1 5 7 7
Téhož léta a měsíce ledna povést vzešla, kterak by jezivitové na pět set pacholků zbroje koupili a ji v své koleji chovali, kterážto více a více se rozmáhajíc, donesla se také i Jeho Milosti císařské, o čemž ihned poručení a dekret purgmistru a radě Starého Města pražského učiniti ráčila, aby se pilně na to vyptali, bylo-li by co toho anebo skrze koho by taková řeč pošla, a Jeho Milosti bez meškání o tom o všem zprávu učinili, a pakli nic, aby takovou věc zastavili a toho, kterýž by ji v lidi všetečně vtrušoval, skutečně ztrestali, a to aby více se nedálo, přísně zapověděli, aby skrze to nějakého pozdvižení se nestalo. Na kteréžto poručení jest všecka obec na rathouz svolána a tu nic jistého se uptáti nemohlo.
Téhož léta 27. ledna v noci na pondělí mezi šestou a sedmou hodinou na celém a na polovičném orloji mezi jedenáctou a 12. hodinou na zámku pražském v kostele svatého Víta shořelo jest oratorium Jeho Milosti královské, ale odkud by voheň a jak vyjiti měl, o tom se neví. Kteréžto před lety 40 také bylo vyhořelo, totiž léta 1537. v sobotu den sv. Jilji v hodin 22 in ultima facie cancri, jakž poznamenáno se nachází.
Téhož léta 22. března císař Maximilián II. z kláštera sv. Jakuba v Starém Městě pražském vynesen a v kostele sv. Víta na Hradě pražském v hrobě otce svého, císaře Ferdinanda, poctivě pochován. K kterémužto pochovávání veliké množství lidu netoliko z vyššího, ale i z nižšího a obecního stavu obojího pohlaví a všelikého povolání z rozličných krajin a národův do Prahy se sešlo a sjelo. Bylo při tom osvícené kníže Valentinus, hrabě z Isenburgu, kurfiřt a arcibiskup kolínský, též i Vilém, kníže bavorské, vnuk mrtvého císaře po sestře. Byla jsou i některá přední poselství, jako papežské, krále hispánského a kurfirštův Svaté říše a jiných mnoho hrabat, ano i nemalý počet z stavu panského a rytířského, jak z království uherského, českého, tak i z jiných krajin. V tak velikém počtu téměř předních všeho křesťanstva knížat nejjasnější a nejnepřemoženější císař Rudolf mrtvému otci svému slávnej, nákladnej a prvé nikdy v království českým nevídanej pohřeb jest učiniti ráčil, při kterémžto netoliko znamenití a velmi nákladně, oupravně a bohatě přistrojení vedeni koňové a korouhve všech dědičných krajin slavně připravené, vzláště pak trojího království římského, uherského a českého, jichžto za živnosti své otec jeho užíval, s jinou královskou okrasou od předních týchž krajin pánův neseny byly, ale i klenoty Svaté říše, jako koruna, všecka perlami a zlatem ozdobená, sturmhaub nejčistším zlatem potažený, jablko zlaté s křížkem, sceptrum, rouno zlaté a meč v pošvě nákladně a mistrovsky udělané. To vše nový císař Rudolfus ku poctivosti otce mrtvého rozkázal do Prahy málo předtím přivézti a při pohřbu jeho nésti. Což vše tímto pořádkem se dálo a konalo. Předně a nejprve ráno dne již oznámeného ti, kteříž'k tomu od Pražan nařízeni byli, majíce na sobě někteří pancíře, někteří plechy, někteří jinou a jinou zbroj,
173
ručnice, půlháky, voštípy, švenšpísy, šli jeden každý na své místo, kdež jemu ukázáno bylo, jichžto byl nemalý počet, takže dvěma řady, od sv. Jakuba jdouc přes Staré Město, most a Malou Stranu, jeden vedle druhého až pod stupně, po nichž se na zámek chodi,
stáli.
Potom pak po vykonání ceremonií církevních nad tělem mrtvým v klášteře sv. Jakuba vyšlo pět k tomu již zřízených osob a ti před jinými v pořádku jdouce cestu jiným prepravovali, aby volněji jiti mohli. Za nimiž ihned šli muži staří, chudí, voblečeni jsouc v černé kukly, před nimiž nesen byl černý kříž, a ti všickni svíce voskové hořící s erby císařskými nesli, jichžto bylo více než dvě stě osob.
Za nimiž v druhém ordunku šel jiný mládenec, nesa kříž stříbrný, perlami pěkně ozdobený a vůkol svrchu černým aksamitem obvěšený. Za ním nemalý počet, nětco dvořanův a služebníkův, nětco tak vesměs osob z stavu panskýho a rytířskýho domácích i přespolních šlo, jako Němcův, Vlachů a Španielův. A jakž jiní všickni, kteříž
v tom ordunku byli, tak i oni v rukou svých svíce voskové rozsvícené nesli.
V třetím pořádku byli koralistové, kněží podjednou, vikáři, beneficiarii, mniši rozličných regulí a řádův, též i jezivitové.
Za nimi v čtvrtém řadu šli poslové z měst království českého a Pražané, písaři z kanceláře a jiní ouředníci a oficiálové, elknoubové a někteří přespolní páni.
A po nich v pátém ordunku Jeho Milosti císařské rady, za nimiž šlo 15 trubačů a jeden bubeník, majíc trouby zavázané a dolů na sobě zavěšené. Potom pak šli v šestém pořádku dva feciales nebo herolti pěkně vypravení, nesouc na sobě erby, jeden uherského a druhý českého království, a ti předcházeli jiný nový ordunk nákladně spravenej a ku podiveni vypravenej. Nebo ihned za nimi v sedmém ordunku Rejmundus hrabě z Turnu etc. nesl korouhev s znamením anebo erbem hrabství Goricie řečeného. Za nímžto spolu dva přední páni téhož hrabství vedli pěkného koně, drahým aksamitem oděného, na němž z jedné každé strany pěkný té krajiny erb vlastními barvami vymalovaný byl. Za těmi opět šel jeden, kterýž korouhev nesl, a dva, kteří koně, jehož hrabství tyrolské poslalo, vedli. Třetí korouhev a koně markrabství lužické. Čtvrtou korouhev a koně Carniola, pátou Korytany, šestou Štýrsko, sedmou Slezsko, vosmou Moravané, devátou Burgundia, desátou rakouská země horní, jedenáctou rakouská země dolejší, dvanáctou charvatská země, třináctou dalmátska, čtrnáctou slovanská, patnáctou Servia a šestnáctou česká země ku poctivosti mrtvému králi a pánu svému nejmilostivějšímu mimo jiné krajiny korouhev velmi pěkně a nákladně ozdobila, kteroužto nesl Václav Zajic z Hazumburku a na Strakonicích, mistr křížovnický, též i krásného koně s sedlem a pochvami zlatými a stříbrnými blyštíciho se a aksamitem, na němž bílý lev s rozdvoji-tým ocasem vymalovaný byl, oděného, kteréhož vedl Jindřich z Valdštejna etc. I a Albrecht Kapoun z Svojkova etc, purkrabě kraje hradeckého. Sedmnáctú uherská I země dala korouhev fiolné barvy a výborného koně, zlatem a aksamitem oděného. Potom I neseny byly dvě korouhve Svaté říše, kteréžto pro blesk od zlata se stkvíciho sotva spatřeny býti mohly, na nichž vorel černý rozkřídlenej řemeslně namalován byl. Jedna*) pak z nich byla menší, druhá větší, a ty obě čtvero hrabat s těžkostí neslo. Naposledy korouhev Jeho Velebnosti císařské nesena byla a kůň, oděný zlatohlavem černým, na
174
němž byl kříž bílý, kterýž kníže minstrberské Karel etc. a Petr Vok z Rožmberka etc. vedli. Všecky pak ty korouhve byly jiné a jiné barvy, na nichž jedné každé krajiny erb nebo znamení vlastními barvami vymalované se spatřovalo, rovně jako i kůň jedné každé krajiny oděv aksamitový, zlatem nebo stříbrem ozdobený, divným mistrovstvím udělaný
na sobě měl.
A tak když všech království a krajin korouhve odneseny byly a koňové odvedeni, hned kantoři s pacholaty a kaplanové Jeho Milosti císařské v dosti drahném počtu šli a za těmi též v dosti dlouhým řadu šli převorové, kanovníci a vopatové, jeden každý z nich v svém hábitu, majíce na svých hlavách bílé koruny a na rukou rukavičky s drahým prstenem, pěkně vypraven v rukou svých držel pedum anebo berlu svou, a po
ZVÍŘECÍ MONSTRUM — POTVORNÝ SRNEC
r.
nich hned biskupové, před nimiž neseno bylo nádobí posvátné a berly zlatem a stříbrem a perlami drahými blyštící se. A tu teprva nač se bylo podivati a čemu se podiviti, nebo prvé toho nikdá nebývalo vídati, kdyžto vůbec všem a všecknžm ukazováni byli klenoto-vé nejdražší a nejznamenitější království uherského, českého a římského. Z nichž nejprve Jaroslav Smiřický ze Smiřic etc, nejvyšší maršálek království českého, nesl meč v pošvé velmi pžkné a nákladné. Druhý za ním ihned Michal Španovský z Lisova etc, nejvyšší písař zemský, nesl sceptrum zlaté uprostřed Buriana Trčky z Lipé etc, podkomořího království českého, a Jana Vchynského ze Vchynic etc, purkrabí karlštejnského. Třetí Adam z Švamberka etc, nejvyšší sudí zemský, nesl jablko zlaté s křížem, maje po pravé ruce Vratislava z Pernštejna etc, nejvyššího kancléře království českého, a Jana z Valdštejna etc, nejvyššího sudí dvorského, po levé. Za nimi šel Vilém Ursin I z Rožmberka etc, nejvyšší purkrabě pražský, nesa nejkrašší, z ryzího zlata udělanou a nejdražšími perlami a kamením ozdobenou, nadmíru blyštící se slavného království českého korunu, kteroužto léta 1347. Blanka, císaře Karla IV. manželka, s velikým nákladem dala udělati. Tím pořádkem nesli i uherští páni regalia svého království, jako meč, sceptrum, jablko a svatů korunu, kteráž léta 1022, jakž oni tomu chtějí, na snažnou modlitbu sv. Štěpánovi, králi jich, z nebe dána jest. A tu potom neseny byly jiné obzvláštní okrasy Jeho Milosti císařské, jakž již nahoře oznámeno jest, totiž zlaté rouno na polštáři, šturmhaub zlatem potažený a na vrchu korunu zlatou, oděv císaři samému náležející. Knížata pak říšská meč, sceptrum, jablko a korunu též skvíci od zlata a perel, velmi pěkně ozdobenou, jeden za druhým kráčejíce nesli. Za nimi opět šli jiní dva herolti anebo feciales Svaté říše v svém oděvu a aparátu. A tu teprva neseno bylo od čtyrme-cítma osob z stavu panského, z rozličných krajin vybraných, mrtvé tělo císaře Maximi-liána II. A hned za márami Jeho Milost císařská Rudolf, uherský a český král, jiti ráčil v oděvu smutném černém, maje zakrytou též černým suknem tvář. Za Jeho Milosti šel Ernestus, arcikníže rakouské, jemu po pravé ruce legát papežský, po levé kurfiřt říšský, arcibiskup kolínský. Potom Matyáš, též arcikníže rakouské, uprostřed dvou pánův, po něm Maximilianus, též arcikníže rakouské, s Vilémem, knížetem bavorským, z jedné a Ditrichem z Biloha pánem z strany druhé. Všecka pak arciknížata, vlastní bratří císaře Rudolfa II., smutek nesouc šli. Za nimi šla poselství Svaté říše a veliký počet pánův a z rytířstva i jiného služebného a obecného lidu. Za nimiž ihned ten, jemuž od vrchnosti poručeno bylo, jeda na koni, peníze na památku toho pohřbu slavného bité a připravené mezi lidi, kteříž tu při rathouzu staroměstském stah, metal. Což jiní vidouce, k němu se shlučili a o ty peníze se drali a jeden na druhého velmi se tlačili, až i některé zporáževše dávili, odkudž nemalý hřmot a křik pošel a vzláště kdyžto mezi ně i žoldnéři, kteří po stranách stáli, se vtiskli a vetřeli. Z čehož na ty samé toliko pány, kteříž regalia před -márami nesli a již v té ulici za Rájem, kteráž všecka prkny potažena byla, aby se ji volněji jiti mohlo, byli, a na preláty, vopaty a biskupy a na žádného jiného v tom ve všem ordunku nemalý strach přišel, nebo domnívali se tu být) nějakou zradu a snad i to jim na mysl přišlo, což málo předtím bylo slyšeti, že jezivitové mnoho zbroje skoupené mají, obávajíc se, aby nětco toho se jim nepřihodilo, co v Frankrejchu nedávno minulého léta 1572. při veselí krále navarského v městě Paříži se přihodilo, že mnoho lidu nevinného
176
pomordováno bylo. Protož kde kdo viděl, utíkal, jiný do domův, jiní do krámův a jiní do sklepův podzemních se schovávali a někteří i po hlavě do nich letěli. Vopatové pak někteří berly své sem i tam utíkajíc polámali, někteří drahé prsteny z rukou a jiní jiné ozdoby své tratili a k nemalé skrz to škodě přišli. Z nichž jeden běže ulicí mimo Zlatou vovci zaslechl, an nětco za ním chřestí, i obrátiv se, uhlídal žoldnéře, an za ním běží. Pro Boha ho prosil, aby sobě všecko pobral, toliko aby ho nezabíjel. Jemuž on řekl: »Milej bratr, nech té prosby, neb i já sám utíkám, vobávaje se, abych nebyl zabit,« a tak oba o závod mimo Matku boží Nad louží běželi: vopat mimo špitál k mostu a žoldnéř k přívozu. Jinej vopat běžel mimo sv. Jiljí a přišedši sám k sobě, zase do ordunku svého mimo královskou lázni se navrátil; nebo ti, kteříž tu u mostu v pořádku svém stáli, nic o tom, co tehdy tak se za nimi dálo, nevěděli, nadto pak míně ti, kteříž již na mostě a Malé Straně byli. Jeho Milost pak císařská, slyše takový hluk lidu a pokřik, neb jiní, že napořád všecky mordují, jiní, že na Novém Městě hoří, jiní, že nepřátelé do města vtrhli, a jiní jinač křičeli, sňav sukno, kteréž na tváři měl, kdež ho ihned drabanti obstoupili, ráčila se tázati, co by to bylo a jaký by to křik byl. A vyrozuměvše, že toho nic není, čehož by se obávati mělo, poručil, aby se spokojili a jeden každý svou cestou kráčeje tělo mrtvé provázel, což se i tak stalo a do kostela sv. Víta na Hrad pražský beze vší další překážky slavně doneseno, takže to vše nejméně za tři hodiny trvalo, začátek svůj vzavši od hodiny 18. celého orloje až do hodiny 21. a vejšeji.
Nazejtří pak ráno, to jest 23. dne měsíce března, císař Rudolf s císařovou, matkou svou, Marií a s bratřími i s jinejmi mnohými knížaty a pány přišel do kostela sv. Víta, kdežto slavná mše s vzláštními ceremoniemi, kteréž při pohřbu takových slavných pánův a potentátův se vykonávati obyčej mají, od biskupův vídeňského, olomúckého a vratislavského, nebo toho Antonín, arcibiskup pražský, tehdáž v těžké nemoci postaven jsa, přítomen býti nemohl, i od jiného kněžstva podjednou přijímajícího s velikou vážností a uctivostí se vykonávala. Tu po offertorium ty všecky korouhve a koně se vší tou okrasou, kterouž při provodu těla mrtvého na Hrad pražský neseny a vedeni byli, od předních pánův týchž krajin a království, jichž erbové a znamení na nich řemeslně vymalovaná se spatřovala, do kostela a zase mimo voltář, kdež se mše sloužila, neseny a vedeni byli. A potom na památku toho všeho všecky v témž kostele sv. Víta zavěšeny sou.
Když pak mše vykonala se, tu tělo mrtvé do hrobu s jistými ceremoniemi a zármutkem nemalým všeho tu přítomného lidu, předně pak Jeho Velebnosti císařské a bratří Jeho Milosti, pochováno a k předkům jeho, králům českým a císařům, přiloženo jest. Věže pak, kteráž všecka z pěkného skla nad tím místem, kdež pohřeb se vykonával, udělána a připravena byla, majíc okolo sebe mnoho set lamp hořících, zase rozebrána
byla.
Téhož léta 17. dne září Martinus Forbisserus Anglus, plavě se od 26. dne máje na moři do končin západních a půlnočních a s velikou těžkostí proraziv se skrze hory ledové, nalezl nové ostrovy a krajiny a v nich tak mnoho zlata, že jím dvě stě tun naplnil, kteréž se sebou na třech šífích odvezl a zase do Engellandu se navrátil.
177