně a překrucují ho.304 (4) Zdá se, že jako znamení budoucích událostí se zrodila i některá neobvyklá stvoření. Bůh si totiž čas od času přeje naznačit, co přijde, prostřednictvím tělesných anomálií u právě narozených tvorů, stejně jako to činí prostřednictvím snů a věšteb, jimiž varuje některé národy nebo jednotlivé osoby a upozorňuje je na nastávající pohromu. Dosvědčují to i četné události z minulosti. (5) Kupříkladu liška zrozená z klisny byla pro Xerxa předzvěstí blížícího se zániku jeho království305 a zrůda, která se narodila jedné ženě a jejíž horní část těla měla podobu mrtvého člověka, zatímco dolní část těla byla živá a skládala se z různých zvířat, byla pro Alexandra znamením jeho nečekané násilné smrti; a skutečně nakonec horší část přežila část lepší.306 Ale tato zrůdná stvoření, jež přicházejí na svět jako věštná znamení, nežijí dlouho, nýbrž končí svůj život brzy po narození.307 305 O varování, kterého se dostalo Xerxovi před třetí perskou výpravou do Řecka prostřednictvím neobvyklých zrození živých tvorů, viz úvodní studii, str. 23, pozn. 10. 306 Isidor má na mysli, že dolní část popsané lidské zrůdy, tvořená těly různých živých zvířat, byla předobrazem Alexandrových vojevůdců, kteří si po jeho smrti rozdělili vládu nad říší. 307 Vyjádřením occidunt (dosl. „umírají") nemá Isidor na mysli pouze přirozenou smrt těchto tvorů, nýbrž naráží bezpochyby na násilné ukončení jejich života ze strany obcí či státu. K osudu znetvořených lidí v antickém Římě srv. např. A. Allély, Les enfants malformés et considérés comme 156 157 Etymologie XI 3. Monstra (6) Inter portentum autem et portentuosum differt. Nam portenta sunt, quae transfigurantur, sicut fertur in Umbria mulierem pepe-risse serpentem. Unde Lucanus: „Matremque suus conterruit infans." Portentuosa vero levem sumunt mutationem, exempli causa cum sex digitis nati. (7) Portenta igitur vel portentuosa existunt alia magnitudine to-tius corporis ultra communem hominum modum, quantus fuit Ti-tyon in novem iugeribus iacens Homero testante. Alia parvitate totius corporis, ut nani, vel quos Graeci Pygmaeos vocant, eo quod sint statura cubitales. Alii a magnitudine partium, veluti capite in-formi, aut superfluis membrorum partibus, ut bicipites et trimani, vel cynodontes, quibus gemini procedunt dentes. „prodigia ", str. 147-156. Jak autorka uvádí, hermafrodité byli obvykle utopeni v moři, zatímco lidé či zvířata postižení jinými závažnými malforma-cemi bývali upáleni. 308 K několika druhům přeměny či proměny člověka, jež Isidor klade mezi tělesné anomálie, viz úvodní studii, str. 31-33. O ženě, která porodila hada, se zmiňují např. Plinius Starší, Nátur. hist. VII.34, a Iulius Obse-quens, Prodigia, 57. 309 Lucanus, Phars. 1,563. 310 Isidor se zde inspiroval Augustinem, De civ. Dei, XVI,8 (CCĹ 48,509), který uvádí lidi mající na rukou či na nohou více než pět prstů jako příklad nepatrné tělesné odchylky (levior quam ulla distantia). O obru se šesti prsty na obou rukou i nohou srv. též 2S 21,20. Šestiprstost na některé končetině (někdy i párově) se vyskytuje vzácně. Je jedním z případů poly-daktylie, která je považována za poruchu chromozomálního původu. Srv. Kábrt-Valach, str. 258. 311 Srv. Homér, Od. XI,576-581, který uvádí rozměry irX.á'&Qa évvéa (plethra ennea). Lat. iugerum znamená buď „jitro, korec (asi Va hektaru)", nebo totéž co řec. irÁiljpov (plethron), to jest délková míra o sto řeckých nebo sto čtyřech římských stopách (jedna stopa = 29,6 cm). Podle Homérova tvrzení tedy měl být tento obr dlouhý 9 x 100 řeckých stop (tj. 266,4 metrů). Obrovský vzrůst může být i vrozený, obvykle však nastává až po porodu (hypertrofie celého těla, gigantismus). Srv. OSÍV* XI, 1049 a XXVII.691; Kábrt-Valach, str. 107. (6) Existuje rozdíl mezi výrazy portentum a portentuosus. Portenta jsou totiž tvorové, u nichž dochází k přeměně těla; je to například had, kterého prý porodila jedna žena v Umbrii.308 Lucanus proto říká: „A vlastní matky se děsily zrozených dětí."309 Naproti tomu portentuosa jsou stvoření s menší tělesnou odchylkou, jako třeba lidé, kteří se narodili se šesti prsty.310 (7) Portenta či portentuosa jsou tedy například tvorové, jejichž veliké tělo přesahuje míry obvyklé u člověka; takový byl Tityos, který podle Homérova svědectví měřil devět lánů.311 Jindy jsou to naopak lidé, kteří mají malé tělo, jako trpaslíci nebo ti, které Řekové nazývají Pygmejové, protože dosahují výšky jednoho lokte.312 Dále jsou to jedinci, kteří mají příliš velké některé části těla, například neforemnou hlavu,313 anebo se narodili s nadbytečnými údy, jako dvouhlaví a třírucí lidé314 či takzvaní „psozubí" lidé, kterým trčí z úst dva spojené zuby.315 312 O národu Pygmejů a etymologii jejich jména viz níže pozn. 347. V teratologii se rozlišují dva typy trpasličího vzrůstu (nanosomie). K prvnímu náležejí trpaslíci, kteří mají všechny údy souměrně vyvinuté a od normálního člověka se liší pouze tím, že jsou neobyčejně malí. Druhou skupinu tvoří trpaslíci, u nichž lze pozorovat nápadné nepoměry velikosti jednotlivých údů. Srv. OSN XVII, 1009; Kábrt-Valach, str. 204. 313 Chorobné zbytnění (hypertrofie) postihuje celé tělo nebo jen některé orgány. U zbytnění hlavy (hydrocefalie) se jedná o mozkovou vodnatelnost, kdy jsou tekutinou roztaženy mozkové komory; tvar lebky je kulovitý, objem výrazně zvětšený a obličej se zdá být proti lebeční části nepatrný. Srv. OSWXL343; Kábrt-Valach, str. 124. 314 Četné případy, kdy se narodil lidský nebo zvířecí jedinec s větším počtem hlav, rukou či nohou, uvádí Iulius Obsequens, Prodigia, 12.14.20.25. 27a.50.51 a další. Isidorův popis by mohl odpovídat případu mnohotné zrůdnosti (duplicia, triplicia), kdy se vedle jednoho úplně vyvinutého plodu vyskytují ještě všechny nebo jen některé tělesné části dalšího nebo dalších jedinců, které jsou s prvním plodem spojeny. Srv. OSN XXVII.690; Kábrt-Valach, str. 73. 315 Termín cynodontes je přejímka z řec. výrazu jíwóSovtes (kynodon-tes), „špičáky", vytvořeného ze substantiv jcúcov, gen. xwós (kyón, kynos), „pes", a ôô01j9, gen. ó8óvtos (odus, odontos), „zub", „tesák"; latinský ekvi- 158 159 Etymologie XI (8) Alii a defectu partium, in quibus altera pars plurimum deficit ab altera, ut manus a manu, vel pes a pede. Alii a decisione, ut sine manu aut capite generata, quos Graeci steresios vocant. Alia prae-numeria, quando solum caput aut cms nascitur. (9) Alia, quae in parte transfigurantur, sicut qui leonis habent vultum vel canis, vel taurinum caput aut corpus, ut ex Pasiphaě memorant genitum Minotaurum; quod Graeci sTSpo|xoQcplav vocant. Alia, quae ex omni parte transfigurantur in alienae creationis portentum, ut ex muliere vitulum dicit historia generatum. Alia, quae sine transfiguratione mutationem habent locorum, ut oculos in pectore vel in fronte, aures supra tempora; vel, sicut Aristoteles tradidit, quendam in sinistra parte iecur, in dextera splen habuisse. valent je (dentes) canini. Tento výraz byl použit pro označení zvláštních lidských jedinců omylem. Isidor převzal zkráceně text Solina, Collect. 1,71, podle něhož se říká cynodontes lidem, kterým vyrůstají dva spojené velké zuby na pravé nebo na levé straně úst - na pravé jsou znamením štěstí, zatímco na levé straně úst předznamenávají nepříznivé okolnosti v životě. So-linus však chybně parafrázoval znění Plinia Staršího, Nátur. hist. VII.71, který ve skutečnosti uvádí, že lidem, kteří mají na pravé straně horní čelisti vyrostlý pár špičáků, jako tomu bylo například u Neronovy matky Agrippi-ny, bude štěstěna v životě příznivá. 316 Jedná se pravděpodobně o případ tělesné anomálie, kdy je některá končetina vyvinuta jen rudimentárně, zatímco ostatní končetiny jsou vytvořeny správně. Srv. OSNXXVII.693. 3,7 Srv. řec. cttsqtíictls (sterésis), „ztráta", „zbavení (něčeho)". Jedná se o případ tělesné anomálie, kdy schází některá část těla, např. ruka (v moderní terminologii se takový jedinec nazývá monobrachius), obě ruce (abra-chius), noha (monopus), obě nohy (apus), oko (monofthalmus) či lebeční kryt a mozek (anencefalus). Rovněž v případě dvojčat dochází k tomu, že jedno dítě je normálně vyvinuto, zatímco vývoj druhého je pouze rudimentární - hlava úplně schází a trup se jeví ve tvaru beztvaré masy, na níž nelze vůbec pozorovat končetiny. Srv. OSN X,342 a XXVII.693; Kábrt-Valach, str. 1, 14, 21 a 192. 318 K výrazu praenumeria, jenž se objevuje pouze na tomto místě u Isidora, viz studii F. Gastiho, Nota a Isidoro, Etym. 11,3,8L, in: Athenaeum, 80,1992, str. 213-219. Autor zamítá Arevalovu emendaci naprivimeria {PL 82,420D), tedy na hybridní kompozitum složené z lat. subst.pnivíM, „zbavený něčeho", a řec. subst. jxsqos (meros), „část", jež by tak ve skutečnosti 3. Monstra (8) Dalším se nedostatečně vyvinuly párové části těla; je to případ lidí, u nichž je jedna část oproti druhé nedorostlá, jako například ruka oproti drahé ruce nebo noha oproti druhé noze.316 Jiným chybějí některé části těla úplně, jako těm, kdo se narodili bez ruky nebo bez hlavy; Řekové je nazývají steresii.3" A dále jsou to také tvorové, jež nazýváme praenumeria. Je to případ, kdy se narodí jen hlava nebo noha.318 (9) U jiných došlo k přetvoření jedné části těla, jako když má někdo lví či psí tlamu nebo hlavu či tělo býka. Takový byl podle pověsti Minótauros, kterého porodila Pasifaé. Řekové pojmenovávají tento jev éTegop-orjcpla (heteromorfiá), „různotvárnost".319 U dalších došlo k přeměně všech částí těla a vznikl zcela odlišný tvor, jako tele, které se podle líčení zaznamenaného v historických spisech narodilo jakési ženě.320 Jiní jedinci neprošli přetvořením, ale změnilo se u nich obvyklé umístění některých částí těla; jsou to například lidé s očima na hrudi nebo na čele a s ušima nad skráněmi,321 nebo tvor, který prý měl podle Aristotela játra na levé a slezinu na pravé straně těla.322 označovalo jedince s některým chybějícím údem (viz předch. pozn.). Z rukopisných čtení praenumeria, pernumeria a permomeria pokládá F. Gasti za pravděpodobné pernumeria, v němž slovo numerius znamená něco, co je vytvořeno ve všech svých částech (numerus), a předpona per- má význam změny v něco záporného (podobně jako např. u výrazuperfidus); termín by tedy označoval neúplného tvora a mohl by sloužit k označení tělesného znetvoření, kdy se narodí pouze některá tělesná část. Stejně negativně by však v takovém kompozitu mohla podle F. Gastiho fungovat i předponaprae-, ať již ve významu časového „před" (výsledný výraz by pak označoval takového tvora, který se nachází ve stavu předcházejícím kompletnímu zformování těla), nebo lokálního „před" (pak by tato předpona poukazovala na tvora, který se rodí v podobě jediné tělesné části, před částmi ostatními). 319 Několik případů, kdy se údajně narodili hybridní tvorové, zaznamenává např. Iulius Obsequens, Prodigia, 14 a 43a. Viz úvodní studii, str. 31. 320 K úplnému přetvoření (transfiguratio ex omni parte) viz úvodní studii, str. 32. 321 Viz též níže Etymol. XI.3,16 (Kyklopové) a 17 (Blemmye). 322 Srv. Aristoteles, Hist. animal. 1,17, 496bl5-17, a De gener. animal. IV,4, 770b37-771a9. K atypickému umístění a k dalším anomáliím vnitř- 160 161 Etymologie XI 3. Monstra (10) Alia secundum connaturationem, ut in alia manu digiti plu-res connaturati et cohaerentes reperiuntur, in alia minus, sive in pedibus. Alia secundum inmaturam et intemperatam creationem, sicut hi, qui dentati nascuntur sive barbati vel cani. Alia conplexu plurimarum differentiarum, sicut illud, quod praediximus in Alexandra multiforme portentum. (11) Alia conmixtione generis, ut ävSQÖyuvoi et egixacpooSiToa vocantur. Hermaphroditae autem nuncupati, eo quod eis uterque sexus appareat. 'Equ,tj<; quippe apud Graecos masculus, 'Acpooolrn femina nuncupatur. Hi dexteram mamillam virilem, sinistram mu-liebrem habentes vicissim coeundo et gignunt et pariunt. (12) Sicut autem in singulis gentibus quaedam monstra sunt ho-minum, ita in universo genere humano quaedam monstra sunt gentium, ut Gigantes, Cynocephali, Cyclopes, et cetera. (13) Gigantes dictos iuxta Graeci sermonis etymologiam, qui eos •yr|7£vsL<; existimant, id est terrigenas, eo quod eos fabulose parens terra inmensa mole et similes sibi genuerit. Pf) enim terra appellatur, 7SVOS genus; licet et terrae filios vulgus vocat, quorum genus in- ních orgánů viz úvodní studii, str. 30. Změna polohy útrob (heterotaxe, si-tus organorum inversus) je anomálie, kdy jsou kupříkladu hrot srdeční a slezina umístěny na pravé straně a játra na levé. Srv. OSN XXVII,691-692; Kábrt-Valach, str. 303. 323 Vrozený srůst dvou nebo více prstů na ruce nebo na noze (syndak-tylie) má buď lehčí stupeň, kdy je mezi prsty napjata tzv. plovací blána, nebo těžší formu, kdy dva nebo více prstů spolu zcela srostlo. Srv. OSN XXIV,492; Kábrt-Valach, str. 322. 324 K předčasnému vývinu některých částí těla či některých schopností viz úvodní studii, str. 30-31. 325 Viz výše Etymol. XI,3,5. 326 Řec. ávSgóyuvos (androgynos) je kompozitum ze subst. ávriq, gen. <ív8qó<; (anér, andros), „muž", a yóvt\ (gyné), „žena"; řec. 'Eq|aoí