——
De ove, cane et lupo
O ovci, psu a vlku kapitola čtvrtá
Sepefidem falso mendicatinhercia teste, sepe soletpietas criminis arte capi.
Viz, kterak svět tento blúdí,
že již každý křivdu sudí. Kde si, pravdo, se skryla? Křivda veš svět oslepila,
4i5 Často křivý právo drží, křivým svědkem jež obdrží, často dobrota ponikne, když v zlobná osidla vnikne.
385 pro malý dar súd převrátí, jakož se tuto dává znáti:
Kdež pes ovci k súdu pudi avlksedieše za súdy, nevinnú ovčičku vzrudi,
390 když proti něj tu řeč vzbudi 21b      řka: | „Tys u mne chléb zajala, oplatitis mi nedbala." Poče ovce řeči té přieti, řkúc: „Nynie chci tak přisieci."
395 Podlé psa luňák stáše, sup také vlku pomáháše. Vlk se na ovci oboři, řka: „Náhle se psu pokoři! Chléb, jenžto's psu byla slíbila,
4oo aby jemu odplatila." Hrdlička s ovčičkú bieše a tak tomu sboru pravieše: „Ovčička u psa nic nezajala, aniž má co, jenž by dala."
405 Všickni ovci povinichu a ji v záplatu porobichu. Jakž horúcí zima koli, však svú vlnu s sebe sholi, ač i spravedlivě neumie dáti,
4io prodavši pak vlnu i zaplatí. Ukrutně ji zima smúti, svého rúnce naha jsúci.
20
21