175 nětčemu se vždy učiti,
skrovně se hleď k tomu míti. Obyčej ten vždycky mívej, na lekcí včas nechodívej. Jestliže pak budou chtíti
i8o na lekcí vždy tebe míti, nestarej se, dočkají tě, byť pak bylo i v půl létě. Nechej mistra, nechť se stará, tvá lenost buď předce stálá.
185 Knihy, šaty, jiné věci za kamny neb pod lavicí všudy ať jsou rozmetané, uválené, ušišmané. Jestliže překáží komu,
190 chce-li, nech se vyhne tomu. Pakli nechce, nechť odloží a to zase tu položí. Pilnosti se též vystříhej, co můžeš nejdéle líhej.
195 Toto nechť jest vlastní tobě, všudy se vším steskni sobě. Nikdy ve v|šem nebuď stálý, tak ode mne dojdeš chvály. Hleď vždy každý den jiného
2oo začíti nětco nového. Tak i při řemesle rovně, učíš-li se, uč se skrovně. Vystříhej se pilně toho, aby neměl práce mnoho.
205 Pomni na předešlou radu, nikdá neměj v ničem řádu.
164a
Kapitola VI
Mravové Grobianovi při stole.
Když pak již máš jiti k stolu a s jinými jisti spolu, tyto věci na péči měj,
2io nižádnému v tom nehověj: Za stůl sedni, kdeť se vidí, nic v tom nešetř žádných lidí, aniž dej na mysl tomu, aby měl kvůli komu
215 časem místa postoupit! a sobě hanbu činiti, než raději sežeň s něho, nestydě se nižádného, by se měl na něj vsaditi
220 neb se s ním o to svaditi. Však když máš jiti seděti, tohotoť sluší hleděti, by sedl na takovém místě, kdež by mohl lehnouti čistě,
225 nebs se dosti upachtoval,
sem tam chodě kdyžs pracoval. A protož, můj milý kmochu, aby odpočinul trochu, na stůl neb na stěnu lehni,
23o žádnému z místa se nehni. Prostranně a bezpečně seď, na žádného v tom nic nehleď, mezitím mluv, volně se směj, za velikého vždy se měj.
235 Své moudrosti tu ukazuj, pyšně a pansky rozkazuj podati piva neb chleba aneb co jiného třeba.
164b
88
89
Ovšem když polívka hustá,
240 kydej čistě na stůl zhusta, než doneseš na svůj talíř, ukaž se v tom, že jsi malíř. Na lžíci nabírej mnoho a potom pak ještě toho
245 pojednou s lžíce nesnídej, dvakrát krmi z úst vynímej. Potom dále mou radu věz, coť se zdá nej lepšího jez. Zelí, kaše nebo hrachu
25o nejez mnoho, milý brachu! Neslouží to tvému zdraví, sama chut tobě to praví. Nechť na tebe jak chtí hledí, kteříž tu za stolem sedí,
255 zdaleka ruku svou vztáhni a pro lepší kus vždy sáhni, zvlášť j est-li kuřátko neb pták, hovězího masa nech tak. I toto čiň také zvykem,
260 pilně oblizuj jazykem lžíci, prsty i také nůž, obyčej náš to snésti můž. Polívku i každou jíchu, nic se v tom nebojíc smíchu, |
265 rozkydej čistě po ubrusu, lepšího se chytej kusu. A tak budeš dobrý malíř, klada pilně na svůj talíř. Třebas před jiným vybírej,
270 daleko usta otvírej, ať by v usta pohleděti, co v nich máš, mohli viděti, zvláště j est-li žlutá kaše, všeckoť sou to mravy naše.
165a
275 Pálí-li tě krmě v usta, obracej ji velmi zhusta, mrzutě se ošklebuje, naše mravy ukazuje. Též nos ubrusem utírej,
280 na stůl se loktem podpírej, pod stolem vždy mel nohama, z mísy svinsky beř rukama. S dobrou krmí nemáš hráti, než po plné lžíci brati
285 a nositi v usta často, by pak měl zas vrátiti to. Všemi usty jez s pilností, nestyď se v tom ani hostí. I v tom tě chci poučiti
290 a tebe v tom pospraviti, jaké máš rukávy míti, chceš-li Grobiánem býti. Ať okolo ruky visí podobně jako uši psí,
295 ochlípené až do pěsti, nebojíc se zlé pověsti. I totoť chci pověděti, hlediž to na péči míti a vyuč se těmto ctnostem,
300 nožem, prstem nebo nehtem často zuby párej sobě, toť jest potřebná věc tobě, nebo doktoři tak praví, že jest to ne|malé zdraví.
305 I v tom nechci zanedbati, ať bych neměl správy dáti: Hověj pilně svému břichu, neboj se v tom ani hříchu. Když se najíš hojně dosti,
3io nečiň sobě sám těžkosti,
popusť pasu o tři dírky,
rozepni všecky haklíky.
Fousy dlouhé též hleď míti,
maje jisti nebo piti, 3i5 aby je máčel v konvici
anebo v polívce na lžíci.
Oblížeš je dobře potom,
toť máš také správu o tom.
Chceš-li toho víc věděti, 320 můžeš pilně pohleděti,
že tak téměř všecko nyní
dvořané a páni činí.
Když piješ, srkej skrz zuby,
napijíc se neutírej huby 325 a utři raději oči,
žes nedopil ať nepláči.
Také zvykni dobře tomu,
lib se nebo nelib komu,
chleba sobě takto ukroj, 330 čistou dlouhou skyvu přistroj.
Dají-li pak na stůl k čemu
jaké omáčky neb chřenu,
máčej ty tak ten celý kus,
by měl kydat i na ubrus, 335 a po kousku vždy ukusuj,
tak zachováš obyčej můj.
A bud vesel, volně sedě,
na žádného nic nehledě,
jak se jiní při čem mají, 340 kteří lepší mravy znají.
Polívku vždy na míse toč,
každému hned v jeho řeč vskoč.
Všecko | mluv, coť se nahodí, is6a
tobě to nic neuškodí. 345 Mluví-li kdo co při stolu
a ty sedíš s nimi spolu,
neposlouchej nižádného,
začni znovu nětco nového.
Mívej v tom obyčej vlčí, 350 ten, kdo začal, nechť pomlčí,
ty hleď nětco předce žváti,
byť měl někdo i naláti.
Rozprávěj vždy svou řeč směle,
hleď na lidi jako tele, 355 byť pak byli nad tě vyšší,
trhej jimi, ať tě slyší.
Ten obyčej vždy máš míti,
za něj se nic nestyděti.
Jestližeť se bude zdáti, 360 můžeš se i volně smáti.
Bude-liť pak krmě dána
buď pro hostě neb pro pána,
nedívej se dlouho tomu,
spěšně také sáhni k tomu. 365 Jez předce, dokud co v míse,
poněvadž proto strojí se.
Nikdá neměj nože svého,
než vypůjč ho od jiného.
Budeš-li pak jaký míti, 370 nemať velmi dobrý býti,
zdaž tu tak dobrého třeba,
leda ty užižlal chleba.
A nej lepší bývá kusý,
k tomu zuby míti musí. 375 Netřebať ho umývati,
můžeš tak dobře schovati
do škoreň neb pod lavici
spolu s umazanou lžicí.
0|hlozíťjej myši jistě, mt 380 jako by ho umyl čistě. Pakliť neučiní toho, nestarej se o to mnoho,
92
93
můžeš to sám tak spraviti
a slinami jej umyti. 385 Také můžeš toho nože
pobrousiti o podnože.
Nehty dlouhé vždy hled míti,
aby za ně mohl vzíti
hnoje, bláta nebo špíny. 390 Zatímť povím spůsob jiný:
Nech toho tak všeho spolu,
rukou nemej, když jdeš k stolu,
však v své usta klásti budeš
a snad tak chuti nabudeš. 395 Když jíš, mlaskej jako prase,
a co nesníš, vlož to zase
tak opiplané do mísy,
vídal jsem to také kdysi.
I tomu máš přivyknouti, 4oo často za stolem říhnouti.
Žádného se neostýchej,
kašli, prskej, čistě dmychej.
Kosti ohlozuj zubami,
potom mec pod stůl na zemi, 405 však to ostatek psi spraví
a tebe té práce zbaví.
Netřeba jich před se klásti,
talíř jimi zaměstknati.
Prsty mastné často lízej, 4io talíř sobě též utírej
chlebem a potom jej hned sněz,
to jest můj mrav, o tom ty věz.
Kdyžť se | již pak zechce piti, m»
máš se přitom takto míti: 415 Konev spěšně aby chopil
a na hlavu víko vklopil,
zapíjej to, cos v usta vzal,
herež by pak konev zmazal.
Nepřekážej ty tím sobě,
420 žeť někdo toho při tobě velmi hrubě nenávidí, jestli kdy co toho vidí, neb žc maje s tebou piti, chce se mu raději bliti.
425 Tak jemu posloužíš k chuti, až se sotvička přinutí, by se také s tebou napil, neb se bojí, by nelapil toho, cos ty pustil z huby,
430 nechať pije skrze zuby. Též hleď, můžeš-li, dopiti, konev prázdnou postaviti před toho, kdož podlé sedí, nechť on na tě jak chce hledí.
435 Ty pohodlí svého vždy hleď a za stolem nejdéle seď. Nedbej, že chtí jiní vstáti a k své práci každý brati, ty seď co můžeš nejdéle
440 a protáhni sobě chvíle.
Když by pak již musil vstáti a jiným v tom místo dáti, užívej ty svého práva, vstávej bystře jako kráva,
445 stolicemi zadkem strkej a již sobě volně smrkej, kašli, plij i také říhej. Odcházeje noh nezdvíhej, na vše strany házej | flusy,
450 čistými, hrubými kusy, aneb šátek jaký máš-li a do něho nasmrkáš-li, ihned máš jej rozvinouti a do něho pohlídnouti,
94
95
+55 jak jest pěkný ten nový flus a kterak ho veliký kus. Vychrkna kus, drž jej v hubě, obracej jím, s ním se chlubě, nemáš ho hned vyplívati,
460 než chvilku ho pochovati.
Mluv s ním, chovaje to v tlamě, v tom obzvláštně pomni na mne. Pakli ho nechceš vypliti, můžeš jej zase pozříti.
465 Potom nepospíchej k dílu, tak zachováš nejspíš sílu.
Kapitola VII
Napomenutí služebníkům, kteří slouží k stolu, a jak při něm chovati se mají.
Vám, kteříž na stůl strojíte
aneb před stolem sloužíte,
radímť toto užitečné, 470 což mi bývá velmi vděčné.
Prv než se v strojení dáte,
o to se svaďte třikráte.
Obyčej pak tento mějte,
dvě hodiny vždycky strojte, 475 avšak ať ledva od|polu
přistrojeno bývá k stolu.
Poněvadž tu nejvíc třeba
vína, piva, soli, chleba,
ať se tyto všecky kusy 480 prvé snosí než obrusy.
Zteplí-liť pivo neb víno,
budeť o tom povědíno.
Ty se pak takto přistroj sám
lSSa
a před stolem stůj jako pán: 485 Svleka s sebe svrchní šaty,
k tomu ať jsou nahé paty,
roztrhané poctivice,
ukálené zle střevíce.
Nezapínej nikdy ňader, 490 radše do nich nětco naber,
co by se k jídlu hodilo
a tobě potřebné bylo.
Rukama vždy nětco dělej,
kloboukem toč neb se drbej, 495 kousej nehty, párej zuby,
jazykem mel (o)kolo huby.
I totoť jest výborný kus,
stůj na jedné noze co hus,
zatím druhá odpočine 5oo a čas oběda pomine.
Nedohlídej žádný k tomu,
potřebí-li čeho komu.
Zvlášť má-li pán jaké hosti,
spravte se opatrností, sos leckdes v koutě se uzdravte,
dřív než hosté se užerte,
talířův neotírejte
a kosti s nich nezbírejte.
Zůstane-li kdy pak čeho, 5io že by nedojedli všeho,
vy to rychle s stolu zbeřte
a o to se všickni derte.
Když pak přijde čas k sklízení,
talířův, nožův, lžic zbírant, sis toho bez vády nesklízejte,
jeden druhého pobízejte.
Pakli vás přinutí k tomu,
že musíte sklidit s stolu,
sejmouc rychle ven vyneste,
7  Frantovo a ffrobiámi
520 jest-li tam co, nic nehleďte, aneb takto se chovejte, strhna ubrus, nevytřeste, nechte leckdes na lavici mezi šaty nebo hrnci.
525 Však potom kdo bude chtíti k večeři na stůl strojiti, trhna ním na zem vytřeste, tak nikdá nic nestratí se.
Naučení Grobián dává, jak se máš mejti v lázni.
Kapitola VIII
Kterak by se pak měl chovati, 530 když se budeš v lázni mejti,
o tomť ted chci správu dáti,
cožť jest užitečné znáti.
Vejda tam neříkej jim nic,
byť se jich mylo ještě víc, 535 zatím hled předního místa,
neb tu bývá služba jistá.
Přitom ten obyčej mívej,
noh sobě hned neumývaj,
ať se nejprve zahřejí, 540 nechť na tě hledí jak chtějí,
ale hned na svrchnici vlez.
Zatím také i toto věz:
Máš tam s sebou vody vzíti, |
tam se čistě, volně mýti. «.«• 545 Nic ty na to nemáš dbáti,
budou-liť někteří láti,
že tak na ně stříkáš shůry,
čiň jim to ještě navzdory.
Však tě vždy biti nesmějí, 550 půjdou ť na stranu raději.
Když dole budeš seděti,
máš i o tomto věděti:
Nechoď sobě sám pro vodu,
aby nepadl, měl by škodu, 555 kdyby se snad več urazil
anebo kbelec rozrazil,
než kdož podlé tebe sedí,
vem mu vodu, když nevidí.
Chce-liť on zas vodu míti, 560 musí sobě jiné vzíti.
Ty pak budeš toho prázen,
hádej, budeš-li v tom blázen.
Učí Grobian, jak se máš míti při náboženství.
Kapitola IX
K náboženství když se zvoní,
na kázaní neb k modlení, 565 každý ať se takto chová,
nebo ta věc není nová:
Nevstávaj, by tě kdo budil,
a(by) se snad nenastudil
aneb hlavě neuškodil, 570 mdloby na se neuvodil.
Nehýbaj ty se s postele,
až bude po kázaní v kostele. |
Pakli někdy z přinucení ie9i
musil by vstáti k modlení 575 aneb časem po zvonění
že by přišel na kázaní,
dávámť přitom tuto radu,
98
99